Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

MKCRX00OOMQE
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111
DS: 8spaaur
E-mail: epodatehia@mk.gov.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: 11.7. 2025 
za správnost: Mgr. Ivana Brožová
V Praze dne 23.6.2025
Č . j . MK 52710/2025 OPP 
Sp. zn. MK-S 5603/2023 OPP 
Vyřizuje: Mgr. Ivana Brožová
Správa železnic, státní organizace 
Dlážděná 1003/7
Nové Město
11000 Praha 1
r
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona č. 
500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, prohlašuje objekt „výpravní 
budova s vodárnou č. p. 103“ za kulturní památku. Kulturní památka sestává pozemku
V v
p. č. st. 116, k. ú. Lhota za Červeným Kostelcem, obec Červený Kostelec, okres Náchod, 
Královéhradecký kraj, jehož součástí je objekt výpravní budovy s vodárnou č. p. 103.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších 
předpisů, je účastníkem řízení Správa železnic, státní organizace, sídlo: Dlážděná 1003/7, Nové 
Město 110 00 Praha 1, IČO: 70994234.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem umístění 
kulturní památky do kopie katastrální mapy. Nedílnou součástí rozhodnutí je příloha se 
dvěma identifikačními fotografiemi kulturní památky.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 11.5. 2023 podnět k prohlášení výpravní budovy s vodárnou 
v Červeném Kostelci. Tento podnět podal a jako odůvodnění uvádí:
„Budova byla vybudována při stavbě tratí někdejší Jiho-severoněmecké spojovací dráhy z
1
Pardubic do Liberce, s odbočkou z Jaroměře do Svatoňovic. Úsek trati z Jaroměře do 
Svatoňovic byl otevřen v roce 1859.
Většina staničních budov uvedené železniční společnosti byla časem zrekonstruována, 
přestavěna či nahrazena. V Červeném Kostelci, ale díky tomu že v roce 1924 byla vedle 
dokončena nová staniční budova, starší budova zůstala skoro v původním stavu. Nebyla 
zrušena, protože v prostřední zvýšené části se nachází vodní nádrže, které byly potřeba pro 
doplňování vody během provozu parních lokomotiv (do 70. let 20.století). Tyto nýtované vodní 
nádrže jsou stále součástí objek tu.
V nedávné době probíhaly úpravy v areálu zdejší železniční stanice a již byl zbourán objekt 
někdejších uhelných skladů, který byl také postaveny roku 1859.
Uvedená Jiho-severoněmecké spojovací dráha byla třetí železniční společnost, která na území 
dnešní České republiky postavila parostrojní železnici.
Myslím si, že by bylo dobré podobné zajímavé objekty zachovat a následně prezentovat třeba 
ve spolupráci s nedalekým Železničním muzeem výtopna Jaroměř. Proto si dovoluji předložit 
uvedený návrh na prohlášení uvedené stavby za kulturní památku. “
Ministerstvo kultury následně požádalo dopisem č. j. MK 31467/2023 OPPze dne 12. 5. 2023 
o odborné zpracování tohoto podnětu Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště 
v Josefově. Ten ve svém návrhu č. j. NPU-362/29448/2024 ze dne 2. 4. 2024 prohlášení 
předmětné věci doporučuje a uvádí následující důvody: „Jedná se o poměrně autenticky 
dochovanou realizaci méně obvyklého řešení výpravní budovy s vodárnou používané akciovou 
společností Jihoseveroněmecká spojovací dráha. Projekt byl vytvořen pro výpravní budovu s 
vodárnou v Jeřmanicích (okres Liberec), která však prošla výraznou přestavbou. Kvůli 
navýšení obou křídel objektu se nezachovalo ani jejípůvodní hmotové uspořádání, vodárenská 
technologie byla navíc kompletně odstraněna. Nádrže dochované v Červeném Kostelci nejsou 
původní, ty byly nahrazeny těmi současnými v polovině 90. let 19. století za účelem zvýšení 
kapacity vodojemu. Při té příležitosti došlo i ke změně dispozice centrální věžové části stavby. 
Dochované uspořádání je díky tomu cenným dokladem technologického vývoje drážních 
vodojemů, který reagoval na zvýšenou spotřebu vody pokročilejšími lokomotivami. S tím 
souviselo i vybudováni čerpací stanice u dnesjiž zaniklého rybníka Rybničná. 20. léta 20. století 
přinesla změnu užívání křídel budovy po vybudovánínové výpravníbudovy  severně od stávající. 
Z dopravní kanceláře a čekáren se staly byty, byt přednosty stanice byl adaptován pro potřeby 
pošty. Vodárna, v té době přišla o čerpací stanici, takže se nadále musela spoléhat na parní 
stroj, záhy nahrazený elektromotorem (strojní vybavení se nezachovalo). Vodárna ve staré 
výpravní budově v Červeném Kostelci svému účelu sloužila spolu s vodárnou ve výpravní 
budově v Mostku (okres Trutnov) až do konce parostrojniho provozu na dráze v roce 1981. 
Také V Mostku se díky tomu zachovaly totožné nádrže, jedná se však o jiný typ výpravní budovy 
s vodárnou, která navíc úpravami provedenými v 60. letech 20. století pozbyla památkové 
hodnoty. Samostatné vodárny bez přímé vazby na výpravní budovu (Ústí nad Labem - Střekov 
r.č. ÚSKP 104623, Rosice nad Labem r.č. ÚSKP 102175), nebo se samostatnou čerpací stanicí 
mimo areál nádraží (Jaroměř r.č. ÚSKP 44860 6-5474) mezi kulturními památkám i nalezneme, 
stejně jako výpravní budovu původně kombinovanou s vodárnou (Ústí nad Orlicí město r.č. 
ÚSKP 45425/6-3768), v tomto případě však již byla odstraněna vodárenská technologie a 
architektonické pojetí stavby je odlišné. Lze však konstatovat, že dochování výpravní budovy s 
vodárnou v podobě, jakou známe z Červeného Kostelce, navíc s částí technologie nemá 
přinejmenším na území Královéhradeckého kraje obdoby a je tedy vhodným kandidátem na 
památkovou ochranu. Také Alena Borovcová v publikaci Průmyslové dědictví: 
Jihoseveroněmecká spojovací dráha (Pardubicko-liberecká dráha) zařadila starou výpravní 
budovu s vodárnou v Červeném Kostelci mezi památkově hodnotné objekty s navrhovanou 
památkovou ochranou. “
2
Popis, slohové, časové a autorské určení a současný stav předmětných objektů dle Národního 
památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově, č. j. NPU-362/29448/2024 
ze dne 2. 4. 2024:
Popis:
Exteriér'.
Jedná se o budovu s třípodlažní věžovou části uprostřed a přízemními křídly na severní a jižní 
straně. Západní fasáda obrácená kekolejišti je desetiosá, východní fasáda obrácená do ulice je 
třináctiosá.
Na křídlech je severní fasáda dvouosá a jižní slepá. V 2. NP a 3. NP na obou štítových stranách 
po dvou okenních osách. Ve třech štítech jsou malá kruhová okénka, na jižní fasádě je zazděné. 
Na publikované fotografii z roku 2008 jsou ještě v přízemí objektu zachycena dvoukřídlá 
šestitabulková okna, dnes jsou však všechna okna v přízemí s výjimkou severního průčelí a 
nejsevemější okenní osy východního průčelí vyměněna za jednokřídlá plastová. Na tamtéž 
publikovaném evidenčním plánu mají okna segmentové záklenky, které se dochovaly jen v 3. 
NP. Okenní osy 2. NPjsou vyplněny dvoukřídlými šestitabulkovými okny. Vstupní dveře do 
obou křídel objektu i centrální části jsou dvoukřídlé plastové, jen do služební severní části 
severního křídla vedou z ulice dvoukřídlé dřevěné dveře aodkolejiště dvoukřídlá dřevěná vrata. 
Křídla objektu kryje sedlová střecha s falcovanými plechovými pásy, věž vodárny taktéž 
sedlová střecha s etemitovými šablonami lemovanými plechem. Krovy jsou krokevní 
konstrukce. Na objektu se zachovaly tři cihlové neomítané komíny, po jednom uprostřed 
hřebene střechy každého křídla a jeden komín vodárny vystupující ze severní zdi blíže k 
západnímu průčelí. Tento komín je zakončen profilovanou římsou a opatřen kovovou vložkou. 
Interiér'.
V prvním nadzemním podlaží se nachází vstup od kolejiště do bývalé strojovny s dochovanými 
zbytky vodárenské technologie. V podlaze jsou dva otvory kryté ocelovými pláty, jeden 
zajišťuje přístup ke studni, druhý k potrubí vedoucímu ze studny k nedochovanému čerpadlu. 
V místnosti je umístěn vodoznak pro odečet hladiny vody v nádržích. Prostor je dnes přehrazen 
dřevěnou přepážkou, za níž jsou dvě dřevěné kóje skladu uhlí zřejmě pro bytové jednotky v 
křídlech objektu. Mezi kójemi je průchod do zadního (východního) traktu. Do 2. NP vede 
dřevěné lomené schodiště. V zadním traktu se nachází prádelna s vodovodním kohoutkem, 
výlevkou, kotlem na vyváření prádla a třemi toaletami. Z prádelny lze projít do bytů v 
jednotlivých křídlech. Západní trakt je plochostropý, východní segmentově zaklenutý. Severní 
polovina severního křídla je využívána zřejmě jako sklad pro účely provozu nádraží, v jižní 
polovině přiléhající k vodárně se nachází byt (pravděpodobně třípokojový). V jižním křídle se 
nachází pětipokojový byt s kuchyňským koutem a koupelnou.
Druhé nadzemní podlaží vyplňuje jedna prostora s dřevěnou podlahou, z níž je možné 
obsluhovat výpustní ventily nádrží na vodu. Strop místnosti tvoří dna nádrží uložených na 
ocelových profilech. Do 3. NP vedou velmi prudké dřevěné schody se zábradlím, z místnosti je 
také přístup na půdu obou křídel objektu. Boční zdi jsou vyztuženy čtyřmi slepými klenebními 
oblouky (po dvou na každé straně).
Třetí nadzemní podlaží vyplňují dvě nádrže návodu o odhadovaném objemu 2 x30m3. Podlahu 
tvoří dřevěná prkna, místnost je otevřená do krovu. Omítky jsou na několika místech narušené.
Slohové, časové a autorské určení:
Budova byla postavena v roce 1859 podle projektu staniční budovy v Jeřmanicích od inženýra 
Františka Riesemanna z roku 1857 v romantizujícím slohu s prvky novogotiky. Výzdobné 
prvky se však do dnešní doby nezachovaly.
3
Současny stav:
Stav objektu je v zásadě uspokojivý, pouze střecha vodárny vyžaduje naléhavou opravu či spíše 
výměnu. Byty v křídlech prošly rekonstrukcí včetně výměny oken za plastová. Ve vodárně se 
zachovaly původní nádrže na vodu, vodovodní potrubí i vodoznak.
Přílohou podání byl i zápis z 13. jednání Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy ze dne 16. 6. 2023, kde byl projednán i návrh na prohlášení předmětné 
výpravní budovy s vodárnou v Červeném Kostelci za kulturní památku. Komise doporučila 
prohlášení posuzované věci za kulturní památku.
Dále bylo přílohou podání vyjádření Metodického centra průmyslového dědictví (dále jen 
„MCPD“) k návrhu na prohlášení předmětného objektu za kulturní památku. MCPD také 
doporučuje toto prohlášení a uvádí: „ Výpravní budova s vodárnou v Červeném Kostelci byla 
na základě vyhodnocení výsledků podrobného archivního a terénního průzkumu tratí 
společnosti Jihoseveroněmecké spojovací dráhy a její dceřiné společnosti Rakouské 
severozápadní dráhy, který MCPD dokončilo v roce 2023, vytipována jako významný 
typologický zástupce do Ústředního seznamu kulturních památek ČR
Výpravna s vodárnou postavená v roce 1859 je zachována v původní hmotě z doby výstavby 
odbočného křídla SNDVB a mělcí by být chráněna jako doklad architektonického i funkčního 
řešení staveb této trati. Významnou hodnotou je autentický interiér věže vodojemu s dřevěným 
schodištěm a dvěma nádržemi, které vypovídají o technologickém vývoji ve vazbě na zvyšování 
kapacity nádrží s výkonem lokomotiv. “
Ministerstvo kultury si následně dopisem č. j. MK 40138/2024 OPPze dne 3. 5. 2024 vyžádalo 
vyjádření příslušného krajského úřadu a obce s rozšířenou působností.
Městský úřad Náchod, odbor výstavby a územního plánování, ve svém vyjádření č. j. 
MUNAC 155302/2024 ze dne 19. 11. 2024 doporučuje prohlášení předmětné věci za kulturní 
památku a uvádí: „Předmětem posouzení je stará výpravní budova vlakového nádraží v 
Červeném Kostelci, která již neslouží svému původnímu účelu, ale byla zčásti adaptována na 
bydlení a ke dnešnímu dni je bez využití. Stavba souvisí s rozvojem Jihoseveroněmecké 
spojovací dráhy a vznikla jako odbočka hlavní trati mezi Josefovem a Libercem, která se v 
úseku Josefov - Svatoňovice stavěla v letech 1856-1859. V místě nádraží má trať severojižní 
směr, výpravní budova z roku 1859 (autor Franz Riesemann) je obdélného půdorysu a umístěna 
rovnoběžně s trati. Představuje hmotově souměrnou stavbu se střední vyvýšenou třípodlažní 
věží vodárny a postranními přízemními křidly se sníženým půdním prostorem. Dispoziční 
členění bylo jednoduché-věžní trakt byl rozdělen příčně na téměř stejné dvě místnosti, zatímco 
křídla tvoří čtyři, do kříže uspořádané místnosti se vstupní chodbou vedenou podél věžní hmoty. 
Původním smyslem stavby bylo integrovat zásobování vodou ve střední převýšené hmotě, 
vytvořit obytné prostory pro personál železniční stanice v jednom křídle a v druhém křidle pak 
zřídit zázemí pro vlastní drážní provoz a cestující. Za tímto účelem bylo celé jižní křídlo 
