Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

J / f  00b Ho y 9 9ď^  10/ 1/
H M H i i i i i n n i i
M K C R X 0 0 7 H C J V
Mgr. Daniel Herman
ministr kultury
V Praze dne 21. srpna 2014 
Č.j.:MK 38513/2014 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 14. 3. 2014, který podala Univerzita Jana 
Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem,
IČ: 44555601, zastoupena Mgr. Jiřím Schullerem, advokátem, ČAK 10176, se sídlem 
Balbínova 24, 120 00 Praha 2 (dále též „podatel rozkladu“, „vlastník, „účastník“ nebo 
„UJEP“), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 10559/2014 OPP ze dne 24. 2.
2014 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým se prohlašuje za kulturní památku podle 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném 
znění (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) areál vily čp. 1837 v Ústí nad Labem, sestávající z 
vily č.p. 1837 na p.p.č. 4151/1, domku pro řidiče č.p. 1838 na p.p.č. 4154, objekt bývalé 
garáže na p.p.č. 4154, oplocení se vstupní branou, jižního parteru s opěrnou zdí a schodištěm 
na p.p.č. 4152, terasy se dvěma schodišti na p.p.č. 4151/1, přírodního parku s opěrnými 
zídkami a schodišti (4152, 4151/2) a p.p.č. 4151/1, p.p.č. 4151/2 bez stavby, p.p.č. 4152 a 
p.p.č. 4154 vše v k.ú. Ústí nad Labem (dále též „objekt“ nebo „areál vily“). V tomto řízení je 
dle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu účastníkem řízení podatel rozkladu. Podle ustanovení 
§ 152 odst. 5 písm. b), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě návrhu 
rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :
rozklad s e  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 10559/2014 OPP ze dne 24. 2. 2014 
s e  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem podaným v zákonné lhůtě se jeho podatel domáhá toho, aby napadené 
rozhodnutí bylo zrušeno a návrh Národního památkového ústavu ze dne 26. 7. 2010 na 
prohlášení areálu vily za kulturní památku se zamítá.
A
1
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury zahájilo řízení o prohlášení areálu na základě podnětu Národního 
památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem (dále též „NPÚ“) 
ze dne 26. 7. 2010 V podnětu se mimo jiné uvádí:
„Areál palácové vily Heinricha Schichta odráží hospodářskou a společenskou 
prosperitu města Ústí nad Labem, která dosáhla ve 20. a 30. letech 20. století svého vrcholu 
zejména v souvislosti s rozvojem chemického průmyslu. Po založení Spolku pro chemickou a 
hutní výrobu roku 1856, to byly především Schichtovy závody, které od roku 1882 výraznou 
měrou přispěly jak k ekonomickému ale také společenskému a kulturnímu vzestupu města. 
Rodina Schichtů patřila mezi významné mecenáše a dotovala například výstavbu městských 
lázní nebo rozsáhlou výstavbu sociálního bydlení pro své zaměstnance. Stavebník vily č p. 
1837 Heinrich Schicht převzal vedení firmy po smrti svého otce Johanna Schichta v roce 
1907 a během krátké doby se pod jeho vedením stal ústecký tovární komplex spojující 
mydlárenské, tukové a olejové provozy největším podnikem svého druhu v Evropě. Vzestup 
firmy se nezastavil ani v období nastupující hospodářské krize a díky tomu mohl Heinrich 
Schicht financovat velkorysou výstavbu vlastní vily stranou od městského centra na 
rezidenční Humboldtstrasse, dnešní Čajkovského ulici. Tato neobarokní vila usazená v 
romantickém prostředí přírodního parku s výhledem na hrad Střekov dokládá vysoké nároky 
původních majitelů na pohodlné a luxusní bydlení stranou od mšného města. Autorem 
architektonického projektu byl uznávaný ústecký architekt Paul Brockardt (1882 - 1941), 
který pocházel z Couburské (Bavorsko) stavitelské rodiny a jeho stavby svým významem a 
kvalitou přesáhly hranice Ústeckého kraje. Tento dvorní architekt rodiny Schichtů zde plně 
rozvinul architektonické a umělecké postupy, které si poprvé vyzkoušel při rekonstrukci 
rodinné vily Johanna Schichta č. p. 1475, a které následně uplatnil při stavbě vily továrníka 
Josefa Hóniga č. p. 1822 (r. 1926) nebo luxusních rezidencí uhlobarona Hanse Weinmanna č. 
p. 1974 (r. 1930) a Franze Petschka č. p. 1348 (r. 1931). Vily dvou posledně zmiňovaných 
velkopodnikatelů jsou od roku 1963 kulturními památkami. Areál vily Heinricha Schichta je 
ve své hmotě i detailu velmi autentický a představuje velmi dobře dochovaný typ 
reprezentativního sídla z meziválečného období navazujícího na historické, především italské, 
ale také německé vzory renesančních a barokních vilových komplexů. Nedílnou součástí 
areálu jsou dům řidiče č. p. 1838, objekt garáže, mohutná terasa a jižní parter, které doplňují 
rozsáhlý přírodní park, který zaujme svou promyšlenou strukturou a provázaností na 
samotnou stavbu vily. V samotném interiéru i exteriéru vily č. p. 1837 je dodnes zachována 
většina původních stavebních konstrukcí a mobiliámího vybavení vysoké umělecko-řemeslné 
úrovně. Zejména neobarokní reprezentativní schodiště, štuková výzdoba velkého sálu, 
truhlářské obložení pánské pracovny a ložnice ve 2. poschodí si zaslouží zvláštní pozornost. 
Návrh na zapsání tohoto areálu do seznamu kulturních památek byl podán s ohledem na 
historický a estetický kontext stavby, který byl dlouhou dobu na rozdíl od jiných realizací 
Paula Brockartha zcela opomíjen. Vzhledem k tomu, že další osud areálu je po jeho uzavření 
nejistý, je návrh motivován také snahou ochránit a zachovat v budoucnosti jeho památkové a 
kulturní hodnoty.“
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byl písemně vyrozuměn 
vlastník věci navržené na prohlášení za kulturní památku. Vlastník se vyjádřil následovně:
„Vlastník výše zmíněných nemovitostí, jehož vlastnické právo je nyní na základě 
zahájení řízení o prohlášení těchto nemovitostí za kulturní památku omezeno, má za to, že u 
předmětných nemovitostí nejsou splněny podmínky zákona pro to, aby byly prohlášeny za 
kulturní památku, a navrhuje Ministerstvu kultury, aby řízení o prohlášení nemovitostí za 
kulturní památku zastavilo. Dovolte nám stručně konstatovat, že výše uvedené nemovitosti 
jsou delší dobu nevyužívány, jejich interiéry i exteriéry jsou poznamenány necitlivými zásahy
2
a
již v dobách předchozích vlastníků a dle názoru expertů, které jsme oslovili, jsou budovy v 
dnešním stavu bez historického významu. V zásadě se dá říci, že předmětné nemovitosti jsou 
určeny k celkové rekonstrukci, kdy nelze předpokládat zachování originálu a u podstatné části 
vyjmenovaných nemovitostí by se ve skutečnosti jednalo o repliky původního 
architektonického vyjádření. UJEP dlouhodobě nemá pro předmětné nemovitosti využití a 
hodlá je zcizit. K tomu dlužno dodat, že v případě, že by tyto nemovitosti byly prohlášeny za 
kulturní památku, stanou se v podstatě pro UJEP neprodejné. Z historického hlediska, jak je 
výše uvedeno, jsou odborníci toho názoru, že se nejedná o stavby významné, a ve skutečnosti 
jde o napodobeniny stavebních stylů, což bylo v době výstavby těchto nemovitostí celkem 
obvyklé pro podnikatelské elity. Na základě výše uvedeného tedy podtrhujeme následující 
fakta: Předmětné nemovitosti nesplňují podmínky pro to, aby byly prohlášeny za kulturní 
památku, prohlášením těchto nemovitostí by vznikla UJEP škoda, která by byla 
představována jednak snížením reálné prodejní ceny, a jednak zvýšením nákladů na péči o 
tyto nemovitosti, resp. nutné výdaje pro alespoň zachování stávajícího stavu, když je zcela 
jasné, že při stávající finanční situaci v oblasti vysokého školství jsou tyto zvýšené výdaje pro 
UJEP neakceptovatelné a v případě mimořádných výdajů by mohly mít i značné ekonomické 
dopady a konsekvence pro fungování UJEP. Případné vzniklé škody by pochopitelně byla 
UJEP nucena vymáhat, resp. žádat jejich úhradu od Ministerstva kultury.“
Vzhledem k odkazu na názory odborníků, požádalo Ministerstvo kultury dopisem ze 
dne 22. 5. 2013, č.j. MK 24425/2013 OPP, aby vlastník označil odborníky, kteří vyjádřili 
názor o nedostatečnosti památkových hodnot areálu vily č.p. 1832, popřípadě pokud má 
písemná vyjádření vztahující se k hodnotám areálu, aby tyto postoupil Ministerstvu kultury. 
Vlastník na tuto výzvu nijak nereagoval.
Ve smyslu § 3 ödst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. se v řízení dopisem ze dne 25. 4. 2013, 
ev.č. 51142/2013 vyjádřil Magistrát města Ústí nad Labem, odbor školství, kultury, sportu a 
sociálních služeb, a to dopisem ze dne 25. 4. 2013, ev.č. 51142/2013,kterým vyjádřil s 
prohlášením areálu vily za kulturní památku souhlas, a to s následujícím odůvodněním: 
„Areál novobarokní vily z 20. - 30. let 20. století v romantickém prostředí přírodního parku s 
výhledem na hrad Střekov se váže k významné ústecké rodině Schichtů, která podstatnou 
měrou přispěla jak k ekonomickému, tak ke kulturnímu a společenskému vzestupu města Ústí 
nad Labem. Autorem architektonického návrhu je významný ústecký architekt Paul 
Brockardt, autor celé řady významných architektonických realizací v Ústí nad Labem, mj. 
památkově chráněných luxusních vil Hanse Weinmanna č.p. 1974 a Franze Petschka č.p. 
1348. Areál vily Heinricha Schichta je velmi autentický a představuje dochovaný typ 
reprezentativního sídla z meziválečného období. V samotném interiéru i exteriéru vily je do 
dnešní doby dochována většina původních stavebních konstrukcí a mobiliámího vybavení 
vysoké umělecko-řemeslné úrovně. Jedná se tak podle našeho názoru o významný doklad 
historického vývoje, životního způsobu a vývoje společnosti, a tím objekt pro svoji hodnotu 
historickou a uměleckou splňuje podmínky pro prohlášení za kulturní památku.“
Dále se v řízení podle § 3 ödst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. vyjádřil Krajský úřad 
Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, dopisem č.j. 269/KP/2013 ze dne 22. 4. 
2013, kterým prohlášení objektu za kulturní památku doporučil s tímto odůvodněním: 
„Stavitelem této rodinné vily byl Heinrich Schicht, od r. 1907 prezident akciové společnosti 
Schichtovy závody (dnes SETUZA), které patřily k předním producentům mýdla, svíček, 
vodního skla, pracích prášků, stearinu a ovocných šťáv. Autorem neobarokní stavby byl 
ústecký architekt Paul Brockhardt a samotnou výstavbou byla pověřena stavební firma Alwin 
Köhler & Co. Ústí nad Labem, která ji dokončila v r. 1931 výstavbou zahradnického domku a 
přestavbou bočního křídla hlavní budovy. Vila je dvoukřídlou budovou, postavenou mezi 
ulicemi Mařákova a Čajkovského, na půdoryse písmene „L“. Interiér vily lze zařadit k vilám
3
tzv. anglického stylu, avšak z prostoru hlavní komunikační haly s neorenesanční štukovou 
výzdobou bylo do prostoru vřazeno hlavní dřevěné schodiště vedoucí k salonkům a pokojům. 
Po II. světové válce začala vila sloužit školskému zařízení a do začátku 90. let zde sídlila 
Katedra vojenské přípravy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. V současné době ji 
vlastník využívá pouze k ubytovacím potřebám studentů. Objekt s areálem i zahradou, v 
klidové poloze ve stráni proti zřícenině hradu Střekov, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst.
1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. pro prohlášení věci za kulturní památku podle § 3 téhož 
zákona.“
Vzhledem k rozporu návrhu a stanovisek orgánů státní památkové péče ve vztahu k 
tvrzením vlastníka nařídilo Ministerstvo kultury usnesením ze dne 26. 8. 2013, č.j. MK 
39394/2013 OPP, ohledání na místě. Ohledání se uskutečnilo dne 24. 9. 2013 v 10:00 hodin 
za účasti zástupců účastníka řízení, Ministerstva kultury a NPÚ. Byla provedena prohlídka 
areálu vily č.p. 1837, při níž byly zjištěny následující rozdíly oproti návrhu podanému NPÚ: 
Parketová podlaha v pracovně se vzdula, pravděpodobně vzlínám vlhkosti, nebo zatékáním. 
Vzdutí dlažby terasy v důsledku působení vody, pravděpodobně zateklé z okapového svodu. 
Drobná poškození kamenné balustrády. Druhý vikýř zleva a korunní římsa jižního průčelí 
vykazují trhliny, které poukazují na možnost utržení. Na žádost zástupců vlastníka bylo do 
protokolu zapsáno, že z důvodu užívání byla v budově vyměněna téměř všechna osvětlovací 
tělesa.
V souladu s § 36 odst. 3 správního řádu bylo vlastníkovi umožněno, aby se před 
vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení 
shromáždilo. Zástupce vlastníka se se spisem seznámil dne 2. 12. 2013 a dopisem ze dne 
30. 1. 2014 se k podkladům vyjádřil takto:
„Návrh na prohlášení věci za kulturní památku ze dne 26. 10. 2013 je podáván NPÚ. 
Samotný návrh popisuje historii předmětných nemovitostí a vyjadřuje se také k současnému 
stavu věci. UJEP konstatuje, že NPÚ nemohl být v roce 2010 a ani dnes znám skutečný stav 
předmětných nemovitostí, když není žádný záznam o legální prohlídce a ani žádný generální 
souhlas vlastníka nemovitostí ke vstupu do objektů resp. na předmětné pozemky. Pracovníci 
NPÚ tedy uvádějí Ministerstvo kultury v omyl, když uvádějí informace, o jejichž korektnosti 
lze úspěšně pochybovat. Samotné zdůvodnění návrhu je pak prostým opakováním 
historického kontextu skutečným stavem nemovitostí, například úpravami, přestavbami a 
podobně, se vůbec nezabývá. Jedná se spíše o odstavec představující jakousi historickou 
popisku nežli o skutečné zdůvodnění návrhu na prohlášení věci za kulturní památku. Je také s 
podivem, že současně ta malá skupina fyzických osob, která navrhuje prohlášení věci za 
kulturní památku současně pod hlavičkou NPÚ vydala stanovisko, které je vydáváno za 
stanovisko Regionální komise pro posuzování návrhů na prohlášení a zrušeni prohlášení za 
kulturní památku. Text je v podstatě stejný, když jediné, co se ve stanovisku nad rámec 
návrhu samotného konstatuje je projednání v Regionální komisi dne 26. 7. 2010. Protokol o 
jednání, podklady pro stanovisko, složení komise a ani jiné skutečnosti nejsou vůbec známy. 
S takovým postupem UJEP nesouhlasí. UJEP dále prohlašuje, že stanovisko komise, které je 
starší než 3 a půl roku nemůže mít s ohledem na časový odstup žádnou relevanci. UJEP 
navrhuje, aby si Ministerstvo kultury vyžádalo aktualizované stanovisko NPÚ.
Stanoviskem Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru školství, kultury, sportu a 
sociálních služeb, památková péče se vyslovuje pouze souhlas a nijak se nevyjadřuje 
doporučujícím nebo nedoporučujícím způsobem. S odůvodněním vyjádření Magistrátu města 
Ústí nad Labem UJEP nesouhlasí, neboť toto odůvodnění zohledňuje pouze historické 
aspekty a další předpoklady a skutečnosti rozhodné pro prohlášení věci za kulturní památku 
zcela pomíjí. V každém případě vyjádření Magistrátu města v Ústí nad Labem UJEP chápe 
jako stanovisko, které není doporučující. UJEP dále respektuje doporučující vyjádření
4
Krajského úřadu Ústeckého kraje, když také zde poukazuje na skutečnost, že se jedná o 
vyjádření akcentující pouze historii objektů a další aspekty rovněž zcela pomíjí.
UJEP znovu opakuje, že předmětné nemovitosti jsou určitou kompilací stavebních 
stylů bez toho, aby blíže vyjadřovaly buď určitý architektonický styl, byly jakkoli výjimečné 
architektonicky či historicky a v žádném případě nemůže být řeč o nějaké výjimečnosti nebo 
jiných významných skutečnostech, ať již historických nebo jiných. Vedle toho je však třeba 
zejmena poukázat na fakt, ze historie nemovitosti nemůže být sama o sobě důvodem pro 
prohlášení věci za kulturní památku, když vlivem minulých přestaveb a destrukce způsobené 
zanedbáním zejména budov předchozími majiteli, kdy zavinili takový stav těchto nemovitostí, 
že jejich rekonstrukce, odhlédneme-li od finančního hlediska, vyžaduje tak rozsáhlé zásahy a 
stavební úpravy, že z vypovídací hodnoty v historickém slova smyslu nezůstane zachováno 
nic podstatného. Budovy jsou nyní zaviněním povětrnostních vlivů a vandalismu v prudce se 
zhoršujícím stavu. UJEP navrhuje znalecké zkoumání statického a stavebnětechnického stavu 
budov. Vedle výše uvedeného dlužno také konstatovat, že prohlášení předmětných 
nemovitostí za kulturní památku by fakticky způsobilo neprodej nost těchto nemovitostí. 
Paradoxně by tak bez finanční podpory státu prostřednictvím Ministerstva kultury České 
republiky nebylo možné zachovat ani stávající stav nemovitostí, zejména budov. Na nutnou 
rekonstrukci UJEP v současné době nemá dostatek finančních prostředků.“
Ministerstvo kultury pak v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedlo ke 
shora citovaným námitkám a tvrzením vlastníka následující: „Ministerstvo kultury má za to, 
že není třeba vyžádat si nové aktuální stanovisko Národního památkového ústavu, potažmo 
jeho Regionální komise pro posuzování návrhů na prohlášení a zrušení prohlášení za kulturní 
památku, neboť památkové hodnoty objektu se od doby podání návrhu nijak nezměnily, jak 
bylo prokázáno při ohledání na místě dne 24. 9. 2013. Stejně tak ohledání na místě vyřešilo 
otázku aktuálnosti návrhu a přesnosti informací, které obsahuje. Ve stanovisku Magistrátu 
města Ústí nad Labem se výslovně uvádí, že souhlasí s prohlášením za kulturní památku. Dle 
§ 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. je zapotřebí stanoviska příslušného orgánu státní památkové 
péče, nezáleží na tom, jestli je stanovisko vysloveno jako souhlas nebo doporučení, oba 
způsoby jsou zjevně kladným ohodnocením památkových hodnot. Míra autenticity byla 
rovněž ověřena při ohledání na místě dne 24. 9. 2013, kde bylo zjištěno, že až na výše 
uvedené problémy stav odpovídá návrhu na prohlášení a je tedy do značné míry původní. 
Zároveň při ohledání na místě nebylo zaznamenáno nic, co by nasvědčovalo ohrožení statiky 
celého domu nebo ostatních objektů v areálu, není tedy důvod vypracovávat znalecký 
posudek statického nebo stavebnětechnického stavu budov. Ministerstvo kultury připomíná, 
že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. As 120/2011 uvádí, že je-li dostatečně 
prokázán veřejný zájem (v tomto případě existence památkové hodnoty) na omezení 
vlastnického práva, musí je vlastník strpět a to i přesto, že s tímto omezením nepočítal a 
provedl investice, které mohou být prohlášením za kulturní památku zmařeny, a záměry 
vlastníka nemohou vést k rezignaci na památkovou ochranu objektu. V tomto případě žádné 
takové investice provedeny nebyly.“
Na základě vyhodnocení shromážděných podkladů vydalo Ministerstvo kultury 
rozhodnutí č.j. MK 10559/2014 OPP ze dne 24. 2. 2014, kterým prohlásilo areál vily za 
kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., a to s následujícím 
odůvodněním: „Po vyhodnocení podkladů dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že areál vily 
č. p. 1837 v Ústí nad Labem, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
20/1987 Sb., pro prohlášení věci za kulturní památku. Jedná se o velmi dobře dochovaný typ 
reprezentativního sídla z meziválečného období navazujícího na historické vzory 
renesančních a barokních vilových komplexů. Honosnému exteriéru odpovídá i pojetí a 
provedení interiérů, jejichž výzdoba byla zhotovena ve vysoké kvalitě a za použití nákladných
5
materiálů. Areál vily je ve své hmotě i detailu velmi autentický a to i přes dřívější využití jako 
vysokoškolské koleje. Velmi dobře se zachovalo veškeré dřevěné ostění, vestavěný nábytek, 
zábradlí, výplně a další nejen dřevěné detaily a prvky. Areál parku je sice zanedbaný, ale 
tento stav je vratný. Domek č. p. 1838 a bývalá garáž se dochovaly v autentickém stavu 
minimálně ve hmotě a dokládají zachování původní celistvosti areálu. Navíc stavebník, 
Heinrich Schicht se nezanedbatelným způsobem podílel na rozvoji města Ústí nad Labem, 
a to včetně rozvoje urbanistického. Jednak rozvojem svého podnikání (tovární komplex a s 
tím související rozsáhlá výstavba bydlení pro zaměstnance), tak dotací veřejně prospěšných 
staveb jako jsou například veřejné lázně.“
Rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 10559/2014 OPP ze dne 24. 2. 2014 bylo 
doručeno dne 28. 2. 2014 právnímu zástupci vlastníka, který jej pak napadl včas podaným 
rozkladem ze dne 14. 3. 2014, kterým se domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno 
a návrh NPÚ na prohlášení areálu vily zamítnut. Rozklad je odůvodněn takto:
„Rozhodnutí Ministerstva kultury považujeme za nesprávné v celém rozsahu. 
Ministerstvo kultury při svém rozhodování neposoudilo v odůvodnění uvedené skutečnosti 
správně, a to ani jednotlivě, ani ve vzájemných souvislostech. Ministerstvo kultury při svém 
rozhodování nedostatečně zjistilo všechny relevantní skutečnosti. Ministerstvo kultury při 
svém rozhodnutí nerespektovalo základní zásady činnosti správních orgánů (§ 2 až § 8) 
definované správním řádem. K výše uvedenému odkazujeme v celém rozsahu na všechna 
předešlá vyjádření UJEP, která jsou součástí spisu Ministerstva kultury. ... Rozhodnutí 
Ministerstva kultury postrádá odborná vyjádření, opírá se pouze o mínění, občanské postoje, 
eventuálně estetická vyjádření neopřená o relevantní vědecké poznání doložené seriózním 
bádáním. Ministerstvo kultury nezkoumalo expertně skutečný stav nemovitostí. Stav 
předmětných nemovitostí je popsán v příloze ě. 1 tohoto rozkladu - „AREÁL VANOV, 
Ekonomická a technická analýza objektu a varianty jeho dalšího využití pro vedení UJEP ze 
dne 17. 3. 2014“. V analýze se ke stavu objektů uvádí: „Budova Schichtovy vily je přístupná, 
základním způsobem udržována, aby nedocházelo k nevratnému poškození a devastaci, 
odpojeny a vypuštěny jsou systémy vytápění a rozvodů vody, zakonzervována je kotelna a 
nádrže na propan butan. Objekt je připojen na elektrickou energii a základním způsobem 
zabezpečen výstražnou signalizací. Stavební otvory jsou osazeny - okna a dveře jsou funkční. 
Střešní a klempířské konstrukce jsou plechové, kontrolované a průběžně udržované v 
provozuschopném stavu. Domek správce je značně poškozený včetně střešních krytin, 
stropních konstrukcí, zcela mimo provoz (bez napojení na energie). Garáž u Schichtovy vily 
je mimo provoz a základním stavebním způsobem zabezpečena.“ Návrh na prohlášení věci za 
kulturní památku ze dne 26. 7. 2010 byl podán NPÚ. Samotný návrh popisuje historii 
předmětných nemovitostí a vyjadřuje se také k současnému stavu věci. UJEP konstatuje, že 
NPÚ nemohl být v roce 2010 a ani dnes znám skutečný stav předmětných nemovitostí, když 
není žádný záznam o legální prohlídce a ani žádný generální souhlas vlastníka nemovitostí ke 
vstupu do objektů resp. na předmětné pozemky. Pracovníci NPÚ tedy uvádějí Ministerstvo 
kultury v omyl, když uvádějí informace, o jejichž korektnosti lze úspěšně pochybovat. 
Samotné zdůvodnění návrhu je pak prostým opakováním historického kontextu a skutečným 
stavem nemovitostí, například úpravami, přestavbami a podobně, se vůbec nezabývá. Jedná se 
spíše o odstavec představující jakousi historickou popisku nežli o skutečné zdůvodnění 
návrhu na prohlášení věci za kulturní památku. UJEP dále respektuje doporučující vyjádření 
Krajského úřadu Ústeckého kraje, když také zde poukazuje na skutečnost, že se jedná o 
vyjádření akcentující pouze historii objektů a další aspekty rovněž zcela pomíjí. UJEP znovu 
opakuje, že předmětné nemovitosti jsou určitou kompilací stavebních stylů bez toho, aby blíže 
vyjadřovaly buď určitý architektonický styl, byly jakkoli výjimečné architektonicky či 
historicky a v žádném případě nemůže být řeč o nějaké výjimečnosti nebo jiných významných
6
skutečnostech, at již historických nebo jiných. Vedle toho je však třeba zejména poukázat na 
fakt, že historie nemovitostí nemůže být sama o sobě důvodem pro prohlášení věci za kulturní 
památku, když vlivem minulých přestaveb a destrukce způsobené zanedbáním zejména budov 
předchozími majiteli, kdy zavinili takový stav těchto nemovitostí, že jejich rekonstrukce 
odhlédneme-li od finančního hlediska, vyžaduje tak rozsáhlé zásahy a stavební úpravy, že z 
vypovídací hodnoty v historickém slova smyslu nezůstane zachováno nic podstatného. 
Budovy jsou nyní zaviněním povětrnostních vlivů a vandalismu v prudce se zhoršujícím 
stavu. UJEP navrhuje znalecké zkoumání statického a stavebnětechnického stavu budov. 
Vedle výše uvedeného dlužno také konstatovat, že prohlášení předmětných nemovitostí za 
kulturní památku by fakticky způsobilo neprodejnost těchto nemovitostí. Paradoxně by tak 
bez finanční podpory státu prostřednictvím Ministerstva kultury nebylo možné zachovat ani 
stávající stav nemovitostí, zejména budov. Na nutnou rekonstrukci UJEP v současné době 
nemá dostatek finančních prostředku. Fakta: 1) Rozhodnutí bylo vydáno na návrh NPU, který 
předmětné nemovitosti neviděl. 2) Z prohlášení Magistrátu města Ústí nad Labem není patrné, 
zda doporučuje předmětné nemovitosti prohlásit za kulturní památku či nikoliv. Prohlášením 
za kulturní památku vzniknou účastníkovi řízení neúměrné náklady na obnovu kulturní 
památky, na kterou účastník řízení, jakožto veřejnoprávní instituce, nemá finanční prostředky. 
4) Rozhodující úředníci z Magistrátu města Ústí nad Labem ani Krajského úřadu Ústeckého 
kraje předmětné nemovitosti neviděli. 5) Rozhodnutí nevychází z odborných vyjádření nebo 
stanovisek. 6) Předmětné nemovitosti nejsou vystaveny v jednotném stavebním stylu, nejsou 
navrženy nikým významným a ani jinak nejsou spojeny s významnou osobností.“
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na 
základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí 
dostatečně odůvodnilo, že areál vily splňuje zákonem č. 20/1987 Sb. předepsané podmínky 
pro prohlášení za kulturní památku, o čemž svědčí v řízení prokázané skutečnosti a jejich 
vyhodnocení tak, jak je podrobně popsáno a objasněno v odůvodnění rozkladem napadeného 
rozhodnutí. Lze tedy shrnout, že v případě této vily jde o významný doklad stavitelství dané 
doby, neboť se v ní zachovalo, a to navzdory jejímu následnému využití, množství původních 
architektonických i dekorativních detailů, a to jak v reprezentativní tak v obytné části. Vila je 
navíc spojena s osobností Heinricha Schichta, který se významným způsobem zasloužil o 
rozvoj a stavbu města Ústí nad Labem.
Zdůrazňuji, že všechny dotčené orgány státní památkové péče ve smyslu § 3 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb., tj. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče a 
Magistrát města Ústí nad Labem, odbor školství, kultury, sportu a sociálních služeb, a rovněž 
odborná organizace státní památkové péče ve smyslu § 32 odst. 2 písm. e) zákona ě. 20/1987 
Sb., tj. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, shodně 
doporučily prohlásit objekt za kulturní památku. S odbornou argumentací těchto institucí se 
ztotožňuji, byť byla následně v řízení v rámci ohledání areálu vily zjištěna stavebně technická 
poškození objektů areálu, která však nejsou natolik zásadní, aby byla překážkou pro 
prohlášení areálu za kulturní památku, přičemž Ministerstvo kultury v napadeném rozhodnutí 
uvedlo, že ,„ ... při ohledání na místě nebylo zaznamenáno nic, co by nasvědčovalo ohrožení 
statiky celého domu nebo ostatních objektů v areálu.“ Rovněž příloha rozkladu, kde je popsán 
stavebně technický stav areálu, nesvědčí o tom, že by byl tento stav natolik havarijní, aby 
nebylo možno areál prohlásit za kulturní památku.
7
a
K jednotlivým námitkám a tvrzením uplatněným v rozkladu uvádím následující:
Co se týče námitky, že Ministerstvo kultury při svém rozhodnutí nerespektovalo 
základní zásady činnosti správních orgánů definované správním řádem, uvádím, že v rozkladu 
není objasněno, v čem by toto údajné nerespektování zásad mělo spočívat. Mám tak za to, že 
tato námitka je nepodložená, přičemž jsem v napadeném rozhodnutí ani v procesním postupu 
Ministerstva kultury v průběhu řízení neshledal nic, co by svědčilo o oprávněnosti této 
námitky.
Ohledně námitky, že napadené rozhodnutí postrádá odborná vyjádření, opírá se pouze 
o mínění, občanské postoje, eventuálně estetická vyjádření neopřená o relevantní vědecké 
poznání doložené seriózním bádáním, uvádím, že Národní památkový ústav, územní odborné 
pracoviště v Ústí nad Labem je odborná organizace státní památkové péče ve smyslu § 32 
zákona č. 20/1987 a ve svém oboru také znaleckou organizací. Návrh na prohlášení 
vypracovaný touto organizací je tudíž návrhem odborným.
K námitce, že Ministerstvo nezkoumalo expertně skutečný stav nemovitostí s tím, že 
stav těchto nemovitostí je popsán v příloze č. 1 tohoto rozkladu, uvádím, že Ministerstvo 
kultury v řízení o prohlášení za kulturní památku posuzuje památkové hodnoty objektu 
navrženého na prohlášení za kulturní památku. Expertní posudek o stavu objektu si vyžádá až 
v případě, kdy je zřejmé, že jsou ohroženy zkoumané památkové hodnoty. Toto ohrožení 
nebylo zjištěno, a to ani při místním šetření, které proběhlo i za účasti zástupců podatele 
rozkladu. V této souvislosti rovněž připomínám, jak již bylo uvedeno výše, že příloha 
rozkladu (analýza) jednak neprokazuje žádné výraznější ohrožení areálu jako celku, pouze 
konstatuje poškození objektu garáže, avšak nikoliv v tom smyslu, že by toto poškození garáže 
bylo neodstranitelné. Nadto nikde není uvedeno, kým byla tato analýza zpracována a tudíž jí 
nelze brát v potaz jako expertní posudek.
Co se týče námitky, že NPÚ nemohl být v roce 2010 a ani dnes znám skutečný stav 
předmětných nemovitostí, když není žádný záznam o legální prohlídce a ani žádný generální 
souhlas vlastníka nemovitostí ke vstupu do objektů resp. na předmětné pozemky, uvádím, že 
vzhledem k tomu, že údaje v návrhu NPÚ byly ověřeny ohledáním na místě, jehož se 
zúčastnili i zástupci podatele rozkladu, pak je tato námitka bezpředmětná.
Ohledně opakované námitky, že předmětné nemovitosti jsou určitou kompilací 
stavebních stylů bez toho, aby blíže vyjadřovaly buď určitý architektonický styl, byly jakkoli 
výjimečné architektonicky či historicky, uvádím, že pro prohlášení věci za kulturní památku 
není nutné, aby objekt spadal do jednotného stavebního slohu nebo stylu. Navíc vila vznikla 
v době, kdy žádný jednotný styl či sloh již neexistoval. Na přelomu 20. a 30. let vedle sebe 
existovalo více soudobých stylů, jako je např. konstruktivismus a funkcionalismus, přičemž 
v této době stále ještě probíhala konzervativně laděná výstavba s využitím tradičních prvků a 
koncepcí typických pro dřívější architektonické styly, což je právě případ nyní řešené vily, 
která vykazuje zejména znaky neobarokního slohu. Vila je tudíž dobrým reprezentantem své 
doby. Jak bylo zjištěno při místním šetření, mimo jiné porovnáním s dobovými fotografiemi, 
nedoznal areál takové míry úprav, aby to bylo překážkou pro prohlášení za kulturní památku.
K námitce, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na návrh NPÚ, který předmětné 
nemovitosti neviděl, uvádím, že s touto námitkou, uplatněnou již během řízení o prohlášení za 
kulturní památku, se Ministerstvo kultury vypořádalo provedením místního šetření za účasti 
zástupců podatele rozkladu, kde byly zaznamenány rozdíly mezi návrhem a skutečným 
stavem objektu. V tomto směru však nebylo zjištěno zásadní poškození objektu, které by bylo 
překážkou pro jeho prohlášení za kulturní památku.
8
Co se týče opakované námitky, že z prohlášení Magistrátu města Ústí nad Labem není 
patrné, zda doporučuje předmětné nemovitosti prohlásit za kulturní památku či nikoliv, 
uvádím, že magistrát se v tomto řízení vyjádřil následovně: „Ve smyslu ust. § 3 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb. souhlasíme s prohlášením areálu vily ě.p. 1837 v Ústí nad Labem, k.ú. 
a obec Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, Ústecký kraj, za kulturní památku.“ Mám tak 
za to, že tato námitka není relevantní a je ryze formalistická, neboť věcně není rozdílu mezi 
souhlasem s prohlášením za kulturní památku a doporučením prohlásit věc za kulturní 
památku.
Ohledně námitky, že prohlášením za kulturní památku vzniknou vlastníkovi neúměrné 
náklady na obnovu kulturní památky, na kterou, jakožto veřejnoprávní instituce, nemá 
finanční prostředky, uvádím, že náklady na údržbu kulturní památky spočívají oproti běžné 
údržbě pouze v nárocích na použití určitých materiálů a určitých pracovních postupů, a na 
tyto materiály a postupy může vlastník kulturní památky žádat podporu formou dotací. 
U areálu předmětné vily není předpoklad jiných oprav, než těch způsobených zanedbáním 
údržby. Povinnost udržovat nemovitost vyplývá vlastníku i ze stavebního zákona a existuje 
bez ohledu na to, zda nemovitost je či není kulturní památkou. Připomínám, že UJEP je 
vlastníkem areálu vily již více než deset let. Tento vlastník objekt využíval jako 
vysokoškolské koleje. Pokud objekty areálu nejsou v perfektním technickém stavu, pak je to 
pouze nedodržováním povinností, které jsou vlastníkovi uloženy stavebním zákonem.
K námitce, že rozhodující úředníci z Magistrátu města Ústí nad Labem ani Krajského 
úřadu Ústeckého kraje předmětné nemovitosti neviděli, uvádím, že při ohledání areálu za 
účasti zástupců podatele rozkladu nebylo zjištěno, že by závěry a hodnocení učiněné těmito 
orgány státní památkové péče bylo v zásadním rozporu se skutečným stavem věci, přičemž 
byla zjištěna stavebně technická poškození objektů areálu, která však nejsou natolik zásadní, 
aby byla překážkou pro prohlášení areálu za kulturní památku.
Podotýkám, že prohlášení věci za kulturní památku neznamená absolutní 
zakonzervování jejího stavu. Prohlášení věci za kulturní památku rovněž není nijak v rozporu 
s jejím běžným užíváním, neboť kulturní památku lze opravovat, rekonstruovat, restaurovat 
nebo jinak stavebně technicky upravovat na základě závazného stanoviska příslušného orgánu 
státní památkové péěe dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. V daném případě je tímto orgánem 
Magistrát města Ústí nad Labem, odbor školství, kultury, sportu a sociálních služeb. Tento 
orgán bude každý jednotlivý zamýšlený stavební záměr (či jinou úpravu kulturní památky ve 
smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.) individuálně posuzovat z hlediska zájmů státní 
památkové péče a v následném závazném stanovisku vyjádří, zda zamýšlené stavební práce 
na kulturní památce jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné, a stanoví základní 
podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet 
ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při 
umožnění realizace zamýšleného záměru.
Na základě výše uvedeného proto shrnuji, že v tomto případě především závisí na 
citlivém a vstřícném postupu orgánu státní památkové péče dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., 
kterým je Magistrát města Ústí nad Labem, odbor školství, kultury, sportu a sociálních služeb, 
vůči účastníkovi řízení (vlastníkovi objektu), neboť úsilí vlastníka o zabránění prohlášení 
objektu za kulturní památku je vedeno též obavou z požadavků příslušného orgánu státní 
památkové péče ohledně formy a rozsahu užívání, údržby, úprav či rekonstrukce objektu (viz 
závěry analýzy v příloze rozkladu). Bude tedy nutno dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. dospět ke 
kompromisní podobě projektu rekonstrukce, která bude pokud možno co nejlépe vyhovovat 
požadavkům státní památkové péče, ale zároveň nebude pro vlastníka finančně nedostupná 
nebo technicky nerealizovatelná. Není v zájmu státní památkové péěe, aby přehnaně přísnými
9
a rigidními požadavky bylo fakticky zabráněno dalšímu užívání objektu a s tím spojené 
údržbě a případným citlivým rekonstrukcím objektu.
Dospěl jsem proto k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí bylo vydáno 
v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž ani námitkami v rozkladu 
nebyla vyvrácena prokázaná skutečnost, že areál vily svým charakterem a hodnotami 
vykazuje památkové hodnoty vymezené v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. Mám 
tak za to, že areál vily byl důvodně a oprávněně prohlášen za kulturní památku. Nezbylo mi 
proto než rozklad zamítnout a potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona ě. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Mgr. Jiří Schiiller, advokát, Balbínova 24, 120 00 Praha 2
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L., Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem 
Podmokelská 1/38, 400 07 Ústí nad Labem
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče 
Velká Hradební 3118/48,400 02 Ústí nad Labem
Magistrát města Ústí nad Labem, úsek státní památkové péče 
Velká Hradební 2336/8 401 00 Ústí nad Labem
13
10

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0134472.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Ústí nad Labem, Schichtova vila. Rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

11211822 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 370611283

Bližší specifikace:

Název	Schichtova vila
Číslo ÚSKP	105435
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 757795

Název objektu:

Část obce: Ústí nad Labem-centrum

Č. dom.: č.p. 1837

Ulice: Čajkovského

Č. or.: 94a

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Schichtova vila (právní stav 370611283)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 17113

Název lokality: Ústí nad Labem

Reálný typ: město statutární

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Kraj: Ústecký kraj

Schichtova vila (právní stav 370611283)

Kód CZ: 51738

Název lokality: Ostrov

Reálný typ: býv. městská čtvrť torzální

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Kraj: Ústecký kraj

Schichtova vila (právní stav 370611283)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 141

Název hist. regionu: Ústí nad Labem

Schichtova vila (právní stav 370611283)

Ke stažení Náhled Poslat žádost