Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

OBNO
VA
 OKENNÍCH 
VÝPLNÍ A 
VÝKLADC
Ů
OBNOVA OKENNÍCH 
VÝPLNÍ A VÝKLADCŮ
ISBN 978-80-87104-58-3
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ústřední pracoviště
Praha 2010
okna_obalka.indd   1 1/28/11   11:48 AM
1
OBNOVA OKENNÍCH 
VÝPLNÍ A VÝKLADCŮ
Marie Báčová • Martin Ebel 
 Petra Lesniaková • Alfréd Schubert • Miloš Solař 
Ladislav Špaček • Josef Štulc 
Rostislav Švácha • Petr Všetečka
2 3
OBNOVA OKENNÍCH 
VÝPLNÍ A VÝKLADCŮ
Marie Báčová • Martin Ebel • Petra Lesniaková 
Alfréd Schubert • Miloš Solař • Ladislav Špaček 
Josef Štulc • Rostislav Švácha • Petr Všetečka
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ústřední pracoviště
Odborné a metodické publikace, svazek 38
1. vydání
Praha 2010
4 5
Fotografi e na přední straně obálky: 
Luhačovice, Jurkovičův dům. Hlavní lázeňský dům, nejdůležitější realizace architekta 
Dušana Jurkoviče v Luhačovicích, z let 1901–02. V architektuře domu se prolínají folk-
lórní inspirace s aktuálními proudy moderny. (Foto Gabriela Čapková.)
Fotografi e na str. 3:
Praha – Nové Město, dům čp. 1935. Novobarokní budova obchodního a kancelářského 
domu J. Rydrycha z let 1895–96. (Foto fotosbírka NPÚ ÚP.)
Fotografi e na zadní straně obálky:
Detail espaňolety okna z počátku 20. století. Dochovaná historická okna mívají často 
krásné detaily. Byla by škoda je zničit. (Foto Miloš Solař.)
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště jako odborná organizace státní památ-
kové péče v České republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty me-
todických hledisek památkové péče, v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Tato publi-
kace vznikla v rámci plnění vědeckého záměru VZ MK 07503233301, úkolu 101 HS-I. 
Vědecký výzkum ke zkvalitnění odborně metodického řízení státní památkové péče. 
Za fi nanční podporu při vydávání této publikace patří poděkování Ministerstvu kultury 
České republiky.
Lektorovali: 
Ing. Jiří Šála, CSc.
prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.
© Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Praha 2010
© Marie Báčová, Martin Ebel, Petra Lesniaková, Alfréd Schubert, Miloš Solař, 
Ladislav Špaček, Josef Štulc, Rostislav Švácha, Petr Všetečka, 2010
Grafi cké zpracování © Aleš Lederer, 2010
Foto © Ondřej Belšík, Gabriela Čapková, Jana Červinková, Kateřina Danielová, 
Martin Halata, Petr Chotěbor, Milan Jančo, Eliška Kokinová, Petra Lesniaková, 
Jan Obšívač, Michal Panáček, Jan Pešta, Alfréd Schubert, Miloš Solař, 
Vladimír Stodola, Marie Šindelková, Ladislav Špaček, Vít Štancl, Petr Všetečka, 
Zdeněk Vácha, Jan Veselý, Hugo Zatloukal a fotosbírka Národního památkového 
ústavu, ústředního pracoviště, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště 
v hlavním městě Praze, Muzeum Prostějovska v Prostějově, Centrální spisovna 
Městského úřadu Prostějov a Ministerstvo kultury České republiky, 2010.
Použitá a doporučená literatura a prameny © Milan Jančo
ISBN 978-80-87104-58-3 
6 7
3.10  Údržba a opravy historických výplní okenních otvorů 52
3.11  Zachování hmotové a ideové autenticity 52
3.11.1  Pravidlo reverzibility 53
3.12  K předmětu péče o dochované historické výplně okenních otvorů, 
okenice a výkladce 53
3.13  Předpoklady kvalitního provedení oprav 55
3.14  Čemu je nezbytně nutné věnovat zvýšenou pozornost? 56
3.15  Prostá konzervace historických výplní okenních otvorů 57
3.16  Údržba historických výplní okenních otvorů 57
3.17  Povrchové úpravy historických výplní okenních otvorů 57
3.17.1 Upevnění uvolněných hřebíků a jiných spojovacích prvků, 
případně uvolněných kovových pásů 58
3.18  Opravy a drobné úpravy 58
3.18.1  Svěšení křídel v závěsech 59
3.18.2  Vyplnění prohlubní a otvorů v dřevěné konstrukci, vyrovnání ploch  
v drážkách 59
3.18.3  Doplnění menších dřevěných prvků 59
3.18.4  Doplnění chybějících částí kování 60
3.18.5  Opravy zasklení 60
3.18.6  Oprava nebo výměna zničeného dřevěného spodního vodorovného 
vlysu okenního křídla nebo osazovacího rámu 61
3.18.7  Nastavení poškozených dřevěných svislých vlysů okenního křídla 
nebo osazovacího rámu 61
3.18.8  Doplnění chybějících okenních křídel 62
3.18.9  Opravy dřevěných okenic 62
3.19  Opravy kovových oken a výkladců, kovových a oplechovaných okenic 63
3.20  Restaurování 64
3.21  Materiály a výrobky používané při řemeslných pracích 64
3.21.1  Dřevo 64
3.21.2  Kovové konstrukce 64
3.21.3  Kování, hřebíky, nýty 64
3.21.4  Vruty, šrouby 65
3.21.5  Lepidla 65
3.21.6  Sklo 65
3.22  Uložení historických oken a okenic ve sbírkotvorné instituci  66
3.23  Úloha pracovníků památkové péče  67
3.23.1  Průzkum a dokumentace 67
3.23.2  Předběžné projednání 67
3.23.3  Písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče 
k záměru vlastníka 68
3.23.4  Přípravná a projektová dokumentace 69
3.23.5  Písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče 
k přípravné a projektové dokumentaci 70
3.23.6  Odborný dohled při realizaci 70
OBSAH
1  ÚVOD (Josef ŠTULC) 10
2  ÚPRAVA A VÝMĚNA OKEN (Miloš SOLAŘ) 15
2.1  Vymezení pojmu „okno“ 15
2.2  Východiska 15
2.3  Posouzení návrhu na výměnu oken 18
2.3.1  Hlavní zásady posuzování záměru na výměnu oken  18
2.4  Poznámky k obsahu odborných vyjádření a závazných stanovisek  19
2.5  Projektová dokumentace  21
2.6  Realizace 22
2.7  Fyzický vzorek 22
2.8  Materiálové řešení 22
2.9  Proč nejsou v historickém prostředí vhodná plastová okna  23
2.10  Význam špaletových oken 26
2.11  Význam rámů s vnějšími křídly ven otvíravými  27
2.12  Rekonstrukce zaniklé podoby okenních výplní  27
2.13  Sjednocování 28
2.14  Chvála ventilačních okének 28
2.15  Úpravy dochovaných oken  29
2.16  Zdvojování zasklení chrámových oken 31
2.17  Okna novostaveb v historickém prostředí  32
2.18  Poznámky k širšímu právnímu rámci ochrany oken v památkových 
rezervacích a zónách 32
2.19  Okna v ochranných pásmech  34
2.20  Nechráněná, ale hodnotná okna 34
3  HODNOTA A VÝZNAM HISTORICKÝCH VÝPLNÍ OKENNÍCH 
OTVORŮ, OKENIC A VÝKLADCŮ (Alfréd SCHUBERT)  36
3.1  Současná praxe není příznivá 37
3.2  Průzkum a dokumentace 37
3.2.1  K průzkumu historických výplní okenních otvorů 37
3.3  Stručný přehled vývoje dřevěných oken 38
3.4  Stručný přehled vývoje kovových oken 44
3.4.1  Okna s konstrukcí z kovaných železných pásů 45
3.4.2  Okna s konstrukcí z válcovaných ocelových pásů 45
3.4.3  Okna ze subtilních ocelových prutů, takzvaných zasklívacích profi lů 45
3.4.4  Kovová okna v období moderní architektury 46
3.5  Okna ze skleněných tvárnic 47
3.6  Okenice historických budov 47
3.7  K povrchové úpravě a barevnosti oken a okenic 48
3.8  Podrobná dokumentace historických výplní okenních otvorů 49
3.9  Zjednodušená dokumentace historických výplní okenních otvorů 50
8 9
8  NÁTĚRY A POVRCHOVÉ ÚPRAVY OKEN V HISTORICKÝCH 
PRAMENECH (Martin EBEL) 122
9  TECHNOLOGICKÁ HLEDISKA NÁTĚRŮ HISTORICKÝCH 
OKEN, OKENIC A VÝKLADCŮ (Petra LESNIAKOVÁ) 124
9.1  Povrchové úpravy historických oken, okenic a výkladců 124
9.2  Průzkum 125
9.3  Příprava podkladu před aplikací nátěrového systému 127
9.4  Dobrý technický stav nevyžadující úplné odstranění starších nátěrů 127
9.5  Stav prvku vyžadující odstranění starších nátěrů 128
9.6  Metody odstraňování starších nátěrů – dřevěné prvky 129
9.6.1  Mechanické metody 129
9.6.2  Metody využívající zvýšené teploty 129
9.6.3  Chemické metody 129
9.7  Metody odstraňování starších nátěrů – kovové prvky 130
9.8  Aplikace nového nátěru / nátěrového systému 130
9.9  Typy nátěrových ploch 130
9.10  Prvky se zachovalými staršími nátěry 131
9.11  Aplikace povrchové úpravy na zcela očištěný základní materiál 131
9.12  Aplikace nového nátěru na dřevěný prvek 131
9.13  Aplikace nátěru na kov 132
9.14  Některé další zásady údržby kovových povrchů a jejich úprav 132
10  ÚDRŽBA A VÝMĚNA OKEN Z HLEDISKA STAVEBNÍHO PRÁVA 
(Marie BÁČOVÁ) 133
10.1  Předpisy stavebního práva 133
10.1.1  Údržba stavby 133
10.1.2  Stavební úpravy 133
10.1.3  Obsah pojmů údržba stavby a stavební úpravy 134
10.1.4  Požadavky právních předpisů a podmínky programu Zelená úsporám 135
10.1.5  Dotčené orgány 135
10.1.6  Obecné požadavky na výstavbu 136
10.2  Právní předpisy obsahující požadavky na výrobky 139
10.2.1  Technické požadavky na stavební výrobky 139
11  POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA A PRAMENY  142
11.1  Publikace a studie publikované v tištěné podobě  142
11.2  Příspěvky publikované v elektronické podobě 144
11.3  Prameny 145 
4  PŘEHLED TERMÍNŮ POUŽÍVANÝCH PŘI POPISU OKEN 
A OKENIC (Alfréd SCHUBERT)  71
4.1  Základní součásti oken 71
4.2  Druhy oken 71
4.3  Podle způsobu otvírání  72
4.4  Podle materiálů 73
4.5  Podle počtu křídel a tabulek 74
4.6  Součásti okenních rámů a křídel 74
4.7  Truhlářské obložení 74
4.8  Druhy okenic 75
4.9  Kování 75
4.9.1  Závěsy 75
4.9.2  Výztuhy 76
4.9.3  K uzavírání oken a okenic 77
4.9.4  Různé doplňky  79
4.10  Zasklení 79
5  HISTORICKÁ OKNA Z POHLEDU STAVEBNÍ FYZIKY 
(Petr VŠETEČKA) 81
5.1  Dvojitá (špaletová) dřevěná okna 81
5.2  Poloha okna v konstrukci  87
5.3  Jiné typy historických oken 88
5.4  Těsnost oken 89
5.5  Vysvětlení některých stavebně-fyzikálních pojmů  89
6  OKNA A SKLENĚNÉ STĚNY (Rostislav ŠVÁCHA) 90
7  VÝKLADCE (Ladislav ŠPAČEK) 94
7.1  Úvod 94
7.2  Typy výkladců 94
7.3  Architektonický vývoj 101
7.4  Dokumentace 107
7.5  Rozbor a datování 110
7.5.1  Terén 110
7.5.2  Archivní rešerše 111
7.6  Opravy 112
7.6.1  Obecně 112
7.6.2  Materiál 116
7.6.3  Parapety 117
7.6.4  Rolety a markýzy 118
7.6.5  Zasklení 118
7.6.6  Firemní označení 119
7.6.7  Interiér 120
7.7  Nové provedení historických výkladců 120
10 11
přežívající nedocenění jejich významu. Z praxe stále není zcela vymýcen památkářský 
purismus, který v obrovském měřítku bujel v obnově památek 60. až 80. let 20. sto-
letí a v jehož intencích se bez funkční nutnosti odstraňovaly cenné historické výplně 
otvorů pouze proto, aby je nahradily historizující prvky, údajně lépe odpovídající do-
minantnímu slohu obnovované fasády.1 Tento škodlivý a destruktivní přístup je dnes 
naštěstí již na ústupu. Na znepokojivém postupu jsou však jiné destruktivní trendy. 
Souvisejí s tím, co před sto lety velký český historik umění a památkář Max Dvořák 
ve svém Katechismu památkové péče (1916)2 jasnozřivě, s dodnes neumenšenou plat-
ností označil za „nevědomost a indolenci“, za „špatně pochopené ideje pokroku“ či 
za „nevhodné okrašlovací a novotářské touhy“. Řada po drobných opravách funkčně 
plně způsobilých oken či dveří je jejich vlastníky odstraňována. Svou úlohu přitom 
hraje i Dvořákem případně pojmenovaná „hrabivost a podvod“, v podobě masivní re-
1 Odstranění původních historických oken v zámku Litomyšl kopiemi oken předpokláda-
ných renesančních tvarů je jen jedním z mnoha tragických příkladů těchto lehkovážných 
a předem neuvážených zásahů do mnohovrstevné autentické podoby památky, kterých 
jsme byli svědky.
2 DVOŘÁK 2004.
1  ÚVOD 
Josef ŠTULC
Předmětem předkládané metodiky jsou okna, dveře, výkladce a  další výplně ot-
vorů stavebních památek. Jde o  stavební prvky mající ve  funkci i  v  obrazu staveb 
podstatný, někdy přímo rozhodující význam. Ne neprávem je ve známém přísloví při-
rovnáváno okno k lidskému oku. Otvory a jejich výplně mají primárně užitnou úlohu. 
Zajišťují přístup světla, větrání, komunikaci i  bezpečnost budov. Jsou prostředníky 
mezi exteriérem a interiérem stavby a mnohé vypovídají o její vnitřní užitné funkci či 
o jejím ideovém nebo reprezentativním významu. Architektonické řešení oken, portálů 
či výkladců je ve svém součtu a rytmizaci jedním z určujících prvků charakteru ulic 
a náměstí historických sídel. Provedení těchto prvků byla proto vždy věnována velká 
pozornost a péče. 
Výplně otvorů patří k  prvkům 
staveb, které se rychleji opotře-
bovávaly, byly nejčastěji měněny, 
a  nejrychleji umožňovaly funkční 
i  stylovou obměnu a  moderniza-
ci staveb. Z toho plyne i obrovská 
variabilita těchto prvků, jak tvarová 
a  materiálová, tak co do  různých 
technik a technologií jejich ztvárně-
ní a povrchových úprav. 
Proměnlivost a fl exibilní reagová-
ní na vývoj funkčních nároků i pro-
měny stylu a módy je také příčinou, 
proč u výplní daleko více než u zdě-
ných částí staveb ubývá směrem 
do  minulosti dochovaných auten-
tických příkladů. Vzácností se dnes 
stávají již originální výplně z období 
baroka. Originální výplně renesanč-
ní či pozdně gotické jsou pak v pra-
vém slova smyslu nenahraditelnými 
unikáty. Je však paradoxem sou-
časnosti, že kvůli probíhající živelné 
selekci, kterou procházejí například 
výplně otvorů architektury 20. sto-
letí, se dnes stávají i  tyto relativně 
nedávno vzniklé prvky čímsi nedo-
stupným, ne-li přímo unikátním.
Tento stav je jen zčásti zapříčiněn 
přirozeným působením času, neúprosnou korozí a abrazí prvků vystavených povětr-
nosti. Daleko více zde hraje roli, a to i u jmenovitě chráněných památek, stále ještě 
Obr. 1. Okna jsou neoddělitelnou součástí 
budov. Společně s podobou fasády vytvářejí 
celkový vzhled budovy. Dům bez oken by byl 
lidskou tváří bez očí, nosu, úst, tváří… (Foto 
Gabriela Čapková.)
Obr. 2a, b. I značně poškozené okno 
lze zachránit. Výměna historického okna 
za kopii by měla být tím nekrajnějším 
řešením a mělo by se k ní přistupovat 
jenom v situacích, kdy záchrana a uchování 
originálu na svém místě nejsou možné. 
Cenná originální okna by neměla být 
zničena, nýbrž po stabilizaci a konzervaci 
umístěna v příslušném studijním depozitáři. 
(Foto Milan Jančo.)
Úvod (Josef Štulc)
12 13
Příslušná kapitola předkládané metodiky si proto klade za  cíl především upozornit 
na skutečnost, že historická barevnost oken, dveří a výkladců je podstatnou součástí 
architektonického dědictví, a je proto potřeba jí při obnově věnovat odpovídající po-
zornost. Smyslem zařazení této kapitoly je ovšem také iniciovat dokumentaci docho-
vaných příkladů a archivní průzkum, které jsou předpokladem prohloubení poznání 
v této oblasti.  
Metodiku obnovy oken-
ních výplní a  výkladců jsme 
uspořádali do  relativně sa-
mostatných, nicméně obsa-
hově provázaných a na sebe 
navazujících autorských ka-
pitol. Ke  zvýšení názornosti 
výkladu k  pojednávaným 
problémům jsou ilustrace, 
fotografi cké i  kresebné, za-
členěny přímo na  příslušná 
místa textu. Doufáme, že 
rozšířený materiál se stane 
platným nástrojem v  hle-
dání a  nalézání vyvážené-
ho skloubení ekologických, 
ekonomických, funkčních, 
technologických a  přede-
vším i kulturních hledisek při 
péči o  naše architektonické 
dědictví.
Metodika není právně zá-
vazný předpis. Je dokladem 
současného stavu poznání. 
Nemůže nahradit kvalifi ko-
vané individuální posouzení 
konkrétní situace. Individu-
ální posouzení je nezbytné 
už proto, že stejně jako jiné 
metodiky vychází ze zobec-
nění, a nemůže tak zohlednit 
všechny zvláštnosti, se kte-
rými se lze při péči o  archi-
tektonické dědictví setkat. 
S ohledem na formulaci § 14 
platného zákona o  státní 
památkové péči ji však mů-
žeme považovat za  závazný 
návod, jak o  věci přemýšlet 
a která kritéria brát v úvahu. 
klamy3 propagující v nadsazené, realitě neodpovídající podobě přednosti současných 
výrobků, technologií a materiálů. 
Velké riziko pro autentické historické výplně otvorů objektivně přináší propagace 
a  značná státní a  mezinárodní podpora oprávněně věnovaná opatřením ke  snížení 
spotřeby energií. Je nezpochybnitelné, že tyto trendy mají pro celou společnost pr-
vořadý etický i praktický význam. Jejich plošná, respektive mechanicky uplatňovaná 
aplikace však může společnost citelně a zároveň nevratně ochudit o významnou část 
kulturního dědictví.4 
Památkový význam historických výplní otvorů staveb a výše naznačené trendy, kte-
ré ohrožují jejich uchování, vedly Národní památkový ústav k tomu, že v roce 2004 vy-
dal metodiku nazvanou Péče o výplně historických okenních a dveřních otvorů, jejímž 
autorem je Ing. Alfréd Schu-
bert.5 Je třeba zdůraznit, že 
čas plně prověřil její platnost 
a tato publikace zůstává ak-
tuální součástí metodických 
doporučení Národního pa-
mátkového ústavu. 
Metodika Obnova oken-
ních výplní a  výkladců ji ne-
mění, ale doplňuje a rozšiřuje 
o další témata.
Přes toto rozšíření si jsme 
vědomi, že oblast okenních 
a  dveřních výplní zdaleka 
není metodicky vyčerpána. 
Zpracování některých té-
mat, jako je například otáz-
ka zdvojování chrámových 
oken, je věcně natolik složi-
té, že nebylo reálné je zajis-
tit ve  vymezeném časovém 
horizontu. Téma barevnosti 
historických oken a  dveří je 
pak teprve vytyčeno a bude 
třeba ještě vyvinout veliké 
badatelské úsilí, než bude 
možno publikovat výsledky. 
3 Často na hraně takzvané klamavé reklamy.
4 Zatím například nikdo z titulu veřejného zájmu neomezuje ty typy novostaveb, které svou 
enormní výškou, klimatizací, dopravní dostupností a podobně životní prostředí neúnosně 
zatěžují.
5 SCHUBERT 2004.
Obr. 3a, b. Praha, Celetná ul., dům čp. 561. 
(Foto fotosbírka NPÚ ÚP, Gabriela Čapková.)
Obr. 4a, b. Praha, Celetná ul., domy čp. 588 
a 589. Odstranění obchodních výkladců z pražské 
Královské cesty bylo poměrně necitlivým zásahem 
do originální a mimořádně autentické podoby zdejší 
zástavby měšťanských domů, dokládajících průběžný 
architektonický vývoj a proměny napříč staletími. 
Vzhledem k tomu, že odstraněné výkladce nenahradila 
lepší kvalita, architektonická, estetická, funkční, lze 
z pohledu dneška nazvat „očistný zásah“ likvidující 
výkladce za zásah krajně nevhodný a poškozující. 
(Foto Hugo Zatloukal, Gabriela Čapková.)
Úvod (Josef Štulc)Úvod (Josef Štulc)
14 15
2  ÚPRAVA A VÝMĚNA OKEN 
Miloš SOLAŘ
2.1  Vymezení pojmu „okno“
Slovo „okno“ označuje v češtině jak okenní otvor, tak jeho výplň, tedy okenní rám 
a křídla. Protože označení „výplně okenních otvorů“, případně „okenní rámy a křídla“ 
je poněkud těžkopádné, je v dalším textu používáno „okno“ ve významu okenní výpl-
ně. Toto zjednodušení sice není úplně přesné, ale odpovídá praxi, ve které se opravou 
či výměnou oken běžně rozumí oprava či výměna okenních rámů a křídel.
2.2  Východiska
Podoba oken je spojena s typem budovy a nároky na využití interiéru. Obecné zása-
dy památkové péče platí pro všechna okna bez rozdílu. Zásadami nejdůležitějšími jsou 
důraz na ochranu historického originálu a respektování adekvátní formy při výměně. 
Péče o jednotlivé typologické skupiny oken se může v některých konkrétních otázkách 
lišit. Ze specifi ckých skupin připomeňme okna industriální architektury, okna chrámo-
vá, ateliérová či prosklené fasády moderní architektury.
Tato metodika, pokud není výslovně uvedeno jinak, se zaměřuje na  problemati-
ku výměn a úprav běžných oken tradičních obytných a veřejných budov. Obrací se 
jak k  vlastníkům a  projektantům, tak k  pracovníkům státní památkové péče. Jejím 
Požadavek preference zachování historického originálu a další uplatněné principy jsou 
obecně platné, i když v konkrétním případě nemusí být jejich uplatnění věcně opod-
statněné nebo přiměřené.
Na  závěr nelze opomenout lektory metodiky, projektanty a  kolegy z  výkonných 
orgánů státní památkové péče a územních odborných pracovišť Národního památ-
kového ústavu, jejichž rady, připomínky, námitky a podněty v nemalé míře ovlivnily, 
zpreciznily a vycizelovaly výslednou podobu předkládané publikace. Jmenovitě naše 
poděkování patří Igoru Krčmářovi, Milanu Mariánkovi, Jiřímu Mrázkovi, Jindřichu Nol-
lovi, Janu Obšívačovi, Janu Peštovi, Martě Procházkové, Michaelu Ryklovi, Jiřímu Sla-
víkovi, Miluši Sedláčkové, Josefu Smolovi, Jiřímu Šálovi, Jiřímu Škabradovi, Lumíru 
Tejmarovi, Zdeňku Váchovi a Janu Veselému.
Obr. 5a, b. Jánský vrch. Studium oken 
není v žádném případně nezajímavé 
a stereotypní. Kromě „běžných“ kování se 
v objevují i taková, která jsou zcela unikátní. 
K těmto jednoznačně patří mechanismus 
spřažení velkých spodních křídel dvojitých 
dovnitř otvíravých oken použitý v biskupské 
rezidenci Jánský vrch na Javorníku. 
Spřažení je zajištěno litou součástkou 
s řadou kulatých otvorů, která je osazena 
na spodní části vnitřní strany rámu vnějšího 
otvíravého křídla, a „závlačkou“ („hákem“) 
na spodní části vnější strany rámu vnitřního 
křídla okna. Ona „závlačka“ se zastrčí 
do otvorů v součástce vnějšího křídla 
a zajišťuje větší nebo menší otevření křídel. 
Firemní nápis „R.SCHUTZER.BERLIN 
* D.R.G.M. * MOD:A“ naznačuje původ 
v některé z berlínských dílen. Další analogie 
tohoto jednoduchého a praktického 
mechanismu nejsou autorům publikace 
známy. Znáte je? (Foto Kateřina Danielová.)
Obr. 1. Městská památková rezervace Cheb. Smyslem vyhlašování památek 
a památkově chráněných území je alespoň na vybraném vzorku nejhodnotnějších 
staveb a urbanistických celků zachovat kulturně-historické hodnoty, jež by bez 
památkové ochrany nejspíše zanikly. (Autorem fotografi í v této kapitole je Miloš Solař, 
není-li uvedeno jinak.)
Úvod (Josef Štulc)
16 17
kové ochrany neznamená, že na způsobu přístupu k historicky nebo architektonicky 
hodnotným, ale nechráněným stavbám nezáleží. Morální odpovědnost vlastníků, pro-
jektantů i veřejnosti za zachování architektonického dědictví se vztahuje na všechny 
stavby, které mají kulturní hodnotu. Dnes již nikdo nebude zpochybňovat názor, že 
není správné poškozovat přírodu. Z úplně stejných důvodů můžeme říci, že je správné 
chránit architektonické dědictví.
Smyslem vyhlašování památek a památkově chráněných území je alespoň na vy-
braném vzorku nejhodnotnějších staveb a urbanistických celků zachovat kulturně-
-historické hodnoty, jež by bez památkové ochrany nejspíše zanikly. To mimo jiné 
předpokládá omezit či zcela eliminovat úpravy, které u nechráněných staveb k zániku 
předmětných hodnot vedou. Argument, že výměny oken či osazení plastových rámů 
jsou v současnosti zcela běžné, je tak zároveň důvodem, proč by tomu tak v památ-
kově chráněných územích být nemělo. Řečeno jinak, jedním z cílů ochrany památek 
a památkových území je, aby v nich zůstaly zachovány tradiční okna a domovní dve-
ře, tradiční střešní krytiny, historická podoba fasád ve vší bohatosti dědictví minulosti 
a další kvality charakteristické pro architektonické dědictví. Hodnota památek a his-
torických sídel je mimo jiné v tom, že nejsou stejná jako soudobá stavební produkce. 
Čím více tradiční podoba staveb v nechráněných územích vlivem vývoje stavebnictví 
zaniká, tím naléhavější je požadavek, aby v chráněných územích zůstala zachována.
Základem moderní evropské památkové péče je úcta k dochovanému historickému 
originálu. Zachování dochovaných historických konstrukcí, prvků a povrchů je priorit-
ním úkolem. Ve svém souhrnu představují okna historické architektury velké bohatství 
forem a pro nás již nedosažitelné kvality řemeslného či dokonce uměleckořemeslného 
zpracování. Mnoho z nich vzniklo na základě individuálního výtvarného návrhu nebo 
jsou výsledkem rukodělné výroby. I prostá okna mohou mít mimořádnou historickou 
cílem je formulovat stanovisko k problematice výměny oken staveb spadajících svým 
charakterem do oblasti architektonického dědictví tak, aby odpovídalo současnému 
stavu poznání. Směrem k systému státní památkové péče se snaží sjednotit kritéria 
posuzování a poskytnout metodický postup vedoucí k věcně opodstatněným rozhod-
nutím naplňujícím účel zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Vlastníkům 
památkově hodnotných staveb by měla pomoci ujasnit si, o co a proč má smysl se při 
péči o jejich stavby snažit. Vlastníci památkově chráněných staveb1 se mohou předem 
seznámit s názorem památkové péče na problematiku výměny oken.
