Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

«!Sil J illIW I1
Mgr, Alena Hanáková
V Praze dne 7. prosince 2012 
Č.j.: MK 76543/2012 OLP 
Vyřizuje: JUDr. P. Strupek
R o z h o d n u t í
i .
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 12. 9. 2012, který podalo Občanské sdružení 
400/27, se sídlem Na Výsluní 2098/13, 400 11 Ústí nad Labem (dále též „podatel rozkladu“), 
přezkoumala rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP 
ze dne 29. 8. 2012 (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „přezkoumávané rozhodnutí“), 
kterým se neprohlašuje za kulturní památku podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 
20/1987 Sb.“) pavilon „A“ chirurgie bývalé Okresní nemocnice (nyní areálu UJEP) bez ě.p. 
na pozemku pare. č. st. 516, k. ú. a obec Ústí nad Labem, okr. Ústí nad Labem, Ústecký kraj 
(dále též „objekt“). Podle ustanovení § 152 odst. 4 a § 92 odst. 1 správního řádu jsem na 
základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodla
n á s l e d o v n ě :
rozklad s e  z a m í t á ,  neboť je nepřípustný.
II.
Jako nadřízený správní orgán podle § 96 odst. 1 správního řádu jsem nepřípustný 
rozklad ze dne 12. 9. 2012 vyhodnotila dle § 92 odst. 1 správního řádu jako podnět k zahájení 
přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu a na základě návrhu rozkladové komise, 
ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, jsem rozhodla usnesením
n á s l e d o v n ě  :
Z a h a j u j e  s e  přezkumné řízení dle § 94 a násl. správního řádu ve věci 
přezkoumání pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP 
ze dne 29. 8. 2012.
Účastníkem přezkumného řízení je dle § 95 odst. 4 správního řádu účastník řízení 
v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, kterým je Univerzita Jana Evangelisty 
Purkyně, IČ: 44555601, se sídlem Hoření 3083/13, Severní Terasa, 400 11 Ústí nad Labem, 
zastoupená na základě plné moci ze dne 3. 5. 2012 Mgr. Jiřím Schullerem, advokátem, č. reg. 
ČAK10176, IČ: se sídlem Anenské nám. 371, 284 01 Kutná Hora (dále též „účastník řízení“).
1
III.
V souvislosti se zahájením přezkumného řízení jsem na základě návrhu rozkladové 
komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodla usnesením
n á s l e d o v n ě :
P o z a s t a v u j e  s e  dle §95 odst. 5 správního řádu vykonatelnost nebo jiné 
právní účinky přezkoumávaného rozhodnutí tak, že objekt po dobu průběhu přezkumného 
řízení požívá předběžné památkové ochrany ve smyslu § 3 odst. 3 zákona ě. 20/1987 Sb.
IV.
V souvislosti se zahájením přezkumného řízení v souladu s § 50 odst. 2 a 3 správního 
řádu v y z ý v á m  účastníka řízení, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení 
ve smyslu § 2 odst. 3 a § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, písemně vymezil a doložil případná 
práva, kterých v dobré víře nabyl na základě přezkoumávaného rozhodnutí či v souvislosti 
s přípravou realizace demolice předmětného objektu.
O d ů v o d n ě n í :
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 17.1.2012 od Občanského sdružení 400/27 podnět 
ze dne 12.1.2012 k prohlášení objektu za kulturní památku. Podnět dopracoval dne 21. 2. 
2012 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem. V podnětu se 
uvádí následující:
„...Pavilon „A“ chirurgie se nachází v areálu nemocnice, kterou zde nechalo vystavět 
město na k tomuto účelu zakoupeném pozemku podle plánu z roku 1892. Prvním vstupem do 
území byla tehdy drobná řádková zástavba pavilónové nemocnice podle projektu teplického 
architekta Maxe Loose. Jako mustr posloužila nemocnice v Eppendorfu u Hamburku, která 
vznikla roku 1889 jako jedna z největších a nejmodernější v Německu a sloužila tehdy za 
vzor mnoha dalším městům na světě. Vnesla do budování nemocnic nové trendy, především 
pavilónové uspořádání budov, parkové úpravy okolí a místo založení na hranicích města na 
zelené louce. (Historický nemocniční areál v Eppendorfu slouží dnes jako součást univerzitní 
kliniky a tedy má velmi blízký osud se svou ústeckou „kopií“). Na tomto principu 
pokračovala roku 1916 výstavba pavilonem F1 od městského architekta Ernsta Kroba ve stylu 
abstrahovaného neoklasicismu. Protože další nástavby, přístavby ěi vylepšování stávajícího 
stavu už nepřicházely v úvahu, rozhodl správní výbor ústecké nemocnice roku 1926 podruhé 
v dějinách města o stavbě nové nemocnice. Hledalo se pro ni vhodné místo, ale ve městě, kde 
se všude bouřlivě stavělo, to bylo složité. Proto nakonec padl návrh postavit novou nemocnici 
ve starém areálu a využít část stávajících objektů. Nebyl to ale žádný velký ústupek ze záměru 
vystavět moderní nemocnici. Stísněné podmínky historického areálu si jen vyžádaly 
specifické řešení, které dodalo ústecké nemocnici na monumentálnosti. Projektanti, vedoucí 
městského stavebního úřadu Ing. Ernst Krob, městský stavební rada architekt Franz Josef 
Arnold a městský úřední lékař Theodor Gruschka, museli spojit jednotlivá oddělení do 
pouhých dvou hlavních pavilonů, které pak ale musely být pojaty jako výškové stavby. 
Inspirací se jim staly výškové nemocniční budovy v Americe a Německu. Dle pramenů 
čerpaly pověřené osoby inspiraci zejména v Mnichově. V této souvislosti se nabízí srovnání s 
mnichovskou klinikou na Thalkirchnerstrasse, která je ve svém konceptu takřka identická s 
ústeckými pavilony. Pavilon chirurgie je o něco expresivnější a tak evokuje i souvislosti s
2
tvorbou Petera Behrense (továrna AEG Humboldthein, 1910) či Hanse Poelziga, potažmo s 
filmem Metropolis od Fritze Langa. Nová nemocnice měla obsloužit dva okresy Ústecký a 
Chabařovický s celkovým počtem obyvatel 120 tisíc. V první etapě mezi léty 1926 a 1929 
vznikl osmipodlažní pavilon interny (pavilon B, dnes přestavěn na FUD UJEP) a v druhé 
etapě 1930-1937 sedmipodlažní pavilon chirurgie (pavilon „A“, dnes potencionální sídlo PřF 
UJEP). Budova se železobetonovým skeletem vyniká moderním pojetím architektury. Jde o 
jednu z nejranějších realizací takto progresivní a zároveň monumentální architektury v 
českých zemích, vzhledem k tomu, že celkový koncept a plánová dokumentace pocházejí již z 
roku 1926. Činí to stavbu velmi zajímavou (v Čechách se nabízí srovnání např. s Veletržním 
palácem v Praze, s přihlédnutím k tomu že koncept stavby patří do německého myšlenkového 
diskursu nové věcnosti a expresionismu) a její význam v dějinách architektury na českém 
území je neprávem opomenut. Vnější podoba Pavilonu „A“ bývalé chirurgie je víceméně s 
původními prvky (okenní rámy, římsy, zábradlí) zachovaná od doby vzniku tj. roku 1937. 
Vnitřní dispozice jsou až na malé výjimky také původní. Interiér doznal změn zejména prvky 
vnitřních dveří, výtahů, vypínačů, osvětlení a vybavení nábytkem v 80. letech minulého 
století. O architektonické i funkční kvalitě areálu svědčí ohlasy v dobové literatuře. O „nové“ 
ústecké nemocnici referovali: Lodgman Rudolf, Stein Erwin cd,; Die sudetendeutschen 
Selbstverwaltungskorper Band: 3 Aussig; Berlin 1929; s. 156, Zeitschrift fur das gesamte 
Krankenhauswesen, Sešit 13, 5. 6. 1941, s. 243-254, Leben und Kraft durch kommunales 
Schaffen der Stadt Aussig 1918-1938, Ústí nad Labem 1938 (nevydáno), s. 218 - 222. 
Pavilon „A“ bývalé chirurgie Masarykovy nemocnice je v současnosti uzavřený a 
nevyužívaný od roku 2006, kdy přestal sloužit svému původnímu účelu. Od té doby areál 
bývalé nemocnice prochází přeměnou na univerzitní kampus UJEP. Výstavbu jednotlivých 
částí kampusu UJEP realizuje liberecká kancelář SIAL architekti s.r.o. V roce 2008 proběhla 
přestavba sesterského Pavilonu „B“ bývalé interny pro účely Fakulty užitého umění a designu 
firmou Reconstruction s.r.o. Celý objekt je v současnosti nevyužíván a podléhá pozvolné 
degradaci. Architektonické hodnoty překračují hranice okresu a staví Ústí nad Labem mezi 
moderní města té doby. V dnešním kontextu je dokladem doby, kdy na území města Ústí nad 
Labem vznikaly architektonicky vrcholné stavby. Pavilon „A“ chirurgie bývalé nemocnice je 
posledním Zachovalým modernistickým domem celého nově přestavovaného areálu Kampusu 
UJEP. Vzhledem k bombardování města spojeneckými vojsky na konci II. světové války a 
následně rozsáhlým asanacím v 80. letech minulého století, došlo k vymazání podstatné části 
paměti tohoto města a tyto alespoň jednotlivé stavby, ač „poměrně mladé“, rozhodně 
pomohou historický obraz města ukotvit. Stavba vzhledem ke své monumentálnosti a 
výraznému architektonickému pojetí zároveň tvoří důležitý prvek v panoramatu centra města. 
Autor stavby, Franz Josef Arnold byl ústeckým městským architektem a vedoucím stavebního 
úřadu. Na jeho stavbách je patrný příklon k abstrahovanému vnímání v duchu nové věcnosti. 
Ve srovnání s ostatními architekty ve městě byla Arnoldova produkce opravdu rozsáhlá a 
výrazně ovlivnila podobu města. Řada jeho domů sklidila ve své době velký ohlas v 
odborných kruzích.“
K podnětu byl připojeno vyjádření Prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc., Doc. Ing. 
arch. Jana Jehlíka a Prof. Ing. arch. Petra Ulricha, CSc., kteří se připojují k podnětu na 
prohlášení věci za kulturní památku a mimo jiné uvádí, že: „ ...Ústí nad Labem nemá 
hodnotné profánní stavby starší 100 let z toho důvodu, že jeho významný rozvoj začal až v 
polovině 19. století, proto každý mimořádný objekt 20. a 21. století je pro zachování města 
zásadní. Proto je třeba objekt „A“ (který projektoval architekt tehdejší sociálně demokratické 
městské správy, ústecký stavební rada Franz Josef Arnold jako součást dnes již zaniklého 
areálu nemocnice), ochránit před jeho přetvořením či dokonce demolicí.“ Prof. Ing. arch. Petr 
Ulrich, CSc., ještě doplňuje, že při vyhodnocování existujících budov (což je i tento případ), 
je nutné soustředit se na primérní nosné konstrukce, jejich statické posouzení, ostatní části
3
(zejména infrastruktura budovy, jako jsou veškeré instalace) je stejně nutné komplexně 
vyměnit. Jiné prvky -  okna, dveře včetně detailů je pak na posouzení jejich zachování, repliky 
či změny, a je závislé na potřebách nejen provozních, ale také estetických.“
K podnětu zaslal své stanovisko Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště 
v Ústí nad Labem, který ve stanovisku ze dne 21.2.2012 č.j. NPÚ-351/k 
11874/2012/PP/OEDIS uvedl: „Chirurgický pavilon „A“ se nachází ve středu rozsáhlého 
areálu bývalé ústecké nemocnice vymezeného ulicemi Londýnská, Klíšská, České mládeže, 
Resslova a Pasteurova. Vysoká šestipatrová budova s rovnou střechou má železobetonovou 
skeletovou konstrukci postavenou na půdorysu písmene H. Na severozápadní straně se na 
pavilón v úrovni 3. NP původně napojoval spojovací trakt, který vedl až k objektu „B“ v horní 
části areálu (původně interna, dnes Fakulta umění a designu), během přestavby areálu na 
vysokoškolský kampus, však byla tato chodba a na ní navazující budovy s operačními sály 
zbořeny. Další krytá chodba z 80. let 20. stol. propojovala na jihozápadní straně pavilón 
chirurgie s dnes již neexistující budovou „P“, kde bývalo radiologické oddělení. Hlavní 
podélný trakt chirurgie je na jihovýchodní straně členěný dvaceti okenními osami a doplněný 
na střed umístěným schodišťovým rizalitem, který prosvětluje jedno vertikální pásové okno. 
Okenní osy jihovýchodního průčelí mají obdélný tvar a jsou osazené v přímých špaletách. 
Všechna okna mají zdvojené dřevěné rámy, které jsou příčníkem a poutcem rozdělené na čtyři 
shodná okenní křídla. Osy v 2., 4. a 7. patře navíc doplňuje jednoduchá průběžná podokenní 
římsa. Horizontální linii tohoto průčelí tvoří předsazená průběžná terasa v šestém patře, která 
je svislými přepážkami rozdělená na dvanáct menších balkónů a jejíž plný parapet se na obou 
koncích konkávně zalamuje. Při pohledu od jihovýchodu se dále uplatňují kratší příčná křídla 
pavilónu, která se po stranách napojují na hlavní trakt a která jsou v úrovni zvýšeného přízemí 
propojená prostornou terasou. Hmota obou křídel je na dvakrát odstupňovaná, vždy ve třetím 
a sedmém poschodí ustupuje průčelí o celé dvě okenní osy (při pohledu z boku) dozadu, čímž 
vzniká prostor pro čtyři terasy chráněné po stranách nízkým kovaným zábradlím. Zbývající 
dvě podlaží obou křídel svým členěním navazují na příčný trakt budovy a shodně s ním jsou 
rytmizované i boční, severovýchodní a jihozápadní devítiosé fasády. Obě tato průčelí jsou 
doplněna výrazným vertikálním prvkem, který tvoří na střed umístěný světle omítaný okenní 
rizalit, který dosahuje do úrovně pátého patra a je prolomený trojicí vertikálních pásových 
oken. Severozápadní strana budovy je po stranách opět doplněná předstupujícími rizality 
příčných křídel pavilónu, které tentokrát předstupují jen na šířku jedné okenní osy. Oba 
rizality jsou členěné sedmi okenními osami. Centrální osu v přízemí tvoří široký dvoukřídlý 
vstup do budovy, na který v horní části navazují dva zazděné otvory v 1. a 2. patře (původně 
směřující do dnes zbourané kryté chodby). Dispoziční schéma budovy je v jednotlivých 
poschodích téměř identické, liší se pouze velikost jednotlivých pokojů a operačních sálů.
>¦ Střední trakt ve všech poschodích rozděluje podélně probíhající centrální chodba, která se na
obou koncích napojuje na k ní kolmé chodby příčných křídel. Pokoje pacientů byly 
orientovány při jihovýchodním průčelí a pouze menší pokoje v bočních traktech se otáčely k 
severovýchodu a jihozápadu. Tato postranní křídla ukončují na jihovýchodní straně prostorné 
prosklené místnosti doplněné v 3. a 6. patře otevřenými terasami. Poschodí navzájem 
propojují tři dvouramenná schodiště. Při jihovýchodním průčelí se nachází široké centrální 
schodiště a zbývající dvě jsou přiložena ke vnitřním nárožím rizalitům severozápadní fasády. 
Pavilón chirurgie „A“ byl postaven během rozsáhlé přestavby areálu ústecké nemocnice, která 
v městské čtvrti Klišé fungovala již od roku 1894. Část těchto nejstarších pavilonů během této 
