Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

  PhDr. Pavel Borský, CSc.    Stavebněhistorické průzkumy 
Šrámkova 9, 638 00 Brno, IČ : 605 23 611 
e-mail : pavel.borsky@worldonline.cz; tel. +420 774 402 983 
 
                       Zámek v Borotíně   
                             
               Stavebněhistorická dokumentace 
                     
 
 
 
 Objednatel :                                                                                          SaZ, s. r. o., Hodonín                   
 
                                                
          
                                             BRNO, červenec 2014 
OBSAH 
 
Architektonický rozbor          3
  
Historie a stavební vývoj             5 
 
Prameny                                                        19 
 
Literatura                     22 
 
 T. Kyncl, Výzkumná zpráva  č. 076  – 14. Dendrochronologické datování  
               dřevěných konstrukčních prvků krovu zámku  v Borotíně 
Stavební agenda z úprav v 50. a 60. letech 20. století 
(zápisy 26. 12, 1951; 18. 6. 1960; 15. 7. 1960; 17. 1, 1961; 21. 2. 1961; 15. 6. 1961; 28. 9. 
1962; 2. 9. 1965, technická zpráva 6. 12. 1960)  
 
 
  
 
 
 
Přílohy 
Stavební vývoj 
Pohledy a řez příčný 
Mapy, plány, historické fotografie 
Fotodokumentace stávajícího stavu 
                                                                                3 
ARCHITEKTONICKÝ ROZBOR 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Zámek v Borotíně je samostatn ě stojící nepodsklepená dvoupatrová budova 
obdélného p ůdorysu s delší osou orientovanou severojižním sm ěrem. Stojí na horním konci 
návsi a hlavní východní pr ůčelí je obrácené k zástavb ě. Budovu t řítraktové dispozice člení 
střední rizalit o třech osách a dvouosé postranní rizality. Nad st ředním rizalitem je do 
h řebene sedlové, oboustrann ě zvalbené st řechy vetknuta hranolová hodinová v ěž. Nad jižní 
polovinou zadního západního pr ůčelí jsou ve st řeše t ři viký ře a nad jižním bo čním 
průčelím čtyři viký ře. Na střeše zámku je pálená kry tina, nízká cibulová st řecha hodinové 
věže je oplechovaná. Na plechovém praporku korouhvi čky na makovici věže je letopo čet 
1974. Na okosených nárožích v ěže jsou pilastry s římsovými hlavicemi. Na všech stranách 
věže jsou prolomena okna s p ůlkruhovými záklenky. Pod st řechou obíhá vlys obemykající 
zaniklé hodinové ciferníky. St řechu zámku vynáší krov hambalkové konstrukce s v ěšáky a 
s hambalky ve dvou úrovních. Plné  vazby sestávají ve spodní úrovni z ležatých stolic, v 
horní úrovni jsou stojaté stolice. P řes stojky stolic horní úrovn ě jsou plátovány st řechovité 
vzpěry, které vynášejí v ěšáky. V rovin ě střechy je provedeno zav ětrování dvojicemi 
diagonálních vzp ěr. Horní zděná část hodinové v ěže je posazena na mohutné trámové 
stolici. V jižní polovin ě podkroví je novodobá p ůdní vestavba.   
 Na symetricky rozvržených  pr ůčelích  je p řízemí odděleno průběžnou kordonovou 
římsou s plochou profilací. P řízemí a odsazená zkosená nároží rizalit ů jsou opat řena 
pásovou bosáží. Fasády v pa trech jsou hladké. Pr ůčelí vrcholí korunní římsou s vysokým 
hladkým vlysem. Rizality završují troj úhelníkové štíty. Hlavní a zadní pr ůčelí je 
prolomeno okny v patnácti osách. Na bo čních pr ůčelích je vždy p ět os a okna uprost řed 
jsou sdružená. Všechna okna obdélného tv aru mají ploché omítkové šambrány. V p řízemí 
                                                                                4 
jsou v nadpraží oken ploché klen áky, v patrech pak parapetní římsy. V okenních osách 
rizalitů jsou navíc rovné nadokenní římsy. Ve st ředním rizalitu je v ose hlavního vstupu 
nad oknem v patře zvlněná římsa a pod ní znak v kartuši. Pozdél d ělený štít je v dochované 
podobě prázdný a není jasné, zda jde o novodobou úpravu nebo je d ělení stopou po 
zaniklém alian čním znaku. V hlavním vstupu je osazen  portál se segmentovým záklenkem 
s kovovou m říží v tympanonu. Na klenáku portálu je rytý letopo čet 1753. V bo čních 
rizalitech jsou postranní vstupy (vstup do severního ri zalitu je z interiéru zazd ěný). Ve 
vstupech jsou sedlové portálky, jejichž profilované ost ění sestává z výrazného oblounu 
provázeného výžlabky. Profilace vybíhá z vyšších zkosených hladkých sokl ů. V severním 
bočním průčelí je v míst ě sdruženého okna z řízen další, novodobý vstup. Na zadním 
západním průčelí je v ose st ředního rizalitu portál zadní ho vjezdu se segmentovým 
záklenkem. T ři okna přízemí byla na zadním průčelí novodobě upravena jako vstupy. K 
zadnímu pr ůčelí je v rozsahu st ředního rizalitu p řistavěná zimní zahrada. V jižní polovin ě 
zadního pr ůčelí je k budov ě přiloženo hranolové t ěleso novodobého l ůžkového výtahu. Po 
boku výtahu ústí v míst ě původního  okna prvního patra visutá, kovová, částečně prosklená 
krytá chodba.   
 Osou t řítraktové dispozice je ve všech t řech podlažích úst řední klenutá chodba. 
Poslední podlaží (druhé patro) je vyšší a slouž ilo jako piano nobile. P řízemí je v celém 
rozsahu zaklenuté, patra jsou plochos tropá s výjimkou dvou klenutých prostor p ři 
severozápadním nároží. Ve st ředním rizalitu se v p řízemí nachází pr ůjezdná hala. V 
patrech nad ní jsou vždy dva velké sály. V jižním bo čním rizalitu je klenutá kaple 
zabírající dv ě podlaží. Obytné místnosti v prvním a ve druhém pat ře byly propojeny 
enfiládou, která byla p ři novodobých úpravách zrušena. Všechna podlaží spojuje 
tříramenné pilí řové schodišt ě s obdélným zrcadlem, situov ané v zadním traktu po jižní 
straně průjezdné vstupní haly.  
 
  
 
 
 
                                                                                5 
HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Statek Borotín tvořilo nevelké panství na západním okraji Malé Hané. Po zániku 
patrimoniální správy připadl Borotín k soudnímu okresu Jeví čko, pozdě ji k okresu 
Moravská T řebová, nyní okres Blansko. V církevní správ ě přináležel Borotín k biskupství 
(arcibiskupství) olomouckému. Roku 1785 byla v Borotín ě založena kuracie. Samostatná 
fara vznikla až roku 1865. Od poslední čtvrtiny 18. století až do po čátku století dvacátého 
se majitelé panství pom ěrně rychle st řídali. I z tohoto d ůvodu je dochovaný archiv panství 
úplným torzem a  písemné prameny z doby starší konce 18. století úpln ě chyb ějí. Zámek je 
nemovitou kulturní památkou zapsanou v ÚSKP p ři MK ČR pod rejst ř. č. 17 239/7-359. 
 
                                                                                6 
Stru čný p řehled d ějin Borotína do konce 17. století 
V psané historii je z řejm ě první zmínkou o Borotínu zápis z roku 1365, v n ěmž se uvádí 
Budek z Borotína ("de Borotyn"). K roku 1398 pat řil Borotín Zikmundu z Ronova a uvádí 
se zde tvrz. V roce 1447 byl Bo rotín zapsán Václavovi z K řetína. Poté byl majetkov ě 
rozdělen, na konci 15. století se stal i majetkem zem ěpána. V 16. století držel borotínský 
statek delší dobu rod Feldendorfer ů. V té dob ě se zde uvádí tvrz, pivovar a dvory. V roce 
1610 bylo feldendorferovské d ědictví prodáno Janu Čejkovi z Olbramovic a ten je obratem 
prodal Adamu V ěžníkovi z V ěžník. Adam z V ěžník statek prodal roku 1613 Jind řichu 
Václavovi hrab ěti z Thurnu. Po Thurnech Borotín pat řil Lv ům z Rožmitálu. V roce 1675 
získává Borotín ostřihomský arcibiskup Ji ří Szelepcsenyi. D ědictví po biskupu Ji řím získal 
roku 1692 Št ěpán Kordi č, svobodný pán z Pohronce-Szelepcsenyi. Ji ří Ladislav Kordi č, 
svobodný pán z Pohronce-Szelepcsenyi prodal st atek Borotín a Vel kou Slatinu v roce 1697 
vdově Marii Barbo ře Pruskauerové z Freienfelsu, rozen é z Ehrnau za 42 000 zl. rýnských. 1 
 
Borotínský zámek v literatu ře 
První zmínku o borotínském zámku v literatu ře nacházíme v nejstarší historické topografii 
Moravy, v níž F. J. Schwoy v roce 1793 o Borotínu napsal : " Dorf mit einem schönen, vom 
letzt verstorbenen ollmützer Weihbischof Wenzel Freyherrn von Freyenfels vom Grund auf 
neu erbauten geraumigen Schloße... ". 2 G. Wolný  v moravské  církevní topografii roku 
1859 dále napsal, že v tomto nov ě postaveném zámku je od roku 1774 kaple. 3  
 Tyto dva základní údaje byly následn ě převzaty a různě komoleny v literatu ře 20. 
století.  B. Popelka v edici Vlastiv ědy moravské roku 1912 napsal, že" Nyn ější zámek 
vystavěn byl r. 1753 sv ětícím biskupem olomouckým svob. pánem z Fr eyenfelsu. R. 1774 
zřízena v něm kaple, v níž konány též bohoslužby i pro vesni čany." 4 V roce 1938 L. Hosák 
už rovnou tvrdil, že zámek je z roku 1774. 5  
 Výrazn ě se poznatky o zámku rozší řily při novodobé rekonstrukci na za čátku 60. 
let 20. století. Ve vyjád řeních tehdejšího Krajského st řediska státní památkové pé če a 
ochrany p řírody (KS SPPOP) z pr ůběhu oprav (viz textové p řílohy) byl za projektanta 
zámku ozna čen brněnský architekt František Ant onín Grimm (1710 - 1784), malba na 
                                                           
1 Sestaveno dle L. Hosáka a B. Popelky (s četnými vzájemnými rozpory v dat ech). Viz B. Popelka,  1912, 
zvl. s. 106; L.. Hosák, 1938, s. 541 - 542;  L. Hosák, R. Šrámek, 1970, s. 95.   
2 Viz F. J. Schwoy, 1793,  s. 66 - 67.  
3 Viz G. Wolný, 1859, s. 438. Ve statisticko-historickém popisu markrabství z roku 1837 se o Borotínu z 
neznámých d ůvodů vůbec nezmínil.  
4 Viz B. Popelka, 1912, s. 105 - 114, zvl. s. 110. 
5 Viz L. Hosák, 1938, s. 541.  
                                                                                7 
klenbě kaple byla přiřčena brněnskému malí ři Janu Sternovi (1716 - 1775) p ůvodem ze 
Štýrského Hradce a socha řská výzdoba kaple brn ěnskému socha ři Ondřeji Schweiglovi 
(1735 - 1812). Autorem t ěchto atribucí byl M. Steh lík, který je pak stru čně shrnul v 
publikaci o památkách Boskovick a v roce 1969 (s výjimkou týka jící se O. Schweigla). 6 
Borotínský zámek srovnal se zámkem v Kupa řovicích a upozornil, že u obou staveb je 
piano nobile ve druhém pat ře a jsou ob ě " nepochybným" dílem F. A. Grimma. 7 Tyto nové 
poznatky se však v roce 1983 neobjevily v heslu o Borotínu v kompendiu o zámcích 
severní Moravy, kde bylo o stavb ě napsáno, že vznikla kolem roku 1774 snad na míst ě 
tvrze a stavebníkem byl Jan Václav z Freienfelsu. 8 V soupisu památek Moravy a Slezska z 
roku 1994 B. Samek dosavadní poznání shrnul do tvrzení, že zámek byl " vystavěn r. 1753 
(stavebníkem byl olomoucký sufragán Václav z Freienfelsu) podle projektu Františka 
Antonína Grimma, r. 1774 v n ěm obnovena kaple". U kaple dále v ůbec poprvé uvedl 
zasvěcení sv. Františku Xaverskému, popsal oltá řní obraz s výjevem Smrti sv. Františka 
Xaverského a sochy na oltá ři ur čil jako sv. Notbur gy a sv. Vendelína. 9 V roce 1996 
vyslovil M. Pla ček názor, že zámek byl vystav ěn na místě tvrze neznámé podoby, nicmén ě 
pozůstatky takového objektu nijak dis pozici novostavby neovlivnily. Stru čné shrnutí 
uzav řel tím, že kaple byla do doc hované podoby upravena roku 1774. 10 K otázce 
projektanta borotínskéh o zámku se vyslovil ješt ě J. Kroupa. U činil tak ve své habilita ční 
práci z let 1993 - 1994, v níž se zabýval franc ouzskými vlivy na barokní architekturu 
Moravy. Zpochybnil p řipsání projektu F. A. Grimmovi  mimo jiné proto, že nejsou známé 
žádné kontakty rodu Freienfels ů na Grimma. Nadhodil naopak hypotézu, že na stavb ě se 
mohl p řinejmenším podílet Jan Antonín K řoupal (K řzaupal) (1711 - ?) p ůvodem z 
Jarom ěřic. Inženýr,  geometr a kartograf J. A. K řoupal p ůsobil jako um ělecký poradce 
olomouckých biskup ů a dohlížel na stavby olomouckého biskupství. Samostatn ě také na 
střední Morav ě projektoval. V roce 1765 byl olomouckým biskupem Maxmiliánem 
Hamiltonem (biskupem 1761 - 1776) povýšen do šlechtického stavu a psal se von 
Grünenberg. Ke spojení s K řoupalem vedla J. Kroupu zejména osoba sufragána a 
olomouckého kanovníka Jana Václav a z Freienfelsu, kterého ve shod ě se starší literaturou 
                                                           
6 S výjimkou tvrzení o O. Schweiglovi.  
7 Viz M. Stehlík, 1969, zvl. s. 33. J. Stern je ješt ě uveden jako autor výzdoby borotínské kaple, by ť jen zcela 
okrajov ě, v syntéze o barokním um ění Moravy z roku 1996. Viz. I. Krsek; Z. Kud ělka; M. Stehlík; J. Válka, 
1996, s. 710, obr. 446. Dále pak v katalogu výstavy V zrcadle stín ů. Morava v dob ě baroka 1670 - 1790 v 
medailonu J. Sterna z roku 2003. V recentním shrnutí Sternova díla z roku 2009 Borotín zmín ěn není. Viz M. 
Šeferisová - Louudová, 2009, s. 169 - 179.   
8 Viz F. Spurný a kol., 1983, s. 28.  
9 Viz B. Samek, 1994, s. 93. Ur čení soch nelze ov ěřit, protože byly v roce 2003 z kaple ukradeny.  
10 Viz M. Pla ček, 1996, s. 88.  
                                                                                8 
považoval za stavebníka. Známé údaje ke stavb ě vyložil dosti p řekvapivě : " zámek byl 
stavěn zřejm ě ve dvou etapách: p ři přestavbě starší budovy roku 1753 byla vyzdobena 
zámecká kaple, přestavbou za hraběte Václava z Freienfelsu, sv ětícího biskupa 
olomouckého kolem roku 1774 vznikla fasáda. " (?). 11  Toto stanovisko pak p řevzal v roce 
2013 P. Suchánek do rozsáhlé práce o duchovní aristokracii na Morav ě 18. století. Za 
vlastníka borotínské rezidence ozna čil Jana Václava z Freienfelsu. Ten údajn ě nechal v 50. 
letech 18. století Janem Sternem vymalovat kapli a " v sedmdesátých letech došlo i na 
přestavbu zámku". Tehdy m ěla vzniknout " nová dispozice interiéru navržená op ět v intenci 
francouzského typu "maison de plaisance ". 12 Tímto se dosavadní pou ť několika dat 
literaturou od roku 1793 do sou časnosti uzav řela.  
 
Stavebník, čas, místo a architekt  
Zámek v Borotíně byl vystavěn v době, kdy borotínský statek vlastnil rod, který si sv ůj 
šlechtický stav a p řídomek z Freienfelsu vysloužil ve státních službách. 13 Na jeho po čátku 
stál tajemník olomouckého biskupa Leopol da Viléma (biskupem 1637 - 1662) Martin 
Fridrich Pruskauer. Martin Fr idrich Pruskauer se narodil neznámo kdy a pocházel snad ze 
Slezska. O jeho karié ře je známo, že byl sedm let tajemníkem olomouckého biskupa a 
dvacet čtyři let působil v moravských zemských ú řadech, nakonec jako vrchní zemský 
písař v ú řadu zemských desek a p řísedící zemského práva. Do šlechtického stavu byl 
povýšen 24. října 1663. Císa ř Leopold I. mu ud ělil znak, predikát z Freienfelsu a právo 
pečetit červeným voskem. 14 Znak má dvakrát dělený štít. V horním modrém poli je 
sedmicípá stříbrná hv ězda, ve středním červeném poli zlatý k říž, dolní zelené pole je 
prázdné. V klenotu jsou dv ě pštrosí pera, mezi nimi k říž. 26. zá ří 1686 ocenil Leopold I. 
Pruskauerovy služby dalším povýšením. Byl mu ud ělen starý rytí řský stav v zemích 
Koruny české a polepšen znak o st říbrnou hv ězdu nad k řížem v klenotu (viz p řílohy). 15 M. 
F. Pruskauer se 14. prosince 1667 o ženil v kostele sv. Jakuba v Brn ě s Marií Barborou 
rozenou z Ehrnau, s níž m ěl osm dětí, šest syn ů a dvě dcery. V roce 1683 získal svobodný 
dvůr v Újezd ě a v roce 1687 (uvádí se i 1678 ?) koupil malý statek K řižínkov u Velké 
Bíteše  v rozsahu jedné vesnice. Zem řel 26. srpna 1695. Vdova Marie Barbora dva roky po 
                                                           
11 Viz J. Kroupa, 1993 - 1994, s. 212 - 214.  
12 Viz P. Suchánek, 2013, zvl. s. 214. 
13 Následující p řehled vychází zejména z úvodu k inventá ři fondu G 367 v MZA Brno, kde je rodopis 
Freienfels ů dosud nejpodrobn ěji zpracován. Viz B. Smutný, 2010, s. 29 - 35. Srov. též Ch. d´Elvert,  1866, s. 
49 - 51; P. Mašek, 2008, s. 245 - 246.   
14 Viz MZA Brno,  fond G 367, inv. č. 7 460,  kart. 221. 
                                                                                9 
jeho smrti koupila statky Borotín a Velkou Skalici. 16 Svého manžela p řežila o dvacet t ři let. 
Zemřela 6. září 1718 v Brně.17 P ři pozůstalostním řízení  byl sepsán inventář statku 
Borotín. Dle inventá ře byl v Borotíně té doby jen hospodá řský dv ůr s větším množstvím 
dobytka. 
 Tak se Freienfelsové stali boro tínskou vrchností. Borotín drželi po čtyři generace, 
od roku 1697 do roku 1784. Marie Barbora prodala rok p řed svou smrtí Borotín se Skalicí 
dne 8. října 1717 svému synovi Janu Kryštofovi z Freienfelsu za 60 000 zl. rýnských. 18 Jan 
Kryštof z Freienfelsu (? - 1733) byl v po řadí druhou generací borotínských Freienfels ů. 
Stejn ě jako otec se op ět uplatnil jako schopný ú ředník v císařských službách, mimo jiné 
jako c. k. dvorní rada a tajný český referendá ř u České dvorské kancelá ře, a to po dvacet 
let. Rodový majetek rozší řil ješt ě před převzetím Borotína a Skalice zakoupením statk ů 
Tvarožná v roce 1713 a statku Líše ň v roce 1714. 25. dubna 1715 koupil také d ům v Brně, 
zvaný Mincovní (nyní Me čová 2). 19 8. ledna 1723 byl povýšen do stavu svobodných pán ů. 
Líše ň asi zprvu držel se svým br atrem Pavlem Gottfriedem z Freienfelsu (? - 1733), který 
se jmenuje též na Borotín ě a Líšni a svobodného stavu dosáhl  9. kv ětna 1722. 
 Jan Kryštof z Freienfelsu byl dvakrát ženatý a m ěl celkem třináct dětí. Poprvé se 
oženil neznámo kdy s Isabelou Terezou z Os tešova. V manželst ví se narodili čtyři chlapci 
a dvě dívky. V roce 1717 se oženil podr uhé s Marií Josefou rozenou hrab ěnkou 
Hartigovou, s níž m ěl dalších sedm d ětí, tři syny a čtyři dcery. Jak uvedeno výše, zem řel v 
roce 1733. Rok po jeho smrti se 12. ledna 1734 dohodlo rozd ělení pozůstalosti mezi 
potomky z prvního i druhého manželství. 20 Prob ěhlo tak, že vdova Mari e Josefa Hartigová 
převzala Líše ň a Tvarožnou s b řemenem  vypořádat své t ři syny. Pro sledování osud ů 
Borotína je však d ůležité vypo řádání synů Isabely Terezy z Osteš ova z prvního manželství.  
Jednalo se o Jana Václava (1705 - 1776), Ka jetána Josefa (23. 10. 1707 - 1752) a Františka 
Xavera (1714 - 1767). Čtvrtý syn Tadeáš Václav (29. 6.  1706 - ?) se vypo řádání dědictví 
nedožil. Z t ěchto t ří se hlavní osobou stal nejmladší František Xaver z Freienfelsu (1714 - 
1767), který obdržel statek Borotín s povinností vyplatit sourozence částkou 14 300 zl. 
                                                                                                                                                                                
