Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

miiimiwih
MKCRX00JZNYH
Mgr. Martin Baxa
ministr kultury
V Praze dne 19. září 2023 
Č.j.: MK 28604/2023 OLP
Rozhodnutí
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 28. 11. 2022, který podala
zastoupená na základě plné moci ze dne 9. 6. 
2021
(dále též „žadatel“, účastník řízení“ nebo „podatel rozkladu“), 
přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí č. j. MK 61535/2022 OPP, sp. zn. MK-S 
1687/2022 OPP, ze dne 9. 11. 2022 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým nebylo podle 
§ 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále 
též „zákon č. 20/1987 Sb.“, „zákon o státní památkové péči“ nebo „památkový zákon“), 
zrušeno prohlášení za kulturní památku souboru „zámek Petrovice“, který sestává z obytné 
budovy č. p. 1, tří hospodářských budov, ohradní zdi s branou a ohradní zdi se sochou sv. 
Jana Nepomuckého, vše na pozemku pare. č. 1 a pozemků pare. č. 1, 2/1, 2/3, 2/6, 3, 4/3, 4/4, 
4/5, pare. č. 5 se zahradní terasou a schodišti a pare. č. 10, vše v k. ú. Petrovice, Praha 15 
(rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 40826/1-1706).
Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. a) správního řáduje účastníkem řízení podatel rozkladu.
Podle § 152 odst. 6 písm. b), § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě 
návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
následovně: 
rozklad se zamítá 
a rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
se potvrzuje.
Odůvodnění:
Rozkladem se jeho podatel domáhá změny napadeného rozhodnutí.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
1
V podrobnostech odkazuji na text odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí 
Ministerstva kultury, kde je zevrubně rekapitulován dosavadní průběh řízení.
Ministerstvo kultury obdrželo dne 26. 1. 2022 žádost vlastníka předmětné nemovitosti 
ze dne 24. 1. 2022 o zrušení prohlášení za kulturní památku souboru „zámek 
Petrovice“, v němž mj. uvedl:
„(...) Tato nemovitá věc se nacházela v době mého nabytí vlastnictví v torzálním stavu, 
což je v případě této nemovité věci již několik let setrvalý stav. (...) Vdaném případě 
o národní kulturní památku nejde, přičemž mimořádně závažným důvodem, pro který je tato 
žádost podávána, je takový stav kulturní památky, kdy pro její zachování musí být provedeny 
takové zásahy, které znamenají ztrátu památkové hodnoty. (...)“.
Přiložené odborné vyjádření ke stavebně technickému stavu objektů areálu zámku 
Petrovice, jehož autorem je Ing. Ladislav Bukovský, autorizovaný inženýr pro pozemní 
stavby, statiku a dynamiku staveb a zkoušení a diagnostiku staveb, se zabývá všemi stavbami 
areálu, z nichž kulturní památkou jsou obytná budova č. p. 1, a tři hospodářské budovy, 
označené v přiložené technické zprávě jako úřednická budova, kravín, voláma, koníma, 
panské konírny, vstupní brána. Závěr posudku konkrétně zní:
„[...] Z dodaných podkladů vyplývá, že stavba zámku v neupřesněném rozsahu, 
minimálně však budova zámku, byla nejpozději v roce 1987 v havarijním stavu, kdy tehdejší 
uživatel a správce požádal OÚ Praha 10 o vydání havarijního výměru k předmětné stavbě. 
Z toho vyplývá, že závadný stav stavby existuje již nejméně 34 roků, kdy do objektů zatéká 
srážková voda. Z toho vyplývá, že orgány památkové péče havarijní (resp. dlouhodobě 
závadný) stav tolerovaly asi 22 roků a až následně, po změně vlastníka, se vzchopily 
k sankčním řízením s posledním vlastníkem. V posledních letech vedl MHMP OPP 
s vlastníkem dotčené kulturní památky opakovaně sankční správní řízení od roku 2009. 
V současné době nelze z dostupných dokladů jednoznačně určit, které ze staveb v areálu 
zámku či které z jejich částí jsou kulturní památkou či nikoliv, terno posudek vychází 
ze specifikace objektů ve výkresu, který je na straně 8 tohoto posudku (...). Kontrolou 
evidenčního listu kulturní památky památkového katalogu NPÚ, bylo však zjištěno, že je jako 
kulturní památkou popsán pouze panský dům p. č. 1 včetně terasy a vnějšího schodiště. 
Hospodářské budovy na evidenčním listu uvedeny nejsou.
Šetřením zjištěný stav jednotlivých staveb v areálu zámku (označených jako objekty) 
hodnotíme jako stav závadný, s tím, že stavby po obvodu areálu zámku ohrožují bezpečné 
užívání přiléhajících pozemků a zároveň hrozí nejméně částečným zřícením. Požadované 
zabezpečení všech objektů - byť provizorního dočasného charakteru nelze provést z důvodu, 
že nosné konstrukce nesplňují požadavky mechanické odolnosti a stability dle § 40 nařízení 
č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území 
a technické požadavky stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění 
nařízení č. 14/2018 Sb. hl. m. Prahy. Nosné konstrukce střech, ale též stěny vykazují riziko 
náhlého nebo postupného zřícení, popřípadě jiné destruktivní poškození kterékoliv části 
stavby nebo přilehlé stavby, resp. nepřípustné přetvoření konstrukce zejména v případě 
přitížení střech sněhem nebo jiným mimořádným zatížením. V této souvislosti je nutné 
zdůraznit, že obecně formulovaný požadavek na zachování kulturně historických hodnot je 
nesplnitelný, pokud tyto hodnoty nebudou jednoznačně technicky specifikovány, a to 
v podrobnostech jednoznačných a srozumitelných pro definování požadovaných stavebních 
úprav či stavebních prací a jejich výsledku. Tím, že zmiňované kulturně historické hodnoty 
nejsou jednoznačně pro jednotlivé objekty či konstrukce specifikované, nelze z technického 
hlediska takový zcela nekonkrétní požadavek orgánu památkové péče naplnit.
Zpracovatel upozorňuje, že stavebně technický stav stavby se může působením různých 
vlivů měnit, popsaný stav je platný pouze pro dobu, kdy byl stavebně technický průzkum 
prováděn. Hodnoceny byly pouze konstrukce a skutečnosti požadované objednatelem. [...]“
2
Na žádost ministerstva zaslal Národní památkový ústav, generální ředitelství, odbor 
evidence a dokumentace, v dopise ze dne 25. 2. 2022, č. j. NPU-310/15186/2022, kopie všech 
částí státního seznamu, týkajících se zapsaného areálu zámku v Petrovicích, který se dle § 42 
odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. (...) stal kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu 
kulturních památek ČR. Za účelem seznámení správního orgánu s aktuálním stavem souboru, 
hlubší orientace v podkladech žádosti a pořízení aktuální fotodokumentace se dne 8. 3. 2022 
uskutečnilo ohledání souboru za účasti přizvaných odborných pracovníků Národního 
památkového ústavu a Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, ve svém 
stanovisku ze dne 23. 3. 2022, č. j. NPÚ-31 1/15185/2022 Bc. Baláček/203 810.2, zrušení 
prohlášení souboru za kulturní památku nedoporučil a mj. uvedl:
„[...] Rozsáhlý areál zámku s hospodářskými objekty a zahradou představuje (spolu 
s bezprostředně přiléhající samostatně evidovanou kulturní památkou - kostelem sv. Jakuba 
Většího) urbanisticky i architektonicky cennou dominantu obce Petrovice. Areál je výsledkem 
složitého stavebního vývoje, který není dosud v úplnosti objasněn (komplexní stavebně- 
historický průzkum nebyl dosud zpracován). (...) Vlastníci Petrovic se v historii velmi často 
střídali. (...) Pravděpodobně okolo roku 1720 (...) došlo k barokní přestavbě staršího objektu, 
kdy byl dán základ dnešní zámecké stavby i přilehlého hospodářského zázemí. Další 
významná stavební etapa, tentokrát v historizujícím pojetí, nastala po roce 1861, kdy se 
