Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

J Národní památkový ú stav
ústřední pracoviště
,  Valdštejnské nám. 3/162, Praha 1
D o š l ° ............  -  2 - 01-  2007 ............
Přílohy:.................. Odd: ....
\  . ¦ ¦ . ' v ý - . ' í
V Praze dne 2 1 . prosince 2006
Č.j.: 18734/2006
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 26. 10. 2006, doplněného podáními ze dne 27.
10. 2006 a 10. 11. 2006 Tesco Stores ČR, a.s., IČ 45308314, se sídlem Veselská 663, 199 06 
Praha 9 -  Letňany, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, 
vložka 1377, právně zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 10. 2006 JUDr. Radkou 
Konečnou, advokátkou, se sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, číslo registrace u ČAK: 9000 
(dále též „účastník“ nebo „Tesco Stores ČR, a.s“), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. 4389/2006 ze dne 2. 10. 2006, kterým se prohlašuje za kulturní památku podle ustanovení § 2 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 
č. 20/1987 Sb.“) soubor věcí obchodního domu Máj/Tesco čp. 63 na nároží ulic Národní třída 
a Spálená v Praze 1 -  Novém Městě, k.ú. Nové Město, který sestává z objektu čp. 63 
(nacházejícího se na pozemcích parcelní čísla 737, 738/1, 738/2 a 2387/2) a pozemků parcelní 
čísla 737, 738/1, 738/2, 738/3, 2387/2. Podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b), § 152 odst. 4 
a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 
odst. 3 správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :
rozklad s e  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
s e  p o t v r z u j e .
: ]
O d ů v o d n ě n í :
, . , : . .. . ' -\  . ' . \  
Rozkladem podaným v zákonné lhůtě se Tesco Stores ČR, a.s domáhá, aby bylo zrušeno 
rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. 4389/2006 ze dne 2. 10. 2006.
1
" - : ¦ ' . - - • '] *’ - /
íl ,
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 22. 3. 2006 podnět prof. PhDr. Rostislava Šváchy, 
CSc., bytem Rakovského 3143, 143 00 Praha 4, na prohlášení souboru věcí obchodního domu 
MÁJ/TESCO čp. 63 na nároží ulic Národní třída a Spálená v Praze 1 -  Novém Městě za kulturní 
památku. Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. ve svém podání především uvedl, že obchodní dům 
Máj/Tesco z let 1972 -  1975 patří nepochybně k nej významnějším příkladům české architektury 
70. let 20. století. Navrhli ho architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z 
libereckého ateliéru SIAL, který v roce 1968 založil autor televizní věže na Ještědu Karel 
Hubáček a který se stal ojedinělým centrem nezávislé a nekonformní české architektonické 
tvorby v těžkých letech normalizace po sovětské invazi. Plány týmu Eisler-Masák-Rajniš 
provedly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. Uměleckohistorická cena obchodního 
domu Máj/Tesco spočívá především ve schopnosti jeho autorů vyrovnat se pohotově a 
samostatně s podněty, které na přelomu 60. a 70. let 20. století přinášely nejprogresivnější směry 
současné západní architektury, a to zejména hnutí high těch a neofunkcionalismus. K architektuře 
high těch, která se v době stavby Máje teprve začínala rozvíjet, se pražské dílo hlásí zvláštnostmi 
své stavební technologie v čele s metodou suché montáže, způsobem, jakým dům stavěl na odiv 
složky své infrastruktury, zejména barevně natřená potrubí na stropech obchodních místností 
(dnes zakrytá podhledy z roku 1992), i důrazem na své mechanické prvky, zejména eskalátory v 
prosklené schodišťové hale, které měly návštěvníkům domu i divákům na ulici přinést radost z 
pohybu. Jde tu o rysy, jaké se výrazně uplatnily v nej významnější stavbě raného údobí high těch, 
v Centre Georges Pompidou v Paříži (1972 -  1977) od architektů Renza Piana a Richarda 
Rogerse. Je však nutno vzít v úvahu, že Máj byl dokončen o dva roky dříve než jeho slavnější 
pařížský protějšek, což mu v kontextu evropské architektury tohoto období dává nepominutelný 
význam. Neofunkcionalistické složky Máje spočívají hlavně v důrazu na tenkost jeho pláště, 
prolamovaného pásovými okny a velkými skleněnými plochami, a v asymetrických prvcích jeho 
kompozice. Také zde je nezbytné vzít v úvahu, že neofunkcionalistický směr se začal ve světové 
architektuře hlásit ke slovu až koncem 60. let, s nástupem skupiny New York Five, a že Máj ve 
své době patřil k nejmonumentálnějším novostavbám tohoto hnutí ve světovém měřítku. 
Vysokou kvalitu architektonického ztvárnění Máje si brzy po jeho dokončení uvědomili západní 
kritici a historici moderní architektury. Publikoval ho Udo Kultermann ve svých knihách 
Architecture in the Seventies (London 1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln 
1985), projekt či realizaci otiskly časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a 
zejména prestižní Casabella (1985, č. 4 a 9, s komentářem Sebastiana Brandoliniho). Takového 
ohlasu se ve světě dočkala jen málokterá jiná česká stavba z celého 20. století. Ohlas Máje v 
českém prostředí limitoval fakt, že členové ateliéru SIAL nepatřili k režimním oblíbencům a 
nesměli publikovat v oficiálních architektonických časopisech. Náležitou a oprávněnou pozornost 
stavbě věnovaly až práce vydané po roce 1989: Česká architektura/Czech Architecture, 1945 -  
1995 (Obec architektů, Praha 1995), Veletržní palác v Praze (Národní galerie, Praha 1995), 
Mašinisti (Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1996), Umělecké památky Prahy: Nové Město a 
Vyšehrad (Academia, Praha 1998). K nim je možné uvést další knihy vydané po roce 1989 na 
Západě, například práci Léona de Costera Prague (Paris 1990), knihu Architecture in the Czech 
Republic (Chicago 1993) nebo obsáhlou a velmi reprezentativní publikaci nakladatelství 
Citadelle+Mazenod Prague (Paris 2005).
Ministerstvo kultury si na základě výše uvedeného podnětu dopisy ze dne 24. 3. 2006 
vyžádalo údaje z katastru nemovitostí od Katastrálního pracoviště Praha -  město a stanovisko 
Národního památkového ústavu -  územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze. Na
2
j .
«*
připomínky prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc. ohledně formálního průběhu řízení ze dne 10. 4. 
2006 a 12. 4. 2006 bylo odpovězeno dopisem ministra kultury ze dne 3. 5. 2006. Dne 21. 2. 2006 
obdrželo Ministerstvo kultury připiš pana Jaroslava Vejmelky, Smotlachova 583, 142 00 Praha 
4, kde bylo uvedeno, že zničení předmětného obchodního domu by bylo neodpustitelnou chybou, 
protože se jedná o vynikající moderní avantgardní architekturu.
Dne 24. 4. 2006 obdrželo Ministerstvo kultury návrh na prohlášení předmětného 
obchodního domu Máj/Tesco v Praze za kulturní památku, který vypracoval Národní památkový 
ústav -  územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze, značka 4030/2006/a/D ze dne 21. 4. 
2006. Národní památkový ústav -  územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze ve svém 
podání zejména uvedl, že stavba je průkopnickou ve vědomém navázání na architekturu 
meziválečného funkcionalismu s prvky brutalistní architektury a předznamenávající v interiéru 
architektonické pojetí stylu high-tech. Na fasádách do Vladislavovy ulice je uplatněn kontrast 
plně prosklené eskalátorové haly s nečleněnou věží nákladních výtahů z pohledového betonu. OD 
MA.J byl na tehdejší dobu mimořádně kvalitně provedenou a vybavenou stavbou, realizovanou 
v tehdejších podmínkách neobvykle ve spolupráci se zahraniční stavební firmou. Vynikající a 
v detailu dochovaný doklad vývoje naší architektury v 70. letech 20. století je  dílem ateliéru, 
který navrhl zároveň vysílač na Ještědu. Stavba je srovnatelná s díly špičkových světových 
architektů své doby, zejména Jamese Stirlinga a je pohotovou odpovědí na výzvu, kterou vyslali 
v roce 1972 Renzo Piano a Richard Rogers stavbou pařížského Centre Georges Pompidou 
v Paříži. Zároveň je ukázkou ohleduplnosti k historickému prostředí města, patrnou především ve 
stupňovitém snížení výšky budovy do Spálené ulice, kde navazovala na tehdy ještě stojící 
historický blok středověkých domů U Ježíška. Objekt je ojedinělý přehlednou dispozicí a 
úsporným řešením skladové a parkovací plochy i možností variabilních úprav a vnitřních 
adaptací prodejních ploch. Kromě zakrytí technologií kapotáží na střeše a podhledů v interiérech 
je objekt intaktně dochován.
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byli v řízení vyrozuměni dopisy ze dne 27. 4. 
2006 účastníci řízení, Tesco Stores ČR, a.s. a Hlavní město Praha a bylo jim  umožněno vyjádřit 
se k podanému návrhu ve lhůtě do 15 dnů od doručení vyrozumění. Společnost Tesco Stores ČR, 
a.s. prostřednictvím svého právního zástupce požádala dopisem ze dne 10. 5. 2006, značka E259 
E1368, o prodloužení lhůty pro vyjádření vlastníka (účastníka řízení) do 9. 6. 2006, protože ve 
lhůtě původně stanovené Ministerstvem kultury nelze podat komplexní stanovisko. Ministerstvo 
kultury ktéto žádosti přípisem ze dne 17. 5. 2006 sdělilo, že ve lhůtě do 9. 6. 2006 očekává 
vyjádření vlastníka, resp. účastníka dotčeného řízení.
V řízení se vyjádřil, na základě § 3 odst. 1 zákona ě. 20/1987 Sb. Magistrát hl. m. Prahy, 
odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, který ve svém stanovisku ze dne 30. 5. 2006, 
č.j. MHMP 160357/2006/Zíd, uvedl, že prohlášení předmětného souboru věcí za kulturní 
památku není nezbytné, když sdělil, že v souvislosti s podáním žádosti na zbourání obchodního 
domu Máj proběhla v odborné i laické veřejnosti diskuse, která představila široké spektrum 
názorů od připuštění zbourání, přes ponechání vnější podoby s libovolnou úpravou vnitřních 
prostor, až k pietnímu zachování ve stávajícím stavu. Předmětný dům je jistě významným 
dokladem české architektury sedmdesátých let minulého století v dané lokalitě i v obecné rovině. 
Na druhé straně však nelze přehlédnout, že neslouží v plném rozsahu všem účelům, kterým byl 
určen. Svému účelu např. dnes, a zda vůbec někdy, neslouží terasa na kótě + 17,76, kde je 
v současnosti umístěn na dobu určitou provizorní objekt pro vyřešení skladovacích problémů při 
provozování obchodního domu. A právě tato část domu by si jistě zasloužila nové objemové i
3
architektonické zhodnocení ve vztahu k domu samotnému i ve vztahu k sousedním objektům a k 
potřebám současného provozu. Obchodní dům je situován v památkové rezervaci v hlavním 
městě Praze, prohlášené nařízením vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě 
Praze a z této skutečnosti je  z hlediska zájmů sledovaných státní památkovou péčí obchodní dům 
dostatečně ochráněn ze zákona č. 20/1987 Sb., a to i proti zbourání, které samo o sobě není pro 
úsek památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy akceptovatelné. Současný způsob ochrany 
obchodního domu umožňuje případné opravy či rekonstrukce pro současné potřeby provozování 
při jeho zachování. Případné změny, opravy či rekonstrukce by potom měly probíhat v souladu 
s autorským zákonem, tj. po souhlasu autorů samotného díla.
Ministerstvo kultury obdrželo také stanovisko Národního památkového ústavu -  
ústředního pracoviště ze dne 19. 5. 2006, značka NPÚ -  302/3609/2006, kde bylo uvedeno, že 
Národní památkový ústav doporučuje prohlášení obchodního domu PRIOR02/MÁJ/TESCO za 
kulturní památku, včetně pozemků. Nemovitosti jsou na území Pražské památkové rezervace a 
jde o území s archeologickými nálezy ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. Národní 
památkový ústav, ústřední pracoviště vyjádřil souhlas s důvody, uvedenými v návrhu profesora 
PhDr. Rostislava Šváchy, CSc., na prohlášení souboru věcí za kulturní památku. Jako podpůrný 
argument ještě doplnil, že svým architektonickým řešením je stavba velmi citlivě urbanisticky 
včleněna do prostředí Pražské památkové rezervace, aniž by ztrácela ze své originality, což je pro 
novostavby druhé poloviny 20. století výjimečné (srovnej např. téměř současně stavěný obchodní 
dům KOTVA). Předmětem ochrany by mělo být jak architektonické a urbanistické řešení, tak 
dispoziční rozvrh a styl řešení interiérů nadzemních podlaží. Památková ochrana by však měla 
umožnit potřebné změny pro efektivnější uspořádání suterénních ploch prodeje a zásobování, 
včetně příjezdu zásobování. Parkování pro nakupující je nutné řešit v souvislosti s řešením 
sousedního prostoru, dosud nezastavěných ploch uvolněných při výstavbě stanice metra B.
Ministerstvo kultury dále obdrželo stanovisko Fakulty architektury Českého vysokého 
učení technického v Praze ze dne 24. 8. 2006, které bylo vypracováno prof. Ing. arch. Bohumilem 
Fantou, CSc., kde bylo uvedeno, že mezi kritéria, která vedou k prohlášení za kulturní památku 
byly zařazeny tyto pojmy: architektonická hodnota, kontext, nový přínos, historické zařazení. 
České vysoké učení technické v Praze dále uvedlo, že stavba by měla být za kulturní památku 
prohlášena, protože v době jejího vzniku byla mezi ostatní produkcí nejkvalitnější. Její 
architektura odpovídá neofunkcionalismu, ve svojí době byla v naší zemi zcela ojedinělá. 
Podobné je to s technologií, pomocí níž byla stavěna a která byla u nás použita poprvé pro stavbu 
tohoto typu. Rovněž můžeme kladně zhodnotit urbanistické řešení této stavby, které odpovídá 
původnímu uličnímu schématu. Byla to doba, ve které se u nás i v zahraničí realizovaly stavby, 
které narušovaly původní urbanismus -  paměť města (pro tento jev použil prof. Ing. arch. 
Bohumil Fanta, CSc. termín „periferizace města“). Tím se tato stavba velmi liší např. od 
obchodních domů Kotva a Ještěd. Uvedený pojem high těch by se měl především vztahovat k 
nosným konstrukcím -  ke stavbě jako celku, příkladem ze stejného časového období -  roku 1972 
-  může být olympijské centrum v Mnichově. Je také nutné zvážit určité problémy, které zařazení 
mezi kulturní památky stavbě přinášejí. Jde např. o připravovanou výstavbu ve Spálené ulici, 
která by mohla zcela zakrýt prosklenou halu s eskalátory. Další otázkou jsou žádosti vlastníka 
o určitých změnách v typologii stavby, která by údajně měla lépe sloužit při změněném provozu. 
Úpravy v suterénu by mohly být přijatelné. Pro využití takto rozsáhlého obchodního domu 
v dnešní době je neexistence parkoviště také značným problémem. Tyto poznámky se netýkají 
výše uvedeného hodnocení návrhu na prohlášení za kulturní památku.
[
c
4
Dopisem ze dne 9. 6. 2006, značka E259 E1368, navrhl zplnomocněný zástupce Tesco 
Stores ČR, a.s. přerušení řízení z důvodu, že považuje za nezbytné doplnit podklady pro 
rozhodnutí o další důkazy, jejichž shromáždění si vyžádá určitou dobu. Tento důvod považovalo 
Ministerstvo kultury v souladu s ustanovením § 64 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
ve znění pozdějších předpisů, za důležitý důvod a řízení rozhodnutím ze dne 13.6. 2006 přerušilo 
na požadovanou dobu, tedy do 1. září 2006. O tomto byl dopisem ze dne 13. 7. 2006 informován 
i druhý účastník řízení, Hlavní město Praha, který byl současně vyzván, aby se k přerušení řízení 
vyjádřil.
Dne 10. 5. 2006 bylo pověřenému zástupci Tesco Stores ČR, a.s., v souladu 
s ustanovením § 38 správního řádu umožněno nahlédnout do spisu. Zplnomocněnému zástupci 
účastníka řízení byly předány kopie následujících dokladů: 1) Záznam o určení oprávněné úřední 
osoby ze dne 25. 4. 2006; 2) Vyřízení ze dne 27. 4. 2006 — zahájení řízení o prohlášení věci za 
kulturní památku (referátník, přípisy účastníkům řízení, MHMP, NPÚ -  ústřední pracoviště, UK 
v Praze, ČVUT v Praze); 3) Podání prof. Šváchy ze dne 20. 3. 2006 (bez foto příloh); 4) Připiš 
prof. Šváchy ze dne 10. 4. 2006; 5) Vyřízení ze dne 24. 3. 2006 -  dožádání podkladových 
materiálů (referátník, přípisy Katastrálnímu pracovišti Praha -  město, NPÚ -  pracovišti v Praze a 
Prof. Šváchovi; 6) Stížnost prof. Šváchy; 7) Návrh odpovědi pana ministra vyřizujícím 
referentem; 8) Odpověď pana ministra ze dne 3. 5. 2006; 9) Návrh na prohlášení věci za kulturní 
památku od NPU -  pracoviště v Praze (bez foto a plánových příloh); 10) Připiš Jaroslava 
Vejmelky ze dne 20. 2. 2006; 11) Výpis z katastru nemovitostí kdatu 10. 4. 2006 a kopie 
katastrální mapy.
Dopisem ze dne 5. 9. 2006 bylo účastníkům řízení sděleno, že v předmětném řízení o 
prohlášení souboru věcí za kulturní památku byly shromážděny dostatečné podklady 
k rozhodnutí a dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, jim bylo 
umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k uvedeným podkladům i ke způsobu jejich 
zjištění,, případně navrhli jejich doplnění. Dne 21. 9. 2006 bylo pověřenému zástupci Tesco 
Stores ČR, a.s. v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 a § 38 správního řádu umožněno nahlédnout 
do spisu a současně byly předány tyto materiály: 1) Vyjádření Fakulty architektury ČVUT 
v Praze ze dne 24. 8. 2006; 2) Vyjádření Martina Zídka a Martiny Veselé ze dne 17. 7. 2006; 3) 
Dotaz MF Dnes ze dne 14. 7. 2006 včetně odpovědi Ministerstva kultury; 4) Vyjádření 
Národního památkového ústavu -  ústředního pracoviště ze dne 19. 5. 2006, značka NPÚ- 
302/3609/2006.
V řízení se vyjádřil jeden z účastníků řízení, a to společnost Tesco Stores ČR, a.s. přípisy 
ze dne 31. 8. 2006 a ze dne 25. 9. 2006, oba značka E259 E1368, že jako vlastník nemovitostí 
s návrhem na prohlášení dotčeného souboru věcí za kulturní památku zcela zásadně nesouhlasí, 
protože tyto věci nesplňují definiční znaky kulturní památky, jak jsou uvedeny v § 2 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb.. Jako důvod nesouhlasu byly dotčeným účastníkem řízení uvedeny 
následující skutečnosti, když se postupně vyjádřil k tvrzením navrhovatele (prof. PhDr. 
Rostislava Šváchy, CSc.), Národního památkového ústavu -  územního odborného pracoviště 
v hlavním městě Praze, Magistrátu hlavního města Prahy, Národního památkového ústavu -  
ústředního pracoviště a Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze.
K jednotlivým tvrzením navrhovatele bylo uvedeno, že je nepopiratelnou skutečností, že 
v rozmezí 60. až 80. let 20. století byla na území České republiky realizována řada vysoce 
architektonicky a urbanisticky kvalitních staveb. V této souvislosti byla zmíněna anketa časopisu 
Architekt, nezávislého měsíčníku Obce architektů, uveřejněná v jeho čísle 12/2004. Na základě
5
/  . "
výběru pěti vyzvaných znalců z oboru historie a teorie architektury, včetně předsedajícího 
navrhovatele, bylo časopisem Architekt vyhlášeno deset nej významnějších staveb České 
republiky za uplynulých padesát let. Žádný z oslovených, tedy ani navrhovatel, však za jednu z 
nej významnějších staveb neoznačili budovu OD Tesco. OD Tesco je stavbou rozhodně 
pozoruhodnou, avšak také rozporuplnou, neboť vykazuje celou řadu technických, 
architektonických i urbanistických nedostatků, které z ní v žádném případě nečiní 
„nejvýznamnější příklad české architektury 70. let 20. století.“. Tak například prosklená 
eskalátorová hala trpí celou řadou nešvarů, a to jak vysoce problematickou tepelnou regulací v 
jakémkoli ročním období, tak z hygienického hlediska zcela nevyhovujícími vstupy z ulice 
Spálené a od metra, jimiž se do budovy OD Tesco setrvale dostává nepřiměřeně vysoké množství 
prachu a hluku. I samotné umístnění eskalátorů z vedlejší Spálené ulice je problematické. 
Nevyhovující je i přístup do podzemní prodejny potravin, který je z každé strany zajištěn pouze 
jednoramenným eskalátorem a velmi úzkým a prudkým schodištěm. Vstupní prostor do 
podzemní prodejny je přitom natolik úzký, že neumožňuje přidání dalšího eskalátorového 
ramene. Případná památková ochrana OD Tesco by tak vedla k nezvratnému zakonzervování 
existujících problémů. Je tedy zřejmé, že OD Tesco v žádném případě nedosahuje takových 
architektonických a urbanistických kvalit, které by jej řadily mezi výše uvedené stavby. Tvrzení 
navrhovatele v tomto smyslu je tedy třeba považovat za čistě účelové.
Dále bylo uvedeno, že základ realizované podoby OD Tesco tvoří po konstrukční stránce 
těžký prefabrikovaný železobetonový skelet, tedy naprosto stejný typ montážní technologie 
(suchá montáž), jakou se stavěla dobová panelová sídliště a jejich občanská vybavenost. V 
případě OD Tesco se jednalo o skelet atypický, vyrobený a importovaný ze Švédská, a to včetně 
betonových panelů fasády. Zatímco ostatní stavby obchodních domů PRIOR, které v dané době 
vznikaly a mezi něž patřil i OD Tesco (tehdy označovaný jako obchodní dům Máj) se vyznačují 
půdorysnou osnovou skeletu o rozměrech 9x9 m (viz např. obchodní domy PRIOR v Mostu, 
Hradci Králové, Českých Budějovicích atd.), OD Tesco byl realizován na půdorysné osnově 
skeletu o rozměrech 9x12 m, což si zřejmě vyžádalo použití prefabrikovaných stropních 
žebrových T nosníků. Ale ani tento typ stropní konstrukce nebyl ničím novým. Domácí firma 
Armabeton jej vyráběla již od počátku 60. let 20. století. V Praze byl použit například již při 
výstavbě budovy bývalého Federálního Ministerstva lesního a vodního hospodářství (dnes 
Ministerstvo životního prostředí) ve Vršovicích, jež bylo realizováno v letech 1968 až 1969. 
Stavební technologie použité při výstavbě OD Tesco, tj. suché montáže i použití 
prefabrikovaných stropních T nosníků, tedy v žádném případě nelze označovat za jakoukoli 
„zvláštnost“. Tvrdí-li dále navrhovatel, že se OD Tesco „hlásí k architektuře high těch“, 
zaměňuje zde zcela očividně realizovanou podobu OD Tesco s jeho první studií, resp. soutěžním 
návrhem z roku 1971, který sami autoři OD Tesco označují za poznamenaný tzv. mašinizmem, 
tedy architektonickým pojetím blízkým architektuře high těch. Z původního návrhu, popsaného 
ve sborníku výstavy s názvem „Mašinisti“, realizované v roce 1996 v galerii J. Fragnera, 
citujeme: „Další úspěšný soutěžní návrh a také první studie obchodního domu Máj v Praze byly 
poznamenány mašinismem mnohem víc než jeho konečný projekt. Ani tento koncept nezapřel 
inspiraci britskými projekty. Obchodní dům měl mít původně ocelový skelet. Panely plných částí 
fasády měly vnitřní izolující vrstvu z polyuretanu a vnější kůži z nerezových plechů. Také velká 
okna se zaoblenými rohy měla rámy z lisovaného nerezu. Nescházely vně vedené osobní a 
nákladní výtahy, jeřáb a chladící věže na střeše budovy a prvky dynamické reklamy.“. 
Architektura high těch bývá definována jako „použití materiálů spojených s vyspělým (high těch) 
průmyslem“ (viz www.wikipedia. org/wiki/High_tech). Colin Davies v této souvislosti ve své 
knize High Tech Architecture (Thames and Hudson Ltd., Londýn, 1988) uvádí, že
6
„charakteristickými materiály jsou kov a sklo, že ztělesňuje lpění na přísném kodexu pravdivosti 
výrazu, který obvykle ztělesňuje představu o průmyslové výrobě, že jako zdroje jak technologie, 
tak představ používá typ výroby odlišný od výroby stavební.“. Je tedy zřejmé, že navrhovatelem 
zmiňovaná stavební technologie OD Tesco nemá s high těch zhola nic společného. K tvrzení 
navrhovatele, že mezi „zvláštnosti“, kterými se OD Tesco „hlásí k architektuře high těch“ patří 
také způsob „...jakým dům stavěl na odiv složky své infrastruktury, zejména barevně natřená 
potrubí na stropech obchodních místností...“ bylo uvedeno, že toto pojetí nebylo v dané době v 
České republice ničím výjimečným. Takové řešení bylo použito mimo jiné např. i při realizaci 
obchodního domu PRIOR v Pardubicích již v roce 1971. V této souvislosti bylo upozorněno na 
skutečnost, že právě navrhovatelem vyzdvihované „eskalátory v prosklené schodištní hale“ jsou 
jedním z nej problematičtějších prvků stavby OD Tesco. Vzhledem k jejímu prosklení dochází v 
letních měsících k neúměrnému přehřívání, v zimních měsících je pak velkým problémem halu 
jakkoli vytopit, a to zejména v důsledku zcela nevhodného řešení vstupu (jak z ulice Spálené tak 
od metra) téměř neustále otevřenými dveřmi na fotobuňku. Jak tedy přesvědčivě vyplývá z výše 
uvedeného, předmětné tvrzení navrhovatele je mylné a účelové.
Centre Georges Pompidou vysouvá mimo půdorys stavby komunikace a vertikální 
zařízení technické infrastruktury, aby získal absolutně volný půdorys o rozponu 50 metrů, 
přičemž příhradové nosníky hlavní konstrukce, resp. jejich konzoly, jsou současně oporou pro 
předsunutá schodiště, výtahy a potrubí, což je bezesporu revolučním konstrukčním řešením. Při 
realizaci OD Tesco však žádné obdobné revoluční konstrukční řešení použito nebylo. Jedná se 
totiž o těžký, atypický, pro tento účel vyprojektovaný a ve Švédsku vyrobený, betonový 
montovaný skelet o rozponu 9x12 m, přičemž vysunutí, resp. excentrická poloha eskalátorů 
odpovídala v té době obecně platnému názoru, že „eskalátorová vertikální doprava by neměla 
probíhat středem prodejní plochy (aby nebránila přehlednosti, větší celistvosti a variabilnímu 
využití této plochy), nýbrž by měla mít excentrickou polohu, která je navíc v přirozené 
návaznosti na ostatní komunikační prostory (vchody, východy, pasáže apod.) a některá sociální a 
hygienická zařízení (WC, umývárny, apod.). Tato koncepce je prakticky použita u řady známých 
obchodních domů.“ (citace ze skript Fakulty architektury Českého vysokého učení technického 
s názvem Občanské stavby -  Obchodní domy od O. Dudka, Praha 1979). Navíc současná podoba 
eskalátorové haly nevznikla záměrně. Jak totiž vyplývá z nákresu uvedeného v „Projektovém 
úkolu pro OD Prior“ ze září roku 1971, eskalátorová hala měla tvořit spojovací článek mezi 
samotnou budovou OD Tesco a objektem patrových garáží, jež měl být vybudován v návaznosti 
na eskalátorovu halu následně. K jeho výstavbě však již nedošlo. Předmětné tvrzení navrhovatele 
je tedy třeba považovat za ryze účelové, použité zjevně k vytvoření mylné představy jakési 
podobnosti OD Tesco s Centrem Georges Pompidou, což je však představa zcela absurdní.
Akademický pohled navrhovatele na objekt OD Tesco žádným způsobem nepostihuje jiný 
možný úhel pohledu, tj. skutečnost, že realizovaná podoba objektu přináší do historického jádra 
hlavního města zcela záměrně estetiku průmyslového objektu, a to včetně jeho měřítka, použitých 
materiálů, demonstrativního uplatnění prefabrikace včetně detailů, barevnosti (i když původní 
barva byla tmavě zelená) i provozu. V této souvislosti bylo uvedeno, že například R. Valterová 
ve svém článku vydaném v časopisu Architektura ČSR (viz číslo 1, ročník 1977) uvádí, že hmota 
OD Tesco je „...strohá, studená a mohutná dosti problematického výrazu...“. Je proto zřejmé, že 
tato „sídlištní estetika“ není v žádném případě hodna památkové ochrany. Odkaz navrhovatele na 
neofunkcionalizmus je nepochybně na místě. Nepochybná je zde i inspirace díly Jamese Stirlinga 
(viz fakulta historie Cambridge Univerzity z roku 1964). V této souvislosti však nelze 
nepřipomenout dnešní, z řady hledisek kritický, pohled na tuto architekturu a necitovat Kenneta 
Framptona: „I když byly vždy splněny všechny požadavky stavebního programu, spočívá
* '
7
Stirlingův význam především ve výjimečné kvalitě jeho stylu a spíše ve skvělém 
architektonickém ztvárnění formy než v důsledném propracování oněch vlastností místa, které 
nezbytně ovlivňují kvalitu života“ (viz Moderní architektura, kritické dějiny, Akademia 2004). 
Na stejné stránce jako předchozí citát, cituje Kennet Frampton Manfreda Taufriho takto: 
„Stirlingova architektura odsuzuje veřejnost, aby jeho budovy používala v jakémsi dvojjazyčném 
prostoru, který osciluje mezi prázdnotou formy a předváděním funkčnosti.“. V této souvislosti se 
přímo nabízí paralela problematických stránek Stirlingových staveb a nedostatků OD Tesco, a to 
jak v případě problémů technických (viz prosklená část Stirlingovy budovy Fakulty historie 
Cambridge University z roku 1964 a eskalátorová hala OD Tesco) tak výrazových, resp. 
estetických (viz betonová struktura Stirlingova obytného souboru Southgate v Runcomu 
z počátku 60. let minulého století, který byl v roce 1990 pro svoji neobyvatelnost zbourán, 
a betonová část fasády do ulice Spálené v případě OD Tesco, přičemž tyto stavby mají dokonce 
stejnou diagonální kaneluru betonových panelů). Výše uvedené vyjádření navrhovatele je tedy 
třeba opět považovat za čistě účelové.
Navrhovatelem vyzdvihovaný kontext, resp. „kontextuální rysy“ byly jedním ze 
základních požadavků stanovených pro stavbu OD Tesco jeho autorům tehdejším Útvarem 
hlavního architekta města Prahy, jak ostatně uvádějí sami autoři v Projektovém úkolu. 
Přizpůsobuje-li se tedy OD Tesco svou výškou zástavbě v ulici Spálené, nejedná se o ochrany 
hodný počin stran jeho autorů, ale pouze o projev skutečnosti, že autoři dodrželi zadané 
podmínky vypracování projektu. Navíc, prokazování kontextuálních rysů způsobem, jaký 
používá navrhovatel, považujeme za povrchní. Spatřovat kontextuálnost stavby pouze v jejím 
tvrzeném „respektu k odlišným hladinám zástavby“ je z urbanistického hlediska naprosto 
nedostatečné. Je zcela zřejmé, že objekt OD Tesco ve svém uspořádání zcela ignoruje jedinečnost 
historické urbanistické situace nároží Národní třídy (bývalý staroměstský opevňovací okruh) a 
Spálené (původně Kovářské), jež byla od nepaměti součástí tzv. Vyšehradské cesty, nazývané též 
„první pražskou ulicí“, spojující Pražský hrad přes Staré město s Vyšehradem. OD Tesco však na 
jedinečnou nárožní polohu a její historické souvislosti v dostatečné míře nereagoval a jedno z 
nej atraktivnějších pražských nároží je tak dodnes mrtvým místem, k jehož další degradaci 
dochází stánkovým prodejem, umožněným právě architektonicky a urbanisticky zcela nevhodně 
zvoleným řešením tohoto nároží. Až demonstrativně rovněž působí plné betonové stěny západní 
fasády směrem do ulice Spálené, které jsou v místě schodišťového jádra navazujícího na nároží 
dotažené až do úrovně parteru. Zcela nevhodné je i umístění eskalátorů a přístupu k nim do boční 
Spálené ulice. Kupující přicházející z hlavní ulice, tj. z Národní třídy, snažící se dostat k hlavní 
komunikační tepně OD Tesco, tak musí před vstupem buď celý objekt obejít či projít přeplněným 
přízemím. Návaznost na blízkost stanice metra v této souvislosti neobstojí. OD Tesco není 
obchodním domem, do nějž by jezdili nakupovat lidé z okrajových částí Prahy, ale právě naopak 
slouží k nákupu těm pohybujícím se v centru města, tj. většinou lidem přicházejícím z hlavní 
Národní třídy. Samotný vstup do eskalátorové haly ze Spálené ulice i ze strany metra je přitom 
řešen zcela nedostatečně téměř neustále otevřenými dveřmi, v důsledku čehož se do této haly i 
vlastního přízemí OD Tesco setrvale v nepřiměřeně vysoké míře dostává prach a hluk z ulice, tak 
jak již bylo zmiňováno výše. Naopak vstup pro zaměstnance je nevhodně situován směrem do 
Národní třídy, tedy hlavní nákupní ulice, kde zabírá kus exponované části parteru. Takové řešení 
je zcela nepochopitelné nejen z hlediska provozního a obchodního, ale především z hlediska 
urbanistického. Za zcela nedostatečné a prostředí města naprosto degradující pak lze považovat 
působení objektu OD Tesco a jeho provozu směrem do ulice Charvátovy. Na tomto faktu přitom 
nic nemění ani skutečnost, že původní projekt byl (až do stádia projektového úkolu, tj. září roku 
1971) řešen v této partii jinak, když na eskalátorovou halu měl přímo navazovat objekt patrových
* \
8
garáží se zásobovací rampou do podzemních podlaží, uzavírající celý komplex jižním směrem. 
Jako příklad skutečně kontextuálního řešení daleko méně exponované nárožní polohy je přitom 
možno uvést blízký funkcionalistický původně obchodní dům Perla (realizovaný v letech 1928 až 
1931) na nároží ulic Perlové a 28. října, výše zmiňovaná budova ČKD na Můstku (realizovaná v 
letech 1976 až 1983) či obchodní dům Kotva (realizovaný v letech 1966 až 1974).
Navrhovatel opomíjí skutečnost, že OD Tesco bylo zařazeno do řady publikací vydaných 
již před rokem 1989. Tak například již v roce 1977 byl OD Tesco uveden v oficiálním časopisu 
svazu architektů ČSR nazvaném Architektura ČSR (viz jeho č. 1), a to hned dvakrát. Jednak jako 
jedna z ilustrací k článku J. Hrůzy „Územní plán hlavního města Prahy“ (str. 25) a dále v článku 
R. Yalterové „Příležitostná výzdoba sídel“ (str. 39, foto str. 36). V roce 1978 pak byl OD Tesco a 
jeho, spoluautor Miroslav Masák uveden v knize E. Pocheho a kol., vydané v nakladatelství 
Panorama pod názvem „Praha našeho věku“. OD Tesco byl dále zmíněn i ve výše uvedených 
skriptech fakulty architektury ČVUT z roku 1979 s názvem „Občanské stavby - Obchodní 
stavby“ autora O. Dudka a dále ve známé publikaci E. Pocheho „Prahou krok za krokem“, 
vydavatelství Panorama, 1985. Navrhovatel zcela mytizuje okolnosti vzniku OD Tesco a osoby 
jeho autorů, což činí ve zjevné snaze o vytvoření dojmu výjimečnosti stavby. Tento 
navrhovatelův přístup, resp. jeho příslušná tvrzení, však v žádném případě nemohou být 
podkladem pro prohlášení OD Tesco za kulturní památku.
Kjednotlivým tvrzením Národního památkového ústavu -  územního odborného 
pracoviště v hlavním městě Praze bylo uvedeno, že skutečnost, že arch. Hubáček, jako autor 
zmíněného vysílače, byl členem architektonického ateliéru SIAL, jehož členy byli i autoři OD 
Tesco, je zcela irelevantní pro posouzení skutečnosti, zda nemovitosti splňují definiční znaky 
kulturní památky, tak jak jsou uvedeny v § 2 výše citovaného zákona, či nikoli. Výše uvedené 
tvrzení má zjevně pouze vytvořit mylnou představu o kvalitách OD Tesco, hodných památkové 
ochrany. K tvrzení „Objekt je ojedinělý přehlednou dispozicí a úsporným řešením skladové a 
parkovací plochy i možností variabilních úprav a vnitřních adaptací prodejních ploch“ bylo 
uvedeno, co se týče tvrzené ojedinělosti dispozice OD Tesco, že koncepce vysunutí hlavních 
vertikálních komunikací na okraj dispozice se obecně neosvědčila jak z provozního, tak 
z obchodního hlediska. Argument „flexibility“ zde v této souvislosti neobstojí. Řešení 
skladových prostor v OD Tesco bylo v době jeho vzniku skutečně neobvyklé. Zatímco jiné 
v dané době vznikající obchodní domy se vyznačovaly nepoměrem skladových a prodejních 
ploch v neprospěch ploch prodejních, v případě OD Tesco činí poměr skladových a prodejních 
ploch cca 1:5 ve prospěch prodejních ploch. Tento poměr však není nejvhodnější. Vzhledem ke 
strategickému umístění OD Tesco v samém centru hlavního města, a tedy rychlému obratu zboží, 
je třeba v zájmu zajištění kontinuální dostupnosti stálého sortimentu, který je v dnešní době 
podstatně rozsáhlejší než sortiment zboží běžný v dobách vzniku OD Tesco, udržovat určité 
zásoby zboží přímo v OD Tesco, na což však současné skladové plochy nestačí. Nedostatek 
skladových ploch je proto nutno řešit provizorním řešením formou stanu umístěného na střeše 
budovy OD Tesco, s tím, že z dlouhodobého hlediska bude tento problém třeba řešit jinou 
formou trvalejšího charakteru. Tvrzení co do parkovacích ploch je přinejmenším úsměvné a 
svědčí o neznalosti stavby OD Tesco. Jak totiž velmi dobře ví všichni jeho zákazníci, OD Tesco 
nedisponuje žádnými nadzemními či podzemními parkovacími prostory.
K tvrzením Magistrátu hlavního města Prahy bylo uvedeno, že lze plně souhlasit 
s názorem, že „současný způsob ochrany obchodního domu (pozn.: tedy skutečnost, že se nachází 
v památkové rezervaci) umožňuje případné opravy, či rekonstrukce pro současné potřeby 
provozování při jeho zachování.“.
9
Odborné stanovisko Národního památkového ústavu bylo účastníkem řízení označeno 
jako strohé a de facto se odvolávající na navrhovatele, a proto bylo účastníkem řízení odkázáno 
na výše uvedené připomínky ve věci.