15 Viz MZA Brno, fond G 367, inv. č. 7 461, kart. 222. Ke znaku viz H. Edlen von Kadich, 1899, s. 32, Taf. 
23; J. Pilná ček, 1996, s. 235.  
16 K doplatku viz MZA Brno,  fond G 367, inv. č. 7 462, kart. 222. 
17 Viz MZA Brno,  fond C 2, sign. F 23,  kart. 34.  
18 Viz MZA Brno,  fond G 367, inv. č. 7 473,  kart. 223.  
19 Za identifikaci domu d ěkuji PhDr. H. Jordánkové z Archivu m ěsta Brna (AMB) a prom hist. M. Flodrové. 
D ům se nazýval mincovní proto, že zde byla ve st ředověku mincovna. V 18. století je zván Líše ňský. K 
zakoupení viz AMB, inv. č. 1690,  Libri domorum, fol. 116 z 25. dubna 1715.  D ům měl 23 pokoj ů, 4 sklepy, 
2 stáje pro 16 koní a 5 komín ů. 
20 Viz MZA Brno,  fond G 367, inv. č. 7 477, kart. 223.  
                                                                                10 
rýnských. Bylo tomu tak proto, že starší brat ři Jan Václav a Kajetán Josef byli v té dob ě již 
duchovními osobami.  
 Kajetán Josef byl fará řem a děkanem v Šumperku a infulovaným opatem ve Valle 
Honesta. Vstoupil do řádu trapist ů a zemřel v roce 1752 jako podp řevor v klášte ře trapistů 
Buon Sollazzo (u Florencie).  
 Zvláštní pozornost si zaslouží druhý brat r, Jan Václav z Freienfelsu jako údajný 
stavebník borotínského zámku. Narodil se 18. října 1705 v Brn ě. V roce 1719 se stal 
nesídelním olomouckým kanovníkem. 22. dubna  1720 byl jmenován opatem u sv. Jiljí v 
Simigiu. 21 Na kněze byl vysvěcen 16. dubna 1729. Od roku 1734 byl sídelním kanovníkem 
olomoucké kapituly, 22 v letech 1730 - 1734 byl d ěkanem v Mohelnici, v roce 1767 se stal 
prelátem arcijáhnem, 16. prosince 1771 byl jmenován sv ětícím biskupem a 2. října 1772 
byl ordinován. V roce své smrti 1776 se stal generálním viká řem olomoucké diecéze. Byl 
též titulárním biskupem v Makropo lisu v Sýrii a kanovníkem u sv. K říže ve Vratislavi. 
Zemřel 17. října 1776 v Olomouci. 23  
 Třetí generaci Freienfels ů na Borotíně zastupuje tedy František Xaver z Freienfelsu. 
V roce 1742 se oženil v Kunštát ě s Vilemínou svobodnou paní Imbsenovou. Kariéra 
ú ředníka mu dop řána nebyla. Naopak se řízením osudu v ěnoval správě rodinných statk ů, 
protože byl ur čen jako poru čník svých mladších nevlastních bratr ů. Dle zmín ěného 
porovnání z roku 1734 obdržela Marie Josefa Hart igová zbývající rodinné statky, panství 
Tvarožná, Líše ň a onen dům zvaný Mincovní v Brn ě (nyní Me čová 2). Vdova Marie Josefa 
Hartigová se však znovu vdala a p ůvodní porovnání bylo zrušeno a nahrazeno novou 
smlouvou z 12. dubna 1756. Zmín ěné nemovitosti byly p ředány nejmladšímu synovi Janu 
K řtiteli z Freienfelsu (1733 - 1780), který majetek zadlužil. 1. kv ětna 1764 byl nucen 
Líše ň, Tvarožnou a d ům na nynější Me čové ulici v Brn ě předat Františku Xaverovi za 250 
000 zl. rýnských. František Xaver z Freienfelsu, od roku 1734 pán na Borotín ě, se tak v 
roce 1764 stal majitelem veškerého pozemkové ho majetku rodu. V manželství Františka 
Xavera a Vilemíny Imbsenové se narodilo šest d ětí, jeden syn a p ět dcer. František Xaver z 
Freienfelsu sepsal záv ěť 2. prosince 1767 v Líšni. 24 Závěť byla zveřejn ěna 7. prosince. 
Zemřel tedy mezi 2. a 7. prosincem 1767 v Líšni a poh řeb měl v tamním farním kostele. 
Závěť, v níž je titulován jako "pán na Líšni a Borotín ě", neobsahuje žádný vý čet 
                                                           
21 Viz MZA Brno,  fond G 367, inv. č. 7 480,  kart. 223. 
22 Revers o převzetí kanovnické rezidence (nyní Wurmova 7) podepsal 27. července 1735.  
23 Zvlášt ě k osobě Jana Václava z Freienfelsu srov. Katalog, 1977; L. Ml čák, 2005, zvl. s. 8. 
24 Viz MZA Brno,  fond A 3, inv. č. 574, fol. 176b-179a. 
                                                                                11 
nemovitostí a v pozůstalostním řízení nebyl sepsán žádný inventá ř, případně se 
nedochoval. Generálním d ědicem se stal jediný syn Jose f z Freienfelsu (1743 - 1819).  
 Josef byl p ředstavitel čtvrté a poslední generace Freienfels ů na Borotíně. Uplatnil 
se v duchu rodové tradice op ět v zemských ú řadech. Statky Borotín a Slatinu pom ěrně brzy 
prodal.25 V roce 1784 se novým pánem Borotína stal  guberniální rada Josef  Maria 
svobodný pán z Friedenthalu. V d ějinách Borotína se tak uzav řela nepochybn ě významná 
kapitola, tém ěř stodevadesát let trvající období jedné vrchnosti (1697 - 1784). Smrtí Josefa 
19. září 1819 se uzav řela i historie rodu svobodných pán ů z Freienfelsu.   
 
Stavebník  
Z uvedeného p řehledu vyplývá, že stavebníkem borotínského zámku zcela jist ě nebyl 
olomoucký kanovník a sv ětící biskup Jan Václav z Freienfelsu. (1705 - 1776). Nemohl jím 
být prost ě proto, že Borotín nikdy nevlastnil. 26 Stavebníkem byl nepochybn ě jeho mladší 
bratr František Xaver z Freien felsu (1714 - 1767), který Boro tín držel v letech 1734 - 1767. 
Omyl, který uvedl do literatury F.  J. Schwoy, v ro ce 1793 lze vysvětlit zcela jednoduše. V 
různých dobových písemnostech se objevuj e kanovníkovo jméno též jako Jan Václav 
Xaver z Freienfelsu. Nap říklad v dokumentu z 28. července 1750 se píše " Johann Wentzl 
Xaveri Freyherr von Freyenfelß ". 27 V tomto zn ění je jméno dokonce publikováno i v 
seznamu olomouckých kanovník ů z roku 2005. Zám ěna s bratrem Františkem Xaverem 
nebyla tudíž nijak zvláštní. Jezuitský sv ětec sv. František Xaverský byl u Freienfels ů asi 
oblíbeným a ct ěným patronem. Byla mu zasv ěcena i zámecká kaple.  
 
Čas 
Dle letopo čtu na klenáku portálu hlavního vstupu byl borotínský zámek datován do roku 
1753. Podle dendrochronologického datování  krovu a trámové stolice hodinové v ěže byly 
jedle na trámy krovu káceny v zim ě 1754 - 1755 (viz textové p řílohy). Letopo čet 1753 pak 
nejspíše ur čuje rok zahájení stavby a její trvá ní lze snad vymezit léty 1753 - 1756. 
Vzhledem k tomu, že se ke stavb ě nedochovaly žádné zprávy, ú čty a jakékoliv písemné 
prameny, je dendrochronologické datování jedinou oporou pro p řesně jší vro čení stavby. Z 
                                                           
25 Ponechal si statek Líše ň a v lednu 1786 koupil v Brn ě na Poštovské ulici d ům. čp. 454, Jánská 
11/Poštovská 4. K ur čení domu viz L. a P. Czajkow ski, Šlechtické domy v m ěstě Brně v letech 1779 - 1920. 
Prostor uvnit ř hradeb. In: Brno v minulosti a dnes 14, 2000, s. 113 - 146, zvl. s. 141.   
26 Práv ě z tohoto d ůvodu není mimo jiné o borotínském zámku žádná zmínka v agend ě k pozůstalosti 
kanovníka Jana Václava. Viz ZA Opava, pobo čka Olomouc, fond MCO, inv. č. 4 658, sign. Ia24/3,  kart. 
653. To byl nucen konstatovat i P. Suchánek v roce 2013.  
27 Viz ZAO, fond MCO, inv. č. 4658, sign. Ia 24/3, kart. 653, fol. 332a.  
                                                                                12 
jednotného souboru dendrochronologic kých dat lze soudit, že sou částí původní koncepce 
byla od počátku hodinová v ěž. Podle technické zprávy a popisu zámku z roku 1960 byly na 
věži hodiny s letopo čtem 1767 (viz textové p řílohy). Pr ůzkum samotné stavby neposkytl 
sebemenší poznatky, které by oprav ňovaly k tvrzení, že stavba  vznikla ve dvou etapách a 
navíc přestavbou staršího sídla. Kaple zakomp onovaná do levého (jižního) rizalitu byla 
zcela zjevn ě sou částí původní dispozice. Existovala v zámku jist ě k roku 1763, kdy 
olomoucký biskup Maxmilián Hamilton prohlásil kapli 30. kv ětna toho roku za kapli 
veřejnou a pod řídil ji farnímu kostelu ve Velkých Opatovicích (listina viz p řílohy). 28 Bylo 
tomu tak nepochybn ě proto, že v Borotín ě v té dob ě nebyl kostel. Asi až p ři této p říležitosti 
byla kaple vybavena kazatelnou. Vstup na kazatelnu z p řilehlé klenuté chodby byl do paty 
klenby jasn ě vybourán druhotn ě. Tvrzení G. Wolného, že kaple byla v zámku z řízena v 
roce 1774, které se pak stalo p říčinou nejr ůznějších teorií o stavebním vývoji zámku, se 
tudíž jeví mylné.    
 
Místo 
Symetrická, přehledná a zcela pravidelná t řítraktová dispozice, shodná ve všech podlažích 
bez jediné anomálie, zcela vylu čuje možnost, že do stavby byly za členěny nějaké starší 
stavební konstrukce. Na míst ě zámku nestála žádná starší st avba a dispozice je výsledkem 
jediné stavební etapy a vznikla podle jednotného zám ěru. Starou borotínskou  tvrz je t řeba 
hledat na jiném míst ě, možná na míst ě hospodá řského dvora, který v Borotín ě stál 
přinejmenším v roce 1718, kdy je uveden v inventá ři pozůstalosti Marie Barbory 
Pruskauerové z Freienfelsu. 29 
 
Architekt 
P ři sou časném stavu poznání je nutné otázku autorství projektu borotínského zámku 
ponechat otev řenou. Nelze vylou čit ani autorství F. A. Grimma, ani J. A. K řoupala. 
Freienfelsové pobývali v Brn ě velmi často v ú řadech, vlastnili zde d ům, v kostele sv. 
Jakuba slavili svatby a k řty. Setkání s F. A. Grimmem se nejeví jako nepravd ěpodobné. 
Kanovník Jan Václav sice stavebníkem zámku ne byl, ale to neznamená, že stavbu rodové 
rezidence nemohl ovlivnit radami a doporu čeními. Jeho vzd ělání a rozhled nebyl omezen 
na duchovní sféru. Kolem roku 1760 nech al svou kanovnickou rezidenci vyzdobit 
                                                           
28 Originál listiny byl p ředán v roce 2008 P. Dyrovi. V archivu Arcibiskupské konzisto ře žádný duplikát 
uložen není, pouze opis asi z pozdního 19. století (1872 ?).  VIz ZAO, fond ACO, sign. G 3, kart. 4 803. 
29 K lokalizaci tvrze viz B. Popelka, o. c. a V. Sedlák, 1982, s. 10 - 12.  
                                                                                13 
nástěnnými malbami idylických krajin. P řipravoval novou mapu olomoucké diecéze, která 
byla vytišt ěna v roce 1762.30 Kontakt s J. A. K řoupalem je tudíž nanejvýš pravd ěpodobný. 
Stejn ě tak však mohl doporu čit i F. A. Grimma, kterého probošt brn ěnské kapituly, 
olomoucký kanovník a soused Freienfelse He řman Hannibal z Blümegenu angažoval na 
stavbě své rezidence ve Vizovi cích (zahájeno 1749/1750).  
 
Intermezzo : Zámecká kaple a sakrální stavby v Borotín ě  
Freienfelsové jako borotínská vrchnost podle všeho od po čátku dbali o duchovní život 
svých poddaných. G. Wolný uvedl v církevní topografii zmínku o kapli, která m ěla v 
Borotíně existovat od roku 1714 a kolem roku 1780 m ěla být odsv ěcena a stržena. Uvedl 
dokonce přesně, že stavbu této ve řejné kaple povolila olomoucká konzisto ř 29. listopadu 
1714. Kaple byla nejprve pod řízena kostelu v Letovicí ch, ale od roku 1718 p řináležela ke 
kostelu ve Velkých Opatovicích. 31 V archivu Arcibiskupské konzisto ře Olomouc se 
povolení z roku 1714 opravdu dochovalo. Podle data povolení musela být stavebníkem 
kaple Marie Barbora Pruskauerová z Freienfelsu. Kaple stála v Borotín ě neznámo kde. 
Týkají se jí i mladší písemnosti z éry Františ ka Xavera z Freienfelsu. František Xaver 
obdržel 24. zá ří 1750 od generálního viká ře Leopolda Bed řicha hrab ěte z Egkhu (pozd ěji 
biskupem 1758 - 1760) povolení k to mu, aby "in oratorio arcis borotinensis" mohla být po 
sedm let sloužena mše "pro členy rodiny a urozené hosty ". "Ostatní" mají navšt ěvovat  
farní kostel. Ona "orato ř" byla náležit ě vyzdobena a vybavena přenosným oltá řem  
(portatile). 32 Nicmén ě 8. července 1752 psal František Xaver biskupské kancelá ři, že "v mé 
vsi Borotíně je ve řejná kaple P. Marie, kterou postavila moje zem řelá babička (tj. Marie 
Barbora Pruskauerová z Freienfelsu). V zápiscích mého zem řelého otce (mín ěn Jan 
Kryštof z Freienfelsu) jsem objevil, že se  tam sloužila s povolením biskupa mše denn ě bez 
výjimky tehdy, když tam (tj. v Borotín ě) byl m ůj otec." Dopis byl sepsán proto, že 
opatovický fará ř žádal od borotínského pána povolen í, ten žádné nemohl najít a konzisto ř 
měla listinu vyhledat ve svém archivu a povolení vystavit. Není úpln ě jasné, zda se v 
případě "oratorio in arcis borotinensis" a ve řejné kaple P. Marie je dná o totožné stavby.  
Nabízí se hypotéza, že orato ří z roku 1750 je mín ěna zámecká kaple sv. Františka 
Xaverského. To je však vylou čené, protože zámek byl  podle datování krovu dokon čován 
až kolem roku 1756. Nezbývá než p řipustit, že "oratorio" je totožné s ve řejnou kaplí P. 
                                                           
30 K rezidenci na ul. Wurmova 7 v Olomouci a kontakt ům s H. Hannibalem z Blümegenu viz P. Suchánek, 
2013, zvl. s. 209 n.. 
31 Viz G. Wolný, 1859, s. 438 (s chybnou poznámkou). 
32 VIz ZAO, fond ACO, sign. G 4, kart. 4 803.  
                                                                                14 
Marie a v pr ůběhu dvou let došlo k neznámým spor ům s opatovickým fará řem stran 
provozu a církevn ě-právního postavení kaple. 33  
 Zámecká kaple sv. Františka Xaverského tedy nebyla první a nejstarší sakrální 
prostorou v Borotín ě. Narozdíl od kaple P. Mari e se však povolení ke stavb ě kaple v 
zámku nedochovalo (nebylo nalezeno). Jak uved eno výše, stala se zámecká kaple roku 
1763 kaplí veřejnou. Dle G. Wolného ji m ěl kolem roku 1830 renovovat ("... verschönert 
und zierlich eingerichtet..." )  tehdejší majitel borotínského panství František Heinisch z 
Heidenburku. Žádný doklad o oprav ě nalezen nebyl. Jedinou bezpe čně doloženou 
novodobou opravou kaple je oprava, kterou v roce 1872 provedl Antonín Müller s 
manželkou Karolínou nákladem 13 000 zl. víde ňské m ěny.34 Poslední povolení ke konání 
bohoslužeb bylo vydáno v roce 183 9. Svobodní páni Sina, kteří Borotín vlastnili v letech 
1846 - 1871, byli totiž pravoslavní Řekové a kaple byla po dvacet p ět let zcela uzav řená a 
nebyla přístupná ani fará ři. Manželé Müller ovi renovovali oltářní obraz, uhradili nové 
štafírování soch, kazatelny a orato ře. Po řídili nové varhany a "novou fresku od 
renomovaného profesora z Vídn ě a malíře z Brna" (mín ěna malba nad kruchtou). St ěny 
kaple ozdobila sádrová imitace mramoru a do kaple z neuvedeného zrušeného kláštera 
zakoupili velký k říž. Dále krom ě paramentů pořídili nový kalich za 150 zl. Díky p římluv ě 
fará ře A. Prášeka z brn ěnského kostela sv. Jakuba kalich posv ětil přímo brněnský biskup. 35   
 V letech 1787 - 1788 byl v Borotín ě vystavěn kostel Povýšení sv. K říže. Údajn ě v 
noci před tím, než m ěly být do v ěže vyzdviženy zvony, se v ěž z řítila a poškodila i klenbu 
lodi.36 Až do roku 1804 se proto bohoslužby konaly v zámecké kapli sv. Františka 
Xaverského. Dále tomu tak bylo v roce 1886 po dobu šesti týdn ů při opravě kostela. Kaple 
ale už tehdy sloužila b ěžn ě jako kaple ve řejná. Povolení ke konání bohoslužeb bylo vydáno 
31. března 1883 na dobu deseti let a 25. b řezna 1893 tehdejší borotínský fará ř Josef 
Vychodil žádal o prodloužení na stejnou dobu.   
 
Borotínský zámek v 19. a 20. století  
Jak uvedeno výše, v roce 1784 se uzav řela éra Freienfels ů a novým pánem Borotína se stal 
guberniální rada Josef  Maria s vobodný pán z Friedenthalu. Nadále  se majitelé dosti rychle 
střídali. V roce 1797 Borotín koupil Jan Fran tišek Heinisch z Heidenburku,. Od roku 1801 
                                                           
33 VIz ZAO, fond ACO, sign. G 4, kart. 4 803. 
34 Viz ZAO, fond ACO, sign. G 4, kart. 4 803.  
35 Opravu a vybavení kaple do podrobností popsal borotínský fará ř Ignác Alois Dvo řák 23. srpna 1872. 15. 
ledna 1882 sepsal fará ř Josef Kuželák inventá ř kaple. Viz Viz ZAO, fond ACO, sign. G 4, kart. 4 803. 
                                                                                15 
spravoval Borotín jeho syn František Heinisch z Heidenburku. Roku 1846 Borotín získal 
Ji ří svobodný pán Sina. Po jeho smrti 18. kv ětna 1856 Borotín zdědil Šimon svobodný pán 
Sina. V roce 1871 se dalším majitelem stal Antonín Müller. Když Antonín Müller 17. 
dubna 1875 zem řel, byl Borotín připsán Theodoru Müllerovi V roce 1891 Borotín koupili 
Jan a Gustav Riedelovi. Jan Riedel zem řel 16. dubna 1894 a Gustav Riedel p ředal v roce 
1895 Borotín synovi Gustavu Riedelovi mladšímu (11. kv ětna 1874 Bílá Lhota - 15. 8. 
1958 Praha). 37 V roce 1920 se statek zmenšil o Roudku a Slatinu. Gustav Riedel v 
Borotíně provozoval továrnu na be tonové výrobky (mimo jiné st řešní tašky) a pilu, které 
byly po pozemkové reform ě stejn ě jako zámek 5. kv ětna 1924 ponechány vlastníkovi. 38  
 Po druhé sv ětové válce byl zámek znárodn ěn. Dne 28. listopadu 1950 byla 
vým ěrem Okresního národního výboru v Moravské T řebové zavedena národní správa na 
zařízení a mobiliář zámku. Vým ěrem čj. 225466/51-IX/7 ze 7. června 1951 přidělilo 
Ministerstvo zem ědělství zámek, park a rybník do správy Československých státních les ů 
(rybník posléze 4. zá ří připadl obci). Podn ik hodlal zámek p řestavět na internát pro 
pracující mládež. Projekt adaptace schváli l na konci roku 1 951 tehdejší památkový ú řad s 
několika připomínkami. Z nich bylo nejpodstatn ější odmítnutí úpravy pr ůjezdu jako 
skladišt ě uhlí a zásah ů do dispozice kaple (viz textové p řílohy). Rozsah plánovaných úprav 
lze posoudit z dochovaného projektu (viz p řílohy). Za zmínku stojí, že podle stavebních 
výkres ů bylo v místnosti při severozápadním nároží bylo postranní schodišt ě do prvního 
patra ( č. 108 - 208). Celý projekt se však z řejm ě neuskute čnil.  
 Od 30. ledna 1953 převzal zámek do správy podnik Velkoobchod obuví 
Gottwaldov a budova byla využíván a jako sklad. V prvním pat ře bydlel jako nájemník 
bývalý majitel Gustav Riedel ml. a skladník. V souvislosti s tím 8. b řezna 1956 
Velkoobchod žádal památkový ú řad o vybourání vstupu v bo ční fasád ě. O konkrétním 
řešení se agenda nedochovala. Je však pravd ěpodobné, že v té dob ě stále existovalo 
postranní schodišt ě při severozápadním nároží. O rok pozd ěji Velkoobchod 3. zá ří 1957 
oznamoval plán na generální opravu elektroinstalace, úpravu p říjezdové cesty p řes park a 
                                                                                                                                                                                
36 Vro čení stavby 1787 - 1788 uvádí G. Wolný. Dl e relace borotínského  fará ře Josefa Vychodila z 13. srpna 
1894 se bohoslužby konaly na zámku už od roku 1786. Stavba musela být podle všeho zahájena d říve.  
37 Rod Riedelů snad pocházel z podh ůří Jeseník ů. Gustav Riedel starší v ro ce 1869 koupil malý statek a 
zámek Bílá Lhota u Litovle. Viz Fr. Spurný a kol., 1983, s. 22. Další údaje o rodin ě Riedelů byly převzaty z 
rukopisných poznámek p ředaných investorem.  
38 P řehled majitel ů sestaven podle : B. Popelka,  1912, zvl. s. 106; L. Hosák, 1938, s. 541 - 542; M. Zemek,  
1958, nestr.   
                                                                                16 
opravu st řechy.  S výjimkou opravy p řední poloviny střechy není známo, zda se projekty 
uskute čnily.39  
 V prosinci 1959 byl zámek p ředán do správy odboru pracovních sil a sociálního 
zabezpečení KNV v Brn ě. Poté byl p ředán do správy odboru pracovních sil, zdravotnictví 
a sociálního zabezpe čení ONV v Blansku. Odbor 27. dubna 1960 oznámil KS SPPOP Brno 
(Krajské st ředisko státní památkové pé če a ochrany p řírody), že v zámku bude z řízen ústav 
pro oligofrenní d ěti a mládež. Projekt vypracoval O SP Blansko. Dle technické zprávy z 
prosince 1960 bylo v zámku v té dob ě pět historických pokojových kachlových kamen, 
věžní hodiny s letopo čtem 1767 a mříže ve vstupu na schodišt ě (viz textové p řílohy). 
Rekonstrukce byla povolena 28. června 1960 odborem výstavby rady ONV Blansko, čj. 
711 - 1960. Stavba probíhala v letech 1960 - 1963. K 2. zá ří 1963 byl ústav kolaudován a 
ud ěleno předběžné povolení k užívání stavby. P ři přípravě projektu i v pr ůběhu stavby KS 
SPPOP opakovan ě odmítalo přepatrování kaple a posléze p řístavbu nového komína p ři 
zadním průčelí (viz textové p řílohy).  
 Při rekonstrukci byly klenuté místnosti p řízemí i plochostropé prostory v patrech 
rozděleny příčkami. Postranní schodišt ě zaniklo a místnost č. 108 byla nově zastropena. V 
celém rozsahu p řízemí byla opuková dlažba nahrazena teracem. Opukové stupn ě a dlažba 
na podestách hlavního schodišt ě zůstaly zachovány a byly jen p řekryty.  V jižní polovin ě 
podkroví byla provedena půdní vestavba s viký ři nad zadním a jižním bo čním průčelím. Ze 
čtyř původních historických komín ů byly dva strženy úpln ě a dva ubourány pod h řeben 
střechy.  Byla opravena všechna pr ůčelí s nátěrem v barvě tmavého okru, ale oprava fasád 
hodinové v ěže dokon čena nebyla.   
 Dodate čně byla 10. září 1963 povolena přístavba garáže k jižnímu bo čnímu pr ůčelí. 
Dne 26. listopadu 1973 KS SPPOP odsouhlasilo návrh nát ěru fasády v " teple růžovém " 
tónu (provedeno z řejm ě jen v p řízemí ?). V roce 1975 byla za zámkem zahájena stavba 
dílen pro lé čbu prací, která probíhala v rámci akce Z. Stavba byla povolena 27. listopadu 
1974. V kv ětnu 1976 se dle p řipomínek KS SPPOP projekt upravoval v rozsahu fasády. 
Nové rozhodnutí o p řípustnosti stavby bylo vydáno 25. kv ětna 1976. K 17. b řeznu 1977 
byla stavba kolaudována. Po dokon čení stavby se v letech 1977 - 1979 projednávalo 
spojení zámku s dílnami pomocí visuté lá vky, rampy v úrovni terénu i pozemní spojovací 
                                                           
39 Viz NPÚ - ÚOP Brno,  Archiv Památkového ú řadu pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brn ě, sign. P 54/22, 
kart. 54. 
                                                                                17 
chodbou. 40 Nakonec byla provedena visutá železná chodba s částečným prosklením. K 
zadnímu pr ůčelí byl přistavěn lůžkový výtah.    
 Od roku 1960 se ve stavební dokumentaci opakovan ě uvád ějí trhliny v jižním 
rizalitu. V technické zpráv ě z prosince 1960 (viz textové p řílohy) je odtržení 
jihovýchodního nároží spojováno s podmá čením základů skrze kryptu pod oltá řem kaple. 
O existenci krypty však není nic známo. Krátce po dokon čení rekonstrukce zámku se na 
podzim 1965 opět popisují (viz textové p řílohy) rozm ěrnější trhliny v klenb ě kaple i na 
hlavním pr ůčelí. Nadokenní římsa v levé krajní ose v prvním pat ře jižního rizalitu je 
zřetelně zdeformovaná staršími retušemi pr asklin. Rizalit není stabilizovaný dodnes a 
výrazné trhliny jsou patrné v kapli i v m. č. 314 nad kaplí ve druhém pat ře. V jižní 
polovině chodby č. 303 ve druhém pat ře je popraskaná klenba a roztržený klenební pas. 
Tato statická porucha se projevila neznámo p řesně kdy po vyklizení zámku v roce 2000.  
 
Shrnutí stavebního vývoje  
Borotínský zámek vystav ěl v letech 1753 - 1756 Františe k Xaver z Freienfelsu jako 
dvoupatrovou novostavbu v jediné stavební fázi  podle projektu neznámého architekta. V 
zámku byla od po čátku kaple sv. Františka Xaverské ho, která se v roce 1763 stala kaplí 
veřejnou. Mladší úpravy v 18. a 19. století ne jsou doloženy a nebyly rozlišeny ani v 
samotné stavb ě. Asi v první polovin ě 20. století byla k zadnímu pr ůčelí připojena zimní 
zahrada. V letech 1960 - 1963 byl záme k upraven na ústav sociální pé če.  
 Novodobá adaptace se původní dispozice výrazn ěji nedotkla a tato z ůstala dodnes 
dobře čitelná a lehce rekonstruovatelná. Osou t řítraktové dispozice byl a ve všech podlažích 
úst řední chodba. Vyšší druhé patro sloužilo  jako piano nobile. Pomocí symetricky 
rozmístěných otopných výklenk ů se z klenuté chodby v jednotlivých podlažích 
obsluhovala pokojová kachlová kamna napojená celkem na čtyři komíny. V klenutém 
přízemí se vytápěly místnosti č. 106, 107, 110, 112, 113 a 115, v patrech pak prostory nad 
nimi. Historická kachlová kamna se dochovala zazd ěná v předsíňkách pokoj ů ve druhém 
patře v m. č. 305, 314, 316. Ve st ředním rizalitu se v p řízemí nacházela pr ůjezdná hala. V 
patrech nad ní byly vždy dva velké nevytáp ěné sály. Plochostropé obytné místnosti v 
prvním a druhém pat ře byly propojeny enfiládou. Všec hna podlaží spojovalo hlavní 
tříramenné pilí řové schodišt ě s obdélným zrcadlem v zadním traktu po jižní stran ě 
průjezdné vstupní haly. Na severní stran ě zadního traktu se nacházelo p ůlkruhové 
                                                           
40 Viz NPÚ - ÚOP Brno,  spisovna, rejst ř. č. 17 239/7-359.  
                                                                                18 
vřetenové postranní schodišt ě, které vedlo z p řízemí do prvního patra. Zmín ěná kaple byla 
zakomponována do jižního rizalitu v rozsahu dvou podlaží. Okenní otvory v osách jižního 
rizalitu byly v míst ě kaple od počátku zaslepené. Další, od po čátku zaslepené okno se 
nacházelo na hlavním pr ůčelí po severní straně středního rizalitu. Pr ůčelí barokního zámku 
byla nejspíše monochromní, s nejv ětší pravd ěpodobností bíle olíčená. Hladký vlys korunní 
římsy byl snad provedený ve sv ětlejším odstínu. Hist orickou siluetu dotvá řely čtyři komíny 
v h řebenu st řechy a dochovaná hranolová hodinová v ěž.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                                                                                                                                                
 
                                                                                19 
PRAMENY  
 
Zemský archiv Opava, pobo čka Olomouc (ZAO)  
fond Arcibiskupská konzisto ř (ACO) 
 sign. G 4 Stavby, p řestavby filiálních kostel ů a kaplí, kart. 4 803 Borotín,  
 1714 - 1923 
fond Metropolitní kapitula Olomouc (MCO) 
 inv. č. 4 658, sign. Ia 24/3, kart. 653 Inventá ř olomoucké rezidence kanovníka  
 Jana Václava von Freienfels a domu v Brn ě 
 
Moravský zemský archiv v Brn ě (MZA Brno)  
fond A 3 Stavovské rukopisy 
 inv. č. 574 Repertář ke kvaternům statku kraje brn ěnského č. 9 (1757 - 1845) 
 fol. 176b-179a Záv ěť Františka Xavera z Freienfelsu z 2. 12. 1767,  
 zveřejn ěno 7. 12. 1767 v Líšni 
 
fond B 2 Moravské gubernium - církevní odd ělení 
 inv. č. 126, sign. F 2/1 Lit. J 16, kart. 14 Žádos t vsi Borotína o ustanovení lokálního 
  kaplana, 1782 
 inv. č. 1 713, sign. F 22/98, kart. 156 Us tanovení duchovního správce v Borotín ě, 
  Kochov ě a Vanovicích, ve Velké Roudce (s plánem), 1784 - 1785 
  
fond B 15 Moravské místodržitelství - církevní odd ělení 
 sign. 9/2 Stavby far a kostel ů, kart. 590, B 40 Borotín 1788 - 1875 
 
fond C 2 Tribunál - poz ůstalosti 
 sign. F 23, kart. 34 Marie Barbora von Freienfels, † 6. 9. 1718 Brno,  
  inventář Borotín, 1718  
 sign. F 79, kart. 38 Jan Kryštof von Freienfels, † 2. 7. 1770 Brno,  
  inventář Líše ň, 7. 7. 1770 
 sign. F 91, kart. 39 Vilemína von Freienfels (roz. Imbsenová), † 12. 8. 1777 Brno,  
  inventář Líše ň, 1. 7. 1778 
 
                                                                                20 
fond D 9 Indika ční skici 
inv. č.  204 , č. mapy 165, kart. 38 , 1876  
 
fond F 123 Statek Borotín 
 
fond G 367 Rodinný archiv Belcredi ů Brno - Líše ň  
 inv. č. 7 460, kart. 221 Císa ř Leopold I. povyšuje do šl echtického stavu Martina  
  Fridricha Pruskauera, sekretá ře olomouckého biskupa Leopolda Viléma i s 
  jeho potomky, ud ěluje mu p řídomek z Freienfelsu, znak s vyobrazením a  
  popisem a právo pečetit červeným voskem, 23. 10. 1663 
inv. č. 7 461, kart. 222 Císa ř Leopold I. povyšuje moravské ho menšího sudího Martina  
  Fridricha Pruskauera, z Freienfelsu i s jeho potomky mezi staré šlechtické 
  rody v zemích Koruny české, ud ěluje mu znak s popisem a vyobrazením, 
   26. 9. 1686 
inv. č. 7 462, kart. 222 Ji ří Ladislav Kordi č svob. p. z Pohronce-Szelepcsenyi potvrzuje 
  vdově Marii Barbo ře Pruskauerové z Freienfels u, roz. z Ehrnau zaplacení 
  doplatku 500 zl. za prodané jí stat ky Borotín a Velkou Slatinu, zatímco 
  zbývající částku 3 500 zl. p řijímá vdova Jana Polyxena Brabantská  
  z Chob řan, roz. P řepiská z Rychemburka, 19. 4. 1698 
inv. č. 7 473, kart. 223 Marie Barbora z Freienfe lsu, roz. z Ehrnau, vdova, prodává svému 
  synovi Janu Kryštofu z Frei enfelsu, pánu na Líšni a král. českého skut.  
  dvornímu radovi statky Borotín a Slatinu v Brn ěnském kraji s vesnicemi  
  a vším p říslušenstvím za 60 000 zl., splatných ve stanovených splátkách,  
  8. 10. 1717 
inv. č. 7  477, kart. 223 Díl čí smlouva z 1. února 1734 o vyrovnání poz ůstalostních nárok ů 
  z dědictví po otci Janu Kryšto fu svob. p. Freienfelsovi syn ů z jeho prvního  
  manželství Jana Václava, Kajetána  Josefa a Františka Xavera svob. pán ů  
  Freienfels ů a také jejich nevlastní matky Marie Josefy ovd.  svob.  paní  
  Freienfelsové roz. hr. Ha rtigové, též vybavení dcer zem ř. Jana Kryštofa z 
  prvního manželství Josefy a Antonie, p řevzetí statku Borotín Františkem  
  Xaverm aLíšně a Tvarožnou vdovou Marií Josefou se závazkem vybavení 
  tří mladších syn ů z druhého manželství zem řelého Jana Kryštofa Jana  
  Kryštofa ml., Jana Huberta a Jana K řtitele a dcer Marie Anny, Filipiny,  
  Gabriely a Terezie  
                                                                                21 
inv. č. 7 478, kart. 223 Smlouva z 12. dubna 1756 m ezi bratry Janem Kryštofem, Janem 
  Hubertem a Janem K řtitelem svob. pány z Freienfelsu o rozd ělení dědictví 
  po jejich zem řelém otci Janu Kryštofovi panství Líše ň a statku Tvarožná, 
  jakož i tzv. Mincovního domu ve m ěstě Brně na Radniční ulici, vše ocen ěno 
  na 268 000 zl. a postoupení nemovitostí ve prosp ěch nejmladšího bratra 
  Jana K řtitele  
inv. č. 7 480, kart. 223 Císa ř Karel VI. jmenuje jako patron na uprázdn ěné opatství sv. Jiljí 
  v Simigiu ve veszprémské diecézi  olomouckého kanovníka Jana Václava 
   svob. pána z Freienfelsu, 22. 4. 1720 
 
 
Národní památkový ústav – územní odborné pracovišt ě Brno (NPÚ – ÚOP Brno)  
Archiv Památkového ú řadu pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brn ě, sign. P 54/22, kart. 54 
Spisovna, rejst ř. č. 17 239/7-359 
Fototéka  
Plánový archiv  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                                                22 
LITERATURA 
Edlen von Kadich, H.  : Der mährische Adel. J. Siebmacher´s grosses und allgemeines  
 Wappenbuch. Nürnberg 1899.  
d´Elvert, Ch. : Zur mähr. – schl. Adelgeschichte . Die Freiherren von Freienfels,  
Notizen-Blatt der historisch-statistischen  Section der kais. königl. mährisch- 
schlesischen Gesellschaft zur Beförd erung des Ackerbaues, der Natur- und 
Landeskunde, 1866, Nr. 7, s. 49 – 51.  
Hosák, L. : Historický místopis zem ě Moravskoslezské. Praha 1938.  
Hosák, L : Historický místopis okresu Blan sko v období feudalismu. Blansko 1965. 
Hosák, L.; Šrámek, R.  : Místní jména na Morav ě a ve Slezsku I. A - L. Praha 1970.  
Katalog moravských biskup ů, arcibiskup ů a kapitul staré i nové doby. Olomouc 1977.  
Kroupa, J.  : Lieu de plaisance a barokní Morava. Pronikání a vliv francouzské kultury  
 v architektu ře 18. století na Morav ě a ve střední Evrop ě I- III. Habilitační práce FF  
 MU. Brno 1994. 
Krsek, I.; Kud ělka,Z.; Stehlík, M.; Válka, J. : Um ění baroka na Morav ě a ve Slezsku.  
 Praha 1996. 
Mašek, P. : Šlechtické rody v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku od Bílé hory do 
 sou časnosti. Praha 2008. 
Ml čák, L.  : Erbovní sál na olomouckém kapitulním d ěkanství, Střední Morava 19, 2004,  
 s. 4  - 26. 
Ml čák, L.  : Erbovní sál na olomouckém kapitulním d ěkanství, Střední Morava 20, 2005,  
 s. 4  - 25. 
Musil, K.  : Borotínský zámek mládeži, Nový život, 1. 3. 1963, č. 9, s. 1. 
Pilná ček, J. : Staromoravští rodové. Vydání t řetí (úplné druhé). Brno 1996. 
Pla ček, M.  : Hrady a zámky na Morav ě a ve Slezsku. Praha 1996.  
Popelka, B. : Jevický okres. Vlastiv ěda moravská. Brno 1912. 
Samek, B.  : Um ělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek A / I. Praha 1994. 
Sedlák V.  : Borotínské Krky - mýtus a skute čnost. In : Organiza ční zprávy Histor.  
 vlastivěd. kroužku p ři ZK ROH MŠLZ Vel. Opatovice, 1982, č. 1, s. 10 - 12.  
Smutný, B. : Rodinný archiv Belcredi ů Brno - Líše ň. Inventář fondu G 367.  
 MZA Brno 2010. 
Spurný, Fr. a kol . : Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku. Severní 
 Morava. Praha 1983. 
                                                                                23 
Stehlík, M.  : Boskovice. Státní hrad, zámek  a památky v okolí. Praha 1969.  
Suchánek, P. : Metropolitní kapitula v Olomouci a um ění v 18. století. In : O. Jakubec; M.  
 Per ůtka (eds.), Olomoucké baroko. Výtvarná kultura let 1620 - 1780. Díl III. 
 Historie a kultura. Olomouc 2011, s. 43 - 52.  
Suchánek, P. : Triumf obnovujícího se dne. Um ění a duchovní aristokracie na Morav ě v 
 18. století. Brno 2013. 
Šeferisová-Loudová, M.  : Josef Stern - "Privilegiatus Pictor Brunensis". In : J. Svobodová 
 (ed.), Baroko. P říběhy barokního Brna. Brno 2009, s. 169 - 179. 
Schwoy, F. J. : Topographie  vom Margrafthum Mähren. Bd II. Brünner und Hradischer 
 Kreis. Wien 1793.   
Wolný, G. :  Die Margrafschaft Mähren, topogra phisch, statistisch und historisch 
 geschildert. Bd. III Brünner Kreis. Brünn 1837. 
Wolný, G.  : Kirchliche Topographie von Mä hren, meist nach Urkunden und  
Handschriften. I. Abt. Olmützer Erzdiöcese. Band III. Brünn 1859. 
Zemek, M.  : Statek Borotín. Inventář fondu F 123. MZA Brno 1958. 
 
DendroLab Brno 
Ing. Tomáš Kyncl, Závodní 2, Brno 602 00, IČO 75758041 
 
červenec 2014 
 
 
 
 
 
 
Výzkumná zpráva  
č. 076-14 
 
 
Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků 
krovu zámku v Borotíně (okr. Blansko) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
1. Úvod 
 
Náplní výzkumné zprávy je dendrochronologické datování dřevěných 
prvků. Ukáží-li se jejich letokruhové řady spolehlivě synchronizovatelné s 
absolutně datovanou standardní letokruhovou chronologií, je výsledkem 
absolutní datování jednotlivých letokruhů zkoumaných dřevěných prvků. 
Pokud je zjištěn podkorní letokruh, pak je jeho datace rokem skácení 
stromu použitého ke zhotovení prvku. Rok skácení stromu ovšem nemusí 
být totožný s rokem výstavby objektu, protože je třeba připočítat dobu 
potřebnou pro opracování případně i sušení dřeva.  
Obsahem zprávy je dendrochronologické datování dřevěných 
konstrukčních prvků krovu a věže zámku v Borotíně. Výběr prvků pro 
datování byl proveden podle požadavků objednavatele průzkumu.   
 
2. Zpracovaný materiál 
 
Vzorky pro dendrochronologické datování byly pomocí Presslerova 
nebozezu odebrány z 5 konstrukčních prvků. 
Determinace dřeva byla provedena pomocí běžných xylotomických 
metod (Schweingruber 1990) – všechny prvky byly zhotoveny z jedlového 
dřeva. 
 
3. Metoda dendrochronologického zpracování 
 
Bylo použito standardních metod chronologie šířek letokruhů, 
popsaných mj.: Kyncl 2005, Cook & Kairiukstis 1990. Tyto metody 
zahrnují:  
a) měření šířek letokruhů 
b) relativní synchronizaci získaných letokruhových řad 
c) standardizaci letokruhových řad 
d) pokus o absolutní datování vůči standardním chronologiím 
jednotlivých dřevin 
 
ad a) měření šířek letokruhů na vývrtech bylo provedeno pomocí 
polohového měřícího zařízení TimeTable s automatickým vstupem dat do 
počítače,   
 
ad b) letokruhové křivky byly navzájem porovnány a relativně 
synchronizovány. Soubory navzájem synchronních křivek byly 
průměrovány do sumárních křivek, 
 
ad c) před vlastním průměrováním synchronizovaných letokruhových 
křivek byly z jednotlivých letokruhových řad odstraněny dlouhodobé 
růstové trendy. Pro jejich eliminaci byla zvolena spline funkce o délce 25 
let, 
 
ad d) pokus o absolutní datování byl proveden pomocí programu 
PAST. Tento program zahrnuje verifikaci dat a synchronizaci 
letokruhových řad se standardní chronologií. Při použití tohoto programu 
je míra podobnosti porovnávaných řad resp. chronologií posuzována 
pomocí korelačního koeficientu a koeficientu souběžnosti (Gleichlaufigkeit) 
po standardizaci pomocí vysokofrekvenčních filtrů dle Hollsteina (1980) a 
metodou Baillie & Pilcher (1973). Nalezená synchronní pozice byla 
ověřena v programu Cofecha, kde byl vypočítán korelační koeficient bez 
použití výše uvedených filtrů.  
 
 
4.  Použité standardní chronologie a srovnávací letokruhové řady  
 
Pro datování jedlového dřeva byla použita standardní chronologie jedle 
pro Moravu (je-mo05 - 1056 - 1996) sestavená v Botanickém ústavu AV 
ČR v Průhonicích.  
 
5.  Výsledky 
 
5.1. Relativní datování 
 
Letokruhové křivky jedlových trámů byly průměrovány do 117 let 
dlouhé chronologie označené U63borotin-zamekAB (graf 1). 
 
5.2. Absolutní datování 
 
Porovnání průměrné řady se standardní chronologií jedle pro Moravu 
vedlo k nalezení spolehlivé synchronní pozice (tab. 1) datující poslední 
letokruh do roku 1754 (graf 2). 
 
 
 
je-mo05 
(1056 - 1996) 
U63borotin-zamekAB 16,2**; 18,3**; 84,6%**; 
117 
0,74 (t=11,79**) 
 
Tab. 1: Hodnoty t-testu korelačního koeficientu po standardizaci letokruhových řad 
pomocí pětiletého klouzavého průměru (první číslo) a metodou popisovanou Hollsteinem 
(1980) (druhé číslo). Dále je uvedena hodnota koeficientu souběžnosti (GI) a délka 
překrytí srovnávaných letokruhových řad.  V druhém řádku jsou uvedeny hodnoty 
korelačního koeficientu a odpovídajícího t-testu (t) získané v programu Cofecha. Hodnoty 
označené *) jsou signifikantní na hladině významnosti 99,5 %, **) signifikantní na hladině 
významnosti 99,95%. 
 
 
5.3. Rok kácení stromů – datování podkorních letokruhů 
 
Podkorní letokruhy datující rok kácení použitých stromů se dochovaly 
na všech datovaných trámech. Na většině trámů byl podkorní letokruh již 
zcela vytvořen (včetně pozdního dřeva) což znamená, že tyto stromy byly 
káceny v době vegetačního klidu (cca říjen – duben). Na jednom trámu byl 
podkorní letokruh neúplný – použitý strom byl pokácen v průběhu 
vegetační sezóny. 
Krov a konstrukci věže datují podkorní letokruhy přirostlé v roce 1754. 
Detailní přehled výsledků je uveden v tabulce 2. 
 
 
6. Závěr 
 
Krov a konstrukce věže zámku v Borotíně byly zhotoveny z jedlí 
pokácených v letech 1754 - 1755. 
 
 
 
Poznámka: 
V případě, že budou výše uvedené výsledky dendrochronologické analýzy zapracovány 
do odborných textů, je žádoucí, aby tyto byly před publikováním autorovi postoupeny ke 
kontrole. Důvodem je zamezení případným nepřesným interpretacím.    
 
 
 
Literatura: 
 
Baillie M.G.L., Pilcher  J.R. 1973: A simple cross-dating program for tree-
ring research. Tree-ring Bulletin 33: 7-14. 
Cook E.R., Kairiukstis L..A. (eds., 1990): Methods of dendrochronology. 
Kluwer Acad. Publ., Dodrecht - Boston - London. 
Kyncl J. 2005: Dendrochronologické datování dřeva. In. Vinař a kol.: 
Historické krovy II. Grada, s. 156-170.  
Schweingruber, F.H., 1990: Microscopic wood anatomy. 3. ed. 
Birmensdorf, WSL. 226 s. 
 
 
 
V Brně dne 10. 7. 2014    
 
  Tomáš Kyncl 
objednal Pavel Borský  kraj / okres Jihomoravský / Blansko  nadmořská výška  
adresa 
 
telefon 
  obec Borotín  zeměpisná šířka  
 ulice (orientační číslo)   zeměpisná délka  
e-mail   číslo popisné   zpracoval  
datum odběru 21. 6. 2014  objekt zámek  datoval Kyncl T. 
 
 
čís. WK konstrukce popis prvku poznámka  číslo vzorku dřevina počet letok. 
/běl 
datum 
skácení 
2 A krov zámku výměna mezi SZ rohovou plnou vazbou valby a 1. plnou 
vazbou od S  
 U6305 jedle 63 1754 l 
3 A krov zámku 2. mezilehlá krokev mezi 6. a 7. plnou vazbou od S - na 
Z straně 
 U6306 jedle 67 1754/55 
4 A krov zámku práh ležaté stolice na Z straně - u 7. plné vazby od S  U6307 jedle 59 1754/55 
5 A krov zámku - věž V prahový trám věže  U6308 jedle 84 1754/55 
6 
7 
A krov zámku - věž SZ rohový sloup věže  U6309a10 jedle 117 1754/55 
U63borotin-zamekAB U6305+06+07+08+09+10 jedle 117 1754 
Tab. 2: Přehled parametrů vzorků odebraných z dřevěných konstrukčních prvků krovu zámku v Borotíně. Doba kácení použitého stromu je uvedena 
ve sloupci „datum skácení“ ve tvaru např. 1806/07- strom kácen na přelomu let 1806 - 1807; 1754 l - strom pokácen v létě roku 1754. V silně 
orámované části tabulky jsou uvedeny parametry sestavených průměrných chronologií. 
  
 
Graf 1: Letokruhové křivky jedlových prvků synchronizované do chronologie U63borotín-
zamekAB. 
 
Graf 2: Porovnání průměrné letokruhové křivky jedlových trámů AB se standardní 
chronologií jedle pro Moravu (je-mo05). 
 
1630 1640 1650 1660 1670 1680 1690 1700 1710 1720 1730 1740 1750 1760
U6309a10
U6308
U6306
U6305
U6307
1630 1640 1650 1660 1670 1680 1690 1700 1710 1720 1730 1740 1750 1760
U63borotin-zamekAB
je-mo05





















 LEGENDA 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Stavební vývoj 
 
  
                        
 
 1753 – 1756  
                           
 
 
 první pol. 20. stol.  zimní zahrada,  
 celková rekonstrukce 1960 - 1963 
 
 
 



 
                       POHLED VÝCHODNÍ
    
 
POHLED  SEVERNÍ               ŘEZ  P Ř Í ČNÝ  
                     Příloha 01 
 
Borotín na katastrální mapě z roku 1876 (vý řez). MZA Brno, fond D 9, inv. č. 204, č. mapy 165, kart. 38 
     P říloha 02 
 
Celkové pohledy na zámek od JZ. Naho ře stav před rokem 1960. NPÚ - ÚOP Brno, 
fotoarchiv, inv. č. 49 798. Nedat. Dole aktuální stav.  
  Příloha 03 
 
Pohledy na zámek od východu (na hlavní pr ůčelí). Naho ře asi nejstarší známá fotografie 
zámku z roku 1905. NPÚ - ÚOP Brno, inv. č. 46 267, na rubu p řípis tužkou Geschenk von 
Gustav Riedel a datum 1905. Dole vý řez z nedatované pohlednice. NPÚ - ÚOP Brno, inv. 
č. 38 053, reprofoto téže pohlednice poskytl Z. Cá pal z Borotína. Fasáda je monochromní, 
hladký vlys korunní římsy je sv ětlejší.     
  Příloha 04 
  Část parku p řed zámkem a hlavní pr ůčelí. Nedatovaná fotografie z doby p řed rokem 1912. 
P řevzato z : B. Popelka, Jevický okres. Vlastiv ěda moravská. Brno 1912, s. 111, obr. 25. 
 
  Příloha 05 
 
Hlavní průčelí zámku na nedatovaných fotografiích. Foto naho ře poskytl Z. Cápal z 
Borotína, foto dole NPÚ - ÚOP Brno, inv. č. 49 310.  
 
 
               P říloha 06 
 
 
 
Vlevo část parku pravd ěpodobně při SZ nároží zámku na nedatované fotografii. NPÚ - ÚOP Brno, inv. č. 49 309. 
Vpravo nedatovaná pohlednice se vstupní branou  do parku. Poskytl. Z. Cápal z Borotína.  
 
 
              P říloha 07 
 
Listina olomouckého biskupa Maxmiliána Hamiltona (biskupem 1761 - 1776) ze 30. kv ětna 1763, v níž se 
borotínská zámecká kaple zasvěcená sv. Františku Xavers kému prohlašuje kaplí ve řejnou a pod řizuje se farnímu 
kostelu ve Velkých Opatovicích. V kapli smí být uchovávána euchar istie a slouženy mše po celý rok. 
Zarámovaná listina byla do roku 2008 vystavena v zámecké kapli. Foto po řídil a poskytl P. Balcát z Borotína.  
 
 
                P říloha 08 
 
Zámecká kaple sv. Františka Xaverského. Vlevo stav p řed rokem 1912. Foto p řevzato z : B. Popelka, Jevický okres. 
Vlastiv ěda moravská. Brno 1912, s. 113, obr. 26. Vpravo stav p řed vykradením kaple roku 2003. Foto po řídil a poskytl Z. 
Cápal z Borotína. Na oltá ři vlevo socha sv. Notburgy, vpravo sv. Vendelína (dle B. Samka). Socha řská výzdoba kaple byla v 
60. letech 20. století p ři přestavbě zámku p řipsána M. Stehlíkem Ond řeji Schweiglovi, který též ur čil za autora nástropní 
malby Josefa Sterna. 
 
 
                 P říloha 09 
 
Ecce homo, d řevořezba s polychromií. Na rubu Nápis Renovirt 1820, J. S. Socha byla umíst ěna v zámecké kapli nad 
vstupem z podkruchtí. Zmín ěna v inventáři kaple z roku 1872. V roce 2008 p ředána P. Dyrovi. Foto ze 7. ledna 2008 
pořídil a poskytl Z. Cápal z Borotína.   
                                                                                                                                           P říloha 10 
 
M říž ve vstupu na hlavní schodišt ě. Vlevo nedatovaná fotografie , kterou poskytl Z. Cápal z 
Borotína. Vpravo detail hák ů s opěrkami. (ob ě křídla mříže byla v dob ě zpracování 
dokumentace deponována v kapli).    
  Příloha 11 
 
Rodokmen Freienfels ů podle B. Smutného. P řevzato z : B. Smutný, Rodinný archiv Belcredi ů 
Brno - Líše ň. Brno 2010, s. 49.  
                                                                   P říloha 12 
 
Znak Freienfels ů, ud ělený diplomem Leopolda I. 23. října 1663 
Martinu Friedrichu Pruskauerovi p ři povýšení do šlechtického stavu. 
P řevzato z : H. Edlen von Kadich,  Der mährische Adel. J. 
Siebmacher´s grosses und allgemeines  Wappenbuch. Nürnberg 1899, 
s. 32, Taf. 23. V roce 1686 byl znak polepšen o st říbrnou hv ězdu na 
kříži v klenotu. 
 
                     Příloha 13 
 
Projekt úpravy zámku na internát pro pracující mládež z roku 1951. P ůdorys přízemí a 1. patra. Dle zákresu bylo na S stran ě dispozice v m. č. 108 
a 208 postranní vřetenové schodišt ě z přízemí do patra. NPÚ - ÚOP Brno, Archiv Památkového ú řadu pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brn ě, 
sign. P 54/22, kart. 54. 
 
                     Příloha 14 
 
 
Projekt úpravy zámku na internát pro pracující mládež z roku 1951. P ůdorys 2. patra. NPÚ - ÚOP Brno, Archiv Památkového ú řadu pro Moravu 
a Slezsko se sídlem v Brně, sign. P 54/22, kart. 54. 
 
                     Příloha 15 
 
Projekt úpravy zámku na ústav sociální pé če pro oligofrenní d ěti z roku 1960. Dat. 10/1960. OSP Blansko. P ůdorys přízemí a 1. patra. NPÚ - ÚOP Brno, plánový archiv, 
sign. 4/4 26/5. 
 
                     Příloha 16 
 
 
Projekt úpravy zámku na ústav sociální pé če pro oligofrenní d ěti z roku 1960. Dat. 10/1960. OSP Blansko. P ůdorys 2. patra. NPÚ - ÚOP Brno, plánový archiv, sign. 
4/4 26/5. 
 
                     Příloha 17 
 
 
Zámek Kupa řovice (okr. Brno - venkov). Projekt Franti ška Antonína Grimma z roku 1738. Vlevo p ůdorys přízemí, vpravo nárys hlavní a dvorní fasády. Mo ravská galerie Brno, Grimmova sbírka plán ů, inv. č. B 15 
304 (fasáda), inv. č. B 15 306 (p ůdorys). P ři přestavbě borotínského zámku na po čátku 60. let 20. století ozna čil M. Stehlík za projektanta zámku v Borotín ě F. A. Grimma a v roce 1969 tento názor publikoval s tím, že 
situování "piana nobile" v Borotín ě do druhého patra je shodné se zámkem v Kupa řovicích.    
  Foto 01 
 
Pr ůčelí.  Hlavní vstupní (východní) pr ůčelí.  
  Foto 02 
 
Pr ůčelí. Hlavní vstupní (východní) pr ůčelí. Naho ře a 
uprost řed detail středového rizalitu s portálem hlavního 
vstupu. V ose byl v 1. pat ře umíst ěn znak. Po znaku z ůstal 
prázdný štít, pozdél p ůlený. Jedná se novodobou úpravu 
nebo snad stopu po alian čním znaku (?). Dole JV nároží. 
  Foto 03 
 
Pr ůčelí. Naho ře J bo ční průčelí. Uprost řed a dole zadní Z průčelí s 
přistavěnou zimní zahradou a výtahem. 
  Foto 04 
 
Pr ůčelí. Naho ře S boční průčelí. Dole p řistavěná zahrada, výtah a visu tá chodba, která vedla 
k původním dílnám pro lé čbu prací.  
  Foto 05 
 
Pr ůčelí. Hlavní vstupní (východní) pr ůčelí. Detail st ředového rizalitu. V klenáku portálu 
hlavního vstupu je letopo čet 1753. Dole vpravo detail šambrány okna p řízemí po levé stran ě 
rizalitu. Pod svrchním nát ěrem (podle stavební agendy "teple r ůžový" odstín z roku 1973) je 
mimo jiné nát ěr světle zelený, který je patrný i na jiných místech. Jako primární se jeví bílá 
líčka. 
  Foto 06 
 
Naho ře vlevo jižní bo ční rizalit. Po celé výšce rizalitu v četně trojúhelného štítu jsou na pr ůčelí 
patrné praskliny.  Nadokennní římsa v levé krajní ose v 1. pat ře je z řetelně zdeformovaná 
staršími retušemi a opravami t ěchto prasklin (praskliny zaznamenány již v roce 1965). Naho ře 
vpravo SZ nároží. V krajní ose se zaslepenými okny vedlo z p řízemí do patra postranní 
schodišt ě. Dole vlevo detail profilovaného ost ění vstupu do m. č. 107 v severním bočním 
rizalitu (z interiéru je vstup zazd ěný). Dole vpravo nádvorní portál pr ůjezdné vstupní haly. 
        Fot 07 
 
Interiéry. P řízemí. Pr ůjezdná vstupní hala  je trojdílná. 
P řední a zadní díl haly odd ěluje pr ůběžná chodba č. 103, 
která prochází celou dispozic í v severojižní ose. Díly 
jsou zaklenuté plackovými klenbami do pas ů. Ze 
zadního dílu č. 102 je p řístupné schodišt ě č. 104 do 
horních podlaží (dole). Uprost řed dvouk řídlá vrata s 
vnějším barokním zámkem ve vjezdu v zadním pr ůčelí.  
  Foto 08 
 
Interiéry. P řízemí a schodišt ě. Naho ře střední  klenební pole haly v rozsahu chodby č. 103. 
Dole vstup na schodišt ě č. 104, který byl p ůvodně  uzav řen dvouk řídlou kovanou m říží (viz 
přílohy).  
                                                                                                                                              Foto 09 
 
Interiéry. Schodišt ě. Zděné schodišt ě č. 104 - 204 - 304 se nachází v jižní části zadního traktu 
dispozice při zadním průčelí. Spojuje všechna podlaží nezávisle na členění zadní fasády. 
Konstrukci tvo ří tříramenné skeletové schodišt ě s lehce obdélným zrcadlem mezi čtyřmi 
pilíři. Schodišt ě je zaklenuté soustavou vzdutých a plochých stoupavých plackových kleneb 
sklenutých do pas ů rozepřených o pilí ře. Vnit řní schodnice tvo ří stoupající pasy ve tvaru 
kobylích hlav. Na podestách jsou prolomeny p ůlkruhové niky uzav řené konchami. Zábradlí a 
madla byla osazena v 60. letech 20. stol etí, kdy byly také  upraveny opukové stupn ě a dlažba 
na podestách z opukových desek.  
  Foto 10 
 
Interiéry. P řízemí. Naho ře vlevo boční vstup do chodby č. 103 v severním průčelí. Naho ře 
vpravo pod úrove ň terénu z části zapušt ěná valeně klenutá prostora č. 105. Dole vlevo 
plochostropá  m. č. 108, kde se nacházelo v řetenové p ůlkruhové schodišt ě do patra. Dole 
vpravo m. č. 106 s valenou klenbou s protilehlými sty čnými p ětibokými výse čemi.   
  Foto 11 
 
Interiéry. P řízemí. Naho ře vlevo m. č. 109 s výrazn ě stlačenou valenou klenbou s 
protilehlými sty čnými p ětibokými výse čemi. Naho ře vpravo m. č. 111 s vestavěným 
výtahem do patra. Dole vlevo jižní konec chodby č. 103, kam byla vestavěna plynová 
kotelna. Dole vpravo zazd ěný vstup z jižního konce chodby č. 103 na kazatelnu v kapli č. 
114. Pravoúhlý vstup byl vybourán do paty klenebního pasu a orámován kamenným 
ostěním s lištou. Situování pr ůchodu i zp ůsob provedení svědčí o tom, že pr ůchod nebyl 
sou částí původního projektu a byl z řízen druhotn ě.  
  Foto 12 
 
Interiéry. P řízemí. Kaple č. 114 - 214. Kaple obdélného p ůdorysu je zakomponována do 
jižního bo čního rizalitu v rozsahu dvou podlaží. Je zaklenutá ve dvou polích plackami 
oddělenými výrazným pasem na polopilí řích. Naho ře vlevo pohled na oltá ř s obrazem Smrt 
sv. Františka Xaverského (stav po vykradení roku 2003). Naho ře vpravo pohled na hudební 
kruchtu s pozitivem z roku 1872 ve zd ěné poprsni. Dole vlevo Z st ěna kaple s oratoří a 
kazatelnou. Na klenb ě lodi malba J. Sterna s apoteózou Nejsv ětější Trojice, na pendantivech 
alegorie spravedlnosti, síl y, pýchy a píle (dle B. Sa mka). Pravoúhlý otvor v klenb ě vede do 
m. č. 315 ve 2. patře. 
  Foto 13 
 
Interiéry. P řízemí. Kaple č. 114 - 214. Pohledy z kruchty k oltá ři. Na klenbě nad kruchtou 
malba z roku 1872 s hlavami andílk ů, na pendantivech vyobrazení sv ětců (sv. Antonína 
Paduánského dole). P ři obnově kaple v roce 1872 byla na klenbě kaple pořízena nová freska 
" od renomovaného profesora z Vídn ě a malíře z Brna". Velký k říž na V st ěně byl v roce 
1872 zakoupen tehdejším majitelem panství A. Müllerem z neznámého (neuvedeného) 
zrušeného kláštera. 
  Foto 14 
 
 
Interiéry. 1. patro. Naho ře jižní konec chodby č. 203 s 
průchodem k m. č. 213 (novodobá izolace). Ze zazd ěných 
otopných výklenk ů se obsluhovala kamna v m. č. 212 a 213. 
Uprost řed a dole m. č. 202 oddělená od zimní zahrady i chodby 
č. 203 prosklenými st ěnami.  
  Foto 15 
 
Interiéry. 1. patro. Naho ře zimní zahrada. Uprost řed starší 
dekorativní malba prosvítající pod nát ěrem na S stěně a na 
stropě m. č. 202 (dole). 
  Foto 16 
 
Interiéry. 1. patro. Naho ře m. č. 201 s historickými 
dvouk řídlými dve řmi v S stěně. Uprost řed průhled chodbou č. 
203 k J. Dole m. č. 207. V okoseném kout ě stála původně 
pokojová kachlová kamna. Obezd ěná traverza pod stropem 
vynáší p říčku vestavby  ve 2. pat ře 
  Foto 17 
 Interiéry. Patra. Srovnání proporcí chodeb v 1. pat ře (vlevo) a ve 2. pat ře (vpravo). Druhé 
patro sloužilo jako piano nobile.   
  Foto 18 
 
Interiéry. 2. patro. Naho ře vlevo m. č. 315 v průhledu z m. č. 314. Naho ře vpravo levá část 
(od vstupu) m. č. 314 v pohledu k hlavnímu pr ůčelí a dveřím do č. 315.  Dole vlevo 
dekorativní malba neznámého stá ří na fabionovém strop ě m. č. 314 nad vstupem z chodby č. 
303. Po levé stran ě vstupu jsou zazd ěná pokojová kachlová kamna. Dole vpravo pravá část 
(od vstupu) p řepažené m. č. 314 při JV nároží v pohledu k hlavnímu pr ůčelí. Patrné 
praskliny po  stranách a nad oknem v hlavním pr ůčelí.  
  Foto 19 
 
Interiéry. 2. patro. Naho ře vlevo prosklenou p říčkou p řepažená m. č. 302 s fabionovým 
stropem. Naho ře vpravo a dole severní část chodby č. 303 s detailem roztrženého 
klenebního pasu. Dole vpravo zazd ěné otopné výklenky ve východní zdi chodby, z nichž se 
obsluhovala kachlová kamna v m. č. 307 a 306.     
  Foto 20 
 
Interiéry. Detaily dve řního kování. Naho ře vlevo klika a klíčový štítek velkého krabicového 
zámku na vstupních vratech. Naho ře vpravo a dole částečně zapušt ěný krabicový zámek 
interiérových dve ří ve 2. patře s hladkým mosazným krytem , olivovou klikou a plochým 
klíčovým štítkem. Sou částí zámku je zástr čka pro zajišt ění zavřených dve ří zevnitř.    
  Foto 21 
 
Interiéry. Schodišt ě na půdu. Z podesty hlavního schodišt ě č. 104 - 204 - 304 ve 2. patře 
pokračuje schodišt ě na půdu (ve vstupu jsou dvouk řídlé, z části prosklené dve ře naho ře na 
pravé stran ě). V tomto úseku se stupn ě i podesty zachovaly v p ůvodní historické podob ě z 
opuky. P ři vyúst ění na půdu bylo schodišt ě zúženo vestavbou rampy p řipojeného l ůžkového 
výtahu.  
                                                                                                                                               Foto 22 
 
Krov. Naho ře pohled k p ůdní vestavbě ze 60. let 20. století v JZ 
části podkroví. Uprost řed a dole krov u štítu st ředového rizalitu. 
V krovu je na r ůzných místech v ětší množství nápis ů a letopočtů. 
V ětšinou jsou psané tužkou a žádný není starší 19. století.  
  Foto 23 
 
Krov. Hambalková konstrukce s v ěšáky má dv ě úrovn ě hambalk ů. Plná vazba sestává ve 
spodní úrovni z ležaté stolice. P řechod v místech zesílení šikm ých stojek pod pásky tvo ří 
ozdobné trojúhelné výb ěhy (dole vpravo). V horní úrovni  jsou stojaté stolice. P řes stojky 
těchto stolic jsou plátovány pomocné st řechovité vzp ěry, které vynášejí v ěšáky. V ěšáky jsou 
umíst ěny ve střední podélné rovin ě krovu a v úrovni spodních hambalk ů jsou propojené 
vaznicemi. Ležaté stolice jsou provázány v rovin ě sloupk ů třemi vaznicemi, z nichž prahová a 
horní vaznice jsou p ětiboké, st ředová vaznice je čtyřboká. Prahové vaznice jsou na krát čatech. 
Zavětrování v rovině střechy je provedeno vždy dv ěma diagonálními vzp ěrami.  
  Foto 24 
 
Krov. Naho ře vlevo SV nároží krovu se šikmými vzp ěrami zavětrování v rovině střechy. V 
krovu se do p řestavby v 60. letech nacházely čtyři historické komíny rozmíst ěné v h řebeni 
střechy podle symetricky situovaných topeniš ť. Do konstrukce krovu byly za členěny pomocí 
vým ěn. P ři přestavbě byly dva komíny strženy zcela a dva zbývající ubourány pod st řechu. 
Dole vpravo vým ěna a přerušená vaznice mezi v ěšáky u odbouraného komína v S části půdy. 
Komíny tvo řily soustavy "kalhotového" spojení jednotlivých sopouch ů. Dodate čně vznikly 
mezi sopouchy obezd ěné prostory. Vedle komín ů je do h řebene vetknuta hr anolová hodinová 
věž. Její horní zd ěná část spočívá na trámové stolici s druhotným obedn ěním spodní části 
(foto 22 naho ře vpravo). 
 Foto 25 
 
Střechy. Naho ře hodinová v ěž a strojovna p řistavěného výtahu. 
Dle zprávy z roku 1960 byl na zaniklých v ěžních hodinách 
letopočet 1767. Na plechovém praporku korouhvi čky na věži je 
letopočet 1974. Dole S část střechy s novodobým komínem ze 60. 
let.

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	průzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	stavebně historický průzkum (SHP)
Bližší specifikace:	průzkum a dokumentace architektonického dědictví

Jméno souboru:

B0025171.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Fajman Marek

Popis dokumentu:

Borotín, okr. Blansko, zámek

Název pracoviště:

ÚOP v Brně

Velikost dokumentu (v bytech):

50379407 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Borský Pavel;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

zámek;

Datum vzniku:

2014

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 12629831

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000127858
Název	areál zámku
Číslo ÚSKP	17239/7-359
ID právního stavu	127858 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1681010

Název objektu:

Část obce: Borotín

Č. dom.: č.p. 17

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Borotín u Boskovic

Obec: Borotín

ORP: Boskovice

Okres: Blansko

	areál zámku (prvek 12629831)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 833

Název lokality: Borotín

Reálný typ: ves

Kat. území: Borotín u Boskovic

Obec: Borotín

ORP: Boskovice

Okres: Blansko

Kraj: Jihomoravský kraj

	areál zámku (prvek 12629831)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 291

Název hist. regionu: Jevíčko

	areál zámku (prvek 12629831)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost