Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

/ f r \  /— >  /¦'"V? NPU - Generální ředitelství
'/UÓ [jý 3  Doš|0: 5.4.2013 10;40
? i  NPU-310/24850/2013
Listů: 1 Příloh: 1
. o1 o !  ^  ^  ^  ^  ^  ^
\ + ‘ Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111
118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
1. Mgr. Ing. Antonín Továrek, Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o.,
Tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno
2. Aldemar Reality s.r.o., T.G. Masaryka 788, 347 01 Tachov
3. Josef Janů, T.G. Masaryka 787, 347 01 Tachov
4. Marie Janů, T.G. Masaryka 787, 347 01 Tachov
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje / linka V Praze dne
č . j . MK  20536/2012 OPP Mgr. Tereza Maříková 12.4.2012
Věc: Soubor staveb bývalé tabákové továrny čp. 715, čp. 787, čp. 788, čp. 789 a oplocení 
situované na pozemcích p.č. 2156, 2151/1, 2151/8, 2151/10, 2151/12 v ulici T.G. 
Masaryka v Tachově, okr. Tachov, Plzeňský kraj -  prohlášení za kulturní památku
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 20536/2012 OPP ve 
výše uvedené věci.
/ M '
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: lx rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 20536/2012 OPP
PJlinisterstvo kultury
odbor památkové péče
Na vědomí po nabytí právní moci: 118 i"- Mdá istrana
IČO: 00023671
1. Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
2. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni
3. Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče a cest. ruchu
4. Městský úřad Tachov, odbor školství a kultury
5. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov
6. vlastní
0
/ A f O < ^ 3
.l i l  | ÍlzM
x^y Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111
118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
V Praze dne 12.4.2012
rozhodnutí nabylo právní moci: $  Č. j.: M K  2 0 5 3 6 /2 0 1 2  OPP
za  správnost: ..
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci 
prohlášení souboru nemovitostí bývalé tabákové továrny č.p. 715, 787, 788, 789 v Tachově, 
okr. Tachov, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
Účastníky v tomto řízení jsou podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, vlastníci nemovitostí: společnost Aldemar Reality s.r.o., se 
sídlem T. G. Masaryka 788, 347 01 Tachov, IČO: 26924684; pan Josef Janů, nar. 20.4.1968, 
bytem T. G. Masaryka 787, 347 01 Tachov; a paní Marie Janů, nar. 27.4.1968, bytem T. G. 
Masaryka 787, 347 01 Tachov.
I. Ministerstvo kultury podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, v platném znění prohlašuje  soubor nemovitostí bývalé tabákové 
továrny v k.ú. a obec Tachov, okr. Tachov, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
Soubor tvoří:
1) hlavní tovární budova č.p. 715 na pozemku p.č. 2155 '
2) správní budova č.p. 787 na pozemku p.ě. 2152 c7
3) obytná a kancelářská budova č.p. 788 na pozemku p.č. 2160/p
4) bývalá kuchyně a jídelna č.p. 789 na pozemku p.č. 2150 /f
5) oplocení s branami a brankami na pozemích p.č. 2151/1, 2151/8, 2151/10, 2151/12
II. Ministerstvo kultury podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, v platném znění neprohlašuje pozemky p.č. 2150, 2151/1, 2151/8, 
2151/10, 2151/12, 2125, 2155, 2160 v k.ú. Tachov v areálu bývalé tabákové továrny 
v Tachově, okr. Tachov, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je kopie katastrální mapy se zákresem umístění 
kulturní památky.
1
t
1 J
t \  *
O d ů v o d n ě n í :
Popis a charakteristika areálu podle doplněného návrhu NPÚ, ú.o.p. v Plzni, ze dne 
29.11.2010:
„Komplex budov bývalé tabákové továrny v Tachově je situován asi 500 m severně od 
historického jádra, proti budově městského úřadu při autobusovém nádraží. Dominantou 
areálu je rozlehlá hlavní tovární budova čp. 715 na obdélném půdorysu s hlavní osou 
probíhající v severojižním směru, před ní po stranách jsou symetricky umístěny shodně řešené 
patrové správní budovy čp. 787 a 788. Za levou správní budovou ve dvoře stojí budova 
bývalé jídelny a kuchyně čp. 789. Areál z východní strany vymezuje původní oplocení - na 
cihelné podezdívce jsou slohově řešené litinové plotové dílce.
1. hlavní tovární budova č.p. 715 ( na p.č. 2155)
Zděný podsklepený objekt na půdorysu obráceného písmene E o třech nadzemních 
podlažích. Východní průčelí o 23 pravidelně rozmístěných okenních osách zvýrazňuje pětiosý 
mělký střední rizalit, zakončený nízkou atikou se segmentovým zděným štítem s datací 1900.
Při nárožích východního průčelí mělké trojosé rizality.
Fasády jsou řešeny na všech průčelích obdobně. Po obvodu celé budovy probíhá sokl 
se žulovým obkladem, zakončený oblounovou římsou. Vysoké přízemí má štukové omítky, 
členěné pásovou bosáží, nad okny zalomenou a doplněnou vrcholovými klenáky. Mezi 
přízemím a patrem probíhá výrazně vysazená průběžná kordonová římsa, na níž spočívá 
vysoký lisénový řád, který propojuje fasády prvního a druhého patra a vymezuje jednotlivé 
okenní osy. Ve středním rizalitu východního průčelí jsou okenní osy odděleny pilastry s 
jednoduchými hlavicemi a patkami, v postranních rizalitech a na severním bočním průčelí 
jsou lisény sdružené. Lisény a pilastry jsou omítané, plochy mezi nimi vyplňuje keramický 
obklad. Okna vysoká obdélná se segmentovými záklenky, vložená do paralelních šambrán s 
vrcholovým klenákem; okna 1. patra spočívají na kordonové římse, okna 2. patra na 
profilovaných parapetních římsách. Na severní straně dvorního středního schodišťového 
rizalitu v úrovni každého patra vždy dvě nízká okna nad sebou (umístěna i v mezipatrech při 
hlavním schodišti) — rovněž se segmentovými záklenky ve štukových šambránách s 
vrcholovými klenáky. Korunní římsa výrazně vysazená, na východním průčelí s výraznější 
profilací. Nad středním rizalitem nízká zděná atika, pročleněná jednoduchými pilastry, nad ní 
uprostřed vyrůstá drobný segmentově zakončený zděný štít s konkávně probranými boky s 
datací 1900 (římské číslice). Střechy sedlové, nad nárožními rizality s valbami, krytina: 
alukryt; na štítku středního rizalitu sedlová střecha, doplněná kovovou korouhvičkou s 
letopočtem 1901.
Dvorní západní průčelí člení opět trojice rizalitů — boční jsou pouze mělké na 
hloubku jedné okenní osy, v nich umístěna postranní schodiště a novodobé výtahy; k 
severnímu rizalitu bylo v rámci celkové rekonstrukce v 60. letech 20. století přistavěno 
třípodlažní novodobé křídlo na hloubku 4 okenních os (fasády novodobé bez výzdoby). Ve 
střední části dvorního průčelí vystupuje na hloubku čtyř okenních os schodišťový rizalit, 
obsahující v interiéru kromě hlavního schodiště šatny a hygienická zařízení. Celé dvorní 
průčelí v úrovni přízemí zakrývají novodobé přístřešky s pultovými střechami s prosklenými 
sedlovými světlíky. Další novodobé přístavky při severním (přízemní s pultovou střechou) a 
jižním průčelí (patrový s plochou střechou). Pod přístavky v úrovni přízemí dochovány 
původní fasády včetně původních dvojitých okenních výplní, nedotčené celkovou 
rekonstrukcí v r. 1961.
Interiér: V přízemí za hlavním (dnes nepoužívaným) vstupem ve středním rizalitu 
plochostropá vstupní hala, osvětlená od východu dvojicí oken, umístěných po stranách 
vchodu. Strop podepírá dvojice litinových sloupů s konzolovými hlavicemi. Stěny haly člení
2
pilastry s římsovými hlavicemi, vzájemně spojené pod stropem kládím, mezi pilastry jsou 
vložené půlkruhové arkády s profilovaným záklenkem s vrcholovým klenákem, doplněné v 
patách oblouků profilovanými římsami. Ve stěně proti vstupu trojice arkád dvě pravé 
zaslepené, v levé průchod k hlavnímu schodišti do patra; po stranách haly po jedné arkádě, 
umožňující průchod přes přilehlou předsíň do bočních křídel objektu. V každém křídle dlouhý 
halový prostor, pročleněný dvěma řadami litinových sloupů s konzolovými hlavicemi 
(stejného typu jako ve vstupní hale) a bohatě osvětlený řadou vysokých oken se 
segmentovými záklenky; samostatné prostory v nárožních rizalitech jsou oddělené příčkou. V 
krátkých bočních křídlech při západním průčelí jsou vložena postranní schodiště a novodobé 
výtahy.
Hlavní schodiště do patra je dvouramenné s žulovými stupni, zábradlí litinové s 
ornamentálním a rostlinným dekorem, madla dřevěná. Z podest a mezipodest schodiště vedou 
vstupy do doprovodných místností továrny (šatny, sociální zařízení, sprchy), umístěných 
stejně jako schodiště ve dvorním středním rizalitu.
Obě patra jsou řešena obdobně jako přízemí s halovými prostory se dvěma řadami 
litinových sloupů. Objekt je podsklepený, v suterénu plackové klenby do masivních pasů, 
sbíhajících se do hmotných vzhůru se zužujících hranolových pilířů.
2. správní budova č.p. 787 (na p.č. 2152)
Zděný patrový objekt na půdorysu širokého písmene H je situován v mírném svahu v 
jihovýchodním cípu komplexu bývalé tabákové továrny, vlevo od vstupu do areálu. Střední 
část objektu na obdélném půdorysu s delší osou probíhající ve směru sever - jih je krytá 
valbovou střechou; k ní přiléhají při obou nárožích východního a západního průčelí dvouosé 
patrové rizality, v ose severního a jižního průčelí pak mělký dvouosý rizalit; všechny rizality 
jsou zakončené trojúhelnými štíty a kryté sedlovými střechami. Nad štíty rizalitů je patrný 
výrazný přesah střechy na přečnívajících krokvích, které podepírají vyřezávané dřevěné 
konzoly; ve vrcholu sedlové střechy vyřezávaný dřevěný štítek. Střešní krytina: etemitové 
šablony. Ve východním průčelí je mezi rizality vložena přízemní zděná terasa, opatřená 
kovovým zábradlím, přístupná z pravé strany kamenným schodištěm. Po obvodu domu 
chodník ze žulových desek.
Fasády po celém obvodu obíhá nízký sokl, zčásti (ve spodní partii) obložený žulovými 
deskami, zčásti omítaný, zakončený oblounovou římsou. Přízemí objektu pokrývá pásová 
bosáž, která se nad obdélnými okny s půlkruhovými záklenky zalamuje do podoby klenáků. 
Patro, oddělené od přízemí mírně vystupující kordonovou římsou, je opatřeno světlým 
keramickým obkladem s výjimkou bosovaných nároží, podstřešního pásu ve štítech rizalitů a 
orámování oken. Okenní otvory jsou v přízemí obdélné s půlkruhovými záklenky, v patře 
obdélné, ve vrcholu štítu rizalitů po jednom kruhovém okně; okna v patře rizalitů jsou 
sdružena. Okna patra jsou vložena do paralelních lištových šambrán s uchy, mají podokenní 
římsy s parapety a přímé nadokenní římsy vysazené na konzolkách. Okenní výplně (s 
výjimkou kruhových oken ve štítech) jsou novodobé.
Hlavní vstup do objektu je umístěn v ose západního průčelí, přístupný po kamenném 
schodišti se slohovým kovovým zábradlím (vegetativní motivy). Obdélný vstup s 
půlkruhovým záklenkem je vložen do jednoduchého kamenného portálku a opatřen 
slohovými dřevěnými dvoukřídlými kazetovými dveřmi s proskleným nadsvětlíkem, horní 
kazety dveří jsou prosklené, doplněné dekorativní mříží. Nad vstupem novodobá markýza.
Za vstupními dveřmi kolmo položená úzká chodba, z níž na stranách vedou vstupy do 
místností (dnes bytové jednotky). Proti vstupu schodiště do suterénu a do patra trojramenné se 
žulovými stupni a kovovým zábradlím s geometrickými a vegetativními motivy, madlo 
dřevěné s jemnou profilací. Dlažba v chodbě a na podestách původní keramická s černobílým 
dekorem. Dochovány některé původní dřevěné dveře včetně zárubní. Místnosti plochostropé.
1 t
3
f rI V
3. obytná a kancelářská budova č.p. 788 (na p.č. 2160)
Objekt je situován v severovýchodním cípu areálu, vpravo od severní vstupní brány. Je 
řešen shodně jako protilehlá správní budova čp. 787 až na drobné odchylky. Chybí východní 
terasa mezi rizality a v pravém rizalitu jižního průčelí je umístěn boční vstup do objektu, 
přístupný po kamenném schodišti (záklenek vstupu půlkruhový, dveře novodobé). V interiéru 
dochováno původní schodiště do patra včetně zábradlí, na chodbě a podestách původní 
dlažba.
4. bývalá kuchyně a jídelna č.p. 789 (na p.ě. 2150)
Je situována uvnitř areálu bývalé tabákové továrny vlevo za hlavní tovární budovou.
Zděný podsklepený patrový objekt na obdélném půdorysu o 7 x 3 okenních osách, s delší 
osou probíhající ve směru východ — západ. Střecha sedlová, krytina: alukryt. Vstupní severní 
průčelí je obrácené do dvora; v něm je ve třetí ose zleva umístěn vstup do objektu — obdélný 
se segmentovým záklenkem, druhý ve 4. ose umístěný vstup je dnes zazděný. Nízký sokl je 
obložený žulovými deskami, přízemí má dnes hladké omítky, okenní otvory obdélné se 
segmentovými záklenky, v nich vložena novodobá okna. Patro odděluje od přízemí 
kordonová římsa. V patře v rovnoměrně rozvržených lisénových výplních celkem 7 svisle 
obdélných oken, lisény jsou omítané, výplně kolem oken obložené světlým keramickým 
obkladem. Okna obdélná v segmentových záklencích (okenní výplně novodobé obdélné) na 
konzolových podokenních římsách, rámovaná plochými paralelními šambránami s 
vrcholovým klenákem. Korunní římsa profilovaná. Západní průčelí vrcholí trojúhelným 
štítem, rámovaným štukovým obvodovým pásem, uprostřed štítu kruhové okno, v ploše štítu 
opět keramický obklad. K západnímu a východnímu průčelí objektu přiléhají novodobé 
přízemní přístavky s pultovými střechami, které nejsou předmětem tohoto řízení.
V suterénu plackové klenby do pasů, sbíhajících se do hranolových pilířů. Ve 
východní části dispozice vloženo dvouramenné schodiště do patra stupně žulové, zábradlí 
litinové s geometrickými a vegetativními motivy, madlo dřevěné s profilací. V přízemí i v 
patře zaujímá většinu plochy podlaží rozlehlý sál, situovaný v západní části objektu - 
plochostropý s řadou litinových sloupů s konzolovými hlavicemi.
5. oplocení s branami a brankami
Areál bývalé tabákové továrny je z  východní strany vymezen původním oplocením s 
dvojicí vjezdových bran a samostatnou brankou. Při východních nárožích areálu se ohradní 
zeď na severní i jižní straně kolmo zalamuje k západu a pokračuje v délce cca 50 metrů. Dále 
k západu navazující plná cihelná zeď již není předmětem tohoto návrhu.
Mezi vysokými kamennými hranolovými pilířky s odsazeným soklíkem a hlavicí 
probíhá zděný sokl ve spodní části kamenný (nestejné výšky vzhledem ke svažitému terénu), 
výše cihelný s keramickým obkladem (stejného typu jako na budovách), krytý kamennými 
deskami. Na soklu mezi pilířky spočívají masivní litinové plotové dílce, tvořené dekorativně 
řešenými pruty s kruhovými a volutovými motivy; jednotlivé dílce spojují válcové litinové 
sloupky.
Vjezdová brána I. je situována před tovární budovou na osu středního rizalitu. Tvoří ji 
široký vjezd a z každé strany přiléhající jedna branka pro pěší, vymezené kamennými 
hranolovými pilíři, při vjezdu doplněnými kuželovými odrazníky. Vrata dvoukřídlá, vrátka 
jednokřídlá, ve spodní třetině plechová, v horních dvou třetinách z prutů. Severní brána II., 
prolomená v ohradní zdi při správní budově čp. 788, je řešena stejně, tedy s postranními 
brankami pro pěší; vrata vjezdu jsou zde novodobá. K této bráně symetricky je umístěná jižní 
branka pro pěší, zajišťující přístup ke správní budově čp. 787.
4
Podnět k prohlášení uvedeného souboru staveb za kulturní památku, obdrželo 
Ministerstvo kultury od Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni, dne 7.9.2010. 
V návrhu zdůvodňuje NPÚ, ú.o.p. v Plzni, památkovou ochranu takto: „Areál bývalé 
tabákové továrny je  architektonicky ucelený, kompaktní, velkoryse řešený komplex, který 
začal vznikat před rokem 1900, jeho staviteli byli Johann a Franz Krausovi a Josef Erler z 
Tachova. Jedná se o autenticky příklad industriální architektury příhraničního města přelomu 
19. a 20. století, doklad stavební a průmyslové historie města. Areál utváří urbanisticky 
jedinečný městský prostor s osově symetrickou kompozicí, který na opačné straně uzavírá 
budova bývalého okresního úřadu. Jeden z posledních dochovaných průmyslových areálů 
města (např. továrna na zpracování perleti demolována kolem roku 2005, na jejím místě 
vznikl supermarket L1DL). Výjimečnost dochovaného areálu umocňuje skutečnost, že se jedná 
o jedinou nám známou dochovanou továrnu na zpracování tabáku v Plzeňském kraji. “
Ministerstvo kultury podnět vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a zahájilo ve věci 
správní řízení. Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové 
péči, v platném znění, byli o podání návrhu písemně vyrozuměni vlastníci věci navržené na 
prohlášení za kulturní památku. Společnost Aldemar Reality s.r.o. dopis s vyrozuměním 
převzala dne 13.9.2010, pan Josef Janů dne 18.9.2010 a paní Marie Janů dne 16.9.2010. 
Společnost Aldemar Reality s.r.o. reagovala na zahájení řízení nesouhlasným stanoviskem ze 
dne 4.10.2010.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném 
znění, se k problematice prohlášení věci za kulturní památku dne 17.9.2010 pod značkou 
344/2010-OŠK/Líb vyjádřil odbor školství a kultury Městského úřadu Tachov, který souhlasil 
s prohlášením věci za kulturní památku, s odůvodněním, že: „... se jedná o cennou stavbu od 
stavitele Josefa Erlera, postavenou mezi lety 1905 -  1906, patrovou, s valbovou střechou a 
fasádou členěnou dvěma rivality a zdobenou pásovou rustikou, visáží, profilovanými 
šambránami, nadokenními a parapetními římsami. Oplocení je  rovněž původní -  na cihelné 
podezdívce jsou slohově řešené litinové plotové dílce. Soubor staveb bývalé tabákové továrny 
je  jedním z posledních dochovaných průmyslových areálů města. Výjimečnost dochovaného 
areálu umocňuje skutečnost, že se jedná o jedinou nám známou dochovanou továrnu na 
zpracování tabáku v Plzeňském kraji. V Tachově se jedná o jediný rozsáhlejší výrobní 
komplex s historickou a architektonickou hodnotou.“
Dále se k problematice prohlášení věci za kulturní památku dne 6.10.2010 pod 
značkou KPP/2133/10 vyjádřil Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče 
a cestovního ruchu, a s prohlášením za kulturní památku souhlasil. Ve svém vyjádření uvádí: 
,fla  základě předložených podkladů KPP doporučuje prohlášení výše uvedené nemovitosti za 
kulturní památku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
v platném znění, s odůvodněním, že se jedná o cennou stavbu postavenou mezi lety 1905 -  
1906. Soubor staveb bývalé tabákové továrny je  jedním z posledních dochovaných 
průmyslových areálů města. Výjimečnost dochovaného areálu umocňuje skutečnost, že se 
jedná o jedinou známou dochovanou továrnu na zpracování tabáku v Plzeňském kraji 
s významnou historickou a architektonickou hodnotou. “
Usnesením ze dne 4.11.2010 bylo podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 500/2004 
Sb., správní řád, v platném znění, svoláno místní šetření. Dne 23.11.2010 proběhlo ohledání 
na místě za přítomnosti zástupce Ministerstva kultury, Krajského úřadu Plzeňského kraje, 
Městského úřadu Tachov, Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni, a společnosti 
Aldemar Reality, s.r.o. Byla uskutečněna důkladná prohlídka jednotlivých částí areálu a 
profesionálním fotografem byla pořízena podrobná fotodokumentace jak interiérů, tak
5
exteriérů staveb. Závěrem bylo konstatováno, že stavebně technický stav objektů je dobrý. Až 
na některé pozdější drobné úpravy a přístavky (ty však nejsou předmětem návrhu na 
prohlášení věci za kulturní památku), se jedná o ucelený a architektonicky hodnotný soubor 
staveb. Zástupci orgánů státní památkové péče nadále trvali na svých původních stanoviscích, 
která vyjádřili již v písemné podobě. Zástupci společnosti Aldemar Reality s.r.o. do zápisu 
uvedli, že se k věci vyjádří ještě písemně.
Posléze Ministerstvo kultury předložilo návrh k posouzení „Komisi Ministerstva 
kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku“, která je 
složená z předních odborníků a specialistů v oblasti památkové péče. Zasedání uvedené 
komise proběhlo dne 1.12.2010. Po obsáhlém projednání uvedené kauzy se všichni členové 
jednoznačně shodli na závěru a doporučili prohlášení areálu za kulturní památku: „Soubor 
staveb bývalé tabákové továrny v Tachově je významným architektonickým dílem pozdního 
historismu, které spojuje účel továrny a zároveň objednatelem žádaný reprezentativní výraz 
v duchu doby svého vzniku. Areál je  dílem místních západočeských architektů, nicméně 
inspirován byl především rakouskou architekturou období raného klasicismu poslední třetiny 
osmnáctého století. Hlavní budova má dobře zachovanou reprezentativní palácovou fasádu i 
dispozici a konstrukce interiéru a poměrně početnou řadu hodnotných architektonických 
detailů. Změny v rozsahu historické stavby jsou pouze lokální, nevhodný novodobý přístavek 
na severozápadní straně je  jasně vymezen. Menší budovy č.p. 787 a 788 mají charakter 
historizujících vil a jsou vcelku areálu důležitými architektonickými akcenty nároží hlavní 
vstupní linie, tvořené ohradní zdí. Tyto stavby jsou zachovány téměř beze změny. Hodnotnou 
součástí areálu je  i budova jídelny č.p. 789, která je  řešena sice jednodušeji, ale má shodný 
architektonický výraz jako hlavní stavba. Vyjma architektonických hodnot jsou pozoruhodné i 
urbanistické hodnoty areálu, jeho celková vnitřní prostorová kompozice i ve vztahu k okolí. 
V tomto smyslu je areál významnou součástí historických hodnot města Tachova. Stavba je  
hodnotným příkladem typů tabákové továrny, který v rámci industriální architektury má 
specifická charakteristika. “
Dopisem ze dne 6.12.2010 vyzvalo Ministerstvo kultury účastníky řízení, aby 
se seznámili s podklady před vydáním rozhodnutí a případně navrhli jejich doplnění podle 
ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Dne 16.12.2010 
obdrželo Ministerstvo kultury od jednoho z účastníků řízení -  společnosti Aldemar Reality 
s.r.o., žádost o prodloužení lhůty k doplnění podkladů do 31.1.2011, s odůvodněním, že 
v současné době nechávají zpracovat vyjádření odbornou osobou. Součástí této žádosti byla i 
přiložená plná moc, kterou zmocnila společnost Aldemar Reality s.r.o. pana Mgr. Ing. 
Antonína Továrka (advokáta), aby společnost zastupoval ve všech právních věcech v řízení o 
prohlášení bývalé tabákové továrny za kulturní památku. Ministerstvo kultury vyhovělo této 
žádosti a lhůtu k vyjádření prodloužilo do 31.1.2011. Následně dne 28.1.2011 obdrželo 
Ministerstvo kultury od pana Mgr. Ing. Antonína Továrka další žádost o prodloužení lhůty do 
data 28.2.2012. Ministerstvo kultury opětovně žádosti vyhovělo. Třetí žádost o prodloužení 
lhůty od pana Mgr. Ing. Antonína Továrna, obdrželo Ministerstvo kultury dne 24.2.2011. 
Tentokrát požádal o prodloužení lhůty o tri měsíce (do 31.5.2011) s odůvodněním, že je velmi 
náročné obstarat odborné vyjádření, které vyžaduje zkontaktovat odborné instituce a osoby. 
Ministerstvo kultury zvážilo opakovanou žádost a s definitivní platností prodloužilo lhůtu 
k dodání podkladů pro rozhodnutí do 31.5.2011 s podmínkou, že po uplynutí této lhůty 
bezodkladně přistoupí ve věci k vydání meritomího rozhodnutí.
Výsledkem opakovaného prodloužení lhůty k dodání podkladů ze strany pana Mgr. 
Ing. Antonína Továrka, nebylo očekávané odborné vyjádření erudované osoby. Ministerstvo 
kultury dne 1.6.2011 obdrželo pouze dopis, ve kterém pan Mgr. Ing. Antonín Továrek nadále 
nesouhlasí s prohlášením areálu za kulturní památku. Jako důvody pro neprohlášení věci za
6
kulturní památku uvádí zejména nepřiměřené omezení vlastnického práva, nevhodné stavební 
úpravy areálu, mizivé urbanistické hodnoty celku, porušení legitimního očekávání účastníka v 
souvislosti se změnou územního plánu města Tachova. Též poukazuje na skutečnost, že 
správní orgán by měl v obdobných případech rozhodovat stejně či obdobně. S uvedenými 
námitkami se Ministerstvo kultury vypořádalo níže u připomínek k závěrečnému stanovisku 
účastníka v odstavcích Ad a) -  Ad d) na str. č. 11 - 15. Na závěr svého stanoviska účastník 
navrhuje, aby Ministerstvo kultury samo obstaralo ve věci další odborné vyjádření. 
Ministerstvo kultury uvedený požadavek zvážilo a nakonec oslovilo Výzkumné centrum 
průmyslového dědictví FA ČVUT s žádostí o posouzení památkových hodnot předmětného 
areálu bývalé tabákové továrny v Tachově. Dne 25.8.2011 obdrželo Ministerstvo kultury od 
Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT odborný posudek, jehož výsledkem je 
jednoznačné doporučení prohlášení celého areálu za kulturní památku. V posudku je stavba 
bývalé tabákové továrny podrobena komparaci na mezinárodní úrovni, kdy je přirovnávána 
k významné a již památkově chráněné tabákové továrně ve Vídni: „Tachovská tabáková 
továrna patří do série staveb, budovaných v Rakousku-Uhersku Tabákovou režií c.k. 
Ministerstva financí, od roku 1879 vedenou Jakobem Merklem von Reinsee (1814-1901). 
První stavbou této etapy výstavby tabákového průmyslu byla vletech 1893-1894 nová 
ústřední továrna na Ottakringu ve Vídni, kterou podle vlastního projektu provedl inženýr a 
stavební podnikatel Karl Stigler (1865-1926). Obdržel za ni titul císařského stavebního rady a 
stavěl poté mnoho dalších vídeňských a průmyslových staveb.
Stiglerův projekt se pro inženýry stavebního odboru tabákové režie stal základem 
typových plánů, podle kterých byly současně, vletech 1900-1906 postaveny dva menší, 
vzájemně identické areály -  v Písku (Písek -  Budějovické předměstí čp. 742) a předmětné 
budovy v Tachově. Obě opakují celkové provozní rozvržení, fasádní schémata i 
architektonické články vídeňské továrny, navíc dostaly dvě symetricky rozmístěné budovy na 
půdoryse H  -  administrativní a obytnou. Písecké stavby prováděla pražská firmy Václava 
Nekvasila. Tachovskou v letech 1900-1901 (hlavní budova čp. 715) a 1905-1906 (čp. 787- 
789) realizoval tachovský stavitel Johann Kraus (*1823) se svým synem Franzem, který byl 
stavitelem v Chebu. (Literatura také, nejspíše však nesprávně, uvádí jako autora správní 
budovy také tachovského stavitele Josefa Erlera.)
Jak dokládá kariéra Karla Stiglera, jehož je  třeba pokládat za původce stylového 
řešení tachovské továrny, tvorba „ normálií“ pro státní podniky, ať už továrny nebo železnici, 
nebyla rozhodně podřadnou architektonickou prací.
Zásluhou poslance Sněmu království českého za město Tachov profesora Adolfa 
Bachmanna (1849 - 1914) a nejspíše i přímluvou ministerského předsedy Alfreda, III. knížete 
Windischgrátze (1851 -  1927), jemuž prý byl Tachov oblíbeným panstvím, tehdy město získalo 
v obtížné situaci nejen významného státního zaměstnavatele, ale také účelnou a kvalitní 
architekturu, jaká obstála i v hlavním městě monarchie. “
Dopisem ze dne 30.8.2011 vyzvalo Ministerstvo kultury účastníky řízení, aby 
se seznámili s novými podklady před vydáním rozhodnutí a případně navrhli jejich doplnění 
podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Dne 
9.9.2011 obdrželo Ministerstvo kultury od jednoho z účastníků řízení -  společnosti Aldemar 
Reality s.r.o. (nikoliv od zastupujícího advokáta), vyjádření ke stanovisku Výzkumného 
centra průmyslového dědictví FA ČVUT. V dopise vyjadřuje nesouhlas s prohlášením areálu 
za kulturní památku a navrhuje kompromisní řešení, a to prohlásit za kulturní památku pouze 
vnější plášť hlavní budovy. K uvedenému Ministerstvo kultury poznamenává, že podle § 2 
odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkoví péči, v platném znění, lze prohlásit za 
kulturní památku pouze celé věci, případně jejich soubory, nikoliv však jen jejich části.
*  t
7
t >
< > r
Dopisem ze dne 13.9.2011 vyzvalo Ministerstvo kultury opětovně účastníky řízení, 
aby se seznámili s dalšími podklady před vydáním rozhodnutí a případně navrhli jejich 
doplnění podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění.
Dne 23.9.2011 zaslal Ministerstvu kultury své vyjádření ke stanovisku Výzkumného centra 
průmyslového dědictví FA ČVUT pan advokát Mgr. Ing. Antonín Továrek. Ve svém 
vyjádření se pan advokát domnívá, že odborné stanovisko nelze použít jako relevantní doklad 
pro správní rozhodnutí, neboť je vágní, neúplné a věcně nepřesvědčivé: „ Účastník řízení se 
proto domnívá, že prohlášení výše uvedené nemovitosti za kulturní památku nelze vnímat 
jinak než jako nepřípustný exces a extrémní řešení situace, které nebere v potaz ani legitimní 
zájmy vlastníka nemovitosti na ekonomicky účelném a udržitelném využití předmětné 
nemovitosti, ani veřejný zájem na účelném uspořádání města z hlediska dostupnosti služeb či 
dopravní obslužnosti. V této souvislosti účastník řízení odkazuje na judikát Nejvyššího 
správního soudu ze dne 13.8.2009, sp. zn. 7 As 43/2009, v jehož odůvodnění je jednoznačně 
uvedeno, že: „ Vedle zájmu na památkové ochraně dané nemovitosti zde stojí také zcela 
legitimní zájem vlastníka nemovitosti na jejím ekonomicky udržitelné a dlouhodobě 
životaschopném využití, jakož i veřejný zájem na účelném uspořádání měst (...).
Památková ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i 
jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty (...). “
Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném kontextu zdůrazňuje především nutnost 
chránit a co nejméně omezovat vlastnická práva vlastníků dotčených nemovitostí.
Účastník řízení nadepsanému správnímu orgánu rovněž sděluje, že v současné době 
provádí srovnávací analýzu a připravuje souhrnné vyjádření. Toto vyjádření bude 
nadepsanému správnímu orgánu zasláno do konce patnáctidenní lhůty, která byla účastníkovi 
určena přípisem ze dne 19.9.2011, doručeného vlastníkovi dne 20.9.2011. “
Ktéto námitce podotýkáme, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 
43/2009 se týká omezení vlastníka nemovitosti při výměně oken v závazném stanovisku jako 
podkladu pro stavební úřad, přičemž jde o nemovitost, která není kulturní památkou, pouze je 
umístěna na území památkové zóny. Jde tedy o zcela jiný typ řízení, nežli je řízení 
o prohlášení věci za kulturní památku.
Dále účastník odbornému stanovisku Výzkumného centra průmyslového dědictví FA 
ČVUT vytýká, že nevyhodnotilo významné architektonické prvky předmětného areálu. Toto 
posouzení však obsahuje již předchozí vyjádření NPU, ú.o.p. v Plzni, ze dne 29.11.2010, kde 
je uveden velmi důkladný a podrobný popis jednotlivých staveb. Dále účastník namítá, že 
odborné stanovisko neřeší ani nenavrhuje potenciální funkční využití areálu. K uvedené 
námitce podotýkáme, že otázka budoucího využití objektů není předmětem tohoto řízení, 
neboť Ministerstvo kultury v tomto řízení pouze hodnotí, zda-li předmětná věc vykazuje 
znaky a hodnoty kulturní památky podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. I 
autor odborného stanoviska hodnotí areál jako památkově velmi významný a poukazuje 
dokonce na fakt, že stavby se staly obrazem vídeňské předlohy -  ústřední továrny celého 
Rakouska -  Uherska na Ottakringu. Odborné stanovisko tedy vychází i z komparace na 
mezinárodní úrovni. Navíc Ministerstvo kultury poukazuje na předchozí vyjádření účastníka, 
ve kterých několikrát žádal o prodloužení lhůty k dodání podkladů z důvodů, že advokátní 
kancelář nedisponuje natolik erudovanou osobou, která by byla schopna objektivně posoudit 
památkové hodnoty uvedeného areálu. Po neúspěchu účastníka s vyhledáním erudované 
osoby, oslovilo na jeho žádost specialistu samo Ministerstvo kultury. Je tedy s podivem, že 
náhle se zástupce účastníka (z pozice advokáta) pouští do odborné kritiky vyjádření 
specializovaného pracoviště, zaměřeného konkrétně na průmyslové kulturní dědictví. Ze 
způsobu předchozích vyjádření lze pochybovat o takto úzké specializaci advokátní kanceláře.
Účastník dále argumentuje legitimními zájmy vlastníka na ekonomicky účelném využití 
nemovitosti a veřejným zájmem na účelném uspořádání města z hlediska dostupnosti služeb
8
či dopravní obslužnosti -  viz níže k připomínkám k závěrečnému stanovisku o úspěšných 
konverzích kulturních památek v odstavci Ad a) na str. 11 -12. K argumentu o nutnosti chránit 
a co nejméně omezovat vlastnická práva majitelů dotčených nemovitostí -  připomínky viz 
níže k závěrečnému stanovisku v odstavci Ad d) na str. 14 - 15.
Souhrnné vyjádření účastníka a zároveň další žádost o prodloužení lhůty obdrželo 
Ministerstvo kultury od pana Mgr. Ing. Antonína Továrka dne 7.10.2011. V uvedeném 
souhrnném vyjádření účastník Ministerstvu kultury sděluje, že provedl zběžné srovnání 
kulturně historické hodnoty předmětné nemovitosti za využití zdrojů na internetu. Srovnání 
prováděl na základě několika kritérií, avšak nedospěl k jednoznačnému závěru. Účastník se 
domnívá, že neexistují zjevná kritéria, podle kterých nadepsaný orgán postupuje a takový 
postup považuje za porušení zásady předvídatelnosti správního rozhodování. V návaznosti na 
uvedené, požádal účastník Ministerstvo kultury podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném 
přístupu k informacím, v platném znění, o údaje o celkovém počtu všech meritomích 
rozhodnutí, které nadepsaný správní orgán vydal v období od 1.1.2009 do dne doručení této 
žádosti. Dále pak požádal o sdělení počtu vydaných rozhodnutí: 1) ve kterých bylo 
rozhodnuto o prohlášení celé nemovitosti za kulturní památku, 2) ve kterých bylo rozhodnuto 
o prohlášení části nemovitosti za kulturní památku, 3) ve kterých bylo rozhodnuto o zamítnutí 
prohlášení nemovitosti za kulturní památku, 4) ve kterých bylo rozhodnuto jinak než 
případech uvedených bodech 1) - 3). V případech rozhodnutí uvedených v bodech 3) a 4) pak 
o poskytnutí kompletního textu všech těchto rozhodnutí včetně jejich odůvodnění. 
V souhrnném vyjádření pak účastník uvádí i další argumenty pro neprohlášení věci za kulturní 
památku, které jsou částečně obsaženy již v předchozích vyjádřeních či v závěrečném 
stanovisku účastníka (např. správní orgán musí zohlednit i zájmy vlastníka na podnikatelském 
využití, legitimní zájem vlastníka nemovitosti na ekonomicky udržitelném a dlouhodobě 
životaschopném využití, prohlášení za kulturní památku by znamenalo navýšení nákladů na 
přestavbu, dále účastník poukazuje na judikát Nej vyššího správního soudu ze dne 7.1.2009 
v souvislosti s potenciální změnou funkčního využití areálu v územním plánu). S námitkami 
obsaženými v souhrnném stanovisku se Ministerstvo kultury vypřádalo níže na str. 11 - 15 u 
připomínek k závěrečnému stanovisku v odstavci Ad a) -  Ad d). Nově účastník poukazuje na 
areál Rybeny v Tachově, který nebyl prohlášen za kulturní památku a v rámci přestavby 
města byl zbořen. V souvislosti s tímto politováníhodným činem však musí Ministerstvo 
kultury konstatovat, že areál bývalé tabákové továrny tak reprezentuje bohužel poslední 
dochovaný historický průmyslový areál ve městě, což jeho hodnotu naopak zvyšuje.
Ministerstvo kultury výše uvedené požadované informace podle zákona 106/1999 Sb., 
o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, vyhledalo a zpracovalo. Po uhrazení 
nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání je žadateli poskytlo v plném rozsahu.
Na základě poskytnutých informací pan Mgr. Ing. Antonín Továrek sestavil své 
definitivní závěrečné stanovisko, které bylo doručeno Ministerstvu kultury dne 27.2.2012:
„Mezi základní zásady správního řízení patří zásada legitimního očekávání, tj. 
předpoklad, že v podobných případech bude správní orgán postupovat srovnatelným 
způsobem. Účastník řízení proto blíže zkoumal ta rozhodnutí nadepsaného správního orgánu, 
ve kterých byl předmětem řízení objekt srovnatelný s nemovitostí, která je  předmětem tohoto 
řízení.
Předložená rozhodnutí nadepsaného správního orgánu podle názoru účastníka řízení 
podporují závěr, že Předmětná Nemovitost za kulturní památku prohlášena být nemá, a to 
právě s ohledem na výše zmíněnou zásadu legitimního očekávání, zásadu proporcionality, a
9
* *
\ i •
také zásadu zachování práv nabytých v dobré víře. Účastník řízení svůj právní názor 
odůvodňuje následujícím způsobem:
a) Vzhledem k tomu, že návrh na prohlášení Předmětné Nemovitosti za kulturní 
památku argumentuje především její historickou hodnotou industriální, je potřeba v 
prvé řadě zhodnotit, v jaké míře je  zachována původní funkčnost objektu.
Podle své rozhodovací praxe se totiž správní orgán při posuzování kulturní 
hodnoty industriálních objektů řídí principy zakotvenými v Chartě industriálního 
dědictví, ze kterých vyplývá, že u objektů, které aspirují na statut kulturní památky 
industriálního charakteru, je  velmi podstatným hodnotícím parametrem zachování 
původní funkčnosti takového objektu (rozhodnutí ministra kultury MUDr. Bessera o 
rozkladu společnosti České dráhy, a. s. ohledně prohlášení části souboru železničního 
nádraží Ostrava-Vítkovice za kulturní památku ze dne 4. 4. 2011, č.j. MK 15977/2011 
OLP, str. 11). Nicméně, jak vyplývá i ze samotného návrhu na prohlášení Předmětné 
Nemovitosti za kulturní památku, původní funkčnost objektu — výroba tabákových 
produktů — do dnešní doby prakticky vůbec nezůstala zachována, výroba tabáku byla 
zrušena již  v roce 1939, kdy se v továrně vyráběly součástky pro rakety V (fau). Po 
druhé světové válce byly budovy využívány jako truhlářská výrobna, sklady a 
kanceláře, tj. původní účel objektu prakticky nezůstal zachován.
Podle účastníka řízení tak již  v důsledku historického vývoje nevratně odpadl 
jeden z podstatných důvodů, pro který by mělo smysl areál chránit jako kulturní 
památku — autenticita původní funkčnosti objektu.
b) Z územního plánu města Tachova vyplývá, že území areálu je  už dlouhodobě 
určeno k přestavbě a mělo by sloužit potřebám občanské vybavenosti. S tímto 
vědomím a v dobré víře, že revitalizaci a nové využití areálu bude možno též 
realizovat, účastník řízení areál pořizoval. Vzhledem k tornu, že nadepsaný správní 
orgán chrání práva účastníků řízení nabytá v dobré víře (tak např. rozhodnutí MK ČR 
ze dne 28. 6. 2010, č.j. MK 10025/20100PP, o neprohlášení souboru „autobusové 
garáže“ v k. ú. Dejvice za kulturní památku, kde správní orgán deklaroval, že 
respektuje předchozí rozhodnutí jiných správních orgánů), bylo by v rozporu se 
zásadou součinnosti správních orgánů, pokud by tyto skutečnosti nadepsaný správní 
orgán nevzal v potaz a prohlášením nemovitosti za kulturní památku znemožnil její 
revitalizaci a přestavbu.
Na tento závěr účastník řízení poukazoval již dříve ve svém vyjádření k věci 
z 4.10.2011.
c) Jak vyplývá z fotodokumentace, která je  součástí spisu, posuzovaný areál je dotčen 
řadou necitlivých stavebních úprav, snižujících míru autenticity tohoto objektu 
(zejména pak přístavbami z 2. poloviny 20. století). Účastník řízení rovněž poukazuje 
na skutečnost, že se jedná o standardní stavební produkci své doby, neboť stavby 
podobného typu stojí na různých místech České republiky (např. bývalá „tabačka“ v 
Táboře, kde nyní sídlí městský úřad, tabačka v Budišově nad Budišovkou, kde jsou 
výrobní prostory společnosti Linaset s. r. o., popř. další podobné areály v Hodoníně,
Lanškrounu či Jáchymově). Některé jsou dosud využívány, u jiných byl návrh na 
prohlášení za kulturní památku zamítnut (např. tabáková továrna v Novém Jičíně).
Z rozhodovací praxe nadepsaného správního orgánu vyplývá, že pokud je  
posuzovaný objekt dotčen necitlivými stavebními úpravami snižujícími míru autenticity 
nebo se jedná o standardní stavební produkci své doby, pak dochází ke značnému 
snížení kulturně-historické hodnoty objektu, a to až do té míry, že je  pro účely 
prohlášení za kulturní památku nedostatečná (srov. rozhodnutí o neprohlášení 
souboru staveb bývalého Učitelského ústavu Marie Egemové v Kladně ze dne 
16.6.2009, č.j. MK 2423/2009 OPP, dále např. rozhodnutí o bývalé jídelně a
10
kasárnách v k. ú. Vítkovice ze dne 23.6. a 31.7.2009, č.j. MK 2808/2009 OPP a MK 
2874/2009 OPP).
Účastník řízení je  tudíž toho názoru, že Předmětná Nemovitost nevykazuje 
natolik výjimečné znaky, které by odůvodňovaly její prohlášení za kulturní památku,
d) Na závěr své argumentace účastník řízení uvádí, že jak již dříve avizoval, plánuje 
areál využít pro zlepšení občanské vybavenosti města Tachova — pro poskytování 
služeb občanům, Současný stav areálu není vyhovující a jeho současné využití není 
ekonomicky udržitelné. Případné prohlášení objektu za kulturní památku by pro 
vlastníka znamenalo takovou ekonomickou i administrativní zátěž, pro kterou by 
reálně nebyl schopen o areál řádně pečovat a zajistit jeho smysluplné ekonomické 
využití. Areálu by tak namísto efektivního využití hrozilo další chátrání.
Zájem vlastníka objektu na ekonomicky účelném a udržitelném využití 
předmětného objektu je  podle rozhodovací praxe správního orgánu zájmem legitimním 
(rozhodnutí ministra kultury MUDr. Bessera o rozkladu společnosti České dráhy, a. s. 
ohledně prohlášení části souboru železničního nádraží Ostrava- Vítkovice za kulturní 
památku ze dne 4. 4. 2011, č.j. MK 15977/2011 OLP, str. 12, v souvislosti s rozsudkem 
NSS sp. zn, 7 As 43/2009 ze dne 13. 8. 2009). Správní orgán je  tak povinen zkoumat, 
zda případný celospolečenský prospěch z prohlášení objektu za kulturní památku 
nebude v hrubém nepoměru s ekonomickým, administrativním a dalším zatížením 
vlastníka v důsledku prohlášení objektu za kulturní památku.
S ohledem na další okolnosti případu se účastník řízení domnívá, že prohlášení 
Předmětné Nemovitosti za kulturní památku skutečně není na místě. Celospolečenský 
prospěch z prohlášení nemovitosti za kulturní památku je  značně snížen už tím, že 
původní funkce budovy se již dávno nevyužívá a budova sama prošla řadou stavebních 
úprav. Její smysluplné využití by navíc bylo prohlášením za kulturní památku značně 
ztíženo.
K tomu účastník řízení dále doplňuje, že s prohlášením Předmětné Nemovitosti 
za kulturní památku nesouhlasí ani rada města Tachova (viz usnesení Rady města 
Tachova č. 897 ze dne 17. 2. 2012, dostupné z http://www.tachov-
město.cz/data/ownload/downloadbank/vyhlasky-a-narizeni-města/usneseni-rady- 
města/veřejná-26/veřejná-26.pdf).
Účastník řízení zároveň sděluje nadepsanému správnímu orgánu, že se i nadále 
ztotožňuje s argumentací, kterou již dříve zformuloval ve svých vyjádřeních ze dne 31. 5. 
2011, 21. 9. 2011 a 4. 10. 2011, a na tuto argumentaci výslovně odkazuje.
Výše uvedené důvody jsou podle účastníka řízení dostatečným podkladem k tomu, aby 
nadepsaný správní orgán ve věci prohlášení Předmětné Nemovitosti za kulturní památku 
vydal zamítavé rozhodnutí, a to i vzhledem ke skutečnosti, že je  jako správní orgán povinen 
dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné 
rozdíly. “
Ministerstvo kultury k uvedeným námitkám v závěrečném stanovisku účastníka řízení 
konstatuje následující:
Ad a) Ministr kultury ve svém rozhodnutí č.j. MK 15977/2011 OLP ze dne 4.4.2011 
připouští, že u objektů, které aspirují na statut kulturní památky industriálního charakteru, je 
zachovaní původní funkčnosti podstatným hodnotícím parametrem. Nicméně tento parametr 
není jediným hodnotícím aspektem. V řízení o prohlášení věci za kulturní památku podle § 2 
odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, jsou též posuzovány 
hodnoty architektonické, urbanistické, historické, technické, estetické, umělecko řemeslné, 
konstrukční, míra autenticity či celistvosti díla, hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc.
11
+r r
Památkové hodnoty se nevztahují apriori k naplňování funkčnosti v okamžiku rozpoznání 
památkových hodnot, nýbrž k naplňování funkčních i estetických kritérií v době vzniku 
objektu. Je zcela běžné, že stavby jako kostely, kláštery, zámky, paláce dnes neslouží 
původnímu účelu -  reprezentaci a kultu -  nýbrž mají jiné využití, ať již kulturní nebo 
administrativní, obytné a podobně. To však neznamená, že by se nejednalo o kulturní 
památky a že by tyto objekty nemohly být památkově chráněné. Například premonstrátský 
klášter Hradisko v Olomouci neslouží jako klášter již od josefínských reforem v 18. století.
Nyní v něm sídlí nemocnice. Přesto je uvedená stavba národní kulturní památkou. Proto ani v 
případě bývalé tabákové továrny v Tachově, která již neslouží svému původnímu účelu, nelze 
tuto skutečnost spojovat se zánikem památkových hodnot. Transformace a konverze totiž 
představuje typickou součást památkové péče a existence nemovité památky jako takové 
nejen v případě technických objektů, nýbrž obecně.
Uvedený areál bývalé tabákové továrny splňuje svými atributy celou řadu výše 
jmenovaných kritérií pro prohlášení věci za kulturní památku. Zachování původní funkčnosti 
je dnes ve většině případů industriálních objektů problematické a naopak nové využití objektů 
je mnohdy pro stavbu samotnou jedinou možnou záchranou před totálním zánikem. Existuje 
celá řada industriálních objektů, které jsou ze zákona památkově chráněné, a které prodělaly 
zdařilou konverzi a přizpůsobily se novému účelu. Za mnohé jmenujme např. Ústřední jatka 
a dobytčí trh v Praze-Holešovicích (dnes sklady a obchody), čistírna odpadních vod v Praze- 
Bubenči (dnes Ekotechnické muzeum), vodárenský areál v Praze-Vinohradech (dnes sídlo 
administrativy), Elbelova kartounka v České Lípě (dnes výroba příze a potahových látek),
Feigl a Widrich, barevna apretura v Chrastavě (dnes výroba podšívek a vycpávek), J. Phil.
Schmidta synové, přádelna v Liberci-Novém Městě (dnes sklady), Scheiblerova huť 
v Jablonci nad Nisou (dnes výroba skleněné bižuterie), Pivovar hrabat Lažanských z Bukové 
v Chýši (dnes rodinný minipivovar a restaurace). Nebo známý příklad z Velké Británie, kde 
byly slavné londýnské doky úspěšně adaptovány na pro jiné účely (luxusní byty, restaurace, 
obchody, hotely, administrativní sídla aj.). V neposlední řadě Ministerstvo kultury upozorňuje 
na rozhodnutí, kterým byl prohlášen za kulturní památku soubor budov bývalé továrny na 
sukna Friedricha Pollaka v obci Fulnek. Toto rozhodnutí bylo posléze napadeno rozkladem 
odůvodněným nízkou perspektivou jejich dalšího využití a špatným stavebně-technickým 
stavem objektů. Nicméně toto rozhodnutí bylo potvrzeno následným rozhodnutím ministra 
kultury. V návaznosti na výše uvedené tedy Ministerstvo kultury nesouhlasí s tvrzením, že by 
ztráta původní funkčnosti objektu byla v tomto případě podstatným důvodem pro 
neprohlášení areálu za kulturní památku.
Ad b) Ministerstvo kultury vydalo dne 28.6.2010 rozhodnutí č.j. MK 10025/2010 OPP, o 
neprohlášení souboru „autobusové garáže“ v Dejvicích za kulturní památku. Podstatným 
důvodem (též však vzhledem k architektonické nejednotnosti jednotlivých budov souboru) 
neprohlášení věcí za kulturní památku byla existence pravomocných rozhodnutí stavebního 
úřadu, která opravňovala vlastníka k odstranění staveb. Zde upozorňujeme na skutečnost, že 
uvedená rozhodnutí byla pravomocná již před zahájením řízení prohlášení věci za kulturní 
památku. V tomto případě šlo o práva nabytá v dobré víře, neboť jejich nabytí předcházelo 
datu zahájení řízení o prohlášení souboru věcí za kulturní památku. V uvedeném případě 
Ministerstvo kultury respektovalo předchozí pravomocná rozhodnutí jiných správních 
orgánů. Nicméně v případě areálu bývalé tabákové továrny v Tachově, požádal účastník 
řízení stavební úřad o odstranění objektu č.p. 788. Ve věci bylo zahájeno řízení, avšak toto 
řízení bylo záhy přerušeno, do doby, kdy Ministerstvo kultury rozhodne o návrhu na 
přehlášení předmětné nemovitosti za kulturní památku. Uvedené řízení tedy nedospělo do 
fáze rozhodnutí, natož pravomocného rozhodnutí jako v případě výše uvedených 
autobusových garáží v Dejvicích. K námitce, že účastník pořizoval nemovitosti s ohledem na
y
12
x 4
¦* ^n •
plánovanou změnu využití plochy v územním plánu, uvádíme, že tato skutečnost není 
v rozporu s prohlášením věci za kulturní památku. Platný územní plán města Tachova 
umožňuje předmětnou plochu výroby přestavět z větší části na plochu smíšenou obytnou 
městského typu a z menší části na plochu dopravní infrastruktury. Podmínkou územního 
plánu pro rozhodování o změnách funkčního využití v tomto území je ovšem prověření 
navrhovaných změn funkčního využití územní studií na žádost vlastníků pozemků. Z průběhu 
dosavadního řízení o odstranění stavby čp. 788 v areálu bývalé tabákové továrny ovšem 
vyplývá, což bylo potvrzeno i odvolacím orgánem stavebního úřadu, že odstranění stavby 
není považováno za změnu ve funkčním využití plochy. Takže požadavek územního plánu 
Tachov na územní studii nelze v případě řízení o odstranění stavby uplatnit.
Ad c) K námitce, že areál je dotčen celou řadou necitlivých úprav: v rámci celého areálu se 
jedná nepatrnou část a to konkrétně o severní průčelí hlavní budovy. K severnímu rizalitu 
bylo v 60. letech 20. století v rámci celkové rekonstrukce přistavěno třípodlažní novodobé 
křídlo, které svým pojetím nekoresponduje s celkovým výrazem fasád. Nicméně musíme 
podotknout, že tato byť nevhodná a nešetrná úprava, nemá zásadní vliv na charakter celého 
areálu. Hlavní budova, která se pohledově uplatňuje zejména svým hlavním východním 
průčelím, je až na tuto část severního kratšího průčelí, pojednána ve stejném architektonickém 
duchu z období jeho výstavby. Stejně tak objekt bývalé jídelny a dvě symetricky umístěné 
správní a obytné budovy navazují na ztvárnění hlavní budovy a nejsou poznamenány 
žádnými zásadními novodobými úpravami, které by měly za následek zásadní úbytek 
památkových hodnot. V rámci celku se tak jedná o nepatrnou a pohledově neexponovanou 
úpravu. Stavby bývalé tabákové továrny nejsou standardní produkcí své doby, jak se domnívá 
účastník řízení. Tabáková továrna v Tachově byla postavena po vzoru ústřední stavby na 
Ottakringu ve Vídni, kterou podle vlastního projektu provedl inženýr a stavební podnikatel 
Karl Stigler. Po vzoru této ústřední vídeňské továrny tehdejšího mocnářství, byly u nás 
postaveny pouze dvě tabačky. Jednou z nich byla právě ta tachovská, druhá pak byla 
postavena v Písku. Písecká prozatím unikla zájmu památkové péče, nicméně po tomto zjištění 
Ministerstvo kultury prověří její aktuální stav. Pokud z výsledku průzkumu vyplyne, že 
písecký areál je stále natolik hodnotný jako tachovský, zahájí Ministerstvo kultury ve věci 
rovněž řízení o prohlášení za kulturní památku. Dále účastník řízení poukazuje na objekt 
bývalé tabákové továrny v Táboře. Právě tuto stavbu lze považovat za příklad úspěšné 
konverze, neboť našla nový způsob využití jako sídlo městského úřadu. Stejně tak bývalá 
tabačka v Budišově nad Budišovkou je obdobnou ukázkou úspěšné změny funkce využití. 
K dalším stavbám bývalých tabákových továren uváděných účastníkem řízení připomínáme, 
že zařazování objektů na seznam kulturních památek není ukončeným procesem, nýbrž 
neustálým doplňováním dosud opomíjených objektů. Teprve v poslední době se památkové 
péče začíná soustředit na nepříliš probádané objekty industriálního dědictví a stavby 
reprezentující moderní architekturu 19. a 20. století. Aktuálně se seznam kulturních památek 
rozšiřuje zejména o tyto typy objektů.
Účastník též poukazuje na některá rozhodnutí, která byla ukončena neprohlášením za 
kulturní památku zejména z důvodů novodobých úprav objektů. Např. uvádí neprohlášení 
souboru staveb bývalého Učitelského ústavu v Kladně. K tomu lze poznamenat, že srovnání je 
