Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

NPU - ústřední pracoviště
/l(\ljJ?hA  D o Š I °  21-6'2012 09:40
/ ? W / y  č j: NPU-302/52347/2012
Listů: 1 Příloh: 1
m  Ministerstvo kultury ¦ « " » " « «
TOr Maltézské náměstí 1 telefon: 257 085 111
y r /  118 11 Praha 1 fax: 224 318 155
V  M í y ____________________________________________________________________________ e-mail: epodatelna@mkcr.cz
Vážený pan Vážená paní
Dittrich Vojtěch Ing. Páteřová Alena
Plevenská 3110/7 Holečkova 2653/80
Praha 4 -  Modřany 143 00 Praha 5 -  Smíchov 150 00
Vážená paní Vážená paní
Dittrichová Alena Urbanová Eva
Metodějova 1466/7 Walter von der Vogelweidegasse 51
Praha 4 — Chodov 149 00 3400 Klostemeuburg
Rakousko
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne
MK 28110/2012 OPP Dvořáková Jana Ing. / 431 9. 5.2012
MK-S 431/2010 OPP
Věc: řízení o prohlášení souboru bývalé továrny na barvy F. J. Materny, který sestává z: 
administrativní budovy č.p. 313 a dvou dvorních budov na pozemku pare. č. 1064, spolu 
s pozemkem č. p. 1064, k. ú. Holešovice, Praha 7, za kulturní památku -  rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 431/2010 OPP 
ě. j. MK 28110/2012 OPP ze dne 9. 5. 2012 ve výše uvedené věci.
Á A U n 1
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 431/2010 OPP, č. j. MK 28110/2012 
OPP ze dne 9. 5.2012 M in is te rs tv o  kultury
odbor památkové péče '
Stejnopis rozhodnutí: 11 g Maltézské náměstí 1
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště č^o! ooog^/f 3íran%,
Národní památkový ústav, územní odbor. prac. v hl. m. Praze
Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče
Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha
vlastní
iiiiiiii|iiii li mm
$áS| Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 1 telefon: 257 085111
\  11811 Praha 1 fax: 224 318 155
V y  7  ____________________________________________________________________________ e-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: y  praze dne 9. 5. 2012
/I  -Ti C V ím ,"  Č.j.MK 28110/2012 OPP
za správností Sp. zn. MK-S 431/2010 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
administrativní budovu bývalé továrny na barvy J. Materny č. p. 313 na pozemku pare. 
č. 1064, k. ú. Holešovice, Praha 7 za kulturní památku.
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče n e p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších 
předpisů, hospodářské budovy na pozemku pare. č. 1064 (výrobní budovu a haly), k. ú. 
Holešovice, Praha 7, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném 
znění, jsou účastníky řízení: Ing. Dittrich Vojtěch, bytem Plevenská 3110/7, Praha 4, paní 
Dittrichová Alena, bytem Metodějova 1466/7, paní Páteřová Alena, bytem Holečkova 
2653/80, Praha 5 -  Smíchov 150 00 a paní Urbanová Eva, bytem Walter von der 
Vogelweidegasse 51, 3400 Klostemeuburg, Rakousko.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění předmětné kulturní 
památky do kopie katastrální mapy.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo od pana Jana E. Svobody podnět k prohlášení bývalé 
Matemovy továrny za kulturní památku. K podnětu se připojil Národní památkový ústav, 
územní odborné pracoviště v hl. městě Praze, který vymezil soubor bývalé továrny na barvy 
F. J. Materny takto: administrativní budova č.p. 313 a dvě dvorní budovy na pozemku pare. 
č. 1064, spolu s pozemkem č. p. 1064, k. ú. Holešovice, Praha 7, okres Hlavní město Praha. 
Ministerstvo kultury podnět Národního památkového ústavu vyhodnotilo, shledalo ho 
důvodným, a na jeho základě zahájilo řízení o prohlášení souboru za kulturní památku.
#
* s
Administrativní budova (1) na pozemku pare. č. 1064 (nyní je v procesu rozdělení 
pozemku 1064 na 1064/1 a 1064/2 - po oddělení na části 2 tohoto pozemku), je jednopatrový 
objekt, zastřešený plochou střechou, na který navazují ze tří stran přístavby: z jižní strany 
jednopatrová novostavba rovněž pro účely administrativy, z východní strany novostavba 
servisní haly a na východní straně rovněž nová servisní hala. Byla postavena ve 20. letech 20. 
století. Hlavní průčelí budovy, orientované do ulice Dělnická, je členěno výraznými 
výtvarnými prvky v kubistickém stylu. Je členěno symetricky, třemi osami, v patře se třemi 
okenními osami s obdélně ležatými okny, lemovanými profilovanou šambránou, v přízemí na 
středu je umístěna dvojice vstupních dveří, dvojboce zakončených, lemovaných profilovanou 
šambránou a kosodélným ležatým polem v nadpraží. Na obou stranách navazuje přízemní část 
s moderními výkladci, upravená v roce 1995. Celá fasáda je lemována výrazným 
profilovaným rámcem, klesajícím směrem ke středu fasády, kde nad římsou vybíhá nízký 
trojúhelný štít profilovaný shodně s římsou. Profilace šambrán a lišta štítu jsou vytvořeny 
z umělého kamene, z umělého kamene je i sokl do výše parapetu výloh, omítka je hladká. 
Tato profilace je v úrovni stropu přízemí zakryta linií novodobých říms přízemních hal, 
jejichž výrazná římsa přesahuje do průčelí administrativní budovy a tvoří novodobou součást 
podoby průčelí. Postranní fasády administrativní budovy jsou hladce omítnuté, jediným 
zdobným prvkem je dvakrát zalomená atika. Z jižní strany na budovu v plné ploše zakryté 
původní fasády navazuje novostavba, propojená s původní budovou průchodem v chodbě. 
Dřevěné výplně vstupu jsou volnou replikou původních dveří. Jejich výrazné kubistické 
tvarosloví navazuje zčásti na původní podobu dveří, uchovanou na fotografii, zčásti na 
kubistický portál vstupu.
V interiéru se dochovalo pouze několik původních prvků z kubistického období (dveře 
a několik okenních výplní, teracová dlažba ve vestibulu a ocelové kubistické zábradlí). 
Rekonstrukce v 90. letech se řídila kubistickou etapou stavby, byla obnovena podoba 
vestibulu včetně štukové výzdoby vestibulu a instalace replik svítidel v kubistickém stylu, 
původní výplně oken a dveří byly zčásti repasovány a zčásti vyrobeny repliky.
Hlavní výrobní budova (2) stojí na pozemku pare. č. 1064 (po oddělení na části 
1064/1) na obdélném půdorysu s plochou střechou. Budova byla založena v 80. letech 19. 
století jako jednopodlažní na obdélném půdoryse, množství přestaveb, přístaveb a nástavba 
však tuto časovou rovinu zcela setřely. Postupem let mnohokrát výrazně změnila podobu -  
nejnovější stavební úpravy z 90. let v dekoru fasády a prosklené stěny navazují na kubistický 
styl -  polystyrénové pásky výzdoby fasád a kovové profily prosklené stěny. Interiér 
neobsahuje uměleckořemeslné prvky.
Severozápadní (nárožní) hala (4) a západní haly (5) na pozemku pare. č. 1064 (po 
oddělení na části 1064/1) při východní a západní straně hlavního průčelí administrativní 
budovy v ulici Dělnická a při ulici Osadní jsou přízemní budovy, postavené ve 30. letech 20. 
století ve funkcionalistickém stylu, zastřešené plochou střechou. Severovýchodní hala (3) na 
pozemku pare. č. 1064 (po oddělení na části 1064/1) byla v roce 1995 zvýšena do úrovně 
patra -  novou ocelovou konstrukcí, která není nýtovaná, jak uvádí návrh, nýbrž svařovaná a 
místy šroubovaná. Z původních konstrukcí byla použita jen část základů. Její uliční průčelí 
respektuje vzhled z funkcionalistické etapy. Všechny haly byly prosvětleny v uličních 
fasádách prostornými výkladci. I haly (4) a (5) prošly v minulosti množstvím stavebních 
oprav, úprav a přístaveb, které změnily vnitřní dispozici i podobu fasád, výkladce a atikové 
poutače jsou novodobé -  inspirované původní funkcionalistickou podobou. Částečné změny 
doznala i konstrukce -  ocelové prvky ze druhé pol. 20. století. Současná podoba exteriéru 
i interiéru (vč. povrchů -  omítky, podlahy) pochází z 90. letech 20. století.
Jižní hala (6) na pozemku pare. č. 1064 (po oddělení na části 1064/1) je přízemní 
stavbou s plochou střechou, pravděpodobně založenou ve 20. letech 20. století. Stavba prošla 
rovněž množstvím stavebních oprav a úprav, které změnily vnitrní dispozici a podobu fasád i 
střechy, aniž by přinesly novou výtvarnou kvalitu. Současná podoba pochází ze druhé pol. 20.
1 i
století. Mezi touto budovou a budovou pod č. 5 je umístěn vjezd do dvora z ulice Osadní, 
zvýrazněný dvěma pilířovými branami. Umístění širší z bran je patrně výsledkem dodatečné 
úpravy po roce 1969 (kopie původní brány). Hlavice pilířů bran jsou zakončeny římsou 
a nízkým nástavcem.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. městě Praze ve svém 
stanovisku mimo popis stavby dále uvádí k historii objektu:
„Zcela původně sloužil areál jako továrna bronzových a kovových barev firmy Josef 
Bulis. V roce 1893 objekt zakoupil F. J. Materna, majitel továrny na barvy, který zde provedl 
řadu stavebních úprav včetně realizace nového kubistického průčelí do Dělnické ulice. 
(Původní sídlo firmy Bulis bylo na Novém Městě v dnešní ulici Politických vězňů). Materna 
v Holešovicích továrnu provozoval až do roku 1930, kdy objekty prodal a postavil si nový 
tovární areál v Praze - Hostivaři. Objekty v Holešovicích získala firma Autoarma Ottmar a 
spol., která provedla další dílčí stavební úpravy, zejména ve výrobních objektech (30. a 40. 
léta a poté po roce 1945). Od roku 1969 zde sídlily dílny Praga. V r. 1994 byly provedeny 
stavební úpravy pro prodejnu automobilů Jaguar, v současné době zde sídlí prodejna a 
autoopravna značky Citroen.
Počátek historie továrny na bronzové a kovové barvy Bulis se datuje rokem 1880 (odkoupení 
pozemku). Stavba byla zrealizována podle plánu stavitele V. Džbánka z r. 1881., v I. 1885 a 
1886 proběhly dílčí drobné přístavby (prádelna, kolna). Z této doby pochází hlavní, původně 
přízemní hloubková budova, souběžná s Osadní ulicí, s přiléhající kotelnou a komínem na 
západní straně do nádvoří. V roce 1889 se uskutečnily další stavební úpravy, zejména 
rozšíření této budovy při Dělnické ulici. Původní situace objektu, včetně jeho oplocení, 
vycházela na jižní straně ze staré předregulačni situace Holešovic při staré cestě vedoucí z 
jihovýchodu k severozápadu. Teprve dostavbou v roce 1898, df. protažením uliční budovy až 
k nároží, nového oplocení a skladišť při něm, získal areál svůj dnešní rozsah a místo v rámci 
uliční sítě Holešovic. Podle tohoto plánu byla postavena ohradní zeď při obou ulicích a k ní 
přiléhající budovy skladišť (stavitel Špalek), již  pro nového majitele F. J. Maternu, další plán 
přístavby pochází z roku 1902. Další adaptaci provedl v roce 1911 stavitel Josef Vaňha.
V r. 1920 proběhla rozsáhlá úprava v severovýchodní části závodu při Dělnické ulici, když 
byla přestavěna patrová kancelářská budova a upraveny další objekty továrny podle projektu 
stavitele J. Raita. Fasádní řešení průčelí do Dělnické ulice v kubistickém duchu je  dílem 
architekta Rudolfa Stockara. Z tohoto období pochází rovněž zvýšeni původně přízemního 
hloubkového křídla na jednopatrové. V průběhu meziválečného vývoje ve 20. letech pak 
k tomuto křídlu přibyla další přízemní přístavba na severní straně a výrobní budovy na 
východní straně ve dvoře. Patrně nerealizovaná zůstala přístavba patra na nároží Dělnické 
a Osadní z roku 1921, výškově navazující na patrovou budovu při Dělnické, kde mělo 
pokračovat další patrové křídlo (rovněž podle plánu R. Stockara v kubistickém duchu).
Zr. 1924 pochází plán na přístavbu přízemního objektu bytu domovníka a výpravny do 
Dělnické s drobnou přízemní replikou Stockarovy fasády, která však zůstala rovněž 
nerealizována. Z roku 1931 pochází plán zaměření objektu továrny (arch. Vladimír Kříž). Ve 
30. letech následovala řada dalších dílčích úprav, především přístaveb, a to jednak z roku 
1931 podle projektu architekta V. Engela (z této doby pochází i zásahy do přízemí, především 
překrytí přízemí kubistické fasády včetně oken a portálu). V roce 1934 V. Engel vypracoval 
další plán adaptace, přístavby a úpravy přízemního křídla do Dělnické a Osadní. Tento záměr 
se ale neuskutečnil, zrealizována byla čistě funkcionalistická varianta se zaobleným nárožím, 
v jádře dochovaná dodnes (viz archivní foto). V části před kubistickou fasádou byl průběžný 
pás výkladců přerušen při rekonstrukci v roce 1994, kdy byl portál odhalen a výkladce 
zkráceny, nebyla však obnovena zakrytá původní okna přízemí, poškozená nejspíše již  
úpravou přízemí ve 30. letech. Tuto přestavbu se zaobleným nárožím však není možno plně 
doložit původním projektem.
1 t
Z roku 1930 pochází rovněž nerealizovaný projekt budoucího zastavění části parcely 
navazující vlevo na kubistickou fasádu obytným domem (arch. a stav. Jan Rait). Přízemní 
fasáda s výkladci na levé straně od střední kubistické budovy byla postavena až při 
rekonstrukci 1994, fasádně přizpůsobena staršímu objektu. V poválečném období (1946) byly 
upravovány a přestavovány zejména stropní konstrukce některých částí výrobních budov 
(arch. Václav Engel), zejména původní otevřené kůlny v zadní části dvora (z Osadní ulice). 
Tím se zároveň uzavřel stavební vývoj areálu až do jeho rekonstrukce v letech 1994 - 1995. 
Oblé nároží objektu je  zachyceno až na plánu (situaci) z roku 1955, zatímco plány do roku 
1946 zachycují pravoúhlý tvar nároží, plánově ale není doložena stavební úprava se 
zaobleným nárožím. Autentický stav se zaobleným nárožím, zřejmě meziválečný z konce 30. 
let, zachycují i fotografie nároží z doby předváleční i z období před rekonstrukcí.
V roce 1995 byla provedena rekonstrukce uliční fasády včetně je jí kubistické části a přízemí 
bylo upraveno k účelům autosalonu. Při této rekonstrukci byla restaurována přední kubistická 
budova (1), u hlavní budovy (2) byla rozšířena plocha dvora na místě odstraněné přístavby 
kotelny a komína (zbořen po 1969) a částečně upraveno zadní průčelí po zboření přízemní 
přístavby na severní straně. Vlevo od kubistické patrové fasády  v Dělnické byla postavena na 
místě dvora a starších přízemních dílen nová přízemní hala servisu, fasádně sjednocená 
s výkladci na pravé straně. Při Osadní ulici byla zřízena v severozápadním nároží parcely 
druhá, široká brána do areálu, při rekonstrukci 1994 znovu postavená jako replika původní 
brány včetně pilířů. Z vnitřní strany ohrazení pak byly částečně zbořeny a nově dostavěny 
přízemní původní dílenské budovy. “
K památkové hodnotě objektu návrh uvádí:
„Hodnotný historický industriálm areál, dokládající kontinuální historický a stavební vývoj 
od konce 19. století. Architektonickou dominantou areálu je  slohově ojedinělá stavba 
administrativní budovy při Dělnické ulici, postavená architektem Rudolfem Stockarem 
(1886—  1938) ve stylu plošného kubismu ojedinělým řešením štítové partie fasády. Architekt, 
celým jménem Rudolf Mana Jan Stockar von Bernkopf byl žákem Jana Kouly, po roce 1919 
samostatně činný, člen uměleckoprůmyslového spolku Artěl a autor řady škol v tehdejším 
Československu a dvou nemocnic na Slovensku, v Praze stavěl převážně obytné domy na 
Vinohradech a v Dejvicích. Úprava administrativní budovy představuje ojedinělý doklad 
vývoje české architektury, aplikované na objekt industriálního určení, zajímavý i z hlediska 
osobního uměleckého vývoje samotného autora. Celý areál je  dokladem industriálního 
komplexu, vzniklého současně s rozvojem urbanistického celku Dolních Holešovic 
a zachovávající autentickou hmotovou skladbu celku i kontinuitu provozu (Autoservis). 
Značnou ztrátou je  ovšem zboření původní kotelny a zejména komína, který tvořil 
architektonickou a pohledovou dominantu areálu. Objekt je  po rekonstrukci, provedené v roce 
1995, stavebně stabilizován a zajištěn. Při rekonstrukci byly respektovány architektonicky 
hodnotné a dominantní hmoty a části areálu (komín v této době již  patrně nestál), s funkčním 
posunem brány v Osadní ulici. V řešení nových prvků fasád (prosklení části dvorní fasády, 
dlouhé fasády dvorního křídla, motivy v členění vrat a vstupů) navázal architekt na kubistické 
motivy průčelí, dostavby jsou řešeny architektonicky a hmotově s ohledem na stávající 
budovu.
Rekonstrukce je  příkladem zdařile obnoveného industriálního areálu, představujícího zároveň 
linii výrobní kontinuity provozu od meziválečného období. “
Stanovisko odkazuje na odbornou literaturu: Svoboda, J. A. - Lukeš, Z. - Havlová, E.: 
Praha 1891 —  1918 v: Kubistická Praha (Cubist Prague). Průvodce, Praha 1995, s. 125, 
Kapitoly o architektuře velkoměsta, Praha 1997. s. 96-97, Švácha, R.: Lomené, hranaté 
a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000, s. 47.
Účastníci řízení, uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí, byli o zahájení řízení 
vyrozuměni podle § 3 odst. 2 zákona ě. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění 
(dále jen: o státní památkové péči) dopisem Ministerstva kultury ze dne 13. 7. 2011, pod zn.
* f
MK-S 431/2010 OPP, č.j. MK 36477/2011 OPP, a byli informováni o svých právech 
a povinnostech v řízení.
Možnosti seznámit se se spisem využil Ing. Vojtěch Dittrich dne 25. 7. 2011 a následně 
se účastníci řízení společně vyjádřili v dopise ze dne 13.7.2011, v němž vyjadřují nesouhlas 
s prohlášením celého souboru za kulturní památku. Především upozorňují na omyly 
a nepřesnosti v podkladech od Národního památkového ústavu a přikládají Architektonicko 
-  technické zhodnocení zástavby na č. pare. 10604, k. ú. Holešovice od fy Ackermann 
architekti s. r. o., s jehož závěry se ztotožňují. Tento materiál byl vypracován jako oponentní 
posudek návrhu Národního památkového ústavu (dále jen „návrh“). Na základě tohoto 
materiálu účastníci řízení navrhují řízení buď zastavit, nebo přehodnotit rozsah souboru, 
neboť hodnotnou částí souboru jsou pouze kubistické prvky kancelářské budovy postavené 
podle plánů R. Stockara - severní fasáda a vstupní chodba. Předložený materiál na rozdíl od 
posudku Národního památkového ústavu čerpá podklady též z archivu účastníků řízení. 
Uvádí, že text návrhu byl odkázán pouze na studium pramenů ze stavebního úřadu, kde se 
nalézá jen zlomek dokladů. Rovněž neobsahuje detailní popis jednotlivých budov. Hodnocení 
se nevztahuje ke skutečnému aktuálnímu stavu všech částí souboru. Ocitujeme zde pouze 
nej zásadnější pasáže:
„2.1.1 Nej cennější částí areálu je  bezesporu severní fasáda kancelářské budovy postavené 
v duchu plošného kubismu dle návrhu architekta Rudolfa Stockara (1886-1938). Tato fasáda 
byla však poměrně záhy po svém dokončení změněna (z pohledu čistoty slohové jednoty je  na 
místě slovo „poškozena ) funkcionalistickou úpravou parteru, kdy byl zlikvidován zajímavý 
vstupní portál s dvojicí přízemních oken s kubistickými šambránami. V 90. letech minulého 
století byla fasáda za entuziasmu a citlivého přístupu vlastníků částečně vrácena do 
původního stavu odstraněním výše popsaného funkcionalistického lemu, který byl na „těle" 
kubistické stavby nově šikmo zakončen. Zcela nově byl na základě fotodokumentace proveden 
vstupní dvojportál včetně dřevěných výplní. Provedení portálu je  z umělého kamene, ostatní 
jeho plochy jsou omítkové.
2.1.2 Ve vstupní hale bylo dle fotografie zcela nově vytvořené svítidlo, nové obklady z černých 
obkladaček, repase původních dveří, nově byl vytvořen páskový kubistický dekor v horní 
partii bočních stěn. Ostatní interiéry jsou stávajícím provedením z rekonstrukce z 90. let min. 
století, s keramickou dlažbou a rastrovými minerálními podhledy. Dveřní výplně částečně 
velmi volné novodobé repliky původních kubistických, částečně zcela účelové hladké dřevěné. 
Okenní výplně plastové s novodobým kováním.
2.1.4 Budova kancelářského traktu s kubistickým průčelím je  zajímavým dokladem 
kubistiického slohu a je  vhodné uvažovat s je jí částečnou památkovou ochranou. 
Nejhodnotnější je  fasáda do ulice Dělnická a vstupní vestibul — chodba. Dnes již  sice nejde 
bohužel o konstrukcemi a materiály autentické dílo, nýbrž o novodobé provedení vytvořené 
dle původní historické fotodokumentace. Nicméně obnovená budova díky kvalitnímu 
provedení a ušlechtilosti materiálu přesto působí přesvědčivě. Vzhledem k neexistenci 
původních prvků  v dalších částech interiéru a převaze ryze účelových a nedobových materiálů 
se nám jeví památková ochrana ostatních vnitřních částí administrativního traktu jako 
neodůvodněná. (...) 2.5.2 Interiéry středního objektu (2) jsou velmi různorodé a zahrnují 
prostory realizované od padesátých do devadesátých let minulého století. (...) Kancelářské 
prostory uvnitř budovy jsou řešeny účelově a bez výtvarných ohledů s využitím typových 
a průmyslově vyráběných výplní otvorů v době hlavní rekonstrukce (1995). “
Na žádost Ministerstva kultury v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb., v platném znění, zaslal své stanovisko Magistrát hl. m. Prahy, Odbor památkové péče. 
V dopise ze dne 19. 8. 2011, č. j. S-MHMP 596623/2011 doporučuje prohlášení pouze 
administrativní budovy č. p. 313, neboť obsahuje autentické historické prvky, které 
stanovisko dále specifikuje: „kubistická stavba sprůčelím od architekta Rudolfa Stockara,
veřejný interiér s kubistickými prvky, autentická okna z doby výstavby objektu ve vstupním 
průčelí ve 2.NP, a s replikami historických prvků (portál, vstupní dveře, nástropní světlo, 
kyvné dveře)u. O ostatních věcech souboru stanovisko uvádí: „Areál jako celek prošel 
několika přestavbami ve 2. pol. 20. stol. a radikální přestavbou z let 1994-95. Tyto přestavby 
poškodily a změnily provozní zázemí i prvky historického technického vybavení. Soubor 
staveb neslouží svému účelu. Z hlediska uměleckohistorického nelze doporučit prohlášení 
souboru za kulturní památku jako celku, neboť soubor nebyl zcela zachován. “
Dne 15. 9. 2011 proběhlo za účasti odborné pracovnice Ministerstva kultury ohledání 
věci. Bylo konstatováno, že popis souboru v architektonicko-technickém zhodnocení, 
dodaném účastníky řízení, odpovídá současnému stavu souboru. Bylo konstatováno, že 
interiéry budov z výjimkou administrativní budovy (1) nevykazují žádné uměleckořemeslné 
či řemeslné prvky (výplně oken a dveří i povrchy stěn a podlah jsou ze 2. pol. 20. století), 
nekoncepční přístavby a přestavby významně pozměnily vnitřní dispozici včetně umístění 
okenních a dveřních výplní. Vnitřní dispozice největší — původně výrobní budovy je značně 
nepřehledná, jednotlivé časové vrstvy ve hmotě všech objektů vyjma administrativní budovy 
(1) jsou setřeny, s výjimkou kubistických a funkcionalistických prvků. U funkcionalistické 
etapy přestavby se nedochovaly původní autentické prvky — ačkoli nejnovější přestavba z 90. 
let navázala na funkcionalistický výraz uličních fasád hal, jde o volné repliky původních 
prvků, které se nedochovaly (výkladce a atiková linie římsy). Ocelová konstrukce haly 
obj ektu (4) j e novodobá.
Dne 19. 9. 2011 účastníci řízení doplnili Stavebně — historické posouzení, vypracované 
pro účely tohoto řízení PhDr. Josefem Holečkem. Tento materiál především dokumentuje 
historii jednotlivých stavebních etap souboru a doplňuje ji dobovými fotografiemi. Posouzení 
přehledně uvádí jednotlivé etapy stavebního vývoje areálu:
„Celkový sumární přehled stavebního vývoje areálu byl nastíněn již  v návrhu na prohlášení 
za kulturní památku, vypracovaný dne 11.6. 2010 Národním památkovým ústavem. Údaje tam 
uváděné odpovídají skutečnosti, a proto zde nebudou opakovány, pro přehlednost je  na tomto 
místě vymezena základní rámcová etapizace vývoje areálu, která zachycuje jeho zásadní 
proměny, nikoliv však řadu dílčích, mnohokrát prováděných drobných úprav, pro něž ani 
neexistují archivní doklady.
1881 —  1886 —  etapa založení průmyslového provozu:
Založení přízemní hlavní výrobní budovy, kolmé na dnešní Dělnickou ulici, stavba komínu 
a drobných budov po obvodu areálu. Tato časová vrstva v pozdějším vývoji téměř zcela 
zanikla.
1920 a 20. léta - vybudování kancelářské budovy do Dělnické ulice a rozšíření hlavní výrobní 
budovy dostavbou a nástavbou:
Nejvýraznější rozšíření areálu, stavba kancelářské budovy do ulice Dělnická dle návrhu 
architekta Rudolfa Stockara, zásadní rozšíření hlavní výrobní budovy směrem východním, 
nástavba patra. Výrobní haly byly přízemní, shora osvětlované, fasády do dvorního prostoru 
proto postrádaly rozměrnější, kovovými rámy členěná okna, příznačná pro industriální 
architekturu.
1924 - vybudování přízemních funkcionalistických hal při severní straně areálu:
Tyto haly vytvořily souvislou frontu areálu na severní straně, byly pojaty ve výrazném až 
expresivní funkcionalistickém slohovém projevu. Souvisely se změnou výrobního programu, 
orientovaného na automobily. Zasáhly provozně do kancelářského domu a zakryly
a poškodily přízemní část jeho průčelí. Tato časová vrstva ve hmotě a konstrukcích téměř 
zanikla.
2. polovina 40. a 50. léta - opakované přestavby hlavní provozní budovy. V tomto desetiletí
byla opakovaně upravovaná ve vnitřních konstrukcích a interiérech zejména hlavní výrobní 
budova.
Socialistická éra všeobecně:
Zánik výkladců a interiérů obou přízemních hal na severní straně v souvislosti se změnou 
využití (z obchodu na autodílnu). Rada dílčích nehodnotných úprav v interiérech i exteriéru 
areálu.
Počátek 90. let - celková přestavba a doplnění areálu, pokus o rehabilitaci kubistického 
kancelářského domu:
Dostavba hlavní provozní budovy, změna jejího architektonického výrazu ve fasádě, náhrada 
obou přízemních hal do Dělnické ulice novými stavbami, nová stavba západní přízemní haly. 
Pokus o rehabilitací architektury kancelářského domu od R. Stockara. “
Posouzení v závěru uvádí, že vzhledem k dochovaným hodnotám považuje za dostatečnou 
jejich ochranu v rámci památkové zóny. Účastníci řízení pak v průvodním dopisu ze dne 16. 
9. 2011 vyjadřují týž názor, a sice, že „prohlášení jakékoli části areálu za kulturní památku je  
neadekvátní a postačujícíje památková ochrana v rámci památkové zóny“.
Účastníci řízení byli v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, informováni v dopise ze 
dne 3. 11. 2011, pod zn. MK-S 12058/2011 OPP, o tom, že již byly shromážděny všechny 
podklady pro rozhodnutí a byli výzvám, aby se vyjádřili jak k nim, tak ke způsobu jejich 
zjištění, případně navrhli jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Účastníci řízení poté 
zaslali společné stanovisko v dopise ze dne 3.11. 2011 (doručený dne 8.11.2011), v němž 
vyjadřují nesouhlas se závěry stanoviska MHMP: „Zástupce magistrátu nevyhodnotil 
v krátkém čase stupeň přestavby kancelářského objektu, zejména pak skutečnost, že v přízemí 
zasahují do dispozice recentni provozní haly. Dále pak nevyhodnotil, že stejně je  zasažena 
část chodby v prvním patře. Také nerozpoznal, že fasáda není autentická v materiálu ani 
detailu, respektive, že je  autentická jen částečně, a to v materiálu až v prvním patře, jinak je  
z materiálového i architektonického hlediska nedokončenou a nedokonalou rekonstrukcí. 
Vstupní dveře jsou replikou a sama existence původních oken není pro prohlášení za kulturní 
památku dostatečným důvodem. Dále pak sdělujeme, že stavba není solitérem, architektonicky 
má a vždy měla řešeno jen uliční průčelí, je  hmotově propojena s bývalou hlavní provozní 
budovou a je jí oddělení by vyžadovalo geodetické vyměření. “
Ministerstvo kultury následně v dopise ze dne 3. 1. 2012, č. j. MK 389/2012 OPP, 
zaslalo všem účastníkům kopii vyhlášky č. 10/1993 hl. m. Prahy ze dne 28. 9. 1993, kterou 
byla ustanovena městská památková zóna Dejvice, Bubeneč, horní Holešovice. Hranice této 
památkové zóny prochází Bubenskou ulicí. Předmětný soubor se nenalézá na území městské 
památkové zóny, nýbrž pouze na území ochranného pásma Pražské památkové rezervace. 
Účastníkům řízení byla dána možnost doplnit své stanovisko.
Této možnosti využili v dopisu ze dne 23.1. 2012, v němž uvádějí souhlas s adekvátní 
památkovou ochranou hodnotných částí a prvků původní kubistické kancelářské budovy 
postavené ve 20. letech 20. století. Dále uvádějí: „Protože tato budova nemá vlastní popisné 
ani parcelní číslo nechali jsme zpracovat geometrický plán, který jasně vymezuje území 
(parcelu č. 1064/2 k. ú. Holešovice, na kterém se nacházejí památkově cenné části a prvky 
kubistického objektu, jak je  podrobně dokladováno již  v námi dříve předaných zhodnocení 
a posouzení. Geometrický plán je  předán k zaregistrování na příslušný Katastrální úřad 
a jedno jeho vyhotovení předkládáme v příloze s kopií jeho podání na KÚ. Žádáme, aby 
v textu byly specifikovány důvody prohlášení a hodnoty k ochraně, v rámci vymezeného území 
(pare. č. 1064/2), jde zejména o uliční fasádu, schodiště a vstupní halu -  chodbu. Ostatní 
části jsou naopak poškozené a zničené utilitárními přestavbami. I  to by dle našeho názoru 
mělo být z textu prohlášení zřejmé, a to proto, že jde o části, které budou jistě i v budoucnosti 
upravovány a neměly by tedy být neodůvodněně fixovány jako památková hodnota. “ 
Přiložený geometrický plán vyznačuje obrys půdorysu původní kancelářské budovy dle 
projektu Jana Raita.
Během hodnocení Ministerstvo kultury zvážilo výše uvedené jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech. Po prostudování všech shromážděných podkladů včetně prohlídky 
celého areálu přímo na místě konstatovalo, že celý areál prošel během svého stavebního 
vývoje množstvím proměn, vynucených změnami náplně i technologií. Nejstarší historická 
etapa vývoje je ve hmotě objektů zcela setřena pozdějším vývojem, dochována je pouze 
půdorysná stopa původního oplocení a část pilířů vstupní brány. Další významná etapa -  20. 
léta 20. století (vybudování kancelářské budovy do Dělnické ulice a rozšíření hlavní výrobní 
budovy dostavbou a nástavbou) je uchována pouze částečně. Hlavní výrobní budova prošla 
později radikálními proměnami, které výrazně proměnily jak exteriér tak interiér, aniž by 
přidaly nějakou novou kvalitu. Vnitřní dispozice je značně nepřehledná, budova postrádá 
jednotnou koncepci. Interiér ani exteriér neobsahuje architektonicky ěi řemeslně hodnotné 
prvky. Budova se rozrostla natolik, že z jihu obklopila administrativní budovu, sniž je 
komunikačně propojena. Rovněž je komunikačně propojena z novostavbou severovýchodní 
haly. Ostatní přízemní haly (4), (5), (6) jsou stavebními zásahy natolik poznamenány, že 
pozbyly původní výraz. Jediné hodnotnější prvky -  uliční výkladce a atikový pás vývěsního 
štítu, jsou repliky inspirované původní podobou ve funkcionalistickém stylu. Jde však 
o novodobé repliky, bez památkové hodnoty. Jedinou stavbou souboru, která vykazuje 
památkovou hodnotu, je administrativní budova, postavená podle projektu arch. a stav. Jana 
Raita z r. 1920. Konstrukčně i dispozičně jde o zcela běžnou stavbu své doby, kterou však činí 
jedinečnou kubistická výzdoba fasády a vstupního prostoru se schodištěm, podle návrhu 
R. Stockara. Úprava fasády ve stylu plošného -  dekoračního kubismu se dochovala pouze 
zčásti -  v úrovni parteru byla poškozena již vzápětí -  ve 30. letech 20. stol. radikální 
funkcionalistickou přestavbou a přístavbou sousedních hal: v přízemí byly na místě oken 
probourány velké otvory výkladů, byly osekány kubistické římsy a osazen průběžný pás 
vývěsních atikových poutačů. Autentické jsou tedy pouze kubistické římsy v úrovni 1. patra 
a atiky, parter byl citlivě rekonstruován podle původní kubistické podoby průčelí, přičemž 
byla snaha přizpůsobit tomuto výrazu i repliky ve funkcionalistickém stylu. Vstupní dveře 
jsou volnou replikou původních, původní je zajímavé zábradlí v kubistickém stylu. Ve 
vestibulu se dochovala původní teracová dlažba a repasované kyvné dveře v kubistickém 
stylu. V interiéru se dochovalo několik dalších dveří a oken v kubistickém stylu, podle jejich 
vzoru byly vyrobeny repliky. Další hodnotné prvky interiér neobsahuje. V přízemí byly 
prolomeny otvory, propojující prostor se sousedními halami (3 a 4). 
v, Ačkoli administrativní budova prošla radikálními stavebními zrněnými v úrovni 
přízemí, uchovala si přesto značnou část mimořádně hodnotné kubistické úpravy průčelí i část 
původních kubistických prvků v interiéru (dveře, okna, zábradlí). Citlivá rekonstrukce z 90. 
let 20. století navázala na tuto nejhodnotnější etapu stavebního vývoje, zrekonstruovala 
dochované části kubistických prvků aěástečně doplnila nedochované části cenných 
kubistických prvků fasády i interiéru. Zde je na místě připomenout, že promítnutí vlivu 
kubistického stylu do architektury a užitého umění je unikátní fenomén českých zemí. Zrodil 
se kolem roku 1910 a trval poměrně krátce, přesto však zanechal v podobě nečetných 
dochovaných staveb a předmětů užitého umění výraznou stopu. Z důvodu této jedinečnosti 
a ojedinělosti jde o zcela výjimečný příklad použití kubistických dekoračních prvků na 
budově továrního areálu.
Ministerstvo kultury proto dospělo k závěru, že administrativní budova bývalé továrny 
na barvy J. Matemy představuje mimořádně cenný doklad aplikace plošného kubismu 
v továrním areálu ve 20. letech 20. století. Splňuje proto podmínky pro prohlášení věci za 
kulturní pamatku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve 
znění pozdějších předpisů. Ostatní objekty, které stojí na stávajícím pozemku pare. č. 1064 k 
ú. Holešovice, po množství přestaveb a přístaveb zcela pozbyly autentický výraz. Proto spolu 
s pozemkem pare. č. 1064, k. ú. Holešovice, Praha 6, nesplňují podmínky pro prohlášení věci
< ,
za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podám 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové 
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu 
proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury 
na výše uvedenou adresu.
m l i l '
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
/«.V A.
/  ¦'$' o \
V příloze: situační zákres do mapy katastru I /  / '  c  y
fováínv n w 68 U? / ? ění k",tU? í Pamáíky - administrativní budovy bývalé Maternovy
Dare L^"? f DZ.emklJ par^ c' 1064 (P° připravovaném oddělení na pozemku
pare. c. 1064/2), k. u. Holešovice, okres hl. město Praha, Praha 7, do kopie katastrální mapy.
Nedílná součást výroku rozhodnutí MK č.j. 28110/2012 OPP ze dne 9. 5.2012.
značení prohlášené budovy: \Z //Y ?\
značení neprohlášených budov: j; ,
• Publikace dat ISKN Tisk - Os :843ms, 813 prvků. Stránka č. 1 z 2

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0136089.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Praha, jiná správní stavba - administrativní budova býv. továrny na barvy J. Materny. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

13397174 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 662871614

Bližší specifikace:

Název	administrativní budova býv. továrny na barvy J. Materny
Číslo ÚSKP	104811
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 10856193

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení památkou
Číslo	MK 28110/2012 OPP
Datum nabytí právní moci	11.06.2012
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	662871614 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 72166

Název objektu: Administrativní budova továrny J. Materny

Část obce: Holešovice

Č. dom.: č.p. 313

Ulice: Dělnická

Č. or.: 20

Kat. území: Holešovice

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

administrativní budova býv. to… (právní stav 662871614)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 61037

Název lokality: Nové Holešovice

Reálný typ: hl. městská čtvrť (neúřední)

Kat. území: Holešovice

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

administrativní budova býv. to… (právní stav 662871614)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

administrativní budova býv. to… (právní stav 662871614)

Ke stažení Náhled Žádost o užití