Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

5.     VÝVOJ VYBRANÝCH CUKROVARŮ 
STOUPALOVA KONCERNU 
 
BŘECLAV 
 
5.1.1     Rodina Kuffnerů a založení cukrovaru v Břeclavi 
 
Cukrovarnictví se stalo v polovině 19. století nejdůležitějším potravinářským 
odvětvím na Moravě a ve Slezsku. Od 50. let 19. stol. vyniklo na Moravě v tomto 
oboru několik podnikatelských rodin, mezi které patřila i břeclavská  židovská rodina 
Kuffnerů. 
Historie této břeclavské rodiny sahá až do 18. století a je spojena s osobou Löbla 
Kuffnera, který se stal počátkem 18. století nájemce lihovaru, patřícího knížeti 
Lichtensteinovi. Za zmínku stojí událost, která se přihodila v roce 1720 a která stála u 
zrodu přízně knížete Josefa Václava z Lichtensteinu k rodině Kuffnerů.  
Roku 1842 získal David Kuffner oprávnění k výrobě likérů a rosolky. O sedm let 
později požádal o povolení zřídit výrobnu a rafinérii cukru v Břeclavi. Ještě téhož 
roku však od své žádosti ustoupil. Až dne 1. října 1863 byla do obchodního rejstříku 
zapsána veřejná obchodní společnost Kuffnerův břeclavský cukrovar, kterou 
v Břeclavi založil Heřman (Hisrsch) Kuffner123, a jelikož šlo o větší podnik, spojil se 
 blízkými, kapitálově silnými příbuznými – se svým bratrem a bratrancem Jakubem a 
Ignácem Kuffnerovými.124
                                                 
123 Heřman Kuffner zpočátku studoval na piaristické škole v Mikulově, ale studia brzy ukončil, aby se podle 
vůle svého otce věnoval podnikání. Stal se prezidentem cukrovaru a lihovaru akciové společnosti v Dioszeghu 
v Uhrách a dosáhl vlivného postavení břeclavského starosty. V letech 1873-1899 působil jako člen brněnské 
obchodní a živnostenské komory. V roce 1870 se Heřman i s rodinou přestěhoval z historického domu 
v Poštorenské ulici do nově vystaveného domu na náměstí, odkud se mohl plně věnovat spolkovým aktivitám. 
Zde žil až do své smrti v roce 1905. V průběhu svého života přispíval k zvelebování města. Měl zájem na jeho 
hospodářském růstu, ale i na jeho německém charakteru. Roku 1874 jako městský radní dal podnět k založení 
městské spořitelny, která se záhy stala štědrou podporovatelkou všeho německého. Téhož roku a za pomoci 
spořitelny byla otevřena německá měšťanská škola.  Za své zásluhy v oblasti zemědělství získal mnohá uznání a 
stal se Rytířem řádu Františka Josefa a  čestným občanem Břeclavi, Altenmarkt a Kostitz.  Srovnej: Gaugush, 
G.:Die Familie Kuffner. In: Adler Zeitschrift für Genealogie und Heraldik, 20 (XXXIV) Band, Heft 8, 2000. s. 
243.; Zimková, A.: c.d., s. 24.; MZA, H 1, kniha 19, inv. j.376,  K padesátinám Viktora Stoupala, s. 19. 
124 I když se Ignác narodil v Břeclavi, odešel roku 1849 spolu s Jakubem do Vídně. Společně založili 
v Ottakrinu poblíž Vídně velký pivovar. Firmě se dobře dařilo a Kuffnerové se povznesli mezi majetné a vážené 
 68
Budova cukrovaru byla postavena již v roce 1862 v místech125, kde stály stodoly 
pro uskladnění sena a slámy pro vojsko v sousedství nádražní budovy. Cukrovar 
zpočátku zpracovával 1 500 q řepy denně a získaný surový cukr se  rafinoval na 
homole. Vedle cukrovaru zařídili Kuffnerové i drožďárnu, která pracovala až do roku 
1892.  
 Cukrovarské společnosti obecně měly zájem hospodařit na vlastní půdě, skupovaly 
tedy rozsáhlé pozemky, zejména od šlechtických velkostatkářů, aby měly zajištěnou 
půdu pro pěstování cukrové řepy. Tomuto trendu se přizpůsobili i  Kuffnerové. 
Postupně skoupili v Břeclavi na 2 500 měřic (tj. 480 ha) polí a dvůr Pálenice nedaleko 
lihovaru v tehdejší židovské čtvrti. Brzy nato postavili dvůr Padělek ve Staré 
Břeclavi126 a koupili deset selských usedlostí od rolníků, kteří se vystěhovali do 
Chicaga v Novém světě s vidinou lepších podmínek k živobytí.  V Prušánkách k osmi 
usedlostem připojili roku 1867 polnosti asi sta prušáneckých podsedků (asi 2 000 
měřic = 384 ha), kteří se vystěhovali na Volyň a do Chorvatska, neboť se jim doma na 
skromných políčkách žilo těžce.  
V letech 1863 až 1865 rozšířili své hospodářství nájmem pozemků a dvorů od 
knížete Lichtensteina. Najali si Velký dvůr v Břeclavi, Jánský dvůr ve Staré Břeclavi 
(621 ha), dvory Lanštorf (dnes Ladná), Prechov (495 ha), Podivín (144 ha),  Široký 
dvůr (434 ha), Hrušky (479 ha) a dvůr Velké Bílovice (334 ha). Tím se stali vedle 
Lichtensteinů největšími zemědělskými držiteli v Břeclavi.127  
Cukrovar tedy těžil ze své mimořádné polohy uprostřed zemědělského kraje, kde se 
výborně dařilo cukrové řepě, a především ze svého těsného sousedství s významným 
železničním uzlem. Ze železniční stanice však muselo být do cukrovaru všechno 
zboží dopravováno potahy, a proto byl cukrovar od roku 1872 spojen koněspřežnou 
železniční dráhou s dřevěným mostem128 přes řeku Dyji se železniční stanicí 
                                                                                                                                                       
rodiny. Ignác se stal v Ottakringu dokonce starostou, založil několik humanistických ústavů a roku 1878 získal 
od panovníka i šlechtický titul. Pokluda, Z.: Kuffnerové. In: Malovaný kraj, roč. 31, Hodonín 1995, nestr.  
125 Cukrovar ležel na pravém břehu Dyje asi deset minut chůze od středu města. 
126 Schwenger, H.: c.d., s. 322-323. 
127 Zimková, A.:Břeclav v údobí kapitalismu v letech 1848-1914. Mikulov 1963, s. 13. 
128 Vlečka byla dlouhá asi jeden kilometr. 
 69
v Břeclavi.129 Na tuto Kuffnerovu vlečku navazovala od roku 1888 i vlečka 
k lichtensteinské pile.130
 Dne 1. července 1871 založili Ignác, Jakub a Gettlieb Kuffnerové firmu Kuffnerův 
lihovar v Břeclavi, která byla téhož roku zapsána jako veřejná společnost. O devět let 
později  začali pod touto společností provozovat také výrobu ječného sladu. 
Ekonomie Kuffnerova cukrovaru ležely z větší části v okresu Břeclav a jen z 1/12 
v hodonínském okrese, v jižní části Moravy mezi řekami Dyjí a Moravou. V roce 
1890 již měly rozlohu asi 2 820 ha. Z toho pole představovala 2 440 ha a louky 380 
ha.  
Vzhledem k tomu, že osev řepy stále, továrna nestačila pro malý výkon řepu 
zpracovávat, a proto byla v roce 1884 rekonstruována. Do závodu byla pořízena 
difúzní baterie, čímž stouplo zpracování na 5 tisíc q řepy denně, a rafinérie byla 
rozšířena na výrobu 300 q homolí denně. Řepní kampaň trvala do března a rafinační 
kampaň až do července. 
Po stránce technické byl tedy cukrovar  plně zařízen. Nechyběly zde strojní dílny 
ani kovárna, kde se prováděly opravy všech strojů a nářadí.  
V roce 1875 vznikl při cukrovaru oddíl cukrovarských hasičů (Fabriksfeurwehr), 
který měl k dispozici tři velké pojízdné stříkačky, zásobník na vodu, vozidlo na 
přepravu osádky a vůz s hasičským vybavením a tisíc metrů dlouhou hadicí. Tento 
oddíl řešil i požáry ve městě. Oficiální oddíl hasičů města Břeclavi byl totiž založen 
až v roce 1879131  
Stálí zaměstnanci cukrovaru a jeho ekonomií měli k dispozici bezplatně byt, otop a 
světlo a samozřejmě pobírali měsíční mzdu. Pomocní dělníci (čeledíni) byli placeni 
týdenní mzdou a deputát nedostávali. Kampaňoví dělníci byli zaměstnáni jen na 
sezónní práce a  nepatřili tedy ke stálým zaměstnancům. Většina z nich pocházela 
z velké dálky, a proto bydleli v dělnických bytech přímo v areálu cukrovaru.  
                                                 
129 Cukrovar zajišťoval vodu a také plynové osvětlení břeclavského nádraží. Srovnej: Čuda, L.:Chronik der 
Stadt Lundenburg in Verbindung mit darauf in Beziehung stehenden historischen Ereignissen unseres 
Heimatlandes, Lundenburg 1887, s. 28.  
130 Školl, J.: Železniční stanice Břeclav v letech 1849-1914. JM 1992, roč. 28, sv. 31, s. 98-99. 
131 Čuda, L.: c.d., s. 32. 
 70
Průměrná denní mzda se určovala podle ročního období a podle obtížnosti práce. 
Za mužskou práci se platilo v rozmezí 45-60 krejcarů a za ženskou 40-50 krejcarů. 
Pokud byla práce úkolová, bývala mzda až dvojnásobná.132
Když v roce 1890 koupil Heřman Kuffner společně s Mořicem (který po smrti 
svého otce Ignáce Kuffnera roku 1882 zaujal jeho místo veřejného společníka), 
Karlem a Vilémem Kuffnerovými (synové zemřelého Jakuba Kuffnera) cukrovar 
v Podivíně133, a ovládl tím veškerou produkci řepy v okolí Břeclavi.  
Dne 20. srpna roku 1893 vyhořel cukrovar v Břeclavi do základů. Ušetřena zůstala 
pouze spodiová stanice a skladiště. Továrna nemohla být ovšem do zahájení kampaně 
obnovena, a proto se všechna řepa ze sklizně roku 1893 zpracovávala v Podivíně.  
Stavba nových budov byla zahájena ještě téhož roku v mnohem větších rozměrech 
než předtím. Strojně byl cukrovar zařízen na zpracování 8 000 q řepy a pro denní 
výrobu 1 000 q bílého zboží – homolí, kostek a písku. Nová továrna zahájila provoz 
v roce 1894.  
                                                 