majitelem stal významný průmyslník francouzského původu Nicolas Bellot, spoluzakladatel 
žižkovské výrobny kapslí pro náboje Sellier a Bellot. Z této doby pochází většina 
hospodářských budov ve východní části areálu (zejména hlavní trojkřídlá budova) 
a novogotická vstupní brána. Roku 1908 statek koupila Marie Antonie Gabriela Silva 
Tarouca, přičemž se stal součástí rozsáhlého průhonického panství. Do roku 1910 je kladena 
zásadní novobarokní přestavba, snad za účasti silva-taroucovského stavitele Jiřího Stibrala. 
Od roku 1912 si zámek se dvorem pronajal Ludvík Kolben. V letech 1920-1923 proběhly 
další adaptace zámecké budovy. Od roku 1925 vlastnila areál rodina Dannerů. Zdeněk 
Danner, významný vršovický finančník a propagátor sportu, se zasloužil o poslední zásadnější 
úpravy areálu v letech 1927-1929, na kterých se údajně podílel vinohradský architekt Václav 
Šourek. Tehdy byla mj. zřízena i západní zahradní terasa s bazénem. Po roce 1948 zde působil 
státní statek. Po roce 1989 dlouhodobý restituční spor. Areál je dlouhodobě bez náležitého 
využití.
Většina budov areálu je v havarijním stavu. Některé hospodářské objekty na pozemcích 
areálu (které ale nemají přímo status kulturní památky) již prakticky zanikly nebo zanikají. 
Z budov, které mají status kulturní památky, je v nej havarijnějším stavu především hlavní 
zámecký objekt a navazující severní budova (přiléhající ke hřbitovu u kostela sv. Jakuba 
Většího). Obě zmíněné stavby jsou v současné době z velké části bez zastřešení. Zbývající 
památkově chráněné hospodářské objekty základní zastřešení dosud mají, ale místy rovněž 
poškozené a nedostačující. I přes celkový neuspokojivý stav objektů areálu je třeba 
konstatovat, že podstatné části jednotlivých budov a jejich nosné konstrukce zůstávají 
zachovány. Značné újmy doznaly i některé prvky výzdoby interiéru a exteriéru zámecké 
budovy (poškození či zánik části sochařské a reliéfní výzdoby, dřevěné prvky stropů, výplně 
otvorů apod.), ale i zde výrazná část prvků a detailů výzdoby zůstává stále zachována (členění 
a prvky novobarokního průčelí, dosud i některé prvky interiéru včetně interiérové výzdoby 
omítek apod.). Bez zásadního poškození zůstává vstupní brána. Na základě dosavadního 
předběžného vyhodnocení je patrné, že kvalita zdivá objektů je velmi vysoká a svědčí 
o řemeslné a technické dovednosti stavitelů. Vzhledem k tomu, že objekty byly postaveny 
velmi solidně, nejsou doloženy statické poruchy, které by přímo souvisely se závadami 
v založení, konstrukčními vadami, poddimenzováním prvků či špatnou kvalitou provedení 
3
stavby. Doložené statické poruchy jsou spíše důsledkem nevhodných druhotných zásahů 
(narušené uložení krovů, narušení či odstranění dřevěných nosníků apod.). Stavby byly 
dlouhodobě vystaveny povětmosti i vandalismu (mj. pravděpodobně záměrné - krádeží 
odstranění dřevěných prvků či cihel). Objekty ale nejsou natolik narušeny, aby nebylo možné 
provést podrobný průzkum stavebního a statického stavu, jako předpoklad k celkové 
rehabilitaci celého areálu.
Areál zámku Petrovice náleží mezi nej ohroženější památky na území Prahy. Z tohoto 
důvodu je dlouhodobě veden na seznamu ohrožených památek NPÚ. MHMP OPP vedl 
s předešlým vlastníkem několik řízení ohledně uložení opatření či uložení pokuty 
za zanedbání péče o kulturní památku (v roce 2009 pokuta ve výši 150 000 Kč, v roce 2011 
pokuta ve výši 300 000 Kč, v roce 2015 pokuta ve výši 500 000 Kč, v roce 2018 pokuta 
ve výši 1 000 000 Kč).
(...) Současný havarijní stav není důvodem k upuštění od památkové ochrany areálu, 
ve kterém nadále zůstávají zachovány stavby a konstrukce s významnou památkovou 
hodnotou. Vnější podoba dochovaných staveb dokládá zejména historizující etapu 60. let 19. 
století a novobarokní úpravy 20. století, objekty ale skrývají mnohovrstevnatější vývoj 
zahrnující snad již středověké a nepochybně renesanční a barokní konstrukce. Prvotřídní 
úroveň hospodářského stavitelství představuje monumentální trojkřídlá hospodářská budova 
postavená po roku 1861 (soudobým obvyklým dispozičním i konstrukčním řešením se 
vymyká pojetí klenutých stájí pro hovězí dobytek, a především konstrukce krovu s cihelnými 
pasy). S ohledem na francouzský původ stavebníka (...) je u konstrukčního principu krovů 
spatřována možná inspirace středověkou francouzskou monastickou architekturou. (...). Areál 
zámku Petrovice náleží k předním vrchnostenským sídlům a hospodářským dvorům na území 
Prahy. Spolu s areálem kostela sv. Jakuba Většího představuje jediné 2 zapsané kulturní 
památky na území Petrovic a jednu z mála kulturních památek v celé jihovýchodní okrajové 
oblasti Prahy. Dochovaný stav budov nadále umožňuje celkovou nápravu a rehabilitaci areálu, 
který má nepochybně velký potenciál pro budoucí možné využití. [...]“
Ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. se vyjádřil v dopise ze dne 22. 3. 2022, č. j. 
MHMP 505095/2022, Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, který zrušení 
prohlášení předmětného souboru za kulturní památku nedoporučil a mj. uvedl:
„[...] Ke svému názoru dospěl MHMP OPP na základě podrobné znalosti samotného 
areálu, ve kterém se za účelem zjištění technického stavu jeho objektů, v průběhu uplynulých 
dvou let uskutečnilo několik místních šetření za účasti zástupců MHMP OPP, Národního 
památkového ústavu a odboru výstavby městské části Praha 15. Dne 8. 3. 2022 se pak 
zástupce MHMP OPP zúčastnil místního šetření svolaného Ministerstvem kultury. Podkladem 
MHMP OPP bylo i předběžné vyjádření ke stavebně technickému stavu a možnostem obnovy 
dotčených objektů, vypracované Ing. Janem Vinařem, statikem Národního památkového 
ústavu. (...) Dnes se areál nachází ve špatném technickém stavu, ke kterému došlo v důsledku 
dlouhodobě zanedbané údržby i vandalismu. Zejména objekt tzv. zámečku, kde se před 
několika lety zhroutila střecha, tak utrpěl výrazné poškození i ztrátu původních konstrukcí. 
Jak ale vyplývá z následujících zjištění, výše popsané památkové hodnoty všech objektů 
zůstávají z podstatné části nadále zachovány, případně mohou být za využití běžných 
stavebních postupů obnoveny, a dle názoru MHMP OPP by tak odnětí památkové ochrany, 
které by otevřelo možnost pro kompletní demolici, nebylo odůvodněné. I přes pokročilý 
stupeň narušení či rozpadu některých střech, jsou veškeré obvodové stěny objektů zachovány, 
jejich poruchy, způsobené zejména různě intenzívním zatékáním dešťové vody, jsou lokální 
a opravitelné. Na objektu tzv. zámečku zůstaly navzdory zhroucenému krovu zachovány 
původní vnější omítky i velká většina náročné štukové a sochařské výzdoby včetně detailů. 
I uvnitř tohoto objektu je část místností stále v překvapivě dobrém stavu s řadou cenných 
řemeslných prvků. Severní hospodářská budova je v technickém stavu srovnatelném se 
4
zámečkem - chybí část střechy, příp. je její střecha bez střešní krytiny, vnitřní příčky jsou 
často rozpadlé, i její nosné zdivo je však nadále stabilní a může tak být při případné obnově 
památky snadno využito. Obvodové stěny hospodářské budovy přiléhající k zámečku z jihu 
vykazují navzdory absenci části trámových stropů vysokou kompaktnost a odolnost vůči 
poruchám. Hospodářská budova ve východní části areálu je ve výrazně lepším stavu než 
všechny ostatní budovy, a její klenby, z památkového pohledu zvlášť hodnotné, jsou přes 
lokální zatékání dešťové vody v zásadě neporušené. Zahradní terasa, poškozená zejména 
v důsledku sesuvu půdy, může být na základě dochovaných částí obnovena v původním stavu 
s pomoci standardních stavebních zákroků a terénních úprav. Hodnotná vstupní brána 
do areálu je prakticky bez vážnějších technických poruch.
Z výše uvedeného popisu dle názoru MHMP OPP jednoznačně vyplývá, že přes 
nezpochybnitelné škody, ke kterým na předmětné kulturní památce v minulosti došlo, nelze 
shledat důvod pro sejmutí památkové ochrany. Dochované stavební konstrukce, umělecké 
i řemeslné prvky i nadále vytváří hodnotný soubor, pro něž byl předmětný areál prohlášen 
za kulturní památku, a díky nimž se v případě důkladné stavební obnovy může stát 
architektonickou i kulturní dominantou dotčené městské části a jejího okolí. [...]“
Účastník řízení byl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu informován v dopise ze dne 
20. 6. 2022 o tom, že již byly shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí a byl vyzván, 
aby se vyjádřil jak k nim, tak ke způsobu jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění 
v zákonem stanovené lhůtě. Vlastník se dne 1. 7. 2022 se spisem seznámil a dne 20. 7. 2022 
zaslal písemné vyjádření, v němž mj. uvedl:
„[...] Ve všech vyjádřeních příslušných institucí chybí jakákoli zmínka omnou 
předloženém odborném vyjádření, ať už po stránce kritické či polemické. Domnívám se, že 
příslušné instituce by se měly v první řadě zabývat skutečným stavem nemovité věci a nikoli 
pouze mechanicky opakovat pouze svoje domněnky či historická fakta. Domnívám se, že 
tento nedostatek zeslabuje ve svém důsledku argumenty, které tyto dotčené orgány přednesly. 
Je rovněž patrné, že dotčené orgány uvádějí ve svých vyjádřeních skutečnosti, které jsou 
v přímém rozporu se mnou předloženým odborným vyjádřením. Dotčené orgány se měly 
v první řadě vypořádat s odbornými poznatky vyjádřenými v předmětném vyjádření a teprve 
poté se zabývat další možností ochrany nemovité věci jako kulturní památky. V dalším pak 
nelze přehlédnout, že ve spisovém materiálu zcela absentuje listina, o níž jsem žádala 
Magistrát hlavního města Prahy (odbor památkové péče) již ve svém podání ze dne 12. 1. 
2022 (...). V důsledku toho je sporný i rozsah ochrany předmětné nemovité věci jako kulturní 
památky; tedy není postaveno najisto, za jakých okolností došlo k prohlášení předmětné 
nemovité věci za kulturní památku a v jakém rozsahu byla tato ochrana tomuto objektu 
poskytnuta.
Musím se rovněž pozastavit nad nepřiměřenou délkou řízení. Toto bylo zahájeno mým 
podáním ze dne 24. 1. 2022, byla pouze vyžádána stanoviska dotčených orgánů a nic dalšího 
jiného ve spise můj zástupce nenalezl takové závažnosti či složitosti (např. skutečně odborná 
oponentura k mému vyjádření), aby toto řízení trvalo bezmála půl roku. Nutno dodat, že i přes 
mou snahu není možno objekt jakkoli restaurovat, poněvadž by příslušní pracovníci byli 
v nebezpečí života - viz opět odborné vyjádření. [...]“
Ministerstvo kultury následně zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě 
i ve vzájemných souvislostech a dne 9. 11. 2022 vydalo napadené rozhodnutí č. j. MK 
61535/2022 OPP, kterým nezrušilo prohlášení předmětného souboru za kulturní památku, a to 
s tímto odůvodněním:
„[...] Soubor „zámek Petrovice“ je spolu se sousedící kulturní památkou - kostelem sv. 
Jakuba významným historickým, urbanistickým i architektonickým centrem dnes Městské 
čtvrti Praha 15 - Petrovice a jako takový byl podle předešlé právní úpravy zaevidován 
5
do státních seznamů kulturních památek. Jeho význam spočívá jednak v jeho vztahu k dříve 
samostatné obci Petrovice, jednak jako důležitého prvku památkového fondu hl. města Prahy, 
pro jeho historickou, urbanistickou a architektonickou hodnotu.
Vzhledem k tomu, že odborné vyjádření Ing. Bukovského, dodané účastníkem jako 
příloha žádosti, vyjádřilo pochybnost o tom, které stavby jsou součástí kulturní památky 
„zámek Petrovice“, požádalo ministerstvo nejprve Národní památkový ústav, g. ř., které 
spravuje Ústřední seznam kulturních památek, o zaslání kopií všech podkladů státního 
seznamu, které se týkají areálu zámek Petrovice. Z nich pak ověřilo rozsah této kulturní 
památky, zapsané do státního seznamu dle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, 
která se stala kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu kulturních památek dle 
§42 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. Z podkladů vyplývá, že kulturní památka evidovaná 
v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 40826/1-1706, již zveme „zámek 
Petrovice“, sestává z: obytné budovy č. p. 1, tří hospodářských budov, ohradní zdi s branou 
a ohradní zdi se sochou sv. Jana Nepomuckého, to vše na pozemku pare. č. 1, dále zahradní 
terasy se schodišti na pozemku pare. č. 5, zahrady na pozemku pare. č. 4/3 a pozemků pare. č. 
1, 2/1, 2/3, 2/6, 3, 4/3, 4/4, 4/5, 5, 10, vše v k. ú. Petrovice, Praha 15. Tento rozsah zapsaného 
areálu byl upřesněn při tzv. Generální aktualizaci, jak dokládá list Generální aktualizace, který 
je součástí státního seznamu a v němž jsou výslovně uvedeny 3 hospodářské budovy. Dalším 
dokladem je snímek pozemkové mapy se zákresem areálu, který je rovněž součástí státního 
seznamu a jednoznačně vymezuje pozemky, které do areálu náleží. (...)
(...) Posudek Ing. Bukovského, který dodal účastník řízení v příloze své žádosti, 
a ohledání staveb souboru v průběhu řízení za účasti Ing. Vinaře, zkušeného statika 
Národního památkového ústavu, shledalo špatný technický stav budov způsobený dlouhodobě 
zanedbanou údržbou. Nejzávažnější poruchy vykazuje hlavní zámecká budova - č. p. 1, 
a na ni navazující severní hospodářská budova. Obě stavby jsou nyní téměř zcela bez 
zastřešení, vystavené vlivům povětmosti. Ostatní hospodářské budovy souboru zastřešeny 
jsou, střechy jsou však místy poškozeny a do staveb dlouhodobě zatéká. (...)
(...) Zámecká budova č. p. 1 je vzhledem k absenci zastřešení v nejzávažnějším 
technickém stavu, avšak o kvalitě materiálu jejího zdivá svědčí dobře dochovaná bohatá 
výzdoba obvodového zdivá, jak uvádí stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy. To je zjevné jak 
z ohledání věci na místě samém, tak z fotodokumentace. Vzhledem k mohutnosti a kvalitě 
materiálu barokního zdivá (cihelné a smíšené: cihly a kámen) se obvodové zdivo panského 
domu č. p. 1 dochovalo včetně zdobných prvků jak venkovních fasád, tak interiéru, suterén je 
zaklenutý a nevykazuje statické problémy. Díky tomu si stavba uchovala nadále podstatnou 
část své památkové hodnoty, přestože se dřevěné části konstrukcí panského domu převážně 
nedochovaly. Jak potvrdil přímo na místě statik Národního památkového ústavu i jak 
dosvědčují zkušenosti ze záchrany řady kulturních památek, nesporný špatný technický stav 
staveb souboru je řešitelný v režimu obnovy kulturní památky, nebezpečím z ohrožení života 
příslušných pracovníků lze předejít konzultacemi s odborníky se zkušenostmi se záchranou 
památek. V řadě prostor se odborní pracovníci, provádějící ohledání věci, bez obav mohli 
bezpečně pohybovat, např. pod i nad rozsáhlým klenebním systémem hospodářské budovy 
č. 3, či pod klenbami v suterénu panské budovy č. p. 1 s částečně zřícenými vnitřními 
konstrukcemi. Významné památkové hodnoty souboru, pro které byl zapsán do státních 
seznamů a stal se tak kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu kulturních 
památek, nadále trvají. Proto ministerstvo dospělo k závěru nezrušit prohlášení předmětného 
souboru za kulturní památku.
Účastník řízení namítá, že stanoviska, shromážděná v řízení se kriticky či polemicky 
nevyjadřují k účastníkem předloženému vyjádření Ing. Bukovského. To však není jejich 
úkolem. Jejich úkolem je vyjádřit se ke stávajícímu stavu souboru ve vztahu kjeho 
památkovým hodnotám a jeho udržitelnosti. Obě stanoviska se těmito otázkami zabývala 
6
podrobně a pro účely tohoto řízení dostatečně. Úkolem tohoto řízení není vypracování 
způsobu obnovy této významné kulturní památky, na okraj doplňujeme, že dle § 14 odst. 
7 zákona č. 20/1987 Sb. však vlastníkovi při projednávání dokumentace obnovy nemovité 
kulturní památky poskytuje odborná organizace státní památkové péče - Národní památkový 
ústav, bezplatnou odbornou pomoc. Dále k této námitce dodáváme, že Odbor památkové péče 
Magistrátu hl. m. Prahy ve svém stanovisku uvádí, že podkladem mu bylo též vyjádření Ing. 
Vinaře, statika NPÚ se zkušenostmi se záchranou historických objektů, přítomného při 
ohledání věci. (...) Posouzení Ing. Bukovského neobsahuje výpočty ani zkoušky materiálů, 
neprokazuje zásadní statické narušení, které by neumožnilo celkovou obnovu staveb souboru, 
autor nemá zkušenosti s obnovou památek v podobném technickém stavu.
K námitce účastníka, že ve spise chybí listina, o níž žádala dle zákona č. 106/1999 Sb. 
Magistrát hlavního města Prahy, a sice „o zaslání veškerých správních aktů, na jejichž základě 
došlo ke vzniku a určení kulturní památky v areálu „zámku Petrovice“ (...), uvádíme, že dle 
§ 52 jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, správní orgán však není 
návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. 
Z námitky účastníka logicky vyplývá, že vzešla z pochybností o rozsahu kulturní památky, 
kterou účastník vznesl již ve své žádosti. Ministerstvo se jí zabývalo již v samotném začátku 
řízení, když si nejprve opatřilo kopie podkladů státního seznamu, uložených v Ústředním 
seznamu kulturních památek, který na základě ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. 
vede Národní památkový ústav. Poté ověřilo rozsah kulturní památky, která je předmětem 
žádosti, o níž je vedeno toto řízení. Námitka účastníka je poněkud nelogická, není zřejmé, 
proč by si mělo ministerstvo do spisu opatřit podklady „z druhé či třetí ruky“, o které žádal 
účastník u magistrátu, který nemá k dispozici originály podkladů. Dále účastník vznáší 
námitku, týkající se nepřiměřené délky řízení. K této námitce uvádíme, že prodleva v řízení 
byla způsobena jeho náročností a zároveň velkým množstvím současně vedených řízení.
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že předmětný soubor 
nadále vykazuje významné památkové hodnoty, z nichž řadu lze při nezbytné obnově této 
kulturní památky zachovat ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) památkového zákona, a proto 
rozhodlo jeho prohlášení za kulturní památku nezrušit. [...]“
Proti tomuto rozhodnutí podal dne 28. 11. 2022 účastník řízení rozklad,
ve kterém navrhuje, aby rozkladu bylo v plném rozsahu vyhověno a napadené rozhodnutí 
zrušeno. Rozklad obsahuje následující námitky:
„(...) Úvodem poznamenávám, že sochu Jana Nepomuckého jsem v rámci převzetí 
zámku neobdržela, v současné době se v areálu nenachází; tudíž je její pomyslná ochrana 
zbytečná a pro mě neúměrně zavazující.
Ministerstvo v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituluje doslovnými citacemi 
na stranách 2 až 5 obsah návrhu a vyjádření dotčených subjektů, tj. Národního památkového 
ústavu (...) a Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy (...), jakož i moje vyjádření 
po seznámení se se spisem. (...) Z této části odůvodnění tudíž lze jako důležité vyjmout jen 
zaslání kopie „všech částí státního seznamu“ z NPÚ, generální ředitelství, včetně příloh. 
Z nich je totiž zřejmé, jakým způsobem se měnil rozsah údajné památkové ochrany. Slovo 
„údajné“ používám záměrně, poněvadž nemám dodnes postaveno najisto, zda zámek či jeho 
část požívá památkové ochrany. Žádala jsem celkem dvakrát o zaslání příslušného rozhodnutí 
(...), avšak nedočkala jsem se ho a stejně dopadl i katastr nemovitostí (...). Dodávám k tomu, 
že z listin přiložených ke sdělení NPÚ ze dne 25. 2. 2022 je patrné, jak se mění popis budov, 
rozsah údajné památkové ochrany, přičemž nelze přehlédnout, že např. do katastru 
nemovitostí byla tato skutečnost zapsána až v prosinci 2020. Nehodlám na tomto místě 
rozebírat odlišnost jednotlivých podkladů zaslaných od NPÚ, nicméně nenašla jsem žádný 
autentický doklad o tom, na jakém základě měla být tato památka chráněna od 3. 5. 1958, což 
NPÚ presentoval katastru nemovitostí. Předkládám v příloze komunikaci, která byla vedena 
7
mezi mnou a Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, z níž 
je zřejmé, že listina ze dne 7. 1. 1964, na jejímž základě (patrně) mělo dojít k zápisu zámku 
mezi kulturní památky, není k dispozici. Pozoruhodné pak je, pokud nahlédnu 
do metainformačního systému NPÚ, naleznu tam v rubrice datum vzniku „01. 04. 1968-30. 
11. 2015 (neověřeno)“ a v rubrice „Právní akty“ tyto záznamy: č. 2-2133, zámek č. p. 1 + 
socha sv. Jana Nepom. v nice ohr. zdi - zápis do státního seznamu kulturních památek
Ze dne: 31. 12. 1966 č. 1-1706, č. p. 1 - zámek a socha sv. Jana Nepomuckého - zápis 
do státního seznamu kulturních památek
Ze dne: 1.4. 1968
Žádný z těchto „právních aktů“ ovšem nemám k dispozici a z Evidenčního listu kulturní 
památky (který je založen k této údajné památce i na tomto serveru NPÚ) je pouze patrný 
jakýsi zápis o stavu kulturní památky ze dne 9. 1. 1968 (s následným doplňkovým), ale žádné 
rozhodnutí státního orgánu k němu není přiloženo.
K tomu je nutno zdůraznit, že sama definice „tři hospodářské budovy“ je natolik 
neurčitá, že neumožňuje konkrétní identifikaci budov, které mají být chráněny, když podle 
zápisu v katastru nemovitostí se na místě vyskytuje asi 11 budov podobného charakteru.
Ministerstvo se rovněž opírá o listinu „Generální aktualizace“, ale vůči ní vznáším 
námitku neautentičnosti, jelikož se jedná o šest stran psaných na psacím stroji, není na tom 
žádný název (kromě ručně nadepsaného P10), není to datováno, není to nikým signováno 
a není vůbec zřetelné, k čemu tato listina slouží. Z této listiny nelze tedy rozhodně čerpat 
jakékoli skutkové zjištění. Nadto zdůrazňuji, že v této listině není popsána žádná ze tří 
„hospodářských budov“, které by měly požívat památkové ochrany.
„Snímek pozemkové mapy se zákresem areálu“ nemůže být důkazem o ničem, není-li 
opřen o konkrétní rozhodnutí, a navíc pochází možná z prosince 1986 (poslední číslice není 
čitelná), čili ani není jasno, k jakému účelu byl tento snímek zhotoven, když z té doby tam 
žádná jiná rozhodnutí (ani zápisy) nejsou.
V další části svého rozhodnutí se ministerstvo zabývá hodnocením posudku Ing. 
Ladislava Bukovského (...). Na prvním místě bych chtěla zdůraznit, že nehodlám na tomto 
místě jakkoli porovnávat, zda je zkušenější Ing. Bukovský nebo Ing. Vinař, leč nemohu si 
odpustit poznámku, že Ing. Vinař byl podepsán jako většinový společník a hlavně jednatel 
obchodní korporace MURUS - monumenta renovamus, projekce, spol. s r. o., pod 
„Technickou zprávou projektu pro stavební povolení“ z ledna 2002, z níž je zřejmé, že byl 
zainteresován v zakázce, která měla směřovat k možné obnově zámku, přičemž nelze 
přehlédnout, že v té době vystupoval pod hlavičkou komerčního subjektu. K odbornému 
vyjádření Ing. Bukovského se ministerstvo staví odmítavě, jelikož údajně jeho tvrzení nebyla 
doložena žádnými zkouškami. Tento argument je ovšem nutno velmi důrazně odmítnout. Jak 
se z tohoto OV podává, Ing. Bukovský provedl společně s osobou, která je nesmírně detailně 
obeznámena se stavem celého areálu, velmi důkladné místní šetření dne 5. 11. 2021, jehož 
výsledky jsou rozebrány nejen na straně 58, z níž ministerstvo cituje, ale hlavně na stranách 
předchozích, kde jsou detailně řešeny podrobnosti prohlídky jednotlivých objektů (9 až 27) 
a dále na stranách 29 až 46 v sekci „analýzy stavu jednotlivých objektů“. Nelze tedy 
přistoupit na závěr ministerstva, že tato tvrzení (včetně toho, že v celém areálu prakticky 
neexistují objekty, které by mělo význam staticky zajišťovat pro pozdější rekonstrukci) jsou 
nedoložená, jelikož právě v důsledku velmi bedlivé prohlídky a informace od osoby, která je 
obeznámena velmi přesně se stavem jednotlivých objektů, dospěl Ing. Bukovský k takovým 
závěrům. Chybí mi naopak doklady o měřeních či testech, které měl provádět Ing. Jan Vinař, 
poněvadž podle informací z prohlídky konané dne 8. 3. 2022 mi nepřišlo, že by nějaká 
speciální statická měření byla na místě prováděna, včetně měření degradace zdivá a dalších 
konstrukcí. Závěry ani jakékoli nálezy z tohoto ohledání jsem totiž do dnešního dne 
neobdržela.
8
Na straně 7 pak ministerstvo uvádí některé uměleckořemeslné prvky, které na místě 
shledalo, ovšem pomíjí jejich faktický stav; tento jejich popis (rozsah, konkrétní umístění, 
a hlavně jejich stav) v napadeném rozhodnutí zcela chybí a činí je tak nepřezkoumatelným. 
Postrádám rovněž význam pouhé existence těchto prvků ve vztahu ke skutečnému stavu 
objektů a případnou možnost obnovy, aby tyto prvky byly opravdu viditelné ve svém 
původním stavu a plnily tak svůj zamýšlený účel. Musím však k tomu dodat, že nejsou poznat 
jednoznačně detaily výzdoby fasád a původní tvary těchto prvků, pročež nemám tušení, 
z jakého důvodu by to mělo požívat památkové ochrany. Bylo by pro lepší přezkoumatelnost 
rozhodnutí uvést, které konkrétní uměleckořemeslné prvky jsou natolik významné, že vytváří 
předpoklad památkové ochrany stavby s ohledem na výše uvedené.
Ministerstvo rovněž vyslovuje domněnku o kvalitě materiálu zdivá objektu, a to z pouhé 
dochované bohaté výzdoby obvodového zdivá, ovšem opět mi tady chybí konkrétní údaj 
o měření kvality materiálu zdivá či alespoň způsob, jak ministerstvo k tomuto závěru dospělo.
Postrádám pak smysl úvahy, podle níž „nesporný špatný technický“ stav staveb souboru 
je řešitelný v režimu obnovy kulturní památky na což navazuje doporučení, abych 
konzultovala s odborníky se zkušenostmi se záchranou památek případné nebezpečí 
z ohrožení života příslušných pracovníků. Na tomto místě musím zdůraznit, že účastníci 
přítomní na prohlídce dne 8. 3. 2022 pouze procházeli tyto objekty, zatímco pokud by se měla 
skutečně provádět obnova objektů, je nutno počítat s daleko větší zátěží objektů (stavební 
stroje, větší počet pracovníků, manuální zásahy v důsledku použití pracovních nástrojů atd.), 
čímž se nebezpečí života i zdraví dostává do zcela jiného světla. Toto obecné doporučení 
nemůže rozhodně obstát a nemá žádnou validitu.
Ministerstvo zdůrazňuje, že úkolem tohoto řízení není vypracování způsobu obnovy této 
údajné kulturní památky, kterou ministerstvo označuje za významnou. S tím lze souhlasit, 
ovšem na prvním místě by bylo vhodné zjistit a hodnověrně doložit, zda zámek Petrovice 
vůbec kulturní památkou je a v jakém rozsahu, což do dnešního dne přesvědčivě doloženo 
nemám. Ministerstvo dále nabízí prostřednictvím NPÚ odbornou bezplatnou pomoc, avšak já 
jsem se doposud nesetkala s žádnou takovou nabídkou a již vůbec ne pomocí.
Pokud pak ministerstvo opírá svůj závěr o solidním stavu objektů o vyjádření Ing. Jana 
Vinaře, sluší se podotknout, že ani z listin založených ve spise nevyplývá, že by Ing. Jan 
Vinař cokoli v tomto smyslu závazně prohlašoval a případně autorizoval dle zákona a že by 
byla provedena nějaká odborná měření či testy. Pokud je tedy tvrzeno ministerstvem, že 
„nejsou doloženy statické poruchy“, lze opět doporučit velmi pozorné čtení odborného 
vyjádření Ing. Bukovského, z něhož je zcela jednoznačně zřejmé, kde se tyto statické poruchy 
nacházejí, v jakém rozsahu a jak byly zjištěny. Úvaha o „nevhodných druhotných zásazích“ je 
pak zcela nemístná, když nejsou k dispozici konkrétní údaje o konkrétních zásazích, které by 
měly mít ministerstvem uvažovaný dopad na stav objektů.
Ministerstvo dále naznačuje, že nebyl proveden „podrobný průzkum stavebního 
a statického stavu“, ale v tom se mýlí, jelikož právě takový průzkum byl proveden a následně 
také vyhodnocen v odborném vyjádření Ing. Bukovského. Nařčení, že Ing. Bukovský nemá 
zkušenosti s obnovou památek v podobném technickém stavuje pak naprosto scestné a nemá 
v daném řízení jakoukoli validitu.
V předposledním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí se ministerstvo opět 
vrací k otázce „veřejných správních aktů“, na jejichž základě mělo dojit k prohlášení zámku 
za kulturní památku. Ministerstvo tuto otázku poměrně bagatelizuje, ačkoli je pro rozhodnutí 
ve věci samé stěžejní, jelikož nejprve je přece nutno zkoumat, zda objekt je vůbec kulturní 
památkou a v jakém rozsahu a pak teprve zjišťovat a hodnotit, zda s přihlédnutím k jeho 
stávajícímu stavu je vůbec vhodné a účelné jej v tomto režimu ponechat. Odkaz na zápisy 
v Ústředním seznamu kulturních památek není příliš přiléhavý, poněvadž v tomto seznamu se 
zápisy vskutku liší zápis od zápisu a vystává pochybnost i o autenticitě některých listin.
9
Uzavírám, že bez příslušného správního aktu nelze spolehlivě uzavřít, zda zámek 
Petrovice je vůbec kulturní památkou a v jakém rozsahu.
K délce řízení a námitce jeho složitosti je nutno upřesnit, že řízení bylo zahájeno dne 
26. 1. 2022, dne 8. 3. 2022 byla provedena prohlídka na místě, dne 22. 3. 2022 vydal OPP při 
MHMP své stanovisko, dne 23. 3. 2022 tak učinil NPÚ, poté byla vydána výzva k seznámení 
se s podklady (20. 6.), aby tak můj právní zástupce učinil dne 1. 7. 2022 a teprve více než 
čtyři měsíce poté bylo vydáno napadené rozhodnutí, aniž by se ve věci cokoli činilo. Nelze 
tak přitakat argumentu o složitém řízení, když z napadeného rozhodnutí zabírá hlavička 
a výrok celou první stranu, další čtyři jsou citace argumentů účastníků a na pouhých dvou 
a půl stranách (opět ovšem za využití citace vyjádření účastníků či Ing. Vinaře) jsou 
rozebrány důvody, pro něž bylo zamítavé rozhodnutí vydáno. (...)
Z těchto důvodů proto napadené rozhodnutí nemůže obstát, a to přinejmenším pro 
absenci správního aktu, dle něhož byla kulturní památka prohlášena, a pokud bude tento akt 
kdesi nalezen, pro nemožnost restaurovat bez výrazných škod na majetku i zdraví a životě 
osob objekt takovým způsobem, aby byla zachována jeho historická a urbanistická hodnota.
Trvám si tudíž na svém závěru, že v daném případě o kulturní památku nejde, přičemž 
mimořádným závažným důvodem, pro který byl návrh podáván, je takový stav kulturní 
památky (závadný či havarijní), kdy pro její zachování musí být provedeny takové zásahy, 
které znamenají ztrátu její památkové hodnoty.
V této souvislosti a na závěr tohoto podání připojuji poznatek, který ministerstvo patrně 
přehlédlo a který vyplývá již z dopisu Státního statku hl. m. Prahy ze dne 27. 8. 1987, jímž 
požádal tehdejší Obvodní národní výbor pro Prahu 10 o vydání havarijního výměru na zámek. 
Je tudíž zjevné, že objekt je již nejméně 35 let v takovém závadném či havarijním stavu, 
na který státní orgány dlouhodobě nereagovaly a nechaly objekt chátrat bez údržby 
předchozími vlastníky (příp. uživateli).
Ze shora uvedených důvodů tak navrhuji, aby podle § 152 odst. 6 písm. a) správního 
řádu ministr rozhodnutí ze dne 9. 11. 2022 (...) změnil a zrušil prohlášení za kulturní památku 
souboru „zámek Petrovice“ (...)“.
V souladu s § 152 správního řádu jsem přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady 
a na základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí 
dostatečně odůvodnilo, tj. že zámek doplněný rozlehlým hospodářským dvorem a zahradou 
představuje (spolu s kostelem sv. Jakuba Většího) architektonicky i urbanisticky cennou 
dominantu obce Petrovice, a to i vzhledem k tomu, že v areálu zámku, který je výsledkem 
mnoha stavebních etap a slohových projevů, jsou dochovány hodnotné historické konstrukce, 
stavební, řemeslné i umělecko-řemeslné prvky a detaily (např. výzdoba fasád doplněná 
sochařskými díly, klenby, soubor dveří v zámku, klenby v hospodářských objektech).
K. jednotlivým námitkám v rozkladu uvádím následující:
K námitce v rozkladu, který zpochybňuje zápis kulturní památky „zámek Petrovice“, 
včetně rozsahu, uvádím, že Ministerstvo kultury tuto skutečnost prověřilo již na počátku 
řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku a za tímto účelem si opatřilo kopie všech 
součástí původního „státního seznamu“, do něhož byla tato kulturní památka v roce 1966 
zapsaná podle předchozí právní úpravy a jako taková se dle § 42 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb. stala kulturní památkou ve smyslu tohoto zákona.
Připomínám, že tato námitka byla ostatně vypořádána již v napadeném rozhodnutí na 
str. 6. Proto pouze znovu opakuji, že Ministerstvo kultury požádalo nejprve Národní 
10
památkový ústav, generální ředitelství, které spravuje Ústřední seznam kulturních památek, 
o zaslání kopií všech podkladů státního seznamu, které se týkají areálu zámku Petrovice. 
Z těchto kopií pak následně ověřilo rozsah této kulturní památky, zapsané do státního 
seznamu dle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, která se stala kulturní památkou 
evidovanou v Ústředním seznamu kulturních památek dle § 42 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.
Mám za to, že z podkladů jednoznačně vyplývá, že kulturní památka evidovaná 
v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 40826/1-1706, nazvaná „zámek 
Petrovice“, se sestává z obytné budovy č. p. 1, tří hospodářských budov, ohradní zdi s branou 
a ohradní zdi se sochou sv. Jana Nepomuckého, to vše na pozemku pare. č. 1, dále zahradní 
terasy se schodišti na pozemku pare. č. 5, zahrady na pozemku pare. č. 4/3 a pozemků pare, 
č. 1, 2/1, 2/3, 2/6, 3, 4/3, 4/4, 4/5, 5, 10, vše v k. ú. Petrovice, Praha 15.
Ohledně námitky v rozkladu, že tři zapsané hospodářské budovy areálu jsou totožné se 
třemi hospodářskými budovami, jak je vyznačil zákres Národního památkového ústavu, neboť 
ve státním seznamu se nedochovaly u dvou z nich jejich doplňkové listy, uvádím, že tři 
vyznačené historické hospodářské budovy areálu dominují a zároveň vykazují významné 
památkové hodnoty, zatímco ostatní hospodářské budovy areálu jsou buď výrazně mladší (2. 
polovina 20. století) nebo neobsahují dostatečně významné památkové hodnoty, resp. pouze 
se podílí na uzavřené kompozici areálu a tvoří tak charakteristické prostředí kulturní památky.
Připomínám, že hospodářsko-správní budova č. 1 je popsána na doplňkovém 
evidenčním listu ze státního seznamu jako kuchyňské křídlo hlavní zámecké budovy č. p. 1. 
Aktuální fotodokumentace z ohledání věci prokazuje, že na její fasádě se dochoval zlomek 
pozdně renesančního či ranně barokního malovaného nároží. Hospodářská budova č. 2, 
bývalé konírny, rovněž patří k nejstarším budovám areálu s tím, že obsahuje dochované 
klenby, výklenky po odstraněných žlabech se zbytky šablonové výmalby, a původní krov. 
Hospodářská budova chlévů č. 3 uprostřed areálu je nejobjemnější budovou areálu 
s hodnotnými klenbami a krovy a řadou hodnotných řemeslných prvků.
Dále podotýkám, že tzv. generální aktualizace, jejíž „neautentičnost“ podatelka 
rozkladu zpochybňuje, byla provedena v letech 1984 až 1987 za účelem kontroly a zpřesnění 
údajů ve Státním seznamu kulturních památek, a to jako součást příprav na vydání nového 
památkového zákona. Vzhledem k tomu, že byla součástí koncepce rozvoje státní památkové 
péče a zásad kategorizace uložené usnesením vlády ČSR č. 270 ze dne 13. 11. 1974, byly její 
výsledky následně zařazeny do státních seznamů nemovitých památek. Jedná se tedy 
o podklady, které jsou přímou součástí státního seznamu kulturních památek a které lze 
považovat za autentické dokumenty.
K námitce v rozkladu, že listina z Generální aktualizace nadepsaná ručně P10 obsahující 
popis zámku č. p. 1 a hospodářské budovy č. 1 není datovaná a z toho podatelka rozkladu 
vyvozuje, že není autentickou listinou Generální aktualizace, upozorňuji, že takto by se dala 
zpochybnit jakákoli listina z tohoto období, neboť nebylo obvyklé, že by výstupy z Generální 
aktualizace byly jednotlivě (list po listu) datovány. Původní státní seznam obsahuje i další 
listinu z Generální aktualizace, která na straně 178 rozepisuje hodnotné objekty areálu 
evidovaného pod č. 1706, zámek č. p. 1 se zahradou, přičemž výslovně uvádí také tři 
hospodářské budovy. Jde evidentně o listiny Generální aktualizace, a tedy o součásti státního 
seznamu, do kterého byl zapsán areál zámku v Petrovicích.
Co se týče námitky v rozkladu, že „snímek pozemkové mapy se zákresem areálu 
nemůže být důkazem o ničem, není-li opřen o konkrétní rozhodnutí, a není jasno, k jakému 
účelu byl tento snímek zhotoven“, uvádím, že zákresy areálů do pozemkové mapy byly 
do státních seznamů doplňovány postupně, tj. v každém kraji v jiném časovém horizontu 
a nikoli na základě konkrétního rozhodnutí. Jejich datace je tedy důležitá pouze v tom smyslu, 
že jde o stav před datem 1. 1. 1988, kdy vstoupil v platnost zákon č. 20/1987 Sb. a státní 
11
seznamy se staly součástí Ústředního seznamu kulturních památek, tj. již nemohly být 
doplňovány stejným způsobem jako podle předešlé právní úpravy. Navíc na tomto snímku je 
dvojí datace - datum 11. 11. 1986 a datum na razítku 28. 12. 1987, tj. v obou případech jde 
o data v době platnosti státních seznamů.
Pro upřesnění znovu opakuji, že podle předešlé právní úpravy (tj. podle zákona 
č. 22/1958 Sb.) se za kulturní památku (kulturní statek) považovalo vše, co vykazovalo 
památkové hodnoty, aniž by o tom bylo vedeno správní řízení, z čehož plyne, že kulturním 
památkám nebyl v řízení přidělován statut kulturní památky, nýbrž ho měly ze své podstaty. 
V praxi pak byly některé z těchto památek zapsány do státních seznamů, tj. byly postupně 
zaevidovány. Proto je třeba zdůraznit, že pojem „kulturní památka“ nebyl tedy nutně spjat 
s právy a povinnostmi vlastníků, jak je tomu v současné právní úpravě.
V této souvislosti připomínám rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018, 
č. j. 9 As 330/2016-192, který mj. uvedl, že je podstatný zápis kulturní památky do státního 
seznamu, nikoli průběh procesu, který zápisu předcházel: „(...) Jak výslovně uváděl zákon 
o kulturních památkách, zápis v seznamech státních kulturních památek měl význam toliko 
evidenční. Jako kulturní památky totiž byly chráněny všechny předměty, které naplňovaly 
znaky uvedené v § 2 odst. 1 daného zákona, byť by nebyly zapsány ve státních seznamech 
kulturních památek. Za účinnosti zákona o kulturních památkách provedení zápisu do státních 
seznamů kulturních památek či vydání rozhodnutí o zápisu do těchto seznamů nečinilo 
kulturní památku z věci, která dosud kulturní památkou nebyla. Kulturní památkou se věc 
za účinnosti zákona o kulturních památkách stala již tím, že naplnila znaky v § 2 odst. 1 
daného zákona. Smyslem státních seznamů kulturních památek pak byla pouhá evidence 
památek. Pouze pro případ pochybností, zda jde o kulturní památku či nikoli, zákon 
o kulturních památkách v § 2 odst. 3 počítal s vydáním deklaratomího rozhodnutí o tom, zda 
jde o kulturní památku. (...) Z dikce § 42 odst. 1 zákona o státní památkové péči lze vyčíst 
tyto podmínky, za jejichž splnění se věc považuje za kulturní památku po 1. 1. 1988
- existence zápisu ve státních seznamech kulturních památek ke dni 1. 1. 1988,
- provedení zápisu za účinnosti dřívějších právních předpisů,
- zápis věci jako kulturní památky,
- možnost identifikovat zapsanou kulturní památku podle zapsaných údajů ve státních 
seznamech kulturních památek, případně doprovodných listin (§ 2 vyhlášky č. 116/1959 Ú. 
1.). (...)“.
Proto shrnuji, že zápis ve státním seznamu je dostatečným důkazem, že soubor je 
kulturní památkou, přičemž podstatný je pro toto řízení jeho zápis do státního seznamu v roce 
1966. Dle vyjádření Národního památkového ústavu, generálního ředitelství, ze dne 25. 2. 
2022, byla předmětná nemovitost zapsána do dvou státních seznamů - v roce 1966 do státního 
seznamu nemovitých památek Středočeského kraje a v roce 1968 byl tento zápis převeden 
do státního seznamu nemovitých památek hlavního města Prahy. Zápis byl tedy proveden 
v roce 1966. Nadto upozorňuji, že v řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku je 
předmětem řízení skutečnost, zda nastaly či nenastaly mimořádně závažné důvody k tomuto 
zrušení, např. zda věc pozbyla památkových hodnot, tj. nejde o řízení o určení právního 
vztahu dle § 142 správního řádu.
Ohledně námitky v rozkladu, že Ing. Jan Vinař byl zainteresován v zakázce, která měla 
směřovat k možné obnově zámku, neboť v roce 2002 podepsal jako tehdejší jednatel firmy 
MURUS Technickou zprávu projektu pro stavební povoleni, mám za to, že není zřejmé, jak 
by mohla tato skutečnost zpochybnit nestrannost Ing. Jana Vinaře. V roce 2002 byl areál 
zámku v Petrovicích ve vlastnictví předešlé majitelky. Navíc dnešní situace včetně 
technického stavu budov není stejná jako před dvaceti lety a tehdejší podklady zamýšlené 
obnovy jsou zastaralé a nový vlastník (tedy podatelka rozkladu) nemá povinnost je použít. 
Jsem přesvědčen, že v tomto případě může být skutečnost, že se Ing. Vinař podílel na tehdejší 
12
přípravě podkladů pro projekt obnovy této kulturní památky, naopak přínosem, neboť je 
obeznámen se stavem památky před dvaceti lety a může ho porovnat s dnešním stavem. 
Z námitky není patrné, jaký osobní prospěch by mohl mít dnes z obnovy této památky. Nadto 
připomínám, že dlouholeté zkušenosti Ing. Vinaře s obnovou kulturních památek nejen pod 
hlavičkou firmy MURUS jsou nezpochybnitelné; ostatně jeho činnost statika Národního 
památkového ústavu a publikace v oboru památkové péče lze doložit z veřejně dostupných 
databází.
K námitce v rozkladu, že Ing. Bukovský provedl důkladné místní šetření, avšak podle 
závěrů ministerstva jsou jeho tvrzení nedoložená, podotýkám, že Ministerstvo kultury se 
s odborným vyjádřením Ing. Bukovského v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádalo 
na stranách 6 až 8 napadeného rozhodnutí, kde mj. uvedlo: „(...) Posudek Ing. Bukovského 
a ohledání staveb souboru v průběhu řízení za účasti Ing. Vinaře shledalo špatný technický 
stav budov způsobený dlouhodobě zanedbanou údržbou. (...) Stavby souboru, byť jsou 
ve špatném technickém stavu, vykazují řadu dochovaných uměleckých a umělecko- 
řemeslných prvků nejen ve výzdobě fasád (členění a zdobné prvky fasád, jako jsou 
supraporty, suprafenestry, šambrány, okna a okénka, girlandy s festony, pilastry průčelí 
s iónskými hlavicemi, sgrafita, figurální reliéfy, torza vnitřní barokní výmalby panského 
domu, dobře dochovaná vstupní brána, barokní klenby hospodářských budov do pasů, barokní 
a novobarokní zaklenutá dveřní ostění s dřevěnými futry, krov s cihelnými hrotitými pasy, 
sochařská díla atd.). Zámecká budova č. p. 1 je vzhledem k absenci zastřešení 
v nejzávažnějším technickém stavu, avšak o kvalitě materiálu jejího zdivá svědčí dobře 
dochovaná bohatá výzdoba obvodového zdivá (...). To je zjevné jak z ohledání věci na místě 
samém, tak z fotodokumentace. Vzhledem k mohutnosti a kvalitě materiálu barokního zdivá 
(...) se obvodové zdivo panského domu č. p. 1 dochovalo včetně zdobných prvků jak 
venkovních fasád, tak interiéru, suterén je zaklenutý a nevykazuje statické problémy. Díky 
tomu si stavba uchovala nadále podstatnou část své památkové hodnoty, přestože se dřevěné 
části konstrukcí panského domu převážně nedochovaly. Jak potvrdil přímo na místě statik 
Národního památkového ústavu i jak dosvědčují zkušenosti ze záchrany řady kulturních 
památek, nesporný špatný technický stav staveb souboru je řešitelný v režimu obnovy kulturní 
památky, nebezpečím z ohrožení života příslušných pracovníků lze předejít konzultacemi 
s odborníky se zkušenostmi se záchranou památek. (...)“
Nadto i podle judikatury Nejvyššího správního soudu stavebně technický stav 
nemovitostí není s ohledem na text zákona č. 20/1987 Sb. právně významný a jedná se pouze 
o doplňkové kritérium pramenící z potřeby posoudit, zda je nemovitost schopna dalšího 
života, nebo je spíše určena k demolici (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu 
ze dne 17. 1.2019, č.j. 10 As 299/2017).
Co se týče námitky v rozkladu, že Ministerstvo kultury uvádí některé uměleckořemeslné 
prvky, které na místě shledalo, avšak pomíjí jejich faktický stav a chybí jejich popis, rozsah, 
konkrétní umístění, podotýkám, že - jak již bylo řečeno výše - v řízení o zrušení prohlášení 
věci za kulturní památku je předmětem řízení skutečnost, zda nastaly či nenastaly mimořádně 
závažné důvody ke zrušení. Upozorňuji, že provést výčet, stav a umístění umělecko- 
řemeslných prvků náleží stavebně-historickému průzkumu, který nelze zaměňovat s tímto 
řízením a který si nechává zpracovat vlastník pro účely přípravy obnovy či lepšího poznání 
kulturní památky. Pro účely tohoto řízení však není takový průzkum nezbytný, a proto podle 
mého názoru zcela postačuje ohledání souboru na místě s tím, že i fotodokumentace 
zachycuje dostatečně hodnotné uměleckořemeslné prvky. Navíc předmětný soubor je kulturní 
památkou jako celek, a to nejen vzhledem k dochovaným umělecko-řemeslným prvkům, ale 
pro svoji celkovou památkovou hodnotu, kterou v napadeném rozhodnutí podrobně popisují 
stanoviska NPÚ a OPP MHMP.
13
K námitce v rozkladu, že Ministerstvo kultury vyslovuje domněnku o kvalitě materiálu 
zdivá objektu, a to z pouhé dochované bohaté výzdoby obvodového zdivá, ale chybí konkrétní 
údaj o měření kvality materiálu zdivá či alespoň způsob, jak ministerstvo k tomuto závěru 
dospělo, uvádím, že materiál zdivá a jeho kvalita byla doložená nejen fotodokumentací, ale 
také ohledáním věci na místě.
Ohledně námitky v rozkladu, že Ministerstvo kultury nabízí prostřednictvím Národního 
památkového ústavu odbornou bezplatnou pomoc, avšak podatelka rozkladu se doposud 
s žádnou takovou nabídkou nesetkala, upozorňuji, že ministerstvo nenabízí v napadeném 
rozhodnutí odbornou pomoc vlastníkovi, nýbrž na straně 7 upozorňuje, že dle § 14 odst. 
7 zákona č. 20/1987 Sb. vlastníkovi při projednávání dokumentace obnovy nemovité kulturní 
památky poskytuje Národní památkový ústav bezplatnou odbornou pomoc (srov. také § 32 
odst. 2 písm. f) zákona č. 20/1987 Sb.).
K námitce v rozkladu, že ani z listin založených ve spise nevyplývá, že by Ing. Jan 
Vinař provedl nějaká odborná měření či testy, resp. že Ministerstvo kultury opírá svůj závěr 
o solidním stavu objektů o vyjádření Ing. Vinaře, znovu opakuji, že podkladem pro vyjádření 
Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy bylo též stanovisko Ing. Vinaře, statika NPÚ 
se zkušenostmi se záchranou historických objektů, přítomného při ohledání věci. Toto 
stanovisko Národního památkového ústavu ostatně uvádí, že „objekty byly postaveny velmi 
solidně, nejsou doloženy statické poruchy, které by přímo souvisely se závadami v založení, 
konstrukčními vadami, poddimenzováním prvků či špatnou kvalitou provedení stavby. 
Doložené statické poruchy jsou spíše důsledkem nevhodných druhotných zásahů (narušené 
uložení krovů, narušení či odstranění dřevěných nosníků apod.). Stavby byly dlouhodobě 
vystaveny povětmosti i vandalismu. Objekty ale nejsou natolik narušeny, aby nebylo možné 
provést podrobný průzkum stavebního a statického stavu, jako předpoklad k celkové 
rehabilitaci celého areálu.“. Mám za to, že v tomto smyslu byly provedeny veškeré relevantní 
průzkumy, které došly k jasnému závěru, že předmětná nemovitost má stále památkové 
hodnoty, pro které byla prohlášena za kulturní památku, tj. nebyly shledány mimořádné 
důvody pro zrušení věci za kulturní památku ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.
Co se týče námitky v rozkladu, že byl proveden „podrobný průzkum stavebního 
a statického stavu“ a následně také vyhodnocen v odborném vyjádření Ing. Bukovského, 
upozorňuji, že toto posouzení neobsahuje výpočty ani zkoušky materiálů a neprokazuje 
zásadní statické narušení, které by neumožnilo celkovou obnovu staveb souboru. V této 
souvislosti upozorňuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 9 
As 133/2015, v němž je mj. uvedeno, že „(...) Protichůdnost některých skutkových podkladů 
nemusí vést správní orgán nutně k zadání znaleckého posudku, který by se k těmto rozporům 
vyjádřil, a to tím spíše, že v dané věci byl správní orgán orgánem odborně dostatečně 
způsobilým k tomu, aby si (cestou volného hodnocení důkazů) o předmětné problematice 
učinil vlastní úsudek. (...)“
Navíc připomínám, že výše citované podklady shromážděné ve spise (tj. odborné 
stanovisko Národního památkového ústavu i stanovisko Odboru památkové péče Magistrátu 
hl. m. Prahy), rovněž tak i ohledání věci na místě samém v rámci tohoto řízení 
a fotodokumentace jednoznačně prokazují významné památkové hodnoty souboru ve smyslu 
§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., kterými jsou hodnoty historické, urbanistické 
a architektonické.
Ohledně otázky „veřejných správních aktů“, kterou Ministerstvo kultury podle 
podatelky rozkladu bagatelizuje, resp. že nejprve je nutné zkoumat, zda objekt je vůbec 
kulturní památkou a v jakém rozsahu a pak teprve zjišťovat a hodnotit, zda s přihlédnutím 
14
k jeho stávajícímu stavuje vůbec vhodné a účelné jej v tomto režimu ponechat, opět opakuji - 
jak bylo ostatně řečeno výše - že Ministerstvo kultury v rámci řízení ověřilo rozsah kulturní 
památky zámek Petrovice, zapsané v roce 1966 do státního seznamu dle zákona č. 22/1958 
Sb., o kulturních památkách. Tato památka se následně stala - a to bez všech pochybností — 
kulturní památkou evidovanou v Ústředním seznamu kulturních památek dle § 42 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb.
Ohledně námitky v rozkladu týkající se délky řízení upozorňuji, že je v napadeném 
rozhodnutí dostatečně vypořádána na straně 8 s tím, že prodleva v řízení byla způsobena jeho 
náročností a zároveň velkým množstvím současně vedených řízení.
Na závěr shrnuji, že pokud má účastník rozsáhlé pochybnosti o rozsahu kulturní 
památky, měl by je uplatnit v žádosti o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, 
kde se jim lze věnovat podrobně. Ohledně poznámky, že objekt je v havarijním stavu již 
nejméně 35 let, dodávám, že pokud je objekt ve špatném stavebně-technickém stavu s tím, že 
by dokonce vyžadoval celkovou demolici a kompletní přestavbu, lze takový stav přičíst 
zanedbání povinné péče vlastníka o stavbu, která vyplývá z § 154 odst. 1 písm. a) stavebního 
zákona, podle něhož je vlastník povinen udržovat stavbu po celou dobu její existence.
Na základě výše vypořádaných námitek konstatuji, že napadené rozhodnutí náležitě 
prokázalo, že předmětný soubor stále splňuje podmínky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb. Mám za to, že rozkladem proti napadenému rozhodnutí nebyly prokázány 
žádné nové skutečnosti, kterými by se Ministerstvo kultury v rámci rozhodování již 
nezabývalo.
S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 
v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem. Proto mi nezbylo, než rozklad 
zamítnout a potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
Poučení:
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
konečné a nelze se proti němu dále odvolat.
Mgr. Martin Baxa, v. r. 
ministr kultury 
otisk úředního razítka
Za správnost vyhotovení:
Mgr. Milan Kvasnička, v. r.
15
Na vědomí obdrží:
Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. m. Praze
Na Perštýně 356/12, 110 00 Praha 1
Magistrát hlavního města Prahy, úsek památkové péče
Jungmannova 35/29, 110 00 Praha 1
16

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0704059.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Mervová Jana

Popis dokumentu:

Praha - Petrovice, zámek č. p. 1. Rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí MK 61535/2022 OPP ze dne 09.11.2022. Vybrané informace jsou znepřístupněny z důvodu ochrany osobních údajů.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

13593311 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Baxa Martin; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

19.09.2023

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 152908

Bližší specifikace:

Název	zámek
Číslo ÚSKP	40826/1-1706
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 30223108

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí MK 61535/2022 OPP ze dne 09.11.2022
Číslo	MK 28604/2023 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	152908 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 119380

Název objektu: zámek

Část obce: Petrovice

Č. dom.: č.p. 1

Ulice: Edisonova

Č. or.:

Kat. území: Petrovice

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

zámek (právní stav 152908)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 56651

Název lokality: Petrovice I

Reálný typ: retrodíl území (dominantní)

Kat. území: Petrovice

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

zámek (právní stav 152908)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

zámek (právní stav 152908)

Ke stažení Náhled Poslat žádost