Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

NÁLEZOVÁ ZPRÁVA OPD č.090806 
Lokalita / Obec (část obce) 
České Heřmanice 
Okres / Kraj 
 Ústí n. Orlicí/ Pardubický 
Objekt 
Kostel sv. Jakuba Většího 
čp. (č. or., č. parc.), jiná lokalizace 
st. p. č. 4 
[Evidenční číslo kulturní památky v 
ÚSKP]    20369/6-3830 
 
[Souřadnice] 
N / E 
Zkoumaná část objektu / Prvek 
Krov věže 
"Název" akce / NZ 
Dokumentace krovu věže kostela sv. Jakuba v Českých Heřmanicích 
Zpracoval (autor, instituce) 
František R. Václavík, NPÚ ÚOP Pce 
Datum akce / Datum vydání NZ 
duben 2006 / 9. 8. 2006 
Označení NZ (ev. č. v archivu 
zpracovatele) 
 
Místo uložení originálu NZ 
Archiv NPÚ ÚOP v Pardubicích 
Zadavatel OPD (osoba, instituce) 
 
Počet stran / Počet listů příloh 
8/17 
Charakteristika výsledků / Anotace 
 
Podrobnou dokumentaci pozoruhodného příkladu věže se smíšenou štenýřovou 
konstrukcí doplnilo dendrochronologické datování jejího stáří. Určilo, že krov 
pochází z doby výstavby věže 1547, respektive, že dřevo k jeho stavbě bylo 
smýceno v zimě mezi lety 1545/1546.  
Z hlediska vývoje historických konstrukcí je nutné upozornit na několik 
zásadních jevů, které dotčený krov reprezentuje a umožňuje v interpretační 
rovině nastínit důležité pracovní hypotézy: 
- tvar střechy a koncepce střechy ve vztahu k reprezentativní roli výškové 
stavby 
- použití konzolových závlačí, jejich účel a využití 
- hustý ortogonální rošt, použití štenýřové konstrukce a její vazba 
s hambalky 
- použití diagonálně orientovaných krokví nespojených tesařsky se 
základním roštem 
Formálně charakteristické znaky čitelné z českoheřmanického příkladu se dají 
shrnout následovně: sklon střechy vůči základně činí cca 75 – 80°, což ve 
vztahu k základně určuje výšku střechy; námětky se neopírají o pozednice či 
zhlaví trámů vazného roštu, ale o předsunutou okapovou vaznici, takže střecha 
přesahuje více než u jiných řešení; v návaznosti na toto řešení je i 
charakteristické použití konzolových závlačí, které pomáhají vynášet zhlaví 
trámů zatížených okapovou vaznicí; využitím nárožní diagonální krokve bylo 
dosáhnuto měkkého přechodu v nárožích; poměrně nízko přilípnutými námětky 
naopak dochází k výraznému zlomu v dolním náběhu střechy a společně 
s přesahem střechy tak celý útvar působí „klouboukovitě“ či „helmicovitě“. 
 
 
 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 2/10 
OBSAH 
 
1. Úvod / s. 3 
2. Popis nálezů / s. 3 
3. Interpretace poznatků / s. 5 
4. Památkové hodnocení / s. 7 
5. Seznam příloh / s. 7 
6. Přílohy / s. 9 
 
 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 3/10 
1. Úvod 
 
Dokumentace konstrukce krovu nebyla vyvolána stavební aktivitou, která by 
ohrozila zánik informací, byla však vyvolána umožněním předmětnou věc po dlouhé 
době v rámci jiného úkolu (ISO) zdokumentovat. Po rozpoznání autentičnosti 
konstrukce bylo přikročeno k její podrobnější dokumentaci.  
 
2. Popis nálezů 
 
Věž kostela sv. Jakuba v Českých Heřmanicích je ojediněle zachovaným příkladem 
pozdně gotické expanze zvonic a věží v období 15. a 16. století. Stojí při západním 
průčelí jinak barokizovaného kostela s přistavěnými výraznými půlkruhově 
ukončenými postranními kaplemi a polygonálním presbytářem.  
Věž je hranolová, třípatrová, z vnější strany dělená třemi římsami do čtyřech etáží. 
Každá etáž je pak mírně zúžena. Vchod do podvěží je ze západní strany kryt 
otevřenou předsíní s ústupkovým štítem. Do necelé výše spodní etáže jsou nároží 
zpevněna diagonálně postavenými jednou odstupněnými opěrnými pilíři, které také 
souvisí s křížovou žebrovou klenbou v patře. Tato do lodi otevřená prostora je ze 
západní strany osvětlena jedním a z jižní strany dvěma menšími okny se zajímavými 
záclonovými záklenky. Druhé vysoké patro je osvětleno pouze jedním drobnějším 
oknem z jihu a zvonové patro se otevírá naopak na všechny strany velkými okny. 
Východní a západní mají zachovaná původní hrotitá pískovcová ostění, obě 
zbývající jsou druhotně rozšířena do výškově obdélného formátu. Vysoká 
jehlancová střecha, pokrytá dnes měděnými šablonami, má ve spodu výrazně 
sklopený náběh. Pohledově se pod korunou zdiva uplatňují degradované konzolové 
závlače trámového roštu. 
Věž je přístupná z točitého schodiště dodatečně přistavěného mezi její severní stěnu 
a západní průčelí lodi. Po něm je přístupná jednak místnost otevřená do kruchty, 
výše pak ústí do převýšeného prostoru, kde je instalován hodinový stroj. 
Velmi zajímavé jsou druhotně užité dveře oddělující na schodišti jeho horní část od 
spodní. Na dveřích jsou v jemných konturách patrné zbytky kvalitní pozdně 
renesanční ornamentální výzdoby. Bude důležité se v dalším sledu zabývat jejich 
podrobnou dokumentací.  
Převýšené druhé patro je překonáno dřevěným strmým jednoramenným schodištěm 
ústícím do zvonového patra. To je vybaveno vzpěradlovou konstrukcí zvonové 
stolice se třemi vzpěradly. Po žebříku je ve stropě při jihovýchodním koutu 
přístupný průlez do krovu věže. 
Pod úroveň koruny zdiva jsou do východní a západní stěny zapuštěny zhlaví 
stropních trámů. Konstrukce krovu a stropu je oddělená. Trámy jsou rozestaveny 
nepravidelně a střídají se také jejich materiály – jedlové a dubové dřevo. Na 
stropních trámech je uložen záklop z 5 cm silných prken. Na něm je pak cca 18 cm 
vrstva hliněné mazaniny armované plevami a řezankou. Tato vrstva víceméně 
vyplňuje prostor mezi oběma konstrukcemi a dosahuje hladiny koruny zdiva. 
Konstrukce krovu je složená ze základového hustého roštu a rozměrné štenýřové 
konstrukce o kterou se opírají krokve. 
Rošt je posazen na korunu zdiva, místy byly rozeznány ploché břidlicové kameny 
podložené pod trámy, takže buďto místy nebo zcela je rošt „ve vzduchu“, což se 
podepsalo i na velmi dobrém technickém stavu konstrukce. Základem roštu jsou 
trojice trámů položené ve V-Z směru při bocích věže. Dva trámy jsou přímo na 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 4/10 
zdivu, třetí pak leží ve vzdálenosti cca 10 cm od vnitřního líce. Hlubokým 
přeplátováním jsou na tyto trámy osedlány trojice kolmých prvků rozestavěných 
stejným způsobem v příčném S-J směru. V příčném směru je nad střední částí 
půdorysu uložena pětice dalších trámů, majících za účel již podporu vlastní 
štenýřové konstrukce. Ty jsou obdobně přeplátováním spojeny s podkladními prvky. 
Tyto dvě vrstvy prvků jsou pak v podélném směru překryty další pěticí trámů z 
nichž oba sudé jsou předčasně zkráceny před střední částí půdorysu a slouží pouze 
k usazení okapní vaznice. Tak je dotvářena ortogonální struktura pod štenýřem v 
modulu 3 x 3. Všechny trámy vazného roštu přečnívající před vnější líc obvodových 
stěn věže vynášejí zhlavími okapovou vaznici seshora kampovanou a jištěnou 
protlučenými hřeby. Na okapovou vaznici jsou osedlány námětky. Zatížení 
přečnívajících zhlaví je eliminováno konzolovými závlačemi. Ty se uplatňují jako 
výrazný optický prvek při vnějším pohledu na věž. Jsou složeny ze dvou částí. 
Svislá část je začepována zespodu do přečnívajících trámů těsně při líci zdiva. 
Druhá část je rozepřena mezi sedlo na tomto svislém prvku a zhlaví trámů. Obě části 
jsou dekorativně reliéfně protesány a k sobě spojeny dvojicí hřebů, takže vytvářejí 
dojem jednotného prvku. Je to zároveň jediné zajištění celého krovu proti 
horizontálnímu posuvu po koruně zdiva a proti jeho překocení v poryvech větru (!).  
 
Devět sloupků štenýře, čepovaných do místa křížení roštu je zavětrováno patními 
vzpěrami. Sloupky středního kříže ve všech směrech, zbylá čtveřice pouze 
z vnějších stran. Patní vzpěry základního kříže se kříží přeplátováním. Všechny 
šikmé prvky konstrukce jsou spojovány jednostranným rybinovým plátováním, 
stejně tak spoje hambalků s krokvemi. Rybinové plátování se občas dostává do 
kolize s hustě se protínajícím roštem a zvláště patní vzpěry základního kříže jsou 
plátovány na minimální výšku plátu (cca 5 cm). Velmi zajímavé je natáčení krokví 
plátem spojených se základním roštem směrem ke střední svislé ose krovu. U všech 
krajních krokví bočních stran krovu je patrné vykroucení spoje z ortogonálních os. 
Krokve jsou na bocích spřaženy vždy v trojicích, nad úrovní zlomu střechy 
v napojení námětků, přeplátovanou vaznicí z vnější strany trámů. V poměrně značné 
výšce jsou krokve v základních dvou směrech spojeny jednostranným rybinovým 
přeplátováním s hambalky, které jsou netradičně zároveň zapojeny do horní 
ukončovací fáze štenýře. Obvodový věnec štenýře tak pomáhá vynášet tyto 
hambalky bezprostředně pomocí poměrně hlubokého přeplátování. Nárožní krokve 
jsou díky svému diagonálnímu natočení opírány o překřížené přesahující konce 
vaznic obvodového věnce štenýře. Vaznice jsou s nárožními i středními sloupky 
spojeny ztužujícími horními pásky. Do křížení hambalků je čepován střední 
hrotnicový sloupek, dodatečně zkrácený nad úrovní horních hambalků. V základních 
dvou směrech je konstrukce ztužena znovu tak, že ondřejskými kříži rozpěr je 
spojován střední sloup pod úrovní prvních hambalků a nad jejich úrovní s krokvemi. 
V jednom jediném případě je rozpěra plátována přímo na hambalek. Pod hrotem 
střechy je konstrukce ztužena ještě jednou – druhou úrovní hambalků a provázáním 
sloupku s krokvemi ovšem již pouze klasovými rozpěrami, kdy v obou základních 
směrech je krátkou rozpěrou spojen sloupek rybinovým jednostranným plátem, 
hambalek přeplátováním a krokev opět rybinou. Hambalky na sebe nasedají již 
přirozenějším kampováním. Nad touto úrovní je střední sloupek nahrazen novodobě 
upravenou hrotnicí, která na něj ani nedosedá, je připevněna na půdorysné křížení 
dvojice fošen přibitých ze strany na čtveřici základních krokví na způsob hambalků. 
Velmi pozoruhodné řešení bylo využito pro zachycení diagonálně orientovaných 
nárožních krokví. Ty nejsou ze základním roštem spojeny klasickým tesařským 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 5/10 
spojem, ale jsou zaklíněny, opřeny o křížení jeho trámů a zhlavím opřeny o korunu 
zdiva věže. Toto řešení si v některých případech vynutilo sesekání jejich zhlaví tak, 
aby se trám přizpůsobil tomuto zvláštnímu napojení. Diagonální natočení krokve si 
vynutilo i již výše zmiňované opření o přesahy věnce vaznic štenýře. Horní zhlaví je 
pak nalípnuto na styk základních krokví. 
Tesařské značení krovu je dvojího druhu. Nejčastěji je uplatňováno značení pomocí 
římských číslic vyseknutých velmi čistě a přesně někdy i přes celou šířku trámů. 
Pomocné znaky jsou skládány opět z krátkých čárek - /||\ ,  . Některé sloupky 
štenýře jsou značeny také vyseknutými římskými znaky, ovšem zcela jiným 
nástrojem, zřejmě dlátem a jsou tedy kontrastně menší. 
Z vnější strany je krov opatřen prkenným bedněním, na které jsou připevněny 
měděné šablony. Oplechovaná hrotnice je zakončena makovicí převyšovanou 
kovaným křížem. Na půdě je zachována původní korouhev z kohoutem, půlměsícem 
a hvězdou. Zachovány jsou i zbytky původní střešní krytiny – břidlicové tabulky. 
Velmi cenné je i zachování tesařského žebříku opřeného mezi krokve na 
severovýchodní straně. 
 
 
3. Interpretace poznatků 
 
K datování krovu a stropních trámů zvonového patra byla využita 
dendrochronologická analýza. Ta prokázala původnost konstrukce krovu, který byl 
postaven ze dřeva stromů pokácených v zimě mezi lety 1545 a 1546. Strop 
zvonového patra je mladší úpravou a na jeho trámy bylo použito dřevo smýcené 
v zimě mezi lety 1754 a 1755. 
Z hlediska vývoje historických konstrukcí je nutné upozornit na několik zásadních 
jevů:  
- tvar střechy a koncepce střechy ve vztahu k reprezentativní roli výškové stavby 
- použití konzolových závlačí 
- hustý ortogonální rošt 
- použití štenýřové konstrukce a její vazba s hambalky 
- použití diagonálně orientovaných krokví nespojených tesařsky se základním 
roštem 
 
Průvodním znakem, který dovoluje již z vnějšího pohledu usuzovat o stáří 
konstrukce je její forma. Ač přirozeně může dojít k mnoha variantám, kdy je forma 
výsledkem mladších úprav, historizujících zásahů apod., je celkový tvar výsledkem 
vnitřního konstrukčního řešení a proto může být nápomocným vodítkem při 
terénním průzkumu. Podstatná je také role formy ve vztahu k dobovým tendencím 
v architektonickém řešení výškových staveb, které prožívaly v 15. a zvláště v16. 
století nebývalý rozvoj. Na použití kamenických detailů lze ilustrovat snahu 
fundátorů o reprezentativní funkci stavby. Majitel brandýského panství a 
patronátního práva v době výstavby věže Bohuš III. Kostka z Postupic získal část 
starého rodového majetku v roce 1544, po 38 letech působení Pernštejnů. 
K přístavbě či přestavbě věže tak došlo velmi záhy po tomto datu a je možné se 
domnívat že návrat do rodových rukou mohl být důvodem větší reprezentace 
fundátorů při tomto počinu, jak ostatně ukazuje erb Kostků nad západním vchodem 
do lodi kostela. Střecha, která je dominantním ukončením výškových staveb – její 
forma, musela hrát významnou roli ve stavebním programu. Zvláštně seříznuté a 
nespojené konce okapových vaznic naznačují možnost umístění drobnějších 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 6/10 
nárožních věžic, které mohly zaniknout například díky značnému namáhání takové 
konstrukce povětrnostními vlivy. Obdobný archivně doložený příklad, kdy došlo 
k sejmutí nárožních věžic a k zjednodušení tvaru střechy známe z kostelní obdobně 
datované věže v Lažanech u Skutče. Využití tohoto prvku na věžích dokládají také 
veduty měst z 16. a počátku 17. století a to v míře, která ostře kontrastuje s četností 
do dnešních dnů zachovaných příkladů.  
Formálně charakteristické znaky čitelné z českoheřmanického příkladu se dají 
shrnout následovně: sklon střechy vůči základně činí cca 75 – 80°, což ve vztahu 
k základně určuje výšku střechy; námětky se neopírají o pozednice či zhlaví trámů 
vazného roštu, ale o předsunutou okapovou vaznici, takže střecha přesahuje více než 
u jiných řešení; v návaznosti na toto řešení je i charakteristické použití konzolových 
závlačí, které pomáhají vynášet zhlaví trámů zatížených okapovou vaznicí; využitím 
nárožní diagonální krokve bylo dosáhnuto měkkého přechodu v nárožích; poměrně 
nízko přilípnutými námětky naopak dochází k výraznému zlomu v dolním náběhu 
střechy a společně s přesahem střechy tak celý útvar působí „klouboukovitě“ či 
„helmicovitě“.  
Využití konzolových závlačí a jejich dekorativní pojetí je typickým průvodním 
jevem konstrukcí s okapovou vaznicí. V lidové architektuře je tento prvek nahrazen 
podstávkou nebo postupně přesahujícími trámy příčných stěn roubení, které tak 
roznášejí zatížení přesahu vazných či stropních trámů na kterých okapová vaznice 
spočívá. Jejich funkce je patrnější u staveb, kde je z účelu nutný přesah 
horizontálních prvků a jejich zatížení za místem pevného uložení na koruně zdiva – 
ochozy věží, hradeb, pavlače, obraná patra, atd. Podstatnější roli v tomto případě 
hraje šikmá rozpěra, která vynáší zhlaví těchto přesahujících prvků. Svislá část je 
pak spíš pomocným prvkem. Dochází tak k zřejmě značně úspornějšímu 
nahrazování kamenných krakorců. Využití tohoto principu na konstrukce krovů 
může být jakýmsi pragmatickým opakováním vhodného řešení pro obdobně 
zatěžovanou část konstrukce. Daleko menší roli tu hraje rozpěra, která se často 
scvrkává do pouze rozšířené horní části svislé závlače. Vznikají tak kompaktní 
útvary často dekorativně profilované, které mohli (např. při natření vápnem) opticky 
navozovat dojem kamenných konzol a praktický účinek tak mohl doprovázet 
architektonický záměr. 
Ortogonální rošt v takové hustotě z poměrně předimenzovaného materiálu, 
kontrastuje s faktem, že jinak je konstrukce zcela nezavázaná do obvodových stěn či 
pomocných konstrukcí, jako jsou kotvy apod. Toto řešení je však evidentně úspěšné, 
protože díky neustálému přístupu vzduchu do všech jeho částí, je konstrukce ve 
výjimečném stavebnětechnické stavu. Stabilitu před překocením a horizontálním 
posunem tak mají zajistit na všech zhlavích uplatněné konzolové závlače a 
samozřejmě také značná vlastní hmotnost roštu. Velmi přínosné bude do budoucna 
sledovat, jak je tato prahová část konstrukce řešena u výškových středověkých a 
raně novověkých staveb a kdy přechází využití ortogonální roštu do mladšího řešení 
radiálního, který mimo jiné dovoloval složitější tvarová řešení pomocí pětibokých 
sloupků štenýře, nebo naopak osové ztotožnění krokví a vazného prvku v nárožních 
částech konstrukce. 
Asi častějším řešením při používání vnitřní podpůrné konstrukce je nějaká 
modifikace centrální stolice, respektive jenom jednoho středního sloupu nebo stolice 
dvojité rámové – štenýře s vlastními vaznicemi spojujícími jednotlivé nárožní 
sloupky, která by byla podporou pod hambalky vazeb. V tomto případě však došlo 
k určitému prokombinování obou principů. Hambalky jsou totiž integrovány do 
roviny vazného věnce štenýře, vaznice je podpírají, zároveň je zde použit střední 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 7/10 
sloupek svázaný se štenýřem a výše také s krokvemi ondřejskými kříži vzpěr. Proto 
je českoheřmanický krov velmi důležitým příkladem propojujícím oba zmiňované 
konstrukční systémy. 
Zcela zvláštním způsobem kotvené diagonální krokve, které jinak z konstrukcí 
nejsou žádným jiným prvkem provázané, jsou prozatím jediným zjištěným 
příkladem takového řešení. Nelze prozatím určit, proč krokve nebyly začepovány 
například do šikmo vytesaného dlabu v křížení prahového roštu, který by nijak 
neohrozil jeho pevnost. 
Datování stropních trámů do 2. poloviny 18. století může souviset s výměnou 
zvonové stolice či určitého protipožárního opatření. Záklop je totiž překryt vysokou 
vrstvou hliněné mazaniny.  
 
4. Památkové hodnocení 
 
Hodnota dokumentované konstrukce má nadregionální význam a bude sloužit jako 
významný komparační zdroj při posuzování vývoje konstrukcí krovů výškových 
staveb.  
Její technický stav je dobrý až na některé povětrnostními vlivy značně narušené 
konzolové závlače, které mohou hrát i stabilizační roli a proto by bylo potřebné krov 
ze statického hlediska posoudit.  
I když došlo ke snesení břidlicové krytiny, způsob a současné vyznění nového 
řešení, při kterém bylo použito měděných šablon, se zdá být esteticky vhodným.  
 
5. Seznam příloh 
 
1. Mapa s vyznačením lokality 
2. Celkový pohled na věž od západu 
3. Detail zvonového patra a střechy věže 
4. Detail erbu Kostků z Postupic z nadpraží západního vchodu 
5. Detail záclonových oken na jižním průčelí věže 
6. Celkový pohled na prahovou část konstrukce krovu 
7. Celkový pohled na horní část konstrukce krovu 
8. Detail prahového roštu a průřez mazaninou pokrývající záklop stropu 
zvonového patra 
9. Pohled do zvonového patra 
10. Detail záklopu stropu zvonového patra s vytlačenou mazaninou 
11. Detail nárožní části krovu s diagonální krokví zapřenou v křížení roštu 
12. Detail nárožní krokve v nasazení na křížení roštu 
13. Detail spoje krokve, vzpěry do základního roštu, severní střední krokev 
14. Detail spoje krokve, vzpěry do základního roštu, západní střední krokev 
15. Detail vytočení severozápadní krokve vůči ortogonálnímu roštu 
16. Detail provázání krokví bočních stran, pohled na jižní stranu 
17. Detail tesařského značení, jihozápadní krokev a vzpěra 
18. Detail tesařského značení, rozpěry mezi centrálním sloupkem a středním 
sloupkem severním 
19. Detail tesařského značení, severovýchodní sloupek štenýře 
20. Detail tesařského značení, vzpěra jihozápadního sloupku štenýře 
21. Pohled na tesařský žebřík v severovýchodní části krovu 
22. Exteriér, jihozápadní nároží, pohled na konzolové závlače 
České Heřmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu věže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík s. 8/10 
23. Exteriér, severozápadní nároží, pohled na konzolové závlače 
24. Exteriér, jižní průčelí, boční pohled na konzolovou závlač 
25. Pohled na korouhev uloženou v podkroví 
26. Zaměření krovu věže, půdorys, 1: 50 
27. Zaměření krovu věže, řez J – S., pohled na západ 
28. Zaměření krovu věže, půdorys s vyznačeným místem odběru vzorků pro 
dendrochronologii 
29. Tabulka vyhodnocení dendrochronologické analýzy 
 
 
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík                                                                                                                                                                                                                                                                      s. 22
26. Zam ěření krovu věže, půdorys, 1: 50
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík                                                                                                                                                                                                                                                                      s. 23
27. Zam ěření krovu věže, řez J – S., pohled na západ, M 1: 50
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík                                                                                                                                                                                                                                                                      s. 24
28. Zam ěření krovu věže, půdorys s vyznačeným 
místem odběru vzorků pro dendrochronologii
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.9
1. Mapa s vyznačením lokality
2. Celkový pohled na v ěž od západu
6. Přílohy
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.10
3. Detail zvonového patra a st řechy věže
4. Detail erbu Kostků z Postupic z nadpraží západního vchodu
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.11
5. Detail záclonových oken na jižním průčelí věže
6. Celkový pohled na prahovou část konstrukce krovu
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.12
7. Celkový pohled na horní část konstrukce krovu
8. Detail prahového roštu a průřez mazaninou pokrývající záklop stropu zvonového patra
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.13
9. Pohled do zvonového patra
10. Detail záklopu stropu zvonového patra s vytlačenou mazaninou
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.14
11. Detail nárožní části krovu s diagonální krokví zapřenou v křížení roštu
12. Detail nárožní krokve v nasazení na k řížení roštu
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.15
13. Detail spoje krokve, vzp ěry do základního roštu, severní střední krokev
14. Detail spoje krokve, vzpěry do základního roštu, západní střední krokev
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.16
15. Detail vytočení severozápadní krokve vůči ortogonálnímu roštu
16. Detail provázání krokví bočních stran, pohled na jižní stranu
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.17
17. Detail tesařského značení, jihozápadní krokev a vzpěra
18. Detail tesařského značení, rozpěry mezi centrálním sloupkem a středním sloupkem severním
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.18
19. Detail tesařského značení, severovýchodní sloupek štenýře
20. Detail tesa řského značení, vzpěra jihozápadního sloupku štenýře
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.19
21. Pohled na tesa řský žebřík v severovýchodní části krovu
22. Exteriér, jihozápadní nároží, pohled na konzolové závla če
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.20
23. Exteriér, severozápadní nároží, pohled na konzolové závla če
24. Exteriér, jižní pr ůčelí, boční pohled na konzolovou závlač
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.21
25. Pohled na korouhev uloženou v podkroví
České He řmanice (ÚO), kostel sv. Jakuba. Dokumentace krovu v ěže, 04/2006. Zpracoval F. R. Václavík     s.22
29. Tabulka vyhodnocení dendrochronologické analýzy
objednal 
František Václavík 
 
kraj /
okres
Pardubický / Úst
í nad Orlicí 
 
nadmo
ská výš
ka
 
 
 obec 
�ýeské He
manice  
zem
pisná ší
ka
  
adresa telefon
NPÚ Pardubice, zámek 4, 531 16
 
 ulice 
(orienta
�ţní
�ţíslo)  
 
zem
pisná délka 
 
e-mail
vaclavik@pardubice.npu.cz
�ţíslo popisné 
 
 
zpracoval 
Václaví
k F. 
datum odb
ru 
9.5.2006 
 
objekt 
kostel sv. Ja
kub
a 
 
datoval 
Kyncl T. 
�ţís
lo z
p$
sob
oprac. 
zna
�ţka
tlouš
"ka
cm
délka cm
WK
konstrukce 
popis  prvku 
poznámka  
�ţís
lo v
zo
rku 
d
evina po
�ţet letok
. 
/b
l
datum skáce
ní 
4
22/
19 48
0 
A 
kr
ov
 v
že 
JZ sloupek štený
e  
R0460 
je
dle 
46 
+2 
1544+ 
5
29/
23 85
0 
A 
kr
ov
 v
že 
sos
ová
 V 
- Z prahová vaznice
 
 
R0461 
jedle 
43 
+1 
1545
/46
 
6
18/
15 30
0 
A 
kr
ov
 v
že šikm
á 
vzp
ra z
av
tr
ová
ní st
e
dní
ho S 
sloupku 
 
R0462 
jedle 
85 
- 
7
19/
22 48
0 
A 
kr
ov
 v
že 
SV sl
oupe
k šte
ný
e  
R0463 
jedle 
67 
1545
/46
 
8
V
20/
22 13
00
 
A 
kr
ov
 v
že 
Z kroke
v se
verní stra
ny helm
ice 
 
R0464 
jedle 
69 
1545
/46
 
9

V
19/
15 32
0 
A 
kr
ov
 v
že vzp
ra st
edního sl
oupku Z strany štený
e  
R0465 
jedle 
64 
1545
/46
 
10
25/
24 83
0 
A 
kr
ov
 v
že 
5. t
rám
 roštu 
od Z 
 
R0466 
jedle 
54 
1545
/46
 
11
23/
27 530 
A 
strop 
zv
onové
ho 
patra 
1. 
trám
 od J 
 
R0467 
jedle 
77 +10 
1750+ 
12
21/
18 
53
0 
A 
stro
p z
vo
nové
ho
 patra 
5. t
rám
 od J 
 
R04
68
 
du
b 
82
 / 1
3 
1754
/55
 
R04c
_herm
anice-kostelAB R0460+61+
62+63+
64+65+
66 
jedle 69 
1545

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:

_nezařazeno

Jméno souboru:

E0009120.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Svobodová Jitka

Popis dokumentu:

České Heřmanice - kostel sv. Jakuba Většího

Název pracoviště:

ÚOP v Pardubicích

Velikost dokumentu (v bytech):

2492443 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Václavík František R., (1975-);

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

operativní průzkum a dokumentace;

Datum vzniku:

2006

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15896549

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000131197
Název	kostel sv. Jakuba Většího
Číslo ÚSKP	20369/6-3830
ID právního stavu	131197 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 9490

Název objektu: kostel sv. Jakuba Většího

Část obce: České Heřmanice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: České Heřmanice

Obec: České Heřmanice

ORP: Vysoké Mýto

Okres: Ústí nad Orlicí

	kostel sv. Jakuba Většího (prvek 15896549)
	vloženo ručně

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 2044

Název lokality: České Heřmanice

Reálný typ: městys

Kat. území: České Heřmanice

Obec: České Heřmanice

ORP: Vysoké Mýto

Okres: Ústí nad Orlicí

Kraj: Pardubický kraj

	kostel sv. Jakuba Většího (prvek 15896549)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 289

Název hist. regionu: Litomyšl

	kostel sv. Jakuba Většího (prvek 15896549)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost