Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7

Textový obsah:

O j. 3 3 J t M / 4 o f S
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
MK C R X 3 5 T 8 X B
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Římskokatolická farnost Radešínská Svratka 
Radešínská Svratka 11 
592 33
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje / linka
č. j. M K 17726/2013 OPP Tereza Maříková
V Praze dne 
9.4.2013
Věc: Rozhodnutí o zrušení prohlášení varhan ve farním kostele
sv. Václava v Radešínské Svratce, okr. Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, 
za kulturní památku (r.č. ÚSKP ČR 37-119376)
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 17726/2013 OPP 
ve výše uvedené věci.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: lx rozhodnutí Ministerstva kultury ě. j. MK 17726/2013 OPP
ministerstvo kultury
odbor památkové péče
Na vědomí" Maltézské náměstí 1
11301 Praha 1-Malá Strana 
IČO: 00023671
1. Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
2. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči
3. Krajský úřad kraje Vysočina, odbor kultury a památkové péče
4. Městský úřad Nové Město na Moravě, odbor reg. rozvoje, úz. plánování a st. řádu
5. vlastní
0
Ministerstvo kultury
M K C R X 0 0 5 T 8 X B
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci:
za správnost:
V Praze dne 9.4.2013 
Č.j.:M K 17726/2013 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury v y  h o v u  j e  žádosti, kterou podal vlastník věci 
-  Římskokatolická farnost Radešínská Svratka, se sídlem Radešínská Svratka 11, 592 33, 
IČO: 48898783; a podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, r u š í  prohlášení varhan ve farním kostele sv. Václava v Radešínské 
Svratce, okres Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í :
Ministerstvo kultury na základě žádosti, kterou podal vlastník věci -  Římskokatolická 
farnost Radešínská Svratka, zahájilo řízení o zrušení prohlášení varhan ve farním kostele 
sv. Václava v Radešínské Svratce, okres Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, za kulturní 
památku (r.č. Ústředního seznamu kulturních památek ČR 37-119376). Navrhovatel svou 
žádost ze dne 23.1.2009 zdůvodnil následovně: „Varhany jsou ve špatném technickém stavu a 
blíží se konec jejich životnosti. Zmíněný nástroj byl převezen z poutního kostela sv. Jana 
Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. Po mnoha opravách a často velmi 
neodborných zásazích z původního nástroje téměř nic nezůstalo. Vzhledem k dochovanému 
procentu pistolového souboru se nevyplatí restaurovat nástroj do původní podoby. Pro 
potřeby farnosti bychom rádi zajistili nástroj nový. “ Dopisem ze dne 25.3.2009 pak majitel 
doplnil žádost o čestné prohlášení o vlastnictví a fotodokumentaci.
1
'N
K návrhu na zrušení prohlášení věci za kulturní památku se vyjádřil dopisem ze dne 
22.4.2009 Národní památkový ústav, ú.o.p. v Telči. Ve svém vyjádření zrušení památkové 
ochrany doporučuje: „Z původní podoby varhan se téměř nic nedochovalo. Je to důsledek 
úprav a přestavby varhan po jejich přemístění, ale zejména mnohých drobnějších i větších 
oprav, ale také neodborných zásahů. Za původní díly lze označit již  jen vzdušnici hlavního 
stroje, část varhanní skříně a některé hlasy. U varhan se tímto značně snížila památková 
hodnota.
Samotný nástroj je  ve velmi špatném technickém stavu a blíží se konec jeho životnosti. 
Píšťalový fond je  značně nesourodý, přičemž většina píšťal je  silně poškozena. Vzhledem k 
současnému stavu píšťalového souboru se nevyplatí restaurovat nástroj do původní podoby. 