Ke stanovisku Fakulty architektury Českého vysokého učení technického („ČVUT“) bylo 
uvedeno, že je s podivem, že stanovisko vyžádané Ministerstvem kultury od Fakulty architektury 
ČVUT v Praze, je sepsáno tak povrchně, evidentně bez znalostí relevantních skutečností, natož 
pak detailů technické stránky stavby OD Tesco. Při vší úctě ke zpracovateli vyjádření, jako 
odborníkovi na rekonstrukce historických objektů, není prof. Fanta dle názoru účastníka řízení 
dostatečně respektovanou osobou v oblasti historie moderní architektury. V rámci Fakulty 
architektury ČVUT v Praze i ČVUT jako takového se moderní architekturou zabývají 
pedagogicky i vědecky jiní akademičtí pracovníci. V této souvislosti si dovolujeme upozornit na 
skutečnost, že z obsahu vyjádření prof. Fanty vůbec nevyplývá, že by jej poskytoval jménem 
Fakulty architektury ČVUT v Praze. Tuto skutečnost podtrhuje i fakt, že vyjádření není sepsáno 
na hlavičkovém papíru Fakulty architektury ČVUT. Vzhledem ke všem výše uvedeným 
skutečnostem je tedy zřejmé, že předmětné vyjádření nebylo sepsáno odborníkem v oblasti 
moderní architektury a že jej nelze považovat za stanovisko Fakulty architektury ČVUT v Praze. 
Jako takové tedy Ministerstvu kultury nemůže sloužit jako přesvědčivý podklad k rozhodnutí, a 
proto je třeba jej považovat za irelevantní. Věcně pak bylo uvedeno, že kritéria k prohlášení 
movité či nemovité věci za kulturní památku jsou jasně stanovena § 2 odst. 1 zákona. Jakékoli 
tvrzení prof. Fanty o tom, jaká kritéria k prohlášení nemovitostí za kulturní památku si stanovil, 
jsou zhola irelevantní. K tvrzení prof. Fanty „Tato stavba by měla být za kulturní památku 
prohlášena, protože v době jejího vzniku byla mezi ostatní produkcí nejkvalitnější.“ bylo 
uvedeno, že výše uvedené tvrzení prof. Fanty je třeba chápat pouze jako subjektivní hodnocení, 
vyjádřené nikoli znalcem moderní architektury, ale specialistou na rekonstrukce historických 
objektů. Závěr prof. Fanty navíc nemá oporu v širším odborném kontextu (viz anketa časopisu 
Architekt z roku 2004, zmiňovaná vlastníkem v jeho vyjádření). K tvrzení prof. Fanty „Její 
architektura odpovídá neofunkcionalismu, ve svojí době byla vnáší zemi zcela ojedinělá. 
Podobné je to s technologií, pomocí níž byla stavěna a která byla u nás použita poprvé pro stavbu 
tohoto typu.“ bylo uvedeno, že tvrzení prof. Fanty uvedené v první větě je mylné, neboť jím tento 
zcela ignoruje, ať již z neznalosti či vědomě, celou řadu staveb stejného proudu, realizovaných na 
území České republiky v 70. letech 20. století. Z množství pražských neofunkcionalistických 
staveb je možno uvést např. odbavovací halu Hlavního nádraží (Danda, Bočan, Šrámek, 
Šrámková), hotel Intercontinental (Filsak, Bubeníček, Švec), ATÚ Dejvice (Eisenreich, Aulický a 
kol.), stavby Domova sester na Proseku či domov důchodců v Praze -  Čimicích (Linek, Milunič). 
OD Tesco tedy v žádném případě nebylo ojedinělým příkladem nefunkcionalistické architektury 
70. let 20. století v České republice. Co do tvrzení o výjimečnosti použité technologie, není jasné, 
jakou technologii má prof. Fanta na mysli. Pokud by se mělo jednat o použitý montovaný 
prefabrikovaný skelet a stropní nosníky tvaru T o rozponu 12 m, pak se v žádném případě 
nejedná o první ani originální použití. Prof. Fanta dále hodnotí urbanistické řešení stavby pouze 
na základě dodržení uličních čar nároží (daného požadavky stanovenými Útvarem hlavního 
architekta města Prahy při zadání zpracování projektu) a zjevně opomíjí tak závažné urbanistické 
nedostatky OD Tesco v prostoru ulice Charvátovy, v orientaci a řešení vstupů a především pak 
samotného nároží (blíže viz vyjádření vlastníka). K tvrzení prof. Fanty „Domnívám se, že 
uvedený pojem high tech by se měl především vztahovat k nosným konstrukcím -  ke stavbě jako 
celku, příkladem ze stejného časového období -  roku 1972 -  může být olympijské centrum v 
Mnichově.“ bylo uvedeno, že výše uvedené tvrzení prof. Fanty je celkově nesrozumitelné a 
zmatečné. Olympijské centrum v Mnichově, proslulé originální konstrukcí zavěšených střech,
10
nemá s OD Tesco nic společného, a to ani architektonicky, ani konstrukčně či jakkoli jinak. 
Jediným styčným bodem by snad mohlo být lokální použití žluté barvy, což je však pojítko více 
než absurdní. Závěrem dotčený účastník řízení uvedl, že nemá zájem OD Tesco zbourat. Je totiž 
zřejmé, že vzhledem k jeho zcela výjimečné strategické poloze v centru hlavního města by byť i 
jen jeden den, kdy by OD Tesco přestalo poskytovat zákazníkům své služby, znamenal 
obrovskou finanční ztrátu. Určité úpravy OD Tesco, tak jak bylo uvedeno výše, by však byly v 
zájmu všech jeho uživatelů. Prohlášení OD Tesco za kulturní památku by však vedlo pouze k 
zakonzervování současného stavu. Účastník řízení pak uvedl, že vzhledem kvýše uvedenému 
nesplňuje předmětný soubor věcí definiční znaky kulturní památky dle § 2 odst. 1 zákona, 
protože OD Tesco není „významným dokladem historického vývoje životního způsobu a 
prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti“, jak vyplývá ze skutečnosti, že co do 
formy, použitých materiálů i konstrukčních postupů se jedná o stavbu zcela standardní; každá 
stavba je bezesporu dokladem doby svého vzniku, ovšem v případě OD Tesco se v žádném 
případě nejedná o doklad „významný“; není takovým „projevem tvůrčích schopností a práce 
člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti“, který by ospravedlňoval potřebu jeho jakékoli 
památkové ochrany; nevykazuje žádné „revoluční hodnoty“, ať již architektonické, urbanistické 
či technické, tak jak bylo podrobně rozebráno výše; nevykazuje žádné „historické hodnoty“, 
neboť v jeho případě se nejedná o stavbu historickou, ale o stavbu novodobou; nevykazuje takové 
„umělecké hodnoty“, které by ospravedlňovaly potřebu jeho jakékoli památkové ochrany; 
nevykazuje žádné „vědecké hodnoty“, neboť žádný z materiálů či konstrukčních postupů 
použitých při stavbě OD Tesco nelze považovat za experimentální či objevný; nevykazuje žádné 
„technické hodnoty“, neboť, jak bylo uvedeno výše, při stavbě OD Tesco nebyly použity žádné 
nové či výjimečné technické či technologické materiály a postupy; a nemá žádný „přímý vztah k 
významným osobnostem a historickým událostem“, což vyplývá přímo z podstaty dané stavby.
Ministerstvo kultury zhodnotilo předložené důkazy a rozhodlo o prohlášení souboru věcí 
obchodního domu Máj/Tesco a pozemků parcelní čísla 737, 738/1, 738/2, 738/3, 2387/2, za 
kulturní památku. Předmětný soubor věcí dle názoru Ministerstva kultury objektivně vykazuje 
znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., a 
splňuje tak podmínky, za kterých Ministerstvo kultury prohlašuje, resp. prohlásí věc nebo soubor 
věcí za kulturní památku. Na základě výše uvedených důkazů dospělo Ministerstvo kultury 
k závěru, že stavba obchodního domu Máj/Tesco v Praze na Novém Městě představuje 
významný doklad architektury 70. let 20. století, a to také v evropském kontextu, když navazuje 
na architekturu meziválečného funkcionalismu a předznamenává v interiéru architektonické 
pojetí stylu high-tech. Na fasádách do Vladislavovy ulice je uplatněn kontrast plně prosklené 
eskalátorové haly s nečleněnou věží nákladních výtahů z pohledového betonu. Obchodní dům 
Máj/Tesco byl na tehdejší dobu mimořádně kvalitně provedenou a vybavenou stavbou, 
realizovanou v tehdejších podmínkách neobvykle ve spolupráci se zahraniční stavební firmou. 
Stavba je srovnatelná s díly špičkových světových architektů své doby a je pohotovou odpovědí 
na výzvu, kterou vyslali v roce 1972 Renzo Piano a Richard Rogers stavbou pařížského Centre 
Georges Pompidou v Paříži. Uměleckohistorická cena obchodního domu Máj/Tesco spočívá 
především ve schopnosti jeho autorů vyrovnat se pohotově a samostatně s podněty, které na 
přelomu 60. a 70. let 20. století přinášely nejprogresivnější směry současné západní architektury, 
a to zejména hnutí high-tech a neofunkcionalismus. Pozemky pod stavbou vymezují půdorys 
stavby vcetne vstupních prostor a jsou důležitou součástí celku, když navíc spoluvymezují uliční 
čáry. Tjňo závěry dokládají všechna výše uvedená vyjádření, mimo vyjádření společnosti Tesco 
Stores CR, a.s., avšak včetně stanoviska Magistrátu hlavního města Prahy, který uvedl, že
11
předmětná stavba je jistě významným dokladem české architektury sedmdesátých let minulého 
století v dané lokalitě i v obecné rovině, přičemž umístění věci v pražské památkové rezervaci má 
vliv pouze na způsob ochrany věci, nikoliv však na její památkovou hodnotu.
V odůvodnění rozhodnutí o prohlášení předmětného souboru věcí za kulturní památku 
bylo dále uvedeno, že předmětem řízení o prohlášení za kulturní památku je zjišťování té 
skutečnosti, zda předmětná věc má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného 
zákona č. 20/1987 Sb., resp. zda jsou nebo nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro 
prohlášení věci za kulturní památku, když Ministerstvo kultury, jak bylo uvedeno výše, považuje 
za jednoznačně prokázané, že předmětný obchodní dům tyto znaky naplňuje. Ministerstvo 
kultury během řízení vedeném podle § 3 citovaného zákona č. 20/1987 Sb. tak nepřihlíželo 
k tomu, že účastník řízení, společnost Tesco Stores, a. s., mohla do budoucnosti uvažovat stavbu 
obchodního domu rekonstruovat, případně nahradit jinou stavbou. Nepřihlíželo tedy ani 
k argumentaci, která se v tomto směru do jisté míry uplatnila ve vyjádřeních, a to zejména proto, 
že v dané věci nebylo vydáno žádné pravomocné rozhodnutí a z hlediska zjišťování toho, zda 
předmětná stavba má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného zákona č. 20/1987 
Sb., resp. zda jsou nebo nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro prohlášení věci za 
kulturní památku, by bylo irelevantní, a současně mimo působnost Ministerstva kultury, vycházet 
zde ze spekulace, jakým způsobem by vlastník mohl s objektem naložit, pokud by nebyl 
prohlášen za kulturní památku. V této souvislosti Ministerstvo kultury podotklo, že odstranění 
památkově chráněné stavby, resp. stavby, která není kulturní památkou, ale nalézá se 
v památkové rezervaci, váže podle § 92 odst. 1 a v souladu s § 126 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., 
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, na 
předchozí souhlas příslušného orgánu státní památkové péče, to je na území hlavního města 
Prahy Magistrátu hl. m. Prahy.
Ministerstvo kultury dále v odůvodnění uvedlo, že při hodnocení důkazů vycházelo 
z moderních zásad evropského pojetí ochrany kulturních památek. Z hlediska ochrany kulturních 
památek musí být základním znakem chráněné věci také to, že má důstojnost být kulturní 
památkou (Denkmalwůrdigkeit; č. 2.2.1. třetí odrážka Pokynů Saského státního ministerstva 
vnitra k provedení saského památkového zákona z 10. května 1995). Rada Evropy uvádí, že 
výběr objektů, které budou chráněny, by mělo určovat oficiální stanovisko ke kulturnímu 
významu objektu, tj. zda lze v konkrétním případě hovořit o relativní významnosti daného 
objektu (Pickard, Robert; Lund, Carsten; Frier, Pierre-Laurent; Goblet, Myriam: Guidance on the 
development of législation and administration Systems in the field of cultural héritage, 
Strasbourg, 2000, kapitola A 2.2). Dalšími prameny, které na mezinárodní úrovni pojem 
„kulturní význam“ používají, jsou např. i Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování 
památek a sídel, Benátky 1964, nebo Australská charta ICOMOS o uchování kulturně 
významných míst, Burr, 1979, revidována 1981, 1988 a 1999. Při posuzování věci Ministerstvo 
kultury přihlédlo k písemnostem předloženým vlastníkem, společností Tesco Stores ČR, a.s., a 
k ostatním odborným stanoviskům, jak jsou popsána výše. Také se však řídilo zjištěními, která 
vyplývají z výsledků dlouhodobé vědecké práce kolektivu autorů vytvořeného při Ústavu dějin 
umění Akademie věd České republiky za účelem pořízení soupisu uměleckých památek v Praze. 
V knize Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady - Praha 1 (viz str. 211), je 
mimo jiné k problematice památkového významu obchodního domu Máj/Tesco v Praze uvedeno: 
„Mašinistickými prvky předjímal Eislerův, Masákův a Rajnišův obchodní dům Máj vývoj SIAL 
směrem k hnutí high těch. Krabicovostí své formy, prolamované na severu pásovými okny, se 
Máj zároveň sbližoval s počínajícím novofunkcionalismem. Problém stavby, o jejíž
12
¦
architektonické hodnotě nelze pochybovat, spočívá v míře její kontextuálnosti, která se části 
odborné i širší veřejnosti zdála nedostatečná, vzdor tomu, že v blízkém sousedství Máje 
nalezneme jak stavby podobného rázu -  skleněný hranol domu Albatros čp. 342/1 z 1. 1965-69 -  
tak i budovy ještě větší a mohutnější -  Janákův palác Škodových závodů čp. 35 a 41 (1925-38).“ .
Na základě výše uvedeného Ministerstvo kultury uvedlo, že nijak nepolemizuje s názory 
ohledně urbanistické hodnoty stavby obchodního domu Máj/Tesco, ani o kontextuálních 
aspektech problematiky, protože se zde názory odborné veřejnosti, včetně Ministerstvem kultury 
obstaraných stanovisek, značně liší, přičemž v současné době nelze v této věci vyvodit 
jednoznačný závěr. Naproti tomu Ministerstvo kultury podotklo, že shromáždilo dostatek důkazů 
ohledně nesporné architektonické hodnoty věci, když lze především uvést, že předmětná stavba 
mašinistickými prvky směřovala ateliér SIAL ke stylu high-tech a současně se sbližovala 
s počínajícím novofimkcionalismem. K námitkám společnosti Tesco Stores ČR, a.s. ohledně jisté 
strohosti formy, nespolehlivé funkčnosti některých technických částí stavby nebo nedostatku 
racionalizace toku lidí a proporčnosti skladových a prodejních prostor Ministerstvo kultury 
podotklo, že jak nastupující meziválečná generace architektů 20. století, tak také generace 
architektů období 60. a 70. let 20. století vyšla z principů individualistické modemy -  racionálně 
vidět a umělecky cítit -  a rozvedla jej o nový způsob funkcionalistického myšlení. Programové 
heslo, forma následuje funkci, bylo přijato za základní tezi. Primárním hlediskem v teorii 
architektonického konceptu byly funkční požadavky, tedy účelový záměr, který však nebyl 
chápán jako neměnný, konstantně daný, ale spíše jako perspektiva, kterou je nutno poznávat, 
domýšlet, přesně formulovat a dokonce i vytvářet. Už tvorba individualistické modemy narážela 
na řadu nepochopení, když příčinou těchto nepochopení bylo, že právě tato tvorba se 
nejdůsledněji rozešla s historismy i detailem. Postavila před člověka téměř holé průčelí a holé 
stěny interiérů, které svůj slohový výraz nalézaly v účelnosti a jednoduchosti detailů, 
v přirozených výtvarných vlastnostech materiálů, v racionálním uspořádání hmot a prostorů. 
Architektura přestala působit dekorativností povrchů a hledala výtvarnou působivost 
v proporcích, měřítku a srozumitelnosti svého účelu (dle knihy Architektura -  svědectví dob od 
Bohuslava Syrového a kolektivu autorů, s. 339 až 435). Právě tato hlediska architektura 
obchodního domu Máj/Tesco dle Ministerstva kultury naplňuje, když nelze přihlížet k některým 
namítaným skutečnostem, zvláště že dochází k poruchám eskalátorů, že skladové prostory jsou 
poddimenzovány apod., a to vzhledem ke stáří objektu, navrhovaného za zcela odlišných 
sociálních i materiálně technických podmínek, když v období 70. let 20. století bylo 
architektonické i funkční řešení tohoto obchodního domu průlomové. Zrovna tak je zcela mimo 
působnost tohoto řízení polemizovat o tom, zda některé objekty tohoto období byly některými 
odborníky vybrány do anketních hodnocení či nikoliv, protože řízení o prohlášení věci za kulturní 
památku, jak již bylo uvedeno, zkoumá, zda jsou naplněny znaky kulturní památky u předmětu 
řízení. Ministerstvo kultury připomělo, že společnost Tesco Stores ČR, a.s., mimo své vlastní 
vyjádření, nepředložila žádné stanovisko nezávislého odborníka nebo odborné organizace, příp. 
odborné společnosti, takže správní orgán, mimo jím opatřené důkazy odborných orgánů 
a organizací, mohl polemizovat pouze se subjektivními závěry společnosti Tesco Stores ČR, a.s. 
Dodalo, že v tomto řízení je hodnocena finální realizace stavby, vlastní dochovaná 
architektonická práce, a proto jsou rozdíly mezi původním projektem a zmíněnou realizací pro 
toto řízení zcela nepodstatné.
Dále Ministerstvo kultury uvedlo, že při hodnocení významu stavby muselo přihlédnout 
také k mimořádnému ohlasu dotčené stavby v zahraničí, když realizaci obchodního domu 
Máj/Tesco publikoval Udo Kultermann ve svých knihách Architecture in the Seventies (London
<
>*
13
1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln 1985), projekt či realizaci otiskly 
časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a zejména prestižní Casabella (1985, č. 
4 a 9, s komentářem Sebastiana Brandoliniho). Takového ohlasu se ve světě dočkala jen 
málokterá jiná česká stavba z celého 20. století a tento ohlas je  nezbytné vnímat jako evropského 
významu.
Dopisem ze dne 26. 10. 2006 byl včas podán rozklad Tesco Stores ČR, a.s. proti 
nepravomocnému rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 2. 10. 2006, č.j. 4389/2006, o 
prohlášení předmětného souboru věcí za kulturní památku. O této skutečnosti byl dopisem ze dne 
1. 11. 2006 vyrozuměn zbylý účastník řízení, Hlavní město Praha, a podle § 86 zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, mu byla dána možnost se k tomuto rozkladu 
vyjádřit. Toto podání ze dne 26. 10. 2006 bylo dále doplněno přípisy ze dne 27. 10. 2006 a ze 
dne 10. 11.2006. ' ' '
Rozklad rekapituluje námitky, uvedené v řízení (podrobně shrnuté výše), tedy že OD 
Tesco nepatří k nejvýznamnějším příkladům české architektury 70. 20. století, že okolnosti 
vzniku OD Tesco jsou mytizovány vzhledem k ateliéru SIAL, kde působil architekt Hubáček, že 
při stavbě OD Tesco nebyly použity žádné neobvyklé stavební technologie, že OD Tesco není 
příkladem high-tech architektury, že odkaz na neofunkcionalismus ještě nezakládá tu skutečnost, 
že věc má hodnoty kulturní památky, že OD Tesco vykazuje řadu technických, architektonických 
a urbanistických nedostatků, že zde není žádná spojitost s pařížským Centre Georges Pompidou a 
že OD Tesco nevykazuje žádné kontextuální rysy. V rozkladu se poukazuje, že odbor kultury, 
památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy nesouhlasil s prohlášením věci za 
kulturní památku, což má dokládat i článek v deníku MF Dnes ze dne 24. 10. 2006, kde Jan 
Kněžínek, ředitel tohoto odboru, má tvrdit, že prohlášení věci za kulturní památku je hloupost, 
degradující seznam kulturních památek. Rozklad rovněž napadá relevantnost stanoviska Českého 
vysokého učení technického v Praze, fakulty architektury, resp. odbornou fundovanost prof. 
Fanty. V rozkladu je uveden závěr, že OD Tesco nesplňuje znaky kulturní památky, jak jsou 
uvedeny v § 2 zákona č. 20/1987 Sb.
V doplnění rozkladu ze dne 27. 10. 2006 jsou zopakovány závěry uplatněné společností 
Tesco Stores ČR, a.s. již v předchozím průběhu řízení, doplněné novinovým článkem Milana 
Knížáka ze dne 26. 10. 2006 s názvem „Máj na Národní třídu nepatří“, který, psaný v duchu 
svého názvu, má podle účastníka dokazovat tu skutečnost, že věc nemá znaky kulturní památky. 
Dále se zde namítá, že Ministerstvo kultury nepřihlédlo k námitkám Tesco Stores ČR, a.s. a 
Magistrátu hl. m. Prahy, že vycházelo z nepřijatelných podkladů pro vydání rozhodnutí 
(vyjádření prof. Fanty), nesprávně posoudilo shromážděné podklady a dospělo k nesprávným
r  v  ozaverum.
V doplnění rozkladu ze dne 10. 11. 2006 se odkazuje na tři novinové články (Ing. arch. 
Zdeňka Lukeše, PhDr. Michaela Zachaře a Ing. arch. Josefa Pleskotá), které mají dokazovat to, 
že Ministerstvo kultury rozhodlo nesprávně, resp. protiprávně.
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že napadené rozhodnutí Ministerstva kultury bylo vydáno v souladu 
se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem. Současně jsem dospěl k závěru, že ani námitkami 
v rozkladu uvedenými nebyla vyvrácena Ministerstvem kultury řádně prokázaná skutečnost,
r
o
14
t'
že předmětný soubor věcí obchodního domu Máj/Tesco čp. 63 na nároží ulic Národní třída 
a Spálená v Praze 1 -  Novém Městě svým charakterem a podstatou vykazuje hodnoty vymezené 
v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., z čehož vyplývá, že byl důvodně a oprávněně 
prohlášen za kulturní památku. V řízení bylo spolehlivě zjištěno, že předmětný soubor věcí 
splňuje zákonem č. 20/1987 Sb. předepsané podmínky pro prohlášení za kulturní památku, neboť 
představuje především významný doklad architektury 70. let 20. století, který je významný i 
v evropském kontextu, když navazuje na architekturu meziválečného funkcionalismu a 
předznamenává v interiéru architektonické pojetí stylu high-tech. Neshledal jsem žádné 
relevantní důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Proto mi nezbylo než rozklad 
zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit.
Lze konstatovat, že v rozkladu ani jeho doplněních nejsou nijak nenapadeny formálně 
právní náležitosti rozhodnutí Ministerstva kultury a řízení jež mu předcházelo, resp. nebyly 
uplatněny námitky proti zákonnosti procesních úkonů Ministerstva kultury jakožto správního 
orgánu. Shledal jsem, že v rozkladu jsou uplatněny v zásadě obdobné námitky, které byly 
uplatněny již v rámci prvoinstančního správního řízení v předešlých podáních Tesco Stores ČR, 
a.s. S těmito námitkami se však Ministerstvo kultury jasně a přesvědčivě vyrovnalo v podrobné 
argumentaci uvedené v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí. Nebyly přitom prokázány 
žádné nové podstatné skutečnosti, kterými by se Ministerstvo kultury v rámci svého rozhodování 
již řádně nezabývalo.
Dospěl jsem k závěru, že napadené rozhodnutí Ministerstva kultury není v rozporu 
nejen se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, ale ani s moderními zásadami evropského 
pojetí ochrany kulturních památek. Napadené rozhodnutí je dostatečně podloženo především 
stanovisky odborné organizace státní památkové péče -  jedná se o návrh Národního 
památkového ústavu -  územního odborného pracoviště v hl. m. Praze č.j. 4030/2006/a/D ze dne 
21.4. 2006, dále o stanovisko Národního památkového ústavu -  ústředního pracoviště č.j. NPÚ -  
302/3609/2006 ze dne 19. 5. 2006 a konečně nelze opomenout ani stanovisko Fakulty 
architektury Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 24. 8. 2006, které bylo 
vypracováno prof. Ing. arch. Bohumilem Fantou, CSc. Lze tak dát za pravdu Ministerstvu 
kultury, že předmětný soubor věcí splňuje nejen zákonné požadavky na prohlášení za kulturní 
památku, ale navíc naplňuje obecný požadavek dostatečné důstojnosti být kulturní památkou a že 
je tak dána potřeba jeho zachování. Jak již správně poukázalo Ministerstvo kultury, úkolem 
ochrany památek není chránit jen jedinečné, prvotřídní památky, ale i takové věci, které jsou pod 
úrovní zcela mimořádného svědectví vývoje země a lidí. Podstatné je, že tyto věci mají nikoli 
zanedbatelnou dokumentační hodnotu znaku uvedeného v zákonné skutkové podstatě § 2 zákona 
č. 20/1987 Sb.
V souvislosti s rozkladem je nadbytečné polemizovat s názory ohledně urbanistické 
hodnoty či o kontextuálních aspektech, protože zde se názory odborné veřejnosti, včetně 
Ministerstvem kultury obstaraných stanovisek, značně liší, přičemž v současné době nelze v této 
věci vyvodit jednoznačný závěr. Naproti tomu mám za to, že Ministerstvo kultury skutečně 
shromáždilo dostatek důkazů ohledně nesporné architektonické hodnoty věci, které svědčí o tom, 
že předmětná stavba mašinistickými prvky směřovala ateliér SIAL ke stylu high-tech a současně 
se sbližovala s počínajícím novofunkcionalismem. K tomu je třeba konstatovat, že společnost 
Tesco Stores CR, a.s. ani v rozkladu nepředložila žádné relevantní stanovisko nezávislého 
odborníka nebo odborné organizace, příp. odborné společnosti. V řízení se tak bylo možno 
zabývat pouze Ministerstvem kultury opatřenými podklady zejména od odborných orgánů
*
4*
i
15
*
a organizací a subjektivními závěry společnosti Tesco Stores ČR, a.s. Je nutno opět připomenout, 
že v tomto řízení je hodnocena jen finální realizace stavby, vlastní dochovaná architektonická 
práce, a proto jsou rozdíly mezi původním projektem a zmíněnou realizací pro toto řízení 
nepodstatné.
Při hodnocení významu stavby Ministerstvo kultury postupovalo správně, když přihlédlo 
rovněž k mimořádnému ohlasu dotčené stavby v zahraničí, neboť realizaci obchodního domu 
Máj/Tesco publikoval Udo Kultermann ve svých knihách Architecture in the Seventies (London 
1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln 1985), projekt či realizaci otiskly 
časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a zejména prestižní Casabella (1985, 
c. 4 a 9, s komentářem Sebastiana Brandoliniho). Výše uvedené reference tak jasně svědčí 
o evropském významu stavby obchodního domu Máj/Tesco.
K námitce v rozkladu, že odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu 
hl. m. Prahy nesouhlasil s prohlášením věci za kulturní památku, což má dokládat i článek 
v deníku MF Dnes ze dne 24. 10. 2006, kde Jan Kněžínek, ředitel tohoto odboru, má tvrdit, 
že prohlášení věci za kulturní památku je hloupost, degradující seznam kulturních památek, 
uvádím, že odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy mimo jiné 
ve svém stenovisku ze dne 30. 5. 2006, č.j. MHMP 160357/2006/Zíd sdělil, že „Předmětný dům 
je jistě významným dokladem české architektury sedmdesátých let minulého století v dané 
lokalitě i v obecné rovině. Na druhé straně však nelze přehlédnout, že neslouží v plném rozsahu 
všem účelům, kterým byl určen. Svému účelu např. dnes, a zda vůbec někdy, neslouží terasa na 
kótě + 17,76, kde je v současnosti umístěn na dobu určitou provizorní objekt pro vyřešení 
skladovacích problémů při provozování obchodního domu. A právě tato část domu by si jistě 
zasloužila nové objemové i architektonické zhodnocení ve vztahu k domu samotnému i ve vztahu 
k sousedním objektům a k potřebám současného provozu. Obchodní dům je situován 
v památkové rezervaci v hlavním městě Praze, prohlášené nařízením vlády č. 66/1971 Sb. o 
památkové rezervaci v hlavním městě Praze a z této skutečnosti je z hlediska zájmů sledovaných 
státní památkovou péčí obchodní dům dostatečně ochráněn ze zákona č. 20/1987 Sb., a to i proti 
zbourání, které samo o sobě není pro úsek památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy 
akceptovatelné.“. '
Ohledně námitky zpochybňující relevantnost stanoviska Českého vysokého učení 
technického v Praze, fakulty architektury, resp. přímo odbornou fundovanost prof. Fanty, 
uvádím, že prof. Fanta je  dlouholetým odborným pracovníkem na úseku památkové péče, který je 
respektován širokou odbornou veřejností. V současné době je prof. Fanta vedoucím Ústavu 
památkové péče a renovací na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze, 
takže o jeho vysoké odbornosti nelze pochybovat.
K odkazu na novinový článek Milana Knížáka ze dne 26. 10. 2006 s názvem „Máj na 
Národní třídu nepatří“ uplatněném v doplnění rozkladu ze dne 27. 10. 2006 uvádím, že soukromý 
názor generálního ředitele Národní galerie v Praze prof. Milana Knížáka, Dr. A., publikovaný 
v tisku, je názorem galeristy a výtvarníka, který brojí proti umístění věci v této části Prahy. 
O otázkách urbanismu a kontextuality však bylo pojednáno výše s tím, že společnost Tesco 
Stores CR, a.s. měla nepochybně během správního řízení možnost doložit oficiální stanovisko 
NG nebo dalších odborníků. Pokud odmítá písemné stanovisko prof. Fanty, renomovaného 
odborníka na úseku památkové péče, je argument spočívající v novinovém článku galeristy 
a výtvarníka irelevantní.
*
11
16
V rozkladu dále zjevně došlo k nepochopení tvrzení Ministerstva kultury, že stavba 
„navazuje na architekturu meziválečného funkcionalismu a předznamenává v interiéru 
architektonické pojetí stylu high-tech“, když se namítá, že stavba není příkladem high-tech, což 
však Ministerstvo kultury netvrdilo, jen to, že stavba předznamenává tento styl, tj. není jejím 
příkladem.
Další námitka rozkladu ohledně „zakonzervování“ stavby, která nebude moci sloužit 
zákazníkům, není relevantní, protože, jak bylo správně uvedeno v odůvodnění napadeného 
rozhodnutí Ministerstva kultury, prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné 
omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon č. 20/1987 Sb. nabízí řadu fakultativních 
i obligatomích náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. V případě obnovy 
kulturní památky se poskytuje bezplatná odborná pomoc a poskytují se podklady a informace dle 
§ 14 odst. 7 zákona č. 20/1987 Sb. Dále -  na žádost vlastníka -  může příslušný krajský úřad, 
případně prvoinstanční orgán, pro údržbu či uchování kulturní památky poskytnout příspěvek na 
zvýšené náklady (§ 16 zákona č. 20/1987 Sb.). Rovněž ústřední orgán státní památkové péče 
zabezpečuje projektové a stavebně-restaurátorské práce při obnově vybraných kulturních 
památek (§ 32 odst. 2 písm. h) zákona č. 20/1987 Sb.). Příslušná odborná organizace státní 
památkové péče poskytuje kromě toho bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturní 
památky, zpracovává odborná vyjádření k provádění obnovy, zabezpečuje průzkum, výzkum a 
dokumentaci kulturní památky (§ 33 odst. 2 písm. g) a i) zákona č. 20/1987 Sb.). Výše a způsob 
náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž údržba kulturní 
památky překračuje obvyklé náklady údržby nemovitosti. Rovněž je nutno podotknout, že dle 
platné právní úpravy je sice vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její 
zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením 
nebo odcizením a kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu 
kulturnímu významu, památkové hodnotě a technickému stavu, avšak údržbu, opravu, 
rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí umožňuje 
ustanovení § 14 zákona č. 20/1987 Sb., když vlastník věci je povinen si předem vyžádat závazné 
stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Námitka v rozkladu týkající se Ministerstvem kultury doložené odborné literatury, že tato 
neprokazuje památkové hodnoty věci, se jeví jako neprůkazná, protože společností Tesco Stores 
ČR, a.s. nebylo doloženo žádné písemné vyjádření renomovaného odborníka nebo instituce, ani 
významná kritická stať o památkové či jiné hodnotě obchodního domu Máj/Tesco.
Dále je nutno upřesnit, že otázku omezení vlastnického práva neřešil pouze Nej vyšší 
správní soud, jak uvádí účastník, ale tato otázka již byla pojednána Ústavním soudem v nálezu 
č. 35/94. Ten zde svým judikátem vyslovil myšlenku, že ochrana veřejného zájmu, což je jistě 
prohlášení věci za kulturní památku, je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky 
a Listinou základních práv a svobod. V
V doplnění rozkladu ze dne 10. 11. 2006 se odkazuje na tři novinové články (Ing. arch. 
Zdeňka Lukeše, PhDr. Michaela Zachaře a Ing. arch. Josefa Pleskotá), které mají dokazovat to, 
že Ministerstvo kultury rozhodlo nesprávně, resp. protiprávně. V této souvislosti nezbývá než 
připomenout, že účastník v průběhu celého řízení nedoložil žádný písemný důkaz renomovaného 
odborníka, když až teď uplatnil několik novinových článků, které se k prohlášení věci za kulturní 
památku vyjadřují místy kriticky. Je však zřejmé, že tyto důkazy jsou „beletristickými“ 
zamyšleními nad celou problematikou existence OD Tesco, s neskrývanými subjektivními dojmy 
a emocemi pisatelů, ke kterým správní orgán nemůže přihlížet. Navíc jsou tyto články poměrně
0
•*
i
17
«
rozporuplné, protože PhDr. Michael Zachař je ředitelem Národního památkového ústavu -  
územního odborného pracoviště vhl. m. Praze, který sám podal návrh na prohlášení věci za 
kulturní památku, přičemž hlasoval pro podání tohoto návrhu. Tvrzení podavatele, že Jen  
nerad“, není natolik relevantní, aby mohlo zpochybnit či dokonce zcela negovat úkon odborné 
organizace státní památkové péče. Navíc Ing. arch. Pleskot hájil tento objekt proti tvrzením Ing. 
arch. Lukeše, takže ani není jasné, zda tyto články vůbec mají brojit proti rozhodnutí Ministerstva 
kultury, resp. zda podporují tvrzení účastníka.
Ostatní skutečnosti, které vyplývají z napadeného rozhodnutí Ministerstva kultury a řízení 
jež mu předcházelo, jakož i z rozkladu, byly přezkoumány a bylo shledáno, že pro výrok tohoto 
rozhodnutí o rozkladu nejsou podstatné a nemají na něj vliv.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, 
která věc komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Martin Štěpánek, v. r.
—-'¦w ministr kultury
Za správnost vyhotovení: / © <S1V°
JUDr. Petr Strupek
Tesco Stores ČR, a.s.
Veselská 663, 199 06 Praha 9 -  Letňany
JUDr. Radka Konečná, advokátka 
Široká 36/5, 110 00 Praha 1
Hlavní město Praha
Mariánské náměstí 2,110 01 Praha 1
Na vědomí: Ministerstvo kultury, OPP, zde
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště 
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 - Malá Strana
Národní památkový ústav, ú . o . p . v hl. m. Praze 
Na Perštýně 12/356, 110 00 Praha 1 - Staré Město
Magistrát hl. m. Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu 
Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
Rakovského 3143, 143 Praha 4
I }
v
4 » -
18
Místo pro podací Odesilatel: Ministerstvo kultury Místo pro výplatné
na doporučenou P B 74 .
f i l l  n a  nn Praha 01M  Maltézské náměstí 471/1 f    ř )
m  118 00 ^‘anci u praha i . Malá Strana
l i l i  0 7  3 5  5____ J 118 11 30X /4 \  |  1 :
Adresé: | 18 1' : . !=!á Strana ^  2S. 12 26 K  í  '2 3 5 .0  fj •
l;  .se sídic-m '*¦»»»««./* 7 «
Mái-P/ •¦•' : ¦' 471 /I \ ) s .  -'2 /  4 1 j
d o p o r u č e ^ ^ ^ H  : ......... J v^ i "' i
N E P R O D L U j ^ ^ ^ ^ ^ H  ’ I
' .............................' ........................ *...................................... i
.fjp ' f ' y'’ ' ' ' ' ' '' ' ' ^
,1 č.j.s 18 734/2006
RK/OLP/1720/06/Strupek
i m Ě ^ m z w  s B  h h  »j í #  h M  a p p s i s i é  iNárodní památkový ústav 
ústřední pracoviště 
Valdštejnské nám. 3 
118 01 Praha 1 - Malá Strana¦ ¦. • ¦ ¦ ,
¦ ' | ¦ . ( ¦ .  ,
¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦ i t dorucen,<r om onal

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0138627.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Praha, obchodní dům Máj/TESCO. Rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

21431049 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 931982803

Bližší specifikace:

Název	obchodní dům Máj/TESCO
Číslo ÚSKP	102116
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1496581

Název objektu:

Část obce: Nové Město

Č. dom.: č.p. 63

Ulice: Národní

Č. or.: 26

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

obchodní dům Máj/TESCO (právní stav 931982803)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 10908

Název lokality: Nové Město

Reálný typ: býv. město (před r. 1850)

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

obchodní dům Máj/TESCO (právní stav 931982803)

Kód CZ: 48769

Název lokality: Nové Město (1)

Reálný typ: dílec hist. osady

Kat. území: Nové Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

obchodní dům Máj/TESCO (právní stav 931982803)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

obchodní dům Máj/TESCO (právní stav 931982803)

Ke stažení Náhled Poslat žádost