vyčleněno na obytnou funkci staniční posádky o čtyřech pokojích (třípokojový byt přednosty a 
společná velká obytná místnost posádky), zatímco severní křídlo bylo provozní - obsahovalo 
na vstupní straně kancelář přednosty a dopravní kancelář, na drážní straně pak pokladnu a 
čekárnu cestujících s východem na perón. Do těchto místností se z ulice vstupovalo chodbou, 
která nouzově sloužila jako čekárna cestujících nižších tříd. V přízemí věže byla na drážní 
straně zřízena samostatně přístupná strojovna se studnou, čerpadlem a schodištěm, zatímco v 
západní, menší části se nacházela průchozí komora- kuchyněs oddělenou latrínou. Následující 
dvě podlaží pak obsahovala směrem k dráze vlastní vodárnu a na protější straně pak v patrech 
nad sebou rozložený dvoupokojový byt čerpadláře.
4
Stoupající frekvence parní dopravy s sebou nesla zvýšené nároky na zásobování vodou, proto 
byly původní čtyři menší vodní nádrže v podstřeší demontovány a na podpůrnou ocelovou 
konstrukci osazena jedna masivní nýtovaná válcová nádrž s konvexním dnem. Následně ani to 
nestačilo, takže kroku 1893 došlo k zesílení zdiv a na vstupní straně a osazení téže druhé nádrže. 
Byt čerpadláře byl tak zrušen a celé 2. -3.NP věže získalo v zásadě dnešní podobu.
Původní rozvržení stanice bylo plně podřízeno nákladnímu provozu a příliš se nezabývalo 
osobní dopravou a zázemím pro ni, což se stalo opakovaným terčem obecních stížností 
evidovaných z let 1901-1904. Cestující nižších tříd se tísnili spolu se zavazadly v jedné čekárně 
a vstupní chodbě, na vážení zavazadel, jejich uskladnění i prodej lístků se nedostávalo prostoru. 
Drážní společnost na nárůst osobní dopravy nejprve reagovala přeuspořádáním využití 
místností na úkor posádky, kdy byla kancelář přednosty přemístěna na místo dopravní 
kanceláře, a tak zřízeny samostatné čekárny 1. -2. třídy a 3. třídy. To však znamenalo neúměrný 
zásah do provozních prostor, protože nároky na provoz se také stupňovaly. Zřejmě proto je 
následně doložen záměr celkové přestavby a zásadního rozšíření nádraží z roku 1904, nebo 
výstavba nové samostatné vodárenské věže severně od nádraží (1907) a několik podrobně 
rozpracovaných návrhů adaptace stávajícívodárnyna obytnou funkci. Z roku 1909pak pochází 
návrh na prodloužení severního křídla o další čekárny. Podobu kolem roku 1906pak zachycuje 
výkresová dokumentace - celé jižní křídlo zabírá čtyřpokojový byt přednosty stanice, obytné 
místnosti ostatních zaměstnanců jsou zrušeny, severní křídlo zůstává v konfiguraci 2 čekárny, 
kancelář a pokladna. K mnohokrát navrženým, výše popsaným, zásadním změnám původního 
řešení nedošlo a stavba se tak ve hmotách dochovala přes doložené enormní tlaky v původní 
podobě. K této podobě náleží i vrcholná vodárenská konfigurace, zásobovaná z rybníku 
Rybničná, který se až do roku 1922 nacházel na katastru Červeného Kostelce v prostoru ulic 
Husova - Na hrázi - Zemědělská a je zachycen na mapách stabilního katastru. V následujících 
letech se realizovala nová nádražní budova a původní tak ztratila své hlavní využití, byla 
postupně adaptována na bydlení a služby.
Správní orgán provedl dne 16.5.2024 za účasti zástupce vlastníka objektu a zástupkyně krajské 
památkové péče obhlídku stavby a provedl zde fotodokumentaci. Mimo to již dřfye z NPU 
obdržel skenovanou původní výkresovou dokumentaci. A od zástupců města informaci a 
materiály k proběhlé architektonické soutěži na adaptaci objektu, v které zvítězil Ing. Arch. 
Karel Prášil, Praha 6, IČO 71448543.
Výpravní budovas vodárnou je hmotově postavena na křížení obdélné, severojižně orientované, 
přízemní, sedlově zastřešené hmoty a převýšeného, věžovitého, třípodlažního rizalitu. Ten je do 
přízemní hmoty vložen v ose, půdorys přesahuje pouze mírně a je sedlově zastřešen v kolmém 
směru - západovýchodním. Hmotové řešení je původní a ve vazbě na zjištěné skutečnosti je s 
podivem, že bylo zachováno takto nedotčeně.
Architektonické řešení tvořilo pravidelné a souměrné rozmístění segmentově ukončených 
otvorů: Na uliční straně měly mít postranní křídla čtyři okenní osy a k věži přimknuté vstupní 
otvory. Rizalit obsahoval v přízemí tři otvory, v patrech pak dvě okenní osy, pod hřebenem pak 
kruhový otvor, vše souměrně umístěné. Na drážní straně mělo řešení kopírovat vnitřní dispozici 
- dvě okna do každé ze dvou místností, tedy čtyři pravidelné osy v každém křídle. Rizalit v 
přízemí totožně rozmístěné otvory, jako na druhé straně, avšak v ose přízemí vstupní dveře do 
strojovny. Jižní čelo obsahovalo pouze kruhový otvor do podstřeší, nyní zaslepený, zatímco 
severní čelo člení dva otvory a kruhový otvor do podstřeší. Výplně otvorů jsou « dochovaných 
dokumentacích vždy důsledně osmitabulkové. Členění ploch mělo být lizénovými rámy, 
šambránami i podokenními římsami, hmoty ukončené profilovanými podstřešními římsami.
Dochovaný stav je značně pozměněn, avšak stále jsou znatelné stopy původního řešení - zde se 
projevil bouřlivý stavební vývoj, množství stavebních úprav a adaptací, které však zásadně 
nepozměnily vnější tvář budovy. Původně realizovaná stavba se jevíjako nejvíce dochovaná 
pouze ve vrchním podlažívěže, kde jsou umístěna nej starší, převýšená, segmentová dvojitá okna 
5
na zděnou špaletu, dvoukřídlá, s dovnitř a ven otvíravými jednotabulkovými křídly a s 
neotvíravým nadsvětlíkem. Okolí otvorů hladké, bez členění. Přesah střechy bez římsy, otevřený 
do střešního pobití. Nad střechou z eternitových šablon a s plechovými sněhovými zachytávači 
profilovaná hlavice komínu z režného zdivá. Postranní křídla zřejmě kryta také eternitovou 
krytinou. Následná větší úprava vnějšího pláště zřejmě proběhla až v meziválečných letech 
první republiky: zbývající otvory byly zbaveny segmentového záklenku, zmenšeny a vybaveny 
novějšími, hlouběji osazenými, dvojitými okny do zděné špalety, vždy se dvěma dovnitř 
otvíravými šestitabulkovými křídly. Severní uliční okno bylo zvětšeno a osazeno dvoukřídlými 
dveřmi. Možná v této době byly také navazující místnosti na severním okraji stavby propojeny 
a na drážní stranu zřízen větší otvor vybavený dřevěnými dvoukřídlými vraty, namísto dvou 
dosavadních oken. Upravované otvory byly pouze na uliční straně doplněny mírně vystouplými 
šambránami v okrové barvě okolnífasády. Stejnou šambránou byl ještě doplněn kruhový otvor 
v severním čele, s členěním neotvíravé výplně do kříže. Drážní strana domu byla ponechána 
bez šambrán, hladká. Následně byla zřejmě v etapách opravována střecha. Původní šablony 
byly sneseny a na severní straně realizována falcovaná plechová krytina. Zřejmě až následně 
bylo jižní křídlo zakryto plechovými šablonami. Spolu s obnovou střech byly také nově vy zděny 
obě nadstřešni hmoty komínů. V souvislosti s adaptací na bydlení byla většina přízemních oken 
v porevolučních dobách vyměněna za plastová; původní okrová fasáda s vínovými lizénovými 
rámy byla na jižním křídle upravena na bílou s hnědými doplňky.
Dispoziční řešení bylo výrazně adaptováno změnou účelu stavby ve 20. letech 20. století. V 
severní části budovy se nachází samostatné skladiště / garáž. Ve zbývajícím prostoru severního 
křídla se nachází bytovájednotka, celé jižní křídlo pak zabírá druhý, větší byt. Obytné prostory 
jsou značně adaptovány: výplně otvorů včetně zárubní, povrchové úpravy, obklady, podlahové 
krytiny jsou poválečné, dispozice je doplněna novými příčkami, otvory mnohde přebourány. 
Avšak původní stěnové konstrukce zbourány nejsou a původní dispoziční schéma tak lze v 
prostoru jednoduše nalézt. Podobně původní dřevěné konstrukce podlah jsou lokálně 
zachovány, avšak narušeny vlhkostí nashromážděnou pod neprodyšnými pozdějšími krytinami. 
Střední část interiéru v přízemí věže je naproti ostatním částem přízemí hodnotně zachovaná k 
závěru 19. století, byť v uliční části následně dodatečně doplňovaná. Původní komora 
obsahovala v oddělené jižní části latrínu a kout, možná obsahující umývátko. Při posílení zdivá 
pro druhou nádrž (1893-4) byla tato oddělená část téměř kompletněprozděna a nové, obezděné 
WC zřízeno v jihovýchodním koutu komory. Naproti němu se nachází plechová, zřejmě 
meziválečná výlevka s vodovodním kohoutem. Později byly značně provizorním způsobem 
doplněny i dvě oddělené, prkenné WC kabiny v severovýchodním koutu komory a zřízeno zděné 
topeniště obsahující nádobu pro vyváření prádla. Tyto úpravy spadají nejpozději do 
meziválečné doby. Podlaha zde je původní, betonová, gletovaná, stěny a strop omítnuty a 
obíleny, elektroinstalace vedena nad povrchem.
Drážní strana středního traktu byla původně zcela oddělena nosnou stěnou a pouze odsud byla 
přístupná následující patra. Po roce 1909 byl z přední komory probourán dveřní otvor na 
drážní stranu, do strojovny, která byla v prostoru dvouramenného dřevěného schodiště 
rozdělena prkennou příčkou s dveřmi a zde doplněno schodišťové rameno na mezipodestu 
původního schodiště. Ve zbývajícím, nově zřízeném prostoru byly zřízeny prkenné kóje. Původní 
strojovna má podlahu z kamenné dlažby, vyspravovanou hrubě hlazeným betonem. Pod její 
úrovní se ve středu místnosti nachází původní, kamenem vyzdívaná, kruhová studna, krytá 
plechovým překrytém. Při jižní straně se pak nachází horizontální šachta, vyvedená na drážní 
stranu, která obsahuje původní litinovou vodovodní armaturu i nové hadicové vodovodní 
přípojky. Odsudje do středu traktu napojeno svislé přívodní potrubí. Ve středu severní stěny se 
pak nachází vybírací branka a připojovací příruba kouřovodu topeniště parního stroje 
čerpadla.
Následující dvě podlaží obsahuji vlastní vodárnu. V podstřeší jsou na dvou ocelových 
6
rozpěrných rámech na půdorysu osmiúhelníku umístěny dvě kovové, válcové, vzájemně 
propojené nádrže z konvexními dny, nýtované z jednotlivých ocelových plátů. Doplněné jsou o 
společné přívodní litinové potrubí s plovákovými uzávěry a souběžnou zpátečku a nezávisle 
vedené svislé havarijní potrubí zabraňující přetečení vody. V úrovni podpůrného ocelového 
rámu se nachází trámová stropní konstrukce sprkenným ochozem, spodní líc nádrží je tak volně 
přístupný z 1. patra. Jsou zde viditelné jak kovové záplaty dna, tak dnové výtoky vybavené 
uzavíracími armaturami, svedené do svislého napájecího potrubí k vlastním vodním pumpám. 
Nezávisle je ze dna západní nádrže vyvedeno potrubí svedené k vodorysce v severozápadním 
koutu strojovny. Vlastní 1. patro má také prkennou podlahu na trámech, po stranách je 
vymezeno šesticí sklenutých pilířů, které nesou tíhu nádrží. Vznikají tak dvě dvojice slepých 
arkád, kdy na drážní straně je oblouk původní, na uliční straně dodatečně přizděný pro druhou 
nádrž. Pod oběma původními oblouky se nachází přístup do půdního prostoru obou křídel, 
uzavřený prkennými dveřmi.
Krov nad křídly je Zachovalý, vazníkové konstrukce na pozedních trámech. Vždy šest 
vazníkových polí nese horizontální krokve se svislým prkenným pobitím. Podlahu půdy tvoří 
půdovky. Krov věže je otevřený do 2. patra. Ačkoli podle výkresů měl být řešen stejným 
konstrukčním způsobem jako na křídlech, na věži je dochována klasická stojatá stolice: na 
vazných trámech je uprostřed na sloupcích s pásky vynesena vrcholová vaznice, na sklonitých 
krokvích leží horizontálně kladené prkenné pobití. Je tedy otázka, zda krov na věži nebyl 
například ve vazbě na instalaci druhé nádrže přebudován. V místě komínu střechu prolamuje 
dřevěný výlez zasklený drátosklem.
Technický stav objektu je z hlediska základní statiky a stability a s přihlédnutím k věku stavby 
dobrý. Trhliny ve zdivu se s výjimkou jižní strany věže nevyskytují. Výplně jsou s výjimkou 
podstřešního okna na drážní straně věže funkční. Plechová krytina křídel, zdá se, také plní svoji 
funkci dostatečně.
Za nejzávažnější poruchy lze označit dožívající a odpadávající omítku především na věži a 
především stav střechy věže, kde je etemitová krytina dožilá, chybí hřebenáče i mnoho 
jednotlivých šablon při okrajích střechy i v ploše. Problém zatékání je viditelný na podstřešních 
částech pláště stavby v degradující omítce. Větrací potrubí v hřebeni střechy nejsou osazeny 
stříškami. Okapový systém dožívá a je již zčásti vyměněn v pozinkovém materiálu.
Na základě proběhlého šetření i výše uvedených materiálů a podkladů lze zhodnotit, že stavba 
je zvláště výjimečná svým Zachovalým původním hmotovým a konstrukčním řešením, které se 
navzdory mnoha adaptačním záměrům dochovalo v cenné původní podobě a je tak výjimečným 
historickým dokladem vývoje v prostředí drážní architektury. Technické zařízení stavby je pak 
dochováno ve své vrcholové konfiguraci a v kompletním stavu statické infrastruktury. Stavba 
tak má potenciál doplnit a obohatit řadu drážních staveb již dříve prohlášených za kulturní 
památku a vhodným způsobem prezentovat architektonickou i technickou úroveň drážní 
výstavby let 1859--1930. Dochoványjsou původníprojektové dokumentace, z kterých lze čerpat 
při korektní obnově stavby a její adaptaci na vhodnou funkci. “
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor památkové péče, ve svém vyjádřeni č. j. 
KUKHK-15666/KP/2024-6 ze dne 20. 5. 2024 také doporučuje posuzovaný objekt prohlásit 
za kulturní památku. V tomto vyjádření konkrétně uvádí: „Předmětná stavba se nachází při 
severozápadním okraji města a je součástí souboru budov vlakového nádraží Červený Kostelec. 
Stavba je dokladem rozvíjející se sítě železniční dopravy v našich zemích. Železniční stanice 
Červený Kostelec je jednou ze stanic tzv. jihoseveroněmecké spojovací dráhy spojující 
Pardubice a Liberec. Stavba této trati spadá do počátku druhé poloviny 19. století. Celá hlavní 
trať z Pardubic do Liberce, včetně odbočky z Jaroměře do Svatoňovic, byla uvedenado provozu 
v roce 1859. Provoz byl v režii soukromých subjektů. K zestátnění dráhy došlo až v roce 1909. 
V době zahájení provozu měla trať celkem 17 stanic a 10 zastávek. Převážná část pozemních 
7
staveb dráhy byla vystavěna podle projektu inženýra Franze Riesemanna. Stavební práce byly 
realizovány firmou Bratří Kleinů a Adalbertem Lannou. Jednotlivé stavby byly řešeny jako 
typové, tedy hmotově i svým architektonickým řešením podobné. Nicméně bylo přihlíženo i k 
místním specifikům. Členěnífasád bylo obvykle řešeno pásy lizén a obloučkovými vlysy. Kolem 
okenbyly provedeny šambrány (viz BOROVCOVA, Alena: Jihoseveroněmecká spojovací dráha 
(Pardubicko-liberecká dráha). Ostrava 2023, s. 13-74.).
Specifickým typem staveb byly nepochybně výpravní budovy spojené s vodárenskými nádržemi. 
Jednalo se o stavby s převýšenou centrální částí, v níž byl umístěn vodojem, advěmapřízemními 
bočními křídly, v nichž se obvykle nacházely čekárny a pokladna, ale také zde byly byty 
zaměstnanců stanice. K takovým stavbám patří i výpravní budova s vodárnou v červeném 
Kostelci. Budova byla vystavěna podle návrhu již zmíněného Franze Riesemanna v roce 1859. 
Středová část o třech nadzemních podlažích měla v západní polovině, přístupné z prostoru 
nástupiště, umístěno zařízení vodárny, včetně nádrže v nejvyšším podlaží. Ve východní polovině 
se nacházel byt správce čerpadla. Vstup do bytu byl ve východním průčelí přes vstupní chodbu 
do kuchyně. V každém z dalších podlaží pak byla vždy jedna obytná místnost. V severním 
přízemním křídle byla ze vstupní chodby přístupná čekárna 1. a 2. třídy a rovněž čekárna 3. 
třídy, z níž bylo možno vejít přímo na nástupiště. Dále se v tomto křídle nacházely dvě 
kancelářské místnosti. Jižní křídlo bylo zcela využito k bydlení. Ze v stupni chodby byl přístupný 
byt přednosty s kuchyní a dvěma pokoji a dále jednopokojový byt pokladního. Interiér budovy 
byl členěn pravidelným rastrem pravoúhlých prostor. Dle dochovaného  původního návrhu byly 
venkovnífasády  jednoduché, členěné lizénovými rámy. Okenní a dveřní otvory byly osazeny do 
segmentově zaklenutých otvorů. Prostory 2. a 3. NP středové části byly prosvětleny sdruženými 
okny. Zděná stavba byla zastřešena sedlovými střechami (viz dochovaná původní plánová 
dokumentace - poskytnuto Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v 
Josefově). V návaznosti na rozvoj průmyslu ve městě, a tedy i význam dané železniční stanice, 
bylo plánováno rozšíření výpravní budovy. Vše však zůstalo pouze v úrovni záměru. V roce 
1894 však bylo realizováno rozšíření kapacity vodárny. V horním patře byly v souladu s 
normami Rakouské severozápadní dráhy instalovány dvě válcové nýtované nádrže s vypouklými 
dny. Nádrže byly položeny na zdiv o a nově vložené ocelové nosníky. Provedením úprav tak 
došlo ke zrušení dosavadních obytných prostor správce čerpadla ve 2. a 3. NP. K dalším 
úpravám budovy došlo ve 20. letech 20. století, kdy bylo, v návaznosti na vzrůstající počet 
cestujících a jejich zvyšující se nároky na komfort cestování, rozhodnuto o výstavbě nové 
staniční budovy. Původní budově zůstala funkce vodárny ve středové části a boční křídla byla 
kompletně adaptovánana obytné prostory. V bytě přednosty byla umístěna pošta. Středová část 
s vodárnou byla v provozu až do 90. let 20. století (viz BOROVCOVA, Alena: tamtéž, s. 169.) 
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, 
oddělení kultury a památkové péče, provedl dne 16.05.2024 obhlídku předmětné původní 
výpravní budovy s vodárnou a pořídil její aktuální fotodokumentaci. Obhlídka proběhla za 
účasti zástupce stávajícího vlastníka a zástupce místně příslušného úřadu obce s rozšířenou 
působností (MěU Náchod).
Budova je situována jižně od nové výpravní budovy a její hmotové i půdorysné řešení je 
doposud zachováno. Budova je stále zastřešena sedlovými střechami. Střechy bočních křídel 
jsou pokryty falcovaným plechem, střední část je opatřena krytinou z eternitových šablon. 
Členění fasád je výrazně zjednodušeno. Jedná se v podstatě pouze o část lizénových rámů. 
Původní šambrány kolem okenních otvorů jsou odstraněny. Některé okenní otvory jsou 
rámovány novodobými jednoduchými šambránami. Okenní i dveřní otvory jsou upraveny. 
Došlo k zrušení něk terých otvorů, a naopak k proražení otvorů nových. Výplně otvorů jso u 
především v bočních křídlech novodobé vyrobené z plastu. Pouze v severní části severního 
křídla je několik starších okenních výplní a dvoukřídlé dveře pocházející pravděpodobně z 
úprav ve 20. letech 20. století. Ve středové části jsou dochovány dřevěné výplně okenních otvorů 
8
ve 2. a 3. NP. Tato okna rovněž  pocházejí až z úprav ve 20. letech 20. století, avšak kontinuálně 
navazují na předchozí řešení okenních výplní. Jedná se o okna dvojitá na zděnou špaletu, která 
mají ve 3. NP vnější křídla ven otvíravá. Interiér středové části, v níž se nalézá vodojem, je 
téměř intaktně zachován, a to včetně potřebného vybavení. Pod úrovní podlahy v 1. NP jsou 
dochovány prostory studně a původní vodovodní potrubí. Podlaha středové části 1. NP je z 
litého betonu. Prostory jednotlivých podlaží jsou propojeny dřevěnými schodišti, která jsou 
zjevně dochována buď z doby výstavby, případně z doby pozdějších přestaveb. V části L NP 
byly později zřízeny úložné prostory pro potřeby obyvatelů bytů. Vymezeny byly dřevěnou 
přepážkou. Podlahy ve 2. a 3. NP středové části jsou z dřevěných prken. Ve 3. NP se nacházejí 
obě nádrže instalované zde na konci 90. let 19. století. S výjimkou pohonné jednotky jsou 
veškeré součásti vybavení vodárny dochovány a jsou v odpovídajícím stavu. Z 2. NP středové 
části jsou přístupné podkrovníprostory obou bočních křídel. Prostory jsou z větší části volné. 
Podlahy jsou tvořeny keramickými dlaždicemi, tzv. půdovkami. Krov pochází z doby výstavby. 
Ve východním průčelí jsou vstupy do současných obytných prostor v 1. NP. Tyto prostory jsou 
v současnosti vyklizeny (dle informace zástupce vlastníkajsou  prázdné asi 3 roky). Byly zde dvě 
bytové jednotky - v každém z bočních křídel jedna. Každá z jednotek měla vytvořen samostatný 
vstup. Další vstup byl z centrální části. Tato část byla přebudována pravděpodobně ve 20. 
letech 20. století. Podlaha je betonová. Nachází se zde topeniště a jsou zde tři samostatné 
toalety. Do obou bytů se vstupuje předsíní částečně dochovanou z původní dispozice. V jedné z 
předsíní je starší podlaha z keramické dlažby. Prostory bytů mají upravenou dispozici pomocí 
druhotně instalovaných příček. Jsou zde novodobé podlahové krytiny, ale pod nimi jsou v 
některých místnostech dochovány původní prkenné podlahy.
Současný stav objektu odpovídá tomu, že není již využíván, avšak nejsou zde patrné závažné 
stavebně technické závady, které by nebylo možno, dle názoru Krajského úřadu 
Královéhradeckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, oddělení kultury 
a památkové péče, řešit.
Dle informace zástupce stávajícího vlastníka by měl v současné době probíhat majetkový 
převod předmětné budovy. Novým vlastníkem má být město Červený Kostelec. Dle aktuálních 
informací na webových stránkách zamýšlí město realizovat celkovou úpravu prostoru u 
vlakového nádraží, a to včetně bývalé výpravní budovy s vodárnou. Z architektonické soutěže 
vzešel vítězný návrh, který počítá se zachováním centrální věžové části s vodárnou, včetně zde 
dochovaného zařízení, avšak předpokládá ubourání obou bočních křídel a jejich nahrazení 
novostavbami v obdobné hmotě.
Na základě provedené obhlídky Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury, 
památkové péče a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, konstatuje, že 
předmětná bývalá výpravní budova s vodárnou je zachována ve své původní hmotě a částečně 
i v povrchové úpravě a dispozičním řešení. Její z hlediska architektonických, historických a 
památkových hodnot nejvýznamnější částí je středová věž se zařízením vodojemu, které je téměř 
intaktně dochováno. Boční křídla jsou novodobě upravena, avšak tvoří spolu se středovou částí 
nedílný celek a jejich vhodná rehabilitace je dle názoru Krajského úřadu Královéhradeckéh) 
kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, 
možná, aniž by bylo nutné je ubourávat. Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury, 
památkové péče a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, je toho názoru, že 
hodnota daného objektu spočívá nejen v dochované středové vodárenské části, ale právě ve 
skutečnosti, že je zde prezentována celá výpravní budova s vestavěnou funkcí vodárny. K tomu 
je třeba poznamenat, že samostatně stojící vodárny sloužící provozu na železnici již jsou ve 
stávajícím konvolutu kulturních památek zastoupeny. Jako celek je předmětná budova 
významným dokladem typizovaných drážních objektů s kombinovanou funkcí a dokladem 
historie výstavby naší železniční sítě na počátku druhé poloviny 19. století. Pozdější úpravy 
budovy (myšleny jsou úpravy provedené na konci 19. století a následně ve 20. letech 20. století) 
9
jsou pak zároveň svědectvím o přeměně města Červený Kostelec v důležité průmyslové centrum. 
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor 
kultury, památkové péče a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, k závěru, že 
předmětná bývalá výpravní budova s vodárnou, obec Červený Kostelec, splňuje požadavky 
kladené na věci, které jsou kulturními památkami ve smyslu příslušných ustanoveni zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a proto doporučuje 
prohlášení uvedené věci za kulturnípamátku. Nicméně znovu poznamenává, že, dle jeho názoru, 
má její památková ochrana smysl pouze v případě, že bude zahrnovat danou budovu jako celek, 
nejen její centrální, byť nejlépe dochovanou část. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, byl o zahájení řízení o prohlášení předmětné věci za kulturní památku 
dopisem č. j. MK 91465/2024 OPPze dne 26.11.2024 vyrozuměn účastník řízení, a v souladu 
s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, 
mu bylo umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo 
kultury v průběhu řízení shromáždilo. Účastník řízení této možnosti využil. Dne 7. 1. 2025 
obdrželo Ministerstvo kultury jeho písemné vyjádření č. j. 208/2025-SZ-SZF-TSPS ze dne 6. 
1. 2025 k shromážděným podkladům, ve kterém uvádí: „ V důsledku toho, že město Červený 
Kostelec projevilo zájem získat výpravní budovu pro svoji potřebu, žádáme Vás o přerušení 
řízení ve smyslu § 64 zákona č. 500/2004 Sb., a to do doby, než budou předmětné nemovitosti 
převedeny do majetku města Červený Kostelec. Budoucí vlastník budovy tím bude moci sám 
aktivně uplatnit své požadavky ještě před samotným rozhodnutím tak, aby rozhodnutí o 
prohlášení bylo v souladu s jeho záměrem na budoucí využití objektu. V případě, že od převodu 
nemovistostí bude z jakéhokoliv důvodu upuštěno, budeme Vás neprodleně o skutečnosti 
informovat. Obec ve vztahu k předmětné budově již zahájila konzultace s orgány památkové 
péče tak, aby stavební úmysl byl v souladu s památkovou ochranou.
Vzhledem k tomu, že objekt výpravní budovy bude v důsledku modernizace železniční sítě již 
pro drážní potřebu nevyužitelný a bude tedy ve vztahu k drážní dopravě neobsazen, ale v 
dotčeném území je plánováno provést invetiční akci, která povede k zlepšení podmínek 
provozování železniční dopravní cesty, žádáme Vás, aby rozhodnutí o prohlášení historické 
výpravní budovy s vodárnou neomezovalo svým obsahem přilehlé území, jež bude dotčené 
plánovanou investiční akcí.
Žádáme Vás o důkladné zvážení naší žádosti a stanoviska ve vztahu k předmětné výpravní 
budově s vodárnou tak, aby byly chráněny nejen zájmy památkové péče, ale i zároveň mohly 
být plněny požadavky ekonomicky obhajitelné správy nemovitostí v péči SŽ. “
Ministerstvo kultury souhlasí s účastníkem řízení, že pro kulturní památku je vždy nejlepší, 
když o ni pečuje vlastník, který pro ni má zároveň vhodné využití. Úkolem památkové péče je 
ale chránit všechny objekty, které splňují přísná kritéria kulturní památky, a to bez ohledu na 
aktuální vlastnické vztahy, či přímo nesouhlas vlastníka. Proto v tomto případě Ministerstvo 
kultury nevyhovělo žádosti vlastníka a nepřerušilo řízení do doby, než dojde k připravovanému 
záměru prodeje posuzovaného objektu Městu Červený Kostelec.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech 
dospělo Ministerstvo kultury k následujícímu závěru:
Posuzovaná výpravní budova s vodárnou č. p. 103 byla postavená v roce 1859 na tzv. 
jihoseveroněmecké spojovací dráze, spojující Pardubice a Liberec, na odbočce z Jaroměře do 
Svatoňovic. Napojení Červeného Kostelce na síť železnic umožnilo zde sídlícím, především 
textilním a barvířským podnikatelům, lepší možnosti obchodu. Posuzovaný objekt tak nepřímo 
10
napomohl dalšímu průmyslovému rozvoji a vzestupu města a stal se nedílnou součástí místní 
historie.
Vodárny byly dříve pro provoz parních lokomotiv nezbytné a tvořily součást základního 
vybavení mnoha železničních stanic. Dnes jsou tyto stavby, vzhledem k technologickému 
pokroku a následnému ukončení parostrojního provozu železnic, dochovány ojediněle a s 
minimálním množstvím původních technologií. Posuzovaná výpravní budova s vodárnou se 
však do dnešní doby, vzhledem k nikdy nerealizovaným plánovaným zásadním přestavbám, 
zachovala ve svém původním hmotovém i konstrukčním řešení. Větší úpravy posuzovaného 
objektu nastaly až po výstavbě vedle stojící nové výpravní budovy v r. 1924. Původní budova 
z r. 1859 tím částečně (vyjma vodárny) ztratila svoji prvotní funkci a byla postupně adaptována 
na bydlení a služby. I přes tyto úpravy lze i tyto prostoty objektu považovat za autenticky 
dochovanou součást provozu vodárny a železniční stanice Červený Kostelec s původními 
stavebními a architektonickými prvky a dispozičním členěním.
Velmi cenná je pak částečně dochovaná vodárenská technologie, která dokládá uspořádání a 
fungování vodárny. Tato technologie se nachází v bývalé strojovně v prvním nadzemním 
podlaží (otvory zajišťující přístup ke studni a k potrubí vedoucímu ze studny k nedochované mu 
čerpadlu, je zde také vodoznak pro odečet hladiny vody v nádržích). Dále ve druhém 
nadzemním podlaží, do kterého vede dřevěné lomené schodiště, jsou výpustní ventily nádrží na 
vodu. Dna těchto nádrží tvoří strop jedné z místností. Samotné nádrže, uložené na ocelových 
profilech, vyplňují třetí nadzemní podlaží, do kterého vedou strmé dřevěné schody se 
zábradlím. Tyto nádrže nejsou původní z doby výstavby, ale pozdější z poloviny 90. let 19. 
století. K výměně nádrží došlo za účelem zvýšení kapacity vodojemu, a to vzhledem ke zvýšené 
spotřebě vody pokročilejšími lokomotivami. Vodárenskou funkci budova plnila až do konce 
parostrojního provozu na dráze v r. 1981.
Stavba z výše uvedených důvodů dokládá nejen architektonickou úroveň drážní výstavby, ale 
ojediněle dochované uspořádání s částmi původní vodárenské technologie prezentuje i samotné 
technické fungování vodárny včetně jeho vývoje.
Pro své hodnoty historické, technické, dokumentační a architektonické, jako významný doklad 
historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti a jako projev tvůrčích 
schopností a práce člověka splňuje posuzovaná výpravní budova s vodárnou podmínky 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
věznění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro podání 
rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po dni, kdy 
bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního řádu, který 
stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží v provozovně 
provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode 
dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních služeb 
připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za doručené 
posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání rozkladu). 
Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o 
elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví přednostní 
doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát do své datové 
schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se 
11
tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí 
rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbálová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově
Městský úřad Náchod, odbor výstavby a územního plánování
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor památkové péče
Příloha:
I.
II.
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy 
Dvě identifikační fotografie kulturní památky.
12
Příloha č. I.: Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy - 
nedílná součást výroku rozhodnutí č. j. MK 52710/2025 OPP ze dne 23.6.2025=
13
Příloha č. II: Dvě identifikační fotografie kulturní památky - nedílná součást rozhodnutí 
č. j. MK 52710/2025 OPP ze dne 23.6.2025.
1. Celkový pohled od severovýchodu
Elektronický podpis: 16.7.2025
Certifikát autora podpisu:
Jméno: Mgr. Ing. Eva Trejbalová
Vydal: PosiSignum Qualilicd CA 4
Platnost do: 25.4.2027 14:26 +02:(X)

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0717575.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Mervová Jana

Popis dokumentu:

Červený Kostelec - Lhota za Červeným Kostelcem, výpravní budova s vodárnou č. p. 103. Rozhodnutí o prohlášení za KP. Vybrané informace jsou znepřístupněny z důvodu ochrany kulturních statků a osobních údajů.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

14996713 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Brožová Ivana; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

23.06.2025

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 51872459

Bližší specifikace:

Název	výpravní budova s vodárnou
Číslo ÚSKP	107407
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 51872440

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 52710/2025 OPP
Datum nabytí právní moci	11.07.2025
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	51872459 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1367208

Název objektu:

Část obce: Lhota za Červeným Kostelcem

Č. dom.: č.p. 103

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Lhota za Červeným Kostelcem

Obec: Červený Kostelec

ORP: Náchod

Okres: Náchod

výpravní budova s vodárnou (právní stav 51872459)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 8216

Název lokality: Lhota za Červeným Kostelcem

Reálný typ: ves

Kat. území: Lhota za Červeným Kostelcem

Obec: Červený Kostelec

ORP: Náchod

Okres: Náchod

Kraj: Královéhradecký kraj

výpravní budova s vodárnou (právní stav 51872459)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 73

Název hist. regionu: Červený Kostelec

výpravní budova s vodárnou (právní stav 51872459)

Ke stažení Náhled Poslat žádost