Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

DOSTAVBA ND                                    areál    
 
Název objektu  
Dostavba Národního divadla – areál jako celek 
Adresa Čp. 225, 1393, 1435, Nové Město, 
Národní třída 4, 6, Ostrovní 1, 2, 
Praha 1 
 
 
K.ú./parcela č. Nové Město/2386/12, 2386/13, 
943/1, 943/7, 944/2, 941, 942/1, 
942/7, 937/3, 938, 939/1, 939/2, 
2399/11, 2398/4 
Architekt   Ing. arch. Pavel Kupka 
(SÚRPMO), Ing. arch. Karel 
Prager (Atelier 3 Projektového 
ústavu Výstavby hl. m. Prahy) 
Investor Výstavba hl. m. Prahy – výstavba 
účelových staveb 
Projekt 1973 – 75 (arch. Kupka), 1981 - 82 
(arch. Prager) 
Realizace 1977 – 83 
Typ objektu Objekt občanské vybavenosti – 
divadlo, restaurace, administrativa 
Památková 
ochrana 
Vytipováno k navržení na 
prohlášení KP, Pražská památková 
rezervace  
Stručná charakteristika areálu: Dostavba je situována v prostoru mezi historickou budovou Národního divadla 
a klášterem sv. Voršily, na jižní a severní straně ohraničeném Ostrovní ulicí a Národní třídou. Komplex sestává z objektu 
Nové scény sledujícího uliční čáru zástavby Národní třídy, navazující restaurační budovy a provozní budovy s průchodem 
do Ostrovní ulice. Tyto objekty i historickou budovu divadla propojuje pět až šest podzemních podlaží. Charakteristická je 
pro dostavbu uvolněnost parteru osazením objektu Nové scény na „nohách“ a vytvořením průchodu provozní budovou 
a vytvoření rozlehlé piazzetty uvnitř komplexu. Klidovou ozeleněnou část areálu představuje zahrada kláštera sv. Voršily, 
která je i dnes, ač nespadá majetkově pod Národní divadlo, přístupná průchodem vedle restaurační budovy. 
Architektonické ztvárnění objektů dostavby sleduje jednotnou koncepci solitérních hmot s kónicky se zužujícími horními 
částmi. Charakteristickým materiálem exteriéru areálu je kámen - dlažba piazzetty tvořená hrubě broušenou libereckou 
žulou a obklad nosných pylonů z žulových desek upravených tryskáním - a skleněné pláště budov tvořené bronzově 
zbarvenými skleněnými plochami osazenými do tmavě eloxovaných profilů. Ztvárnění fasády části Nové scény se od 
ostatních liší použitím atypických akustických tvarovek. 
V podzemních podlažích tvořících společnou podnož pro všechny nadzemní objekty je umístěno technické zázemí, 
pomocné provozy pro historickou budovu (sklady dekorací, nábytku, garderoby), dílny, patrové garáže, sklady, v části 
prvního suterénu při Národní třídě sklady a šatny Nové scény. 
Interiéry všech objektů dostavby Národního divadla spojuje jednotné grafické řešení orientačního systému, piktogramů 
a označení místností. Uplatňují se zde tři velikosti nosičů znaků používané v závislosti na významu sdělení. Hliníková 
nosná lišta umožňuje variabilní vkládání černých výlisků nesoucích znaky. Výtvarné, skladebné a technické řešení navrhl 
Karel Prager, grafiku znaků Rostislav Vaněk. 
Prameny a literatura: 
http://www.archiweb.cz/buidings.php?type=4&action=show&id=2508, http://www.novascena.cz/cs/novascena/99.htm/ 
Biegel, R., Sedláková, R.: Nová scéna Národního divadla, Národní divadlo 2010. 
Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice, Modrý jezdec, Praha, 1993. 
Šnejdar, J., kol.: Národní divadlo, Pozemní stavby České Budějovice, 1983, Olympia 1987. 
Téma fenomén Prager, in: Architekt, roč. LVII, č. 3, 2011, str. 54 – 87. 
Archiv Ing. arch. M. Lierové, fotografie z roku 1983. 
Zpracovatel 
Mgr. Kateřina Hubrtová, Ing. arch. Anna Schránilová 
Datum 
 
08/2012 
 
Autorství                                                 areál 
 
 
Ačkoliv se jako autor Nové scény uvádí Karel Prager (Projektový ústav Výstavby hl. m. Prahy), 
skutečnost je mnohem složitější. Projekt původně jako objemovou studii dostavby areálu zpracovával 
tým architekta Pavla Kupky ze Státního ústavu pro rekonstrukce historických měst a objektů. Po 
přehodnocení záměru byl roku 1980 z nových studií vybrán návrh kolektivu vedeného Karlem 
Pragerem, podle něhož byl realizován objekt Nové scény. Ostatní objekty dostavby byly provedeny 
podle návrhu týmu vedeného Pavlem Kupkou. 
 
Ing. arch. Karel Prager (24. 8. 1923 – 31. 5. 2001) – studium architektury na ČVUT v Praze, praxe 
– Stavoprojekt, 1967 spoluzakládá Sdružení projektových ateliérů, vede ateliér Gama, po r. 1989 jako 
samostatné architektonické studio. 
Vybrané realizace: Výzkumný ústav sdělovací techniky A. S. Popova v Novodvorské ulici v Praze 
(1953), Ústav makromolekulární chemie v Praze na Břevnově (1958 – 1964), budova Národního, 
později Federálního shromáždění v Praze (1966 – 1974, s J. Albrechtem a J. Kadeřábkem), vlastní 
dům v Praze – Braníku (1966 – 1969), soubor vysokoškolského areálu Pelc – Tyrolka (1965 – 1980), 
budovy Výstavby hl. m. Prahy pod Emauzy v Praze (1967 – 1969), Komerční banka v Praze na 
Smíchově (1977 – 1992), Nová scéna Národního divadla v Praze (1981 – 1983), rekonstrukce 
Rudolfina v Praze (1990 – 1992), rekonstrukce domu U Černé Matky boží v Praze (1993 – 1994), 
obytný soubor U Kříže v Jinonicích (1996 – 1999, se Z. Janečkem a Z. Stýblem), nákupní centrum 
Intersparr v Praze – Hostivaři (2001). 
 
Ing. arch. Pavel Kupka (nar. 15. 7. 1936) - studium architektury na ČVUT v Praze, praxe – 1960 – 
1990 SÚRPMO, od 1991 nezávislý projektant (architektonický ateliér AA-Kupka) 
Vybrané realizace: generel pěší zóny v Praze na Starém Městě (1968), smuteční síň ve Svitavách 
(1973), dostavba okolí Národního divadla (1973 – 1980, kromě architektury Nové scény), 
rekonstrukce Lichtenštejnského paláce v Praze na Malé Straně (1993 – 1995), rekonstrukce 
Hartigovského paláce v Praze na Malé Straně (1993 – 1995), rekonstrukce Anenského kláštera 
v Praze na Starém Městě (1994 – 1997), rekonstrukce Toskánského paláce v Praze na Hradčanech 
(1995 – 1998), rekonstrukce Nostického paláce v Praze na Malé Straně (1998 – 2003). 
 
 
 
 
Nová scéna, úvodní projekt P. Kupky z roku 1979, 
(publikace Šnejdar, J., kol.: Národní divadlo 1983). 
 Výsledná studie fasády Nové scény, K. Prager, 
(publikace Šnejdar, J., kol.: Národní divadlo 1983). 
Stavební historie                                 soutěže       
 
 
Než došlo k realizaci výstavby současného areálu Národního divadla, vznikla řada návrhů a proběhlo 
několik soutěží, jejichž cílem bylo nalézt řešení náročného urbanistického úkolu nové zástavby 
prostoru mezi historickou divadelní budovou a klášterem sv. Voršily. Myšlenka využít toto 
prostranství pro novou divadelní scénu nebyla nová, objevila se již na začátku 20. století. Postupný 
nárůst technických požadavků historické budovy divadla vedl brzy k poznání, že bude nutné uvažovat 
o rozšíření nebo výstavbě nového divadla. Roku 1918 píše stavební rada při Národním divadle Karel 
Skopec v časopise Architektonický obzor o výstavbě nového divadla na místě mezi Ferdinandovou 
(Národní) třídou a Smetanovou (Ostrovní) ulicí, kde se v té době nacházela zelinářská zahrada a šest 
nájemních domů. 
První soutěž byla vypsána roku 1922, jejím požadavkem bylo nalezení nejvhodnějšího místa pro 
divadlo s hledištěm pro asi 2500 osob. Myšlenka velkorysé novostavby znamenala spíš náhradu než 
doplnění stávající historické budovy. Bylo uvažováno o různých místech v centru Prahy, např. na 
Náměstí Republiky, ve Vrchlického sadech nebo i na pozemcích vedle Národního divadla v bloku 
u kláštera sv. Voršily. Toto místo ale porota považovala za komunikačně nevhodné a nevhodné 
i z důvodu nutnosti podřízení nové budovy architektuře Národního divadla. Většina soutěžících 
navrhujících na toto místo zde umisťovala dominantu mající v porovnání s ostatními soutěžními 
návrhy (určenými na jiná místa) spornou architektonickou kvalitu. Za nejzdařilejší lze považovat 
návrh architektů Ladislava Machoně, Aloise Kubíčka a Karla Pecánka. 
Jako nepřímý výsledek soutěže je možné chápat postupné poznání, že je třeba zachovat dominantní 
a reprezentační roli historické budovy Národního divadla. 
Nejzávažnější provozní a technické obtíže historické budovy byly ve 30. letech 20. století vyřešeny 
výstavbou funkcionalistické provozní budovy v Divadelní ulici, autorem návrhu byl architekt 
Vladimír Wallenfels. 
Od 40. let 20. století bylo již cílem úvah doplnění historické budovy, nikoliv výstavba nového divadla. 
Z této doby je návrh Františka M. Černého, který navrhl funkcionalistickou budovu na místě 
klasicistních Kaurových domů na Národní třídě.  
Následují návrhy z let 1952 – 54 mající dobové klasicizující tendence, z nichž kvalitou vyniká návrh 
Bohumila Hypšmana vytvářející komorní piazzettu při východním průčelí historické budovy. Ve 
stejné době se problematikou dostavby zabývali studenti Školy architektury Akademie výtvarných 
umění pod vedením Jaroslava Fragnera. Mezi další klasicizující návrhy té doby patří nový návrh F. M. 
Černého z roku 1953 vytvářející velké náměstí při Národní třídě nebo Jana E. Kouly, či architektů 
Karla Durycha a Bohumíra Holého, kteří novou zástavbou na místě Kaurových domů zachovávali 
uzavřenost Národní třídy.  
Soutěž konaná v letech 1958 – 1959 vyvolala velký zájem architektů, porota v čele s Oldřichem 
Starým vybrala a k dopracování předložených projektů vyzvala Zdeňka Přádu, Jaroslava Štípka, 
Františka Troníčka, Bohumila Kříže, Vladimíra Syrovátku, Evu Růžičkovou a Nedu a Miloslava 
Cajthamlovi. Nicméně druhá fáze soutěže nepřinesla žádný výsledek, čtyři nejvýše oceněné týmy byly 
vyzvány k vypracování variant svých návrhů s cílem zvýšení architektonické a urbanistické kvality. 
Soutěžní podmínka požadující zachování provozní budovy z 30. let 20. století se ukázala jako 
překážka velkorysejšího zahradního řešení. Architektura návrhů se pohybovala mezi doznívající 
sorelou a nastupujícím uvolněným „bruselským“ stylem, oceněné návrhy byly většinou kompromisem 
těchto dvou výrazů. Jako zajímavý lze označit návrh F. M. Černého vytvářející polootevřený blok se 
solitérní stavbou probíhající napříč blokem a návrh Otakara Novotného, oceněný odměnou, 
kombinující ve výrazu průčelí do Národní třídy klasický výraz s funkcionalismem. 
Společný návrh vypracovaný za účasti některých architektů ze čtyř týmů oceněných v druhé fázi 
soutěže (Přáda, Cajthaml, Štípek, Troníček) shrnul tendence vítězných návrhů a představoval tak 
obecně přijatelný kompromisní návrh.  
Na konci 50. let 20. století došlo k demolici Kaurových domů na Národní třídě a tím k uvolnění 
prostoru, čímž se nutnost dostavby stala naléhavější. Nicméně vyvstala i otázka, zda okolí Národního 
divadla neponechat volné. 
Po soutěži z konce 50. let byla v roce 1962 vypsána další soutěž na dostavbu Národního divadla. Byl 
kladen velký důraz na urbanistické řešení okolí historické budovy včetně řešení dopravy, zároveň byla 
soutěžícím ponechána volnost v koncepci zástavby a její podoby. Předsedou poroty byl architekt 
František Cubr, mezi soutěžícími byli například Jaroslav Černohorský, František Flašar a Zdeněk 
Vávra, Václav Hilský, Otakar Jurenka a Jiří Náhlík, Věra a Vladimír Machoninovi nebo Zdeněk 
Přáda, Jaroslav Štípek a Jaroslav Troníček. Autoři návrhů pojaly dostavbu jednak jako dotvoření 
zástavby Národní třídy a uvolnění prostoru do Divadelní ulice, jednak se zachováním prostoru před 
novou budovou do Národní třídy, dále byly předloženy návrhy pojímající dostavbu jako solitérní 
objekty, mnohdy velmi pokrokového výtvarného a architektonického výrazu. Vítězný návrh týmu 
Bohuslava Fuchse, Kamila Fuchse, Aleny a Mojmíra Korvasových pojal dostavbu jako blok 
doplňující frontu Národní třídy a vytvářející volný vnitřní prostor s kultivovanou zahradní úpravou. 
Průčelí novostavby směrem do Národní třídy bylo řešeno jako souvislá plocha ze skla a lehké ocelové 
konstrukce záměrně svou jednoduchostí a kontrastností zvýrazňující historickou budovu, na druhou 
stranu z ní vycházející rytmem členění fasády a sochařskou výzdobou na atice. 
V roce 1964 následovala druhá fáze soutěže s účastí osmi týmů, která potvrdila prvenství týmu B. 
Fuchse ze SÚRPMO. O dva roky později byla na základě tohoto řešení autory v rámci SÚRPMO 
vypracována objemová studie navrhující reprezentační prosklené křídlo do Národní třídy, provozní 
budovu při Ostrovní ulici a uvnitř krajinářsky řešenou piazzettu. Po smrti B. Fuchse byla roku 1973 
autorská práva převedena na SÚRPMO. 
Nutná rekonstrukce historické budovy Národního divadla byla zahájena v první polovině 70. let 20. 
století. Provádělo ji SÚRPMO, stejně jako novou objemovou studii dostavby areálu Národního 
divadla zahrnující nové nároky na stavbu (rozsáhlejší technické zázemí pro historickou budovu, 
podzemní garáže, ad.). Vypracováním studie byl pověřen autorský tým vedený architektem Pavlem 
Kupkou, jehož součástí v té době byli Ivo Loos, Jana Hrdličková, Bohumil Blažek a Markéta Lierová. 
Vzniklá studie určila výslednou kompozici dostavby, areál byl rozdělen na prostor veřejné zahrady 
sousedního Voršilského kláštera a vnitřní piazzettu, plnohodnotný městský prostor mezi hlavními 
solitérními objekty – historickou budovou divadla, provozní budovou, restaurační budovou a 
společenskou budovou. Všechny objekty byly propojeny podzemními podlažími a tunelem do zázemí 
jeviště historické budovy. Spojení do prostranství z Národní třídy umožňoval průchod na úrovni 
přízemí společenské budovy.  
Nové objekty byly dle návrhu týmu P. Kupky jednotně řešeny jako oblé hmoty s prosklenými 
fasádami posazené na mohutných nohách umožňujících uvolnění přízemí. Spodní hrana nad přízemím 
vycházela z výšky kordonové římsy historické budovy, horní úroveň zkosených střech navazovala na 
výšku hlavní římsy historické budovy. Střechy objektů skrytých v nádvoří tvořené zkosenou horní 
částí volně vycházely ze stěn, objekt do Národní třídy s víceúčelovým společenským sálem měl 
vysokou šikmou střechu s výrazným přesahem a se středním vysazeným světlíkem, dlouhé průčelí 
bylo členěno ve tvaru konvexně konkávní křivky. Směrem do Ostrovní ulice byla umístěna provozní 
a administrativní budova se zkušebnou, ke klášterní zahradě restaurační budova a do Národní třídy 
budova kulturních zařízení hlavního města Prahy se společenským sálem a galerií. 
Materiálové řešení dle návrhu týmu architekta Kupky představovala hluboce tryskaná žula soklu 
a parteru, kouřová skla průčelí a eloxovaný hliník v barvě temného bronzu na kordonové římse a horní 
zkosené části. 
V roce 1980, kdy byly téměř dokončeny první dvě budovy a ocelová mostní konstrukce společenské 
budovy, se projektantem dostavby stal Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy, SÚRPMO 
zůstal pouze projektantem obnovy historické budovy. Vstupem nového aktéra došlo k přehodnocení 
restauračního a společenského objektu. Ten bylo v souladu s úvahami již v minulosti se objevujícími 
rozhodnuto změnit na malou divadelní scénu Národního divadla, a to i vzhledem ke skutečnosti, že 
roku 1981 dostala Praha do svého užívání Palác kultury a další víceúčelový společenský sál proto 
nepotřebovala. Byly zpracovány tři návrhy nového řešení, od Zdeňka Kuny, Pavla Kupky a Karla 
Pragera, z nichž vyšla vítězně studie Karla Pragera vytvořená za spolupráce sklářského výtvarníka 
Stanislava Libenského a navrhující namísto souvislého průčelí do Národní třídy dvě hmoty gradující 
směrem k historické budově. Podle té byl následně realizován objekt Nové scény dokončený spolu 
s ostatními objekty provedenými dle návrhu týmu architekta Kupky, tj. restaurační budovou, provozní 
budovou, podzemním objektem a řešením parteru, roku 1983 ke stému výročí otevření Národního 
divadla. 
 
 
 
Návrh kolektivu B. Fuchse na zastavění okolí Národního divadla z užší soutěže z roku 1964, (publikace Šnejdar, J., kol.: 
Národní divadlo 1983). 
 
 
Objemová studie zastavění okolí Národního divadla kolektivu B. Fuchse z roku 1971, pohled z Národní třídy, (publikace 
Šnejdar, J., kol.: Národní divadlo 1983). 
 
 
Objemová studie zastavění okolí Národního divadla kolektivu B. Fuchse z roku 1971, pohled z vnitrobloku, (publikace 
Šnejdar, J., kol.: Národní divadlo 1983). 
 
Fotodokumentace                                    areál       
 
 
  
Situace areálu. 
 
 
Nová scéna a provozní budova, foto 2012. 
 
 
Nová scéna a restaurační budova, foto 2012. 
 
Provozní budova, foto 2012. Vjezd do podzemních garáží z Ostrovní ul., foto 2012.
Vnitřní piazzetta, foto 2012. Průjezd Divadelní ulicí mezi objekty areálu, foto 2012.
 
 
Průchod mezi Novou scénou a restaurační budovou spojující Voršilskou zahradu s vnitřní piazzettou, foto 2012. 
 
 
Podzemní podlaží, foto 2012. 
 
 
Podzemní podlaží, foto z roku 1983, foto z archivu M. Lierové. 
Výtvarná díla                                          areál 
 
                                                 
Dekorativní mříž, Štefan Malatinec, průchod z nádvoří do zahrady, foto 2012. 
 
Nádvoří neboli vnitřní divadelní piazzetta, kterou obklopují objekty dostavby Národního divadla, byla 
řešena tak, aby nezastínila sousední historickou budovu. Naopak, aby její plocha podtrhla pohledy na 
fasádu Zítkovy budovy z různých úrovní. V dominantní pozici přehlížející plochu náměstí byla 
umístěna socha Znovuzrození od Josefa Malejovského, romantická ženská figura umístěná na soklu 
podle návrhu Vratislava Růžičky. Do exteriéru náměstí, při nároží Provozní a restaurační budovy, je 
vkomponována i vertikálně řešená mříž sochaře Štefana Malatince pohledově uzavírající Voršilskou 
zahradu a navazující na tektoniku prostoru náměstí.  
 
                                    
Znovuzrození, plastika na piazzettě před provozní budovou, J. Malejovský (vlevo), detail koule v mříži Š. Malatince, 
2012. 
 
 
Dodnes je zde patrná snaha o výtvarný přístup k celému řešenému území. Jak vnější prostor, nádvoří - 
náměstí, tak zahrada byla citlivě architektonicky upravena (rozvrh ploch a struktury zeleně a výtvarné 
detaily zahradní a doprovodné architektury) a doplněna solitérními výtvarnými díly. Výsledné 
architektonické ztvárnění zahrady je dílem architektů Pavla Kupky a zahradního architekta Otakara 
Kuči. Spolupracovali spolu rovněž na umístění, soklu a měřítku sochařského díla Rozhovor od 
Stanislava Hanzíka. Hmota sochy byla vytesána do bloku pískovce, který je v asymetrické poloze 
uložen na podstavci. Kompozice zahrady byla řešena i pro pohledy shora, především z původních 
salonků a divadelního klubu. 
 
                    
Pohled do zahrady od průchodu mezi Novou scénou a restaurační budovou, foto 2012. 
 
           
Pohled na fasádu restaurační budovy, v popředí plastika Rozhovor, foto 2012 (vlevo), zahrada od JZ, foto 2012.  
 
 
   
Detail rohového sezení, SV nároží zahrady (vlevo), detail dláždění v rámci zelené plochy, pohled k V, foto 2012. 
 
 
                  
 
Plastika Rozhovor, S. Hanzík, osazeno uprostřed trávníku (vlevo), podstavec pro hlavici z hradu Vizmburk (dar ND ke 
stému výročí), vpravo, foto 2012.

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	průzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	jiný průzkum, posudek, zpráva

Jméno souboru:

A0001963.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Nový Vratislav

Popis dokumentu:

Praha 1 - Nové Město, čp. 225, 1393, 1435, Národní třída 4, 6, Ostrovní 1, 2,Dostavba Národního divadla, průzkum a prezentace architektury 19. a 20. století,  průzkum architektury 60. - 80. let ve vybraných regionech

Název pracoviště:

ÚOP v Praze

Velikost dokumentu (v bytech):

4682594 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Hubrtová Kateřina; Schránilová Anna;

Klíčová slova:

Památková rezervace;

Uživ. klíčová slova:

Kupka Pavel; Prager Karel; architektura 19. a 20. století;

Datum vzniku:

08.2012

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 13049358

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000001837
Název	Nová scéna Národního divadla
Číslo ÚSKP	106711
ID právního stavu	20983512 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - událost

Druh záznamu: Událost

Ident. zázn.: Id události

Hodnota ident.: 13049390

Bližší specifikace:

Název prvku	Areál Nové scény Národního divadla v Praze
Typ	projekt
ID typu	16
Popis
Datum	1981..1982
ID prvku	13049358

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 29759

Název objektu:

Část obce: Nové Město

Č. dom.: č.p. 1393

Ulice: Národní

Č. or.: 4

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

	Nová scéna Národního divadla (prvek 13049358)
	vloženo ručně

Def. bod: 1505038

Název objektu:

Část obce: Nové Město

Č. dom.: č.p. 1435

Ulice: Ostrovní

Č. or.: 3

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Def. bod: 1199416

Název objektu:

Část obce: Nové Město

Č. dom.: č.p. 225

Ulice: Ostrovní

Č. or.: 1

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 10908

Název lokality: Nové Město

Reálný typ: býv. město (před r. 1850)

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	Nová scéna Národního divadla (prvek 13049358)
	vloženo ručně

Kód CZ: 48769

Název lokality: Nové Město (1)

Reálný typ: dílec hist. osady

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	Nová scéna Národního divadla (prvek 13049358)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

	Nová scéna Národního divadla (prvek 13049358)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost