Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6

Textový obsah:

í  N árodnfTSm átkový ú s ta v ” !
.,si^-tUt>rrenni Pra°ovu: íé
s/P O  ,__^dstejnske nám. 3/162. Praha 1 i
Doál° -  8 -OS- 2005 1
J á | Ministerstvo kultury :<s
?aktl . . . .  I ” * * r  ......................odd:.......  ta iu rp.,zjk.
/  Maltézské náměstí 1 ~ tB1BT0TrŽSy-065
118 11 Praha 1 fax: 224 318 155 /  ? 0 7 / / I
e-mail: posta@mkcr.cz f  7
Interiér Říčany, a.s., Černokosteleeká l 623, 251 01 Říčany 
jilavnfníešto Praha, Městská část Praha 8, Zenklova 35, 180 48 Praha 8
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje / linka V Praze dne
č.j. 9927/2004 Mgr. Vajčner/434 24. 5. 2005
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
I. Ministerstvo kultury n e p r  o h l a š u j e  podle § 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, část souboru věcí (areálu) bývalé továrny Lud.
Jellinek (později Libenia) ěp. 418 veVojenově a Voctářově ulici v Praze 8 - Libni, sestávajícího 
z vilového obiektu při Voienově ulici se zahrádkou, oplocením a předzahrádkou (na pozemcích 
parcelní čísla 3623/1 a 3622), budovy kotelny s tělesem komínu (na části pozemku parcelní číslo 
3621), původního historického oplocení s mřížemi z Vojenovy ulice (na části pozemku parcelní číslo 
3621,3622 a 3624), a obiektu vily při Voctářově ulici se zahrádkou a oplocením (na pozemku parcelní 
číslo 3625), k.ú. Libeň, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury zahájilo na základě návrhu, který podal Národní památkový ústav 
-  územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, Národní třída 37, 110 00 Praha 1, řízení 
o prohlášení části souboru věcí (areálu) bývalé továrny Lud. Jellinek (později Libenia) čp. 418 
ve Vojenově a Voctářově ulici v Praze 8 - Libni za kulturní památku. Národní památkový 
ústav -  územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze ve svém návrhu uvedl, že 
dominantní prvek správní budovy s pozoruhodnou, výrazně členěnou fasádou a dochovanými 
prvky exteriéru a interiéru a prvky původního oplocení tvoří spolu s dalšími architektonicky 
hodnotnými budovami významný stavební celek historického industriálního areálu. Celý areál 
je dobře dochovaným dokladem industriálního celku z období prudkého rozvoje tradiční 
koželužské výroby v Libni v závěru 19. století.
V řízení se vyjádřil, na základě § 3 odst. 1 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče, který ve svém stanovisku ze 
dne 7. 3. 2005, č.j. MHMP 185 041/04/Múl, doporučil prohlášení vilových objektů při 
Voctářově a Vojenově ulici za kulturní památku, a nedoporučil prohlášení bloku kotelny 
s komínem, oplocení při Vojenově ulici a výrobních a provozních budov za kulturní památku.
V odůvodnění tohoto stanoviska bylo zejména uvedeno, že areál továrny byl postaven v roce
1891, vila majitele pochází z meziválečného období, z této doby patrně pochází i nástavba a 
vnější zasklená přístavba výtahu při výrobní budově. Stavba správní budovy vykazuje 
výrazné rysy neorenesance s dílčími drobnými relikty pozdního klasicismu. Budovy areálu 
jsou dochovány v původních hmotách s fasádami ze závěru 19. století, s některými dílčími 
úpravami zejména v meziválečném období (nástavba výrobní budovy, výtah). Celý areál je 
dobře dochovaným dokladem industriálního celku z období prudkého rozvoje tradiční 
koželužské výroby v Libni v závěru 19. století. Správní budova je nej hodnotnějším objektem 
celého areálu a přestože vyžaduje rozsáhlou rekonstrukci, je žádoucí ji zachovat a renovovat. 
Oba vilové objekty areálu jsou z hlediska historického, architektonického a památkového 
neopakovatelnými objekty, vykazujícími mimořádné hodnoty. Jsou dokladem prudkého 
rozvoje tradiční koželužské výroby v Libni v závěru 19. století. Svým architektonickým 
řešením je stavba správní budovy významným stavebním dokladem s rysy neorenesance a 
s dílčími drobnými relikty pozdního klasicismu a především vzhledem k celkem intaktnímu 
dochování objemu i detailů je hodna k zapsání za kulturní památku. Ostatní objekty vykazují 
pozdější přístavby a úpravy interiéru i exteriéru a nejsou již originálně zachované.
Podle § 3 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byli v řízení 
vyrozuměni dopisy ze dne 17. 12. 2004 a ze dne 15. 4. 2005, oba č.j. 9927/2004, vlastníci 
věci, Interiér Říčany, a.s., Čemokostelecká 1623, 251 01 Říčany, a Hlavní město Praha - 
Městská část Praha 8, Zenklova 35, 180 48 Praha 8, a bylo jim umožněno vyjádřit se 
k podanému návrhu. Městská část Praha 8 se ve stanoveném termínu nevyjádřila. Akciová 
společnost Interiér Říčany vyjádřila ve svých stanoviscích ze dne 13. 1. 2005 a ze dne 31. 1. 
2005 nesouhlas s prohlášením předmětného areálu v plném rozsahu, kdy zejména uvedla, že 
technický stav celého areálu je velmi špatný. Celý areál a všechny objekty byly v roce 2002 
zasaženy povodní. Došlo k úplné evakuaci všech zaměstnanců a obyvatel. Škody na majetku a 
vybavení dosahovaly desítek mil. Kč. Po povodních byl vlastník schopen obnovit pouze 
činnost prodejního traktu, který byl poškozen nejméně. Skladové objekty jsou od povodní 
prázdné, částečně devastovány a částečně pronajaty některé vnitřní plochy a malé objekty. 
Statický stav objektu obytné vily byl tak špatný, že vlastník byl nucen zajistit objekt proti 
vstupu neoprávněných osob. (Viz posudek. “Posouzení stavebně technického stavu vybraných 
objektů v skladovém areálu ALFA Říčany, a.s., o. z. INTERIÉR Říčany Areál Voctářova ul., 
Praha 8 Č 58/02 zpracovaný v listopadu 2002 panem Ing. Ivo Šimůnkem, CSc. - autorizovaný 
inženýr pro zkoušení a diagnostiku staveb ČKAIT -0002672). Přesto trvale docházelo k tomu, 
že objekt obývali bezdomovci a několikrát zde došlo k požáru a zasahovali hasiči a policie. 
Vzhledem k těmto okolnostem a vzhledem k tomu, že není v silách firmy zajistit bezpečnost v 
objektu vily a dále pak zvláště k finančnímu stavu podniku bylo rozhodnuto, tento areál 
opustit a prodat. V průběhu letních měsíců 2004 byl zpracován projekt na demolici objektu 
čp. 418, který zpracovala Ing. Eva Petrová a autorizoval Ing. Pavel Molčik ze společnosti 
RHM, spol. s r.o., Na Domovině 690, Praha 4.
Interiér Říčany, a.s. dále předložil materiál „Odborné posouzení objektů bývalé 
továrny Lud. Jellinek pro účely jejich prohlášení za nemovitou kulturní památku“, který 
vypracoval v březnu roku 2005 PhDr. Josef Holeček, expert v oboru teorie a metodiky 
památkové péče. V tomto materiálu se především uvádí, že objektivní hodnota objektů bývalé 
továrny Jellinek, jak z hlediska jejich stavebně - technického stavu a míry autenticity i 
perspektiv jejího zachování, tak i z hledisek komparativních - jedinečnosti a 
reprezentativnosti v kontextu pražského architektonického dědictví, nezakládá důvod pro 
prohlášení za nemovitou kulturní památku. Charakteru objektů by odpovídala nejspíše 
ochrana v rámci památkové zóny, ta však na území Libně vyhlášena nebyla. Areál i ve dnešní 
zanedbané podobě a neutěšeném stavu má jistě dokumentární hodnotu. Tu však má každé dílo 
lidských rukou. Prohlašování staveb za kulturní památky by jako institut vrcholné ochrany 
kulturně historických hodnot minulosti mělo být založeno i na zvažování a komparaci hodnot.
f
Návrh na prohlášení dotčených objektů za nemovitou kulturní památku má v daném případě 
jednoznačně důvod politický a nikoliv odborný - památkovou ochranou zabránit případné 
demolici staveb a budoucím developerským projektům. Problém toho postupu však spočívá 
v tom, že charakter ochrany objektů jako nemovité kulturní památky není adekvátní jejich 
hodnotě, je příliš vysoký, a o charakteru a hodnotě developerských projektů není nic známo. 
V tomto smyslu je návrh na prohlášení neadekvátní situaci a charakteru objektů i širšího 
území. Ministerstvo kultury obdrželo také architektonické a stavební posouzení objektů ěp. 
418 bývalé továrny Jellinek v Praze 8 pro účel prohlášení věci za kulturní památku, které bylo 
vypracováno dne 18. 4. 2005 firmou Architekt Malinsky, s.r.o. V tomto posudku je závěrem 
konstatováno, že areál není hoden památkové ochrany, protože nevykazuje žádnou výraznou 
urbanistickou či architektonickou hodnotu, a protože jeho destruovaný a havarijní stavebně -  
fyzický stav neskýtá záruku smysluplné a rozumné památkové obnovy v intencích chráněné 
památky. Prohlášení věci za kulturní památku musí být natolik společensky závazné, 
souhlasné a výsostné, že je třeba tento institut nezatěžovat hloupě prosazovanými dílčími 
zájmy, krátkozrakým nadšením ěi neodborným přístupem, ať už stavebně -  technickým či 
uměleckohistorickým.
Interiér Říčany, .a.s. nakonec doplnil svá vyjádření statickým posudkem z května roku 
2005 „Správní objekt bývalé továrny Lud. Jellinek, Vojenova 3, Praha 8 -  Libeň“, který byl 
zpracován firmou S-KON, s.r.o., statika stavebních konstrukcí, Za koncem 2/1639, 289 22 
Lysá nad Labem, kde se zejména uvádí: současný stav objektu je velmi špatný a některá místa 
konstrukce jsou již nebezpečná a hrozí jejich ztráta stability a následná havárie. Navíc objekt 
je zdevastovaný jednak následkem absence údržby a jednak záměrnou lidskou ěinností 
(vytlučené výplně otvorů, rozkradené zařizovací předměty, odmontované ocelové součásti 
stavby, apod.). Objekt v současném stavu nelze používat, neboť hrozí porušení a havárie 
některých částí nosné konstrukce objektu. Jedná se zejména o stropní konstrukce, poškozené 
dlouhotrvajícím zatékáním srážkové vody a působením ostatních povětrnostních vlivů a o 
konstrukci krovovou. Pro rozhodování o další budoucnosti objektu je třeba vzít výše uvedené 
skutečnosti do úvahy. Veškeré dřevěné stropní a střešní konstrukce by bylo nutno vyměnit za 
nové vzhledem k jejich špatnému stavu. Z objektu je tak možno reálně zachovat a využít 
pouze svislé nosné konstrukce a části, kde stropní konstrukce jsou tvořeny cihelnými 
klenbami. Běžná obnova objektu je vyloučena. Stav objektu si vynucuje výměnu veškerých 
vodorovných konstrukcí a tedy i jejich pohledového krytu a výměnu prakticky celé 
konstrukce krovové. Vzhledem k poškození a ztrátě výplňových stavebních prvků 
v interiérech zůstane v autentické hmotné substanci pouze plášť budovy, i zde pro četná 
mechanická poškození a degradaci omítko vin je třeba počítat s masivní výměnou omítkových 
vrstev a kopiemi výplní zřejmě všech otvorů. Obnovené dílo by tak bylo z velké části nikoliv 
opravenou historickou stavbou, ale v mnoha konstrukcích a površích současnou kopií.
Na svém 34. zasedání, které se konalo dne 29. 9. 2004, věc posoudila Komise 
Ministerstvo kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení věcí za kulturní památku a žádostí 
na zrušení prohlášení za kulturní památku, sekce nemovitých kulturních památek, a 
doporučila její prohlášení za kulturní památku s odůvodněním, že se jedná o dobře 
dochovanou ukázku předměstského průmyslového areálu s architektonicky zvláště hodnotnou 
správní budovou.
Ministerstvo kultury v návaznosti na argumentaci vlastníka věci obdrželo vyjádření 
Českého vysokého učení technického -  Výzkumného centra průmyslového dědictví, Pod 
Juliskou 4, 166 34 Praha 6, ze dne 17. 5. 2005, kde k záměru prohlásit soubor objektů bývalé 
továrny Jellinek v Praze^ Libni za kulturní památku bylo sděleno, že Výzkumné centrum 
průmyslového dědictví ČVUT se historií těchto objektů i souhrnným posuzováním jejich 
památkové hodnoty zabývalo již dříve, v souvislosti s projektem mapování průmyslového 
dědictví Prahy. Jde bezesporu o areál s výjimečným významem pro urbanistický vývoj nejen
území Libně, ale také pro sledování rozvoje průmyslu Prahy. Objekty areálu jsou bezesporu 
poznamenány mnohaletým zanedbáváním údržby i chaotickými, provozním potřebám 
podřízenými stavebními zásahy. V roce 2002 byl areál vážně zasažen povodní, od té doby 
chátrá, především interiér správní vily byl devastován vandalstvím nejspíš bezdomovců. 
Důsledky vývoje posledních let jsou natolik závažné, že v současné době se již jeví nereálné 
chránit areál v původně navrženém rozsahu. To však v žádném případně neznamená, že lze 
přistoupit na argumentaci, že situace bývalé koželužny neprozrazuje jednotně koncipované 
stavební založení. Naopak přes zubožený stav se areál vyznačuje pevnou kompozicí, pro dané 
území výraznou architekturou správní vily a z hlediska mapování průmyslového dědictví 
Prahy typickým industriálním výrazem kotelny s komínem, ale i zachovaných mnoha detailů 
dalších staveb, včetně oplocení. Na základě výše uvedených důvodů je možné doporuěit 
výběrově prohlásit dominantní a přes veškeré poničení stále ještě do značné míry autenticky 
zachované objekty areálu, jejichž hodnoty jsou nej zřetelnější a představují rozhodující stopy 
historie podnikání v Praze i stavebního vývoje Libně. Jsou to: 1) Správní vila v jihovýchodní 
části areálu, s výraznou neorenesanční kompozicí fasády, která je s ohledem na autorství a 
dostupnou dokumentaci dobře rehabilitovatelná; 2) Kotelna s komínem, reprezentující další 
rozhodující historickou vrstvu, která představuje typické rysy kultivované industriální 
architektury přelomu století, u níž je v tomto případě jednak důležitá znalost autorství (u 
průmyslových objektů je to spíš vzácností), ale také dominantní urbanistická pozice 
v kompozici areálu. Tyto stopy průmyslového dědictví představují důležité významové 
zakotvení a zcela jistě v nově urbanisticky přetvářeném území zasluhují památkovou ochranu.
Zástupcům vlastníka bylo dne 28. 1. 2005 umožněno ve smyslu § 23 odst. 2 zákona č. 
71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, nahlédnout do spisu, věetně 
předání kopií spisového materiálu.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech a rozhodlo, také na základě šetření na místě, o neprohlášení části 
souboru věcí (areálu) bývalé továrny Lud. Jellinek (později Libenia) ěp. 418 ve Vojenově a 
Voctářově ulici v Praze 8 - Libni za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto 
rozhodnutí. Předmětný soubor nevykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 
odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., a nesplňuje tak podmínky, za kterých Ministerstvo 
kultury prohlašuje, resp. prohlásí věc nebo soubor věcí za kulturní památku.
Ministerstvo kultury, vzhledem k celkovému charakteru a stavu areálu, 
determinovanému mnohaletým zanedbáváním údržby i nevhodnými stavebními zásahy, příp. 
živelnými pohromami, dospělo k názoru, že je v řízení nutné nalézt racionální postup, který 
by jednak akcentoval památkové hodnoty areálu, a jednak bral v úvahu výše naznačené 
degardující zásahy do většiny objektů továrny. Ministerstvo kultury se proto v prvním plánu 
zabývalo označením a pojmenováním památkových hodnot tohoto souboru věcí, poté 
posuzovalo celkovou památkovou hodnotu areálu a také jeho jednotlivých součástí, resp. zda 
tento areál v současné době vykazuje znaky kulturní památky.
Na základě výše uvedených důkazů dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že zásadní 
význam z hlediska celkové koncepce areálu má neorenesanční správní vila, umístěná 
v jihovýchodní části areálu, která i přes svůj neutěšený stav vykazuje jisté urbanistické, 
historické i architektonické hodnoty. Signifikantním prvkem areálu je také těleso komínu 
s kotelnou, uplatňující se v dominantní centrální poloze plochy areálu. U ostatních staveb 
bývalé továrny Jellinek dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že svým charakterem, 
provedenými nevhodnými stavebními úpravami nebo dochovanou mírou autenticity naprosto 
nesplňují kritéria kulturní památky dle § 2 zákona o státní památkové péči.
Předmětný tovární areál, z památkového hlediska dnes zastoupený neorenesanční 
správní budovou a tělesem komínu s kotelnou, je dokladem významného průmyslového 
podniku z přelomu 19. a 20. století s pozdějšími úpravami, který představuje rozhodné stopy
i
historie podnikání v Praze i stavebního vývoje Libně. Centrem průmyslového podnikání 
v Libni se stalo v polovině 19. století území mezi Vltavou a libeňským dolním nádražím, na 
hranici s Karlínem. Zde byla roku 1832 založena první pražská strojírna (Rustonka), roku 
1841 spuštěn na vodu parník Bohemia, působila tu firma A. Lanny (loděnice, parketáma), 
textilka bratří Perutzů a řada chemických a koželužských továren. Na pozemku vymezeném 
dnešními ulicemi Voctářovou a Vojenovou nechal roku 1894 Ludvík Jellinek postavit továrnu 
na barvení kůží. Původní areál sestával ze ětyř budov. Návrh jednopatrové správní vily 
v neorenesančním stylu vypracoval roku 1893 Josef Sakař, mj. majitel vedlejšího pozemku, 
byla však postavena podle projektu architekta a stavitele Alfonse Wertmüllera. V suterénu 
bylo skladiště, v přízemí kanceláře a v patře byt majitele. Čelní fasáda směrem k železniční 
trati se vyznačovala charakteristickým arkýřem, výraznými římsami a balustrádou na části 
atiky. Vedlejší tovární budova se sušárnou byla jednopatrová, s ruční a strojní barvírnou. 
Hlavní výrobní budova byla přízemní se šedovou střechou a světlíky. Vlevo od vjezdu 
z Vojenovy ulice byla přízemní hospodářská budova se stájemi, kolnou a místností pro 
dělníky. V letech 1901 -  1902 byla přistavěna stavitelem Aloisem Vavroušem nová kotelna. 
Továrna byla časem nucena omezit výrobu a prostory postupně pronajímat. V roce 1904 byla 
v přední části přízemní budovy zřízena klempírna (výroba plechového zboží pro mlékárny) 
firmy Jílek a Lewinský. Kožedělná výroba pokračovala pouze v jednopatrové dvorní budově, 
která byla roku 1908 rozšířena kvůli obnově technologického zařízení. Působila zde do roku 
1912 firma bratří Utitzů, pak do roku 1916 Emanuel Traub a po 1. světové válce koupila 
závod firma S. Schönberger a syn, specializovaná na výrobu a barvení rukavičkářských kůží. 
Současně zde vznikla chemická továrna Libenia, založená Otto Schönbergerem a Karlem 
Krausem roku 1920, která zabrala bývalou hospodářskou budovu. V roce 1927 byl 
v severozápadní části areálu postaven podle plánů architekta Emila Šulce jednopatrový 
rodinný dům továrníka Hugo Schönbergera. Šulc byl také autorem adaptací spojených 
s chemickou produkcí fy Libenia, která vyráběla krémy na boty a posléze suché baterie.
V roce 1939 podnikatelská rodina Schonbergerů emigrovala. Po válce -  a návratu majitelů - 
se načas obnovila jak rukavičkářská, tak chemická výroba, ale roku 1948 byly obě firmy 
znárodněny, provoz zastaven a roku 1950 připadl areál n.p. Gama, výroba veškerých 
kancelářských a školních potřeb.
Výše uvedené závěry dokládají stanoviska orgánu a místně příslušné organizace státní 
památkové péče, stanovisko Komise Ministerstva kultury a vyjádření Výzkumného centra 
průmyslového dědictví při Českém vysokém učení technickém v Praze. Výše uvedené 
skutečnosti dokazuje také publikování věci v odborné literatuře, např. Ladislav Hejtmánek, 
Libeň. Historický nástin, Praha 1896, s. 241 -243.
Ministerstvo kultury, po výše naznačené expozici, nahlédlo, že stěžejní součástí 
předmětného areálu, která jej zásadním způsobem determinuje, je neorenesanční správní 
objekt, kdy industrální charakter areálu dále dokresluje budova kotelny s komínem.
V kontextu prokazatelně špatného stavebně technického stavu neorenesanční správní budovy 
Ministerstvo kultury prověřovalo tu skutečnost, zda věc (správní budova) v současné době 
vykazuje takové znaky kulturní památky, aby mohla být prohlášena za kulturní památku. 
Ministerstvo kultury jednoznačně dospělo k názoru, že nikoliv, a to zejména na základě 
stanoviska územně příslušného orgánu státní památkové péče, důkazů předložených 
vlastníkem a také šetření na místě samotném, přičemž vzalo v potaz také další stanoviska 
shromážděné v rámci řízení. Lze souhlasit s názorem, že z památkové hodnoty je 
nepopiratelná hmotová charakteristika objektu a skutečnost, že uvedený objekt je příkladem 
původní zástavby místa, avšak tyto hodnoty nejsou takové, aby věc sama o sobě splňovala 
kriteria kulturní památky podle ustanovení § 2 výše citovaného zákona o státní památkové 
péči. Architektonická, urbanistická i historická hodnota je výrazným způsobem degradována 
jak zásadním porušením samotné stavby, tak také předchozími demolicemi nebo úpravami
'  4 i  ¦
v
ostatních staveb areálu, jehož byla tato správní budova integrální součástí, kdy byly 
zpřetrhány výše uvedené vazby. Ministerstvo kultury dále dospělo k závěru, že památková 
rehabilitace této stavby by znamenala výstavbu kopie nebo repliky dnes již pouze torzálně 
zachovaných původních konstrukcí a takto rekonstruovaný objekt nemůže splňovat, a to ani 
svojí památkovou hodnotou ani autenticitou, ustanovení § 2 výše citovaného zákona o státní 
památkové péči. V analogii s výše uvedeným, tedy že areál pozbyl svůj původní (historický) 
industriální charakter, resp. že došlo k negativním zásahům do jeho urbanismu, architektury i 
systému technologického vybavení, lze uvést, že prohlášení samotného komínu za kulturní 
památku není opodstatněné, zvláště pokud bylo zjištěno, že objekt kotelny prodělal mnoho 
přestaveb, které byly realizovány při každé změně technologického vybavení stavby.
K námitkám, které se uplatňovaly v argumentaci vlastníka nebo v jím předložených 
posudcích, považuje Ministerstvo kultury za nezbytné uvést, že předmětem řízení vedeném 
podle § 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, je zjišťování té 
skutečnosti, zda předmětná věc má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného 
zákona č. 20/1987 Sb., resp. zda jsou nebo nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro 
prohlášení věci za kulturní památku. Dále uvádíme, že prohlášení za kulturní památku, pokud 
tak správní orgán rozhodne, není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez 
náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích 
náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky, kdy prohlášení věci za kulturní 
památku nebrání práčem na její údržbě, opravě, rekonstrukci apod., ale je zde naopak dán 
impuls ke zvýšené péči o věc.
P o u č e n í
Na toto rozhodnutí se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 44 zákona číslo 
20/1987 Sb., o státní památkové péči). Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení.
IkUryl
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
/L « l i l  í  \
\  W  7
V  -34-
V opise: Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze 
^ýárodní památkový ústav, ústřední pracoviště 
Vlastní
I

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o neprohlášení za KP

Jméno souboru:

G0133571.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Praha, koželužna - Lud. Jellinek (později Libenia). Rozhodnutí o neprohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7597910 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 872527670

Bližší specifikace:

Název	býv. továrna - Lud. Jellinek (později Libenia)
Číslo ÚSKP
Kód fáze ochrany	N
Fáze ochrany	neprohlášeno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 331809

Název objektu: bývalá továrna Lud. Jellinek (Libenia)

Část obce: Libeň

Č. dom.: č.p. 418

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Libeň

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

býv. továrna - Lud. Jellinek (… (právní stav 872527670)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 22572

Název lokality: Židovská Libeň

Reálný typ: urbanizované sídlo židovské

Kat. území: Libeň

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

býv. továrna - Lud. Jellinek (… (právní stav 872527670)

Kód CZ: 55345

Název lokality: Štrasburk

Reálný typ: továrna

Kat. území: Libeň

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

býv. továrna - Lud. Jellinek (… (právní stav 872527670)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

býv. továrna - Lud. Jellinek (… (právní stav 872527670)

Ke stažení Náhled Žádost o užití