Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5

Textový obsah:

?ál| Ministerstvo kultury
?r í )  «$5 Maltézské náměstí 471/1 telefon: 257 085 111
X ř T /  P. O. BOX 74 ________________________ —.. -.................. fax: 257 322 181
118 11 Praha 1 - Malá Strana Národní památkový Ústav e-mall: posta@mkcr.cz
__________________________________________ ústřední pracoviště
Valdštejnské nám. 3 / 162, Praha 1
t C1 Došlo 2 9 - 0 6 -  2009Město Slavonice
Horj« náměstí 525
yí% 81 Slavonice ?1......................................"/J/J/X ....  Irfr
Přílohy:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 0 d d : . . . 4 f e Z d .....  /(/v
Váš dopis značky Naše značka Vyfizuje/linka V Praze dne
Č.j.: 15050/2008 Mgr. Vajčner, Ph.D./434 19.5.2009
Věc: rozhodnutí o zrušení prohlášení objektu čp. 13 v obci Slavonice, okr. Jindřichův
Hradec, za kulturní památku
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury ě. j.: 15050/2008 ve výše 
uvedené věci.
ku:
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
ST‘"3stersivo kultury
odbor památkové péče 
Maltézské náměstí 1 
118 01 Praha 1 - Malá Strana
Příloha: 1 x rozhodnutí Ministerstva kultury č.j.: 15050/2008 ze dne l^PSÍ^OO^
Stejnopis rozhodnutí:
jxfárodní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště České Budějovice
Městský úřad Daěice
Krajský úřad Jihočeského kraje
Katastrální pracoviště Daěice
Vlastní
I •> - -
Já || Ministerstvo kultury
Ín?  Maltézské náměstí 471/1 telefon: 257 085 111
X— y i 3J  P. O. BOX 74 fax: 257 322 181
' — 118 11 Praha 1 - Malá Strana e-mail: posta@mkcr.cz
V Praze dne 19. 5. 2009
Rozhodnutí nabylo právní moci: j” 15050/2008
za správnost' R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče 
vydává toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci 
návrhu na zrušení prohlášení objektu čp. 13 v obci Slavonice (rejstříkové číslo Ústředního 
seznamu kulturních památek ČR 25515/3-2025), který se nachází v areálu zámku Maříž čp. 1 
na stavebním pozemku parcelní číslo 4/2, k.ú. Maříž, okr. Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský, 
za kulturní památku, takto:
Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníkem podle § 27 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, je:
Město Slavonice, se sídlem Horní náměstí 525, 378 81 Slavonice, IČ 002 47 456,
podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů v y h o v u j e  žádosti Města Slavonice, se sídlem Horní náměstí 525, 378 81 
Slavonice, IČ 002 47 456, a r u š í  prohlášení objektu čp. 13 v obci Slavonice (rejstříkové 
číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 25515/3-2025), který se nachází v areálu 
zámku Maříž čp. 1 na stavebním pozemku parcelní číslo 4/2, k.ú. Maříž, okr. Jindřichův 
Hradec, kraj Jihočeský, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury na základě žádosti vlastníka věci, Města Slavonice, se sídlem 
Horní náměstí 525, 378 81 Slavonice, zahájilo řízení o zrušení prohlášení objektu čp. 13 
v obci Slavonice (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 25515/3- 
2025), který se nachází v areálu zámku Maříž čp. 1 na stavebním pozemku parcelní číslo 4/2, 
k.ú. Maříž, okr. Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský, za kulturní památku. Navrhovatel ve svém 
podání uvedl, že se jedná o značně staticky narušenou ruinu, která v současné době 
nevykazuje památkovou hodnotu.
V řízení se vyjádřil, na základě § 8 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, Městský úřad Dačice, odbor kultury a cestovního ruchu, který ve svém 
stanovisku ze dne 7. 11. 2008, značka OKCR/27740-08/1681-06/lov, uvedl, že se jedná o 
zbytek staticky narušených torz původních zdí.
Dle téhož ustanovení zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se v řízení 
vyjádřil Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, 
který ve svém stanovisku ze dne 3. 12. 2008 (doručeno dne 13. 2. 2009), č.j. KUJCK 
3451/2009 OKPC/2, uvedl, že nedoporučuje zrušení prohlášení předmětné věci za kulturní 
památku. Zámek Maříž byl vybudován roku 1717 na místě tvrze, připomínané již v roce 1372. 
V dalších obdobích byl zámek různě přestavován a upravován a výsledkem této činnosti byla 
rozsáhlá patrová budova nepravidelného půdorysu. Do konce n. světové války zůstal zámek 
v soukromém vlastnictví a poté se společenské změny projevily i zde. Objekt byl opuštěn,
1
vykraden a trvale devastován a v roce 1951 byly již některé části zříceny. Přes tento stav byl 
* - * zámek v roce 1963 prohlášen nemovitou kulturní památkou, byl však zapsán již jako částečná 
zřícenina. Památková hodnota stavby se i v té době jevila tak vysoká, že zámek byl prohlášen 
za kulturní památku, přestože byl již ve špatném technickém stavu a jeho využitelnost 
vzhledem k umístění v hraničním pásmu byla minimální. Stále však lze v areálu nalézt 
důležité historické prvky a je patrné i základové zdivo dokladující původní půdorys. Torzo 
zámecké budovy je umístěno v zámeckém parku, kde je stále ještě dochováno rozvržení cest, 
průhledů i kruhového bazénu před původním průčelím a přes nespornou devastaci zde lze 
nalézt mnoho prvků vypovídajících o historicky hodnotném celku.
Ministerstvo kultury rovněž obdrželo stanovisko Národního památkového ústavu -  
územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích, se sídlem náměstí Přemysla Otakara 
H. 34, 370 21 České Budějovice, ze dne 22. 1. 2009, značka NPÚ-331/10774/2008, který 
uvedl, že nedoporučuje zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní památku. Zámek 
Maříž byl postaven roku 1717 Matyášem Jindřichem Butzem z Rolsperku na místě původní 
tvrze připomínané v roce 1372. V průběhu 19. století byly na zámku provedeny některé 
pseudoslohové úpravy. Výsledkem úprav byla rozlehlá několika křídlá patrová zámecká 
budova nepravidelného půdorysu krytá valbovými střechami, k jejímuž západnímu a 
východnímu nároží byly později přistavěny polygonální věže s jehlancovou střechou a 
k severovýchodnímu nároží hranolová věž zakončená barokní cibulí. V soukromém 
vlastnictví zůstal zámek až do konce H světové války. Po roce 1945 zámek krátce využíval 
místní národní výbor, který do něj zpočátku umístil kulturní zařízení. V souvislosti se 
zřízením hraničního pásma však došlo v životě obyvatel vsi k podstatným změnám, jež se 
bohužel projevily rovněž na zámku. Opuštěná, vykradená a zdevastovaná stavba stála již 
počátkem roku 1951 částečně ve zříceninách. Jak dokládá fotodokumentace z roku 1963, již 
v době prohlášení, tj. v roce 1963, stála z původní stavby pouze její západní část -  obdélná 
patrová stavba s hranolovou věží zakončenou cibulovou bání a dvěma polygonálními rondely 
při jihozápadním a severozápadním nároží. Celá východní část zámku byla v té době již 
zbouraná. Rozhodnutím ŠKK ONV v Jindřichově Hradci byl tedy zámek zapsán do státního 
seznamu již jako částečná zřícenina. Přestože se objekt zámku nalézal v nepřístupném 
hraničním pásmu, jeho hodnota se jevila natolik vysoká, že i přes stávající technický stav a 
minimální možnost dalšího využití (vzhledem k hraničnímu pásmu) bylo rozhodnuto o jeho 
zapsání do státního seznamu nemovitých památek. V průběhu 60. a 70. let 20. století 
devastace zámku pokračovala. Věž, vystavená z cihel, byla okolními obyvateli rozebrána na 
materiál, kdežto s likvidací zbylého zdivá napomohli v 80. letech francouzšti filmaři, kterým 
byly pozůstatky „zapůjčeny“ s tím, že v rámci scénáře budou odstřeleny. Z bývalého zámku 
tak dnes stojí pouze část patrového torza nej starší části s několika okenními otvory. Na vnitřní 
straně konstrukcí jsou dochovány kapsy po trámech stropu mezi přízemím a patrem, 
především na jižní stěně jsou pod vrstvami novějších omítek patrné zbytky barokní malované 
výzdoby. V terénu je dále patrné základové zdivo obou rondelů stojících původně při 
jihozápadním a severozápadním nároží zámecké budovy. Torzo zámecké budovy je 
v současné době zbaveno náletové vegetace a stojí uprostřed zámeckého parku s dochovaným 
základním rozvržením cest, průhledů a alejí, doplněným kruhovým bazénem před někdejším 
průčelím zámku. Stav zámku zřejmě nedovoluje provést jeho rekonstrukci (přes existující 
dokumentaci), avšak vzhledem k tomu, že do státního seznamu nemovitých památek byl 
zapsán již jako zřícenina, komise se domnívá, že stav dochování objektu nebrání tomu chránit 
a prezentovat jej nadále jako torzální architekturu. Destrukce zámku je přímým důsledkem 
existence nepřístupného hraničního pásma a jako taková je mementem předrevolučního 
režimu. V důsledku komunistického režimu zanikly nebo byly vážně poškozeny desítky 
drobných venkovských feudálních sídel. Národní památkový ústav by považoval za chybu 
odstraněním zbytku mařížského zámku toto neblahé působení politických vlivů dokonat. 
Zámecký park, přes současný neutěšený stav, má zcela zachovánu původní kompozici a 
vykazuje vysoký počet původních porostů, jejichž stáří se pohybuje kolem 150 let.
» ^ ,
2
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve 
'  -* vzájemných souvislostech a rozhodlo o zrušení prohlášení objektu čp. 13 v obci Slavonice
(rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 25515/3-2025), který se 
nachází v areálu zámku Maříž čp. 1 na stavebním pozemku parcelní číslo 4/2, k.ú. Maříž, okr. 
Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský, za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto 
rozhodnutí, protože v dané věci byl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení 
prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury, když v rámci tohoto řízení bylo nuceno 
posuzovat zejména věcné aspekty problematiky, tedy současné památkové hodnoty stavby 
v návaznosti na stupeň jejího dochování, především dospělo k názoru, že předmětný zámek 
nemůže vykazovat znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného 
zákona č. 20/1987 Sb., protože původní památkově hodnotná stavba byla de facto zničena. 
Z předložených důkazů dospělo Ministerstvo kultury ktomu závěru, že dnešní pozůstatek 
dříve rozsáhlého mařížského zámku je současně pouhou částí kulturní památky z 60. let 20. 
století, která již tehdy byla zapsána do státního seznamu jako částečná ruina. Původně se 
jednalo o rozlehlou několikakřídlou patrovou zámeckou budovu nepravidelného půdorysu, 
krytou valbovými střechami, k jejímuž západnímu a východnímu nároží byly později 
přistavěny polygonální věže s jehlancovou střechou a k severovýchodnímu nároží hranolová 
věž zakončená barokní cibulí. V době zápisu věci do tehdejšího státního seznamu kulturních 
památek, tj. v roce 1963, stála z původní stavby pouze její západní část -  obdélná patrová 
stavba o šesti a dvou okenních osách s hranolovou věží zakončenou cibulovou bání a dvěma 
polygonálními rondely při jihozápadním a severozápadním nároží. Celá východní část zámku 
byla v té době již zbouraná. V současné době pak je ze stavby dochováno pouze obvodové 
zdivo o dvou okenních osách bez zastřešení, což je v porovnání ze stavem z roku 1963, 
nemluvě o původním velkorysém rozsahu mařížského zámku, zcela zásadní ztráta reálné 
podstaty památky.
V souvislosti s výše uvedeným Ministerstvo kultury konstatuje, že prvořadou 
podmínkou pro označení věci jako kulturní památky je podstatná míra dochování věci 
samotné, resp. podstatná míra dochování hmoty věci (celistvost věci), aby byla zachována její 
vypovídací hodnota. Vzhledem k rozmanitosti památkového fondu je nemožné číselně 
vyjádřit, jaká míra dochování věci je pro kulturní památku nutná, ale v nejobecnějším měřítku 
lze konstatovat, že věc by měla být dochována tak, aby byl patrný původní účel věci, její 
hlavní prvky, konstrukce atd. Toto vyjádření míry dochování vystihuje obvyklé vnímání 
původnosti věci, kdy věc z velké části zničená většinou bývá považována za věc již 
neexistující. Na druhou stranu památková praxe zná mnoho případů, kdy minimálně 
dochované věci byly prohlášeny za kulturní památku. Jedná se především o archeologické 
nálezy, pozůstatky opevněných sídlišť nebo kostelů či poničené umělecké artefakty ze starších 
historických období. V těchto případech je však nedostatek míry dochování nutně nahrazován 
mimořádnými hodnotami věci, např. pro její výjimečné hodnoty historické, umělecké, nebo 
pokud jde o věc s velkou hodnotou stáří. Nově vytvořená nebo z valné části obnovená 
pamětihodnost, tedy replika ěi kopie původní věci, může být přínosem pro kulturní bohatství 
národa, její statut kulturní památky však jistě bude vždy předmětem diskuse. Zde v prvním 
plánu nejde ani tak o míru dochování (celistvost věci), ale o absenci autenticity, která je 
navazujícím aspektem pro označení kulturní památky. Samotný význam slova „autenticita, 
autentičnost“, tedy původnost, pravost, zdůrazňuje potřebu zachování původních materiálů, 
stylů, tvarů anebo také využití, a na první pohled spíše upřednostňuje nedotknutelnost díla ve 
smyslu novodobých zásahů. Autenticita díla, v případě památky nebo kulturního dědictví, je 
však daleko širším fenoménem, dotýkajícím se jak hmotné podstaty věci, tak také její ideové a 
duchovní stránky. Dokument ICOMOS o autenticitě jednoznačně definuje všechny informační 
zdroje autenticity, tedy souhrn pramenů památkových, písemných, ústních a figurálních 
umožňujících poznat charakter, specifičnost, význam a dějiny díla. Tyto zdroje, které buď 
patří k dílu, nebo existují mimo ně, zahrnují koncepci a formu, materiály a hmoty, použití a 
funkci, tradici a techniku, polohu a umístění, ducha a dojem, původní stav a historický vývoj.
z- • 4
3
Všechny tyto složky se podílejí na autentičnosti díla a jen velmi těžce si lze představit, že 
*w některá z nich by měla větší, nebo naopak menší váhu. Autenticita vázaná na hmotu věci je 
stejně důležitá, jako autenticita vázaná na její nehmotné složky, protože oba tyto plány 
nejenom že vzájemně kooperují, ale nemohou bez sebe existovat. Původnost památkově 
významné věci, její autenticita, se odvíjí od trvalé a postupné péče o tento kulturní statek, 
která zajišťuje plynulost a umírněnost nahrazování dožilých částí věcí, nejlépe pomocí 
původních materiálů, doplňků vyrobených původními technologiemi, při zachování 
původního rázu věci. Zde je naléhavě nabízen termín kontinuita zachování materiální podstaty 
věci a kontinuita informačních zdrojů autenticity, který obsahuje následující teze: zachování 
autenticity věci je nezbytné chápat jako vzájemnou návaznost, souvislost a spojitost jak 
materiálních prvků věci, tak také nemateriálních. Není třeba lpět na striktním požadavku 
absolutní originálnosti věci, ale na nepřetržitém trvání existence věci jako celku v dějinném 
běhu. Na pozadí historického vývoje je nutné respektovat původní stav a původní koncepci 
včetně polohy a umístění věci, nezbytné je zachování ducha, tradice nebo dojmu v plné míře.
Ministerstvo kultury bylo nuceno konstatovat, že oba tyto základní předpoklady 
existence kulturní památky však v případě pozůstatků mařížského zámku dnes již nejsou 
naplněny, protože se jedná o zlomek původní zástavby, dokonce i o torzo původní kulturní 
památky, která již nebyla celistvým stavebním dílem . Lze souhlasit s názorem, že z hlediska 
památkové hodnoty by hrála svoji úlohu skutečnost, že uvedený objekt je prvkem původního 
urbanictického řešení zástavby daného místa, avšak tato hodnota není taková, aby věc sama o 
sobě splňovala kriteria kulturní památky podle ustanovení § 2 výše citovaného zákona o státní 
památkové péči. Ministerstvo kultury dále dospělo k závěru, že památková rehabilitace této 
stavby by znamenala výstavbu kopie či repliky původního objektu a takto rekonstruovaný 
objekt nemůže splňovat, a to ani svojí památkovou hodnotou ani autenticitou, ustanovení § 2 
výše citovaného zákona o státní památkové péči.
Konečně sdělujeme, že účastníku řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům 
před vydáním rozhodnutí, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve 
znění pozdějších předpisů, nemusí správní orgán tento úkon činit, pokud se žádosti 
navrhovatele (navrhovatelů) vyhovuje v plném rozsahu, když tímto rozhodnutím bylo 
účastníku řízení plně vyhověno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
l%í ÍW\
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany k u ltu m ích ^ fip p ^ , 
v odboru památkové péče Ministec^L^ki^tui-y 4 \
IjSÉ
l  « L  Í t A / '  w -  í
x y w j /
3 • a

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o upuštění od památkové ochrany

Jméno souboru:

G0124086.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Maříž, zámek, zřícenina. Rozhodnutí o zrušení/upuštění od památkové ochrany.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

5243342 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 136636

Bližší specifikace:

Název	zámek
Číslo ÚSKP	25515/3-2025
Kód fáze ochrany	Z
Fáze ochrany	již není památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 17600

Název objektu: zřícenina zámku

Část obce: Maříž

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Maříž

Obec: Slavonice

ORP: Dačice

Okres: Jindřichův Hradec

zámek (právní stav 136636)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 9321

Název lokality: Maříž

Reálný typ: ves torzální

Kat. území: Maříž

Obec: Slavonice

ORP: Dačice

Okres: Jindřichův Hradec

Kraj: Jihočeský kraj

zámek (právní stav 136636)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 94

Název hist. regionu: Slavonice

zámek (právní stav 136636)

Ke stažení Náhled Poslat žádost