Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8

Textový obsah:

I Národní památkový ústav ,
! ú s t ř e d n í  p r a c o v i š t ě  M \ f  V  7 /
* i Valdštejnské narn. 3/ 16 -^. I  ^ I
:  Došlo 2 6 -10 - 2011
X .  J  ...............M K C R X 0 0 3 E 3 H V
.......... Í 0 /S
MUDr. Jiří Besser
m in is tr  k u ltu ry
V Praze dne října 2011 
Č.j.: MK 53423/2011 OLP 
Vyřizuje: JUDr. P. Strupek
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 12. 7. 2011, který podal Ing. Jan Veselý, 
nar. 26. 10. 1947, bytem Jugoslávských Partyzánů 679/16, Bubeneč, 160 00 Praha 6 a dále 
na základě rozkladu ze dne 14. 7. 2011, který podal Ing. Karel Veselý, nar. 2. 6. 1944, bytem 
K Haltýři 692/26, Trója, 181 00 Praha 8 (dále též „podatelé rozkladů“, „účastníci“ nebo 
„vlastníci“), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 32585/2011 ze dne 21. 6. 
2011 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým se prohlašuje za kulturní památku podle 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb„ o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) rekreační chata č.e. 347, na pozemku st. 
pare. č. 840, k.ú. Ostravice 1, obec Ostravice, okres Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj 
(dále též „chata“ nebo „objekt“). Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou 
účastníky řízení podatelé rozkladů, kteří jsou vlastníky objektu. Podle ustanovení § 152 odst. 
5 písm. b), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové 
komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :  
rozklad se  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 32585/2011 ze dne 21. 6. 2011 
se  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozklady podanými v zákonné lhůtě se účastníci domáhají zrušení napadeného 
rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též „správní orgán“) č.j. MK 32585/2011 ze dne 21. 6. 
2011.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury zahájilo správní řízení o prohlášení objektu za kulturní památku 
na základě podnětu (návrhu) Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště
1
v Ostravě (dále též „NPÚ, ú.o.p. v Ostravě“) č.j. NPÚ-381/5045/2009 ze dne 9. 11. 2009, 
jež obsahuje následující odůvodnění:
„Příklad tradicionalisticky pojednané stavby inspirované lidovou architekturou velmi 
citlivě zasazené do okolní beskydské krajiny. Jeden z vůbec prvních rekreačních objektů 
postavených v Ostravici po 1. světové válce. Projekt významného ostravského architekta 
Otokara Béma. Chata, svou velikostí blížící se rodinnému domu, je kultivovaným projevem 
snahy sloučit funkci rekreační se zachováním dostatečného komfortu. Obsahuje celou řadu 
zajímavých architektonických a dekorativních prvků v exteriéru i interiéru, hodnotné vnitřní 
vybavení zahrnující původní podlahy, obložení stěn, okenní a dveřní výplně, včetně kování, 
nábytku a kamen. Unikátní je užití splétaných dřevěných copů, coby výplně spár mezi trámy, 
která nemá obdobu v rámci Moravy a Slezska, a které bylo použito ještě u sousední chaty č. e. 
350. Jedná se zřejmě o romantickou aluzi na staroslovanské venkovské prostředí.“
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. se v řízení dne 23. 8. 2010 pod č.j. MSK 
130774/2010 vyjádřil odbor územního plánování, stavebního řádu a památkové péče 
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který doporučil prohlášení rekreační chaty č.e. 
347 v Ostravici za kulturní památku s odůvodněním, že „chata č.e. 347, postavená v roce 
1924 v tradicionalistickém stylu vycházejícím z lidové horské architektury dle projektu 
architekta Otokara Béma (stavitelem byl Ing. V. J. Vojáček), představuje kvalitní příklad 
velkoryse pojaté rekreační stavby z 20. let 20. století v Beskydech. Stavba vhodně a přirozeně 
zapadá do horského prostředí, přičemž si kultivovaným způsobem zachovává dostatečnou 
reprezentativnost a komfort. Velmi dobře je dochováno nejen hmotové řešení stavby, ale také 
interiér s četnými architektonicky a řemeslně hodnotnými prvky (např. původní podlahy, 
obložení stěn a stropu, dřevěné vyřezávané schodiště, okenní a dveřní výplně, kachlová 
kamna).“
Dále se v řízení podle § 3 odst. 1 zákona ě. 20/1987 Sb. dne 27. 8. 2010 pod č.j. 
MUFO 17069/2010 vyjádřil odbor regionálního rozvoje a stavební úřad Městského úřadu 
Frýdlant nad Ostravicí, který doporučil prohlášení rekreační chaty č.e. 347 v Ostravici za 
kulturní památku, s tím, že je „jedním z prvních rekreačních objektů postavených po první 
světové válce. Stavba ke udržována v dobrém stavebně technickém stavu, dochovala se na ní 
řada zajímavých architektonických detailů a dekorativních prvků.“
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byli o podání návrhu písemně 
vyrozuměni účastníci řízení, a to dopisem ze dne 26. 7. 2010. Ing. Karel Veselý dopis převzal 
dne 10. 8. 2010 a Ing. Jan Veselý dne 12. 8. 2010.
Dopisem ze dne 16. 8. 2010 vyjádřil Ing. Karel Veselý svůj nesouhlas s prohlášením 
věci za kulturní památku, a to s odůvodněním, že se jedná o „stavbu z roku 1924, v níž nebyla 
prakticky od jejího dokončení prováděna žádná celková oprava. Důvodem bylo i to, že v 
padesátých letech minulého století byli moji rodiče donuceni - na základě tehdejších předpisů 
- pronajmout velkou část chaty nájemníkům. Tento stav trval více než 30 let. Proto je 
zapotřebí v uvedené rekreační chatě provést v nejbližší době některé větší opravy a úpravy, 
které souvisí jednak se špatným stavem některých místností (koupelna, prádelna, ložnice, 
kuchyně apod.), jednak jsou vyvolány novými hygienickými požadavky (obec Ostravice se 
napojuje na centrální kanalizaci s čistírnou odpadních vod dle požadavků EU). S opravami a 
úpravami rekreační chaty jsme již v minulých letech započali a budeme v nich pokračovat i v 
dalších letech. V rámci oprav je nutno řešit mimo jiné: - celkovou opravu koupelny včetně 
jejího vybavení, rozvodu studené i teplé vody, zdroje teplé vody (bojleru), možnosti 
sprchování, odpad apod. Přitom je nutné provést potřebné stavební práce, vybudovat izolace, 
vyřešit vytápění, obklady apod. Není možné zachovat stávající stav, protože koupelna není 
funkční a neumožňuje její používání; - vybudování splachovacího WC včetně nového odpadu
2
a napojení na centrální kanalizaci; - rekonstrukci prádelny; - kompletní rekonstrukci kuchyně 
včetně přívodu studené a teplé vody, ohřevu vody a odpadu; - vyřešit vytápění v ložnici 
(stávající kamna nejsou funkční) a ložnici nelze vytápět a tím používat. Je nutno provést 
sanaci omítky, neboť stěny ložnice jsou vlhké (dosavadní vápenná omítka je nevhodná); - 
vyřešit přívod vody a odpad v 1. patře chaty, vodu nelze nosit a vynášet v kbelíku; - napojení 
chaty na centrální kanalizaci; připojit TV anténu včetně rozvodu signálu. I když máme 
maximální zájem na zachování stávajícího vzhledu a charakteru rekreační chaty, nemůžeme 
vždy zachovat původní vybavení, které v řadě případů již dosloužilo a není funkční. Náhrada 
za úplně stejné vybavení není možná, protože se v naprosté většině případů již nevyrábí nebo 
by se muselo jednat o speciální zakázkovou výrobu, která by celou opravu výrazně prodražila. 
Znamená to, že nemůžeme splnit vždy přísné požadavky na zachování původního stavu. 
Podle vyjádření pracovníků odborného územního pracoviště Národního památkového úřadu v 
Ostravě nemůžeme reálně očekávat žádnou zásadní finanční podporu (dotaci) od státu.“
Ministerstvo kultury k tomuto vyjádření Ing. Karla Veselého ze dne 16. 8. 2010 
v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedlo následující: „... prohlášení 
předmětného objektu za kulturní památku rozhodně nebude znamenat překážku pro provedení 
rekonstrukce (nutných stavebních úprav) a pro jeho další využívání jakožto rekreační chaty, 
neboť z příslušných právních předpisů a z dlouholeté aplikační praxe jasně vyplývá, že 
prohlášení věci za kulturní památku není v rozporu s jejím běžným užíváním, např. bydlením, 
provozováním obchodní činnosti či s využitím v oblasti služeb atp. Platí totiž, že kulturní 
památku lze opravovat, rekonstruovat, restaurovat nebo jinak stavebně-technicky upravovat 
na základě závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče dle § 14 zákona ě. 
20/1987 Sb., kterým je konkrétně v tomto případě odbor regionálního rozvoje a stavební úřad 
Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí. Tento orgán bude každý jednotlivý zamýšlený 
stavební záměr (či jinou úpravu kulturní památky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb.) individuálně posuzovat z hlediska zájmů státní památkové péče a v následném závazném 
stanovisku vyjádří, zda zamýšlené stavební práce na kulturní památce jsou z hlediska zájmů 
státní památkové péče přípustné, a stanoví základní podmínky, za kterých lze tyto práce 
připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání 
kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného 
záměru. Při vydávání uvedeného závazného stanoviska bude tento orgán pečlivě dbát rovněž 
principů proporcionality, legitimního očekávání, ochrany vlastnických práv nabytých v dobré 
víře a rovnosti všech účastníků tak, aby nalezl citlivý a vyvážený kompromis mezi veřejným 
zájmem na ochraně kulturního dědictví a dalších příslušných předpisů na straně jedné 
a individuálními zájmy vlastníků věci na straně druhé tak, aby zásah do jejich vlastnických 
práv a jejich omezení proběhlo za podmínek stanovených zákonem a jen v nezbytném rozsahu 
a přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného 
případu a konečně aby při posuzování skutkově shodných nebo podobných případů 
nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 3 a 4 zákona ě. 500/2004 Sb.). Dále Ministerstvo 
kultury sděluje vlastníkům, že prohlášení věci za kulturní památku není pojato jako 
jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon ě. 20/1987 Sb., 
popřípadě další právní předpisy, nabízejí řadu fakultativních i obligatorních náhrad, vázaných 
na zachování a údržbu kulturní památky. Konkrétními příklady zákonných ustanovení 
kompenzujících omezení vlastníka kulturní památky jsou § 14 odst. 7, § 16, § 32 odst. 2 písm. 
h) zákona č. 20/1987 Sb. Výše a způsob náhrad jsou převážně dány povahou věci, zejména 
výší nákladů, jimiž údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady údržby nemovitosti. 
Prvořadým účelem prohlášení věci za kulturní památku je vytvoření právně vynutitelného 
režimu památkové ochrany objektu tak, aby objekt mohl být zachován pro budoucí generace 
jako součást kulturního dědictví, aniž by bylo nutno se spoléhat pouze na právně 
nevynutitelnou dobrou vůli vlastníka o objekt řádně pečovat a současně, aby k řádné údržbě
3
byly vlastníkovi vytvořeny příznivější finanční podmínky, neboť teprve prohlášením věci za 
kulturní památku se pro vlastníka otevírají nové možnosti financování údržby z dotací státu, 
kraje i obce, na které by jinak vlastník neměl nárok.“
Dopisem ze dne 3. 9. 2010 bylo účastníkům v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 
správního řádu umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k podkladům, které 
Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo (Ing. Karel Veselý dopis převzal dne 16. 9. 
2010 a Ing. Jan Veselý si dopis nepřevzal -  nastala fikce doručení).
Ministerstvo kultury na základě vyhodnocení shromážděných podkladů vydalo 
rozkladem napadené rozhodnutí č.j. MK 32585/2011 ze dne 21. 6. 2011, kterým prohlásilo 
rekreační chatu č.e. 347 v Ostravici za kulturní památku, když dospělo k závěru, že vykazuje 
znaky popsané v § 2 odst. 1 písm. a) zákona ě. 20/1987 Sb. V odůvodnění rozkladem 
napadeného rozhodnutí Ministerstvo kultury popsalo své úvahy a hodnocení, na základě nichž 
ve věci rozhodlo, takto:
„... V období první československé republiky se obec Ostravice ležící na horním toku 
stejnojmenné řeky v údolí sevřeném masivy beskydských hor stala významnou rekreační 
lokalitou pro průmyslovou Ostravu. Ve 20. až 30. letech 20. století bylo v Ostravici vystavěno 
na sto nových objektů. Horské chaty a rekreační domy byly vesměs vybudovány z tradičních 
materiálů a formy regionálního stavitelství byly s úspěchem uplatňovány na nové funkce. 
Nově formovaný architektonický typ domu určeného k relaxaci a odpočinku navrhovali pro 
Ostravici např. Karel Kotas, Lubomír a Čestmír Šlapetové, Jacques Groag, František 
Knobloch, Jan Rubý a František Kolář, Karel Gajovský či František Grossmann. Stavebníci 
pocházeli především z řad prvorepublikové společenské elity, byli jimi např. ředitelé 
Vítkovických železáren, Severní dráhy Ferdinandovy či uhelných dolů, ale i významní 
obchodníci, právníci a lékaři. Chata č.e. 347 v Ostravici byla postavena již v roce 1924 jako 
jeden z prvních rekreačních objektů v této lokalitě vůbec. Autorem projektu byl významný 
ostravský architekt Otokar Bém (1868-1949), žák slavného vídeňského architekta Otto 
Wagnera a stavitelem V. J. Vojáček ze Slezské Ostravy. Chata se do současnosti dochovala 
ve své hmotě, dispozičním řešení, exteriéru a interiéru, s celou řadou původních 
architektonických prvků a detailů (zachovaly se např. okenní a dveřní výplně, dřevěné 
obložení stěn a stropů, prostor schodiště, kachlová kamna a v neposlední řadě i unikátní 
spletené dřevěné, respektive smrkové „copy“ užité jako výplň spár mezi trámy aj.). Stavba se 
nachází v dobrém stavebně-technickém stavu. Rekreační chata č.e. 347 v Ostravici 
představuje cenný příklad kvalitní meziválečné architektury pojednané v tradičních formách 
inspirovaných lidovými stavbami. Ministerstvo kultury po předložení veškerých důkazů a 
fotodokumentace shledalo dostačující důvody k prohlášení objektu za kulturní památku, 
neboť vykazuje památkové hodnoty dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.“
Rozhodnutí bylo doručeno Ing. Janu Veselému dne 28. 6. 201 a Ing. Karlu Veselému 
dne 4. 7. 2011. Ing. Jan Veselý poté napadl rozhodnutí rozkladem ze dne 12. 7. 2011 a Ing. 
Karel Veselý rozkladem ze dne 14. 7. 2011. V rozkladech se oba shodně domáhají zrušení 
napadeného rozhodnutí.
Ing. Jan Veselý odůvodnil rozklad takto: „V návrhu Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Ostravě na prohlášení rekreační chaty č.e. 347 v Ostravici 
za kulturní památku se píše, že se jedná o: „Příklad tradicionalisticky pojednané stavby 
inspirované lidovou architekturou“, a zároveň se zdůrazňuje, že „Unikátní je užití splétaných 
dřevěných copů, coby výplně spár mezi trámy, která nemá obdobu v rámci Moravy a 
Slezska.“ Právě tento výrazný a zvenku viditelný prvek, který významnou měrou přispěl k 
rozhodnutí o prohlášení chaty za kulturní památku, působí zásadní potíže. Jedná se totiž o
4
technologii, která, jak je uvedeno ve zdůvodnění, nemá obdobu v rámci Moravy a Slezska, a 
je tedy zcela nesourodá s tradiční architekturou. Je sice zdobná, ale rozhodně nepatří ke 
stavební kultuře tohoto regionu.Tato technologie je vskutku natolik neobvyklá, že dnes ji není 
možné replikovat, a vzhledem k životnosti použitého materiálu (smrkové hobliny vystavené 
vnějším vlivům počasí) ani reálně do budoucna zachovat. O nedostupnosti této technologie 
svědčí skutečnost, že u přístavby koupelny z roku cca 1934, která jinak plně odpovídala stylu 
původního objektu, již nebyla taková výplň použita, protože nejspíše ani tehdy již nebyla 
dostupná. Přes naši snahu o obnovení tohoto již dosti poškozeného prvku nám nebyl ani 
odbor památkové péče, ani skanzen v Rožnově schopen poskytnout žádnou informaci, jakým 
způsobem tento prvek opravit. Rovněž pátrání na internetu se ukázalo jako bezvýsledné. Z 
toho vyplývá, že není v současné době reálně technicky možné uchovat objekt v původním 
stavu a bude muset být použita jiná výrazně odlišná technologie. Rozhodnutím Ministerstva 
kultury České republiky o prohlášení rekreační chaty č.e. 347 v Ostravici za kulturní památku 
jsme tak postaveni před neřešitelný úkol vyžadující zachování původního stavu. Dále věřím, 
že Ministerstvo kultury řádně zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení objektu rekreačního domu JUDr. Šavrdy 
č.p.784 s pozemkem st. pare. č. 672, k.ú. Staré Hamry 2, obec Ostravice, okres Frýdek- 
Místek, Moravskoslezský kraj, za kulturní památku (viz strana 5 rozhodnutí). Proti tomuto 
rozhodnutí nemám námitek. Nevidím však žádnou předmětnou souvislost s prohlášením 
rekreační chaty č.e. 347, na pozemku st. pare. ě. 840, k.ú. Ostravice 1, obec Ostravice, okres 
Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj, za kulturní památku. Tato chyba v rozhodnutí 
navozuje podezření, že nedošlo k plnohodnotnému posouzení individuálního charakteru 
nemovitosti a její hodnoty z hlediska státní památkové péče. V neposlední řadě uvádím, že dle 
vyjádření realitních kanceláří prohlášením rekreační chaty za kulturní památku výrazně klesá 
prodejnost a tím i tržní hodnota této nemovitosti, určené převážně k rekreačním účelům, což 
výrazně poškozuje práva spoluvlastníků.“
Ing. Karel Veselý odůvodnil rozklad následovně: „Prohlášení rekreační chaty za 
kulturní památku nás podstatně omezuje v našich právech. Stát nám ukládá povinnost 
zachovávat nemovitost v původním stavu, což znamená často výrazně vyšší náklady. Na 
druhé straně nám stát nijak nezaručuje, že se bude na těchto vyšších nákladech též finančně 
podílet. Pouze si můžeme podat žádost o podporu, která je v naprosté většině případů z 
důvodu nedostatku finančních prostředků zamítnuta. Tím se dostáváme jakožto vlastníci 
nemovitosti do naprosto nerovného postavení -  je nám uloženo provést něco, aniž nám jsou 
k tomu poskytnuty potřebné prostředky. Takovéto nerovné postavení je v rozporu s Ústavou 
ČR. Prohlášení za kulturní památku můžeme přijmout pouze za podmínky, že bude 
Ministerstvem kultury garantováno přidělení potřebných finančních prostředků na zachování 
původního stavu. Dále sděluji, že dle vyjádření realitních kanceláři prohlášením rekreační 
chaty za kulturní památku výrazně klesá prodejnost a tím i tržní hodnota této nemovitosti, 
určené převážně k rekreačním účelům, což výrazně poškozuje práva obou spoluvlastníků. 
Uvedené prohlášení za kulturní památku uvedené v dopise Ministerstva kultury je navíc 
poněkud zmatečné. V jeho první části mluví o rekreační chatě ě.e. 347 v Ostravici. Na straně 
5 dopisu (tj. v závěru o prohlášení za kulturní památku) prohlašuje Ministerstvo kultury za 
kulturní památku rekreační dům JUDr. Šavrdy čp. 784 s pozemkem st. pare. 672, k.ú. Staré 
Hamry2, obec Ostravice. Je zřejmé, že zde byly sloučeny 2 naprosto různé objekty a není tedy 
zcela zřejmé, který z nich vlastně Ministerstvo kultury prohlašuje za kulturní památku. Tato 
chyba v rozhodnutí vyvolává podezření, že nedošlo k plnohodnotnému posouzení nemovitosti 
a že byly spojeny posudky dvou různých nemovitostí. I když značná část rekreační chaty je v 
původním stavu, některé části jsou již nové -  např. nová plechová střecha z šedesátých let 
minulého století, je nové dřevené obložení stěn v patře pořízené v devadesátých letech 
minulého století, protože staré obložení bylo uhnilé a na stěny zatékalo. Značná část nábytku
5
není původní, protože bývalý nábytek již není k dispozici. Rovněž chybí plechový kohout 
původně umístěný na střeše. Takže historická hodnota rekreační chaty již je snížena. Další 
části se renovují, nebo je bude nutné renovovat. V návrhu Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Ostravě na prohlášení rekreační chaty č.e. 347 v Ostravici 
za kulturní památku se píše, že se jedná o: „Příklad tradicionalisticky pojednané stavby 
inspirované lidovou architekturou“, a zároveň se zdůrazňuje, že „Unikátní je užití splétaných 
dřevěných copů, coby výplně spár mezi trámy, která nemá obdobu v rámci Moravy a 
Slezska“. Právě tento výrazný a z venku viditelný prvek, který významnou měrou přispěl k 
rozhodnutí o prohlášení chaty za kulturní památku, působí zásadní potíže. Jedná se totiž o 
technologii, která, jak je uvedeno ve zdůvodnění, nemá obdobu v rámci Moravy a Slezska, a 
je tedy zcela nesourodá s tradiční architekturou. Je sice zdobná, ale rozhodně nepatří ke 
stavební kultuře tohoto regionu. Pracovníci NPÚ se domnívají, že copy byly dovezeny z 
území bývalé Podkarpatské Rusi. Tato technologie je vskutku natolik neobvyklá, že dnes ji 
není možné replikovat, a vzhledem k životnosti použitého materiálu (smrkové copy vystavené 
vnějším vlivům počasí) ani reálně do budoucna zachovat. O nedostupnosti této technologie 
svědčí skutečnost, že u přístavby koupelny z roku cca 1934, která jinak plně odpovídala stylu 
původního objektu, již nebyla taková výplň použita, protože nejspíše ani tehdy již nebyla 
dostupná. Jelikož v ČR tyto smrkové copy nikdo nevyrábí a jsou nedostupné, bude nutné je 
nahradit laťkovou výplní tak, jak je tomu u ostatních beskydských chalup a tím ztratí 
rekreační chata původní ráz. Přes naši snahu o obnovení tohoto již dosti poškozeného prvku 
nám nebyli ani pracovníci KPÚ v Ostravě, ani pracovníci Valašského muzea (skanzenu) v 
Rožnově pod Radhoštěm schopni poskytnout žádnou informaci, jakým způsobem tento prvek 
opravit. Rovněž pátrání na internetu se ukázalo jako bezvýsledné. Z toho vyplývá, že není v 
současné době reálně technicky možné uchovat objekt v původním stavu a bude muset být 
použita jiná výrazně odlišná technologie. Rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky 
o prohlášení rekreační chaty č.e. 347 v Ostravici za kulturní památku jsme tak postaveni před 
neřešitelný úkol vyžadující zachování původního stavu. Řezbený nábytek v jizbě (jídelně) je 
silně napaden červotočem a naše stávající pokusy červotoče vyhubit zatím byly neúspěšné -  
červotoč se neustále rozšiřuje a napadá i další kusy nábytku. Napadl částečně i dřevěné 
obložení stěn. Pokud se nám nepodaří najít cenově dostupné řešení na jeho odstranění, hrozí, 
že nábytek budeme muset postupně zlikvidovat, aby se červotoč nerozšířil do dalších části 
rekreační chaty a nenapadl nosné části dřevěných trámů -  to by vedlo k demolici celé 
rekreační chaty. Přísný požadavek na zachování původního stavu může rekreační chatě 
paradoxně hodně uškodit. Rekreační chata potřebuje údržbu a nákladné opravy. Můj bratr i já, 
jakožto majitelé, jsme již v penzijním věku a máme omezené finanční prostředky. Požadavek 
na zachování původního stavu znamená pro nás velkou finanční zátěž, kterou si nebudeme 
moci dovolit. Dobře víme, že příslib státní podpory na zachování původního stavu je iluzí. Je 
všeobecně známo, že vzhledem k naprostému nedostatku finančních prostředků na tyto účely 
se podobné státní podpory prakticky neudělují anebo jen zcela výjimečně. Výsledný efekt pak 
je, že majitelé nemovitosti prohlášené za kulturní památku jsou nuceni nemovitost nechat 
zchátrat, protože na náročné opravy nemají prostředky a levnější opravy jim příslušný úřad 
nepovolí. Taková nemovitost se po čase rozpadne, čímž přestane být kulturní památkou a 
teprve potom je možné nemovitost opravit. Uvedený postup je bohužel často výsledkem 
snahy zachránit nemovitosti v původním stavu za každou cenu tak dlouho, až již není co 
zachraňovat. Předpokládám, že i Ministerstvu kultury je uvedená praxe známá. Na závěr ještě 
podotýkám, že prohlášením rekreační chaty za kulturní památku výrazně klesá prodejnost a 
tím i tržní hodnota této nemovitosti, určené převážně k rekreačním účelům, což výrazně 
poškozuje práva obou spoluvlastníků.“
Dopisem ze dne 20. 7. 2011 bylo vlastníkům umožněno seznámit se s podanými 
rozklady (Ing. Karel Veselý dopis převzal dne 25. 7. 2011 a Ing. Jan Veselý dopis nepřevzal -
6
nastala fikce doručení). Dopisem ze dne 25. 7. 2011 Ing. Karel Veselý souhlasil s rozkladem 
pana ing. Jana Veselého ze dne 12. 07. 2011.
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury bylo vydáno 
v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem. Současně jsem dospěl k závěru, 
že ani námitkami uvedenými v rozkladech nebylo vyvráceno, že Ministerstvo kultury 
v souladu s § 3 správního řádu v potřebném rozsahu zjistilo skutkový stav a shromáždilo 
všechny nezbytné podklady pro rozhodnutí a že na základě řádného vyhodnocení těchto 
podkladů pak správně dospělo k závěru, který v rozhodnutí dostatečně odůvodnilo, 
že předmětný objekt vykazuje dostatečné památkové hodnoty dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb., jejichž naplněním je podmíněno prohlášení věci za kulturní památku, neboť 
jde o chatu, která byla postavena již v roce 1924 jako jeden z prvních rekreačních objektů 
v této lokalitě vůbec. Autorem projektu byl významný ostravský architekt Otokar Bém (1868- 
1949), žák slavného vídeňského architekta Otto Wagnera a stavitelem byl V. J. Vojáček ze 
Slezské Ostravy. Chata se do současnosti dochovala ve své hmotě, dispozičním řešení, 
exteriéru a interiéru, s celou řadou původních architektonických prvků a detailů (zachovaly se 
např. okenní a dveřní výplně, dřevěné obložení stěn a stropů, prostor schodiště, kachlová 
kamna a zejména pak unikátní spletené dřevěné, respektive smrkové „copy“ užité jako výplň 
spár mezi trámy aj.). Stavba se nachází v dobrém stavebně-technickém stavu. Chata 
představuje cenný příklad kvalitní meziválečné architektury pojednané v tradičních formách 
inspirovaných lidovými stavbami. Mám tak za to, že předmětný objekt vykazuje dostatečné 
památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. Neshledal jsem 
přitom žádné relevantní důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Proto mi 
nezbylo než rozklady zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit.
Podotýkám, že památková ochrana není na překážku dalšímu využívání tohoto 
rekreačního objektu a jeho citlivé renovaci s tím, že lze vyloučit, aby orgány státní památkové 
péče vyžadovaly nahrazení poškozených či zaniklých částí smrkových „copů“ jejich 
replikami, neboť znalost jejich výrobní technologie se do současnosti již nedochovala. Navíc, 
zmíněné „copy“ jsou pouze jedním z autentických a památkově hodnotných prvků a tudíž 
nikoliv jediným důvodem pro prohlášení objektu za kulturní památku.
K další námitce uvádím, že v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí se 
skutečně objevil odkaz na rekreační chatu JUDr. Šavrdy v Ostravici, nicméně mám za to, že 
nelze tvrdit, že z tohoto důvodu by bylo možno napadené rozhodnutí považovat za zmatečné, 
neboť z výroku napadeného rozhodnutí a z dalšího textu jeho odůvodnění zcela jednoznačně 
vyplývá, že Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku rekreační chatu č.e. 347 
v Ostravici. Odkaz na chatu JUDr. Šavrdy je písařskou chybou. Každý z objektů byl 
posuzován individuálně, ostatně stavební fond v Ostravici a okolí je příslušnému zaměstnanci 
Ministerstva kultury dostatečně znám, a to nejen z příslušné odborné literatury, 
ale i z dosavadní úřední činnosti Ministerstva kultury. V Ostravici se totiž nachází unikátní 
soubor rekreačních objektů, které byly vyprojektovány a vybudovány v meziválečném období 
mnohdy špičkovými architekty pro tehdejší ostravské elity, přičemž rekreační dům Ladislava 
Jerieho č.e. 832, rekreační chata ing. Houdka a též zmiňovaný rekreační dům JUDr. Šavrdy 
již byly v minulých letech Ministerstvem kultury prohlášeny za kulturní památky.
Předmětná rekreační chata č.e. 347 byla prohlášena za kulturní památku bez svého 
vybavení (mobiliáře) a proto námitku, která se týká okolnosti, že nábytek je napaden 
červotočem, nelze považovat za relevantní z hlediska předmětu tohoto správního řízení.
2  ^ I
7
* L 
€
Nad rámec toho, co bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí k podmínkám užívání 
a údržby kulturní památky, zdůrazňuji, že další umožnění ekonomicky únosného režimu 
využití objektu bude záviset zejména na citlivém a vstřícném postupu orgánů státní 
památkové péče dle § 10 a § 14 zákona č. 20/1987 Sb. vůči vlastníkům objektu. Bude tedy 
nutno dospět ke kompromisní formě renovace objektu ve smyslu § 14 zákona č. 20/1987 Sb., 
která bude pokud možno co nejlépe vyhovovat požadavkům státní památkové péče, 
ale zároveň nebude pro vlastníky finančně nedostupná nebo technicky nerealizovatelná.
Není v zájmu státní památkové péče, aby přehnaně přísnými a rigidními požadavky bylo 
zabráněno rekonstrukci a další případné adaptaci objektu, neboť důsledkem takto 
nekompromisního přístupu může být rezignace vlastníků na provádění údržby a následně pak 
chátrání či dokonce definitivní zánik objektu. Cílem úsilí orgánů státní památkové péče 
by tedy měly být skutečně účinné kroky k ochraně památkově cenných prvků objektu, 
např. ve formě veřejné finanční podpory z příslušných dotačních programů na úseku 
památkové péče. Přispět k dalšímu zlepšování stavu objektu může v neposlední řadě též 
příslušné pracoviště NPÚ tím, že zabezpečí provedení dalšího stavebně-historického 
průzkumu objektu a poskytne vlastníkům odborné rady a návody týkající se specifické 
problematiky rekonstrukcí památkově chráněných objektů.
K projednání podaných rozkladů byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
MUDr. Jiří Besser, v. r. 
ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek v
y y  / y
--------  /¦! « i  \ \
^  i .5 *< 1
Ing. Jan Veselý, Jugoslávských Partyzánů 679/16, 160 00 Praha 6 
Ing. Karel Veselý, K Haltýři 692/26, 181 00 Praha 8 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště 
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ostravě 
Korejská 12, 702 00 Ostrava - Přívoz
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, úsek státní památkové péče 
28. října 117, 702 18 Ostrava
Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, odbor regionálního rozvoje a stavební úřad 
Náměstí ě. 3, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí
8

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0121193.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Ostravice, rekreační chata. Rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

9351281 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 690629610

Bližší specifikace:

Název	rekreační chata
Číslo ÚSKP	104519
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 107294

Název objektu: rekreační chata

Část obce: Ostravice

Č. dom.: č.ev. 347

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Ostravice 1

Obec: Ostravice

ORP: Frýdlant nad Ostravicí

Okres: Frýdek-Místek

rekreační chata (právní stav 690629610)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 11619

Název lokality: Ostravice

Reálný typ: ves

Kat. území: Ostravice 1

Obec: Ostravice

ORP: Frýdlant nad Ostravicí

Okres: Frýdek-Místek

Kraj: Moravskoslezský kraj

rekreační chata (právní stav 690629610)

Kód CZ: 28590

Název lokality: Ostravice

Reálný typ: hl. vesnická čtvrť

Kat. území: Ostravice 1

Obec: Ostravice

ORP: Frýdlant nad Ostravicí

Okres: Frýdek-Místek

Kraj: Moravskoslezský kraj

rekreační chata (právní stav 690629610)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 64

Název hist. regionu: Frýdlant nad Ostravicí

rekreační chata (právní stav 690629610)

Ke stažení Náhled Poslat žádost