132 Kuffner, H., Proskowetz, M. R.: Der Landwirtschaftliche Betrieb der Zuckerfabrik Lundenburg. Wien 1890, 
nestr. 
133 Dne 11. prosince 1868 požádali rolníci z Podivína a okolí ve spojení s několika podnikateli o povolení ke 
zřízení cukrovaru v Podivíně.  Mezi hlavními organizátory akce byli zejména rolník a poslanec Eduard Kornyšl 
z Rakvic, starosta Václav Lebloch z Velkých Bílovic, starosta František Bezděk z Kobylí, starosta  Podivína Jan 
Ellinger a dále několik podivínských měšťanů a duchovních. Z podnikatelů se na akci podílel brněnský 
soukenický továrník Jan Hlávka. Po vzoru rolnického cukrovaru ve Vrbátkách byly vypracovány stanovy, 
projekt podniku i rozpočet.  
 Základní kapitál mělo tvořit 300 tisíc zl. rozdělených do 1 000 akcií na jméno po 300 zl.. Akci organizoval 
podivínský hospodářský spolek Břetislav. Předsedou akciové společnosti se stal Eduard Kornyšl. Po zakoupení 
potřebných pozemků byla roku 1869 zahájena stavba a roku 1871 proběhla již první kampaň. Sám  Kornyšl byl 
duší akce, staral se o vše, studoval zařízení jiných cukrovarů a možnosti jejich nákupu. Jeho činnost byla 
obdivuhodná, avšak narážel na neporozumění, nesvornost akcionářů a chamtivost některých členů (podvody při 
dodávkách řepy a stavebního materiálu, při odběru řepných řízků a při honorování cest vedoucích akcionářů), 
na nezkušenost a neznalost ve vedení podniku a hlavně na sobecké jednání ředitele cukrovaru Gafroně. A tak již 
na počátku docházelo k rozporům mezi vedoucími činovníky a k finančním nesnázím. Akcionářům byla 
vyplacena jen jediná dividenda, a to za první rok provozu. Společnost nemohla zaplatit stroje a vnitřní zařízení. 
Kornyšl se marně snažil odvrátit blížící se bankrot zvýšením akciového kapitálu na 500 tisíc zl.. Roku 1873 byl 
cukrovar prodán v dražbě hlavnímu věřiteli, firmě Daněk a Breitenfeld v Praze, která jej prodala Josefu 
Götzlovi, starostovi pražského předměstí Karlína. Zhroucením podniku přišli akcionáři o mnoho peněz a 
veřejnost obviňovala Kornyšla (zemřel téhož roku ve Vídni) a Ellingera , který se vzdal úřadu starosty a působil 
dále v Podivíně jako poštmistr a hostinský, že se obohacovali na úkor společnosti a že podnik přivedli k úpadku. 
Z velké části však byla tato obvinění nepravdivá. Pod novým majitelem  začal cukrovar slušně prosperovat a 
v době kampaně zaměstnával mnoho dělníků. V roce 1890 jej koupil H. Kuffner, aby se zbavil konkurence. 
Podivínský cukrovar od té doby zůstával jen jako záloha pro případ extrémní zátěže cukrovaru vBřeclavi. Před 
I. světovou válkou již cukrovar dlouhou dobu nepracoval, budovy chátraly a na čas sloužily i za obilní skladiště. 
V roce 1924 zde byla umístěna luštírna semen brněnské firmy Jakob Schön a spol.,  která zaměstnávala 20 
dělnic. Tomuto podniku se však nedařilo a po dvou letech byl zrušen. Vlastní cukrovar byl pak roku 1929 
zbořen. Srovnej: Hosák, L.: Dějiny města Podivín, Brno 1959, s. 95-110.; Janák, J.: Počátky podnikatelské 
aktivity české buržoazie na Moravě (na příkladu cukrovarnictví). In: Časopis Matice moravské, roč. XCVII, s. 
320.  
 71
Překotné pěstování řepy mělo i své neblahé následky, neboť se v břeclavské oblasti 
objevili nematodi, kteří zničili celou úrodu cukrovky, takže zde nastal po několik let 
její nedostatek. Půda potřebovala odpočinek, a proto se cukrovka začala pěstovat i na 
Slovensku. Příbuzní Heřmana Kuffnera současně najali císařské panství v Šaštíně, 
které v roce 1905 přešlo do nájmu Kuffnerova břeclavského cukrovaru. K tomuto 
účelu také zakoupili dvůr s pozemky v Senici.134  
Dne 1. dubna roku 1905 vznikla rodinná akciová společnost pod názvem 
Kuffnerův břeclavský cukrovar, a. s., do které přešly majetky firem Kuffnerův 
břeclavský cukrovar, Kuffnerova cukrovarská společnost v Podivíně a Břeclavský 
lihovar a spol., čímž byly tyto společnosti z obchodního rejstříku vymazány. 
Zakladateli a majiteli této akciové společnosti byli: Heřman Kuffner135 (spolumajitel 
cukrovaru v Břeclavi a spolumajitel cukrovaru v Dioszéghu a pivovaru136 ve Vídni), 
Mořic Kuffner (spolumajitel cukrovaru v Břeclavi a továrny ve Vídni), Vilém a Karel 
Kuffnerové (spolumajitelé továrny v Dioszeghu137).  
V čele společnosti, jejíž sídlo bylo v Břeclavi, stála správní rada. Akciový kapitál 
činil 5 100 000 K, což odpovídalo 12 750 kusům akcií po 400 K. Prokurou 
společnosti byl pověřen ředitel cukrovaru Gustav Elsner. 
V roce 1906 se po zemřelém Heřmanu Kuffnerovi stal novým předsedou správní 
rady Vilém Kuffner a místopředsedou Karel Kuffner. Do správní rady byl přijat 
v roce 1907 dr. Hans Redlich.  
Ve stejném roce byla provedena velká rekonstrukce závodu. Značný kapitál byl 
investován do vybavení výrobny a balírny kostkového cukru a do rekonstrukce 
výrobny moučkového cukru.138 Provoz cukrovaru byl stále zdokonalován i 
v následujících letech. V roce 1918 již zpracovával 12 000 q řepy denně.  
 
 
                                                 
134 MZA, H 1, kniha 19, inv. j .376, K padesátinám Viktora Stoupala, s. 19. 
135 V témže roce však zemřel a místo po něm zaujal jeho syn Ludvík.  
136 Hernals Bier 
137 Dnes město Sládkovičovo. 
138 Kordiovský, E., Klanicová, E.: Město Břeclav. Brno 2001, s. 190. 
 72
5.1.2     Život v cukrovaru pohledem pamětníků 
 
Život v cukrovaru plynul dlouhá léta klidně, jen tu a tam byl přerušen 
nepředvídatelnou událostí. Jedna z nich zasáhla cukrovar v roce 1873, kdy zde 
vypukla epidemie cholery. Tamější dělníci vystrašení touto zákeřnou nemocí žádali 
vyplacení mzdy, aby mohli opustit závod. Vinnou průtahů s výplatami se situace 
vyhrotila natolik, že muselo zasáhnout místní četnictvo.139
Na počátku 20. století závod zpracoval ročně jeden milión q řepy, z nichž vyrobil 
70 tisíc q cukru (převážně sand cukr, neboli „písek“). Řepa se dovážela volskými 
potahy na skládku, kde se vykládala do prizní (tj. malých jímek, kde se pokrývala 
slámou a zaházela trochu hlínou). Tak bylo možno zpracovávat velké množství řepy 
až do konce března.  
V roce 1914 se stal ředitelem cukrovaru v Břeclavi německý Žid Salomon Herc. 
Úřednictvo, převážně administrativní, bylo většinou také židovského původu.  
Práce v cukrovaru byla sice velmi namáhavá, trvala 11 hodin denně a  pokud byla 
práce úkolová, pak i 13-14 hodin, ale zato byla poměrně dobře placená. Např. před 
rokem 1900 si vařič cukru vydělal měsíčně 75 zl. (35 K)140, což byl příjem na tehdejší 
dobu velmi slušný, protože kupř. plat učitele činil  60 zl.. Mzdové rozpětí bylo však 
značné. Zřízenci, kteří byli placeni měsíční mzdou a mezi něž patřili např. 
mědíkovecký mistr a jeho zástupce, vařič rafinády atd., tvořili samostatnou 
cukrovarskou kastu a jejich plat byl někdy vyšší než u provozních techniků (např. 
rafinádní vařič a správce měli 110 až 120 zl. měsíčně). Jako deputát dostávali ještě 
dva kbelíky uhlí (celkem 30 kg na týden), jeden povoz dříví, hoblovaček a třísek. 
Pokud to k vytápění nestačilo, chodil se ještě vybírat ze škváru koks. Světlo bylo 
zdarma.   
Další skupinou zaměstnanců byli zřízenci nižší kategorie, také měsíčně placení, 
ovšem jejich mzda byla podstatně nižší, pohybovala se od 30 do 75 zl.. Měli 
také menší deputátní nárok.  Tyto dvě skupiny zaměstnanců  dostávaly plat i v době 
                                                 