rozsáhlé stavební akce zanikla. Rozhodnutí o rozšíření stávající nemocnice padlo 25. června 
1926 na zasedání okresního zastupitelstva, které pověřilo dva městské architekty Ernsta 
Kroba a Franze Josefa Arnolda vypracováním plánové dokumentace. Autoři se při hledání 
ideální podoby nových pavilónů nechali inspirovat staršími nemocničními komplexy v 
Nymphenburgu a Schwabingu u Mnichova. Vzhledem k omezenému prostoru pro výstavbu
4
soustředili oba architekti většinu nemocničních oddělení do dvou šestipodlažních pavilónů 
umístěných v horní a dolní části areálu, které měly obklopovat další provozní budovy. Z 
publikace vydané k této příležitosti Zur Eröffnung des neuen Bezirkskrankenhauses in Aussig 
am 1. März 1930 je patrné, že na chirurgický pavilon „A“ realizovaný ve druhé fázi mělo 
navazovat severní křídlo, které se následně stalo důležitým spojovacím prvkem mezi oběma 
hlavními budovami. Pavilon chirurgie byl dostavěn teprve roku 1937 a severní trakt ještě o 
pár let později podle nových plánů architekta Rudolfa Perthena, rodáka z Děčína a žáka Otto 
Wagnera, který ke spojovacímu koridoru připojil budovu C s novými operačními sály. Třetí 
etapa počítala se stavbou navzájem propojených objektů mezi horním a dolním pavilónem, 
ve kterých měly být situovány centrální laboratoře, rentgen, ubytovna sester a sídlo 
administrativy nemocnice. Bohužel tato, ani závěrečná čtvrtá etapa, ve které se měla postavit 
nová prosektura, nebyly kvůli záboru Sudet a následnému vyhlášení protektorátu realizovány. 
Samotná budova „A“ prošla od doby výstavby několika stavebními rekonstrukcemi, které se 
však soustředily jen na úpravu interiérů. Patrně nejrozsáhlejší adaptace pavilónu proběhla v 
letech 1963 - 1964, kdy byly mimo jiné rozšířeny stávající operační sály, vybudováno nové 
zázemí pro lékařský personál a modernizováno stávající technické vybavení. V důsledku 
přesunu krajské nemocnice do nových budov v městské části Bukov byl chirurgický pavilón 
společně s dalšími nemocničními objekty vyklizen a následně předán ústecké Universitě Jana 
E. Purkyně. V roce 2005 vznikla první studie na využití areálu pro účely vysoké školy. 
Mezitím však již došlo k demolici některých cenných nemocničních objektů a ke sporné 
přestavbě pavilonu interny (B) na sídlo Fakulty umění a designu. Chirurgický pavion „A“ měl 
být podle aktualizované studie architektonické kanceláře ARCH PROJEKT s.r.o., z roku 2008 
rekonstruován pro potřeby Přírodovědecké fakulty, nicméně vítěz nového výběrového řízení 
projekční a architektonická kancelář SIAL architekti a inženýři spol. s.r.o., již počítá s 
demolicí tohoto pavilónu a jeho nahrazením novou výškovou budovou velmi obdobných 
parametrů. V bezprostřední blízkosti Pavilonu „A“ probíhá v současné době výstavba nových 
vysokoškolských budov a s odkazem na tuto skutečnost neumožnil správce areálu 
pracovníkům památkové péče vstup do interiéru budovy, není proto možné kvalifikovaně 
posoudit její současný technický stav. Podle poskytnuté fotodokumentace je patrné, že po 
opuštění budovy, byl pavilón po určitou dobu cílem vandalů a vinou dlouhodobé neúdržby 
jsou horní poschodí poškozena zatékáním. Celkový rozsah těchto škod, nám však není znám. 
Objekt je v současnosti bez využití. Areál bývalé ústecké nemocnice postupně utvářený od 
roku 1893 až do konce 80. let 20. st., téměř po dobu jednoho století, představoval do nedávné 
doby architektonicky vyspělý a urbanisticky provázaný celek. Především výstavba špičkově 
vybavených pavilónů chirurgie a interny od architektů Ernsta Kroba a Franze J. Arnolda 
učinila z ústecké nemocnice ve 30. - 40. letech minulého století jedno z nej modernějších 
zdravotnických zařízení v Československu. Kromě technického zázemí však obě budovy 
vynikaly také svým odvážným architektonickým ztvárněním, které lze zařadit do 
myšlenkového diskursu německé nové věcnosti a rodícího se expresionismu. Progresivnost 
těchto staveb a zejména chirurgického pavilónu ještě více vynikne při porovnání se souběžně 
realizovanými a často i mladšími německými nemocničními klinikami v Essenu, Mnichově 
nebo Pinnebergu. V českém prostředí nalezneme na konci 20. let 20. století, kdy Arnold s 
Krobem předložili svůj projekt k realizaci, jen málo obdobných zdravotnických komplexů, se 
kterými bychom mohli ústeckou nemocnici porovnat. Většina těchto staveb byla realizována 
ještě v duchu tradiční pavilónové řádkové zástavby a teprve na začátku 30. let 20. století, 
vznikly první moderně pojaté léčebné areály ve stylu české funkcionalistické avantgardy, 
např. plicní sanatorium ve Vyšných Hágách od F. A. Libry. Z výše uvedeného vyplývá, že 
Arnoldova a Krobova přestavba ústecké nemocnice patří mezi vyspělé architektonické 
realizace, které reagovaly na soudobé trendy zahraniční architektury a svým typologickým a 
estetickým řešením výrazně ovlivnily vývoj architektury na českém území.“
5
V řízení se dle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. vyjádřil Krajský úřad Ústeckého 
kraje, odbor kultury a památkové péče stanoviskem ze dne 12. 4. 2012 č. j. 301/KP/2012, 
kde uvedl následující:
„Krajský úřad Ústeckého kraje, návrh posoudil a po obhlídce terénu dne 11. 4. 2012 a 
po prozkoumání dostupných podkladů nedoporučuje prohlášení objektu za kulturní památku. 
Pavilon „A“ je umístěn uprostřed areálu, který byl užíván Krajskou nemocnicí pro 
zdravotnické účely (chirurgie). Areál získal nový vlastník, který jej chce po odstranění 
některých částí, přestavbě a výstavbě nových budov užívat pro účely vysokoškolského studia. 
Dotčený objekt 7 patrové, stupňovitými rizality členěné budovy navrhli němečtí městští 
architekti Franz Josef Arnold a Ernst Krob. Ve stylu německého expresionismu a nové 
věcnosti byl dostavěn v roce 1937 (další stavební úpravy se už v nastávajícím válečném 
období nerealizovaly). V 70. letech 20. století byl propojen s novostavbou rentgenologie 
(budova „P“), v roce 1983 s novými operačními sály „C l“ a skladem zdravotnického 
materiálu „C2“. Nejrozsáhlejší úpravy interiéru proběhly v letech 1963 - 64 (rozšíření 
operačních sálů, skladů, zázemí pro lékařský personál atd.) Velkou změnou byla také 
modernizace technického zařízení. Po přesunu Krajské nemocnice do nových budov na 
bukovských Kabátech byl objekt předán ústecké Univerzitě J. E. Purkyně. Již v roce 2005 
vznikla první studie architektů Zdeňka Šťastného a Jiřího Kňákala na využití areálu pro účely 
Kampusu vysoké školy. V areálu dochází k demolicím některých staveb z původního cenného 
komplexu budov a dokonce měl být dotčený objekt dále rekonstruován podle aktualizované 
studie architektonické kanceláře ARCH PROJEKT s.r.o., zpracovaný v r. 2008, pro potřeby 
Přírodovědecké fakulty. Vítěz výběrového řízení - projekční a architektonická kancelář SLAL 
architekti a inženýři spol. s r. o. - však počítá s demolicí dotčeného objektu a nahrazením 
nové výškové budovy obdobných parametrů. Vzhledem k výše uvedenému došlo ke zmenšení 
hodnot, kterými se původní komplex vykazoval. Nárůstem novostaveb a likvidací objektů, 
není naplněn smysl prohlášení věci za kulturní památku a principy chráněných zájmů z 
pohledu památkové péče. Zejména není jasné co z formy ušlechtilého puristického stylu, které 
zatím dotčený objekt vykazuje, po všech úpravách zůstane.“
Magistrát města Ústí nad Labem v rámci řízení zaslal Ministerstvu kultury dvě 
stanoviska ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., a to vyjádření ze dne 3. 4. 2012 pod 
č.j OÚPS -  PP/118/12 a následně vyjádření ze dne 21. 5. 2012 pod. č. j. OÚPS-PP/170/12 ve 
kterém se uvádí:
„...Magistrát města Ústí nad Labem, odbor územního plánování a správy majetku 
vydal dne 3. 4. 2012 pod čj. OÚPSPP/ 118/12, k prohlášení objektu za kulturní památku 
souhlasné vyjádření. Vzhledem k nově se vyskytnuvším skutečnostem a po hlubším 
prostudování situace, revokujeme tímto výše uvedené vyjádření a prohlášení za kulturní 
památku nedoporučujeme. Dotčený objekt je sice hodnotný po architektonické a historické 
stránce, jak je uvedeno v návrhu na prohlášení za kulturní památku i v posudku Prof. PhDr. 
Šváchy, CSc., jeho současný stav ve spojení s možnostmi vlastníka, Univerzity J. E. Purkyně, 
podle našeho názoru neumožňuje kvalitní zachování budovy. Vzhledem ke skutečnosti, že 
budova byla původně určena ke zcela jiným účelům než jsou současné záměry vlastníka na 
užití pro potřeby Přírodovědecké fakulty UJEP, znamenalo by provádění případných změn 
vnitřních dispozic v případě prohlášení za kulturní památku bud‘ nepřípustné zásahy (a tím i 
nevyužitelnost pro vlastníka) nebo pak zachování budovy ve stavu pouze jejího vnějšího 
pláště (a i to by bylo spojeno s velkými obtížemi), to vše navíc vzhledem ke špatnému 
stavebně technickému stavu spojeno se značnými finančními náklady, přesahujícími možnosti 
univerzity.“
6
V řízení se vyjádřil též účastník řízení (vlastník objektu) Univerzita Jana Evangelisty 
Purkyně v Ústí nad Labem, který ve vyjádření ze dne 15.5.2012 č. j. 22/25012/00169/020 435 
a ze dne 18.6.2012 č. j. 22/2012/00212/024 610 uvedl následující:
„...Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem jako vlastník uvedeného 
objektu nesouhlasí s návrhem na jeho prohlášení kulturní památkou, a to z níže uvedených 
důvodů: Legislativní důvody - Univerzita získala objekty v r. 2005. Záměr Kampusu byl 
veřejně znám a deklarován jak na akademické půdě, ve vládě ČR, tak i v médiích, a to 
regionálních i celostátních. Již ve studiích celého Kampusu byly uváděny varianty demolice 
téměř všech objektů včetně objektu „A“. Do této doby je i značná část Kampusu již 
realizována ve smyslu uvedeného záměru. Chronologie vývoje od r. 2004-2008 je oficiálně 
několikrát zanesena i do vládních dokumentů jako např. 6. 4. 2009 bod č. 28 jednání vlády 
ČR - č. j. 443/09 a další. Pro samotný objekt „A“ byla zpracována studie využití, řešeno 
změnou DÚR. V rámci areálu byla zpracována dokumentace využiti objektu pro fakulty PřF, 
FŽP, FVTM, která prokázala, že tento objekt nevyhovuje záměru rekonstrukce. Rozhodnutí o 
odstranění budovy „A“ padlo roku 2010. „Demoliční výměr“ - povolení odstranění stavby 
bylo vydáno r. 2011. V letech 2008 a 2009 se již ve všech dokumentech a veřejných 
informacích objevuje vážný záměr odstranit objekt „A“, a to i v dokumentech Vlády ČR 
(dokumenty z r 2009 - příloha č. 1 ELA a č. 2 Vyjádření odboru územního plánování města 
Ústí nad Labem). Všechny výše uvedené informace byly veřejné, zveřejněné ve smyslu 
zákona nebo publikované na webových stránkách UJEP. Ve vládě ČR byl odsouhlasen záměr 
na výstavbu budovy pro PřF, FŽP a FVTM formou odstranění pavilonu „A“ a výstavby 
nového funkčního na míru navrženého Centra přírodovědných a technických oborů. Tento 
záměr je podložený v ISPROFIN č. 33 D 21 P 00 2701, kde jsou připraveny finanční 
prostředky ve výší 590 mil. Kč. Pokud pomineme stav před rokem 1989, který památkové 
péči tohoto typu nepřál, ani doba po roce 1990 ze strany památkové ochrany vůbec areál 
nemocnice neřešila. Areál, včetně pavilónu „A“, byl do roku 2004 téměř celý v plném 
provozu krajské Masarykovy nemocnice. Po roce 2006 až do letošního roku nebyl 
zaznamenán žádný náznak památkové ochrany popisovaného objektu „A“. Vládní program 
jasně definuje jedinou možnost postupu 1. Odstranění starého pavilónu „A“; 2. Vystavění 
nového objektu viz následující zjednodušená retrospektiva: Ještě v dokumentech z 12. 4. 2012 
č. j. MŠMT-13 43512012-19 je stále projednáván stav řešení demolice objektu „A“. Tento 
dokument navazuje na „Usnesení vlády ČR“ z 21. 3. 2012 č. 178 a pod evidenčním číslem 
ISPROFIN 33D21P002701 (s přílohou č. 7) figuruje demolice objektu „A“. Z usnesení Vlády 
ČR z 31. 8. 2011 č. 653 vyplývá, že v rámci programu „Rozvoj a obnova materiálně technické 
základny veřejných vysokých škol č. 133210“ je jasně stanovený postup demolice objektu 
„A“ - viz Subtitul 13321 W. Univerzita projednává a projednávala vždy s MŠMT svůj 
investiční program. Dne 4. 6. 2010 bylo již prověřeno projektovými pracemi, že rekonstrukce 
objektu „A“ nepřinese očekávaný výsledek, objekt není vhodný pro další využití pro 
vzdělávací činnost a je prověřeno, prokázáno a rozhodnuto objekt „A“ odstranit a na jeho 
místě vystavět nový — viz předcházející usnesení vlády. Dalším dokumentem, ve kterém se 
jedná o demolici objektu „A“ je Usnesení vlády ČR z 21. 5. 2008 č. 606 ke Zprávě o stavu 
přípravy a realizace Projektu Kampus UJEP v Ústí nad Labem obsaženou v části III materiálu 
č. j. 698/08. I přes veškeré pochopení určité kvality původního objektu „A“ univerzita nemůže 
v této chvíli předmětný návrh akceptovat, neboť po celou dobu v dobré víře postupovala s 
vědomím, že může celý svůj záměr realizovat v odsouhlaseném rozsahu. Urbanistické, 
stavebně technické důvody - Objekt postupem realizace záměru kampusu zůstal v areálu 
izolovaný, bez urbanistického kontextu, mnoho jeho částí a prvků návaznosti na okolí již 
neexistuje a tím je razantně snížena jeho architektonická hodnota, která tkvěla právě v 
kontextu celku. Objekt, jakkoliv ve svém původním stavu a kontextu kvalitní, nijak 
nepřekračoval v době svého vzniku běžnou stavební produkci budov podobného typu,
7
velikosti a užití. Autor objektu měl jako městský projektant význam pouze v omezené lokalitě 
města Ústí n. Labem, do vývoje architektury ve státním ani v evropském měřítku nezasáhl. 
Objekt je v současné době již řadu let v dezolátním stavu, bez některých částí, kompletně bez 
interiéru, s poškozeným obvodovým pláštěm, s masivním zatékáním do konstrukce atd. 
Materiál, ze kterého je nosná konstrukce objektu „A“ (železobetonový skelet) zhotovena, 
vykazuje tak značné výkyvy v kvalitě, že podle provedených zkoušek a měření na nosných 
sloupech, jsou parametry za hranicí bezpečné pevnosti stanovené pro tento druh staveb. 
Zkoušená krychelná pevnost je nedostatečná v takovém rozsahu, že by si při případné 
rekonstrukci vyžádala buď výměnu, nebo podepření a výztuhy sloupů, průvlaků a podlah, 
tedy velké většiny vertikálních a horizontálních nosných prvků. Vybourání vnitřního zdivá při 
rekonstrukci ještě významně sníží statiku objektu. Nejsou známy důsledky masivního 
dlouholetého zatékání do konstrukce, lze přepokládat, že mají destruktivní vliv na již 
zmiňované konstrukční prvky. V důsledku by to mohlo znamenat replikaci těchto prvků. V 
mezním případě v podstatě vybudovat objekt z velké části znovu. Současné energetické a 
provozní požadavky by v případě rekonstrukce do takové míry ovlivnily další vzhled budovy 
(fasáda, okna, vnitřní dispozice apod.), že z hlediska zachování památky vzniká neřešitelná 
situace. Prakticky by došlo k přestavbě. Již realizovaná přestavba pavilonu „B“ pro FUD 
(2006-8) dává odpověď na to, jak by mohla „rekonstrukce pavilonu „A“ dopadnout: i přes 
vysoké náklady a snahu přizpůsobit se nevhodné dispozici objektu je výsledný stav - vzhled i 
vnitřní uspořádání - velice vzdálený původnímu objektu. Veřejný zájem - rozvoj vědy a 
vzdělání v severočeském regionu Univerzita J. E. Purkyně jako jediná vysoká škola se sídlem 
v Ústeckém kraji veřejně, dlouhodobě a systematicky buduje zázemí pro svou vědeckou, 
výzkumnou, tvůrčí a pedagogickou činnost. Bez tohoto zázemí, jehož podstatnou část 
představuje právě vybudování Centra přírodovědných a technických oborů na místě objektu 
„A“, bude její rozvoj zastaven na dobu nejméně 10— 15 let. Univerzita není schopna ze svých 
zdrojů tuto budovu vrátit do původního stavu nebo alespoň vzhledu, ani nemá žádný program 
a prostředky, jak tuto budovu udržovat a využívat. Investiční zátěž takového rozsahu se 
výrazně projeví na destrukci a úpadku všech základních rolí univerzity. Zároveň přijde o 
zjevně jedinou možnost vybudovat tento subareál nový, protože investiční programové 
financování je již do r. 2015 nastaveno a schváleno, a nejméně do roku 2020 jiné prostředky 
na Kampus nebudou, další výhled je nejasný. Rozvoj vysokoškolského vzdělání v tomto 
sociálně nestabilním regionu je jedním z pozitivních socioekonomických prvků a je 
významným nástrojem uplatňování strategie rozvoje státu v tomto regionu. Postup prací v 
areálu (stavební realizace, projektové práce, koncepční řešení inženýrských sítí, dopravní 
obslužnosti, dopravy v klidu aj.) už je v takové fázi realizace, že změna navrhovaného 
charakteru, i kdyby byla podložena potřebným finančním krytím, by způsobila zmaření 
mnohamilionových investic, jež univerzita v dobré víře vynaložila z veřejných prostředků“.
Účastník řízení též předložil protokol Technického a zkušebního ústavu stavebního 
Praha, s.p., ze dne 31.5. 2012, který popsal zjištěný stav nosných konstrukcí objektu takto: 
„Průměrná hodnota pevnosti v tlaku z destruktivních zkoušek na vývrtech ve sloupech: 
13,5 MPa; hloubka karbonatace: 3 - 1 0  mm, průměr 6 mm.
Dále účastník předložil statický posudek Ing. Jiřího Kozáka ze dne 14. 6. 2012, kde se 
mj. uvádí: „Ve 30. letech minulého století se také používal tzv. hlinitanový cement. Ukázalo 
se, že tento druh cementu byl příčinou havárií několika staveb v 80. letech minulého století. 
Od té doby se přítomnost hlinitanového cementu sleduje. Chemický rozbor prokázal, že při 
stavbě pavilonu A nebyl užíván hlinitanový cement. Karbonatace je druh degradace betonu, 
při které dochází ke změně pH betonu. ,Zdravý' beton chrání výztužnou ocel proti korozi, 
beton postižený karbonatací tuto schopnost ztrácí. Hloubka karbonatace je v rozmezí 3 až 10 
mm, minimální zjištěné krytí je 50 mm. Situace je vyhovující a výztuž je stále bezpečně
8
chráněna proti korozi. Pevnost betonu byla v první fázi stanovena na 3 vývrtech odebraných 
ve dvou místech konstrukce ve 3.NP. Zjištěné pevnosti 9,7 MPa, 23,9 MPa a 7,0 MPa. 
Hodnoty 9,7 a 7,0 jsou extrémně nízké, pevnost betonu nedosahuje ani pevnosti nejnižší třídy 
betonu. Pro další využití objektu prvky nevyhovují a budou vyžadovat sanaci. Počet vzorků 
vzhledem k velkému rozptylu hodnot neumožňuje statistické vyhodnocení. Proto byla 
provedena druhá fáze průzkumu. Bylo odebráno dalších 6 vývrtů ve 3.NP a také provedeno 
10 nedestruktivních zkoušek v 4. až 8. NP. Výsledkem je průměrná hodnota pevnosti betonu 
v tlaku 12,6 MPa. Maximální zatížení při nulovém ohybovém momentu není překročeno, 
rezerva cca 880 kN, tj. 17,6%. Díky velké tuhosti celé budovy, která je dána vnitřním a 
obvodovým zdivém a železobetonovými stropními tabulemi, jsou momenty ve sloupech 
minimální, takže při užitném zatížení 4,0 kN/m2 jsou vnitřní sloupy vyhovující i při malé 
pevnosti betonu. Výše uvedený výpočet ukazuje, že vnitřní sloupy při dodržení pevnosti 
betonu 12,6 MPa by měly vyhovět budoucímu zatížení. V případě rohových sloupů bude 
zatížení na hranici únosnosti nebo bude překročeno. Podle mých zkušeností pravděpodobně 
nebudou dodrženy konstrukční zásady uspořádání výztuže platné v dnešní době. Jedná se o 
maximální vzdálenosti nosných prutů, vzdálenosti a profil třmínků. Bude nutné postupovat 
individuálně a v případě velkých diferencí situaci řešit. Při rekonstrukci dojde pravděpodobně 
k vybourání velké části vnitřního zdivá, což bude znamenat snížení tuhosti objektu. Je tedy 
nutné se tuhostí zabývat a vytvořit dostatečné množství výztužných stěn, které přenesou 
vodorovná zatížení tak, aby nebyly sloupy nadměrně namáhány ohybovými momenty. Stropní 
konstrukce nebyly zkoumány z hlediska pevnosti betonu. Při stanovování únosnosti stropů je 
situace obtížnější, než u sloupů. Je nutné zjistit nejen počet a profil nosné výztuže, ale i profil 
a polohu smykové výztuže (třmínky, ohyby), což je obtížné a časově náročné. Zachování 
železobetonové konstrukce není vyloučené, ale zjištěné pevnosti betonu jsou z dnešního 
pohledu velmi nízké. Při zjišťování pevnosti bylo objeveno místo s nevyhovujícím betonem. 
Příčinou je zřejmě špatně provedená a neošetřená pracovní spára. Únosnost nosných prvků 
tím byla zásadním způsobem zpochybněna. Takových problémových míst může být v objektu 
více. Nutnou součástí projektové přípravy rekonstrukce musí být velmi podrobný průzkum 
pevnosti betonu každého nosného prvku. U stropních konstrukcí platí požadavek na podrobný 
průzkum také, kromě pevnosti betonu je nutné zjistit a podrobně zdokumentovat vyztužení 
prvků. Pokud se průzkumem prokáže nevyhovující kvalita betonu resp. nevyhovující únosnost 
železobetonového nosného prvku, bude nutné navrhnout zvýšení únosnosti nosných prvků a 
zvýšení tuhosti budovy. Zvýšení únosnosti nosných prvků (sloupů i stropních trámů) se 
provádí například přibetonováním, vyztužením ocelovými profily, aplikací výztuh 
z karbonových vláken a podobně. Zvýšení tuhosti budovy (po změně dispozice a vybourání 
zděných výplní) je možné dosáhnout vložením výztužných stěn do železobetonových rámů. 
Výše uvedené úpravy povedou k výrazným změnám stávající železobetonové konstrukce jako 
například změna celkové statické koncepce, změna proporcí viditelných částí konstrukce a 
podobně.“
Na základě vyhodnocení shromážděných podkladů Ministerstvo kultury vydalo 
napadené rozhodnutí č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012, kterým objekt neprohlásilo 
za kulturní památku, a to s následujícím odůvodněním:
„Po vyhodnocení výše uvedeného jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospělo 
Ministerstvo kultury k závěru, že objekt nesplňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní 
památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb.. Pavilon „A“ chirurgie byl dostavěn 
roku 1937. Patrová budova s rovnou střechou má železobetonovou skeletovou konstrukci 
postavenou na půdorysu písmene „H,“s bočními odstupňovanými rizality (postavena podle 
návrhu německých městských architektů Ernsta Kroba a Franze J. Arnolda). Objekt pavilonu 
„A“, i přes určitou architektonickou hodnotu, významně nevyčnívá z běžné dobové
9
provenience, která byla obecně u budov podobného charakteru na dobré úrovni. Jeho hodnota 
spočívala zejména v architektonickém propojení areálu jako celku. Tato urbanistická 
provázanost s ostatními stavbami původního komplexu bývalé okresní nemocnice byla 
postupem času narušena necitlivými účelovými přestavbami a dostavbami. Podstatná část 
staveb a hodnotných architektonických prvků byla odstraněna. Nevhodnými stavebními 
zásahy byl koncem 20. století poznamenán i vzhled interiérů. Z protokolu Technického a 
zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p., ze dne 31.5. 2012, který posoudil současný stav 
nosných konstrukcí objektu „A“ vyplývá, že železobetonový skelet vykazuje parametry za 
hranicí bezpečné pevnosti stanovené pro tento druh staveb. Životnost použitých materiálů je 
vážně překročena. Došlo k podstatnému zhoršení stavebně technického stavu nemovitosti, 
způsobené dlouhodobou neúdržbou. Rozsáhlé stavební úpravy by vedly k výměně původních 
stavebních prvků a konstrukcí. Případná obnova by si vyžádala vytvoření repliky podstatné 
části objektu a byla by nutně spojena se ztrátou autenticity.“
Rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 bylo 
účastníku řízení doručeno dne 3. 9. 2012. Účastník řízení se prostřednictvím svého právního 
zástupce vzdal práva na podání rozkladu, které bylo Ministerstvu kultury doručeno dne 5. 9. 
2012 a tímto dnem nabylo rozhodnutí právní moci.
Dopisem ze dne 12. 9. 2012 (doručeným dne 17. 9. 2012) podalo Občanské sdružení 
400/27 rozklad proti rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 
2012. Rozklad obsahuje následující odůvodnění:
„Žádost o rozklad rozhodnutí. Jako předkladatelé návrhu na prohlášení výše uvedené 
věci za kulturní památku jsme spolu s návrhem dodali několik odborných posudků jak od 
historiků architektury, urbanistů, tak od specialistů na památkovou péči. Domníváme se, že 
ministerstvo ve svém rozhodnutí nedostatečně a neodborně (s poukázáním na problematiku 
architektury 20. století) zvážilo a následně neodůvodnilo své rozhodnutí. Zároveň se od svého 
hodnocení odborného (historie architektury) odchýlilo k posuzování stavebních konstrukcí, 
které mu nepřísluší. Pro zajištění objektivního posouzení si ministerstvo neobjednalo další 
nezávislý odborný posudek z řad renomovaných kunsthistoriků. Z těchto důvodů považujeme 
toto rozhodnutí za nezákonné. Proto žádáme ve stanovené lhůtě o rozklad. Z důvodu 
hrozícího nebezpečí plánované fyzické likvidace výše uvedeného objektu ze strany vlastníka 
zároveň žádáme o odkladný účinek do doby, kdy rozkladová komise rozhodne.“
Na základě rozkladu Občanského sdružení 400/27 jsem se zabývala tím, zda je jeho 
podatel účastníkem řízení a tedy, zda je osobou oprávněnou podat rozklad proti rozhodnutí 
Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012. Řízení o prohlášení věci za 
kulturní památku podle § 3 zákona č. 20/1987 Sb. se zahajuje na návrh nebo z vlastního 
podnětu Ministerstva kultury. Z ustanovení § 3 zákona č. 20/1987 Sb. vyplývá, že aktivní 
legitimaci má pouze za stanovených podmínek Akademie věd ČR. Vzhledem k tomu, že 
návrh na prohlášení předmětného objektu za kulturní památku podalo Občanské sdružení 
400/27, které ani není vlastníkem objektu, pak je takový návrh nutno považovat toliko za 
podnět podle § 42 správního řádu k zahájení správního řízení z moci úřední podle § 46 
správního řádu. Podatel podnětu a rozkladu tedy není žadatelem ve smyslu § 27 odst. 1 písm. 
a) správního řádu a tedy není účastníkem řízení.
Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení zahájeného z moci 
úřední ty osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo 
prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Dále podle § 27 odst. 2 správního řádu 
jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny 
ve svých právech nebo povinnostech.
10
Skutečnost, že podatel rozkladu není vlastníkem předmětného objektu je rovněž 
důvodem, že rozkladem napadeným rozhodnutím mu nebylo ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) 
správního řádu založeno, změněno nebo zrušeno jeho subjektivní právo anebo povinnost nebo 
prohlášeno, že takové právo nebo povinnost má anebo nemá. Stejně tak podatel rozkladu není 
dotčenou osobou podle § 27 odst. 2 správního řádu, která je rozhodnutím prvoinstančního 
orgánu přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech.
Na základě výše uvedeného jsem dospěla k zjištění, že podatel rozkladu není 
účastníkem řízení, z čehož plyne, že není osobou oprávněnou podat rozklad proti rozhodnutí 
Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012. Nezbylo mi proto než tento 
rozklad jako nepřípustný zamítnout podle § 92 odst. 1 správního řádu tak, jak je uvedeno 
v I. části výroku.
Rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 tak již 
nabylo právní moci dne 5. 9. 2012, kdy bylo Ministerstvu kultury doručeno podání účastníka 
řízení, kterým se prostřednictvím svého právního zástupce vzdal práva na podání rozkladu.
Následně jsem na základě nepřípustného rozkladu zkoumala ve smyslu § 92 odst. 1 
správního řádu, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném 
řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, přičemž jsem dospěla 
k následujícím zjištěním a závěrům:
Dospěla jsem k závěru, že jsou dány předpoklady pro zahájení přezkumného řízení dle 
§ 94 a násl. správního řádu, neboť jsou dány důvodné pochybnosti o zákonnosti rozkladem 
napadeného rozhodnutí. Konkrétně jsou dány vážné pochybnosti o tom, zda je podnětem 
napadené rozhodnutí přezkoumatelné, tj. zdaje dostatečně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 
3 správního řádu, a dále, zda byl ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu zjištěn skutkový 
stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném dle § 3 a § 50 odst. 3 
správního řádu. V důsledku těchto možných pochybení tak mohlo dojít k poškození veřejného 
zájmu na ochraně kulturního dědictví.
Shledala jsem, že vlastní hodnotící úvahy Ministerstva kultury jsou obsaženy pouze 
v odst. 3 a násl. na str. 10 až 11 napadeného rozhodnutí. V odůvodnění napadeného 
rozhodnutí chybí bližší vyhodnocení obsahu argumentů uvedených v návrhu na prohlášení, 
včetně jeho příloh (odborná vyjádření Prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc., doc. Ing. arch. 
Jana Jehlíka, a Prof. Ing. arch. Petra Ulricha, CSc.), a dále obsahu stanoviska Národního 
památkového ústavu, ú.o.p. v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2012. Nedostatečně podrobně je 
též vyhodnocen protokol Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p. ze dne 31. 
5. 2012 a posudek statika ze dne 14. 6. 2012. V rozhodnutí tak chybí přezkoumatelné 
hodnotící úvahy správního orgánu, jež jej vedly k závěru, že objekt nevyčnívá z běžné dobové 
provenience, ačkoliv se obdobný objekt nachází pouze v Německu. Dále byl jako důvod 
neprohlášení zmíněn stav interiéru, ačkoliv hlavní dochované památkové hodnoty spočívají 
zejména ve vnějším tvarosloví objektu. Rovněž není vysvětleno, proč by konverze objektu 
(např. na studentskou ubytovnu) vedla ke vzniku repliky, když železobetonová konstrukce 
objektu umožňuje variabilní využití při zachování památkově cenného vnějšího tvarosloví 
objektu. Rovněž je učiněn závěr o vážném narušení nosných konstrukcí, ačkoliv ze 
statického posudku ze dne 14. 6. 2012 vyplývá, že zachování železobetonové konstrukce je 
možné.
Připomínám, že účelem odůvodnění správního rozhodnutí není provést zcela 
vyčerpávající shrnutí dosavadního průběhu správního řízení včetně citace celého obsahu 
předložených stanovisek, ale především podrobně rozhodné skutečnosti zdůvodnit a předložit
11
argumenty, proč správní orgán ve věci rozhodl tak, jak je ve výroku rozhodnutí učiněno. 
I z hlediska rozsahu je zjevný nepoměr mezi rekapitulací dosavadního průběhu řízení 
činěného na 10 stranách rozhodnutí a následným zhodnocením zjištěného stavu, který je 
učiněn pouze v rozsahu necelé jedné strany textu. Tyto stručné úvahy správního orgánu jsou 
navíc nedostatečně rozvedeny a činí tak rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Vzhledem k tomu, že jsou dány důvodné pochybnosti o zákonnosti rozkladem 
napadeného rozhodnutí Ministerstva kultury, nezbylo mi než II. částí výroku tohoto 
rozhodnutí zahájit přezkumné řízení dle § 96 odst. 1 správního řádu.
Prostřednictvím III. části výroku tohoto rozhodnutí pak ve smyslu § 95 odst. 5 
správního řádu pozastavuji vykonatelnost a jiné právní účinky přezkoumávaného rozhodnutí 
Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 tak, aby objekt byl po dobu 
přezkumného řízení v režimu předběžné památkové ochrany ve smysl § 3 odst. 3 zákona č. 
20/1987 Sb. a nemohlo tak v průběhu přezkumného řízení dojít k realizaci zamýšlené 
demolice objektu. V této souvislosti podotýkám, že vydání přezkoumávaného rozhodnutí 
mělo mj. i ten právní účinek, že jím došlo k zastavení řízení o prohlášení objektu za kulturní 
památku a tím i k ukončení trvání režimu předběžné památkové ochrany. Pozastavením 
tohoto právního účinku tak dochází k obnovení režimu předběžné památkové ochrany objektu 
a jeho vlastník je tak povinen dle § 3 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb. chránit objekt před 
poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit Ministerstvu kultury každou zamýšlenou 
i uskutečněnou změnu jeho vlastnictví, správy nebo užívání.
V přezkumném řízení bude podrobně zkoumána míra nezákonnosti napadeného 
rozhodnutí a v souvislosti s tím, zda a z jakých důvodů v tomto případě převažuje či 
nepřevažuje veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví nad právy účastníka nabytými 
v dobré víře na základě přezkoumávaného rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 3 a § 94 odst. 4 a 5 
správního řádu. Proto je prostřednictvím IV. části výroku tohoto rozhodnutí účastník řízení 
(vlastník objektu) vyzván, aby vymezil a doložil práva, která nabyl v dobré víře na základě 
přezkoumávaného rozhodnutí.
Na základě tohoto posouzení pak může být přezkumné řízení zastaveno dle § 94 odst. 
4 správního řádu. Přezkumné řízení může být též zastaveno dle § 97 odst. 1 správního řádu, 
pokud bude zjištěno, že napadeným rozhodnutím právní předpis porušen nebyl. Pokud bude 
prokázáno, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, pak bude 
vydáno rozhodnutí dle § 97 odst. 3 správního řádu, kterým se napadené rozhodnutí změní 
nebo zruší a věc vrátí Ministerstvu kultury k novému projednání.
Zároveň sděluji účastníkovi řízení, že v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu má 
možnost se vyjádřit ke všem podkladům rozhodnutí. Oproti řízení v němž bylo vydáno 
přezkoumávané rozhodnutí byl spis doplněn pouze o dopis, kterým se podává nepřípustný 
rozklad Občanského sdružení 400/27 ze dne 12. 9. 2012, který jsem dle § 92 odst. 2 
vyhodnotila jako podnět k zahájení přezkumného řízení. Kopie tohoto dopisu se proto zasílá 
účastníkovi řízení v příloze tohoto rozhodnutí. S podklady rozhodnutí se může účastník řízení 
seznámit nahlédnutím do spisu v odboru legislativním a právním Ministerstva kultury, Milady 
Horákové 139, 160 41 Praha 6 - Hradčany, a to do 14 dnů od doručení této výzvy v úředních 
dnech (pondělí, středa), v době od 8:00 do 16:30 hod, před osobní návštěvou telefonicky 
kontaktujte tel.: 257 085 260 (sekretariát odboru legislativního a právního).
K projednání shora uvedené věci byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
12
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je v rozsahu I. části výroku podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 
správního řádu konečné a nelze se proti němu dále odvolat.
Proti částem II. a III. výroku tohoto rozhodnutí lze podle ustanovení § 76 odst. 5 
správního řádu ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení podat rozklad. Podání rozkladu proti těmto 
částem výroku nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. O rozkladu 
rozhoduje ministryně kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury, Maltézské náměstí 
471/1, 118 11 Praha 1 - Malá Strana nebo elektronicky na adresu epodatelna@mkcr.cz.
Mgr. Alena Hanáková, v. r. 
otisk úředního razítka ministryně kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Hoření 3083/13, 400 11 Ústí nad Labem 
Mgr. Jiří Schuller, advokát, Anenské nám. 371, 284 01 Kutná Hora 
Občanské sdružení 400/27, Výsluní 2098/13, 400 11 Ústí nad Labem 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem 
Podmokelská 1/38, 400 07 Ústí nad Labem
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče 
Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
Magistrát města Ústí nad Labem, úsek státní památkové péče 
Velká Hradební 2336/8 401 00 Ústí nad Labem
Magistrát města Ústí nad Labem, stavební odbor 
Velká Hradební 2336/8 401 00 Ústí nad Labem
13

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o upuštění od památkové ochrany

Jméno souboru:

G0140158.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacková Renata

Popis dokumentu:

Ústí nad Labem, nemocnice - pavilon A chirurgie bývalé Okresní nemocnice (areál UJEP). Rozhodnutí o zrušení/upuštění od památkové ochrany.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

13160507 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

1960-2015 (neověřeno)

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 952915721

Bližší specifikace:

Název	pavilon A chirurgie bývalé Okresní nemocnice (areál UJEP)
Číslo ÚSKP
Kód fáze ochrany	N
Fáze ochrany	neprohlášeno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 10857971

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury o neprohlášení za kulturní památku spolu se zahájením přezkumného řízení
Číslo	MK 76543/2012 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	952915721 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 91879

Název objektu: chirurgický pavilón A

Část obce: Ústí nad Labem-centrum

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

pavilon A chirurgie bývalé Okr… (právní stav 952915721)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 17113

Název lokality: Ústí nad Labem

Reálný typ: město statutární

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Kraj: Ústecký kraj

pavilon A chirurgie bývalé Okr… (právní stav 952915721)

Kód CZ: 48857

Název lokality: Nová Klíše I

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Klíše

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Kraj: Ústecký kraj

pavilon A chirurgie bývalé Okr… (právní stav 952915721)

Kód CZ: 51425

Název lokality: Nové Město

Reálný typ: městská čtvrť (neúřední)

Kat. území: Ústí nad Labem

Obec: Ústí nad Labem

ORP: Ústí nad Labem

Okres: Ústí nad Labem

Kraj: Ústecký kraj

pavilon A chirurgie bývalé Okr… (právní stav 952915721)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 141

Název hist. regionu: Ústí nad Labem

pavilon A chirurgie bývalé Okr… (právní stav 952915721)

Ke stažení Náhled Poslat žádost