Okna jsou významnou součástí architektonického dědictví. Toto dědictví je vážně 
ohroženo. Výplně otvorů jsou obvykle zhotoveny z  méně trvanlivých materiálů než 
stavby samy a jsou na ně kladeny vysoké uživatelské nároky. To v současné době 
vytváří silný tlak na výměnu dochovaných historických oken za nová. Po roce 1989 se 
v České republice navíc objevily na trhu nové materiály a technologie, které začaly vy-
tlačovat výrobky charakteristické pro historické stavby. Architektonické dědictví ohro-
žují jak ztráta dochovaných historických oken, tak rezignace na užívání odpovídajících 
materiálů a architektonických forem.
Ochrana dochovaných hodnotných oken, respektive požadavek na  respektování 
adekvátní architektonické podoby oken nových, je v praxi památkové péče často kon-
fl iktní, protože se rozchází s  očekáváním stavebníků. Konfl ikt má objektivní základ 
pouze z části, protože je do značné míry podněcován masivní reklamou výrobců. Pro-
blém je v tom, že argumentace ve prospěch „nových“ oken je zjednodušena na úroveň 
reklamního sloganu. Představy stavebníků tak vycházejí často z neúplných nebo zcela 
zkreslených informací. Reklama mimo jiné nepřipomíná rizika ani nevysvětluje pod-
statné technické souvislosti.
Pro ilustraci jeden příklad za všechny. Jako přednost nových oken2 se uvádí vyso-
ká těsnost, aniž by byli potencionální zákazníci upozorněni na nutnost řešit zároveň 
s utěsněním náhradní způsob větrání. Nedostatečné provětrání vede však k problé-
mům z  hlediska hygieny vnitřního prostředí. Dokonalé utěsnění obytného prostoru 
s plynovým spotřebičem, například karmou, může mít dokonce tragické důsledky.
Spojitost lepších izolačních vlastností a vyššího utěsnění s úsporami tepla je zřejmá. 
Výsledná bilance však bude ovlivněna také vlastnostmi navazujících konstrukcí a způ-
sobem užívání. Zejména náhrady dvojitých, špaletových oken za nová jednoduchá jsou 
u historických staveb obvykle problematické i z čistě technických důvodů. V krajních 
případech mohou vést až ke kontraproduktivnímu výsledku v podobě zbytečného úni-
ku tepla špaletou. Není také pravda, že stará okna musí mít vždy výrazně horší izolační 
vlastnosti než moderní systémy vkládané do historických staveb. Záleží na konkrétní 
konstrukci a technickém stavu. V praxi památkové péče tvoří nejpočetnější skupinu 
dvojitá dřevěná okna staveb z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století, u kterých lze 
opravou, dotěsněním, případně úpravou dosáhnout vyhovujících vlastností.
Kulturní dědictví má pro nás význam. To je důvod, proč je vhodné se snažit o jeho 
zachování. Pouze malá část z něho je památkově chráněna. Absence právní památ-
1 Kulturní památka, stavba v památkové rezervaci nebo památkové zóně.
2 Plastových, dřevěných i kovových.
Obr. 2. Brno, nám. Svobody. Hodnota památek a historických sídel je mimo jiné 
v tom, že nejsou stejná jako soudobá stavební produkce.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
18 19
•  trvat na adekvátní architektonické formě a zpra-
cování nových oken;
•  neomezovat posouzení pouze na materiál a čle-
nění, ale zabývat se i konstrukcí, způsobem otví-
rání, profi lací, zasklením, kováním, detaily, povr-
chovou úpravou a barevností nově navrhovaných 
oken;
•  preferovat zachování špaletových (dvojitých) 
oken;
•  chránit okna s vnějšími křídly ven otvíravými;
•  velkou pozornost věnovat argumentaci a  zdů-
vodnění;
•  argumentovat věcně, nikoliv autoritativně;
•  komunikovat s veřejností.
2.4  Poznámky k obsahu odborných vyjádření 
a závazných stanovisek 
Reagovat na  požadavek výměny oken stanovením podmínek pro okna nová je 
z právního3 i věcného hlediska chyba. Prvním krokem by mělo vždy být posouzení 
3 Odstranění existujících oken je obnova ve smyslu ustanovení § 14 č. zákona 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění.
hodnotu. Je možno je udržovat, ale až na výjimky je není reálné reprodukovat. I v pří-
padě zhotovení kopie se reprodukuje pouze forma, hodnota historického originálu 
je nereprodukovatelná ze své podstaty. Odstraňování dochovaných oken snižuje au-
tenticitu historických staveb. Umenšuje jejich dokumentární hodnotu a vede k nežá-
doucím posunům ve  vzhledu budov. Naprostou prioritou památkové péče je proto 
prodloužení životnosti dochovaných památkově hodnotných oken, u nichž je opravou 
nebo repasí možno dosáhnout dalšího plnohodnotného užívání.
Druhá podstatná skupina kulturních hodnot souvisí s  architektonickou formou 
a vzhledem. Konstrukce a architektonické řešení okenních rámů a křídel má velký vliv 
na vnější vzhled staveb, vnímání interiérů i na prostředí historických sídel. Zachování 
adekvátního konstrukčního a architektonického řešení nových oken je proto při péči 
o architektonické dědictví velmi důležité.
Prostředkem péče o  zachování kulturně-historických hodnot jednotlivých budov 
i jimi tvořeného architektonického prostředí je ochrana původních prvků tam, kde do-
sud existují, užívání tradičních materiálů a postupů při obnovách a respektování (ne-
měnění) historického architektonického výrazu, což mimo jiné předpokládá náhradu 
dožilých hodnotných prvků a povrchů shodnými.
Každá metodika ze své podstaty zobecňuje opakující se „standardní“ situace. 
V praxi památkové péče se lze ale setkat také s různými atypickými situacemi, 
které právě pro svůj specifi cký charakter nejsou v metodické rovině postižitelné. 
V  těchto případech nabývá na  významu individuální posouzení, které by mělo 
specifi ka dotčeného objektu, případně specifi ka památkové ochrany dotčeného 
území zohlednit. 
2.3  Posouzení návrhu na výměnu oken
Posouzení návrhu na výměnu oken u památkově chráněných staveb zahrnuje dva 
kroky:
•  ověření hodnoty existujících oken a rozhodnutí, zda je přijatelné je odstranit;
•  teprve pokud požadavek na zachování existujících oken není opodstatněný nebo 
přiměřený, může následovat posouzení návrhu nového řešení. Novým řešením 
nemusí být vždy kompletní výměna. Může se jednat například o výměnu pouze vnitř-
ních či vnějších křídel špaletových oken či o přidání dalšího rámu.
2.3.1.  Hlavní zásady posuzování záměru na výměnu oken
•  zachovat dochovaná okna tam, kde je to odůvodněné a přiměřené;
•  v případě, že dochovaná okna jsou památkově hodnotná, ale nevyhovují z jiných 
důvodů, preferovat méně razantní opatření, než je celková výměna;
•  snažit se o zachování vzorků hodnotných příkladů tam, kde zachování celého sou-
boru není reálné;
•  pokud mají být měněna novodobá okna, která jsou z hlediska architektury dotčené 
stavby závadou, preferovat pro nová okna návrat k památkově adekvátní formě;
•  snažit se o prohloubení poznání průzkumy a dokumentací;
•  v principu nepřipouštět nejen plastová okna, ale všechna okna, která svým provede-
ním nejsou kompatibilní s ochranou kulturně-historických hodnot architektonického 
dědictví;
Obr. 3, 4, 5. Ve svém souhrnu představují okna 
historické architektury velké bohatství forem 
a pro nás již nedosažitelné kvality řemeslného či 
dokonce uměleckořemeslného zpracování.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
20 21
chové úpravě, barevnosti a závěsech. Požadavek popisu obsahujícího výše uvedené 
charakteristiky se týká jak návrhu (žádosti, projektu), tak odborného vyjádření a závaz-
ného stanoviska. Nevhodná konstrukce či detaily mohou být důvodem nepřijatelnosti 
navrhovaného řešení.
2.5  Projektová dokumentace 
I  relativně prostá okna mají množství detailů, na  jejichž provedení z  technických 
i architektonických důvodů záleží. Pro uspokojivý výsledek by v každém případě měla 
být podoba těchto detailů výrobci jednoznačně určena.
Pokud má být vyrobena kopie, je nejvhodnější nové okno vyrobit podle existujícího 
historického originálu, případně analogie. Přímé srovnání nového okna s předlohou 
je také nejlepší způsob ověře-
ní správnosti provedení. Pokud 
takový postup není možný, je 
nezbytné specifi kovat žádoucí 
podobu nového okna jiným způ-
sobem, obvykle projektem.
V  odpovídající míře podrobný 
projekt je pro zhotovení nových 
oken potřebný. Schéma nestačí. 
Projekt by měl navrhnout všech-
ny výše uvedené charakteristiky 
včetně průřezů, profi lací a detai-
lů. U detailů, u nichž hrozí riziko 
nesprávného provedení, by měl 
požadovaný způsob provedení 
výslovně specifi kovat.5
Zpracování projektu je v zájmu 
stavebníka.6 Složitější je otázka, 
jak postupovat, pokud se pro 
zpracování projektu stavebník 
nerozhodne sám. Rozhodnutí, 
zda uložit zpracování projektu 
jako podmínku závazného sta-
noviska, by mělo být přiměřené 
kulturně-historické hodnotě do-
tčené stavby a formě její památ-
kové ochrany. Zohlednit je vhod-
né také skutečnost, že cílem není 
5 Způsob osazení skel, detail spojení rámů a křídel v rozích.
6 Pro ilustraci srovnejme rodinný domek postavený bez projektu – vybraný z katalogu – 
a  individuálně navržený.
přípustnosti odstranění existujících prvků. Pokud není z hlediska památkové péče je-
jich odstranění přijatelné, je třeba požadavek výměny zamítnout, nikoliv stanovovat 
podmínky pro nové výplně.
Důvody, pro které lze či nelze akceptovat odstranění stávajících oken, musí být 
uvedeny v odůvodnění odborného vyjádření, potažmo závazného stanoviska. Vlastník 
má na zdůvodnění nárok a úkolem odborné organizace památkové péče je připravit 
výkonnému orgánu pro toto zdůvodnění kvalitní podklady. Věcné zdůvodnění je velmi 
důležité také metodicky, protože zamezuje přehmatům. Vymezení hodnoty je argu-
mentem zdůvodňujícím, co a proč chránit. Vymezíme-li, v čem spočívá kulturně-his-
torická hodnota dotčené stavby, stanovujeme zároveň limity možných úprav a změn. 
Změny jsou možné potud, pokud nebudou na úkor poznaných hodnot.
Zdůvodnění by v případě výměny oken mělo mít následující strukturu:
•  vymezení právní ochrany ve vztahu k posuzovanému záměru;
•  specifi kaci kulturně-historických hodnot stavby (fasád, oken);
•  důvod, proč není vhodné nebo přiměřené zachovat stávající okna;
•  zdůvodnění požadavků na okna nová.
Stejně vážnou chybou jako 
absence posouzení přijatel-
nosti odstranění existujících 
oken je omezení podmínek 
pro nová okna na požadavek, 
aby měla stejné členění jako 
ta stávající a  byla zhotovena 
ze stejného materiálu. Takové 
vymezení je totiž velmi vágní. 
Žádoucí podobu nového okna 
dostatečně nespecifi kuje. Dů-
sledkem je okno, které sice 
stanovené podmínky formál-
ně splní, ale jeho podoba není 
z  hlediska památkové péče 
vyhovující.
Při péči o historickou architekturu je nezbytná znalost a pochopení konstrukcí, tedy 
toho, jak a proč je co postaveno či uděláno. Konstrukce a vnější podoba spolu neod-
dělitelně souvisejí. Vzhled okenního rámu a křídel není tvořen pouze členěním a průře-
zem (profi lací) prvků, ale také konstrukcí a způsobem otvírání. Dvojitá okna s vnějšími 
křídly ven otvíravými vypadají jinak než jeden rám s dvojsklem a s možností sklápění.
Charakteristika nového okna by měla obsahovat spolu s údaji o materiálu a členění 
také specifi kaci, zda jde o okno jednoduché, zdvojené nebo dvojité, a údaje o způ-
sobu otvírání, profi laci, průřezech, způsobu konstrukce členění,4 typu zasklení, povr-
4 Příčle, která nese zasklení / lišta vložená do dvojskla.
Obr. 6. I prostá okna mohou mít mimořádnou 
historickou hodnotu.
Obr. 7. Praha, Valdštejnský palác. Dochované 
historické okno z poloviny 19. století. Základem 
moderní evropské památkové péče je úcta 
k dochovanému historickému originálu. 
Při zvažování výměny oken by proto mělo 
v každém případě být prvním krokem posouzení 
památkové hodnoty oken existujících. Pokud 
není jejich odstranění z hlediska památkové péče 
přijatelné, měnit by se neměla.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
22 23
ce. Soudobé materiálové alternativy mohou být srovnatelné funkčně, ale z hlediska 
památkové péče má užití tradičního materiálu hodnotu samo o sobě a je v principu 
nenahraditelné.
Požadavek použití adekvátních tradičních materiálů je podložen více důvody:
•  Materiálové řešení je součástí autenticity památek. U historických staveb je očeká-
vání určitých materiálů součástí vnímání jejich kulturní hodnoty.
•  Užívání tradičních materiálů udržuje jejich výrobu a také udržuje znalost řemeslného 
zpracování. Bez výroby odpovídajících materiálů a bez řemeslníků, kteří s nimi umějí 
pracovat, není zachování architektonického dědictví reálné. Staletími získané do-
vednosti mají mimo svůj praktický význam i nezanedbatelný kulturní rozměr. O jeho 
zachování je třeba pečovat. Preference užívání tradičních materiálů má v oblasti ar-
chitektonického dědictví širší společenské souvislosti.
•  Použití tradičních materiálů a postupů je nezbytné pro uchování autentického výrazu 
staveb. Každý materiál má totiž charakteristický vzhled a  specifi ckým způsobem 
stárne. Užití jiného materiálu se tak ve změně vzhledu a způsobu stárnutí projeví.
•  Podstatný je i  způsob zpracování vycházející z  technických vlastností materiálů. 
Okenní rámy a křídla zhotovené ze dřeva mají jinou formu než kovové, protože kov 
má jiné vlastnosti než dřevo. Pro zachování architektonického dědictví je zachování 
architektonické formy velmi důležité a tato forma s užitým materiálem úzce souvisí. 
Dřevěná nebo kovová okna nemající odpovídající formu mohou historickou archi-
tekturu znehodnotit stejně jako okna plastová. Rozdíl je v tom, že zatímco u his-
toricky odpovídajících materiálů je dosažení adekvátní formy reálné, u takzvaných 
plastových oken to reálné není, protože tento materiál je v principu spojen s odlišnou 
konstrukcí.
2.9  Proč nejsou v historickém prostředí 
vhodná plastová okna 
•  Plastová okna nevyhovují základnímu požadavku péče o architektonické dědictví 
na užití tradičního materiálu a jeho odpovídající zpracování.
•  Nevhodnost plastových oken nespočívá pouze v odlišném materiálu, ale také v kon-
strukci a charakteristických detailech. I když se užívané typy oken v minulosti často 
opakovaly, přesto jsou různorodé, mívají různou profi laci a  individuální výzdobné 
prvky. I v případě, že konkrétní systém plastových oken lze doplnit profi lací, nezna-
mená to, že tímto způsobem lze dosáhnout shodného profi lu s jakoukoliv předlohou. 
Zhotovení tvarově shodných prvků v systému plastových rámů by totiž vyžadovalo 
výrobu atypických výrobků na zařízeních v principu koncipovaných na sériovou vý-
robu, což není reálné. Dále je třeba vzít v úvahu, že vzhled okna není tvořen pouze 
průřezem (profi lací) prvků, ale i konstrukcí a způsobem otvírání. Plastové rámy před-
stavují systém, pro který jsou způsob otvírání a  s  ním spojené detaily příznačné. 
Tento systém je v zásadě odlišný od podoby tradičních okenních rámů. Pro dosa-
žení charakteristických vlastností systémů plastových oken jsou potřeba masivnější 
průřezy. Členění nevychází z konstrukce vyžadující dělení křídel příčlemi pro zasklení 
jednotlivými tabulkami, toto členění je pouze formálně napodobováno dekoračními 
lištami. Okna se dále pohledově neuplatňují pouze zvenku, ale jsou vnímána rovněž 
zpracování projektu, ale výroba vyhovujících oken. Je správné vybrat takový postup, 
který bude mít v dané situaci největší naději na úspěch. Někdy může být vyhovujícím 
prostředkem nabídka dodavatele, konzultace s dodavatelem nebo odkaz na vzorový 
příklad. Zpracování projektové dokumentace by nicméně mělo být při výměně oken 
památkově chráněných staveb chápáno jako standard.
2.6  Realizace
Pro úspěch je potřebné nejen správné zadání, ale také náležitá realizace. Velmi 
záleží na schopnostech a zkušenostech výrobce a jeho vztahu k architektonickému 
dědictví. Volba zhotovitele mívá pro výsledek rozhodující význam. Pozornost je třeba 
věnovat rovněž výběru kvalitního materiálu. U nových oken není obecně důvod odmí-
tat pro dřevěný masiv lepené profi ly. Na historických stavbách jsou běžné diference 
v rozměrech. Před výrobou oken je proto nezbytné každý otvor samostatně přeměřit. 
Zejména u  větších a  náročnějších zakázek je potřebný průběžný dohled nad jejich 
realizací. Komentář k této problematice je podrobně zpracován v kapitole věnované 
péči o dochovaná okna.
2.7  Fyzický vzorek
V praxi se osvědčilo požadovat od výrobce, aby si první nově vyrobené okno ne-
chal odsouhlasit. Takové okno lze i při zjištění drobných závad použít. Zjištěné vady, 
lhostejno, zda návrhu nebo provedení, je reálné u dalších dosud nevyrobených oken 
korigovat. To je smysl a výhoda schválení fyzického vzorku. Po zhotovení je reklama-
ce nevyhovující profi lace či chybějící okapničky mnohem obtížnější. Čím více oken 
se vyrábí nebo čím více na jejich správném provedení záleží, tím více lze předvedení 
fyzického vzorku doporučit. Optimální je, pokud je požadavek předvedení fyzického 
vzorku součástí projektu (projednaného návrhu).
2.8  Materiálové řešení
Pro architektonické dědictví 
je charakteristické užívání tra-
dičních materiálů. Je součás-
tí jeho kulturní hodnoty. Tak 
jako obraz malovaný olejem 
nelze plnohodnotně nahra-
dit fotografi í imitující olejový 
obraz, tak pro zachování ar-
chitektonického dědictví není 
možné rezignovat na  užívání 
dřeva, kamene, pálené krytiny 
a dalších materiálů, ze kterých 
byly památky v  minulosti po-
staveny a  kterými byly udr-
žovány po  dobu své existen-
Obr. 8. Okna ze stejného materiálu a se stejným 
členěním, a jaký je mezi nimi rozdíl!
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
24 25
plastových rámů dosažitelné, je více. Těžko si například představit plastová okna 
v souvislosti s lidovou architekturou.
•  Památková péče by měla být srozumitelná a předvídatelná. To znamená, že srov-
natelné příklady mají být posuzovány podle shodných kritérií. Připuštění plastových 
oken do prostředí památkových rezervací a zón je veřejností vnímáno jako prece-
dens. Rozdílné posouzení takové úpravy v  jiném případě, i když bude objektivně 
zdůvodněno rozdílnou individuální situací toho kterého objektu, může být předmě-
tem sporů. Předmětem pa-
mátkové ochrany je v přípa-
dě památkových rezervací 
a zón prostředí historického 
sídla, na  kterém se podílejí 
i  méně hodnotné budovy. 
Celková hodnota prostředí, 
pro kterou je území památ-
kově chráněno, a  vhodnost 
uplatňování shodného ná-
zoru na celém území památ-
kově chráněného celku jsou 
důvodem, proč není žádoucí 
plastové rámy připouštět ani 
u staveb, jejichž individuální 
památková hodnota není vý-
znamná.
Výše uvedené důvody jsou z hlediska památkové péče relevantní. Památková péče 
nemůže primárně odůvodňovat svá stanoviska hledisky, která jí nepříslušejí. Nicméně 
v reakci na často uváděné argumenty ve prospěch plastových rámů lze připomenout 
další skutečnosti:
•  V místnosti, v níž jsou lidé, je potřeba zajistit stálou výměnu vzduchu. Tato potřeba 
je defi nována počtem osob, kubaturou prostoru a časem. V souvislosti s utěsněním 
exteriéru stavby novými okny je proto potřeba zajistit dostatečné provětrání vnitř-
ních prostor jiným způsobem. Odborníci doporučují větrání zajistit nuceně, nejlépe 
s  rekuperací tepla. To ovšem vyžaduje značný náklad. V  historických objektech 
může být zajištění nuceného větrání navíc problém z technických, architektonických 
i památkových důvodů.
•  Jednoznačná není ani otázka nákladů. Prosté srovnání nákladů je problematické. 
Dřevěné rámy lze udržovat a  jejich životnost je při kvalitním provedení delší, než 
je tomu u plastu.7 „Bezúdržbovost“ plastových rámů jinými slovy znamená, že se 
udržovat nedají. Výsledek ekonomické rozvahy proto bude záležet i na tom, zda se 
životnost zohlední či nikoliv.
7 Pro ilustraci lze připomenout okenní rámy činžovních domů z přelomu 19. a 20. století, 
které jsou, po zhruba stu letech, obvykle funkční a obnovitelné.
z interiéru. V této souvislos-
ti je vhodné připomenout 
mimo jiné otázku kování. 
Konečně je třeba zmínit od-
lišnou povrchovou úpravu 
a  odlišný způsob stárnutí. 
Všechny tyto systémové od-
lišnosti mají dopad na vzhled 
okenního rámu. Předpoklad, 
že plastová okna mohou vy-
padat shodně jako tradiční 
okno, není reálný. V  této 
souvislosti je rozumné připo-
menout, že stejně nevhodná 
jsou i dřevěná nebo kovová 
okna, pokud mají podobné 
detaily jako okna plastová 
(průřezy a profi lace, způsob 
otvírání, detaily).
•  Pro historické stavby bývají 
z hlediska izolačních schop-
ností obvykle výhodnější 
špaletová okna než jeden 
rám. Zachování špaleto-
vých oken je u  historických 
staveb důležité i  z  hlediska 
architektonického, protože 
na  rozdíl od  jednoduchého 
rámu působí prostorově. 
Pro nezanedbatelnou část 
architektonického dědictví 
budou z  památkového hle-
diska adekvátní vnější rámy 
s křídly ven otvíravými. Pro-
vedení špaletového okna 
nebo okna s ven otvíravými 
křídly v  technologii plasto-
vých rámů nejenže není reál-
né, ale nemělo by ani smysl 
o  ně usilovat, protože uve-
dené architektonické formy 
negují výhody předmětného 
systému. Forem, které jsou 
pro zachování architektonic-
kého dědictví potřebné, ale 
které nejsou v  technologii 
Obr. 10. Podoba oken ze stejného materiálu a se 
stejným členěním se může zásadně lišit.
Obr. 11. Pro vzhled okna je způsob otvírání velmi 
důležitou charakteristikou.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
Obr. 9. Bez komentáře.
26 27
2.11  Význam rámů s vnějšími křídly ven otvíravými 
Barokní okna byla jednoduchá a  osazovala se do  špalety. Zhruba od  3. čtvrtiny 
18. století se tato okna začala zateplovat přidáním druhého rámu osazeného do líce 
fasády, jehož křídla se otvírala ven. Okna v  líci fasády s  ven otvíravými křídly jsou 
charakteristická nejen pro klasicistní novostavby, ale také pro starší budovy, jejichž 
okna byla tímto způsobem v minulosti upravena. V památkové praxi dosud přežívá 
pojetí, které při obnově akcentuje „nejhodnotnější etapu“. To v mnoha případech ved-
lo k  likvidaci mladších oken s  odůvod-
něním, že jsou z  hlediska obnovované 
stavby druhotná. Fikce slohové čistoty 
se nadřadila hodnotě dochovaného sta-
vu. Mechanickou likvidací byla obzvláště 
citelně postižena okna v líci fasády s ven 
otvíravými vnějšími křídly.
Takové pojetí je dnes názorově pře-
konané. Hodné ochrany jsou nejen kon-
strukce z doby vzniku stavby, ale všech-
ny dochované prvky, které již získaly 
historickou hodnotu. Ven otvíravá křídla 
tvoří výrazný a pozitivní motiv historické 
architektury. Namístě je tedy nejen dů-
sledná ochrana dochovaných příkladů, 
ale v  odůvodněných případech i  jejich 
rekonstrukce.
2.12  Rekonstrukce 
zaniklé podoby 
okenních výplní 
Podoba oken by měla korespondo-
vat s  celkovým architektonickým řeše-
ním. V  případě, že dochované dožilé 
rámy nemají kulturní hodnotu, měla by 
být z  hlediska památkové péče zváže-
na rekonstrukce historicky adekvátního 
řešení. Nemusí se přitom vždy jednat 
o stav odpovídající době vzniku stavby 
či dochovanému slohovému zařaze-
ní fasády.8 Rekonstrukce oken v  pojetí 
19.  století může být u  barokní stavby 
nejen památkově plnohodnotnou varian-
8 Například „barokní okna na barokní fasádu“.
•  Důležitým hlediskem při zvažování ná-
kladů, které se obvykle nebere v této 
souvislosti v úvahu, je skutečnost, že 
na  rozdíl od  dřevěných představu-
jí plastová okna ekologickou zátěž. 
Do budoucna je reálné očekávat poža-
davek na  jejich ekologickou likvidaci, 
což může být nákladnější, než je jejich 
pořizovací cena.
2.10  Význam špaletových oken
Z architektonického hlediska má velký význam zachování špaletových (dvojitých) 
oken, protože působí na rozdíl od jednoduchých rámů prostorově. Jednoduché okno 
s dvojsklem není z hlediska vzhledu fasády plnohodnotnou náhradou okna dvojitého, 
ani pokud má shodné členění. Vedle architektonických předností dvojitých oken je 
třeba upozornit i na jejich lepší zvukovou izolaci. Osazení jednoduchých (plastových) 
rámů nemusí být přínosem ani z hlediska tepelně izolačních vlastností. Mezi novou 
stavební produkcí, která je již standardně zateplována z exteriéru, a úpravami starších 
staveb je z tohoto hlediska objektivní rozdíl. Dvojité okenní rámy osazené do klasic-
ké cihelné zdi obvykle izolují lépe než jeden rám vybavený dvojsklem, který nebrání 
ochlazování nezateplenou špaletou. To lze řešit zaizolováním špalety, ale jedná se 
o úpravu, která zmenšuje světlost okenního otvoru a obecně nebývá z architektonic-
kých důvodů přijatelná.
Obr. 12. Dvojité okno působí na rozdíl 
od jednoduchého prostorovým dojmem 
zvenku i zevnitř.
Obr. 13, 14. Zdánlivé maličkosti: při srovnání původního okna a jeho rádoby kopie si 
všimneme, že historické kování je nahrazeno typizovaným současným výrobkem. Liší 
se profi lace rámu. U nového okna je profi lovaná dělící příčle nahrazena nalepením 
čehosi na sklo… Poučení je dvojí. Preferovat zachování originálu před výměnou, 
byť by to mělo být za „kopii“. Pokud již není reálné jiné řešení než výměna, věnovat 
pozornost detailům.
Obr. 15. Praha, Malostranské náměstí, 
Šternberský palác, čp.7/III. Okna v líci 
fasády tvoří významnou a ochrany hodnou 
součást architektonického dědictví. Platí 
to i pro starší stavby, které měly původně 
jednoduchá okna ve špaletě.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
28 29
2.15  Úpravy dochovaných oken 
Užitné vlastnosti oken včetně tepelně izolačních schopností jsou důležitým hledis-
kem. Názor Národního památkového ústavu vyjadřuje prohlášení, které přijal 18. květ-
na 2009 spolu s Českou komorou architektů a Státním fondem životního prostředí.10 
Citujme část, která je platná i pro okna: „Architektonické dědictví je ohroženo chátrá-
ním a necitlivými přestavbami. Ohrožuje je ale také mechanické uplatňování požadav-
ku přizpůsobovat historickou architekturu technickým standardům soudobé stavební 
produkce. Toto nebezpečí je aktuální i v případě snižování energetické náročnosti sta-
veb. Zájem společnosti na úsporách energie je nesporný. Opatření, která k takovým 
úsporám směřují, jsou potřebná. V této souvislosti ale upozorňujeme, že nepřiměřené 
prostředky mohou vést v případě architektonického dědictví k jeho poškození.
Shodujeme se v  názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a  zájem 
na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To 
však vyžaduje, aby pro specifi ckou oblast architektonického dědictví byly podmínky 
‚ušity na míru‘. Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfl ikt-
ní, a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických 
úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba 
počítat i s malými kroky, individuálními návrhy a hlavně s opravami dochovaných histo-
rických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů.“
Nevyhovující vlastnosti dochovaných oken lze zlepšit nejen výměnou, ale také úpra-
vou. Netěsnící křídla lze dotěsnit. U jednoduchých oken lze přidat druhý rám. V ně-
kterých případech je dřevěný rám natolik masivní, že snese zvětšení drážky a osazení 
dvojskla. U dvojitých oken může být řešením výměna vnějších či vnitřních křídel ve pro-
10 BORÁK – GORYCZKOVÁ – ŠTĚPÁNEK 2009.
tou, ale, a to je důležité, variantou mající větší naději na úspěch. Dvojité okenní rámy 
vyhovují užitným požadavkům současnosti mnohem lépe než starší typy. Jsou dosa-
žitelnější i z hlediska nákladů a náročnosti provedení. Požadavek návratu ke staršímu 
nedochovanému stavu není důvodem pro likvidaci dochovaných hodnotných oken-
ních výplní. S jistým zjednodušením lze konstatovat, že rekonstrukci starší podoby je 
vhodné zvažovat v situaci, kdy dochovaná okna pocházející z 2. poloviny 20. století 
poškozují vnímání celku architektonického díla.
2.13  Sjednocování
V souvislosti s požadavkem výměny bývá někdy argumentováno potřebou „sjed-
nocení“ všech okenních rámů či dveří. Z hlediska památkové péče není sjednocení 
prioritou. U historických staveb, včetně paláců a Pražského hradu, se jako důsledek 
historického vývoje běžně dochovalo více typů historických oken. Rozmanitost do-
chovaných forem je součástí kulturní hodnoty, nikoliv závadou. Takto dochované sou-
bory oken (a dveří) je žádoucí udržovat opravami a výměnami jednotlivých dožilých 
prvků. Jiná situace nastává v případě, že jsou ve fasádě osazeny novodobé, výrazně 
odlišné rámy, které narušují její architektonický výraz.9 Kritériem je kulturní hodnota 
dochovaných oken. Památkově hodnotné okenní rámy je žádoucí důsledně chránit 
včetně rozmanitosti dochovaných forem.
2.14  Chvála ventilačních okének
Konstrukce a s ní související podoba his-
torických staveb je podložena dlouhodobou 
zkušeností. Co se neosvědčilo, bylo opuště-
no, co se osvědčilo, bylo léty užívání dove-
deno do  technické a  výtvarné dokonalosti. 
I  v  minulosti lidé řešili potřebu větrat, ale 
neztrácet teplo. Důsledkem této potřeby je 
vsazování ventilačních okének do křídel dě-
lených na tabulky. Prosazení výroby těchto 
okének u nových oken nebývá jednoduché, 
protože pro výrobce znamená komplikaci. 
Tato ventilační okénka však představují pů-
vabný architektonický motiv. Byla by škoda, 
kdyby zanikl. Důvodem pro jejich zopaková-
ní i při výměně oken jsou však především vy-
nikající užitné výhody. Toto upozornění má 
obecnou platnost. Při péči o architektonické 
dědictví bychom měli pozornost věnovat 
i způsobu užívání. Mnoho z toho, na co naši 
předci přišli, může být užitečné i pro nás.
9 Viz předchozí odstavec.
Obr. 17. Praha – Malá 
Strana, dům čp. 20/III. 
Výměna vnějších oken 
umožnila zachovat 
na místě památkově 
hodnotnější okna 
vnitřní. V nových 
dřevěných ven 
otvíravých křídlech 
vnějších oken je 
osazeno dvojsklo. 
Výsledek úpravy lze 
považovat za zdařilý.
Obr. 16. Ventilační okénko.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
30 31
v případech, kdy jsou okenice zachovány nebo je lze bez potíží doplnit, není důvod 
této možnosti nevyužít. Textilní závěs může být řešením například u funkcionalistic-
kých staveb.11
2.16  Zdvojování zasklení chrámových oken
U  chrámových oken představuje přidání druhého zasklení velký architektonic-
ký i technický problém. Motivace pro přidání druhé vrstvy skla jsou různé. Obecně 
se může jednat o snahu zlepšit tepelně izolační schopnost okenní výplně, o způsob 
ochrany hodnotného vnitřního zasklení12 nebo o vyztužení stávající výplně.13 Z archi-
tektonického hlediska vede předsazení vnějšího skla k  zrcadlovému efektu. Zakrytí 
dosavadního zasklení zrcadlícím sklem znamená nepříznivý zásah do vzhledu okna 
a s ním celé fasády. Taková úprava citelně poškozuje vzhled staveb.
11 Za připomenutí stojí, že toto řešení využil například Mies van der Rohe u velkých oken 
obytné místnosti vily Tugendhat; viz také fi lm Sash windows. Why they are worth keep-
ing. (www.climatechangeandyourhome.org.uk/live/research_generic.aspx).
12 Předsazené vnější sklo funkčně nahrazuje ochrannou mříž.
13 Přidané sklo brání deformacím vitrají.
spěch nových křídel s  dvojsklem. Z  hlediska 
stavební fyziky je užití dvojskla u vnějšího okna 
výhodnější. Užití dvojskla u  vnitřního okna je 
ale technicky řešitelné. V případě užití dvojskla 
na straně interiéru musí být vnitřní okno těsné 
(doporučuje se obvodové kování), aby se pře-
dešlo kondenzaci vody mezi vnitřním a  vněj-
ším oknem. Rozhodnutí, zda vyměnit vnější či 
vnitřní křídla, by se v  těchto případech mělo 
odvíjet od jejich kulturní hodnoty. Pokud je na-
příklad na  vnitřní straně dochováno původní 
okno z 18. století a vnější rám s křídly je novo-
dobý, je správné zachovat hodnotnější vnitř-
ní okno. U oken historizující architektury jsou 
vnější okna obvykle bohatě zdobena profi lací 
a řezbami, kdežto vnitřní bývají prostší. V tako-
vém případě je vhodné zachovat okna vnější.
Tepelně izolační vlastnosti oken lze zlepšo-
vat i pomocí tradičních prostředků, jako jsou 
vnitřní nebo vnější okenice a  textilní závěsy. 
Takové řešení není univerzální. Počet případů, 
kdy bude připadat v  úvahu, je omezený. Ale 
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
Obr. 18, 19. U oken historizující 
architektury jsou vnější okna 
obvykle bohatě zdobena profi lací 
a řezbami, kdežto vnitřní bývají 
prostší. V takovém případě je 
vhodné zachovat okna vnější.
Obr. 20, 21. Praha – Staré Město, kostel sv. Klimenta. Původní stav a stav po zdvojení 
zasklení. Otevřené ventilační okénko výstižně ilustruje posun ve vzhledu.
32 33
•  Srovnejme pro ilustraci například Pražský hrad s horským hotelem a televizním vy-
sílačem na Ještědu, který je rovněž národní kulturní památkou, abychom si uvědo-
mili, že není technicky reálné v zákoně nebo vyhlášce úplným výčtem vyjmenovat, 
které konkrétní úpravy jsou při obnově kulturní památky nebo objektu v památkově 
chráněném území přípustné, případně nepřípustné. Zákon č. 20/1987 Sb., o stát-
ní památkové péči, je proto založen na jiném principu, a to na principu individuál-
ního posouzení. Toto posouzení ale nemůže být svévolné. Mělo by být v souladu 
s mezinárodními závazky České republiky, s účelem zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a s požadavkem § 14 citovaného zákona. V každém případě by 
dále mělo vycházet ze současného stavu poznání dotčených kulturně-historických 
hodnot. V případě památkových území je zcela zásadní, aby bylo v souladu s před-
mětem a podmínkami ochrany stanovenými právním aktem, kterým byla rezervace 
nebo zóna vyhlášena.
•  Skutečnost, že obnova oken (domovních dveří, fasád, střech) není ve vyhlášce vý-
slovně zmíněna, neznamená, že tyto úpravy nejsou prohlášením území za památko-
vou zónu regulovány. Prohlášení historických sídel za památkovou rezervaci nebo 
zónu standardně obsahují konstatování, že předmětem ochrany je prostředí, kultur-
ně-historické a  urbanisticko-architektonické hodnoty, či podobné formulace stej-
ného významu. Předmětem ochrany nejsou pouze kulturní památky, ale všechny 
objekty, které spoluvytvářejí charakter památkově chráněného území. Je přitom zce-
la nepochybné, že okna, domovní dveře, výkladce, fasády a střechy se na kulturně-
-historických a urbanisticko-architektonických hodnotách chráněných území podíle-
jí. Jsou proto předmětem ochrany, i když nejsou výslovně připomenuty.
•  Přistoupením České republiky k  Úmluvě o  ochraně architektonického dědictví 
Evropy se tento dokument stal přímo závazným předpisem mezinárodního práva, 
viz 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv.16 Podle této úmluvy se architektonickým 
dědictvím rozumí mimo jiné homogenní skupiny městských nebo venkovských bu-
dov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, spo-
lečenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, 
aby představovaly topografi cky vymezitelné jednotky. Tato defi nice se zcela nepo-
chybně vztahuje i na památkové rezervace a zóny. V článku 3 této úmluvy se Česká 
republika zavázala zajistit prostředky specifi ckými pro daný stát nebo region ochra-
nu památek, architektonických souborů a míst. Tedy nikoliv formálně projednat, ale 
zajistit ochranu. To se týká i oken.
16 Česká republika se již v roce 2000 zavázala k jejímu dodržování. Úmluva o ochraně ar-
chitektonického dědictví Evropy je nejen naším mezinárodním závazkem, ale ve smyslu 
čl.  10 Ústavního zákona č.  395/2001 Sb., je součástí právního řádu České republi-
ky a v případě nesouladu se zákony ČR je jim, tedy i zákonu č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, v platném znění, zcela nadřazena. Viz POLÁKOVÁ (ed.) 2007, 138–153; 
ZÍDEK – KLUSOŇ 2005, 169–176.
Druhým problémem je změna mikroklimatu v konstrukci okna a ostění, což je na-
příklad v případě středověkých kamenných kružeb velmi podstatné. Omezení odvodu 
vlhkosti odvětráním vede k fyzickému poškozování dotčených konstrukcí.
S ohledem na různorodost možných situací nelze než doporučit odpovědné indivi-
duální posouzení každého případu zvlášť. Dopady na vnější vzhled je nejlépe posoudit 
na základě fyzického vzorku. Velmi důležité je ověření dopadů zvažovaného zdvojení 
na stávající konstrukce včetně vitrajového zasklení.14
2.17  Okna novostaveb v historickém prostředí 
Řešení oken je součástí celkového architektonického ztvárnění nových staveb. Při-
pomínky k nim by proto měly být vznášeny v kontextu celého díla. Památková péče 
v této souvislosti nepreferuje historismus, ale požaduje zakomponování do daného 
prostředí. Nové stavby by neměly poškozovat dochované kulturně-historické hodnoty 
místa. To neznamená historizující tvarosloví, ale požadavek respektování měřítka, pro-
porcí, materiálů a barevnosti charakteristických pro danou lokalitu.
2.18  Poznámky k širšímu právnímu rámci ochrany 
oken v památkových rezervacích a zónách
Právní ochrana oken kulturních památek obvykle není zpochybňována. Problém 
bývá u  staveb v  památkových rezervacích a  zónách s  ohledem na  skutečnost, že 
výměna oken není v aktech, kterými byly tyto rezervace a zóny prohlášeny, výslovně 
uvedena. K tomu několik poznámek:
•  Okna jsou velmi podstatnou součástí architektonického výrazu stavby. Jejich ne-
vhodná výměna může vzhled stavby značně poškodit. I když účel památkové ochra-
ny stavby v památkové rezervaci nebo zóně není totožný s účelem ochrany kulturní 
památky, je význam fasád pro zachování chráněné kvality v obou případech nespor-
ný. Okna jsou významným prvkem nejen jednotlivých staveb, ale také prostředí his-
torických sídel. Připomínáme Evropskou chartu architektonického dědictví, přijatou 
Výborem ministrů Rady Evropy dne 26. září 1975, která k tomuto tématu formuluje 
následující stanovisko: „Po dlouhou dobu se chránily a restaurovaly nejvýznamnější 
památky, aniž by se dbalo na jejich prostředí. Ony však mohou ztratit velkou část 
svého charakteru, jestliže se toto prostředí změnilo. Kromě toho celky, i když jim chy-
bí význačné stavby, mohou poskytovat kvalitu prostředí, která z nich činí rozmanitá 
a členitá umělecká díla. Jsou to také tyto celky, které je třeba chránit jako takové.“15 
Čím méně je historická struktura narušena a čím je architektonicky ucelenější, tím 
více je důvodné považovat okenní rámy za součást chráněných kulturních hodnot 
prostředí. Řešení oken je pro některé lokality součástí jejich charakteristické podoby. 
Otázka výplňových prvků v historickém prostředí má proto nepochybně i urbanistic-
ký rozměr.
14 Odvětrání, kondenzace na povrchu konstrukcí, odvod kondenzátu, odmrzání.
15 Dostupné v angličtině, čl. 1, http://www.icomos.org/docs/euroch_e.html.
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
34 35
a v odůvodněných případech doporučit jejich zachování. Absence právní ochrany 
ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, neznamená sama o sobě 
absenci veřejného zájmu na jejich zachování. Odvolat se lze i na citovanou Úmluvu 
o architektonickém dědictví Evropy, která v článku 1 defi nuje památky jako „všechny 
budovy a konstrukce pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, 
vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného 
zařízení a výbavy“ a v článku 3 zavazuje signatáře zajistit jejich ochranu. 
2.19  Okna v ochranných pásmech 
Ochranné pásmo není ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
na rozdíl od rezervací a zón, památkově chráněným územím. Jeho smyslem je chrá-
nit památku nebo území, k nimž je ochranné pásmo vztaženo. Stavby nalézající se 
v ochranném pásmu primárně chráněny nejsou, což někdy vede k názoru, že na jejich 
oknech nezáleží.
Předmět chráněného zájmu je spolu s podmínkami vymezen v prohlášení ochran-
ného pásma. Toto vymezení je nutné při posuzování ve smyslu zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, respektovat. Nicméně v souladu se zněním citovaného 
zákona je třeba i u ochranných pásem vycházet ze současného stavu poznání. Tomu 
odpovídá názor, že okolní prostředí je pro vnímání chráněného kulturního statku dů-
ležité. Připomeňme znovu Evropskou chartu architektonického dědictví, která říká, že 
památky mohou ztratit velkou část svého charakteru, pokud se změní jejich prostředí.
Rozhodující pro uplatnění regulace oken u  staveb v  ochranném pásmu je věcné 
vyhodnocení konkrétní situace. Východiskem úvahy nemůže být s ohledem na účel 
ochranných pásem kulturně-historická hodnota dotčené stavby a  jejích oken, ale 
vztah dotčené stavby a  jejích oken k chráněnému statku. Pokud bude navrhovaná 
obnova oken v rozporu s účelem vyhlášení ochranného pásma, je ve smyslu zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, nepřípustná.
Závažnost oken pro vnímání chráněného statku je zřejmá zejména v přímé pohle-
dové souvislosti. Tedy například vede-li formální hranice mezi památkovou rezerva-
cí a jejím ochranným pásmem středem ulice nebo uplatňuje-li se posuzovaný objekt 
v pohledech na chráněnou památku, rezervaci či zónu.
2.20  Nechráněná, ale hodnotná okna
Zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je chráněn pouze nepatrný zlo-
mek architektonického dědictví. V praxi tak nejsou výjimečné situace, kdy je Národní 
památkový ústav konfrontován s ohrožením hodnotných, ale nechráněných oken (sta-
veb). K tomu několik poznámek:
•  Základním prostředkem památkové péče je výchova a vzdělání. Včasné informace, 
získávání širší podpory, spolupráce s obecními samosprávami, občanskými sdruže-
ními a odbornou veřejností pomáhají zachraňovat chráněné i nechráněné památky. 
Využít je vhodné i jiné nástroje než zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. 
Požadavky na okna mohou být zahrnuty například do regulačních plánů.
•  V některých případech může pomoci oslovení vlastníka. V případě velmi hodnotných 
nechráněných oken má smysl se pokusit alespoň o dokumentaci, zachování vzorku, 
případně o uložení odstraňovaných oken v depozitáři.
•  Lhostejnost se neodpouští. Veřejnost od Národního památkového ústavu právem 
očekává věcnou zainteresovanost. Reakce typu „to nás nezajímá, to není chráněné“ 
působí velmi negativně. Na podněty týkající se nechráněných staveb je správné věc-
ně odpovědět a vysvětlit omezení státní památkové péče.
•  Písemná vyjádření Národního památkového ústavu k oknům (stavbám), která nejsou 
zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, chráněna, by měla být věcná. 
To znamená, že by měla objektivně zhodnotit jejich kulturně-historickou hodnotu 
Úprava a výměna oken (Miloš Solař)Úprava a výměna oken (Miloš Solař)
Obr. 22. Chráněné? Nechráněné? Zničíme je?
36 37
3.1  Současná praxe není uspokojivá
Starší okna, okenice a výkladce bývají bez ohledu na svou kulturní hodnotu a sku-
tečný technický stav často odsouzeny k likvidaci. Odstraňována jsou okna osazená 
v líci fasády, významná pro zachování specifi ckého charakteru historických sídel. Špa-
letová okna, kvalitní truhlářské výrobky vyžadující zpravidla pouze dílčí opravu, jsou 
zbytečně nahrazována novými. Důsledkem je nepříznivá změna architektonického 
výrazu takto postižených (nejenom) starších staveb a postupná plíživá proměna stále 
ještě půvabných historických částí historických sídel České republiky zachovávajících 
si svého genia loci v nevzhlednou bezduchou karikaturu své původní jedinečné a ne-
opakovatelné podoby. 
Ke zbytečným necitlivým zásahům dochází často z neznalosti či nepochopení. 
3.2  Průzkum a dokumentace
Předpokladem správného ohodnocení historických oken, okenic a výkladců je je-
jich důkladné poznání.1 Průzkum a dokumentace prohlubují obecné vědomosti a jsou 
jedním z podkladů pro řešení oprav. Odborně prohlédnuta a dokumentována by měla 
být v průběhu chystané stavební akce všechna památkově hodnotná okna, výkladce 
a okenice. Jejich výměna by neměla být považována za samozřejmost. V případě zva-
žování výměny je požadavek průzkumu a dokumentace zvlášť naléhavý.
S průzkumem památkově hodnotných oken není vhodné vyčkávat, až se přistoupí 
k postavení lešení. Okna lze již předem posoudit z in-
teriéru. Z lešení lze následně rozpracovaný průzkum 
a dokumentaci doplnit. Pozornost si přitom zaslouží 
nejen dřevěné části, ale rovněž kování, oplechování, 
zasklení, nátěry a další povrchové úpravy. Je žádou-
cí dokumentovat způsob osazení, vztah k  ostění, 
omítkám a jejich povrchovým úpravám.
3.2.1  K průzkumu historických 
výplní okenních otvorů
Pro stanovení památkové hodnoty dřevěných 
a  kovových oken, okenic a  výkladců je nezbytné 
posoudit všechny jejich části. Některá okna mohou 
působit dojmem mladší konstrukce nevyžadující 
památkovou ochranu jen proto, že jsou opatřena 
novějším kováním. Naopak některá mladší okna 
1 Přehled termínů používaných při popisu oken a okenic viz následující kapitola.
3  HODNOTA A VÝZNAM 
HISTORICKÝCH VÝPLNÍ 
OKENNÍCH OTVORŮ, OKENIC 
A VÝKLADCŮ
Alfréd SCHUBERT
Péče o stavební památku spočívá především v důsledné ochraně dochované pa-
mátkově hodnotné hmoty stavebního díla, v zachování jeho autentické podoby a v re-
spektování jeho historického vývoje. Starší výplně okenních otvorů s původními de-
taily jsou cennou součástí exteriéru i interiéru staveb. Významně přispívají k zachování 
původnosti architektonických památek. Výrazně se podílejí na jejich celkové podobě. 
Mají velkou vypovídací schopnost. Po opravě, často nepříliš náročné, mohou nadále 
plnit svou funkci. Přesto patří mezi ne zcela doceněné historické stavební konstrukce. 
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 1a. Okna osazená v líci 
fasády se výrazně podílí 
na vžité podobě historických 
částí mnoha našich měst. 
(Autory fotografi í v kapitole 
3 a 4 jsou Gabriela Čapková, 
Petr Chotěbor, Jan Pešta, 
Alfréd Schubert, Vladimír 
Stodola, Marie Šindelková, 
Vít Štancl a Jan Veselý.)
Obr. 1b. Starší rohovníkový závěs přizpůsobený pro 
druhotné použití na kosodélníkovém schodišťovém 
okně.
38 39
dovnitř otvíravá a od líce fasády odsazená barok-
ní okna. Zpravidla čtyřkřídlová, běžného většího 
formátu, s již podstatně subtilnějšími osazovacími 
rámy, byla obvykle členěna „do kříže“. Vodorovný 
poutec byl umístěn v  polovině výšky okna, nebo 
častěji poněkud výše. Svislý sloupek zpravidla dělil 
pouze vrchní část okna. Poutec, sloupek i klapač-
ka spodních křídel byly obvykle na  vnější straně 
doplněny výrazným oblounem. Většina takto do-
chovaných oken je vyrobena z  trvanlivého dubo-
vého dřeva. V interiéru chrámů mohou být na ora-
tořích zachována také barokní okna s  výsuvnými 
křídly. Jejich památkovou hodnotu zvyšuje kovář-
sky provedené, často zdobené, cínované, výjimeč-
ně i zlacené, vrchní kování.4
4 Kvalitní barokní vrchní kování bylo někdy druhotně použito i na mladších oknech klasi-
cistních.
mohou být opatřena druhotně použitým starším kováním. Pozůstatkem původní kon-
strukce může být také osazovací rám, do  kterého jsou vložena nová křídla. Hlavní 
konstrukční součástí mnoha chrámových oken zasklených novějšími druhy skla jsou 
starší ocelové válcované pásy nebo ještě starší železné kované pásy. U dvojitých oken 
bývají někdy vnitřní okna starší než vnější a u oken dělených poutcem mohou být vrch-
ní křídla starší než spodní. Může tomu ale být i naopak. 
V interiérech mladších přístaveb bývají někdy dochovány velmi staré výplně oken-
ních otvorů nebo jejich zbytky. Hodnotná okna či jejich části mohou být také v zasle-
pených otvorech. Vybouraná starší okna bývají někdy uložena v podkroví. Původní 
historická okna najdeme rovněž v oratořích některých chrámů.
Velkou pozornost si zaslouží i malé pozůstatky staršího zasklení, dochované na-
příklad v kružbách gotických oken. Pečlivě vyhledávat, zkoumat a dokumentovat je 
nutné zbytky zatím málo poznaných starších povrchových úprav oken. Požadavek 
průzkumu povrchových úprav se vztahuje na všechna historická okna včetně oken 
z 19. a 20. století. Mimo odborný zájem by neměla zůstat ani návaznost těchto úprav 
na související vrstvy nátěrů a omítek ostění.
3.3  Stručný přehled vývoje dřevěných oken2
Hrubé, tesařsky opracované a  pou-
ze vzácně zachované trámkové nebo 
fošnové zárubně gotických a  rene-
sančních oken, které jsou součástí 
obvodových stěn, mohou snadno unik-
nout pozornosti. Křídla těchto oken se 
vesměs nedochovala. Větší okna bývala 
členěna „do kříže“. Z dochovaných ilu-
zivních oken je zřejmé, že renesanční 
okna byla zasklívána kruhovými terčíky. 
Jejich členění v některých případech od-
povídalo tvaru písmene T. 
Dendrochronologický výzkum zmí-
něných původních součástí stěn může 
upřesnit datování celé stavby. U staveb 
méně výstavných3 byly trámkové a foš-
nové zárubně používány i  v pozdějších 
obdobích.
Vzácnou součástí některých architek-
tonických památek jsou jednoduchá, 
2 Podrobnější popis vývoje oken, doplněný mnoha fotografi emi, je součástí obsáhlého díla 
Jiřího ŠKABRADY (2003). Přehled použité a doporučené odborné literatury je uveden 
na konci publikace.
3 Například sýpek a vesnických domů.
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 2. Trámková zárubeň renesančního 
okna pevně zavázaná do zdiva 
přečnívajícími konci spodního trámku 
a překrytá mladší plentou.
Obr. 3. Iluzivní renesanční 
okno členěné do kříže 
a zasklené kruhovými terčíky.
Obr. 4. Pohled na vnitřní stranu barokního okna 
členěného do kříže. Sloupek je pouze v horní části nad 
nadvýšeným poutcem. Křídla jsou ztužena rohovníky 
a rohovníkovými závěsy, k rámu jsou přitažena obrtlíky. 
Manipulaci s křídly usnadňují kroužky (s podložkou). 
Zasklení do olova je vyztuženo vodorovnými kovanými 
pásky.
Obr. 5a, b. Detaily 
barokního okna: 
vodorovný řez stykem 
dvou křídel s klapačkou 
zdobenou oblounem. 
Svislý řez poutcem 
rovněž zdobeným 
oblounem.
40 41
žek v  rámu křídla. Zpevněny byly ten-
kými, vodorovnými a svislými železnými 
pásky. U některých oken zůstaly po pře-
sklení dochovány jen stopy jejich upev-
nění na rámech křídel.
Na  některých historických budovách 
zůstala zachována klasicistní dvojitá 
dovnitř a  ven otvíravá okna. Od  po-
slední čtvrtiny 18. století začala být 
jednoduchá okna ve  špaletě postupně 
doplňována vnějšími okny nebo žaluzio-
vými okenicemi osazovánými v líci fasá-
dy. Lze se setkat i s okny o zhruba 10 cm 
odsazenými. Nejobvyklejším typem jsou 
V  některých křídlech barokních oken 
zůstalo zachováno původní zasklení 
z  foukaného skla. V  nejstarším období 
mělo charakteristickou namodralou, na-
hnědlou nebo nazelenalou barvu. Tabu-
le byly složeny z  nevelkých kruhových 
terčíků nebo šestiúhelných, případně 
menších obdélných nebo jinak tvaro-
vaných tabulek spojovaných subtilními 
pocínovanými olovněnými lištami, pří-
padně jen vzácně dochovanými lištami 
dřevěnými. Tabule se vkládaly do  drá-
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 6. Zdobený pocínovaný vrchní závěs 
ve tvaru písmene T. Křídlo barokního 
okna je zasklené terčíky, které jsou 
spojeny pocínovanými olověnými lištami. 
Prasklý terčík je vyspraven olověnou 
lištou.
Obr. 9. Dvoukřídlové osmitabulkové 
dvojité dovnitř a ven otvíravé okno 
s větracím křidélkem ve vnějším křídle.
Obr. 7. Terčíky z foukaného skla spojené 
olověnými lištami. Tabule je na vnitřní 
straně vyztužena vodorovným železným 
páskem, na vnější straně svislým 
železným páskem.
Obr. 10. Zadlabaný kuželový závěs. 
Rám křídla je vyztužen nezdobeným 
rohovníkem. Nejen dřevěné části okna, 
ale i závěsy a rohovníky byly opatřeny 
krycím nátěrem.
Obr. 8. Do oválného neotvíravého okna 
zaskleného šestihrany bylo dodatečně 
vloženo dvoukřídlové okno zasklené 
obdélnými tabulkami. (Křídla byla při 
průzkumu nalezena v podkroví.)
Obr. 11. Detail uzavíracího kování 
zvaného espaňoleta. Svislá otočná 
tyčka je ovládána kličkou.
42 43
dvoukřídlová šestitabulková okna. Mnohá vyšší okna však byla i nadále dělena vodo-
rovným poutcem. Jejich křídla byla členěna subtilními vodorovnými dřevěnými příčlemi 
a zasklena již poněkud většími tabulkami foukaného skla, z rozvinutých vyfouknutých 
válců. Foukané sklo bývá zvlněné a lze v něm rozeznat drobné vzduchové bublinky.
Zasklení do polodrážky vytvořené na okraji dřevěného rámu křídla a upevnění skle-
nářským tmelem je v českých zemích používáno až od konce 18. století. Při pozdějších 
opravách starších oken mohla být část profi lu vlysů dřevěného rámu křídla odsekána. 
Do nově vytvořené širší polodrážky bylo sklo upevněno tmelem. Na původní způsob 
zasklení upozorní v takovém případě umístění skla uprostřed příslušného profi lu vlysů 
rámu okenního křídla.
Vrchní závěsy byly v  19. století5 postupně nahrazovány závěsy se zadlabanými, 
ve dřevě skrytými křídly. Jejich viditelná válcová část byla ozdobně zakončená žalu-
dovými, kuželovými a kuželkovými motivy.
Uzavírání křídel umožňují různé zástrčky, ploché obrtlíky a kličky, případně takzvané 
espaňolety, svrchu přiložené svislé otočné tyčky ovládané pákou. Používá se rovněž 
kování odlité z litiny, případně mosazi nebo jiných barevných kovů. 
Od  poloviny 19. století jsou čím dál častěji používána dvojitá dovnitř otvíravá 
okna.6 Osazována byla v  dvakrát zalomeném ostění, s  vnějším oknem odsazeným 
5 Zcela ojediněle již od poloviny 18. století.
6 Takzvaná špaletová okna.
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 12. Schéma tří 
typů tradičních oken 
(půdorys): a) jednoduché 
dovnitř otvíravé okno; 
b) dvojité dovnitř a ven 
otvíravé okno; c) dvojité 
dovnitř otvíravé okno.
Obr. 13. Dvojité dovnitř 
otvíravé skříňové okno 
– půdorysný řez, detail 
styku křídel.
Obr. 14. Klapačka špaletového okna 
ve tvaru polosloupku je zakončena 
hlavicí. Poutec je doplněn drobnou 
profi lovanou římsou.
Obr. 15. Původní mosazná oliva (okenní 
klika) může být po vyčištění půvabnou 
součástí staršího dřevěného okna.
Obr. 16. V 1. polovině 20. století byla 
vrchní nebo spodní část oken poměrně 
často dělena na menší tabulky. Méně 
obvyklé bylo používání diagonálních příčlí.
Obr. 17. Menší okénka ve štítu byla 
členěna nejrůznějším způsobem.
44 45
3.4.1  Okna s konstrukcí z kovaných železných pásů
Mnohá chrámová, vesměs neotvíravá okna jsou členěna vodorovnými, u širších oken 
i svislými pásy z kujného železa. Některé mohou pocházet z období středověku. Jejich 
tvar bývá poněkud nepravidelný. Skleněné tabule jsou sevřené mezi dva souběžné 
pásy, spojené oky s prostrčenými klínky. Kované pásy nedochovaných starších chrá-
mových oken mohou druhotně sloužit jako součást okenní mříže, za kterou jsou mladší 
dřevěná okna. Jinde jsou dřevěná okna ke starším železným pásům přímo přiložena.
3.4.2  Okna s konstrukcí z válcovaných ocelových pásů
Od 19. století byly v neotvíravých chrámových oknech kované pásy čím dál častěji 
nahrazovány tvarově přesnými válcovanými ocelovými pásy. Nýty a šrouby se čtver-
covou hlavou začaly být postupně nahrazovány šrouby s hlavou šestihrannou.
 
3.4.3  Okna ze subtilních kovových prutů, takzvaných 
zasklívacích profi lů
Tato jednoduchá, zpravidla neotvíravá a ortogonálně členěná okna s menšími čtver-
covými nebo obdélnými tabulkami byla v 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. sto-
letí osazována jak v průmyslových a hospodářských budovách, tak i v chrámových 
stavbách. V některých případech bylo při jejich členění uplatněno náročnější architek-
tonické řešení s diagonálními nebo zakřivenými příčlemi.
od líce fasády o zhruba 15–20 cm. Dostupnost větších tabulí stále ještě foukaného 
skla umožňovala používání křídel nečleněných příčlemi. Oblíbeným se stalo členění 
okenní plochy ve tvaru písmene T. U venkovských domů však nadále převládají okna 
s křídly členěnými vodorovnými příčlemi, takzvaná šestitabulková, nebo menší okna 
čtyřtabulková. V některých, zejména horských, oblastech se ještě na počátku 20. sto-
letí používají dovnitř a ven otvíravá okna.
V období návratu k historickému tvarosloví byla velká péče věnována vzhledu klapa-
ček vnějších a výjimečně i vnitřních křídel. Mívají podobu štíhlého polosloupku s pat-
kou a dřevěnou nebo vsazenou kovovou hlavicí. Poutce vnějších oken bývají doplněny 
drobnou profi lovanou římsou. Mohou být tvarovány jako profi lovaný vlys uprostřed 
zvýrazněný terčíkem, případně nízkým jehlanem. Profi lací jsou zdobeny i rámy křídel.
Snadné otvírání a zavírání umožňují dlouhé svislé rozvory, ocelové tyčky zadlabané 
v klapačce a ovládané nejčastěji mosaznou olivou. Při historizujících úpravách pro-
váděných v 19. a 20. století bylo používáno vrchní kování napodobující starší vzory 
a zasklení do olova, a to zejména u chrámových oken.
Na konci 19. a v 1. čtvrtině 20. století, v období secese a nástupu moderní ar-
chitektury, bývá vrchní nebo spodní část okenní plochy členěna na menší čtvercové 
tabulky. Méně často bývají křídla členěna příčlemi diagonálními. Profi lace jednotlivých 
dřevěných prvků i  kování se značně 
zjednodušuje. Vrchní křídla bývají sklá-
pěcí. Neobvyklé a  výtvarně zajímavé 
bývá řešení malých, nejrůzněji tvarova-
ných a  zakřivenými příčlemi členěných 
okének ve štítech.
Ve  2. čtvrtině 20. století se archi-
tektonické řešení oken zjednodušuje. 
Převažuje svislé členění s  křídly bez 
vodorovných příčlí. Součástí některých 
moderních staveb jsou individuálně ře-
šená posuvná, otočná nebo kyvná okna. 
Dalším ze znaků architektonické moder-
ny jsou pásová okna.
3.4  Stručný přehled 
vývoje kovových 
oken
Kovová okna, zpravidla jednoduše 
členěná, jsou jednou z  nedoceněných 
součástí našich stavebních památek. 
Užívána byla zejména v  chrámových 
budovách. Později našla uplatnění 
v průmyslových stavbách a moderní ar-
chitektuře. Ještě častěji než u dřevěných oken nebývá pochopen jejich význam jako 
autentické a neoddělitelné součásti historických budov.
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 19a. V 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. století byla okna průmyslových 
budov obvykle provedena ze subtilních kovových prutů (takzvaných zasklívacích 
profi lů). Místo běžného pravoúhlého rastru bylo někdy (spíše však výjimečně) použito 
diagonální členění.
Obr. 18. Chrámové okno členěné 
vodorovnými a svislými železnými pásy.
46 47
3.5  Okna ze skleněných tvárnic
Ve 20. století byly pro zasklení neotvíravých oken v průmyslových stavbách, ná-
dražích, obchodních pasážích, méně často v obytných domech, používány tvárnice 
z čirého nebo barevného skla. Mezi starší typy patří tvárnice vaničkovité, skládané 
na sucho, se zámkem ve svislém i vodorovném směru, baňkovité nebo polygonální. 
Později se uplatnily tvárnice ploché, čtvercové nebo obdélníkové. Profi lace jejich po-
vrchu routami nebo hranůlky, případně tvar vnitřních dutin, přispívají k rozptylu den-
ního světla a k estetickému působení zasklené plochy. Pro konstrukce ze skleněných 
tvárnic spojených cementovou maltou se vžil název „sklobeton“, hovorově luxfer.
3.6  Okenice historických 
budov
Vnitřní a vnější dřevěné svlakové nebo rámové, 
případně i točnicové okenice, později též okeni-
ce plechové nebo oplechované, byly dříve pou-
žívány mnohem častěji než dnes. Starší z nich se 
dochovaly jen výjimečně. Pozornost by měla být 
věnována i jejich pozůstatkům, především hákům, 
na  kterých byly zavěšeny, a  otvorům po  těchto 
hácích. Ojediněle se zachovaly i  vodorovně po-
suvné okenice nebo jejich vodicí lišty.
3.4.4  Kovová okna 
v období moderní 
architektury
Součástí moderních staveb jsou in-
dividuálně řešená otvíravá, posuvná, 
otočná nebo kyvná okna. Rozsáhlou 
skupinu kovových oken doplňují paten-
tovaná okna provedená z běžných oce-
lových úhelníků nebo ze speciálních ten-
kostěnných kovových úhelníků různého 
profi lu, v některých případech doplněných dřevěnými vložkami. Sklápěcí vrchní křídla 
byla ovládána pákami a táhly, větší výsuvná křídla pak klikou a řetězovými zvedacími 
mechanismy s protizávažím.7
7 Viz samostatná kapitola Okna a skleněné stěny R. Šváchy.
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 19b. Prostý čtvercový rastr 
kovového chrámového okna byl 
architektonizován vytvořením rámu 
z úzkých tabulek a vložením malých 
tabulek barevného skla v místech křížení 
zúžených pásů.
Obr. 20b. Výsuvná horní křídla 
rozměrných kovových oken byla zvedána 
řetězovým mechanismem ovládaným 
klikou.
Obr. 21a. Lázně Luhačovice, vila Jestřabí, 
architekt D. Jurkovič. Okno z baňkovitých 
skleněných tvárnic je působivou součástí 
budovy z počátku 20. století. 
Obr. 21b. Tvárnice luxfer.
Obr. 22. Pozůstatkem mnohých okenic už jsou 
pouze spodní díly jejich závěsů.
Obr. 20a. Pásová okna byla jedním 
z charakteristických znaků moderní 
architektury. 
48 49
nemá žádné pravidlo stoprocentní platnost. Fládr se navíc při opravách přetíral jedno-
duššími jednolitými nátěry.8
Na některých starších fotografi ích je možné rozeznat, že vnější okna natřená na ven-
kovní straně hnědou nebo jinou tmavší barvou byla z vnitřní strany opatřena světlým 
nátěrem. Pokud se taková okna dochovala, jsou už ovšem vesměs přetřena jedno-
barevným nátěrem. Bez podrobného průzkumu přitom lze těžko rozhodnout, zda je 
na  snímku zachycen původní stav, nebo pozdější úprava. V  1. polovině 20. století 
postupně převládl bílý nátěr. Rámy byly však dosti často barevně odlišeny.9
3.8  Podrobná dokumentace historických výplní 
okenních otvorů
Při opravách a úpravách architektonických památek často dochází k nevratným zá-
sahům do starších výplní okenních otvorů, či přímo k jejich fyzické likvidaci. Mnohé 
informace zásadní pro hlubší poznání vývoje architektury a  stavitelství mizí jednou 
provždy také v průběhu chátrání neudržovaných historických budov. Je proto důle-
žitým úkolem státní památkové péče zajistit co nejpodrobnější dokumentaci docho-
vaného stavu, dále též trvalé uložení velmi hodnotných oken, případně okenic, které 
se nepodařilo zachovat na původním místě. Je velmi pravděpodobné, že předmětem 
výzkumu se v budoucnosti stanou i mnohé dnes ještě nedoceněné součásti staveb 
z 19. a 20. století.
Doporučený rozsah a způsob provedení podrobné dokumentace
•  Jednoznačné označení lokality a příslušné stavby, jednoznačný popis umístění oken, 
okenic a výkladců s vyznačením v půdorysu daného podlaží nebo na fotografi i fa-
sády.
•  Popis všech částí příslušné konstrukce a  způsobu jejího osazení, její povrchové 
úpravy včetně zbytků starších nátěrů a rozsahu zachování historického skla.
•  Pohledy z obou stran, půdorysné a svislé řezy, v měřítku 1 : 10.
•  Detailní řezy, pohledy na kování, ozdoby a podobně, v měřítku 1 : 1. Tvar kování lze 
někdy přímo obrýsovat. Dokumentován je způsob upevnění kování, způsob spojení 
jednotlivých dřevěných prvků a další specifi cké detaily.
•  Kvalitní fotografi cká dokumentace.
-  Pohledy z vnější i vnitřní strany, detaily kování, ozdob a podobně.
-  V interiéru je vhodné použít postranní přisvícení. Neuspokojivý výsledek přinášejí 
záběry celého okna z interiéru za denního osvětlení proti obloze.
-  Vhodným místem pro uložení pořízené dokumentace jsou archivy příslušných 
územních odborných pracovišť Národního památkového ústavu.
8 K podobným změnám povrchové úpravy docházelo například u vchodových dveří bytů, 
kde v historizujících stavbách pod stávajícími hnědými nebo bílými nátěry běžně nachá-
zíme původní fl ádr.
9 Součástí této publikace je kapitola Nátěry a povrchové úpravy oken v historických pra-
menech M. Ebela.
Hodnotnou součástí interiéru některých 
barokních, případně mladších, budov jsou 
ozdobně provedené vnitřní okenice, často 
skládací. V  klasicistním období byla okna 
doplňována nejen vnějšími ven otvíravými 
okny, ale také v líci fasády osazenými žalu-
ziovými okenicemi. Prosté dřevěné okenice, 
plné nebo s  prkennými žaluziemi, dodnes 
uzavírají okenní otvory kostelních věží. Sou-
částí některých obytných budov z 1. polo-
viny 20. století bývaly svinovací a sklápěcí 
vnější dřevěné žaluzie.
3.7  K povrchové úpravě a barevnosti oken 
a okenic
O vývoji barevnosti výplní okenních otvorů doposud nemáme ucelenou představu. 
Průzkumu a  dokumentaci starších povrchových úprav je zapotřebí věnovat zvýše-
nou pozornost. Při obnově nátěru oken a okenic byly starší vrstvy obvykle důsledně 
odstraňovány. Jejich pozůstatky lze nejspíš nalézt na  obtížně přístupných místech 
a na kování, případně pod ním, zejména pod štítky. Značná péče byla věnována po-
vrchové úpravě vnějších líců vnitř-
ních okenic, které se po otevření 
podílely na podobě interiéru. Ně-
které z nich byly zdobeny malbou.
Od konce 18. století byla okna 
běžně opatřována krycími nátěry. 
Časté bylo používání lomených 
bílých odstínů. Původní nátěry 
starších oken se až na  výjim-
ky nedochovaly. V  2. polovině 
19. a  na  počátku 20. století byl 
zejména v  městském prostředí 
standardně používán nátěr zvaný 
fl ádr, dříve žilkování, napodobující 
léta dřeva, a to ve světlých i tma-
vých odstínech. Občas byly užívá-
ny i  odstíny kuriózní, které barvě 
přírodního dřeva neodpovídaly. 
V  případě barevnosti oken však 
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 23a. Ozdobně provedené vnitřní 
okenice, přiložené po otevření k bočnímu 
ostění okenní niky, byly součástí 
architektonického řešení interiéru.
Obr. 23b. Při historizujících úpravách 
architektonických památek bylo napodobováno 
starší vrchní okenní kování. Oblíbeným nátěrem 
byl takzvaný fl ádr, vytvářející iluzi let dřeva.
50 51
a  na jednoznačný popis umístění dokumentovaných prvků.10 Pro usnadnění tohoto 
způsobu dokumentace byl sestaven formulář Zjednodušená dokumentace historické 
výplně okenního otvoru.11 Pouhý celkový snímek zpravidla nemá dostatečnou vypo-
vídací hodnotu.
Vyplnění formuláře zjednodušené dokumentace
•  U dvojitých oken je nezbytné samostatně dokumentovat vnitřní a vnější okno, každé 
na zvláštním formuláři. U oken s okenicí je zapotřebí samostatně dokumentovat oke-
nici. Pokud nebude dokumen-
továno méně hodnotné vnější 
nebo vnitřní okno, mělo by být 
alespoň stručně popsáno. Do-
kumentován je i rozsah zacho-
vání historického skla.
•  Je důležité psát čitelně a pod-
trhnout všechny údaje vzta-
hující se k dokumentovanému 
oknu, dokumentované okenici, 
případně doplnit další údaje.
•  Lokalizace, místo: je nutné 
uvést obec, místní část, ad-
resu, případnou příslušnost 
k areálu a další údaje, které místo jednoznačně identifi kují.
•  Budova, její část, podlaží: u souboru staveb je nutné uvést název příslušné budo-
vy, například hlavní budova, kočárovna a podobně. U členitějších budov je vhod-
né označení jejich částí, kupříkladu severní křídlo, sakristie, krypta a  podobně. 
Při označení podlaží je potřeba si dát pozor, aby nebyla zaměňována podlaží s patry 
(1. patro = 2. NP).
•  Orientace fasády: popis podle světových stran za rozlišování například severu a se-
verovýchodu.
•  Pořadí okna: například „2. okno zleva, při pohledu zvenčí“. Není vhodné označovat 
okna podle účelu místností, ten se může změnit.
•  Ve skice, schematickém celkovém pohledu, je vhodné odlišit jednotlivé prvky a vy-
značit závěsy:
 poutec, sloupek, pevně ukotvený železný pás;
 příčle, též obvod okna;
 styk dvou otvíravých křídel, klapačka;
 ztužující kovaný pásek, při zasklení do olova;
 olověné lišty, pouze při zasklení většími tabulkami.
10 Viz část Podrobná dokumentace historických výplní okenních otvorů.
11 Zjednodušenou dokumentaci lze prezentovat na přeloženém listu formátu A3, s vyplně-
ným formulářem na titulní straně a vlepenými fotografi emi, nebo jako složku listů formátu 
A4 s vyplněným formulářem jako titulním listem.
3.9  Zjednodušená dokumentace historických 
výplní okenních otvorů
Nelze-li zajistit podrobnou dokumentaci, je nutné dokumentovat památkově hod-
notná okna, okenice a výkladce alespoň zjednodušeným způsobem. I při zjednodu-
šené dokumentaci je třeba dbát na jednoznačné označení příslušné lokality a stavby 
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 24. Formulář zjednodušené dokumentace oken a okenních výplní.
Obr. 25. Schéma okna, 
celkový pohled. Tlustou 
plnou čarou je vyznačen 
poutec a sloupek (v horní 
části okna), tenkou plnou 
čarou obvod okenního 
otvoru a vodorovné 
příčle, dvojitou čarou 
klapačka a čarou 
čárkovanou svislé 
železné výztuhy.
52 53
jících nových výrobků. Zkušenosti dokazují, že oprava dochovaných autentických 
oken je obvykle možná. Často jsou argumentem pro výměnu poměrně snadno odstra-
nitelné závady. Mohou to být chybějící nebo uvolněné části kování, dílčí nebo pouze 
povrchové poškození dřevěných částí či dokonce jen zčernalý a oprýskaný nátěr. Sou-
částí předkládané metodiky je proto přehled zkušeností získaných při údržbě a opra-
vách těchto stavebních prvků.
Výrobci nových oken často uvádí, že cena nového výrobku je nižší než cena opravy 
starého okna. Při výměně však dochází k narušení omítek, někdy i k narušení zdiva 
okenního ostění. K ceně „levného“ nového okna je tedy nutné připočítat i cenu zed-
nické práce.14
V největší možné míře je nutné dbát o zachování autentické podoby a hmoty 
památkově hodnotných oken, okenic a výkladců i všech jejich částí. Nelze opo-
míjet truhlářské obložení, kování, starší sklo, spojovací a ztužující prvky, nátěry a jiné 
povrchové úpravy. Při konzervaci, údržbě, dílčích opravách a nahrazování zničených 
nebo chybějících částí je nutné pečlivě dbát o dodržení původního tvaru a členění. 
Plně zachovány by měly být podoba, rozměry, profi lace a detaily všech součástí, jejich 
památkově vhodné povrchové úpravy, způsoby provedení a spojení i způsoby upev-
nění skla. Zásahy do autentické hmoty je nutné co nejvíce omezit. Konzervaci nebo 
opravu nejcennějších oken, okenic a výkladců, případně jejich nejhodnotnějších částí, 
je možné svěřit pouze zkušeným a osvědčeným řemeslníkům a restaurátorům.
Při opravách je používán stejný druh materiálu, případně materiál, který je svým 
složením a vlastnostmi původnímu materiálu co možno nejbližší. Zpravidla je vhodné 
barevně sjednotit nové části s původní konstrukcí. Nevhodné detaily, například použití 
vrutů s křížovým zářezem, svarů a podobně, narušují věrohodnost autentických sou-
částí stavebních památek.
3.11.1  Pravidlo zachování možnosti dalších oprav
Při konzervaci a údržbě i při provádění oprav a rekonstrukcí historických výplní otvo-
rů je nutné počítat s tím, že obdobný zákrok může být dříve nebo později opakován. Je 
důležité užít takový způsob provedení, aby bylo při příští opravě možné odstranit nové 
části starší stavební konstrukce bez poškození původní autentické hmoty a navrátit 
historickou konstrukci do stavu před poslední opravou – tedy využívat reverzibilní ma-
teriály, též lepidla a nátěry, ale i spojovací prvky.
3.12  K předmětu péče o dochované historické 
výplně okenních otvorů, okenice a výkladce
Není snad třeba zdůrazňovat, že je potřebné věnovat velkou pozornost všem do-
chovaným klasicistním a barokním výplním okenních otvorů a unikátně dochovaným 
14 Možnosti případné úpravy dochovaných oken jsou naznačeny v kapitole Úprava a vý-
měna oken M. Solaře. Porovnáním tepelně izolačních schopností tradičních a novějších 
druhů oken se zabývá kapitola Historická okna z pohledu stavební fyziky P. Všetečky.
•  Charakteristické detailní řezy (skica): styk křídel s osazovacím rámem a poutcem, 
styk dvou křídel (s profi lací klapačky) a podobně.
•  Šířka × výška: vnitřní, světlá, šířka × vnitřní, světlá, výška osazovacího rámu.
•  Hlavní konstrukční materiál: nelze-li určit druh dřeva, je třeba podtrhnout pouze údaj 
„dřevo“. Stejně tak podtrhnout pouze údaj „železné pásy“, pokud nelze určit způsob 
jejich výroby.12
3.10  Údržba a opravy
Tato část metodiky je věnována především opravám oken a okenic. Uvedené zása-
dy se týkají i oprav výkladců, kterým je věnována samostatná kapitola.
3.11  Zachování hmotové a ideové autenticity
Soudobé pojetí památkové péče se vyznačuje důrazem kladeným na autentici-
tu, tedy na původnost a věrohodnost památek. V minulosti byly v zájmu navrácení 
architektonické památky 
do  staršího stavu často 
likvidovány hodnotné sta-
vební prvky z  mladších 
historických období. Mylná 
představa, že je nutné fa-
sádu nebo interiér historic-
ké budovy stylově sjednotit 
a  očistit od  všech mlad-
ších součástí, vedla kro-
mě jiného k  nahrazování 
klasicistních dovnitř a  ven 
otvíravých oken zdvoje-
nými okny napodobující-
mi členění i  profi laci oken 
barokních a  odsazených 
od líce fasády, k odstraňo-
vání předsazených výklad-
ců a  podobně. Historická 
stavba je však zpravidla 
postupně rostlým organismem. Bylo by tedy naprosto nesprávné obětovat byť i jedno 
jediné památkově hodnotné dochované starší okno, dokumentující vývoj stavby.
Památkově hodnotné výplně okenních otvorů13 by měly být pokud možno za-
chovány na původním místě. Oprava autentických starších oken, okenic a vý-
kladců má přednost před osazením sebelépe provedených kopií nebo historizu-
12 Kované pásy jsou zpravidla nerovné.
13 Viz dále.
Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)Hodnota a význam historických výplní okenních otvorů, okenic a výkladců (Alfréd Schubert)
Obr. 26. Při výměně tradičních oken za plastová nebo 
dřevěná okna novějšího typu často dochází k zásahům 
do ostění.
54 55
i všechny mladší tmelem upevněné tabulky skla vyrobeného z rozřezaných foukaných 
válců. Toto sklo je tenké, často se vzduchovými bublinkami a vždy poměrně nerovné. 
Vyrábělo se až do 20. let 20. století. Proměnlivý odraz světla od těchto skel dodá-
vá historickým fasádám působivý živý vzhled. Hodnotnou, a nedoceněnou součástí 
starších oken jsou i další, dnes již běžně nevyráběné druhy skla, oblíbené zejména 
ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století. Jde o sklo barevné a leptané, zdobené 
různými vzory a podobně.
Zachovávat je zapotřebí i donedávna běžné, dnes již u nás nevyráběné tažené oken-
ní sklo. Jeho nahrazení dnešním litým plochým sklem se zcela rovným, geometricky 
přesným povrchem narušuje věrohodné působení historických staveb.
Zvláště cennou památkou jsou ornamentální nebo fi gurální vitraje složené z různě 
tvarovaných, malovaných, barevných nebo čirých skleněných tabulek spojených olo-
věnými lištami. Vitraje většinou mají charakter uměleckého díla, realizovaného velmi 
náročným řemeslným postupem.
Stávající ochranné sítě, dosti narušující vzhled staveb, byly před chrámová okna 
osazeny vesměs až v 19. nebo ve 20. století. Některé z nich mohou být součástí hod-
notné novostavby, případně respektované rekonstrukce z tohoto období. Výjimečně 
se zachovaly i okenní sítě staršího původu, které zasluhují památkovou ochranu.15
Ochranné sítě chrání památku před úmyslným poškozováním. Pokud nejsou k dis-
pozici jiné prostředky, je vhodné je považovat za přijatelnou formu reverzibilní ochrany.
Pozornost a péči je třeba věnovat i autentickým povrchovým úpravám historických 
oken, okenic a výkladců, včetně vesměs kvalitních nátěrů z 2. poloviny 19. a z 1. polo-
viny 20. století, dochovaných zejména v některých interiérech ve velmi dobrém tech-
nickém stavu. Cenným dokladem jsou i malé pozůstatky starších nátěrů.
V mezích možností je vhodné uplatňovat výše uvedený přístup ke všem kvalitním 
starším oknům, okenicím a výkladcům, a to i u budov, na které se nevztahuje žád-
ná forma památkové ochrany ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. 
V některých případech se lze opřít o mezinárodní Úmluvu o ochraně architektonického 
dědictví Evropy.
Neoddělitelnou a samozřejmou součástí péče o historická okna, okenice a výkladce 
je pečlivé a trpělivé vysvětlování památkové a estetické hodnoty originálních součás-
tí historických staveb. Samozřejmostí by mělo být ochotné poskytování všestranné 
odborné pomoci. V naléhavých případech, zejména při ohrožení zvláště hodnotných 
konstrukcí, je vhodné požádat o spolupráci městské, obecní a stavební úřady.
3.13  Předpoklady kvalitního provedení oprav
Kvalita realizace závisí především na zodpovědnosti a odborné zdatnosti ře-
meslníků přímo provádějících příslušnou práci. Pracovníci pověření konzervací, opra-
vou nebo rekonstrukcí historických oken a okenic by měli mít citlivý přístup ke starším 
15 Takzvané předsklení, předsazování čirého bezpečnostního skla před vitraje, nevhodně 
ovlivňuje vzhled chrámových staveb. Při pohledu zvenčí, zvláště při šikmém pohledu, 
ztrácejí takto doplněná okna...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0076559.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lazák Martin

Popis dokumentu:

Obnova okenních výplní a výkladců.
Odborné a metodické publikace, sv. 38.
Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 4/2012, Ministerstvo kultury, OPP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

1996053 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Báčová Marie; Ebel Martin; Lesniaková Petra; Schubert Alfréd; Solař Miloš; Špaček Ladislav; Štulc Josef; Švácha Rostislav, (1952-); Všetečka Petr;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; výplně otvorů;

Datum vzniku:

2010

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost