Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
MKCRX00A2NWX
Maltézské náměstí 471/1
118 11 Praha 1
Váš dopis značky
Telefon: 257 085 111
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 2.8.2016
MK 49163/2016 OPP Dvořáková Jana Ing. / 431
MK-S 15103/2011 OPP
Věc: řízení o prohlášení souboru „Ústav pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 - Podolí, za 
kulturní památku - rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 49163/2016 OPP, 
spis. zn. MK-S 15103/2011 OPP, ve výše uvedené věci.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: 1 x rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 49163/2016 OPP, spis. zn. MK-S 
15103/2011 OPP ze dne 2. 8.2016
ministerstvo kultury 
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1-Malá Strana
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odbor, prac. v hl. m. Praze
Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče
Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha 
vlastní
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1
P. O. BOX 74 
118 11 Praha 1 - Malá Strana
telefon: 257 085 111
fax: 257 322 181 
e-mail: posta@mkcr.cz
M K C R X 0 0 A 2 NW X
Rozhodnutí nabylo právní moci:
V Praze dne 2. 8. 2016
Č.j.: MK 49163/2016 OPP 
sp. zn. MK-S 15103/2011 OPP
ROZHODNUTÍ
i.
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče 
určený ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů,
prohlašuje
podle ustanovení § 2 odst. 1 a) a b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, soubor „Ústav pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 - Podolí, za 
kulturní památku. Soubor sestává z: budovy č.p. 157 na pozemku pare. č. 71, 77/3 a 77/5, k. 
ú. Podolí, skleníku bez č. p. na poz. pare. č. 80, a pozemků včetně oplocení pare. č. 71, 72, 
73/1, 73/2, 74, 75, 77/1, 77/3, 77/4, 77/5, 78/1, 78/2, 79, 80, k. ú. Podolí, obec Praha, okres 
Hlavní město Praha.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném 
znění, (dále jen správní řád) je účastník řízení vlastník souboru - Česká republika a správce 
souboru - Ústav pro péči o matku a dítě, se sídlem Podolské nábřeží 157/36, 147 00 Praha, IČ 
00023698, zastoupený na základě plné moci ze dne 14. 6. 2016
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky - 
souboru „Ústav pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 - Podolí, do kopie katastrální mapy, který 
je umístěn v příloze tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo od Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v hl. m. Praze podnět k prohlášení souboru „Ústav pro péči o matku 
a dítě“ v Praze 4 - Podolí, za kulturní památku. Soubor sestává z: budovy č.p. 157 na 
pozemku pare. č. 71, 77/3 a 77/5, k. ú. Podolí, skleníku bez č. p. na poz. pare. č. 80, 
a pozemků pare. č. 71, 72, 73/1, 73/2, 74, 75, 77/1, 77/3, 77/4, 77/5, 78/1, 78/2, 79, 80, k. ú. 
Podolí, obec Praha, okres Hlavní město Praha. Ministerstvo kultury podnět vyhodnotilo, 
shledalo ho důvodným, a na jeho základě zahájilo řízení o prohlášení výše uvedené stavby 
a pozemku za kulturní památku.
1
Účastník řízení byl o zahájení řízení vyrozuměn podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen: o státní památkové péči) dopisem 
Ministerstva kultury ze dne 31. 10. 2011 pod zn. MK-S 15103/2011 OPP a byl informován 
o svých právech a povinnostech v řízení.
Podnět Národního památkového ústavu přehledně uvádí fakta z historie areálu 
a jeho popis:
„Areál s budovou někdejšího sanatoria je pozoruhodným rozsáhlým komplexem, 
budovaným od roku 1910 podle projektu architekta Rudolfa Kříženeckého (1861 — 1939). 
Neobarokní objekt s bohatě rozvlněnou fasádou, honosným interiérem s centrální kruhovou 
halou vyzdobenou pomocí luxusních materiálů, byl postupně dostavován až od 20. let 20. 
století, s dílčími úpravami z nedávné doby. Sanatorium bylo postavené z iniciativy profesora 
MUDr. Rudolfa Jedličky (1869 - 1926), proslulého chirurga a pozdějšího zakladatele tzv. 
Jedličkova ústavu na Vyšehradě. Původně luxusní sanatorium s lázeňským provozem se od 20. 
let stále více specializovalo na gynekologii a porodnictví. Dnes zde působí státní Ustav pro 
péči o matku a dítě.
Komplexně řešený areál někdejšího sanatoria, dnes Ústavu pro péči o matku a dítě, 
má nezvykle složitý půdorys. Skládá se z centrálního objektu řešeného jako soustava vzájemně 
propojených čtyř- a pětipatrových křídel (pavilonů) na půdorysu organického tvaru. Jádrem 
půdorysného rozvrhu podolského sanatoria je kruhový centrální objekt, který je svou vstupní 
fasádou orientován k linii vltavského nábřeží. Současně spolu s parkovou koncepcí vstupního 
nástupu vytváří dojem široce rozevřeného nádvoří. K tomuto centrálnímu objektu se přimykají 
celkem čtyři křídla, přičemž přední dvě křídla (západní a jihovýchodní) svou organickou 
nepravidelností půdorysně sledují vrstevnici členitě zastavěného terénu. Jihovýchodní křídlo 
je navíc uskočené s vloženým přechodem kruhového půdorysu. Zadní křídla (východní 
a severozápadní) půdorysně zpočátku sice dodržují napojení na centrální objekt ve tvaru X, 
ovšem severozápadní křídlo je dále rozšířeno dalším navázaným křídlem tak, že sleduje tvar 
předního křídla západního (viz zakreslení areálu v příloze). V prostoru dvorů mezi křídly byly 
postupně po roce 1945 budovány další stavby většinou utilitárního charakteru, drobné 
garáže, sklady či další technické zázemí. Tyto objekty jsou většinou maximálně jednopatrové. 
V porevoluční době vzniklo několik zcela nových provozních objektů (nové křídlo kliniky, 
přístavba přednáškového sálu, trafostanice) či komunikační stavby (exteriérové schodiště či 
nová terasa v severní části areálu). Areál je na jihozápadě ohraničen oplocením podél 
Podolského nábřeží, jižní hranice sleduje ulici U Podolského sanatoria, severní 
a severovýchodní hranice areálu vymezují linie vyšehradských hradeb. Oplocení areálu je 
zčásti (při ulici Podolské nábřeží) dochováno původní. Jedná se o kovová tyčová dekorativní 
pole s bodci oddělená robustnějšími sloupky z téhož materiálu usazená na cihlové koruně 
podezdívky z kyklopského zdivá. Úsek oplocení s hlavní vjezdovou bránou byl později 
vybourán a nahrazen spíše provizorním pletivovým oplocením, podobně i dnešní vjezdová 
brána je nepůvodní. Novodobý je i objekt stávající vrátnice, která zde nahradila starší, dnes 
již zbouraný objekt se sedlovou střechou, pozůstatek někdejší podolské zástavby.
Součástí areálu se stala i bývalá usedlost Neumanka, klasicizující jednopatrová budova 
s valbovou střechou a dřevěným schodištěm v interiéru, situovaná při jižní hranici areálu 
kolmo k ulici U Podolského sanatoria. Tento objekt je již kulturní památkou.
Exteriér hlavní budovy: Historizující, bohatě rozvlněná fasáda v neobarokním stylu je 
členěná prvky pilastrů, polosloupů, pilířů, říms, arkýřů i balkonů a je završena soustavou 
mansardových střech s množstvím vikýřů. Centrální kruhový objekt svou hlavní vstupní 
fasádou vychází z typu reprezentativního průčelí barokního městského paláce a v kontrastu od 
bočních křídel působí svou hmotovou monumentalitou zvýrazněnou mělkým sedmiosým 
rizalitem s kolosálním řádem, nasazeným horním polopatrem s plastickou reliéfní výzdobou 
nad korunní římsou a stlačeným trojúhelným štítem ve vrcholu rizalizu. Před hlavním vstupem 
se nachází portikus s pilíři a s mohutnou vykonzolovanou markýzou, který původně sloužil 
2
jako vyhlídková terasa. Tento centrální objekt má shora plochou skleněnou kupoli, 
prosvětlující vnitřní reprezentativní halu a schodiště. V kontrastu k průčelí středového objektu 
jsou průčelí západního a jihovýchodního křídla obrácená rovněž k nábřeží v každém patře 
pročleněná řadou oddělených balkonů, jejichž poprsnice s dekorativním kovovým zábradlím 
jsou střídavě rovná a konvexně vypnutá a vytvářejí tak neklamný dojem léčebné funkce 
budovy. Proti tomu fasáda v přízemí je zdobena těžkými rustikovými pásy. Závěrečné úseky 
těchto křídel (a u jihovýchodního křídla i střední úsek) jsou akcentované úseky plnými, rovněž 
s bohatěpročleněnými fasádami s arkýři, lizénovými rámci a profilovanými římsami. Kontrast 
mezi fasádou středního objektu a fasádami bočních křídel podporuje projmutá fasáda 
napojovacího krčku s vloženými oválnými tělesy balkonů. Tuto nebývalé složitě rozčleněnou 
hlavní fasádu završuje stejně složitě pročleněná střešní krajina, doplněná polopatry, 
složenými i jednoduchými vikýři a mansardová střecha s rozrůzněnou hřebenovou linií, 
doplněná na několika místech mohutnými ozdobnými klempířskými prvky, zvláště velkými 
dekorativními vázami. Rovněž křížení jednotlivých křídel jsou zvýrazněná různými 
nástavbami, nad křídly severozápadními polygonální věžička, uprostřed jihovýchodního 
křídla to je zdobná cibulová stříška z měděného plechu. Jako neobyčejně šťastně zvolený 
jednotící prvek střechy a celého areálu, uplatňující se svým široce rozloženým průčelím 
v mimořádně exponovaném místě pod vyšehradskou pevností na okraji pražské památkové 
rezervace je prejzová střešní krytina. Zahradní fasády jednotlivých křídel již nejsou členěné 
v dynamických křivkách a organických tvarech jako uliční průčelí, ale spíše geometricky 
plochými rizality. Nároží jsou doplněna skosenými nebo půlkruhovými balkony nebo lodžiemi 
v půlkruhových arkýřích, krytými plechovou stříškou. Fasády jsou oživeny průběžnými arkýři, 
v posledním podlaží celoprosklenými. Půvabné jsou dekorativní tvary komínů na střechách 
a ozdobné klempířské prvky. Bohužel plechové cibulky či vázy, které byly původně součásti 
střešní krajiny, nebyly po opravě střechy restaurovány a navráceny na původní místo, ale jsou 
deponovány v podkroví. Dochována jsou rovněž veškerá původní, tj. dřevěná špaletová okna 
s členěním, v některých prostorech v centrálním objektu i s barevnou vitráží (prostor sesterny 
v patře či přijímací kanceláře a čekárny v přízemí). Fasády doplňují drobné štukové prvky na 
fasádě (dekorativní šambrány s volutami, římsy, parapety oken aj.).
Interiér hlavní budovy: Srdcem sanatoria je centrální kruhový prostor, kde je situován 
hlavní vstup. Vstupní hala je současně hlavním komunikačním uzlem s nástupním a hlavním 
trojramenným schodištěm, ze kterého se v každém patře rozbíhají do čtyř stran chodby 
jednotlivých křídel (byť se i dále křížící). Centrální kruhová hala o výšce mezaninu a patra je 
řešená jako noblesní reprezentační prostor s bohatou částečně zlacenou štukovou výzdobou, 
připomínající spíše luxusní hotelovou halu než přijímací prostor nemocnice. Ve výši mezaninu 
je ochoz s galerií. Totéž se opakuje i v 1. patře, zde je ale kruhový ochoz průběžný s kovaným 
zábradlím, nad ním je výrazné plastické štukové zrcadlo, podepřené mohutnými konzolami. 
V přízemí, které slouží jako vestibul i komunikační uzel, je bohatá štuková výzdoba stěn 
doplněna sochařskými objekty, fontánou s jezírkem, otopnými tělesy a nikami po obvodu stěn. 
Stěny jsou v parteru obloženy deskami ze sliveneckého mramoru, podlaha ornamentální 
teraccová. Ve výši druhého patra a horního polopatra (3. patra) se nachází uzavřený 
centrální kruhový prostor odpočívárny, oddělený od obvodové chodby dřevěnou, částečně 
prosklenou stěnou mezi pilíři, se čtveřicí dvoukřídlých dveří. Symetricky umístěné dvoukřídlé 
dveře mají dekorativní madla a pískované skleněné výplně. Dřevěné kazetové výplně mezi 
pilíři jsou rovněž částečně prosklené, s naznačenými nadsvětlíky. Pilíře po obvodu jsou 
projmuté nikami a zdobené po celé výšce štuky s rostlinným i figurálním motivy (putti 
v hlavici pilastrů) a dekorem se zlacením. V horním polopatře je opět otevřená galerie. 
Zábradlí galerie je obložené mramorem a částečně otevřené otvory krytými kovovými 
mřížkami. Strop je otevřen velkým proskleným kruhovým světlíkem s unikátně dochovaným 
původním zasklením ze skleněných tabulek s leptanou bohatou dekorací, s motivem slunce ve 
středu. Tabulky jsou osazené do zalévaných olověných pásků. Plochá štuková zrcadla se 
objevují i na stropech chodeb. Podlahy jsou teraccové doplněné dekorativní pestře barevnou 
3
mozaikou. Zajímavé jsou původní reprezentativní prostory ředitelské pracovny a předpokoje 
s vestavěnými skříněmi, v pracovně s mobilní mřížkovou zástěnou před topením, s dřevěným 
obložením stěn. Součástí výzdoby ředitelských prostor jsou dobové fotografií zakladatelů a 
zaměstnanců ústavu. Z centrálního kruhového prostoru se v každém podlaží rozbíhá několik 
chodeb do čtyř bočních křídel. V těchto křídlech jsou jednotlivá specializovaná oddělení 
porodnice (lůžková oddělení pro rodičky, jednotky intenzivní péče, operační sály, kojenecké 
oddělení). Dochovány jsou zde původní dveře umístěné v mělkých, v rozích zaoblených nikách 
- ostěních nebo historizující výlevka v samostatné nice ve zdi. Podkroví bylo nedávno 
upraveno, bylo zde vytvořeno několik lékařských pokojů a další prostory pro personál. Krovy 
jsou zachovány původní, vazná soustava ležaté stolice je bohatě strukturovaná a členěná.
V suterénu je umístěno technické zázemí, prádelna, jídelna a kuchyně. Směrem 
k vyšehradským hradbám byla, jako další křídlo komplexu, přistavěna nová budova 
s nejmodernějším zázemím, kde se nacházejí především operační sály (otevřena v roce 1995). 
Vybudováno bylo rovněž exteriérové kryté ocelové schodiště propojující spodní úroveň terénu 
s horní terasou pod hradbami a komunikačně napojené na jednotlivá podlaží nové budovy. 
V jednotlivých „ nádvořích “ mezi křídly jsou situovány drobné (novodobé) přístavky a stavby 
(dezinfekční stanice, sklady aj.). V roce 2007 byla na stávajícím jednopatrovém novodobém 
objektu garáží v severozápadním nádvoří vybudována přístavba přednáškového sálu, 
propojená s centrální budovou a vlastním druhým vstupem z nádvoří. Projektant tu zopakoval 
motiv uplatněný v původní budově, kde „parníková “ kruhová okénka s dvojitým zasklením 
prosvětlají horní plán obslužného šnekového schodiště v křížení křídel a centrálního prostoru, 
tato původní schodiště jsou doplněna zajímavým, až kubisticky prolamovaným zábradlím. 
V objektu někdejšího sanatoria jsou dochovány rovněž původní dlažby, vedle dekorativní 
dlažby na ochozech centrálního prostoru i dlažba užitných prostor (dvoubarevná šachovnice 
v suterénu aj.).
Zahrada a park
Impozantní osazení budovy někdejšího sanatoria do terénu umožňuje působivé 
propojení se zahradou, která je od počátku nedílnou součástí areálu již od doby jeho vzniku. 
Zahrada se zdvihá od pobřežní komunikace až k vyšehradským hradbám. Reprezentativní 
nástupní prostor přechází v užitkový sad s jabloněmi, hrušněmi, meruňkami a švestkami, na 
něj navazuje plocha zaniklé vinice, oddechový háj a zahrada pro pěstování zeleniny se 
skleníkem (drobná zděná stavba s valbovou střechou, k níž přiléhají po stranách dlouhá křídla 
skleníků). Základní architektonické členění zahrady spolu s čestní sítí bylo stanoveno již 
v rámci projektu sanatoria a realizováno společně s výstavbou budov ve 20. letech 20. století. 
Tak byl vymezen reprezentativní nástupní prostor nepravidelně oválného tvaru před hlavním 
vstupem do budovy příjezdovou komunikací z Podolského nábřeží. Střed oválu zaujímá 
travnaté plocha s průhledem na průčelí ústavu obklopená kulisou z keřů (Syringa sp., 
Juniperus sp., Taxus bacat a) a solitérních stromů jírovce, borovic, dubu (Aesculus carnea, 
Pinus nigra. Quercus robur — torzo) s pozdějšími dosadbami smrků (Picea pungens), několik 
původně vysazených stromů na severozápadní straně je již pokáceno. Podél komunikace 
vycházející z dlážděného nástupního plata před hlavním vstupem a vedoucí před západním 
křídlem budovy je vysázeno stromořadí — na jižní hraně z platanů (Platanus hispanica) a na 
severní ze šácholanů (Magnolia sp.). Parkové úpravy pokračují při jižní hranici pozemku a 
severním směrem přecházejí v ovocný sad. Cesty pro pěší vedou v malebných křivkách 
svahem, spojují jižní park se severním sadem, se zelinářskou zahradou a hájem. Vyhlídková 
cesta pod hradbami lemovaná zjižní strany stromořadím ořešáků (Juglans sp.) ústí 
v romantický dvouúrovňový altán bastionem č. XXXIV (bastionem sv. Ludmily) s vyzděným 
loubím ve spodní části a jednoduchou dřevěnou konstrukcí v horní části (při opravě dřevěné 
části nebylo přihlédnuto k původnímu historickému tvarosloví). Z altánu situovaného na 
úzkém ostrohu pod Vyšehradem se odvíjejí dálkové pohledy do údolí Vltavy. Při bastionu 
č. XXXV (bastion Sv. Anežky) lemuje komunikaci po obou stranách stromořadí ořešáků 
(Juglans sp.), které přechází na severní straně v rozpadávající se stromořadí z mandloní
4
(Amygdalus sp.) a jižně ve stromořadí meruněk (Armeriaca vulgaris). Východní sad propojuje 
s nástupním prostorem areálu park se skupinami okrasných jabloní (Malus sp.), katalp 
trubačovitých (Catalpa bignonioides) a úctyhodným exemplářem sloupovitého dubu letního 
(Quercus robur Fastigiata). Jezírko pod odpočivným hájem situovaným mezi cestu nad 
skleníkem, hradbami a jihovýchodní stranou bastionu č. XXXV (sv. Anežky) napájí podzemní 
pramen. Podle dobové dokumentace zde vedla cesta s brankou v hradbě, spojující areál 
sanatoria s Jedličkovým ústavem. Původní kompozici areálu narušují pozdější vestavby, 
nástupní prostor a východní sad jsou pečlivě udržovány, zaniklou vinici nahradily výsadby 
borovic černých a keřů. Západní sad dožívá a zanikla zde i čestní síť, východní část je 
postupně obnovována. Na počátku 21. století bylo obnoveno napájení závlahového systému 
z Vltavy. “
K památkové hodnotě areálu podnět uvádí:
„Jedná se o komplexně pojednaný areál s monumentální budovou „sanatoria 
v zeleni“, na jehož území se nachází i další stavby. Ať už to jsou stavby související s provozem 
porodnice (zahradnické, technologické objekty) nebo přímo s administrativním vedením 
ústavu (ekonomické oddělení v budově bývalé usedlosti Neumanka). Pozoruhodná je 
nepřerušená kontinuita lékařské a především gynekologicko - porodnické funkce. Rovněž 
zahrada a park byly koncipovány v rámci areálu a slouží stále pro potřeby pacientek 
(rekreační zóna i pěstování ovoce a zeleniny pro zásobování ústavní kuchyně). Park je ale 
otevřený i pro veřejnost.
Mimořádná a v pražském kontextu ojedinělá, je rovněž samotná architektura stavby, 
kterou navrhl známý český architekt Rudolf Kříženecký. Složitý, do detailů propracovaný 
komplex vzájemně propojených křídel vycházejících z centrálního bodu, v němž jsou situovány 
veškeré reprezentační prostory, si zachoval svůj noblesní charakter i přes pozdější úpravy 
a celkovou zchátralost. Podolské sanatorium, objekt s rozvlněnou, dekorativně pojednanou 
fasádou a honosným interiérem vstupní haly budil respekt a obdiv již v době svého vzniku. 
I když ne každý byl obdivovatelem historizující architektury. Je třeba si uvědomit, že v této 
době již vznikaly první kubistické stavby a (alespoň na papíře) i první puristické projekty, 
předchůdci funkcionalismu z 20. a 30. let. Zakladatel české modemy, architekt Jan Kotěra, se 
v dobovém tisku ke stavbě postavil jednoznačně odmítavě.
Rudolf Kříženecký však rozhodně nebyl žádný neznámý architekt. Byl profesorem 
architektury a pozemního stavitelství při ČVUT, v roce 1907 mu byla svěřena celková 
koncepce výstavy Obchodní a živnostenské komory v Praze včetně řady pavilonů. Pravidelně 
získával významné reprezentativní zakázky od státu - je mimo jiné autorem přestavby 
Rudolfina pro potřeby Poslanecké sněmovny a adaptace Lobkovického paláce v Praze, 
získaného státní správou. Podílel se na restaurátorských pracích letohrádku „Amerika“ na 
Novém městě a chrámu Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Těsně spolupracoval také se 
svým bratrem Janem Kříženeckým, průkopníkem české kinematografie.
Architekt Rudolf Kříženecký si stavební typ sanatoria vyzkoušel hned dvakrát. Téměř 
ve stejné době vyprojektoval na pozemcích věnovaných majiteli dobříšského panství 
ColloredoMansfeldy i sanatorium na Pleši pro nemocné s plicními chorobami, zejména 
tuberkulózou (proto jsou v parku umístěny i tzv. sluneční lázně, speciální pavilony s terasami 
pro pobyt na vzduchu a slunci). Projekt tohoto sanatoria vznikl před rokem 1912, stavba 
probíhala v letech 1912 — 1916, kdy byl ústav otevřen. Jako léčebné zařízení slouží dodnes, 
byť tuberkulozní pacienty vystřídal provoz onkologie a rehabilitace. Stejně jako v Podolí tu 
Kříženecký navrhl velkorysý koncept sanatoria v zeleni, s kombinací dokonale upravovaného 
parku s přírodní částí s volně rostoucími stromy. Při leteckém pohledu je dobře patrná 
i cílená osovost areálu. Hlavní objekt je tvořen centrální částí se štíhlou věží, po stranách 
v mírném oblouku vybíhá dvojice křídel. Původně byla v interiéru prostorná kaple, dnes 
přepatrovaná a upravená na jídelnu a kanceláře, protože na rozdíl od Podolí tu od počátku 
pracovaly řádové šedé sestry. Architektura je ale zjednodušená. Fasády jsou rovněž členěny 
5
balkony, střechy vikýři, stavba působí vážným noblesním dojmem. U sanatoria na Pleši ale 
chybí odlehčená hra tvarů a křivek fasád a rovněž interiér, v celkovém pojetí i v detailech 
umělecko - řemeslného zpracování, je mnohem prostší než v Podolí. Ustav na Pleši je od roku 
1989 kulturní památkou Středočeského kraje (r.č. 30408/2-4194, evidován jako: lázeňský dům 
Léčebný ústav TRN Na Pleši, Nová Ves pod Pleší, Příbram).
S myšlenkou založit v Praze před r. 1914 ústav, kde budou pacienti léčeni podle 
nejnovějších vědeckých poznatků medicíny, za přispění nej modernějších přístrojů a zařízení 
a v neposlední řadě také v důstojném a příjemném prostředí přišel již v roce 1909 profesor 
MUDr. Rudolf Jedlička. Nejen evropsky proslulý chirurg a diagnostik (po objevu 
Roentgenových paprsků jejich velký propagátor jako diagnostického prostředku i k léčbě 
nádorů), ale i charismatická osobnost s výjimečnými organizačními schopnostmi 
a v neposlední řadě i přesvědčený humanista. Mimo jiné založil v roce 1913 i známý ústav pro 
postižené děti, který dodnes nese jeho jméno.
Profesor Jedlička podnikl studijní cestu po nej modernějších ústavech ve Švýcarsku, 
údajně navštívil i věhlasný ústav bratří Mayů v USA a syntézou těchto poznatků se posléze 
stalo podolské sanatorium. Krátce po vypuknutí 1. světové války, v roce 1914, byl celý 
komplex otevřen veřejnosti. Bylo nemožné vybudovat takový ústav pouze z veřejných 
prostředků, proto tato nákladná stavba byla realizována především s podporou lékařů a jejich 
kapitálu, kteří vytvořili zájmové sdružení „Pražské sanatorium" akciová spol. s r.o. Hlavním 
garantem a vůdčí osobností však byl profesor Jedlička.
Nutno říci, že alespoň z počátku sloužilo sanatorium především pro bohatší platící 
pacienty. Tomu odpovídal centrální přijímací prostor v hlavním objektu, který je možné 
přirovnat k moderně zařízenému hotelu. Centrální síň na kruhovém půdorysu, kam se 
vstupovalo po mramorovém schodišti, byla zařízena křesílky a doplněna sochařsky 
pojednanou fontánou a množstvím zelených rostlin. Dalším schodištěm do patra se návštěvník 
dostal na ochoz, odkud se rozbíhaly chodby do všech směrů a křídel ústavu. Nad touto síní 
v dalším patře je dodnes zachována elegantně zařízená čekárna a odpočívárna, rovněž 
dvoupodlažní, na kruhovém půdorysu, s ochozem, odkud o Vánocích personál ústavu sleduje 
hudební produkce během vánočních koncertů. Také nemocniční kuchyně byla budována podle 
hotelových vzorů, s moderními sporáky a pneumatickou poštou pro dodávání jídel.
Součástí velkoryse koncipovaného zdravotnického zařízení je i zahrada, jejíž typické 
smíšené provedení reflektovalo v nástupním prostoru vzhled budovy a v dalších částech vyšlo 
vstříc potřebě užitkových ploch i odpočinkových míst. Zahrada byla komponována způsobem 
charakteristickým pro zdravotnická zařízení té doby. Především byl ztvárněn nástupní prostor 
v duchu novokrajinářského parku v typickém tvarosloví ploch i výběrem sortimentu dřevin - 
např. sloupovité duby, šácholany, jírovce, platany. V zahradě nechyběly užitkové pěstební 
plochy doplněné skleníkem, na většině severní části zahrady byl založen ovocný sad, jižní svah 
byl ponechán jako vinice. Území pod baštou sv. Anežky bylo kultivováno na odpočivný háj 
s jezírkem. Na konci vyhlídkové cesty pod hradbami na úzkém ostrohu pod Vyšehradem byl 
situován altán (gloriet) s nádhernou vyhlídkou na panorama údolí Vltavy. Zahrada měla již 
tehdy závlahový systém napájený vodou z Vltavy.
Sanatorium nemělo primárně funkci porodnice, z počátku tu byla celá řada dalších 
oborů jako chirurgie, rentgenologie, používala se tu také fototerapie, a elektroléčba, dokonce 
i dnešní balneoterapie, čili vodoléčba (s parní, teplovzdušnou a slatinou lázní). Gynekologie 
následovala až o něco později. Areál sloužil z větší části pro bohatší pacienty, ale rozdělení 
na tři platové kategorie brzy umožnilo přístup i širším vrstvám střední třídy.
První světová válka vážně narušila chod sanatoria, když většina ústavních lékařů byla 
povolána do služby v armádě a hrozilo, že vojenský erár zabere celou budovu pouze pro své 
potřeby. Zabránil tomu profesor Jedlička poté, co byl jmenován konciliárním lékařem záložní 
nemocnice v Praze a část sanatoria byla dána k dispozici Červenému kříži a stala se 
vojenskou nemocnicí. V té době patřilo pražské sanatorium mezi vrcholné léčebné ústavy 
v Evropě.
6
Po založeni samostatné republiky se profesor Jedlička opět pustil do znovuobnovení 
sanatoria, s řadou úsporných i organizačních změn a s cílem znovu získat přízeň pacientů 
i civilních lékařů. Z roku 1920 se zachoval dokonce archívní film zaznamenávající návštěvu 
prezidenta T. G. Masaryka v ústavu. V r. 1925 bylo založeno porodnické oddělení, otevřené 
již široké veřejnosti. Profesor Jedlička zemřel v roce 1926 a sanatorium, (stejně jako 
Jedličkův ústav), dále v jeho duchu vedl jeho bratr Michal, rovněž lékař, a to až do roku 1941, 
kdy bylo zabráno Němci a přeměněno na lazaret jednotek SS. V průběhu Pražského 
květnového povstání v roce 1945 byla budova poškozena dělostřeleckými zásahy. Po válce 
sloužil objekt jako repatriační nemocnice pro tuberkulózní vězně vracející se z koncentračních 
táborů. Roku 1946 bylo jako konfiskát německé říše vyvlastněno a převedeno do správy 
Ministerstva školství a osvěty, již s jasným záměrem sloužit pro péči o matky a děti. Byla 
zřízena již III. gynekologicko - porodnická klinika a kojenecká klinika a jejím spojením v roce 
1951 vnikl Ustav pro péči o matku a dítě, který zde funguje dodnes. Porodnice byla i častým 
námětem filmových týdeníků v letech 1948 -1977.
Nesmírně složitý a členitý komplex prochází pomalou, finančně náročnou 
rekonstrukcí, při níž se modernizují vnitřní prostory tak, aby vyhovovaly přísným kriteriím 
nemocničního a zejména porodnického provozu. Současně ale tato postupná rekonstrukce 
zahrnuje i prvky původního umělecko - řemeslného vybavení i vnitřních prostor, aniž by 
pozměnily jejich charakter. Obvodový plášť na svou rekonstrukci teprve čeká. Při pohledu na 
jeho monumentální křivky a působivé detaily, kterým neubrala na kvalitě ani opotřebovanost 
materiálu, je zřejmé, že tato stavba si bezpochyby zaslouží mimořádnou pozornost a budoucí 
kontinuální péči. Stavba podobného rozsahu a kvalit nemá na území Prahy obdoby. Někdejší 
sanatorium je významné samo o sobě jako počin několika soukromníků - lékařů, pod vedením 
humanisty Rudolfa Jedličky, který je dodnes v našem prostředí pojmem a v neposlední řadě 
jako zásadní dílo významného českého architekta Rudolfa Kříženeckého. “
Své stanovisko v řízení zaslal na základě § 3 odst. 1 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče 
a cestovního ruchu, v dopise ze dne 25. 11. 2011, č. j. S-MHMP 1064558/2011. Vněm 
doporučil prohlášení areálu za kulturní památku pro jeho vysoké architektonické 
a urbanistické hodnoty i společenský, kultumě-historický a vědecký význam. Stanovisko 
doplňuje řadu dalších podrobností k osobě architekta, k historii sanatoria i samotné 
architektonické kompozici: „... prof. Ing. Rudolf Kříženecký, dr. h. c. (1861 - 1939). Po 
studiích pracoval v několika projekčních kancelářích (např. Fellner a Helmer). V ateliéru 
arch. Josefa Schulze se podílel na projektu budovy Národního divadla v Praze, na 
rekonstrukci zámku Stránov. V r. 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel 
realizoval např. dům č. p. 1073, Pařížská 1, Praha 1, podle návrhu Jana Kouly. Byl 
profesorem na Českém vysokém učení technickém v Praze (v l. 1925 - 1926 byl jeho 
rektorem), v letech 1914 - 1923 vykonával (s přestávkami) funkci děkana Vysoké škol 
architektury a pozemního stavitelství v Praze. Je autorem či spoluautorem četných stavebních 
realizací - mj. západního průčelí kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského 
kláštera, budovy občanské záložny v Přelouči, parní mlékárny v Praze - Nuslích (dostavba 
Karel Pokorný), evangelického chrámu v Přelouči, vily ředitele cukrovaru a starosty 
v Přelouči, kašny s delfíny u kostela sv. Mikuláše v Praze - Starém Městě (s mříží 
připisovanou Josefu Chocholovi), rekonstrukce letohrádku Amerika (dnes muzeum 
A. Dvořáka), tuberkulózního sanatoria Na Pleši, 11. c. a k. české reálky v Plzni, úpravy 
Rudolfina pro potřeby poslanecké sněmovny, úpravy Lobkovického paláce pro ministerstvo 
školství. Účastnil se i mnoha soutěží (mj. návrhy pomníku Jana Husa, hlavního nádraží 
v Praze, budov ministerstev, přestavby Černínského paláce, paláce národů v Ženevě, budovy 
parlamentu aj.).
Komplex ústavu je vystavěn v novobarokním slohu, tvořen budovami s čtyřmi až pěti 
nadzemními podlažími. K centrální budově s kruhovou dvoranou a hlavním schodištěm jsou 
7
přimknuta křídla jednotlivých pavilonů s valbovými střechami (s vikýři nebo bez nich 
vytvářející tak jeden celek. Přestože je soubor staveb pojat v historizujícím stylu, jeho 
půdorysné rozvržení je koncipováno dle zásad později nastupujícího funkcionalismu - není 
tvořen uzavřenými bloky, nýbrž do prostoru okolního parku „expandujícími“ jednotlivými 
pavilony s dostatečným přístupem světla a vzduchu. Po čtyřech letech výstavby byl komplex 
ústavu 28. 6. 1914 - krátce před zahájením první světové války - otevřen. Za války byla část 
ústavu dána k dispozici Červenému kříži a stala se vojenskou nemocnicí. Po skončení války 
ústav dosáhl mezinárodního věhlasu, patřil mezi špičkové léčebné ústavy v Evropě. Společníky 
a spolupracovníky sanatoria byly významné osobnosti - profesoři Josef Jene, Antonín Ostrčil, 
Václav Piťha, Václav Rubeška, Gustav Můller, Matěj Pěšina a další. Ze slavných pacientů se 
zde mj. léčili francouzský historik a slavista Ernest Denis, ministr financí JUDr. Alois Rašín, 
průkopník českého sportu Josef Róssler - Ořovský. V r. 1923 ústav navštívil i prezident T. G. 
Masaryk. Porodnické oddělení ústavu bylo otevřeno v r. 1925. Za druhé světové války ústav 
zabrali Němci a přeměnili jej v lazaret jednotek SS. V průběhu pražského květnového povstání 
na jaře r. 1945 byl objekt poškozen dělostřeleckou palbou. Poté sloužil jako repatriační 
nemocnice pro tuberkulózní vězně osvobozené z nacistických koncentračních táborů. Zákonem 
z r. 1946 bylo Pražské sanatorium, s. r. o. vyvlastněno a převedeno do správy ministerstva 
školství a osvěty. Po rekonstrukci komplexu budov ústavu byla zřízena 111. gynekologicko- 
porodnická klinika prof. Jiřího Trapla a kojenecká klinika, u jejíhož zrodu stáli prof Josef 
Švejcar a Josef Blecha. V rámci budování zdravotnických výzkumných ústavů 
v Československu byl pak vyhláškou ministerstva zdravotnictví ze dne 31. 1. 1951 založen 
Ustav pro péči o matku a dítě. V nedávné minulosti byly v areálu ústavu realizovány přístavba 
křídla (r. 2005) v severní části komplexu a novostavba nahrazující objekt hospodářského 
zázemí ústavu (r. 2009). “
Účastník řízení byl o zahájení řízení vyrozuměn podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen: o státní památkové péči) dopisem 
Ministerstva kultury ze dne 11. 7. 2014, č. j. MK 35178/2014, a byl informován o svých 
právech a povinnostech v řízení. Dne 16. 1. 2012 se prostřednictvím svého zástupce seznámil 
se spisem a následně zaslal ministerstvu své vyjádření v dopise ze dne 2. 2. 2012, kde žádá 
o zvážení rozsahu souboru. Především uvádí, že na pozemku pare. č. 77/3 se kromě původní 
budovy nachází i novostavba pavilonu F, kolaudovaná v r. 2005, která je stavebně i funkčně 
propojena s původním objektem. Dále na pozemku pare. č. 71 je umístěna i novostavba 
přednáškového sálu, kolaudovaná v r. 2009, stavebně i funkčně propojena s původním 
objektem. Dále, že pozemek pare. č. 78/1 a 78/2 je s výjimkou zastavěných ploch a parkoviště 
pouze zatravněnou plochou. Dále, že fotodokumentace ve spise je zastaralá, neboť v minulých 
letech proběhly další rekonstrukce některých částí hlavní budovy. Rovněž uvádí, že areál 
v těsném sousedství Vyšehradu je na území Pražské památkové rezervace.
Ministerstvo kultury za účelem zjištění aktuálního stavu věci svolalo usnesením ze 
dne 10. 4. 2012, č.j. MK 21764/2012 OPP ohledání věci. Ohledání proběhlo v náhradním 
termínu dne 12. 3. 2013. Z provozních důvodů (plně funkční nemocnice včetně porodních 
sálů či sálů s inkubátory) nebylo možné projít a zdokumentovat veškeré interiéry, byly 
zpřístupněny především ty interiéry, které prošly v nedávných letech zásadnějšími stavebními 
úpravami a pořízena jejich fotodokumentace. Nebylo tedy možné udělat si celistvý obraz 
o míře novodobých zásahů do hlavní budovy souboru. Dále bylo shledáno, že přístavba 
nového křídla z let 2005 není zakreslena v podkladech.
Na základě poznatků z ohledání věci se ministerstvo dohodlo s účastníkem řízení na 
tom, že účastník doplní půdorysy hlavní budovy s vyznačením novodobých změn. O doplnění 
ministerstvo požádalo písemně v dopise ze dne 13. 3. 2013, a opakovaně v dopise ze dne 31. 
5. 2016. Účastník řízení se následně - dne 20. 6. 2016, prostřednictvím svého nového
8
zástupce - (plná moc ze dne 14. 6. 2016) se spisem seznámil. Své
doplnění účastník zaslal v dopise ze dne 30. 6. 2016.
Účastník řízení byl poté v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu informován v dopise 
ze dne 1. 7. 2016, pod zn. MK-S 15103/2011 OPP o tom, že již byly shromážděny všechny 
podklady pro rozhodnutí a byl vyzván, aby se vyjádřil jak k nim, tak ke způsobu jejich 
zjištění, případně navrhl jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Této možnosti nevyužil.
Během hodnocení Ministerstvo kultury zvážilo výše uvedené jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech. Konstatovalo, ve shodě se shromážděnými stanovisky, že budova 
bývalého sanatoria je zajímavou a vysoce kvalitní architekturou konzervativnějších proudů 1. 
pol. 20. století. Jak upozorňuje stanovisko magistrátu - rozlehlá budova umístěná ve svahu 
pod hradbami Vyšehradu má pro historizující styl neobvyklou půdorysnou kompozici - nikoli 
tradiční obestavěný dvůr, nýbrž čtyři nepravidelná křídla, odvíjející se rozvolněně 
z centrálního prostoru. Ačkoli architektonické ztvárnění budovy užívá v detailu především 
neobarokní tvarosloví, půdorys spolu s rozvrhem zahrady prozrazuje inspiraci z idejí secese 
s odkazy k organickým strukturám přírody a vitalizujícího kultu slunce, spíše nežli z idejí 
rodícího se funkcionalismu. V neobvyklém tvarování svahu vyšehradské skály architekt 
touto neobvyklou kompozicí získal dostatek světla pro vnitřní dispozici i intenzivnější 
a uvolněné propojení interiérů budovy s okolní zahradou a její kompozicí. A především 
příjemně uvolněnou atmosféru místa, jehož úkolem bylo léčit. Budova sanatoria svou 
hmotovou kompozicí, jejíž součástí je usazení do terénu a provázání s prostředím zahrady, 
tvoří spolu se zahradou nedílný celek - architektonicky i urbanisticky. Nedílnou součástí 
tohoto celku jsou i pozemky, které obsahují „pouze“ trávník a parkoviště - pozemek pare, 
č. 78/1 a 78/2._Nedílnou součástí architektonické i urbanistické kompozice je i oplocení - 
v ulici U podolského sanatorie jde o zeď, která historicky náleží k původnímu oplocení 
usedlosti Neumanka, při Podolském nábřeží jde o původní oplocení areálu sanatoria, 
přerušené novodobým úsekem s hlavní branou a vrátnicí ze 2. pol. 20. století bez 
architektonických hodnot. Budova vrátnice není na rozdíl od oplocení do souboru zahrnuta, 
novodobý úsek oplocení v okolí vrátnice není nositelem památkových hodnot, pro které je 
soubor prohlášen. Účastník ve svém vyjádření žádá o zvážení rozsahu souboru - konkrétně 
o vyjmutí novodobých přístaveb a pozemků s parkovištěm a trávníkem. Obě přístavby - 
pavilon F, kolaudovaný vr. 2005 a přednáškový sál z roku 2009, sice nejsou konstrukčně 
provázány s historickou budovou, nejsou však samostatnými budovami, jsou součástí budovy 
č.p. 157, neboť jsou provozně a technologicky napojeny na historickou budovu. Ministerstvo 
nemá možnost prohlásit budovu č.p. 157 bez těchto přístaveb, neboť není možné prohlásit za 
kulturní památku pouze část budovy. Zdůrazňujeme zde proto, že tyto novodobé přístavby 
nejsou nositely památkových hodnot, pro které je soubor prohlášen. Účastníkem dodaný 
zákres novodobých stavebních úprav do historické budovy prokázal, že jde o dílčí zásahy, 
vynucené moderním provozem zdravotnického zařízení, které nijak zásadně stavbu 
nedegradují. Jde především o úpravy povrchů (podlahy, stěny), modernizaci sociálního 
zázemí, zavěšené podhledy apod. Nejvýraznějším zásahem je dílčí vybourání zděných příček 
v sále pro inkubátory, které však zásadně nemění původní dispozici, určenou již samotným 
rozvrhem komunikačních prostor (schodiště, výtahy, chodby). Tento sál je umístěn pouze 
v jednom podlaží jednoho z křídel. Budova si uchovala v interiéru velkou míru cenných 
řemeslných a uměleckořemeslných prvků, dosavadní adaptační zásahy probíhaly s ohledem na 
nezpochybnitelnou výtvarnou hodnotu areálu velmi citlivě. Hodnotnou součástí souboru je 
i původní stavba skleníku na pozemku pare. č. 80, který elegantně doplňuje dobovou zahradní 
kompozici areálu. Soubor je vymezen jako nedílný historický celek, který je rozvrhnut 
jednotnou architektonickou a urbanistickou kompozicí, se všemi svými pozemky, včetně 
pozemku pare. č. 73/2 pod vrátnicí. Budova vrátnice součástí souboru není, jde o utilitární 
stavbu bez architektonické hodnoty, která nenavazuje na styl areálu. K námitce účastníka 
9
řízení, že areál je na území Pražské památkové rezervace, který ji dostatečně chrání, uvádíme, 
že režim rezervace vskutku chrání i dílčí památkové hodnoty, které se na jeho území nalézají, 
v případě tohoto souboru však nejde o pouhé „dílčí“ památkové hodnoty, soubor tvoří 
architektonicky i urbanisticky vysoce kvalitní celek, který se významně uplatňuje 
i v dálkových pohledech. Součástí památkové hodnoty souboru je samozřejmě i jeho 
historická hodnota, kterou umocňuje kontinuita jeho využití. Nejúžeji je spjat především 
s osobností svého zakladatele - významného českého humanisty MUDr. Rudolfa Jedličky, 
jehož význam je podrobně uveden v obou stanoviscích (cit. výše).
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že soubor „Ústav 
pro péči o matku a dítě“ je architektonicky a urbanisticky vysoce kvalitním dílem 
významného českého architekta Rudolfa Kříženeckého. Je kvalitním dokladem monumentální 
historizující architektury organicky propojené s parkovou zahradou z období počátku 20. 
století. Zároveň je historicky v přímém vztahu k osobnosti svého zakladatele - významného 
českého humanisty - MUDr. Rudolfa Jedličky. Proto splňuje podmínky pro prohlášení věci za 
kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, 
považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu proti tomuto 
rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury na výše 
uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
V příloze: situační zákres do mapy katastru
10
Příloha: zákres kulturní památky - souboru „Ústav pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 - 
Podolí, do kopie katastrální mapy. Nedílná součást výroku rozhodnutí Ministerstva kultury 
č. j. MK 19866/2015 OPP ze dne 28.2016, sp. zn. MK-S 15103/2011 OPP.
11
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
MKCRX00KA1 CD
Telefon: 257 085 111
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna(ajmkcr.cz
Národní památkový ústav 
generální ředitelství 
evidence kulturních památek 
Valdštejnské nám. 3 
118 11 Praha 1
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 29.6.2023
MK 40496/2023 OPP
MK-S 15103/2011 OPP Dvořáková Jana Ing. / 431
Věc: řízení o prohlášení souboru „Ústav pro péči o matku a dítě“ v Praze 4 - Podolí, za 
kulturní památku - zaslání rozhodnutí
Ministerstvo kultury Vám dodatečně dosílá rozhodnutí o prohlášení souboru „Ústav pro 
péči o matku a dítě“ v Praze 4 - Podolí, za kulturní památku, které nabylo právní moci v roce 
2016. Zároveň přikládá ve druhé příloze tohoto dopisu zákres souboru s vyznačením křídel 
budovy č. p. 157 jako objekty A až F, jak je ve svém rozvrhu nazývá Ústav pro péči o matku 
a dítě, který tento zákres ministerstvu zaslal. Novodobé přístavby jsou nedílnou součástí č. p. 
157, nepodílejí se však na památkových hodnotách, pro něž byl soubor prohlášen za kulturní 
památku.
Národní památkový ústav
Došlo: 2023-07-04 12:44:15
čj NPU-310/58108/2023
Listů: 1 Příloh: 3
llllllllll■lllllll■
1002153421
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
MÍNiSTřRSTVO KULTURY
Maltézské náměstí 471/1
V příloze 1: rozhodnutí MK č. j. 49163/2016 OPP ze dne 2. 8. 2016
11811 Praha 1 - Malá Strana
1Č: 00023671 [Hi
V příloze 2: zákres s označením jednotlivých křídel budovy pavilon A-F, zaslaný zástupcem 
účastníka řízení
V opise: Národní památkový ústav, ú. o. p. v hl. m. Praze

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0704052.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Mervová Jana

Popis dokumentu:

Praha - Podolí, Ústav pro péči o matku a dítě. Rozhodnutí o rozšíření rozsahu kulturní památky - Ústav pro péči o matku a dítě. Vybrané informace jsou znepřístupněny z důvodu ochrany osobních údajů.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

12184913 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Dvořáková Jana; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

02.08.2016

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 152316

Bližší specifikace:

Název	Ústav pro péči o matku a dítě
Číslo ÚSKP	40258/1-1336
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 28804771

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozšíření rozsahu kulturní památky - Ústav pro péči o matku a dítě
Číslo	MK 49163/2016 OPP
Datum nabytí právní moci	24.08.2016
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	152316 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1798852

Název objektu:

Část obce: Podolí

Č. dom.: č.p. 157

Ulice: Podolské nábř.

Č. or.: 36

Kat. území: Podolí

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Ústav pro péči o matku a dítě (právní stav 152316)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 12560

Název lokality: Podolí

Reálný typ: urbanizované sídlo

Kat. území: Podolí

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

Ústav pro péči o matku a dítě (právní stav 152316)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

Ústav pro péči o matku a dítě (právní stav 152316)

Ke stažení Náhled Poslat žádost