Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

NsmV ‘- ____  —»  "
/ f / l A  NPU - ústřednTpraco\^ště
/  Došlo: 21.3.2012 14:07
č .j.: NPU-302/24567/2012
/? > ý  9 o f f  | Listů: 1 Příloh: 1____________J
Ministerstvo kultury iH IW W illll l l
’ 'J  v • • Maltézské náměstí 1 ___ ,_________________
118 11 Praha 1 fax: 224 318 155
e-mail: epodateina@mkcr.cz
1. Miroslava Čelustková, V Peklovicích 506, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto
2. Mgr. Helena Hájková, Slivenecká 504/59, 152 00 Praha 5
3. Michaela Hříbalová, V Rybníčkách 383, 330 26 Tlučná
4. Ing. Markéta Malínská, Na Kocínce 2139/5, 160 00 Praha 6
5. Karel Rudolf, Korunní 1370/71, 130 00 Praha 3
6. Ing. Oldřich Smrčka, Šeříková 99, Nová Huť, 330 02 Dýšina
7. Jiří Kudma, Kapitána Jaroše 1338/33, 326 00 Plzeň 2
8. Ing. Jaroslava Kudmová, Kapitána Jaroše 1338/33, 326 00 Plzeň 2
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje / linka V Praze dne
č. j. MK 34050/2011 OPP Mgr. Tereza Maříková 28.6.2011
Věc: Domy č.p. 1076 a 1077 se st.p.č. 6679 a 6682 na náměstí Míru v Plzni, 
okr. Plzeň -  město, Plzeňský kraj -  prohlášení za kulturní památku
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 34050/2011 OPP 
ve výše uvedené v ěc i.'
km
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Ministerstvo kultury
odbor památkové péče 
Maltézské náměstí i
Příloha: lx  rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 34050/2011 OPP ' ‘ 1 Ma!á strana.-J J iCO: 00020671 Q)
Na vědomí po nabytí právní moci:
1. Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
2. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni
3. Krajský úřad Plzeňského kraje, oddělení památkové péče
4. Magistrát města Plzně, odbor památkové péče
5. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - město
6. vlastní
0
_____ H P
j|j§  Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 1 telefon: 257 085 111
v * f /  J  118 11 Praha 1 fax: 224 318 155
\ .  e-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: c ,J_ -  V Praze dne 28.6.2011
. ^  '  *  Č .j.: MK 34050/2011 OPPza správnost:
Rozhtídtitítí nabylo právní moci: _
a  f * *  *'¦ ¦
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
I. Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníky jsou podle § 14 odst. 1 zákona č. 
71/1967 Sb., správní řád v platném znění, vlastníci nemovitostí: paní Miroslava 
Čelustková, narozená dne 30.8.1962, bytem VPeklovicích 506, 566 01 Vysoké Mýto; 
paní Mgr. Helena Hájková, narozená dne 11.2.1946, bytem Slivenecká 504/59, 152 00 
Praha 5; paní Michaela Hříbalová, narozená dne 28.5.1955, bytem V Rybníčkách 383, 330 
26 Tlučná; paní Ing. Markéta Malínská, narozená dne 7.5.1944, bytem Na Kocínce 
2139/5, 160 00 Praha 6; pan Karel Rudolf, narozený dne 27.8.1957, bytem Korunní 
1370/71, 130 00 Praha 3; pan Ing. Oldřich Smrčka, narozený dne 14.3.1934, bytem 
Šeříková 99, Nová Huť, 330 02 Dýšina; podle ustanovení § 2 zákona ČNR č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění prohlašuje dům č.p. 1076 s pozemkem 
p.č. 6679 na náměstí Míru 2 v Plzni, k.ú. Plzeň, okr. Plzeň -  město, Plzeňský kraj, za 
kulturní památku.
II. Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníky jsou podle § 14 odst. 1 zákona č. 
71/1967 Sb., správní řád v platném znění, vlastníci nemovitostí: pan Jiří Kudma, narozený 
dne 25.3.1952, bytem Kapitána Jaroše 1338/33, 326 00 Plzeň 2; a paní Ing. Jaroslava 
Kudmová, narozená dne 6.1.1953, bytem Kapitána Jaroše 1338/33, 326 00 Plzeň 2; podle 
ustanovení § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění 
prohlašuje dům č.p. 1077 s pozemkem p.č. 6682 na náměstí Míru 2 v Plzni, k.ú. Plzeň, 
okr. Plzeň -  město, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í :
Charakteristika, popis:
Na přelomu 19. a 20. století, během úřadování plzeňského purkmistra JUDr.Václava Petáka, 
který byl hlavním iniciátorem proměny Plzně v moderní velkoměsto, došlo k velkému urbanistickému
i*
A
1
počinu v podobě Říšského předměstí (dnes Jižního). K realizaci tohoto velkolepého díla byli přizváni i 
tehdejší stavební radové Antonín Müller a Vojtěch Kapsa. Právě Říšské předměstí se v té době stává 
místem, kde se na přelomu století kromě činžovních domů objevují sídla tehdejší plzeňské elity. Na 
některých stavbách se podílela i firma Müller a Kapsa. Mimo jiné právě na domech č.p. 1076 a 1077, 
kam se přestěhovaly rodiny obou stavitelů. Jedná se o dva shodné domy tvořící samostatný blok 
v severní frontě Mírového (tehdy Benešova) náměstí, s výhledem do tehdy nově založeného parku. 
V podstatě to jsou dva třípodlažní činžovní domy s representativními hlavními fasádami 
neorenesančních forem s dekorativními prvky secese. Zajímavá je zejména výzdoba vyšších partií.
Dům č.p. 1076 má velmi bohatě členěnou uliční fasádu v historizujícím slohu. Třípodlažní 
objekt je ze strany do náměstí prolomen devíti okenními osami. Obdélná okna jsou členěna ve tvaru 
písmene T, v uličním průčelí jsou dnes nahrazena plastovými. Sokl se sklepními okny je žulový, 
s vyznačenými nadokenními klenáky. Úroveň fasády prvního podlaží je plasticky zdobena bosáží, 
kolem okenních otvorů mají některé bosy hrubě zvýrazněný povrch. Nad okny jsou ve štuku 
naznačeny klenáky a nad nimi nadokenní římsy kryté prejzy. Ve střední ose je vchod s původními 
dvoukřídlými dřevěnými dveřmi i s původním kováním. Vchod je po stranách zvýrazněn dvojicí 
sloupů, které nahoře podpírají konzoly nesoucí arkýř. Fasáda druhého podlaží je mezi okny členěna 
plastickými zrcadly. Okna jsou orámovaná štukovými šambránami, ve vrcholu ve štuku ztvárněnými 
klenáky. Suprafenestry doplňují plasticky pojaté festony a nadokenní římsy kryté prejzy. Pod 
průběžnou podokenní římsou vystupují pod jednotlivými okny kuželkové balustrády. Ve střední ose 
nad vchodem vystupuje arkýř se sdruženým oknem a po jeho stranách je vždy v jedné ose umístěn 
balkon se zábradlím z kuželkové balustrády, který na sloupech nese stříšku. Okna třetího podlaží jsou 
rovněž rámována ve štukových šambránách. Pod podokenním parapetem jsou naznačená štuková 
zrcadla, na nadokenními římsami jsou bohatě profilované suprafenestry s medailony. Na medailonech 
jsou vyobrazeny portréty významných architektů. Ve střední ose domu předstupuje arkýř se 
sdruženým oknem. Plocha mezi jednotlivými okny je vyplněná štukovými lizénami. Ve vrcholu 
probíhá bohatě profilovaná konzolová korunní římsa. Nad ní se vypíná monumentální atika 
s kuželkovou balustrádou, jíž dominuje štít nesoucí antikizující busty obou stavitelů, lemované 
secesním kováním. Dvorní fasáda je jednoduchá, téměř nečleněná, jen ve druhém a třetím podlaží se 
dochoval bohatě zdobený arkýř s dřevěnými verandami.
Vchod z náměstí směřuje do průjezdu se štukovou výzdobou stěn i stropu. Vrata do zahrady 
se původně honosila barevnými vitrážemi, které jsou dnes nahrazené replikou. Dispozičně zůstalo 
zachováno dvouramenné schodiště s řadou zdobných prvků, ocelovým ornamentálně zdobeným 
zábradlím, dlažbou podest s barevným dekorem a štukovou výzdobou. Jen velmi sporadicky se 
dochovaly dřevěné dveře se zárubněmi ústící do jednotlivých bytů. Z původního vybavení 
jednotlivých bytů se do současnosti nedochovalo nic. Bylo narušeno i původní dispoziční členění 
jednotlivých bytových jednotek vložením nových příček apod. Stávající prostory byly nově 
adaptovány jednak opět na byty, ale také na kancelářské prostory či ordinace.
Dum č.p. 1077 je téměř shodný s domem č.p. 1076. Fasáda do náměstí je řešená stejným 
způsobem, dvorní je s ní osově symetrická. U tohoto domu se nedochovala původní vrata. Zachovány 
zůstaly zčásti okenní výplně a některé zdobné mříže na sklepních oknech. Průjezd byl novodobě 
pozměněn navýšením podlahy. Upraveny byly rovněž otvory oken na mezipodestách hlavního 
schodiště a do podkroví byl vestavěn byt.
Původní návrh na prohlášení domů č.p. 1076 a 1077 v Plzni, obdrželo Ministerstvo kultury od 
Památkového ústavu v Plzni. Tento podnět Ministerstvo kultury vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a 
v roce 2004 zahájilo ve věci správní řízení. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byli o podání výše 
uvedeného návrhu vyrozuměni dopisem ze dne 27.2.2004 č. j. 7455/1995 tehdejší vlastníci a bylo jim 
umožněno se kvýše uvedenému návrhu vyjádřit. Někteří z vlastníků se k prohlášení za kulturní 
památku vyjádřili negativně. Pan Karel Rudolf nesouhlasil se zhodnocením interiéru a zahrady, paní 
Ing. Markéta Malínská nesouhlasila s prohlášením bez uvedení důvodů, pan Ing. Oldřich Smrčka 
nesouhlasil s prohlášením vzhledem k novodobým necitlivým úpravám provedených v domě během 
druhé poloviny 20. století. Paní Mgr. Flelena Hájková vyjádřila nesouhlas rovněž z důvodu 
nevhodných stavebních zásahů, jež postihly objekt v posledních padesáti letech a k tomu dodala, že 
město Plzeň má řadu významnějších staveb bývalé firmy Müller a Kapsa.
2
Ministerstvo kultury si v roce 2008 vyžádalo posouzení aktuálního stavu včetně dochovaných 
hodnot od Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni. NPÚ, ú.o.p. v Plzni, ve svém stanovisku ze 
dne 16.7.2009 doporučuje prohlášení domů č.p. 1076 a 1077 zejména z následujících důvodů: „Domy 
jsou příkladem kvalitní historizující architektury z přelomu 19. a 20. století s bohatou výzdobou 
exteriéru i interiérů, s velmi dobře dochovanými původními detaily. Jedná se o vlastní domy významné 
stavební firmy Müller a Kapsa, která za cca 60 let své existence postavila v Plzni a na Plzeňsku řadu 
významných staveb -  školy, obytné budovy, továrny (např. Škodovy závody), mosty (v Plzni např. 
Wilsonův, Masarykův -  v obou případech se jedná o nemovité kulturní památky), železnice, silnice, 
regulace řek apod. V meziválečném období měla tato firma zastoupení a realizace v řadě zemí, na 
několika kontinentech. Není bez zajímavosti, že zakladatelé firmy -  inženýr Müller a inženýr Kapsa 
pocházeli ze severního Plzeňska a oba se stali významnými osobnostmi, byli zakládajícími členy SIA a 
autory řady odborných publikací. Architektura, kvalitní materiály, výzdoba a provedení řemeslných 
prací na jejich vlastních domech na náměstí Míru reprezentovalo možnosti této stavební firmy. 
Objekty mají význam i z hlediska urbanistického -jsou  postaveny v původní uliční čáře, byly prvními 
stavbami realizovanými na náměstí Míru, dokládající tak počátek realizace výstavby nového 
plzeňského předměstí. “
Podle ustanovení § 3 ödst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, se k problematice prohlášení věcí za kulturní památku dne 8.9.2009 pod značkou 
KPP/1832/09 vyjádřil odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Plzeňského 
kraje, který souhlasil s prohlášením nemovitostí za kulturní památku s odůvodněním: „Jedná se o 
vlastní domy významné stavební firmy, která za cca 60 let své existence postavila v Plzni a okolí řadu 
významných staveb. Architektura, materiály, výzdoba i provedení řemeslných prací na vlastních 
domech na náměstí Míru v Plzni reprezentovalo možnosti jejich stavební firmy. Domy byly postaveny 
v roce 1900 podle vlastního projektu stavební firmy Müller a Kapsa. “
Dále se k problematice prohlášení nemovitostí za kulturní památku dne 19.8.2009 pod 
značkou OPP/744/09 vyjádřil Magistrát města Plzně, odbor památkové péče. Vyslovil souhlas 
s prohlášením výše zmíněných věcí za kulturní památku s odůvodněním, že: „Oba domy jsou 
dochovány dosud s vysokou vypovídací schopností původního architektonického a řemeslného řešení, 
s působivým osově symetrickým řešením hlavních průčelí. Pro MMP OPP jsou hodnotným dokladem 
řešení obytných domů z konce 19. stol. s uplatněním historických slohů, které se projevují zejména 
bohatou štukatérskou výzdobou uličních průčelí, průjezdů a schodišť, které doplňuje umělecké řemeslo 
v řešení truhlářských výplní (dochovány částečně u domu čp. 1077) a kovářské a zámečnické výzdoby 
(zábradlí schodiště, doplňky na průčelí). Současně MMP OPP u předmětných domů čp. 1076 a 1077 
považuje za památkovou hodnotu vztah ke kulturnímu odkazu stavební firmy Müller a Kapsa, založené 
a sídlem v Plzni v pol. 19. století a následně působící na Plzeňsku 60 let, a význam její stavební 
činnosti na významných stavbách, přesahující hranice plzeňského regionu. “
Účastníkům řízení bylo dopisem ze dne 17.9.2009 dle § 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním 
řízení v platném znění (dále jen správní řád) umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili 
k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Tři účastníci řízení svého 
práva využili a vyjádřili se křížení o prohlášení domu č.p. 1076. Dne 15.10.2009 obdrželo 
Ministerstvo kultury stanovisko paní Mgr. Heleny Hájkové, ve kterém se nesouhlasně vyjadřuje 
k některým bodům aktualizovaného návrhu na prohlášení NPÚ, ú.o.p. v Plzni, ze dne 16.7.2009. Své 
stanovisko k domu č.p. 1076 shrnuje v několika bodech následovně:
„1. K  otázce architektonické a umělecké výjimečnosti
V návrhu NPÚ je uvedena řada tvrzení, která neodpovídají skutečnosti.
V uličním průčelí domu například návrh uvádí existenci zdobených mříží na soklu se sklepními okny. 
Tyto mříže však nejsou zdobné, natož původní. Původní mříže byly odstraněny patrně již  v 50. letech 
20. století v souvislosti s vybudováním krytů civilní ochrany v suterénu předmětné nemovitosti.V 
průjezdu domu pak návrh NPÚ uvádí, že je  opatřen bohatou štukovou výzdobu stěn i stropu, 
keramickou dlažbou a vraty do dvora s barevnými vitrážemi. Ve skutečnosti však štuková výzdoba v 
průjezdu je  naopak velmi skromná a nikterak nevybočuje z mezí průměrnosti. Aktuální stav je  
zachycen na přiložené fotodokumentaci (obr. č. 1). Původní dlažba byla rovněž odstraněna již v době,
i
3
kdy byly předmětné nemovitosti ve vlastnictví státu, a byla nahrazena keramickou dlažbou zcela 
běžného druhu. Vrata do dvora jsou sice původní, avšak barevná vitráž byla v době vrácení 
nemovitosti z vlastnictví statu jiz z časti nepůvodní, barevne skleněné tabulky byly nahrazeny 
bezbarvým tabulovým sklem, které je  v současné době opatřeno barevným nátěrem.
Schodiště je  skutečně osazeno ocelovým zábradlím, avšak míru jeho zdobnosti nelze označit za 
výjimečnou. Dlažba podest je  sice esteticky zajímavá, nicméně jejich většina je  porušena necitlivým 
dodlážděním zcela odlišnou dlažbou (jak barevně tak rozměrově) po bývalých stavebních úpravách, 
takže nelze hovořit o nějaké zvláštní výjimečnosti. V jednotlivých podlažích se původní dveře téměř 
nedochovaly (jde o dvoje dveře z celkového počtu řádově desítek dveří). Veškeré tyto nezvratné změny 
byly provedeny v době, kdy byly předmětné nemovitosti v majetku státu. Fotodokumentaci schodiště k 
tomuto vyjádření (obr. 2 — 3).
Lze tedy shrnout, že za umělecky významnou lze považovat pouze uliční fasádu domu, která byla v 
poslední době opravena nákladem spoluvlastníků (jak uvádí NPÚ i další instituce ve svých 
vyjádřeních, jedná se o opravy kvalitní). V dalších částech domu se významnější původní řemeslné 
prvky zachovaly pouze zcela ojediněle.
Samozřejmě, že z hlediska architektonického lze stavbu označit za kvalitní. Jednotlivé je jí prvky však 
byly nenávratně zničeny v době od 50. let 20. století do doby vrácení spoluvlastníkům. V 50. letech 20. 
století došlo ke komplexní přestavbě interiérů celého domu. Sklepy byly přebudovány na kryty CO. Z 
dříve bytového objektu vzniklo postupem doby zařízení sloužící nejdříve kancelářským potřebám, 
později byl dům kompletně přestavěn na veřejné zdravotní zařízení - součást polikliniky plzeňské 
fakultní nemocnice. Veškeré interiéry byly k tomuto účelu přestavěny.
2. K  otázce urbanistického významu
Návrh NPU dále pracuje s argumentem, že předmětná nemovitost má význam i z hlediska 
urbanistického - je  postavena v původní uliční čáře. Původní urbanistický koncept však byl posléze 
narušen výstavbou školy v těsné blízkosti obou domů. Z hlediska významu pro další urbanistický 
rozvoj této části Plzně lze tedy hovořit o konceptu, který byl následně kompromitován. Význam objektu 
pro celkové urbanistické řešení této čtvrti lze tedy označit rovněž za velmi omezený.
3. K otázce spojitosti předmětných nemovitostí s firmou Müller a Kapsa
V návrhu NPU se dále nově objevily náznaky spojitosti předmětné nemovitosti s činností firmy Müller 
a Kapsa.
Skutečností je, že objekt byl vystaven firmou Müller a Kapsa. Rovněž tak nelze popřít skutečnost, že 
spoluzakladatel této firmy, pan Antonín Müller, byl uznávaným odborníkem v oboru stavitelství. Firma 
realizovala řadu staveb, které však nejsou většinou vyhlášeny za kulturní památky, přestože svým 
významem jsou jistě podstatnější než tento dům (např. Škodovy závody, mosty v Plzni i Praze, školy a 
řada dalších staveb).
Pokud však NPÚ ve svém materiálu uvádí, že se jedná o vlastní domy firmy Müller a Kapsa, jde o 
novou informaci, kterou nemohu potvrdit. Dle mého názoru byla předmětná nemovitost vlastněna 
panem Antonínem Můllerem, po jeho smrti pak byla zděděna jeho třemi dcerami. Spojitost předmětné 
nemovitosti s firmou Müller a Kapsa je  zde tedy v tom, že tato byla postavena firmou Müller a Kapsa a 
dále, že jeden ze zakladatelů firmy, pan Antonín Müller, zde po určitou dobu s rodinou bydlel. 
Rozhodně však nelze říci, že by předmětná nemovitost byla v současné době výrazným příkladem 
Zachovalé architektury postavené firmou Müller a Kapsa.
Pokud jde o spojitost s Můllerovou vilou v Praze Sřešovicích, tato spojitost je  dána pouze tím, že syn 
zakladatele firmy František Müller před přestěhováním do Můllerovy vily bydlel v předmětné 
nemovitosti a že obě nemovitosti byly postaveny stejnou firmou. NPÚ sice uvádí, že tato spojitost je  
významná, avšak já  se nedomnívám, že by z hlediska zákona o státní památkové péči mohla být taková 
spojitost natolik významná, že by předmětné nemovitosti kvalifikovala jako kulturní památku. Spojitost 
mezi oběma objekty je  tedy z věcného hlediska dosti volná.
Pokud návrh NPÚ naznačuje, že by architektonický návrh jednoho z bytů ve 2. patře předmětné 
nemovitosti měl pocházet od architekta A. Loose, považuji toto tvrzení za nepodložené. V každém 
případě je  toto tvrzení nové a NPÚ ho žádným způsobem nedokládá. Jedná se tedy pouze o 
nepodloženou hypotézu NPÚ. Sama jsem v dotyčném bytě do roku 1958 bydlela a nikdy v rodině 
nepadlo o této eventualitě jediné slovo.
NPU zde neuvádí, z čeho vychází (resp. mi není známo, že by se ve spise nacházely jakékoliv důkazy 
ohledně tohoto tvrzení), já  o takové možnosti slyším poprvé. Domnívám se, že pro takové tvrzení by 
musely být předloženy relevantní důkazy, pokud by z něho měl správní úřad vycházet.
y*
4
4. Hodnocení celkové umělecké výjimečnosti předmětných nemovitostí
Domnívám se, že předmětnou nemovitost v době svého vzniku až do padesátých let minulého století 
bylo možné označit z hlediska její kulturní hodnoty za velmi kvalitní, a to jak z hlediska 
architektonického, řemeslného i urbanistického významu pro danou lokalitu.
Bohužel však v průběhu druhé poloviny dvacátého století došlo k nevratné degradaci této stavby po 
všech stránkách, kdy zejména změna ve způsobu využití (z bytového objektu na objekt zdravotnictví) ve 
spojení s absencí základního respektu ke kulturním hodnotám vedla k devastaci interiérů a dalších 
řemeslných a stavebních prvků, které původně měly kulturní hodnotu.
V současné době lze hovořit pouze o zachování původní podoby fasády uličního průčelí domu. V 
ostatních částech domu jsou zachovány pouze fragmenty původních stavebních prvků. Rovněž původní 
urbanistický význam předmětných nemovitostí zanikl v důsledku následných změn ve využití 
přiléhajícího území a novodobé výstavby. Spojitost předmětné nemovitosti s firmou Müller a Kapsa 
zde samozřejmě existuje (domy byly touto firmou vystaveny a zakladatel firmy a jeho rodina zde po 
určitou dobu bydleli), avšak to samo o sobě nečiní tuto nemovitost natolik významnou, že by se dalo 
hovořit o předmětu mimořádné umělecké hodnoty, jak požaduje zákon (§ 2 ödst. 1, § 3 odst. 5 zák. o 
státní památkové péči). Spojitost nemovitosti s architektem Adolfem Loosem zde neexistuje žádná, jde 
pouze o ničím nepodloženou spekulaci.
Kdyby zájemce o kulturní památku stanul v předmětném domě a chtěl hledat Vámi zdůrazňované 
uměleckořemeslné detaily, mohl by jen konstatovat, že statut kulturní památka byl v tomto případě 
zcela degradován. To by musela být zapsána jako kulturní památka značná část podobných domů v 
celé republice.
5. Přiměřenost omezení vlastnických práv ve vztahu kprávem chráněnému zájmu
Dále je  zapotřebí zdůraznit, že prohlášení nemovitostí za kulturní památku bezpochyby znamená 
podstatná omezení, a tedy zásah do vlastnického práva spoluvlastníků. Vedle administrativních obtížíš 
jakýmkoliv úkonem údržby či oprav jde zejména o výrazné prodražení zásahů při obnově kulturní 
památky (přičemž tento pojem dle 14 zák. o státní památkové péči zahrnuje i běžnou údržbu), kterou 
mohou vykonávat pouze restaurátoři.
Možnost požadovat příspěvek na zachování a obnovu památek je  přitom zákonem a prováděcími 
předpisy natolik administrativně a finančně ztížena, že fahicky není dostupná.
Domnívám se tedy, -že vzhledem k výše uvedenému by kvalifikace předmětných nemovitostí jako 
kulturní památky představovala takový zásah do mých vlastnických práv, který je  v poměru ke kulturní 
hodnotě předmětných nemovitostí zcela nepřiměřený. Pokud by zákon umožňoval ochranu pouze 
dochovaných částí, pak by to jistě mělo smysl, ale jestliže naprosto převažující část stavebních prvků a 
detailů nemovitosti je  nepůvodní a nikterak hodnotná, prohlášení celé nemovitosti za kulturní památku 
bych považovala za nepřiměřené.
6. Závěr
Výše uvedené skutečnosti mě vedou k závěru, že prohlášení této nemovitosti za kulturní památku je  
bezpředmětné, a nemohu s ním souhlasit. Město Plzeň má řadu významnějších staveb bývalé firmy 
Müller a Kapsa (továrny např. Škodovy závody, mosty, školy, a jiné stavby), které si daleko více 
zaslouží prohlášení za kulturní památku a které budou daleko lépe tuto firmu reprezentovat, než tento 
dům, který je  nezvratně poznamenán stavební činností posledních padesáti let. Prohlášením této 
nemovitosti za kulturní památku by dle mého názoru naopak degradovalo jak statut kulturních 
památek obecně, tak i jméno firmy Müller a Kapsa, protože díky stavebním zásahům státu zbyl z 
původní podoby domu jen fragment v podobě fasády, a to je  opravdu velmi málo z toho, co uměla 
firma Müller a Kapsa. Rovněž tak z hlediska uměleckého a urbanistického nelze v současné době 
hovořit o předmětu mimořádné umělecké či historické hodnoty. Za dané situace by prohlášení za 
kulturní památku přineslo výrazné omezení vlastnických práv, které by bylo naprosto nepřiměřené 
kulturní hodnotě tohoto objektu. “
K námitkám v bodě č. 1 Ministerstvo kultury konstatuje, že původní zdobné mříže jsou 
osazeny na některých sklepních oknech v domě č.p. 1077 (na domě č.p. 1076 byly původní mříže již 
nahrazeny novodobými). Štuková výzdoba společných prostorů domu není sice přemíru bohatá či 
členitá, ale je velmi kvalitní štukovou výzdobou činžovních domů, která se dochovala téměř 
v intaktním stavu. Hodnotná keramická dlažba se nachází na jednotlivých podestách, nikoliv 
v průjezdu (v návrhu NPÚ je pouze konstatováno, že průjezd je opatřen dlažbou). Původní vrata
5
s bohatým rastrem členění oken mají již vyměněnou vitráž. Hodnotná je především autenticky 
dochovaná vertikální komunikace - zábradlí zdobené bohatým vzorem, dlažba podest s barevným 
dekorem (porušená jen v minimálním rozsahu) a štuková výzdoba. Původní dřevěné dveře, včetně 
dřevěných zárubní, se dochovaly jen některé. Interiéiy jednotlivých bytů byly ve druhé polovině 20. 
století přestavěny na kancelářské prostory či prostory sloužící pro zdravotní zařízení. Z původního 
vybavení bytů se nedochovalo nic, vnitřní dispozice byla narušena vložením příček. Z toho tedy 
vyplývá, že i přes nešetrné zásahy, které se týkají především jednotlivých bytů, si objekt zachoval řadu 
hodnotných prvků. Není pravda, že všechny zajímavé části byly nenávratně zničeny. To dokazuje 
predevšrm bohatě členěná fasáda v historizujícím slohu a jednotlivé uměleckořemeslné prvky 
nacházející se ve společných prostorách.
K námitce uvedené v bodě č. 2 Ministerstvo kultury uvádí následující. Urbanistická hodnota 
obou domů je neopominutelná, neboť domy vytvářejí severní hranici náměstí a vymezují tak prostor, 
který je ve městě vždy považován zajeden z nejhodnotnějších. Tyto domy byly navíc prvními objekty,' 
které po obvodě náměstí vznikly. K námitce, že urbanistický koncept byl narušen výstavbou školy 
podotýkáme, že stavba této školní budovy jistě nebyla původním plánem, avšak je situována severně 
od domů a narušila tak původní plán zahrad zmiňovaných domů, nikoliv urbanistický koncept 
náměstí. Prostor náměstí byl respektován výstavbou i po 2. světové válce, koncept náměstí zůstal 
zachován.
K námitkám v bodě č. 3 Ministerstvo kultury podotýká, že mnoho významných staveb, které 
realizovala firma Müller a Kapsa i firma Kapsa a Müller je v současné době prohlášeno za kulturní 
památky a jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek. Jedná se nejen o stavby 
v Plzeňském kraji. Za kulturní památky jsou prohlášeny např. mosty Plzni i v Praze a řada dalších 
staveb. Jen Plzni se jedná např. o budovu nádraží na Jižním Předměstí, pivovar Světovar, dům č.p. 177 
v Bezručově ulici, budova ASAPu v areálu Škodových závodů, budova divadelních dílen v Kovářské 
ulici, Masarykova škola na Jiráskově náměstí či Kalikovský, Masarykův a Wilsonův most (viz 
www.monumnet.npu.cz). Firma Müller a Kapsa se rovněž realizovala domy č.p. 1076 a 1077 na 
náměstí Míru, kam se přestěhovaly rodiny obou stavitelů. V domě č.p. 1076 žila rodina Antonína 
Müllera a v domě č.p. 1077 rodina Vojtěcha Kapsy (SOA Plzeň, fond KS Plzeň, složka firmy Müller a 
Kapsa). V domě č.p. 1077 měla firma Müller a Kapsa svůj ateliér (Szadkowska a kol. 2009, s. 228), 
čemuž napovídá i velké okno do zahrady.
Spojitost domů s Müllerovou vilou v Praze je dána především tím, že se na stavbách 
dotčených objektů podílely firmy stejných zakladatelů. Na stavbě plzeňských domů firma Müller a 
Kapsa, na stavbě pražské vily sesterská firma Kapsa a Müller. Navíc pan František Müller, syn 
Antonína Müllera, bydlel v plzeňském domě na náměstí Míru předtím, než se nastěhoval do Prahy do 
Holešovic a posléze do vily ve Střešovicích. Původní vybavení plzeňského bytu (volný nábytek, 
umělecká díla,..) bylo z části přestěhováno právě do Müllerovy vily v Praze (Homeková a kol. 2002, s. 
41). Firma Müller a Kapsa realizovala mnoho staveb i interiérů navržených slavným architektem 
Adolfem Loosem.
K námitkám v bodě č. 4 Ministerstvo kultury konstatuje, že od 50. let 20. století objekt prošel 
mnoha nevhodnými úpravami, které změnily funkční využití původně bytových prostor na kanceláře a 
zdravotnická zařízení. Tyto prostory jsou novodobě upravené a jsou zbavené hodnotných prvků. 
Přesto si dům z hlediska architektonického zachoval významné prvky, především hodnotnou 
historizující fasádu, detaily vertikální komunikace a průjezdu, urbanistickou polohu.
Pouze velmi málo kulturních památek se do současné doby dochovalo ve svém autentickém 
stavu. Na většině objektů probíhají postupné úpravy. Navíc dům č.p. 1076, na němž byla většina 
nevhodných úprav provedena za dob minulého režimu, se v současnosti navrátil do rukou potomků 
původních majitelů, což pro tento dům bude jistě opět přínosem. Za kulturní památky se neprohlašují 
pouze věci mimořádné umělecké hodnoty, ale podle § 2 ödst. 1 písm. a)/b) zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, Ministerstvo kultury prohlašuje za kulturní památky takové věci, které jsou 
významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších 
dob do současnosti, věci jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské 
činnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro 
jejich hodnoty historické, architektonické, umělecké a technické nebo věci, které mají přímý vztah 
k významným osobnostem a historickým událostem.
K námitkám v bodě č. 5, týkajících se přílišného omezení vlastnických práv, Ministerstvo 
kultury připomíná, že prohlášení věci za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení
»
6
vlastnického práva bez náhrady, neboť zákon č. 20/1987 Sb., popř. další právní předpisy, nabízejí řadu 
finančních příspěvků na zachování a obnovu kulturní památky a úlev při daňových odvodech, které 
kompenzují určitá omezení při obnově památkově chráněného objektu. Výše a způsob náhrad jsou 
převážně dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž údržba kulturní památky 
překračuje obvyklé náklady údržby nemovitosti. Tato možnost není natolik administrativně a finančně 
zatížena, což dokládá skutečnost, že je každoročně přiděleno vlastníkům kulturních památek mnoho 
příspěvků z několika dotačních programů. V případě obnovy kulturní památky se také poskytuje 
bezplatná odborná pomoc a poskytují se podklady a informace dle § 14 odst. 7 zákona č. 20/1987 Sb. 
Současně Ministerstvo kultury upozorňuje vlastníky na skutečnost, že prohlášení věci za kulturní 
památku není nijak v rozporu s jejím běžným užíváním, např. bydlením nebo provozováním obchodní 
činnosti, neboť kulturní památku lze opravovat, rekonstruovat, restaurovat nebo jinak stavebně- 
technicky upravovat na základě závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče dle § 
14 zákona č. 20/1987 Sb. Obnovu kulturní památky vykonávají restaurátoři, pouze pokud se jedná o 
památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění neboje hodnotnou uměleckořemeslnou prací. 
V závěru jsou shrnuty námitky, k nímž jsou připomínky Ministerstva kultury uvedeny u jednotlivých 
bodů.
Dne 20.10.2009 obdrželo Ministerstvo kultury stanovisko paní Ing. Markéty Malínské, ve 
kterém nesouhlasí s prohlášením domu č.p. 1076 za kulturní památku a jako důvod uvádí stejné 
argumenty jako paní Mgr. Helena Hájková. Dne 23.10.2009 přijalo Ministerstvo kultury dopis od pana 
Karla Rudolfa, ve kterém nesouhlasí s prohlášením za domu č.p. 1076 za kulturní památku a připojuje 
se ve všech bodech ke stanovisku paní Mgr. Heleny Hájkové a paní Ing. Markéty Malínské. 
S námitkami se Ministerstvo kultury vypořádalo výše.
Dne 16.12.2009 proběhlo jednání Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na 
prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku. Komisi byla předložena kauza domů č.p. 1076 a 
1077 v Plzni a ta prohlášení za kulturní památku jednoznačně doporučila: „Domy č.p. 1076 a 1077 na 
náměstí Míru v Plzni jsou kvalitními příklady domovní architektury období eklektismu, jejichž průčelí 
vykazují zřejmé reprezentativní ambice i urbanistický záměr svým zrcadlově symetrickým řešením. 
Zajímavé je, že dispozice domů je  dána příčným dvoutraktem a vyspělejší typ trojtraktu s vnitřním 
komunikačním jádrem bytových celků (v Praze běžný od 70. let 19. století) zde nebyl užit. “
Po vyhodnocení výše uvedeného dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že i přes negativní 
zásahy v interiérech obou domů, se dosud jedná o architektonicky hodnotné stavby, které zaslouží 
památkovou ochranu. Dne 5.3.2010 vydalo Ministerstvo kultury rozhodnutí č.j. MK 3200/2010 OPP o 
prohlášení domů bývalé firmy Müller a Kapsa č.p. 1076 a 1077 se st.p.č. 6679 a 6682 na náměstí Míru 
v Plzni, k.ú. Plzeň, okr. Plzeň -  město, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
Dne 8.4.2010 obdrželo MK ČR rozklad proti tomuto rozhodnutí od paní Mgr. Heleny 
Hájkové, dne 9.4.2010 rozklad od paní Ing. Markéty Malínské, dne 9.4.2010 od pana Karla Rudolfa a 
dne 12.4.2010 od paní Michaely Hříbalové.
Paní Mgr. Helena Hájková uvedla v rozkladu ze dne 5.4.2010 zejména následující okruhy 
námitek:
Vertikální komunikace objektů není nijak výjimečně hodnotná. Urbanistický význam budovy 
není význačný, když v urbanistické poloze domů nelze spatřovat žádnou obdivuhodnou výjimečnost. 
Stavba nemá žádnou spojitost s A. Loosem. V celostátním kontextu se jedná o stavbu nepříliš 
významnou. V minulosti objekt nebyl nikdy zařazen na seznam kulturních památek. Účastníci se před 
vydáním napadeného rozhodnutí nemohli seznámit s výčtem (a tedy ani s obsahem) pramenů, ze 
kterých Ministerstvo kultury čerpalo svou argumentaci. Účastníci tak nemohli před vydáním 
rozhodnutí podat vyjádření, kterým by se pokusili vyvrátit dle jejich názoru nesprávný či nepřesný 
obsah těchto pramenů. Napadeným rozhodnutím je  značně omezeno vlastnické právo. Napadené 
rozhodnutí je  nepřezkoumatelné a že závěry Ministerstva kultury nejsou podloženy hodnotícími 
úvahami. Ministerstvo kultury vycházelo z nesprávného či nepřesného určení dřívějšího vlastnictví 
domů. Řízení bylo zahájeno již  v roce 1994 a trvá tedy neúměrně dlouhou dobu. Magistrát města Plzně 
se vyjadřoval k rekonstrukci objektu odlišně nežli Komise Ministerstva kultury. V průběhu řízení byli
7
vlastnici vyzýváni k seznámení se s podklady rozhodnutí podle ustanovení správního řádu Č. 500/2004 
Sb. a následně bylo napadené rozhodnutí vydáno podle správního řádu č. 71/1967 Sb. Ministerstvo 
kultury porušilo povinnost opatřit si podklady, které jsou nezbytné pro rozhodnutí o věci.
S námitkou, že vertikální komunikace není nijak výjimečně hodnotná, se Ministerstvo kultury 
vyrovnalo na str. 5 - 6 ,  kde konstatuje, že štuková výzdoba je velmi kvalitní a dochovala se v téměř 
intaktním stavu, dále je interiér společných částí domů zhodnocen původní kvalitní dlažbou, několika 
původními dřevenými dveřmi se zárubněmi a kovovým zábradlím s bohatým dekorem.
K námitce, že urbanistický význam budovy není význačný, Ministerstvo kultury konstatuje, že 
se jedná o důležité stavby, jež vymezují severní frontu náměstí, a které byly prvními postavenými 
domy na plánovaném náměstí. Náměstí je považováno téměř vždy za ústřední prostor města ěi části 
města a jedná se tak obvykle o urbanisticky nej významnější prostranství daného sídla.
K námitce, že stavba nemá žádnou spojitost s A. Loosem, Ministerstvo kultury podotýká, že 
firma Müller a Kapsa realizovala mnoho staveb navržených Adolfem Loosem.
K námitce, že v celostátním kontextu se jedná o stavbu nepříliš významnou, Ministerstvo 
kultury podotýká, že objekty navrhované za kulturní památky jsou rovněž hodnoceny pro své 
regionální zvláštnosti, odlišnosti a výjimečnosti nebo také naopak pro svá regionální specifika či 
typické znaky. Každá oblast České republiky je značně odlišná a nelze srovnávat architekturu 
velkoměsta s architekturou lidovou, stejně tak regionální odlišnosti např. konkrétních velkoměst 
(Plzeň versus Praha či Karlovy Vary). Specifikum určitého regionu může být zcela ojedinělou invencí 
v regionu jiném, stavby zcela běžné a bohatě zastoupené v určitém městě mohou být v městě jiném 
zajímavou výjimkou. V Plzni se jedná v případě domů č.p. 1076 a 1077 o reprezentativní zástupce 
činžovních domů s bohatě zdobenými fasádami, jež jsou významné i spojitostí s význačnými 
osobnostmi. Prohlašovaní věcí za kulturní památky není ukončeným procesem. Jejich množina se stále 
doplňuje o dosud opomíjené hodnotné objekty. Stejně tak jsou ze seznamu vyjímány objekty, které 
z mimořádně závažných důvodů památkové hodnoty pozbyly. Zároveň se vyvíjí i pohled památkové 
péče, do popředí zájmu se začínají dostávat objekty, které v minulosti nebyly dostatečně oceňovány 
(např. moderní architektura 19. a 20. století, stavby a objekty průmyslového dědictví, atd.).
S námitkou, že účastníkům je značně omezeno vlastnické právo se Ministerstvo kultury 
vypořádalo na str. 7.
K námitce o nejasnosti vlastnictví domů, poznamenáváme, že v odborné publikaci „Adol Loos . 
-  dílo v českých zemích“ na str. 208 je konkrétně uváděno, že dům na nám. Míru č. 2 patřil 
stavebnímu radovi Františku Můllerovi a jeho firmě, (viz Szadkowska, M., Van Duzer, L., 
Čemoušková, D.: Adol Loos dílo v českých zemích 2009. Muzeum hl.m. Prahy, str. 208). 
Pojmenování „domy bývalé firmy Müller a Kapsa“ je obecným označením srozumitelným široké 
veřejnosti. Podstatná je v tomto řízení skutečnost, že ve zmíněných domech žily rodiny Antonína 
Müllera a Vojtěchy Kapsy a v domě č.p. 1077 měla firma Müller a Kapsa svůj ateliér.
K námitce o sporném průběhu řízení, se ve svém rozhodnutí č.j. MK 29073/2010 OLP ze dne 
25.11.2011, vyjádřil ministr kultury a dospěl k závěru: „že toto rozhodnutí o rozkladu je  nutno vydat 
dle správního řádu č. 71/1967 Sb., a to na základě následujících skutečností: Shledal jsem, že v roce 
1995 obdrželo Ministerstvo kultury návrh na prohlášení od tehdejšího Památkového ústavu v Plzni, 
nicméně předmětné správní řízení bylo zahájeno až v roce 2004 doručením vyrozumění prvnímu z 
účastníků řízení. Řízení bylo zahájeno dle správního řádu č. 71/1967 Sb., podle kterého pak bylo 
vydáno i rozkladem napadené rozhodnutí, což je  v souladu přechodným ustanovením správního řádu 
č. 500/2004 Sb., kde je  v 179 ödst. 1 stanoveno, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před 
účinností tohoto zákona (tj. 1. 1. 2006), se dokončí podle dosavadních předpisů. Z toho vyplývá, že 
řízení zahájené v roce 2004 se dokončí podle správního řádu č. 71/1967 Sb. Skutečnost, že v průběhu 
řízení byli vlastníci vyzýváni k seznámení se s podklady rozhodnutí podle ustanovení správního řádu č. 
500/2004 Sb. je  pouze formální chybou a věcně nemá na průběh řízení vliv, neboť ustanovení 36 odst.
3 správního řádu č. 500/2004 Sb. poskytuje účastníkům stejný rozsah procesních práv jako § 33 odst.
2 správního řádu č. 71/1967 Sb. “
Paní Ing. Markéta Malínská uvedla v rozkladu ze dne 7.4.2010 zejména následující okruhy 
námitek:
Napadené rozhodnutí bylo vydáno dle správního řádu č. 71/1967 Sb., zatímco další procesní 
úkony správní orgán provedl dle správního řádu č. 500/2004 Sb. Pojmenování předmětných domů v
%
8
napadeném rozhodnutí názvem „domy bývalé firmy Müller a Kapsa“ je  nesprávné. Předmětné domy v 
Plzni byly postaveny firmou Müller Kapsa, zatímco Múllerova vila v Praze firmou Kapsa a Müller, 
tudíž nebyly postaveny stejnou firmou. V zápise z jednání Komise ze dne 16.12.2009 je  nepravdivé 
tvrzení, že v domě se nacházely byty navržené A. Loosem. Napadeným rozhodnutím je  značně omezeno 
vlastnické právo. Bylo porušeno právo účastníka vyjádřit se do protokolu během místního šetření. 
Řízení trvá neúměrně dlouhou dobu. Při doručování rozkladem napadeného rozhodnutí byla zásilka 
na poště uložena 10 dní ve smyslu správního řádu č. 500/2004 Sb. a nikoliv 3 dny, jak vyplývá ze 
správního řádu č. 7 1/1967 Sb.
K námitkám týkajících se správního řádu viz výše z citace z rozhodnutí ministra čj. MK 
29073/2010 OLP ze dne 25.11.2011. Námitky o nesprávnému pojmenování domů jsou vypořádány již 
výše u připomínek paní Mgr. Heleny Hájkové. Dále účastnice řízení poukazuje na fakt, že domy 
v Plzni byly postaveny firmou Müller Kapsa a Müllerova vila firmou Kapsa a Müller. Tato skutečnost 
je pravdivá. Jedná se ovšem o dvě sesterské firmy, které byly ale založeny stejnými lidmi. Tento fakt 
nemá vliv na památkové hodnoty předmětných domů, bylo pouze poukázáno na spojitost stavebních 
firem s provedenými stavbami.
K námitce, že v zápisu jednání Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na 
prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku ze dne 16.12.2009 se nesprávně objevuje výrok, že 
v domě se nacházely byty navržené A. Loosem, Ministerstvo kultury poznamenává, že toto to tvrzení 
je pouze písařskou chybou, neboť je známo, že se v domě nacházel pouze jeden byt, jehož zařízení 
navržené A. Loosem sem bylo přeneseno z bytu v Klatovské ulici 12 v Plzni. Tato připomínka je 
irelevantní, neboť tuto písařskou chybu Ministerstvo kultury v původním rozhodnutí nikde neuvedlo. 
V námitkám týkajících se omezení vlastnických vztahů viz výše. Paní Ing. Malínská dále uvádí, že 
bylo porušeno její právo vyjádřit se do protokolu během místního šetření. V průběhu řízení paní Ing. 
Malínská využila svého práva a k průběhu řízení a podkladům se vyjádřila několikrát. Na místním 
šetření navíc nebyly shledány žádné nové skutečnosti, které by bylo nutné zaznamenat do zápisu. 
Všichni účastníci řízení stále trvali na svých původních stanoviscích, která vyjádřili již dopisech jako 
reakci na výzvu k seznámení se spisem. Stejně tak zástupci NPÚ, ú.o.p. v Plzni, a Magistrátu města 
Plzně taktéž trvali na svých původních názorech vyjádřených ve stanoviscích v té době již založených 
ve spise.
K námitce o délce trvání řízení. Řízení bylo vedeno úměrně dlouhou dobu vzhledem ke 
složitosti celé kauzy. Opakující se námitky účastníků vyžadovaly obstarávání nových podkladů a 
aktualizace původních vyjádření. Skutečnost, že byla zásilka při doručování rozkladem napadeného 
rozhodnutí na poště uložena 10 dní a nikoliv 3, nebylo účastníkům řízení na újmu, neboť k odvolání 
naopak získali delší časové rozpětí.
Obsahem rozkladů Michaely Hříbalové a Karla Rudolfa je pouze sdělení, že se připojují k 
odvoláním Mgr. Heleny Hájkové a Ing. Markéty Malínské a shodně navrhují, aby bylo napadené 
rozhodnutí zrušeno a správní řízení zastaveno.
Poté bylo v souladu s § 59 správního řádu č. 71/1967 Sb. bylo přezkoumáno rozkladem 
napadené rozhodnutí Ministerstva kultury jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s 
přihlédnutím k námitkám v rozkladu uvedeným.
Podle ustanovení § 59 odst. 3 správního řádu č. 71/1967 Sb., na základě návrhu zvláštní 
rozkladové komise, ustanovené podle § 61 odst. 2 správního řádu č. 71/1967 Sb., vydal ministr kultury 
své rozhodnutí č.j. MK 29073/2010 OLP ze dne 25.11.2011, jehož závěr zní následovně: „napadené 
rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 3200/2010 OPP ze dne 5.3.2010 se zrušuje a věc se vrací 
Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro tento závěr byla zejména 
skutečnost, že Ministerstvo kultury v odůvodnění napadeného rozhodnutí opřelo značnou část své 
argumentace o rozsáhlou, úzce specializovanou a nízkonákladovou odbornou literaturu a o archivní 
dokumentaci ze Státního oblastního archivu Plzeň. Účastníci se o tom dozvěděli až z odůvodnění 
napadeného rozhodnutí, když při seznámení s obsahem správního spisu před vydáním rozhodnutí tato 
literatura a dokumentace nebyla ve spise založena např. ve formě kopií použitých pasáží. V důsledku 
toho došlo k procesně nepřípustné situaci, kdy ke klíčové argumentaci Ministerstva kultury, která je
1 ť
9
postavena na obsahu této literatury a archivní dokumentace, se účastníci mohli vyjádřit (a vyvracet ji) 
teprve až v rámci podaných rozkladů. O těchto zásadních námitkách účastníků by tak bylo poprvé a 
naposledy rozhodováno v rozhodnutí ministra, které však již  nelze napadnout řádným opravným 
prostředkem, čímž by byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení. Tím by byla hrubě 
porušena procesních práva účastníků řízení. Následně pak v případě podání správní žaloby by soud 
musel přihlédnout k takovémuto závažnému porušení základního principu správního řízení a nezbylo 
by mu než žalobě vyhovět a zrušit žalobou napadené rozhodnutí o rozkladu, které by tuto skutečnost 
nereflektovalo. “
Ministerstvo kultury poté opětovně shromáždilo podklady a doplnilo spis o kopie archivní 
dokumentace a odbornou literaturu. Publikaci Müller a Kapsa, 1930: Čtyřicet let inženýrské práce, se 
Ministerstvu kultury nepodařilo v takto krátké době opětovně zapůjčit od soukromého vlastníka. 
Nicméně k této publikaci lze podotknout, že v původním ani v tomto rozhodnutí z ní nebyla čerpána 
žádná konkrétní fakta. Publikace byla Ministerstvu kultury pouze podkladem pro obecné informace o 
firmě Müller a Kapsa (např. o datu založení firmy, úředním názvu firmy, apod.). Tato publikace byla 
uvedena ve výčtu odborné literatury v původním rozhodnutí a účastníci řízení byli o existenci této 
publikaci obeznámeni alespoň tímto způsobem. Účastníkům řízení bylo dopisem ze dne 3.3.2011 dle § 
33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení v platném znění, umožněno, aby se před vydáním 
rozhodnutí vyjádřili knově doplněné archivní dokumentaci a odborné literatuře. Dne 30.3.2011 
nahlédli osobně do spisu paní Mgr. Helena Hájková, paní Ing. Markéta Malínská a pan Ing. Karel 
Malinský.
Dopisem ze dne 4.4.2011 se vyjádřila k doplněným podkladům paní Mgr. Helena Hájková a 
uvedla zejména následující okruhy námitek: Chybné informace publikované v odborné literatuře. 
Sporné umístění bytu Otto Bečka v domě. Míra zásahu Adolfa Loose na architektonickém řešení 
předmětné nemovitosti. Nesprávné vlastnictví domu firmou Müller a Kapsa. Neshodná stanoviska 
dotčených orgánů. Původní urbanistický záměr nebyl následnou zástavbou respektován, nebyl 
realizován původní záměr na dostavbu náměstí. Okolní domy nedodržují uliční čáru.
K námitkám o chybných údajích uváděných v odborné literatuře podotýkáme, že hodnocení 
odborné literatury správnímu orgánu nepřísluší. V žádné zmíněné literatuře nejsou ale tak závažné 
chyby, že by tím byly zpochybněny důvody pro památkovou ochranu domů. Ministerstvo kultury o 
tyto chyby své rozhodnutí neopřelo. Rozhodně nelze zpochybnit to nejpodstatnější, tedy skutečnost, že 
Beckův byt byl do domu na náměstí Míru přenesen a Adolf Loos pravděpodobně konzultoval nové 
rozvržení zařízení (u A. Loose bylo běžné, že sám nekreslil, ale ,jen“ konzultoval). Adolf Loos byl 
autorem přeneseného interiéru. Přenesení interiéru s vestavěným nábytkem zcela jistě nějaké stavební 
úpravy vyžadovalo. V odborné publikaci „Adolf Loos -  dílo v českých zemích“ je na str. 208 
uvedeno, že zařízení bytu z Klatovské 12 bylo přeneseno do nového bytu v prvním patře činžovního 
domu na náměstí Míru č. 2. Na stejné straně této publikace je rovněž uvedeno, že tento dům patřil 
stavebnímu radovi Františku Müllerovi a jeho firmě, jak je již uvedeno výše. Jak je již argumentováno 
výše, tyto skutečnosti nemají podstatný vliv na památkovou hodnotu domů. Jednotlivá vyjádření úřadů 
i odborné organizace nejsou v detailech zcela totožná a tyto odlišnosti nemají zásadní vliv na 
posouzení památkových hodnot domů. Ve svém závěru všechna vyjádření doporučují prohlášení věci 
za kulturní památku. Námitky o striktním nedodržení uliční čáry a nerealizovaném podnikatelském 
záměru nezpochybňují důvody pro památkovou ochranu, spíše naopak -  domy jsou dokladem původní 
představy o zastavění nového náměstí.
Dopisem ze dne 7.4.2011 se vyjádřila k doplněným podkladům paní Ing. Markéta Malínská a 
uvedla zejména tato okruhy připomínek: Především upozorňuje na omyly a písařské chyby uvedené 
v odborné literatuře a uvádí konkrétní příklady. K nahlédnutí nebyla předložena publikace „ Čtyřicet 
let inženýrské práce Neúměrná délka vyřizování spisu. Dále upozorňuje na ve své době překonanou 
původní dispozici domu a posléze nevhodné stavební zásahy v interiéru. Popírá fakt, že A. Loos 
provedl jakýkoliv stavební zásah v domě. Okolní domy nerespektují uliční čáru. Dále se paní Ing. 
Markéta Malínská ztotožňuje s vyjádřením Mgr. Heleny Hájkové.
K těmto námitkám Ministerstvo kultury konstatuje, že důvodem pro prohlášení domu za 
kulturní památku rozhodně nebyla pouze dispozice domu, ale mnohé další důvody uvedené již výše.
• c
10
Spojitost Adolfa Loose s rodinou Miillerových je nezpochybnitelná. S ostatními námitkami se 
Ministerstvo kultury vyrovnalo již výše u připomínek paní Mgr. Heleny Hájkové.
Dne 7.4.2011 obdrželo Ministerstvo dopis od pana Karla Rudolfa, ve kterém sděluje, že se 
v celém rozsahu připojuje k vyjádření paní Mgr. Heleny Hájkové.
Ministerstvo kultury odstranilo vady předchozího rozhodnutí, vypořádalo se se všemi 
připomínkami, znovu vyhodnotilo všechny předložené podklady a dospělo k tomuto závěru: Domy 
ě.p. 1076 a 1077 jsou hodnotným dokladem konstrukčně i řemeslně kvalitně provedených staveb s 
množstvím zachovaných architektonických detailů, které dokumentují vývoj a význam staveb tohoto 
typu a dokládají určité historické období rozvoje Plzně spojené s veleúspěšnou stavební firmou 
Müller a Kapsa. Tato firma vynikala průkopnickými počiny v zavádění nových technologických 
postupů ve stavitelství a je podepsána pod mnohými dodnes ceněnými stavbami. Kromě mostních 
staveb firma projektovala a realizovala velké množství silnic a železnic, pracovala na regulacích řek a 
mnohých dalších vodních dílech. V neposlední řadě se orientovala na stavbu veřejných, 
administrativních a průmyslových budov. Zakladatelé firmy pánové Vojtěch Kapsa a Antonín Müller, 
rodáci ze severního Plzeňska, byli vedle práce ve firmě věrnými plzeňskými patrioty a zastávali 
mnoho významných veřejných funkcí. Objekty ě.p. 1076 a 1077 jsou ve hmotě autenticky 
dochovanými příklady činžovních domů z přelomu 19. a 20. století, které výrazným způsobem 
obohatily původní urbanistický plán dnešního Mírového náměstí. I přes některé nevhodné úpravy, 
které poznamenaly především prostory jednotlivých bývalých bytů, jsou domy hodnotným dokladem 
konstrukčně i řemeslně kvalitně provedené stavby se zachovanými architektonickými detaily. 
Památkový význam nemovitostí umocňuje jejich historizující výraz fasád s dekorativními prvky 
secese a dochované uměleckořemeslné prvky vnitřních společných prostor. Urbanistická hodnota 
spočívá především v původním plánu založení náměstí. Jedná se o domy postavené jako první po 
celém obvodu náměstí, které zaujímají v rámci náměstí pohledově exponované místo. Na dvory domů 
ze severní strany původně navazovaly zahrady, jež se bohužel nedochovaly. Plocha zahrad byla 
přeparcelována a současné pozemky st.p.č. 6679 a 6682 vymezují alespoň malou část původního 
prostranství přiléhajícího bezprostředně ke zmíněným stavbám. Objekty.jsou tak rozhodně důležitým 
pramenem pro dokumentaci tohoto druhu staveb a interpretace těchto poznatků tak bude dalším 
důležitým a bezesporu velmi cenným přínosem k poznání jedné historické etapy, spojené s přeměnou 
Plzně ve velkoměsto.
Významná je rovněž souvislost domů s kulturním odkazem firmy Müller a Kapsa. Firma 
Müller a Kapsa a posléze i firma Kapsa a Müller se podílely mimo celé řady významných staveb i na 
realizacích mnohých staveb navržených Adolfem Loosem. V období 1928 -  1933 firma působila jako 
hlavní zprostředkovatel Loosových zakázek. Atelier firmy Müller a Kapsa měl sídlo právě v domě ě.p. 
1077 na náměstí Míru v Plzni. Za zmínku také stojí skutečnost, že Adolf Loos v roce 1928 konzultoval 
nové rozvržení zařízení bytu Otto Bečka v domě ě.p. 1076, které původně navrhl a umístil do bytu na 
Klatovské 12. Pojmenování „domy bývalé firmy Müller a Kapsa“ je obecným označením, podstatný je 
fakt, že rodiny obou stavitelů žily ve zmíněných domech a firma zde měla svůj ateliér. Domy ě.p. 
1076 a 1077 s pozemky st.p.č. 6679 a 6682 na Mírovém náměstí v Plzni se nenacházejí na území 
s žádnou formou plošné památkové ochrany, a tak i svým umístěním, charakterem a kultumě- 
historickou podstatou splňují podmínky ustanovení § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je kopie snímku katastrální mapy se zákresem umístění 
kulturní památky.
$
11
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním 
řízení (správní řád), podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad podáním u Ministerstva kultury.
Doručení písemnosti upravuje § 24 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát 
písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, 
doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního 
úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů 
od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení 
nedozvěděl.
/a y
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
A y  a , o \/¦ $ A
Seznam použité literatury a pramenů: t L  j
Homeková J., Ksandr, K., Szadkowska, M., Šlapeta, V. 2002: Müllerova vila. Muzeum hl.m. Prahy\ \  J  /  
SO A Plzeň, fond KS Plzeň, složka firmy Müller a Kapsa. v 'J
Szadkowska, M., Van Duzer, L., Čemoušková, D.: Adolf Loos -dílo v českých zemích 2009. Muzeum K M ?-
Prahy. '....... .
Vlček, P. ed. 2004: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha.
« ¦
12
J /  /  1166B4/8 I i
Vyhotoveno bezúplatně dálkovým přístupem pro účel: Památkové řízení, č.j.: MK 34050/2011 OPP pro Ministerstvo kultury_____

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0120271.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Plzeň, činžovní dům. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

16162396 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 435113400

Bližší specifikace:

Název	činžovní dům
Číslo ÚSKP	104704
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 10856581

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 34050/2011 OPP
Datum nabytí právní moci	06.08.2011
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	435113400 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1880098

Název objektu:

Část obce: Jižní Předměstí

Č. dom.: č.p. 1077

Ulice: náměstí Míru

Č. or.: 3

Kat. území: Plzeň

Obec: Plzeň

ORP: Plzeň

Okres: Plzeň-město

činžovní dům (právní stav 435113400)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 12308

Název lokality: Plzeň

Reálný typ: město statutární

Kat. území: Plzeň

Obec: Plzeň

ORP: Plzeň

Okres: Plzeň-město

Kraj: Plzeňský kraj

činžovní dům (právní stav 435113400)

Kód CZ: 56632

Název lokality: Bory I

Reálný typ: retrodíl území (dominantní)

Kat. území: Plzeň

Obec: Plzeň

ORP: Plzeň

Okres: Plzeň-město

Kraj: Plzeňský kraj

činžovní dům (právní stav 435113400)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 80

Název hist. regionu: Plzeň

činžovní dům (právní stav 435113400)

Ke stažení Náhled Poslat žádost