Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6

Textový obsah:

%
v
WBĚ ,__ ¦IH IIU H IIIIIC ^ y J  I n á rJlf|I ISI SII IEi?t \
V i^ a f p j  ústřední pracoviště
Valdštejnské nám. 3/162, Praha 1 !
w , . _. ... . Došl° 3 0 - 10- 2009
Vaclav Riedlbauch
ministr kultury , ^
I Přílohy:................. Odd: .O Jt^ ítS ...
V Praze dne H  října 2009 L  L  , S .
Č.j.:MK 8983/2009 OLP ^  '
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu zn. 31349/09 -  MAJ ze dne 19. 6. 2009, který 
podala Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7,
110 00 Praha 1, IČ 70994234, která je jediným účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 1 
písm. a) správního řádu (dále též „účastník“), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury č.j.
MK 1943/2009 OPP ze dne 8. 6. 2009 (dále též „rozhodnutí Ministerstva kultury“), kterým se 
podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů 
(dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) zamítá žádost účastníka a neruší prohlášení za kulturní 
památku budovy bývalého železničního nádraží čp. 309 a stavebního pozemku parcelní číslo 
666 v Duchcově (identifikátor záznamu v Ústředním seznamu kulturních památek ČR 
184092064), k.ú. Duchcov, okr. Teplice, kraj Ústecký, za kulturní památku (dále též „objekt“ 
nebo „nádraží“). Podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 
správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 
správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :
rozklad se  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 1943/2009 OPP ze dne 8. 6.2009 
se  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem ze dne 19. 6. 2009 podaným v zákonné lhůtě se účastník domáhá, aby 
rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 1943/2009 OPP ze dne 8. 6.
2009 bylo změněno tak, že žádosti účastníka se vyhovuje a ruší se prohlášení objektu za 
kulturní památku.
1
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury na základě žádosti účastníka zahájilo řízení o zrušení prohlášení 
objektu za kulturní památku. Účastník v žádosti uvedl, že aktuální stav objektu je ze 
statického hlediska kritický -  bezpečný vstup do budovy není možný. S ohledem na stav 
budovy a v případě, že se nepodaří do konce roku 2008 najít investora pro další využití 
objektu, se doporučuje budovu odstranit. Zachování budovy by bylo ekonomicky i technicky 
náročné a bylo by zdůvodnitelné pouze v případě významné architektonické nebo památkové 
hodnoty budovy.
V rámci řízení se vyjádřil na základě § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. Magistrát 
města Teplice, odbor školství, kultury a sportu, který ve svém stanovisku ze dne 10. 12. 2008, 
č.j. 157577/2008, uvedl, že nesouhlasí se zrušením prohlášení věci za kulturní památku. Dále 
uvedl, že výpravní budova byla postavena kolem roku 1867, v roce 1898 došlo kjejí 
přestavbě a rozšíření. V této době vznikla i sousední obytná budova. Obě stavby, které jsou 
dílem architekta Hermanna Rudolpha, spoluvytvářejí urbanistický celek, který uzavírá 
náměstí Legií a současně je výraznou dominantou jižní části města Duchcov. Při prohlídce 
exteriéru i interiéru výpravní budovy bylo zjištěno, že je řada konstrukčních prvků v důsledku 
několikaletého chátrání a nevyužívání v opravdu havarijním stavu. Jedná se zejména o 
dřevěné konstrukční prvky, které jsou napadeny dřevokaznými organismy, propadlé a 
deformované stropní konstrukce, trhliny a deformace svislých nosných konstrukcí. Stropy 
jsou na některých místech propadlé, relativně bezpečná je pouze střední část objektu kolem 
schodiště. Střešní krytina na mnoha místech chybí, okenní otvory mají v některých místech 
dochované dřevěné rámy, ovšem bez skleněné výplně. Celý objekt je zajištěn proti vniknutí.
Litinové sloupy z nástupiště byly již před delší dobu odcizeny. Přístup do interiéru obytné 
železniční budovy nebyl možný, ovšem její technický stav je podobný. Obě budovy bývalého 
železničního nádraží jsou významným urbanistickým činitelem dotvářejícím prostor této části 
města Duchcova. Hodnota stavby bezesporu spočívá i v řadě historických souvislostí (význam 
pro historii města, doklad jeho hospodářského rozmachu, dříve významný uzel železniční 
dopravy, atp.). Oproti nim však stojí jak zmiňovaný technický stav budovy, tak, dle názoru 
správního orgánu, skutečnost, že se její architektonické hodnoty v rámci teplického regionu 
nijak neliší od výrazu běžných nádražních budov z tohoto období, tedy že architektonické 
přepracování typového návrhu nepřineslo mnoho významného a osobitého. V souvislosti s 
těmito důvody se správní orgán domnívá, že Ministerstvo kultury, které návrh posoudilo (a to 
jak při samotném prohlášení v roce 2006, tak v rámci rozhodnutí proti rozkladu v roce 2008), 
jistě zvážilo veškeré okolnosti, zjistilo si pravý stav věci, shledalo, že objekty vykazují 
hodnoty kulturní památky, a proto je za kulturní památku prohlásilo. A od těchto rozhodnutí 
jednak neuplynula tak dlouhá doba, ani nenastaly závažné události, které by stav věci změnily 
natolik, aby bylo nutné rozhodnout naprosto opačně. Přestože názor správního orgánu na 
zrušení prohlášení za kulturní památku není z výše uvedených důvodů jednoznačný, je třeba v 
rámci rozhodování posoudit i tu skutečnost, že statut význačné budovy může oběma objektům 
přinést možnosti získání dotací a tudíž jejich záchranu. Pro záchranu budov bývalého 
železničního nádraží se vyslovilo i Město Duchcov a jsou zpracovány projekty a alternativy 
na jejich záchranu.
Dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. se vyjádřil rovněž Krajský úřad Ústeckého 
kraje, odbor kultury a památkové péče, který ve svém stanovisku ze dne 12. 12. 2008, zn. 
779/KP/2008 nedoporučil zrušení prohlášení předmětné věci za kulturní památku, když uvedl, 
že soubor dvou budov bývalého železničního nádraží v Duchcově, nebo spíše hlavní nádražní 
budova čp. 309, je důležitým dokladem urbanistického a hospodářského rozvoje významného 
města severozápadních Čech na konci 19. století. Tato primární hodnota byla také 
zdůrazňována při vyjádření krajského úřadu k návrhu na prohlášení dotčených budov za
i
*
2
kulturní památky v roce 2004. Tyto hodnoty byly vedle toho podpořeny i důkladně 
zpracovaným projektem „Kulturní dědictví železniční dopravy“ s částí „Revitalizace areálu 
nádraží Duchcov“. Obě budovy však mimo výše uvedené nesporné památkové hodnoty 
nevykazují výrazné architektonické kvality nebo unikátní prvky či konstrukce, když se jedná 
o typové utilitární stavby veřejných budov, jejichž dispozice a architektonické provedení se 
příliš neodklání od běžného průměru. Urbanistická a historická hodnota objektů je však i v 
tomto případě nesporná. Vedle toho je nutné také konstatovat tristní stav horizontálních 
konstrukcí obou budov, jak ostatně vyplývá i z doložené fotodokumentace a provedené 
obhlídky. Veškeré horizontální konstrukce jsou v podstatě nepoužitelné a představují primární 
zátěž při prováděné obnově. Zejména stav střechy objektů -  na obytné budově chybí zcela 
(dochovány pouze části krovových konstrukcí) a na budově nádraží dochována cca polovina 
nad hlavní částí (boční křídla jsou již s propadlými konstrukcemi) — příliš nepřispívají ke 
zlepšení stavu objektu. Nicméně je třeba taktéž zdůraznit, že vertikální konstrukce a statika 
budovy nádraží je ve velmi dobrém stavu a současný stav na ně neměl zásadní vliv. Z tohoto 
popisu tak vyplývá to, že objekt kulturní památky není v dobrém stavu po stránce stavební 
(zejména stropy, podlahy pater budovy a nejvíce střecha), nicméně nese další jednoznačné 
hodnoty historické a urbanistické. V komplikovaném stavu se nachází i současný vlastník 
objektu -  Správa železniční dopravní cesty -  která spravuje tento objekt na základě jeho 
delimitace zákonem, a to mezi objekty určené k privatizaci (prozatím pouze s neúspěšnými 
pokusy -  prodejní cena v dražbě cca 300 tis. Kč -  žádný zájemce; obnova objektu vyčíslena 
na 40 mil. Kč). Město Duchcov vyjádřilo prostřednictvím svého zastupitelstva zájem na 
zachování této budovy v rámci urbanismu města a tento vtělilo také do platného územního 
plánu. Nicméně dle vyjádření kompetentních zástupců není v silách města převzít tento objekt 
a financovat jeho obnovu z veřejného rozpočtu města. Jako řešení tu je nabízena možnost 
pronájmu a pokusů získat potřebné finanční krytí z dotačních titulů pro obnovou kulturních 
památek.
Ministerstvo kultury rovněž obdrželo stanovisko Národního památkového ústavu -  
územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2008, č.j. NPÚ -  351/k 
6298/2008/PP/EI, který vyslovil nesouhlas se zrušením prohlášení dotčené stavby za kulturní 
památku: bývalá staniční budova čp. 309 byla součástí železniční trati Teplice -  Most. Jde o 
zajímavý objekt, spojující v sobě architektonické i historické kvality. Jednak je hodnotnou 
stavbou architekta Hermanna Rudolpha, pocházející z konce šedesátých let 19. století a 
zachovanou bez výraznějších novodobých změn, a rovněž je důležitou součástí historie 
regionální železniční dopravy, kde představuje doklad typu dobové uzlové železniční stanice. 
Tyto hodnoty, pro něž byla budova prohlášena kulturní památkou, stále obsahuje; nic na tom 
nemění ani špatný stavební stav, který je výsledkem absence řádné péče vlastníka. Objekt je 
schopen opravy a tedy také záchrany výše uvedených kulturních hodnot.
Ministerstvo kultury dopisem ze dne 6. 1. 2009 dle § 36 odst. 3 správního řádu 
umožnilo účastníku řízení, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k uvedeným podkladům i 
ke způsobu jejich zjištění, případně aby navrhl jejich doplnění. Pověření zástupci účastníka 
řízení se dne 28. 1. 2009 seznámili se spisovým materiálem a současně jim byly předány 
kopie tří výše zmíněných vyjádření (Magistrátu města Teplice, Krajského úřadu Ústeckého 
kraje a Národního památkového ústavu). Účastník řízení si vyhradil právo doplnit spis o další 
důkazy, a to v termínu nejpozději do 3. 7. 2009. Na základě této žádosti přerušilo 
Ministerstvo kultury usnesením ze dne 29. 1. 2009 toto řízení o zrušení prohlášení věci za 
kulturní památku.
Účastník dopisem ze dne 1. 6. 2009, značka 6370/09-MAJ sdělil, že jeho snaha o 
zajištění odborného stanoviska, které by objektivně posoudilo památkové hodnoty věci, 
nebyla úspěšná. V tomto přípise byla dále rekapitulována snaha vlastníka o převedení věci na
»
% '
3
jiný subjekt a znovu vyčísleny náklady, které by bylo nutné vynaložit na provizorní i řádnou 
rekonstrukci objektu.
Ministerstvo kultury na základě vyhodnocení shromážděných podkladů vydalo 
rozhodnutí č.j. MK 1943/2009 OPP ze dne 8. 6. 2009, kterým podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb. 
zamítlo žádost účastníka a nezrušilo prohlášení objektu za kulturní památku. Ministerstvo 
kultury v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedlo, že v dané věci nebyl prokázán mimořádně 
závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku, když na základě shromážděných 
podkladů dospělo k názoru, že jde o památkově hodnotný objekt, který vykazuje nesporné 
urbanistické a historické kvality s tím, že nelze opomenout ani jeho architektonický výraz.
Jedná se o stavbou architekta Hermanna Rudolpha, realizovanou na konci šedesátých let 19. 
století, která se dodnes dochovala bez výraznějších novodobých úprav. Budova současně 
představuje důležitou součást historie regionální železniční dopravy, kde představuje doklad 
typu dobové uzlové železniční stanice. Dále bylo připomenuto, že ke stejným závěrům 
dospělo Ministerstvo kultury také v rámci řízení o prohlášení věci za kulturní památku, které 
bylo zakončeno rozhodnutím o prohlášení souboru dvou budov bývalého železničního nádraží 
vDuchcově za kulturní památku ze dne 12. 4. 2006, č.j. 12795/2004, resp. potvrzeno 
rozhodnutím ministra kultury ze dne 28. 2. 2008, č.j. 3045/2008, kterým byl zamítnut rozklad 
proti prvoinstančnímu rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 12. 4. 2006. Ministerstvo 
kultury dále uvedlo, že účastník řízení památkové hodnoty věci nijak nezpochybnil a ani 
nepředložil žádné podklady, které by památkové hodnoty zpochybňovaly, ačkoliv mu k tomu 
byl poskytnut dostatečný časový prostor. K problematice jisté utilitárnosti architektury 
objektu jako erární stavby dle typových projektů Ministerstvo kultury podotklo, že základním 
znakem kulturní památky nemůže být pouze její zařazení do předchozí epochy, umístění na 
konkrétní místo nebo definování jejího prostředí, ale musí být nadto stanovena potřeba jejího 
zachování. Přitom pojem „významná“ má z památkové ochrany vyloučit jen nedůležité věci, 
jako masové produkty. Naléhavým úkolem ochrany památek je zjevně něco mnohem více, 
než chránit pouze takříkajíc jedinečné, prvotřídní památky; má chránit také takové věci, které 
jsou pod tímto prahem obzvláštního svědectví vývoje země a lidí. Podstatné je, že věci mají 
nikoli zanedbatelnou dokumentační hodnotu znaku uvedeného v zákonné skutkové podstatě, 
přičemž tento patrný vztah musí mít věc jen k (minimálně) jednomu v zákoně uvedenému 
znaku, což předmětná železniční budova bezezbytku splňuje.
K námitkám účastníka, kde je poukazováno na špatný technický a stavební stav 
budovy a tu skutečnost, že sjednání nápravy ve věci by vyžadovalo značné finanční 
prostředky, Ministerstvo kultury v odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že předmětem řízení 
vedeného podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb. je především zjišťování té skutečnosti, zda 
předmětná věc má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., když 
toto ustanovení (§ 8) upravuje postup v případech, kdy z mimořádně závažných důvodů není 
možné kulturní památku zachovat vůbec, nebo mají být při zachování její podstaty provedeny 
takové zásahy, které znamenají ztrátu její památkové hodnoty. Havarijní stav kulturní 
památky způsobený zanedbáním povinné péče vlastníka (uživatele) o kulturní památku nelze 
dle Ministerstva kultury pokládat za mimořádně závažný důvod pro zrušení jejího prohlášení. 
Ministerstvo kultury v této souvislosti připomnělo, že prohlášení za kulturní památku není 
pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní 
památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatorních náhrad, vázaných na zachování a 
údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí 
od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Účastník napadl uvedené rozhodnutí Ministerstva kultury rozkladem zn. 31349/09 -  
MAJ ze dne 19. 6. 2009. V rozkladu účastník namítl, že objekt má sloužit k úhradě závazků a 
je považován za majetek pro stát trvale nepotřebný, a nikoliv k vydávání dalších finančních
*
*
4
prostředků na její údržbu. Účastník uvedl, že na správu a údržbu dané nemovitosti nemá 
prostředky a ani je nemůže vytvořit. Z tohoto důvodu, pokud by věc měla i nadále zůstat 
kulturní památkou, by měla být převedena do majetku Ministerstva kultury. Účastník dodal, 
že budova již není funkční a je v havarijním stavu, její stádium vývoje je už překonané a není 
nutné brzdit přirozený stavební vývoj v této lokalitě a proto by měl být objekt odstraněn, což 
by bylo v souladu s hospodářským vývojem v této lokalitě.
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na 
základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v rozkladem napadeném 
rozhodnutí č.j. MK 1943/2009 OPP ze dne 8. 6. 2009 dostatečně odůvodnilo, tj. že ve smyslu 
§ 8 zákona č. 20/1987 Sb. nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení 
předmětného objektu nádraží za kulturní památku, neboť doposud vykazuje znaky kulturní 
památky ve smyslu § 2 zákona č. 20/1987 Sb. Tento závěr vyplývá ze shromážděných 
odborných vyjádření orgánů státní památkové péče a odborné organizace státní památkové 
péče, neboť objekt nádraží se dochoval bez výraznějších novodobých úprav a vykazuje 
urbanistické a historické hodnoty. Jde o dílo architekta Hermanna Rudolpha z konce 60. let 
19. stol. Jako důležitá součást historie regionální železniční dopravy je příkladem typu dobové 
uzlové železniční stanice. Budova byla v havarijním stavu již v roce 2006, kdy byla 
prohlášena za kulturní památku. Od té doby se stav budovy radikálně nezměnil, přičemž 
budova pouze pozvolna chátrá v důsledku absence péče ze strany účastníka řízení, který je 
vlastníkem objektu. Dospěl jsem proto k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 
v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž ani námitkami v rozkladu 
nebyla vyvrácena prokázaná skutečnost, že budova nádraží svým charakterem a podstatou 
stále vykazuje v dostatečné míře památkové hodnoty vymezené v § 2 zákona č. 20/1987 Sb. 
Mám tak za to, že prohlášení objektu nádraží za kulturní památku nebylo zrušeno důvodně a 
oprávněně. Neshledal jsem přitom žádné relevantní důvody pro změnu nebo zrušení 
napadeného rozhodnutí. Proto mi nezbylo než rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí 
potvrdit.
K námitkám uplatněným v rozkladu uvádím následující:
V souvislosti s podaným rozkladem je nutno především připomenout, že v průběhu 
prvoinstančního řízení, ani v podaném rozkladu, účastník řízení nijak nezpochybnil 
památkové hodnoty věci, tedy to, že stavba vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 
zákona č. 20/1987 Sb. Účastník ostatně ani nepředložil podklady, které by památkové 
hodnoty zpochybňovaly, ačkoliv mu právě k tomuto účelu byl v rámci prvoinstančního řízení 
na základě jeho žádosti poskytnut dostatečný časový prostor usnesením ze dne 29. 1. 2009 o 
přerušení řízení. Současně je nutno vzít v úvahu, že závěr Ministerstva kultury, že jde o 
památkově hodnotný objekt, který vykazuje nesporné urbanistické a historické kvality, je 
opřen o kvalifikovaná odborná vyjádření orgánů státní památkové péče a odborné organizace 
státní památkové péče, přičemž právě zjišťování té skutečnosti, zda věc vykazuje či 
nevykazuje znaky kulturní památky, je předmětem tohoto řízení.
Co se týče námitek týkajících se povinnosti udržovat věc v dobrém stavebně -  
technickém stavu, resp. že účastník nedisponuje finančními prostředky, které by mohl použít 
na obnovu této kulturní památky, uvádím, že povinnost vlastníka pečovat o nemovitou 
kulturní památku vyplývá nejen ze zákona č. 20/1987 Sb., ale rovněž např. z ust. § 154 odst. 1 
ve spojení s § 3 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu 
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde je vlastníkům všech staveb (tj. i těch,
t
l
5
’ »
které nejsou prohlášeny za kulturní památku) uložena povinnost udržovat stavbu v dobrém 
stavebním stavu tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její 
uživatelnost. Nedobrý stavebně-technický stav věci nemůže být v tomto případě sám o sobě 
důvodem pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku, když ve zvláštní části důvodové 
zprávy k § 8 zákona č. 20/1987 Sb. je uvedeno, že „havarijní stav kulturní památky 
způsobený zanedbáním povinné péče vlastníka (uživatele) o kulturní památku nelze však 
pokládat za mimořádně závažný důvod pro zrušení jejího prohlášení za kulturní památku“.
V tomto konkrétním případě z obsahu správního spisu vyplývá, že na špatném stavebně -  
technickém stavu objektu nese zásadní podíl právě účastník řízení tím, že dlouhodobě 
porušoval své zákonné povinnosti vlastníka stavby.
Ohledně dalšího užívání předmětného objektu znovu připomínám, že zákon ě. 20/1987 
Sb., popř. další právní předpisy, nabízejí řadu finančních náhrad (příspěvků) na zachování a 
obnovu kulturní památky, které kompenzují určitá omezení při obnově památkově 
chráněného objektu. Výše a způsob náhrad jsou převážně dány povahou věci, zejména též 
odvisí od výše nákladů, jimiž údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady údržby 
nemovitosti. Status kulturní památky rovněž není nijak v rozporu s běžným užíváním objektu, 
např. bydlením či provozováním obchodní nebo výrobní činnosti, neboť kulturní památku lze 
opravovat, rekonstruovat, restaurovat nebo jinak stavebně-technický upravovat na základě 
závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče dle § 14 zákona č. 20/1987 
Sb.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
o j \  Václav Riedlbauch, v.r. 
f ministr kultury 
Za správnost vyhotovení: / S  L \
JUDr. Petr Strupek I - -  *< j
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP, zde
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 - Malá Strana
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem, Hrnčířská 10, 400 21 Ústí nad Labem
Krajský Úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče 
Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
Magistrát města Teplice, úsek státní památkové péče, nám. Svobody 2, 415 95 Teplice
*
i
6

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0116948.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Duchcov, železniční stanice. Rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7071158 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 184092064

Bližší specifikace:

Název	železniční stanice
Číslo ÚSKP	104261
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 10837693

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí MK 1943/2009 OPP ze dne 8.6.2009
Číslo	8983/2009
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	184092064 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1330542

Název objektu:

Část obce: Duchcov

Č. dom.: č.p. 309

Ulice: nám. Legií

Č. or.: 5

Kat. území: Duchcov

Obec: Duchcov

ORP: Teplice

Okres: Teplice

železniční stanice (právní stav 184092064)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 3326

Název lokality: Duchcov

Reálný typ: město

Kat. území: Duchcov

Obec: Duchcov

ORP: Teplice

Okres: Teplice

Kraj: Ústecký kraj

železniční stanice (právní stav 184092064)

Kód CZ: 51705

Název lokality: Bílinské Předměstí

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Duchcov

Obec: Duchcov

ORP: Teplice

Okres: Teplice

Kraj: Ústecký kraj

železniční stanice (právní stav 184092064)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 156

Název hist. regionu: Duchcov

železniční stanice (právní stav 184092064)

Ke stažení Náhled Poslat žádost