v tomto případě neopodstatněné, neboť se soubor staveb v Kladně nedisponoval naprosto 
žádnými hodnotami urbanistickými a nevhodné úpravy v rámci celku byly daleko 
rozsáhlejšího charakteru. Mimoto se k řízení na návrh NPÚ, ú.o.p. středních Čech, vyjádřil 
kladně pouze příslušný krajský úřad. Naopak Magistrát města Kladna a „Komise Ministerstva 
kultury pro posuzovaní návrhů na prohlášení věcí za kulturní památky“ prohlášení věci za 
kulturní památku nedoporučila. V případě tachovské tabačky však doporučily prohlášení věci 
za kulturní památku všechny zúčastněné strany a navíc i Výzkumné centrum průmyslového
13
^  r-I t !
dědictví FA ČVUT. Dále účastník řízení poukazuje na neprohlášení bývalé jídelny a kasáren 
ve Vítkovicích za kulturní památky. Oba tyto případy jsou velmi obdobné -  objekty se 
dochovaly pouze částečně ve svém exteriéru, nedochovaly se původní dispozice ani interiéry.
V obou případech příslušný krajský úřad ani magistrát prohlášení za kulturní památku 
nedoporučil. Navíc upozorňujeme, že v uvedených případech se jedná o zcela jiné typy 
objektů, které nelze srovnávat stejným měřítkem. Míra jejich znehodnocení novodobými 
úpravami je rovněž odlišná, stejně tak jako kvalita provedení staveb je rozdílná.
Ad d) K námitce účastníka, že prohlášení objektu za kulturní památku by znamenalo 
pro vlastníka příliš velkou ekonomickou a administrativní zátěž, upozorňujeme, že existuje 
nespočetné množství vlastníků kulturních památek obdobného charakteru, které status 
kulturní památky mimořádným způsobem nezatěžuje. K úspěšným konverzím industriálních 
objektů viz výše odstavec Ad a). V tomto řízení nejsou posuzovány podnikatelské záměry 
vlastníka, ale pouze (nýbrž) dochované hodnoty uvedených objektů ve smyslu § 2 zákona č.
20/1987 Sb., kterým je vymezen předmět tohoto řízení. Ministerstvo kultury si je vědomo 
velmi složité problematiky industriální architektury (technických památek), od základního 
výzkumu, přes interpretaci získaných faktů, až po možnosti následného jiného využití. Je 
proto zcela nezbytné posuzovat jednotlivé podněty na prohlášení za kulturní památky 
individuálně s přihlédnutím ke specifikům navržených objektů a v této souvislosti zkoumat do 
jaké míry se dochovaly jejich případné památkové hodnoty historické, architektonické, 
urbanistické, historické, technické, umělecko řemeslné, aj. K připomínce žadatele, že finanční 
náročnost obnovy kulturní památky je pro současného správce neekonomická, upozorňujeme, 
že prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva 
bez náhrady. Zákon o státní památkové péči nabízí řadu kompenzací ve formě finančních 
příspěvků na zachování, obnovu či údržbu kulturní památky nebo bezplatnou odbornou 
pomoc. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, 
jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady, (viz Nález ústavního 
soudu České republiky US 35/94). V případě obnovy kulturní památky se rovněž poskytuje 
bezplatná odborná pomoc a poskytují se podklady a informace dle § 14 odst. 7 zákona č.
20/1987 Sb. Ve srovnání s celou řadou kulturních památek v České republice, nelze 
argumentovat tím, že obnova mimo zájem památkové péče je jediným řešením pro zachování 
areálu či pro budoucí zástavbu místa.
K uvedenému odkazu účastníka na rozhodnutí ministra kultury ze dne 4.4.2011 (č.j.
MK 15977/2011 OLP), kterým nebyla prohlášena část souboru věcí železničního nádraží 
Ostrava -  Vítkovice za kulturní památku, nutno podotknout, že řízení o prohlášení souboru 
staveb bývalé tabákové továrny v Tachově se v mnoha ohledech zásadním způsobem liší.
V rámci řízení o prohlášení nádraží ve Vítkovicích za kulturní památku se jak příslušný 
krajský úřad, tak příslušný magistrát, vyjádřili k prohlášení negativně a památkovou ochranu 
předmětných objektů nedoporučili. Navíc Ministerstvo kultury tehdy ukončilo prvoinstanční 
řízení rozhodnutím o prohlášení věci za kulturní památku. Proti tomuto rozhodnutí se vlastník 
odvolal a následně pak „rozkladová komise“ doporučila potvrdit napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury. Až posledním krokem byla náhlá změna postoje a tehdejší ministr 
kultury rozhodl o neprohlášení věci za kulturní památku. Silným argumentem pro 
neprohlášení věci za kulturní památku byl rovněž špatný stavebně technický stav nádražní 
budovy. V případě bývalé tachovské tabačky je tento argument zcela neopodstatněný. Z výše 
uvedených důvodů tak vyplývá, že nádraží ve Vítkovicích lze považovat za podobný případ 
pouze velmi zdánlivě. Správní orgán vždy hodnotí míru dochování objektů, kvalitu 
architektury, urbanistický význam, etc. Ovšem bez komplexního individuálního posouzení 
objektů, a to včetně fotodokumentace, prohlídky na místě, nelze dospět k jednoznačnému 
závěru, že se jedná o totožné případy. Lze tedy konstatovat, že Ministerstvo kultury
* *
14
-*•% 0
nepřistoupilo k návrhu na prohlášení souboru budov plošně, nýbrž se pečlivě a individuálně 
zabývalo každou jednotlivou částí navrženého souboru. S odvoláním na ustanovení § 2 odst. 
4 zákona č. 500/2004 Sb., Ministerstvo kultury uvádí, že v tomto případě plně respektovalo 
veřejný zájem (prohlášení unikátního souboru staveb bývalé tabákové továrny bezesporu je ve 
veřejném zájmu) a posuzovalo věc v kontextu tohoto konkrétního případu.
Současně Ministerstvo kultury uvádí, že prohlášení věci za kulturní památku 
neznamená absolutní zakonzervování jejího stavu. Prohlášení věci za kulturní památku rovněž 
není nijak v rozporu s jejím běžným užíváním, např. provozováním obchodní nebo výrobní 
činnosti, neboť kulturní památku lze opravovat, rekonstruovat, restaurovat nebo jinak 
stavebně technicky upravovat na základě závazného stanoviska příslušného orgánu státní 
památkové péče dle § 14 zákona ě. 20/1987 Sb. V daném případě je tímto orgánem Městský 
úřad Tachov, odbor školství a kultury. Tento orgán bude každý jednotlivý zamýšlený stavební 
záměr (či jinou úpravu kulturní památky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.) 
individuálně posuzovat z hlediska zájmů státní památkové péče a v následném závazném 
stanovisku vyjádří, zda zamýšlené stavební práce na kulturní památce jsou z hlediska zájmů 
státní památkové péče přípustné, a stanoví základní podmínky, za kterých lze tyto práce 
připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání 
kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného 
záměru. Prohlášením věci za kulturní památku není v rozporu s vlastnickým právem, a 
vlastník může objekty přizpůsobovat svým podnikatelským aj. záměrům. Ministerstvo kultury 
proto výše uvedlo celou řadu příkladů zdařilých konverzí industriálních objektů v ČR, které 
již byly prohlášeny za kulturní památky.
Prohlášení věci za kulturní památku tudíž neznamená, že by se měl objekt navrátit 
k původnímu využití. K tomu památková ochrana zaměřena není a památková péče ani nemá 
tu možnost měnit fungování či provoz konkrétních objektů. Naopak plánované změny využití 
otevírají prostor k úvahám o konverzi tohoto objektu, neboť uvedené stavby lze využít 
různým způsobem. V neposlední řadě upozorňujeme na znění čl. 11 odst. 3 Listiny základních 
práv a svobod, dle kterého vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých 
anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. A takovým obecným zájmem 
bezesporu je i ochrana kulturních památek v ČR.
Dopisem ze dne 29.2.2012 vyzvalo Ministerstvo kultury opětovně účastníky řízení, 
aby se seznámili s dalšími podklady před vydáním rozhodnutí a případně navrhli jejich 
doplnění podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. 
Účastníci řízení se již k podkladům nevyjádřili. Ministerstvo kultury pouze obdrželo 
stanovisko Města Tachov, které však není účastníkem tohoto řízení, ve kterém podporuje 
záměry společnosti Aldemar Reality a.r.o. k revitalizaci areálu (není zde uvedeno jaké 
záměry) a nesouhlasí s návrhem na prohlášení areálu za kulturní památku.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě 
i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení souboru staveb bývalé tabákové 
továrny v Tachově, okr. Tachov, Plzeňský kraj, za kulturní památku, jak je uvedeno 
ve výroku tohoto rozhodnutí. Ministerstvo kultury především dospělo k názoru, že zmiňovaný 
soubor nemovitostí je nositelem významných historických, architektonických a 
urbanistických hodnot a vykazuje památkové hodnoty a znaky kulturní památky ve smyslu 
ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
V Rakousku-Uhersku existoval pečlivě střežený státní tabákový monopol. Před jeho 
vyhlášením fungovala na různých místech monarchie soustředěná výroba mající podobu 
jednoduchých manufaktur. K zakládání prvních tabákových továren docházelo od počátku 19.
< I
15
století (první v Čechách byla umístěna v r. 1812 do areálu cisterciáckého kláštera v Sedlci u 
Kutné Hory). V důsledku stoupající poptávky po tabákových výrobcích proběhla v monarchii 
kolem poloviny 19. století nová vlna zakládání tabákových továren (např. v roce 1859 
Jáchymov); v tomto období již byly továrny umisťovány do nových k tomuto účelu 
postavených budov. Další zakladatelská vlna z přelomu 60. a 70. let 19. století si mimo jiné 
kladla za cíl pomoci regionům, které se dostaly do ekonomických problémů (1871 — 
Lanškroun, 1872 — Tábor a České Budějovice, 1874 — Svitavy). K této skupině lze zařadit i 
poslední založené tabákové továrny na našem území, kterými byly tabačky v Tachově a v 
Písku. Z Čech a Moravy se tak staly dvě nej silnější oblasti průmyslového zpracování tabáku v 
Předlitavsku. Tachov byl vybrán pro vybudování tabákové továrny především pro chudobu 
jeho obyvatel a jako náplast částečně hojící rány způsobené povodní v roce 1871. Nově 
vybudovaný podnik, financovaný státním tabákovým monopolem, měl alespoň částečně oživit 
průmysl v chudém příhraničním městě. Provoz staré c.k. tabákové továrny byl zahájen již v 
roce 1897 v budově spolkového domu čp. 498. Nová hlavní budova erámí továrny byla 
vystavěna v roce 1900 -  1901, správní a ubytovací objekty posléze vletech 1905 -  1906. 
Stavby realizoval stavitel Johann Kraus se svým synem Franzem, podle typového plánu, který 
vycházel z návrhu ústřední tabákové továrny tehdejšího mocnářství. Ta byla postavena na 
Ottakringu ve Vídni v letech 1893 -  1894, podle projektu inženýra a stavebního podnikatele 
Karla Stiglera. Podle projektu vídeňské ústřední továrny pak byly postaveny dva menší a 
téměř identické areály. Jedním z nich je právě ten tachovský, druhý pak byl situován v Písku.
Pro stavbu tachovské tabačky byl získán pozemek u nádraží, naproti bývalému 
hřbitovu. Ke dvoupatrové stavbě byla zakrátko přivedena i železniční vlečka. V roce 1904 
byla zavedena strojní výroba cigaret. V roce 1929 vyrobila továrna přes 9 milionů cigár a 450 
milionů cigaret (Egyptky, Sportky a Zory). Dále se zde vyráběly také doutníky a viržínka 
(Kuba, Portorika, Britanika atd.). Pracovalo zde 354 dělníků, především žen. V roce 1938 
měla továrna kolem 800 zaměstnanců. Součástí areálu byla mimo jiné jídelna, mateřská škola 
a kojící koutek. Roku 1939 byla tabáková továrna přestavěna na zbrojní výrobu vojenského 
leteckého průmyslu a výrobu dílců pro rakety V (fau). Roku 1945 zde byl zřízen internační 
tábor pro sudetské Němce, kteří byli transportováni do Německa. V poválečném období 
objekt využívala firma Západočeské dřevozpracující družstvo Delta, která zde ukončila svoji 
činnost v srpnu roku 2010.
Výstavba tabákové továrny v Tachově byla koncipována velmi propracovaně a ideově 
jednotně. Inspirována byla především rakouskou architekturou období raného klasicismu 
poslední třetiny osmnáctého století. Soubor staveb představuje architektonicky ucelený, 
kompaktní, velkoryse řešený komplex továrních a doprovodných budov, vymezený původním 
oplocením. Reprezentativní pojetí fasád celého komplexu je řešeno v jednotném stylu, 
ovlivněném zejména prvky pozdního historismu. Všechny stavby se dochovaly ve své 
původní hmotě, většině historických konstrukcích, v téměř nenarušeném dispozičním členění 
a s celou řadou zajímavých architektonických detailů a umělecko řemeslných prvků (litinové 
sloupy s konzolovými hlavicemi, precizní štuková výzdoba, litinové zábradlí s ornamentálním 
a rostlinným dekorem, některé výplně okenních a dveřních otvorů). Mimořádná je zejména 
urbanistická hodnota celku. Významné je nejen půdorysné rozložení staveb v rámci vlastního 
areálu, ale i poloha celého komplexu v návaznosti na urbanistickou strukturu města. Osově 
symetrická kompozice vlastního areálu je tvořená hlavní budovou, kterou v nárožích vstupní 
linie akcentují pravidelně umístěné stavby vilového charakteru (budovy č.p. 787 a 788). 
Komplex pak uzavírá z východní strany původní dekorativně zdobené litinové oplocení s 
branami a brankami. Oplocení se na severní i jižní straně zalamuje k západu a pokračuje asi 
50 metrů, kde na něj navazuje cihelná zeď, která však nebyla předmětem tohoto řízení. Uvnitř 
areálu jsou pak situovány další objekty mladšího data založení, které však nejsou 
z architektonického ani urbanistického hlediska hodnotné a též nebyla předmětem tohoto
16
4 *
řízení. Protipól továrny na opačné straně hlavní komunikace pak představuje budova bývalého 
okresního úřadu.
O vskutku kvalitní architektuře, stavěné podle vzoru vídeňské ústřední tabákové 
továrny tehdejšího rakousko -  uherského mocnářství, vypovídá i současný stavebně technický 
stav jednotlivých objektů. Budovy nenesou žádná statická narušení, ve vynikajícím stavu je 
většina konstrukcí a hodnotné architektonické články pocházejí jednoznačně v doby svého 
vzniku. V rámci celku nejsou stavby nijak výrazně dotčeny pozdějšími nevhodnými 
úpravami. Za velmi necitlivou a nešetrnou lze však považovat dostavbu severního průčelí 
hlavní budovy. Nicméně úprava tohoto bočního průčelí, které se výrazně pohledově 
neuplatňuje, nemá zásadní vliv na architektonický charakter celého areálu. Komplex je 
hodnotný jako celek a vyjmutí některých staveb by znamenalo výrazné narušení výpovědní 
hodnoty souboru jako kompaktnosti celku, neboť z hlediska zájmů památkové péče je 
mimořádně důležité respektování historické celistvosti areálů a souborů staveb a jejich 
autentického uspořádání. Areál bývalé tabákové továrny představuje dnes poslední autenticky 
dochovanou industriální architekturu ve městě. Navíc se jedná o jedinou dochovanou 
tabákovou továrnu v celém Plzeňském kraji.
Ministerstvo kultury zhodnotilo uvedené podklady jednotlivě i ve vzájemných 
souvislostech a především dospělo k názoru, že předmětný soubor nemovitostí objektivně 
vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 
20/1987 Sb., protože je nositelem významných historických, architektonických a 
urbanistických hodnot. Zvýše uvedených důvodů Ministerstvo kultury prohlašuje soubor 
nemovitostí bývalé tabákové továrny v Tachově, okr. Tachov, Plzeňský kraj, za kulturní 
památku.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové 
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu 
proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury 
na výše uvedenou adresu.
j \  Mgr. Petra Ulbrichová
r~  • • :j  j  vedoucí oddělení ochrany kulturních památek
\  \  y  i  v odboru památkové péče Ministerstva kultury
i  9
17
t  t
» á
^Í,,u závodv/r-w'SS'i, J^\ \r^^/^(
r4 / J s ^  h ^ z  . í f l  I- \ \\
L n A m d ' H w W ^ -  i r
/  f  m i i á  / / V Í ^ S  7 / v  L  I r lB c ^ S L  / ^ ^ ? 4 w ? f
L i>l^ ř^ Ť^ iS4 *? f "  ??7 IHIf/nčirX ? ~ ^ = ^ — ^ ~
18

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0107837.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Tachov, tabáková továrna. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

19641030 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 709853988

Bližší specifikace:

Název	tabáková továrna
Číslo ÚSKP	105053
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 10855555

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení/ a neprohlášení za KP
Číslo	MK 20536/2012 OPP
Datum nabytí právní moci	20.03.2013
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	709853988 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 116154

Název objektu:

Část obce: Tachov

Č. dom.: č.p. 715

Ulice: T. G. Masaryka

Č. or.:

Kat. území: Tachov

Obec: Tachov

ORP: Tachov

Okres: Tachov

tabáková továrna (právní stav 709853988)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 16265

Název lokality: Tachov

Reálný typ: město

Kat. území: Tachov

Obec: Tachov

ORP: Tachov

Okres: Tachov

Kraj: Plzeňský kraj

tabáková továrna (právní stav 709853988)

Kód CZ: 51353

Název lokality: Horní Předměstí

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Tachov

Obec: Tachov

ORP: Tachov

Okres: Tachov

Kraj: Plzeňský kraj

tabáková továrna (právní stav 709853988)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 99

Název hist. regionu: Tachov

tabáková továrna (právní stav 709853988)

Ke stažení Náhled Poslat žádost