Při případném velmi náročném restaurování by již  ani nebylo možné dešifrovat původní stav.
Vzhledem k nízké míře autentičnosti nástroje a jeho přílišnému poškození komise 
souhlasila s návrhem na zrušení prohlášení varhan za kulturní památku. “
Krajský úřad kraje Vysočina, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, ve 
svém vyjádření čj. KUJI 41559/2009 ze dne 1.6.2009 nesouhlasil se sejmutím památkové 
ochrany z následujících důvodů: „Jedná se o varhany, které pro kostel sv. Jana Nepomuckého 
na Zelené hoře postavil dle informací z dostupné literatury (Barokní varhanářství na Moravě, 
díl 2., Varhany. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, 
Brno 2004, str. 212) známý varhanář Jan David Sieber, který vyrobil také varhany pro kostel 
Nanebevzetí Panny Marie v areálu kláštera ve Žddře nad Sázavou.
Po zrušení ždárského kláštera byl mobiliář kostela sv. Jana Nepomuckého rozdělen a 
rozvezen do několika kostelů. Varhany z kostela na Zelené hoře byly v roce 1787převezeny do 
kostela sv. Václava v Radešínské Svratce. Varhany sem přestěhoval vnuk stavitele Mikuláš 
Pavel František Sieber, také varhanář.
Protože se velké varhany na kůr kostela v Radešínské Svratce nevešly, byly rozděleny: 
hlavní stroj a pedál byl postaven v zadní části kůru na podlahu, positiv a hrací stůl, původně 
vestavěný, byl i s postamentem vsazen do zábradlí kůru. Výzdoba skříně byla zničená a 
varhany byly v průběhu let mnoha neodbornými zásahy po hudební stránce výrazně 
poškozeny.
Hodnota varhan jako díla spočívá vedle jejich zvukové stránky i v umělecké výzdobě. 
Varhany byly svými tvůrci koncipovány pro konkrétní prostor, proto je  z hlediska jejich 
estetického a uměleckého uplatnění důležité i osazení varhan do konkrétního prostoru. 
Varhany, které se dnes nacházejí v Radešínské Svratce utrpěly velkou ztrátu právě osazením 
do nepřiměřeného prostoru, pro který nebyly navrženy.
I  když po stránce zvukové i výtvarné utrpěly velkou újmu, jedná se o varhany, které 
jsou dílem významného varhanářského mistra a jsou spjaté svým původem s kostelem sv. Jana 
Nepomuckého na Zelené hoře, památkou mezinárodního významu, pro který byly navrženy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nedoporučuje krajský úřad zrušení 
prohlášení věci za kulturní památku - varhan v kostele sv. Václava v Radešínské Svratce, 
okres Zdar nad Sázavou, kraj Vysočina.
Krajský úřad se domnívá, že lze najít i jiné řešení (restaurování, přemístění, ...), které 
by vyhovělo přání farnosti (zajištění funkčního nástroje) a neomezovalo j i  v plnohodnotném 
liturgickém životě a zároveň by zamezilo úplnému zániku těchto varhan, ke kterému by 
zrušením prohlášení věci za kulturní památku zcela jistě došlo, obzvlášť pokud vlastníkem 
objektu, pro který byly varhany původně vytvořeny je  stát, potažmo Národní památkový 
ústav. “
2
Dne 17.7.2009 se křížení vyjádřil Městský úřad Nové Město na Moravě, odbor 
regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, a nedoporučil zrušení prohlášení 
varhan za kulturní památku: „ Varhany v kostele sv. Václava postavil Jan David Sieber 
původně pro kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Zďáru nad Sázavou mezi léty 
1710 - 1720. Po zrušení ždárského kláštera byly roku 1787 varhany přiděleny kostelu v 
Radešínské Svratce. Přestěhoval je  tam Mikuláš Pavel František Sieber, vnuk jejich stavitele. 
Vysoké varhany nebylo možné na kůr v původním stavu instalovat, proto byly rozděleny tak, 
že hlavní stroj a pedál byl postaven v zadní části kůru na podlahu, positiv a hrací stůl 
(původně také vestavěný) byl i s postamentem vsazen dopředu do zábradlí. Varhany z kostela 
sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byly součástí původního inventáře, který byl po roce 
1785 nahrazen novým. Důvodem byl požár roku 1784, který kostel i ambit připravil o střechu. 
Varhany byly převezeny a nainstalovány v kostele sv. Václava v Radešínské Svratce, 
kazatelna do kostela P. Marie v Obyčtově a lavice do kostela sv. Martina v Jamách. Jedná se 
tedy o ucelený soubor původního inventáře kostela sv. Jana Nepomuckého, který je  nezbytné i 
nadále chránit a uchovat pro další generace. Varhany patří k nejstarším klávesovým 
nástrojům a jsou jedním z nej důležitějších a nejvlivnějších hudebních nástrojů vůbec. Jsou 
důležitými památkami uměleckořemeslnými a výtvarnými. Kromě roviny vizuální a auditivní, 
působí varhany také v kontextu prostoru, do kterého jsou určeny. Varhany v kostele sv. 
Václava v Radešínské Svratce byly v minulosti vystaveny řadě destruktivních zásahů, přesto se 
domníváme, že neztratily všechny hodnoty, pro které by měly být i nadále prohlášeny za 
kulturní památku.
Varhany jsou především funkčním nástrojem a vedle hmotné substance se chrání i jeho 
zvuková podoba. Pokud by měly být varhany opět kvalitní ukázkou zdejšího varhanářského 
umění, vyžadovalo by restaurování velké finanční prostředky, jimiž farnost v současné době 
nedisponuje. Přesto je  pro potřeby farnosti nezbytný funkční nástroj, dle žadatele nejlépe 
nový. S ohledem na stupeň dochování původních varhan a možnosti jejich kvalitní opravy by 
bylo možné za předem stanovených podmínek souhlasit s jejich přemístěním a nahrazením 
adekvátním nástrojem.
S ohledem na výše uvedené nesouhlasíme se zrušením prohlášení výše popsaných 
varhan za kulturní památku.
Vzhledem k rozporuplným vyjádřením si Ministerstvo kultury následně vyžádalo 
aktuální stanovisko specialisty z Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Telči. Ve vyjádření 
ze dne 19.3.2013 podrobně prozkoumal historii a současný stav varhan, reflektoval výše 
uvedená vyjádření a v závěru doporučil sejmutí památkové ochrany:
„Historie varhan:
Výše citovaná stanoviska MěU Nové Město na Moravě a Krajského úřadu v Jihlavě se 
opírají výhradně o starší literaturu (viz Sehnal Jiří: Barokní varhanářství na Moravě, díl 2., 
Varhany. Brno 2004, str. 212), kde je  jako stavitel varhan uváděn Jan David Sieber, který měl 
tento nástroj původně postavit v poutním kostele na Zelené hoře U Zdaru nad Sázavou. 
Nejnovější literatura (Koukal Petr: O zelenohorských varhanách. In: Kostel sv. Jana 
Nepomuckého na Zelené hoře. NPÚ ÚOP Telč 2009, s. 220 — 231) tento názor na základě 
archivního a organologického průzkumu v podstatě vyvrací. Stejně tak organologický 
průzkum ukazuje, že dochovanost původních dílů z počátku 18. století je  značně torzální.
Už delší dobu je  známo, že po zrušení ždárského kláštera byly zelenohorské varhany 
přestěhovány do kostela v Radešínské Svratce, kde žádný nástroj neměli: Ve svratecké farní 
kronice o tom existuje dobový záznam, kde se dozvídáme, že roku 1787 došlo k jejich přenosu 
z kostela sv. Jana Nepomuckého, kam je  pořídil opat Vejmluva za 5000 zlatých. Přestěhování
3
provedl brněnský varhanář Nicolaus (Mikuláš) Sieber, náklady ve výši 245 zlatých hradili 
farníci ze Svratky a Rečic. O staviteli samotného nástroje však zpráva mlčí.
Druhým zdrojem informací je  nápis na jediné dochované píšťale rejstříku Kvintadena 
4 ‘ z pozitivu varhan. Latinský nápis je  místy zcela strávený a nečitelný, lze ho však do značné 
míry domyslet. Potvrzuje přenesení varhan ze Zelené Hory do Radešínské Svratky v roce 1787 
za faráře Hermana Melhardta, někdejšího člena cisterciáckého řádu. Závěr nápisu je  už 
převážně zřetelný, kde se v latině dočteme: „na náklady obcí svratecké a řečické jest 
přeneseno roku 1787 panem Mikulášem Sieberem, měšťanem a varhanářem brněnským, 
synem stavitele těchto varhan “.
Při identifikaci stavitele původního nástroje (tj. připsání Janu Davidu Sieberovi) si byl 
i Jiří Sehnal vědom, že tento nápis obsahuje chybnou informaci, která zpochybňuje jeho 
výpovědní hodnotu - Mikuláš Sieber nebyl Davidovým synem, ale vnukem.
Nové světlo do této záležitosti přinesl už roku 1997 Pavel Zahradník. Při studiu 
účetních dokladů ke stavbě zelenohorského kostela našel krátkou poznámku o nejmenovaném 
pražském varhanáři; z dalších dokladů a souvislostí identifikoval i jeho jméno, ale nepřesně - 
jako Jiřího Dvořáka. Takové jméno však mezi českými varhanáři neznáme.
Kostel na Zelené hoře sice byl vysvěcen roku 1722, avšak nikoliv dokončen. Další 
práce pokračovaly i poté. To se týkalo i varhan. Přišla na ně řada až v roce 1724. V soupisu 
vydání čteme: “1724 die 20. Januarii gystymu warhanarzowy Praskymu, který warhani na 
Zelenau Horu dielat bude, na poruczeni dust. Pana wydano, a ty Peníze w geho Contractu, 
který bud za Dust. Panem anebo W.P.P. Przeworem pozustawa zapsané byti magi - 130 fr. “.
Je tak zřejmé, že nějaký pražský varhanář už měl tehdy uzavřenou smlouvu s klášterem 
a na počátku roku dostal zálohu 130 zlatých k nakoupení materiálu a zahájení prací. Opat 
Vejmluva ho musel znát, neboť ve svém dopisu rajhradskému proboštu Pirmovi z 1. února 
1724 (několik dnů poté, co onen varhanář přijel do Zdaru) oněm píše. Žádné jméno neuvedl, 
ale znal varhany, které onen varhanář postavil před čtyřmi lety v želivském klášteře. Proto 
tohoto varhanáře doporučuje i ke stavbě nových varhan do Rajhradu. V závěru poznamenává, 
že tento muž bude stavět i nástroj do kostela sv. Jana Nepomuckého, tedy na Zelenou horu.
Údaj o stavbě varhan v premonstrátském klášteře v Želivi pomáhá jednoznačně určit, 
o koho jde. Oním varhanářem byl pražský mistr Jiří Vojtěch Dvorský (1677 — 1731?). Tyto 
informace tak autorství Jana Davida Sieber a značně zpochybňují.
Varhany ze Zelené hory byly dekretem moravského gubernia roku 1784 přiděleny 
kostelu v Radešínské Svratce.
Rozhodnutí o transferu varhan do Svratky nebylo šťastné. Už Jiří Sehnal poukazoval, 
že kvůli nízké výšce svrateckého kostela Mikuláš Sieber rozdělil varhany na dva díly. Novější 
zjištění však ukazují, že úděl prvních zelenohorských varhan byl ještě složitější. Sieber totiž 
stěhoval tento nástroj nikoliv, jak soudí Sehnal, do stávajícího, ale do předchozího starého 
svrateckého kostela, o kterém toho moc nevíme. Lze jen předpokládat, že byl ještě menší než 
dnešní, takže varhany asi stály na zemi; v tom případě by se sem snad vešly. Takto sloužily do 
roku 1805, kdy byl kostel stržen; před tím musely být znovu demontovány a kdesi provizorně 
uloženy. Nový chrám byl vybudován velmi rychle, stál už 1806. A sem byly znovu nastěhovány 
a sestaveny i varhany. Farář Melhardt píše, že práce provedl kutnohorský varhanář Karel 
Horák 1807 za 262 zlatých. Délka prací a vyšší cena nasvědčují, že muselo jít o dost složité a 
dost drastické úpravy.
Výsledek nebyl uspokojivý, což potvrzuje rozsáhlejší zápis v roce 1837. Dozvídáme se, 
že varhany stály na nesprávném místě, bez zakrytí píšťal, měly všechny možné rušivé potíže, 
samotné zdobení neodpovídalo důstojnosti Božího domu. Z tohoto popisu je  patrné, že stav 
varhan po dvou transferech a přestavbách musel být hrozný. Zmínky o chybějícím zakrytí 
píšťal a špatné výzdobě nasvědčují tomu, že vršek původní varhanní skříně byl drasticky 
odříznutý, fraktura provizorně zfušována atd. Zmínka o umístění na nesprávném místě může
4
znamenat, že stály třeba mimo kůr, či u jeho zadní zdi, musíme připustit i možnost, že celé 
byly zapasovány do zábradlí kůru; v každém případě byly zkráceny na výšku tak, aby se na 
kůr vešly, tedy s odříznutými korunními římsami a nezakrytými píšťalami, dosahujícími až do 
klenby. Podle toho by snad byly ještě vcelku, tj. bez rozdělení na samostatně stojící hlavní 
stroj a positiv.
Tehdejší farář se to rozhodl řešit, a proto pozval novoměstského varhanáře Františka 
Svítila, aby mu poradil s přenesením a výzdobou varhan. Ten slíbil tuto práci vykonat za 100 
zlatých KM. Protože však kovové píšťaly prý byly spíše z olova než cínu, farář přidal Svítilovi 
dalších 50 zlatých na odlití zcela nových. V listopadu 1837 byly varhany usazeny na podlahu 
kůru, se zcela novou skříní, jedním novým pedálovým rejstříkem a s novými píšťalami. Je tak 
zcela zřejmé, že dnešní varhanní skříň hlavního stroje pochází až roku 1837, s prací Jana 
Davida Siebera či Jiřího Vojtěcha Dvorského nemá nic společného. Totéž se až na výjimky 
ukázalo i v případě dochovaného píšťalového fondu.
Ověření původnosti, současný stav:
Skříň positivu v zábradlí je  v současnosti prázdná, stroj druhého manuálu je  dnes v 
postamentu hlavní skříně. Toto řešení je  novodobé, Svítil by takto nepostupoval. Na staré 
vzdušnici (původ a stáří nelze bez demontáže zjistit) stojí na nových píšťalnicích novodobé 
rejstříkové řady (ze zelenohorských varhan tedy nejsou). V hlavním stroji je  stará vzdušnice, 
která by mohla pocházet z původních varhan. Na ní jsou rejstříkové řady z několika časových 
období. Nejstarší jsou některé píšťaly v dnešních rejstřících Flautina 2 ‘ (snad stará Kvinta 2 
2/3 ‘ od F. Svítila z roku 1837) a Octava 2 ‘ se zřejmě různě starými píšťalami. Na nejdelší 
píšťale tohoto rejstříku (dnes tón D, původně asi C) se nečekaně podařilo objevit ručně vyrytý 
nápis „ Super Octava do Hurki “. ). Lze ho těžko najít, protože je  překrytý pracovními popisky 
novodobých varhanářů (zejména rudým lihovým popisovačem).
Tento nápis nasvědčuje, že se jedná o jediné dochované torzo píšťalového fondu ze 
starých zelenohorských varhan. Český jazyk nápisu podporuje Dvorského autorství (na rozdíl 
od německy mluvících Sieberů). Zatím není jasné, proč místo názvu Zelená Hora je  
zdrobnělina „ Hůrka'. První možností je, že šlo o dobový, zlidovělý název. Pro úplnost lze 
nabídnout ještě další možnost. Ve stejné době, kdy Dvorský zahájil práce pro Zelenou Horu, 
už vyráběl jiné varhany - pro dnešní Horky nad Jizerou (v letech 1723-25). Nelze tak vyloučit, 
že píšťaly, původně určené pro Horky (dříve nazývané jen Horka), použil přednostně ve 
varhanách pro Zelenou horu. Určitou odpověď přinesl srovnávací organologický průzkum 
píšťalového fondu rejstříku Oktáva 2 ‘ Dvorského varhan v Horkách nad Jizerou: nález 
potvrzuje velkou podobnost s popisovanou píšťalou z Radešínské Svratky (tvarosloví lábií, 
způsob letování apod.). Toto zjištění zvyšuje pravděpodobnost Dvorského autorství prvních 
zelenohorských varhan.
Jiné píšťaly, u nichž by bylo možné uvažovat o původu z počátku 18. století, se 
nepodařilo najít. Dokonce i cínové píšťaly, které sem v roce 1837 dodal František Svítil, nelze 
dost dobře dohledat. Převážná část hracího stolu a traktury je  novější; jediný díl, který by 
mohl pocházet z 18. století, je  nosná deska hřídelnice hlavního stroje. Dnes už je  jasné, že 
celá hlavní skříň je  až dílem Františka Svítila. Původ skříně positivu v zábradlí je  kvůli 
torzální dochovanosti stále nejasný. A tak možná poslední dochovanou součástí starých 
varhan mohou být dvě postavy andílků s hudebními nástroji, umístěných novějším způsobem 
na skříni positivu.
Celkový stav varhan je  velmi špatný. Další velkou ránu utržily asi před deseti lety při 
opravě, kdy ústí byla u řady dřevěných píšťal fušersky vyřezána a u cínových surově 
roztrhána.
Památkové hodnoty:
Z výše uvedených informací vyplývá, že původní, pravděpodobně Dvorského varhany 
byly po demontáži a přenesení do Radešínské Svratky přinejmenším čtyřikrát přestavovány
5
(1784, 1806, 1837, někdy v průběhu 20. století). Tyto zásahy byly tak razantní, že z původního 
nástroje už zůstalo jen nepatrné torzo v podobě několika málo částí. Autentický zvuk starých 
varhan už je  nenávratně ztracen.
Současný stav a zvuk varhan je  podprůměrný, mimo jiné jako důsledek fušerských 
zásahů z poslední doby. “
Dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, nebyl 
účastník řízení seznámen s podklady pro rozhodnutí, neboť se v plném rozsahu vyhovuje jeho 
žádosti o zrušení prohlášení věci za kulturní památku.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené podklady a rozhodlo o zrušení 
prohlášení varhan ve farním kostele sv. Václava vRadešínské Svratce, okres Žďár nad 
Sázavou, kraj Vysočina, za kulturní památku. Ministerstvo kultury se ve svém závěru zcela 
ztotožňuje s odborným vyjádřením Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Telči, ze dne 
19.3.2013. Z historických písemných pramenů vyplynulo, že dnešní varhanní skříň hlavního 
stroje pochází až z roku 1837, s prací Jana Davida Siebera či Jiřího Vojtěcha Dvorského nemá 
nic společného. Totéž se až na výjimky ukázalo i v případě dochovaného píšťalového fondu. 
Varhany byly mnohokrát přestavovány natolik razantním způsobem, že z původního stroje 
zůstalo zachováno nepatrné torzo. Autentický zvuk varhan tak byl nenávratně ztracen. 
Z uvedených důvodů Ministerstvo kultury podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ruší prohlášení varhan ve farním kostele sv. Václava v Radešínské Svratce, 
okr. Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, za kulturní památku (r.č. ÚSKP ČR 37-119376).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové 
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu 
proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury 
na výše uvedenou adresu.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
6

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o upuštění od památkové ochrany

Jméno souboru:

G0118330.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Radešínská Svratka, kostel sv. Václava. Rozhodnutí o zrušení/upuštění od památkové ochrany.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7948714 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 149187

Bližší specifikace:

Název	kostel sv. Václava
Číslo ÚSKP	37278/7-4376
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 10862

Název objektu: kostel sv. Václava

Část obce: Radešínská Svratka

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Radešínská Svratka

Obec: Radešínská Svratka

ORP: Nové Město na Moravě

Okres: Žďár nad Sázavou

kostel sv. Václava (právní stav 149187)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 13416

Název lokality: Radešínská Svratka

Reálný typ: ves

Kat. území: Radešínská Svratka

Obec: Radešínská Svratka

ORP: Nové Město na Moravě

Okres: Žďár nad Sázavou

Kraj: Kraj Vysočina

kostel sv. Václava (právní stav 149187)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 136

Název hist. regionu: Nové Město na Moravě

kostel sv. Václava (právní stav 149187)

Ke stažení Náhled Poslat žádost