139 Břeclavsko. Brno, Musejní spolek 1969, s. 184. 
140 Nová měna byla vyhlášena 11. srpna 1892. Rakouský zlatý měl proti koruně hodnotu 2:1. V oběhu však 
dlouhé roky zůstaly papírové peníze rakouské měny (korunové bankovky přišly do oběhu až v roce 1900). Proto 
se i dlouho po tomto roce mezi lidmi používala pro výpočet mzdy zlatková měna.  
 73
mimo kampaň. Ke skupině zřízenců byli počítáni i zaměstnanci s týdenním platem. 
Jednalo se především o zaměstnance mladšího věku, kteří vykonávali funkce vařičů, 
stolařů, tesařů atd. Jejich týdenní mzda se pohybovala v rozmezí 6 až 10 zl.. Všichni 
tito jmenovaní zaměstnanci byli členy jednotné odborové organizace – Organizace 
cukrovarských zřízenců. Třetí skupinu tvořili dělníci placení na konci každého dne, 
kteří pod odborovou organizaci nepatřili.  
Cukrovar měl až do roku 1918 svou nemocenskou pokladnu, lékaře a základní 
nemocniční vybavení. Léky si musel nemocný platit sám. Umřel-li některý 
zaměstnanec, pohřeb musela zaplatit rodina. Důchod pro dělníky neexistoval. Když se 
některý zaměstnanec stal invalidou, dostal od vedení cukrovaru flašinet a chodil 
žebrat, jinak se pracovalo třeba až do 75 let. Zaměstnanci neměli nárok na dovolenou. 
Sezónní dělníci přicházeli do cukrovaru za prací z Břeclavska, Podivínska, 
Lanštorfska, ale i z Hustopečska a Kloboucka.141 Tito dělníci ze vzdálených vesnic, 
odkud se nedalo pěšky denně docházet do práce, bydleli přes týden v továrních 
ubikacích, v tzv. kasárnách. Jelikož jich nebyl pro všechny dostatek, stávalo se, že 
v jednom bytě bydlely až tři rodiny. Vařily společně na jednom sporáku a pokoj měly 
rozdělený plentou. 
Začátkem války museli všichni zaměstnanci, kteří spadali pod mobilizační 
vyhlášku narukovat. Jelikož narukovalo též mnoho deputátních dělníků (převážně 
Slováků a Maďarů) snížil se značně počet zaměstnanců Kuffnerova cukrovaru. Aby 
se doplnily pracovní stavy, pracovali v cukrovaru od roku 1916 i váleční zajatci, 
hlavně Rusové a Rumuni. Hodně zaměstnanců české národnosti muselo být proto 
ozbrojeno revolverem a s páskou na ruce vykonávali  dozor nad těmito pracovníky. 
Do zaměstnání byli přijímáni i váleční invalidé.142  
V roce 1916 byl zaveden všeobecný lístkový systém na potraviny. Cukrovar měl 
samostatné zásobování masem z vlastních ekonomií. Na hospodářstvích se krmil 
hovězí a vepřový dobytek, nakupovaný až v Sedmihradsku.  
V kampani roku 1916/17 se projevily důsledky pozdě sklizené řepy, která se 
vyznačovala velkým obsahem rafinózy. Tato cukrová řepa se hodila jen ke zpracování 
                                                 
141 Čermák, K.: Břeclav a vůkolí. Holešov 1905, s. 8. 
142 MZA, K 272, kart. 40, inv. j. 92, Zápisky JHMC (Sylvestr Honalík) 
 74
na melasu. Kampaň roku 1918/19 nebyla o moc lepší. Nastaly kruté mrazy, což při 
nedostatku pracovních sil a špatné manipulaci s řepou přispělo k tomu, že od půlky 
kampaně se řepa sušila jen na cikorku.  
Vojáci ruské národnosti, kteří byli jako vězni zaměstnáni v cukrovaru, se po 
říjnové revoluci a Brestlitevském míru vrátili domů a v závodě zůstali jen Rumuni. 
 V roce 1918 se cukrovar ocitl ve finanční tísni, byla učiněna restrikce a v závodě 
zůstalo pouze 65 zaměstnanců. Po vytvoření Československé republiky se poměry 
mírně zlepšily a cukrovar zaměstnával 107 celoročních pracovníků a asi 1 200 
sezónních dělníků v době kampaně.143
  Po 28. říjnu nastoupili do cukrovaru jako strážní vojáci čeští dobrovolníci ze 
Slovácké brigády, kteří zde drželi dozor až do 1. května 1919.  
Po ustanovení Československé republiky byly v cukrovaru utvořeny závodní 
výbory a začaly se tvořit další odborové organizace. Mezi nejsilnější nově vytvořené 
patřila Organizace cukrovarských zaměstnanců. Ta se mimo jiné starala  o 
společenský život zaměstnanců. Pořádala zájezdy do divadel, plesy, měla vlastní 
hudební soubor a v letních měsících zařizovala výlety pro celé rodiny cukrovarníků. 
Její největší přínos však spočíval ve vytvoření první kolektivní smlouvy pro 
cukrovarské zaměstnance, která se později stala vzorem pro celostátní kolektivní 
smlouvu. Podle ní byli zaměstnanci placeni měsíční mzdou a byli rozděleni do čtyř 
platových tříd. Ke svému platu i nadále dostávali naturální požitky, které již byly 
přesně definovány v pracovní smlouvě. Ty se skládaly z  cukru, uhlí, brambor, dříví, 
světla a ubytování zdarma. Kromě uvedených požitků dostávali kvalifikovaní 
zaměstnanci i přídavky na děti.144 V cukrovaru byla zavedena nemocenská 
pojišťovna, která hradila léčení zaměstnanců a po třech dnech nemoci poskytovala i 
nemocenskou dávku. Zřízenci závodu byli přijati i do Penzijního ústavu pro průmysl 
cukrovarnický. Dovolenou dostávali jen stalí zaměstnanci podle odpracovaných let. 
Od roku 1936 bylo pro dělnictvo zavedeno sociální důchodové pojištění, a 
zaměstnanci mohli od 65 let odejít do důchodu.145
                                                 
143 MZA, H 200, kart. 1, inv. j. 1,  Protokoly z VH z let 1919-1939. 
144 MZA, K 272, kart. 40, inv. j. 92, Zápisky JHMC (Václav Kučera) 
145 MZA, K 272, kart. 40, inv. j. 92, Zápisky JHMC (Sylvestr Honalík) 
 75
5.1.3     Břeclavský cukrovar součástí Stoupalova koncernu 
 
Po vytvoření Československé republiky byly v rámci pozemkové reformy zabrány 
Státním pozemkovým úřadem všechny dvory, na nichž hospodařil Kuffnerův 
břeclavský cukrovar, a. s., a byly rozparcelovány nebo z nich byly vytvořeny 
zbytkové statky.  
V roce 1923 se uskutečnilo porolničení ASPC v Hodoníně, která  ve snaze získat 
co nejvíce cukrovarských podniků koupila na konci roku 1923 všechny akcie 
Kuffnerova cukrovaru. I přesto, že vlastnila všechny jeho cenné papíry, zůstal 
břeclavský cukrovar samostatnou společností. Novým předsedou správní rady 
společnosti byl v roce 1924 zvolen Viktor Stoupal, místopředsedou Ferdinand Bloch 
Bauer a za členy představenstva: ing. Oskar Čermák, František Čapka, Martin Ivančic 
a Pavel Macek. V roce 1934 převzal předsednictví ing. Oskar Čermák.146   
K prodeji cukrovaru firmě ASPC přispěly mimo jiné i horší hospodářské výsledky 
za léta 1919 a 1920, kdy v posledně uvedeném roce činil čistý zisk pouhých 396 tisíc 
Kč. Značné ztráty podnik utrpěl po obilné a řepné sklizni, neboť maximální cena 
prodeje zemědělských produktů byla stanovena ministerským nařízením. Celkovou 
ztrátu ještě umocnily vysoké náklady na provoz a zvyšující se mzdy dělníků.  
Kampaň roku 1920/21 probíhala od 6. října do 15. listopadu a bylo v ní zpracováno 
370 394 q řepy. Rafinační kampaň trvala 46 dnů a cukr se zpracovával na kostky, 
krystal a písek.147 V posledních šesti letech před odkupem akcií firmou ASPC bylo 
denní zpracování velmi malé, způsobené zastaralými stroji. Následující tabulka 
ukazuje množství řepy zpracované v kampaních 1918/19-1923/24. 
   zpracováno řepy (q)
1918/19 390 000 
1919/20 272 000 
1920/21 370 394 
1921/22 280 000 
1922/23 400 000 
1923/24 679 069 
 
 
 
 
 
                                                 
146 MZA, H 200, Rolnické akciové cukrovary, a. s. Břeclav v letech 1837-1949, inventář, s. 8. 
147 MZA, H 200, kart. 1, inv. j. 1, Protokoly z VH z let 1919-1939.  
 76
Mezi lety 1923-1925 došlo k velké rekonstrukci továrny, zejména rafinérie, kdy 
byla zřízena moderní stanice na krystal, pilé a kostky, aby se nahradil zbytek výrobní 
kapacity cukrovarů ASPC, způsobený požárem starého cukrovaru v Hodoníně. Začalo 
se stavbou obytných budov, protože sem byla přesunuta část zaměstnanců 
z hodonínského vyhořelého cukrovaru a také úřednictvo podniku. Došlo ke zřízení 
elektrické ústřední stanice s k modernizaci kotelny.148 Tato rekonstrukce závodu byla 
provedena pro zpracování 17 tisíc q řepy za den.149  
K cukrovaru náležely mimo nových kancelářských budov čtyři velké jednopatrové 
úřednické domy v někdejší Kuffnerově třídě, dva jednopatrové domy ve městě a řada 
menších budov pro úředníky a dělnictvo. Dřevěný most přes řeku Dyji spojující 
cukrovar s břeclavským nádražím byl stržen a postaven most železný. V majetku 
břeclavského cukrovaru byl i cukrovar v Podivíně s několika obytnými budovami a 
vlečkou. K tomu všemu je nutno přičíst i veškeré váhy v Břeclavi a zásoby materiálu. 
Cukrovar hospodařil na 981 ha vlastních pozemků a na pronajatých dvorech. Celková 
obhospodařovaná plocha činila 3 460 ha půdy a dělila se na dvě části: břeclavskou na 
Moravě a senickou na Slovensku. Břeclavské panství bylo obhospodařováno šesti 
správami (dvory), z nichž jen dvůr Prušánky měl pouze vlastní pozemky, a sice 450 
ha. Zbylých pět správ mělo kromě vlastních pozemků i najaté dvory, které jim byly 
přiděleny. K usnadnění přepravy řepy ze sběrných míst byly vybudovány další dvě 
železniční stanice, a to v Hruškách a Nové Vsi.150  
 V roce 1924 nastoupil do funkce nový ředitel. Byl to p. Lustig z Hodonína, který si 
přivedl s sebou nový tým velmi schopných techniků. Pod jeho vedením došlo 
k dalšímu rozšíření rafinérie tak, že v roce 1930-33 již činila výroba rafinády asi 
4 500 až 4 800 q denně.  Toto množství představovalo zhruba 13-15 vagónů kostek, 4 
vagóny homolí, 4 vagóny pilé a ostatních druhů krystalu vyrobené za 24 hodin.151 
V roce 1938 ředitel Lustig zemřel a na jeho místo nastoupil ing. Jaroslav Tietz. Název 
firmy Kuffnerův břeclavský cukrovar, akciová společnost, zůstal až do roku 1930, 
                                                 
148 MZA, H 200, kart. 2, inv. j. 2, Protokoly o schůzi správní rady Kuffnerova břeclavského cukrovaru.  
149 MZA, H 200, kart. 21, inv. j. 102,  Sestavení jmění Kuffnerova břeclavského cukrovaru k roku 1923. 
150 Tamtéž  
151 MZA, K 272, kart. 40, inv. j. 92, Zápisky JHMC (Sylvestr Honalík) 
 77
kdy byl změněn na Kuffnerovu cukrovarskou akciovou společnost v Břeclavi a 
konečně v roce 1936 na Rolnické cukrovarské podniky, a. s. v Břeclavi.152  
Břeclavský cukrovar se stal největším závodem hodonínské skupiny cukrovarů a 
svým denním zpracováním 18 000 q řepy a výrobou 6 000 q rafinády se řadil i mezi 
největší cukrovary  předmnichovské republiky.  
Po celou dobu kampaně roku 1930/31 bylo deštivé počasí. Nebývalá rekordní 
úroda řepy velmi nízké cukernatosti společně s nízkými cenami cukru na trhu přiměly 
některé cukrovary k odmítnutí převzetí celého množství dodané řepy nebo k pokusům 
převzít ji za nižší cenu. Výhodným předprodejem cukru, s kterým se započalo již 
v roce 1929, se břeclavskému cukrovaru podařilo vykázat slušný zisk i v tak kritickém 
období.153
Kampaň 1931/32 byla ve znamení značné redukce řepného osevu v celé republice a 
následně malé sklizně na jižní Moravě. Všemi očekávaný Chadbournův plán opět 
nesplnil naděje v něj kladené a vývozní ceny cukru zůstaly dále neuspokojivé. I když 
se v následujícím roce pokračovalo ve snižování řepného a třtinového osevu, státy 
stojící mimo dohodu zvyšovaly svoji výrobu a i tam, kde se doposud cukr nevyráběl, 
byly zakládány cukrovary. Klesající cukerní konsum a světová hospodářská tíseň pak 
způsobily, že všechny snahy, které měly vést ke snížení světových zásob cukru, byly 
marné.  
V roce 1936 nastala pro obyvatelstvo Československa nepříznivá doba. Stále se 
zvyšovala nezaměstnanost a lidé měli strach z propouštění. Kdo chtěl nastoupit na 
kampaň do cukrovaru, musel mít tzv. zelenou, jak se říkalo zvláštní legitimaci, anebo 
přinést potvrzení, že odpracoval u nějakého sedláka brigádu. Aby se zvývšil počet 
pracujících v cukrovaru, kteří si chtěli v kampani vydělat alespoň na skromné 
živobytí, byly zavedeny čtyřsměnné provozy.  
Kampaň roku 1937/38 pokračovala v negativním trendu. Stálé deště zvýšily 
nadmíru očekávané množství řepy, ale snížily její cukernatost na nejnižší hodnotu 
posledního desetiletí.  
                                                 
152 Rozhodla o tom Valná hromada společnosti ze dne 9. května 1936. 
153 MZA, H 200, kart. 1, inv. j. 1,  Protokoly z VH z let 1919-1939. 
 78
V tomto roce převzala společnost od dosavadních majitelů 100 % akcií Cukrovarů 
v Uherském Ostrohu a Uherském Hradišti, a. s..154 Dále zakoupila od Anglo-
československé banky a Pražské úvěrní banky cukrovar v Pohořelicích, který byl 
převzat 2. ledna 1938. Agenda Rolnických cukrovarských podniků byla téhož roku 
přenesena do Brna. 
V následující tabulce155 jsou uvedeny údaje, týkající se počtu dní v kampani, 
zpracované řepy, výtěžku a zisku společnosti za léta 1924-1937.156  
 
 
  dní kampaně zpracováno řepy (q) vyrobeno rafinády (q) zisk (Kč) 
1924/25 119 1 560 527 286 765 5 793 111 
1925/26 111 1 506 571 384 145 6 304 810 
1926/27 70 1 025 942 ???? 8 850 622 
1927/28 78 1 161 438 323 252 6 683 557 
1928/29 ?? 863 978 ???? 7 200 668 
1929/30 29 808 225 ???? 5 189 541 
1930/31 67 1 051 000 353 359 2 168 346 
1931/32 75 617 426 313 454 2 717 181 
1932/33 33 438 904 223 923 3 301 475 
1933/34 50 460 200 213 383 3 628 083 
1934/35 45 731 700 258 303 ???? 
1935/36 38 662 400 280 100 1 149 033 
1936/37 41 726 400 297 200 ???? 
1937/38 46 822 652 256 580 579 213 
 
Domácí kmenová oblast cukrovaru Břeclav zaujímala roku 1938 asi  2 150 ha.  
Cukrovar zpracovával řepu z přilehlých oblastí Slovenska a přejímal řepu na vahách 
v Senici, Smolenci, Jablonci, Humenci, Ciferu, Surovinách, Stráži n. Myj., Senci a 
Perinoku ročně 200 000 - 250 000 q řepy.157 V areálu břeclavského cukrovaru, který 
měl rozlohu téměř čtyři hektary,  byla postavena  sušárna na vyloužené řízky, v níž se 
dala sušit i celá řepa a brambory.158
                                                 
154 Továrna v Uherském Hradišti byla moderně zařízena a ve velmi dobrém stavu. Denní kapacita činila 17 000 
q řepy a vyrobilo se 3 500 q rafinády. 
155 MZA, H 200, kart. 1, inv. j. 1, Protokoly z VH z let 1919-1939. 
156 Některé údaje byly neúplné, a proto jsou nahrazeny „?????“. MZA, H 200, karton 1, inv. j. 1, Protokoly 
z VH z let 1919-1939. 
157 Tyc, J.: Cukrovarnický průmysl na pomezí moravsko-slovenském. In: Měsíčník Masarykovy československé 
společnosti, Hodonín 1947, s. 138.  
158 Hlušíková, H.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I.díl, A-G, Praha 2002, s. 463. 
 79
Každý rolník, který dodával řepu do cukrovaru, měl kromě ceny za ni získané i 
nárok na zpětný odběr části čerstvých řízků zdarma. V době 2. světové války byly tyto 
nároky upravovány. Následující tabulka ukazuje možný procentuální odběr každým 
řepařem.   
  možný odběr 
1939/40 56% 
1940/41 54,19% 
1941/42 50% 
1942/43 52% 
1943/44 52% 
1944/45 48% 
 
Další nárok se týkal suchých řízků, melasových a tzv. Ternoschnitzel, který se 
vypočítával z odevzdaného množství řepy. Řepař si mohl zvolit, který druh chtěl. 
Tabulka ukazuje procentuální nárok v jednotlivých kampaních.  
 
   nárok řepařů 
1939/40 4,20% 
1940/41 4,20% 
1941/42 3,80% 
1942/43 3,90% 
1943/44 3,90% 
1944/45 3,60% 
 
 
 
 
 
Do začátku války měli řepaři nárok i na část melasy zdarma. Za války jim byly 
jejich nároky upřeny. Mohli si ji však odkoupit v množství 1 % na dodanou řepu. 
Nárokovat cukr zdarma bez lístků mohli řepaři počínaje kampaní 1942/43. Týkalo se 
to cukru tzv. Premium-Anbauen-Zucker, a to do 104 q dodané řepy – 4 kg, od 105 do 
156 q řepy – 6 kg atd. Náhrada za skládání a nakládání nebyla řepařům vůbec 
proplácena. Kilometrové dovozné rovněž ne. Jen v případě dovozu z polí přímo do 
cukrovaru dostal řepař ušetřené dovozné.159
                                                 
159 MZA, H 200, kart. 20, inv. j. 95,  Statistika pohraničních cukrovarů (13. května 1947). 
 80
5.1.4     Rolnické cukrovarské podniky, a. s. součástí LZAG           
a znárodnění podniku 
 
V říjnu roku 1938 obsadila Břeclav a cukrovar německá armáda a s ní i zrádcové, 
kteří byli v cukrovaru zaměstnáni jako úředníci nebo dělníci. Název cukrovaru se 
změnil na Lundenburg Zuckerfabrik Gesellschaft. S kampaní přišlo též některé 
osazenstvo z vyhořelého cukrovaru Hohenau a Burgenlaunder v Rakousku.  
Pod tlakem okupace byly Rolnické cukrovarské podniky, a. s. v Břeclavi, nuceny 
prodat cukrovar v Břeclavi i se vším příslušenstvím (kupní smlouvou ze dne              
6. března 1939 a 3. května 1939)160 rakouské firmě Landwirtschaftliche 
Zuckeraktiengesellschaft se sídlem ve Vídni, od roku 1940 v Břeclavi za 1 260 000 
RM.161  
Kromě cukrovaru v Břeclavi koupila tato společnost i cukrovary v Pohořelicích, 
Hrušovanech nad Jevišovkou, Moravském Krumlově a cukrovar bratří Strakoschů 
v Hohenau a později též cukrovar v Tullnu.  
Valná hromada břeclavského cukrovaru z 29. září 1939 se rozhodla pro fúzi 
s ASPC v Hodoníně, která převzala všechna aktiva i pasiva fúzované společnosti 
podle stavu k 31. prosince 1938. Akciový kapitál společnosti neměl být fúzí zvýšen 
ani snížen a za akcie fúzované společnosti nebyly vydány výměnou žádné akcie 
fúzující společnosti.162  
Všechny akcie firmy Rolnické cukrovarské podniky, a. s. v Břeclavi, vlastnila 
firma Cukrovary v Uherském Ostrohu a Uherském Hradišti, a. s., která současně také 
fúzovala s ASPC, jíž patřily všechny akcie této firmy. Rolnické cukrovarské podniky 
a. s., v Břeclavi, se splynutím s ASPC zrušily bez likvidace. Fúze byla schválena 
ministerstvem vnitra 3. dubna 1940 a zapsána do obchodního rejstříku 18. září 
1940.163
Dne 13. dubna 1945 se do Břeclavi dostala první rozvědka Rudé armády a za 
hodinu poté už byla Břeclav osvobozena až po řeku Dyji. Všechny mosty dovnitř 
                                                 
160 Upřesněno v kapitole  4.1  Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v období Mnichova a první 
republiky. 
161 MZA, H 1, kart. 50, inv. j. 73, Opis smlouvy mezi Rolnickými cukrovarskými podniky, a. s., a  LZAG . 
162 MZA, H 200, kart. 7, inv. j. 29,  Odprodej v zabraném území... 
163 Kordiovský, E., Klanicová, E.: c.d., s. 191. 
 81
města a z cukrovaru byly vyhozeny do povětří. Následující den se připravovala Rudá 
armáda osvobodit druhou část města a cukrovar. V pět hodin ráno došlo k  útoku a 
zbytek německé armády ve zmatku cukrovar i se skladišti podpálil.  Střechy a podlahy 
budov cukrovaru byly zbořeny. Skladiště, z kterého vytékal cukr jako žhavá láva, 
lehlo též popelem. Boje ve městě přerušily přívody elektrického proudu. Až po týdnu 
se podařilo opravit v cukrovaru generátor. Další opravy si vyžádaly mnoho času a 
finančních prostředků. V roce 1946 vyčíslila ASPC náklady na rekonstrukci 
cukrovaru a znovuvýstavbu na 33 miliónů Kč. Celková škoda dosáhla výše 
139 452 000 Kč. Z této částky připadá škoda 9, 75 miliónů na zničené budovy, 10,1 
miliónů na výrobní stroje a zařízení a 119,6  miliónů na zásoby cukru. 164 Teprve 
v roce 1947 byl závod opět připraven k provozu. 
V roce 1945 podala ASPC v Hodoníně vůči firmě LZAG restituční nárok. Okresní 
soud v Břeclavi restituci uznal, ale odpůrce podal odvolání, takže rozsudek nenabyl 
právní moci a k restituci nedošlo.  
ASPC byla podřízena národní správě Československého průmyslu 
cukrovarnického, n. p., která byla vykonávána prostřednictvím zmocněnců a týkala se 
i tzv. pohraničních cukrovarů získaných firmou LZAG, tedy i cukrovaru v Břeclavi.  
V roce 1948 byly cukrovary a rafinérie cukru ASPC včetně pohraničních, 
získaných firmou LZAG ve Vídni, znárodněny se zpětnou účinností k 27. říjnu 1945, 
aniž bylo právoplatně rozhodnuto o restitučních nárocích ASPC. Jejich majetek 
připadl podle zákona č. 115/1948 Sb. státu. Vyhláškami ministryně výživy ze dne 3. 
června 1948 a 23. září 1948 byly z pohraničních cukrovarů, patřících za války firmě 
LZAG, zřízeny národní podniky, a to se všemi nemovitostmi a příslušenstvím ke dni 
1. ledna 1946. Počet stálých zaměstnanců cukrovaru v Břeclavi tehdy činil 125 osob, 
z toho bylo 27 úředníků.  
Dnem 1. ledna 1951 byl utvořen z cukrovarů v Břeclavi, Hrušovanech nad 
Jevišovkou, v Židlochovicích a v Pohořelicích jeden podnik pod názvem 
Jihomoravské cukrovary, n. p.. Cukrovar v Břeclavi byl základním závodem tohoto 
podniku. 
                                                 
164 MZA, K 272, kart. 42, Charakteristika cukrovarnického průmyslu. 
 82
Od 1. března 1951 byl ředitelem podniku jmenován ing. dr. Jaroslav Voců po 
zatčení prozatimního správce ing. Rudolfa Zörklera. Dnem 31. prosince 1952 byl 
národní podnik zrušen a vznikly nové jednotlivé národní podniky. V roce 1951 bylo 
v břeclavském cukrovaru zaměstnáno 159 osob, z toho 34 úředníků.  
K 1. lednu 1953 se cukrovar v Břeclavi osamostatnil výměrem ministryně 
potravinářského průmyslu ze dne 2. prosince 1952 a jeho nový název zněl: Cukrovar a 
rafinérie cukru v Břeclavi. Tento národní podnik byl podřízen Ministerstvu 
potravinářského průmyslu, a to hlavní správě cukrovarů prostřednictvím 
Východomoravského cukrovarského trustu, národní podnik. Ředitelem byl jmenován 
František Schneider. Od 1. srpna 1954 byl podnik podřízen Hospodářské správě 
cukrovarů prostřednictvím Krajské operativní skupiny v Brně.165  
Dnem 1. května 1957 byl podle § 2 zákona č. 51/1955 Sb. zřízen po dohodě 
s ministrem financí národní podnik Brněnské cukrovary se sídlem v Brně, s nimiž 
byly sloučeny dřívější samostatné národní podniky v Břeclavi, Hrušovanech nad 
Jevišovkou, Slavkově u Brna, Sokolnicích, Vyškově, Židlochovicích a v Pohořelicích.  
Dnem 1. dubna 1963 byly vytvořeny Jihomoravské cukrovary, n. p., se sídlem 
v Uherském Hradišti, které vznikly sloučením Gottwaldovských a Brněnských 
cukrovarů. Cukrovar v Břeclavi do nich byl začleněn jako závod 02.166
V roce 1981 se z Břeclavy stává koncernový podnik a v roce 1989 státní podnik. O 
rok později byl provoz cukrovaru ukončen.167  
 
 
 
                                                 
165 Kordiovský, E., Klanicová, E.: c.d., s. 191. 
166 MZA, K 56, Cukrovar a rafinérie cukru v Břeclavi, n. p., v letech 1944-1980, inventář, s. 4.  
167 V posledních třech desetiletích svého provozu vyráběl cukrovar krystal, kostky, moučku atd. Měl sušárnu 
vyslazených řízků a zařízení pro výrobu melasového krmiva. K cukrovaru patřila ekonomie o přibližně 500 ha. 
Zpracování řepy se pohybovalo kolem 1 500 t denně, za kampaň 50-150 tisíc tun. Robertova 16tičlenná baterie 
o obsahu jedné nádoby 12 m3 s bočním vyprazdňováním byla nahrazena v roce 1964 kontinuálním extraktorem 
DDS 2000 a epurace byla zkonstruována v letech 1974-75, varna 1974-76 a recyklující odstředivky 1975. 
(Kotelna měla celkem 7 kotlů na černé a hnědé uhlí.) 
 
 83
B) Cukrovar Břeclav 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1) Löbl Kuffner 2) Heřman Edler Kuffner 3) Ignaz Kuffner  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4) Cukrovar ve 20. století 5) Ochranná známka cukrovaru  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
6) Celkový pohled na cukrovar v době I. republiky  
 
 
 
 
 
 
 
 7-9) Pohlednice cukrovaru 
 
 Rok 1898 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rok 1901 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rok 1903  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 9) Pohled na průčelí cukrovaru v dubnu roku 1900 
 
 
 
 
 
 
Rok 1908 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
10) Pohlednice cukrovaru 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 11, 12)  Břeclavský cukrovar v roce 1929 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
13) Pohled na břeclavský cukrovar v roce 1971

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	průzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	jiný průzkum, posudek, zpráva
Bližší specifikace:	historická analýza

Jméno souboru:

B0026069.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Fajman Marek

Popis dokumentu:

Břeclav, okr. Břeclav, cukrovar

Název pracoviště:

ÚOP v Brně

Velikost dokumentu (v bytech):

1465475 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Rubáš Stanislav;

Klíčová slova:

Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

cukrovar;

Datum vzniku:

12.02.2007

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14897862

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1999992321
Název	cukrovar
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 815563

Název objektu:

Část obce: Břeclav

Č. dom.: č.p. 3145

Ulice: Národních hrdinů

Č. or.:

Kat. území: Břeclav

Obec: Břeclav

ORP: Břeclav

Okres: Břeclav

	cukrovar (prvek 14897862)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 1203

Název lokality: Břeclav

Reálný typ: město

Kat. území: Břeclav

Obec: Břeclav

ORP: Břeclav

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský kraj

	cukrovar (prvek 14897862)
	vloženo ručně

Kód CZ: 26908

Název lokality: I. Okres

Reálný typ: býv. hl. městská čtvrť

Kat. území: Břeclav

Obec: Břeclav

ORP: Břeclav

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský kraj

Kód CZ: 56190

Název lokality: Zámek I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Břeclav

Obec: Břeclav

ORP: Břeclav

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský kraj

	cukrovar (prvek 14897862)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 328

Název hist. regionu: Břeclav

	cukrovar (prvek 14897862)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost