Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

STROJIMPORT                            Vinohrady       
 
Název objektu  
Strojimport (Palác Vinohrady, Casablanca INT, Stimbuilding) 
Adresa Čp. 2396, Vinohrady, Vinohradská 
184, Praha 3 
 
 
 
 
 
 
K.ú./parcela č. Vinohrady/3750/1, 3750/2  
Architekt   Prof. Ing. arch. Zdeněk Kuna, Ing. 
arch. Zdeněk Stupka, Ing. arch. 
Olivier Honke-Houfek (Krajský 
projektový ústav), interiéry Ing. 
arch. Bohuslav Rychlink 
Investor Podnik zahraničního obchodu 
Strojimport 
Projekt 1961 – 1970  
Realizace 1967 – 71(72), FEAL (It.) 
Typ objektu Administrativa 
Památková 
ochrana 
Vytipováno k navržení na 
prohlášení KP, památková zóna 
Vinohrady, Žižkov, Vršovice  
Stručná charakteristika objektu:  
Objekt autorů Zdeňka Kuny, Zdeňka Stupky a Oliviera Honke-Houfka, výšková stavba postavená ve stylu dobové západní 
architektury, je výraznou dominantou konce Vinohradské třídy uplatňující se v celkovém panoramatu Prahy. 
Strojimport sestává z předsazené horizontální nižší části, směrem ke křižovatce Vinohradské třídy s Votickou ulicí 
dvoupodlažní, jinak přízemní, a z  vertikálního hranolu vlastní administrativní části, přízemím propojené s nižší částí. 
Přísně pravoúhlým tvarům dodává eleganci měřítko rastru lehkého obvodového pláště a jeho detail s předsazenými pilířky 
a skleněnými a plechovými výplněmi, stejně jako barevné ladění do ušlechtilých tmavých bronzových tónů. 
 
Popis stavby: 
Konstrukce Strojimportu je tvořena ocelovým skeletem se železobetonovými jádry a kombinovanými stropy. Nosná 
konstrukce se skládá z ocelových sloupů a rámů, profilů série EUROPA HE a z nosníků z dvou AC profilů. Stropy tvoří 
ocelové nosníky IPE s železobetonovými výplněmi (do plechového bednění), jedná se o strop typu „Verbundträge“ o síle 6 
až 8 cm. Lehký obvodový plášť má vlastní systém sloupků a hlavní nosnou konstrukci zcela skrývá. „Je sestaven 
z hliníkových panelů typu „Courtain Wall“ v přízemí a mezzaninu prostřídaných skleněnými plochami kouřového odstínu. 
„Courtain Wall“ se skládá z hliníkových jodizovaných sloupků „Duranodik“ v modulu 1,2 m a z panelu z lehké slitiny 
vyplněného polyuretanem, jehož vnější povrchy jsou také anodizované  Duranodikem. Sloupky jsou připevněny 
k perimetrálním profilům, které se pomocí jednoduchých držáků montují k horizontálním rámům konstrukce. Pro zasklení 
obvodových panelů bylo použito sklo typu Thermopan, které je zamontováno přímo do žlábků svislých sloupků horní a 
dolní panelové „traverzy“…. Každý pohledový modulový prvek je opatřen benátskou žaluzií…. Dělící stěny 
v kancelářských traktech jsou provedeny z montovatelných plechových panelů firmy FEAL. Stropy jsou opatřeny 
závěsným podhledem z hliníkových perforovaných lamel o šířce 15 cm a dvěma vrstvami minerální vlny o síle 7 cm.“ 
(Architektura ČSR. 1972). 
Objekt sestává ze dvou podzemních podlaží, osmnácti nadzemních, přičemž jedno až dvě spodní tvoří podnož. Výšková 
část je oproti podnoži na severní straně předsazená, přičemž nosné ocelové sloupy probíhají, hlavní vstup je tak krytý 
výškovou částí, patro (mezanin) má po obvodu krytou chodbu prosvětlující interiér přes prosklené stěny. Celková výška 
budovy je přibližně 68 m.  
 
Dispoziční řešení je ve svém základním rozvržení dochované s dílčími úpravami původní. V podzemních podlažích 
technické zázemí a dílny, v přízemí vstup od Vinohradské ulice, vstupní hala s recepcí, jednací místnosti, na západní straně 
v nižší části restaurace na místě původní jídelny, zázemí, v horním patře nižší části propojené s přízemím vřetenovým 
schodištěm předsálí (původní recepční jídelna) s barem, kinosál s promítací kabinou a zázemím, kuchyně a zasedací 
místnost (původně jídelna ředitele). V jádrech procházejících výškovou částí je umístěno hlavní schodiště, výtahy, 
hygienické zázemí, kuchyňka, telefonní kabiny, shozy do poštovny v suterénu, instalace. Postranní schodiště je při jižním 
průčelí, větrané přes kovový rastr nahrazující v tomto místě plný obvodový plášť. Po obvodu typických podlaží jsou 
kanceláře s variabilními příčkami kolem chodeb s jádry, vždy s telefonní kabinou (pro hovory do zahraničí), v nejvyšším 
podlaží telefonní ústředna. 
Podzemní podlaží, přízemí (kromě restaurace) a patro (mezanin) jsou z velké míry v původní podobě včetně povrchů, 
z typických administrativních podlaží se v původní podobě dochovaly dílčí části. Exteriér se dochoval do současnosti. 
 
Nemalá pozornost byla věnována technickému vybavení, které bylo na špičkové úrovni. Kromě pěti rychlovýtahů byl 
Strojimport vybaven nejmodernějšími systémy klimatizace a větrání, které dodala firma Marelli z Milána. Zdroj chladu 
představoval celoautomatický turbokompresorový chladící stroj Carrier. Větrání kancelářských a jednacích prostor 
zajišťovala celoautomatická vysokotlaká klimatizační zařízení, větrání telefonní ústředny, nižší části, suterénů a vstupní 
haly zajišťovala nízkotlaká klimatizační zařízení. Pro schodiště a hygienické zázemí je určeno vytápění teplovodním 
zařízením z plynových kotlů. Dále je součástí původního vybavení vlastní transformační stanice, dieselagregát, automatická 
telefonní ústředna (výrobek BHG Budapešť) pro 900 účastníků a 90 poštovních linek, a ústředna dálnopisu. 
 
Prameny a literatura: 
 
- (šifra M.L.). Nová budova Strojimportu, Výtvarná práce. 1970, 70/6, nestr.  
- NOVÝ, Otakar. Architektonická bilance KPÚ Praha, Architektonická bilance. KPÚ 25, 1948-1973, nestr.  
- PECHAR, Josef. Třicet let architektury socialistického Československa, Architektura ČSR. 1975, roč. XXXIV, s. 173 
(pouze foto pohled do recepce Strojimportu).  
SEDLÁK, Jan. LUKEŠ, Zdeněk. Praha 3 urbanismus a architekura. Argo a Titanic, Praha 2008, s.221.  ISBN      978-
80-7203-961-6 (Argo), 978-80-86652-32-0 (Titanic).  
STAŇKOVÁ, Jaroslava, ŠTURSA, Jiří, VODĚRA, Svatopluk. Pražská architektura. Významné stavby jedenácti 
století. ISBN 80-900209-6-8. 
- ŠEVČÍK, Oldřich, BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let, „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. Text 
Správní budova společnosti Strojimport. Praha: Grada, 2009, s. 280-283.  ISBN 978-80-247-1372-4. 
- ŠRÁMEK, Jan. Administrativní budova Strojimportu, Architektura ČSSR. 1962, roč. XXII, s. 371 – 376. ISSN 0300-
5305. 
- URLICH, Petr. VORLÍK, Petr. ANDRÁŠIOVÁ, Katarína. POPELOVÁ, Lenka. FILSAKOVÁ, Beryl. Šedesátá léta 
v architektuře očima pamětníků. Kapitola Zdeněk Kuna. Nakladatelství ČVUT v Praze, 2006, s. 144-153. ISBN 80-01-
03413-5. 
- Umění a řemesla, 1/1971, s. 47, fotografie: V. Dolejš, plastika ve vstupní hale (reklama na činnost kovotepecké dílny, 
Ústředí uměleckých řemesel Plzeň. 
- VORLÍK, Petr. Český mrakodrap. Paseka v Praze a Litomyšli, 2015. ISBN 978-80-7432-504-5.  
- (šifra Z.S. – asi Zdeněk Stupka). Strojimport, Ferromet, Architektura ČSR. 1972, roč. XXXI, s. 117 - 129. ISSN 0300-
5305. 
-       Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2001 (Kon – Ky), 1950 – 2005 (St – Šam), Ostrava,      
        Výtvarné centrum Chagall 2001, 2005. 
 
Archív MČ Prahy 3. Archív Strojimportu 
 
http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fprijmeni=Kuna 
 
Zpracovatel 
Mgr. Kateřina Houšková, Ing. arch. Anna Schránilová 
Datum 
 
10/2015 
 
 
 
Zastavěná plocha objektu, parcela č. 3750/1. 
 
Autorství                                              Strojimport      
 
 
 
Autory stavby jsou architekti Zdeněk Kuna, Zdeněk Stupka a Olivier Honke-Houfek z Krajského projektového ústavu 
Praha.  
Kolektiv pracoval pod vedením architekta Zdeňka Kuny (1926), který byl rovněž 16 let ředitelem Krajského projektového 
ústavu v Praze (od roku 1973 - 89, od r. 1963 vedoucím ateliéru) a místopředseda Svazu architektů ČSR.  
Architekt, urbanista a pedagog (profesor architektury na VŠUP 1972 - 90) začínal svoji architektonickou činnost již za studií 
ve Stavoprojektu (kolektiv O. Stefana, spolu s J. Havlíčkem a K. Filsakem, jehož považoval za inspirátora celé generace 
architektů šedesátých let). Později, po návratu z vojenské služby, zde nastoupil v ateliéru J. Pokorného, kde se dala 
dohromady pozdější dlouholetá základní skupina Kuna – Stupka – Honke-Houfek, spolupracoval v této době rovněž s Fr. 
Cubrem. Jeho mnohostranná tvorba z oboru pozemních staveb a urbanismu zahrnuje projekty sídlišť (Most, Kolín), 
administrativních a průmyslových staveb a veřejných budov (nerealizovaný vítězný projekt na budovu Stavoprojektu, 
realizace budov Strojimport, Motokov, federální ministerstvo zahraničního obchodu v Praze, východní tribuna Strahovského 
stadionu v Praze, rekonstrukce Černínské zahrady, československé obchodní zastupitelství v Miláně) a návrhy expozic 
(Poznaň). Zúčastnil se rovněž řady soutěží (dostavba Staroměstské radnice, lázně v San Sebastianu, dostavba Národního 
divadla, pavilon Expo ´92 v Seville, velvyslanectví v Brazílii a Dillí). 
Blízkým spolupracovníkem Kuny byl architekt Zdeněk Stupka (1913 – 1988), s nímž se podílel na řadě realizací (mimo 
Strojimportu např. výstavbě sídliště v Kolíně, východní tribunu strahovského stadionu, Motokov v Praze, Omnipol – zde 
ještě v týmu s Jaroslavem Zdražilem). Do nejužšího týmu patřil u mnoha projektů i poslední z trojice, architekt Olivier 
Honke-Houfek (1925). Sám Stupka je autorem školky v Kolíně. Ve své ranější tvorbě byl představitelem socialistického 
realismu (spoluautor obytného souboru v Ostravě-Porubě), ale tvorba pozdějšího tria architektů Kuna – Stupka – Honke-
Houfek reprezentuje již internacionální styl.  
 
Vnitřní zařízení navrhl Bohuslav Rychlink, (1921-1988), architekt a designér, který se věnoval především interiérové 
a výstavní tvorbě. Rovněž návrhům nábytku, v instalacích především práce se světlem a sklem. Autor expozic zejména 
československého skla (výstavy skla Jablonec, Československé umělecké sklo, Praha 1984, Skleněná plastika, Brno 1983, 
instalace 9. a 10. Bienále užité grafiky Brno) a reprezentativních interiérových prostor, jako generální ředitelství Škoda 
Plzeň, PZO Motokov (např. interiér pro obchodní jednání z roku 1977) a rovněž budova Strojimportu v Praze. Rychlink měl 
svůj okruh výtvarníků, s nimiž spolupracoval. Na budově Strojimportu se mělo účastnit až 20! výtvarníků. (Zlatá šedesátá, 
2003). Článek z roku 1972 (Strojimport Ferromet v Arch. ČSR) jich ale uvádí v autorském týmu pouze 11 (detailně viz 
kapitola Výtvarná díla). 
V témže textu je uveden jako spolupracovník F. Chinetti z projekční kanceláře FEALu. 
 
 
 
 
  
 
Portrét arch. Zdeňka Kuny v roce 1972, Československý 
architekt 1975. 
 
 
Strahovský stadion s východní tribunou. 
 
 
 
 
 
Detail fasády Omnipolu, Praha – Nové Město.   
 
 Motokov v Praze na Pankráci. 
 
 
 
Stavební historie                                 Strojimport       
 
 
 Na konci 50. let se Zdeněk Kuna s Kamilem Osendorfem zúčastnil soutěže na ukončení Vinohradské třídy budovou 
Stavoprojektu. Soutěž vyhráli, k realizaci ale nedošlo. Zřejmě se ale zapsal do povědomí, protože na počátku 60. let  ho 
oslovilo vedení podniku zahraničního obchodu Strojimport, který se specializoval na výrobu strojírenských a 
kovoobráběcích výrobků a vlastnil rohovou parcelu na téže křižovatce (Želivského), aby vypracoval návrh na výstavbu 
nové podnikové budovy. Finanční možnosti, postavení a z toho plynoucí sebevědomí vedení podniku umožnilo Kunovi  
velkorysou studijní cestu do zahraničí, do Německa. Důležitou inspirací pro budoucí stavbu byly podle jeho vlastních slov 
výškové stavby Manesmann a Thyssenhaus v Düsseldorfu a další ve Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem, 
Stuttgartu, Hannoveru aj. (Kuna, s. 146). Nesporná ale byla i inspirace soudobými stavbami v USA, především Mies van 
der Rohe a kancelář Skidmore-Owings-Merril (uvádí Vorlík) a Jacobsenova budova SAS v Kodani (Sedlák-Lukeš). 
 
Projekt na takto exponované poloze vyžadoval komplexní urbanistický pohled. Byla vypracována studie celého okolí, 
kterou posuzoval i hlavní architekt Prahy Jiří Voženílek a autor směrného územního plánu Prahy Jiří Novotný. Jejich 
přístup byl velkorysý, počítalo se i s možným zásahem do hřbitova či zbořením továrny v sousedství, k čemuž naštěstí 
nedošlo. (Kuna, s.146). Původní koncept měl mnohem širší urbanistický záběr. Vinohradská třída měla být ukončena 
administrativně-reprezentačním centrem, složeným mimo jiné z několika výškových budov. Vygradováním se měla stát 
nikdy nerealizovaná budova Ferrometu. Budova Strojimportu, ač působivá jako solitér, je vlastně torzem původního 
velkorysého konceptu. „Strojimport je náznakem zamýšleného architektonického konceptu, který právě budovou PZO – 
Ferromet jako nejvýraznějším prvkem bude dotvořen..“ (Arch. ČSR 1972). 
 
 
 
 
 
 
Ferromet, druhá výšková budova v původním urbanistickém 
návrhu, nerealizovaný návrh, Arch. ČSR, 1972. 
 
 
 Strojimport, 1972, pohled od křižovatky Želivského, 
Arch. ČSR, 1972. 
 
 
 
 
  
 
Návrh, model řešení celého území, 1962 (Arch. ČSR, 1962). 
Projekt se pozdržel vinou složitého procesu výběru dodavatele. Kvůli požadavku ocelové konstrukce a rovněž vysokým 
nárokům kladeným na kvalitu stavby, které nemohly československé podniky uspokojit, byla vybrána italská firma FEAL 
z Milána s velkými zkušenostmi s podobnými výškovými stavbami včetně výroby a velké projekční kanceláře, která 
s Kunovým týmem spolupracovala na koncepci všech detailů (Větrání a klimatizaci dodala firma Marelli z Milána, 
pokročilá elektrotechnika byla realizována opět ve spolupráci se zahraničními firmami ve vysokém standardu (firmy 
Magrini, PIVI Miláno).  
Od roku 1963 byl Kuna jmenován hlavním architektem ateliéru (po architektovi Jaroslavu Kándlovi) a otevřely se tak širší 
možnosti a prostor pro obhájení náročné stavby proti ideologickým útokům a jiným reakcím nejen odborné veřejnosti.  
 
Realizována byla první výšková stavba u nás, „miesovský“ typ stavby v oblíbené sestavě podnož a věž, celoplošně pokrytá 
skleněnou závěsovou stěnou, u níž „elegance spočívá především v ušlechtilých proporcích hmot a v detailu pláště“ 
(Vorlík). Objekt řazený do „moderního klasicismu“ (Haas, Ševčík-Beneš) charakterizuje hmotová důraznost, estetiku 
budovy ovládá silný kompoziční purismus, ten je ostatně pro Kunovu tvorbu příznačný. Zdůrazňována bývá vysoká 
kultivovanost objektu, v detailu celku i provedení. Velkorysý architektonický přístup, uplatnění finančně náročných 
zahraničních technologií, důslednost v jejich souznění s estetickým řešením interiérů (přes 10 výtvarníků) vedlo ve 
srovnání se stejně budovanou stavbou tehdejší Merkurie k diametrálním rozdílům v interiérech a dodnes působí 
impozantním dojmem (Ševčík-Beneš). Vorlík má ve svém textu knihy Pražský mrakodrap tento postřeh: „Zajímavá 
architektura nemusí být pouze výsledkem křiklavých výrazných gest... Strojimport je mnohem víc rafinovaná jemná hra a 
posedlost detaily (..)“. 
 
Ač byl Strojimport df. torzem původního záměru, jeho realizace se stala pro Krajský projekční ústav důležitým mezníkem. 
Díky tomuto projektu a zkušenosti byla KPU svěřena realizace dalších PZO (Motokov, Kovo, Koospol). Po požáru 
Veletržního paláce (srpen 1974) požadovalo Ministerstvo zahraničního obchodu v krátkém termínu zpracovat tři nové 
budovy, Kuna, již jako ředitel KPÚ (a jeho tým) osobně převzal projekt Motokovu, architekt Edel budovu Kovo a 
architekti Franc s Nováčkem PZO Koospol. Všechny budovy byly za dva a půl roku postaveny.  
 
Současný stav: 
Objekt je zachován ve slušném autentickém stavu, zvláště ve srovnání s ostatními PZO. Vlastními slovy autory: „budova 
zatím stojí v podobě, jak byla vyprojektována, ale pyramidová nástavba, která se nedávno (text z roku 2003) objevila na 
střeše, pro mě představuje něco naprosto nepochopitelného“ (tj. nevzhledná rušivá pyramidová střešní nástavba pro 
spojovací techniku vybudovaná v 6/2003). 
 
 
 
 
 
Pyramidová nástavba na střeše Strojimportu, výšková budova vpravo, foto z Roztyl, 2011. 
Fotodokumentace                                    exteriér       
 
 
 
 
Pohled na zapuštěný hlavní vstup v severním průčelí, foto 2015. 
 
 
 
 
 
Prostranství před vstupem, foto 2015.  
 
Lehký obvodový plášť a podhled před zapuštěnými 
dolními podlažími, foto 2015. 
 
 
Pohled od severu, z ul. Jana Želivského, foto 2015. 
 
 
 
Pohled východní na nižší část, foto 2015. 
 
 
 
 
Pohled východní, foto 2015.  
 
Pohled západní, foto 2015. 
 
 
 
Vstupní a společenské prostory                           interiér 
 
 
Provozní schéma:  
Prostorná vstupní hala navazuje na hlavní vstup od Vinohradské třídy. V zadní části před prosklenou 
fasádou je umístěn pevný sedací nábytek. Na halu navazuje střední chodba s jednacími místnostmi po 
obou stranách, dále, za jádry s výtahy, oddělená hala s točitým schodištěm, odtud původní vstup do 
někdejší jídelny, dnes restaurace se samostatným vstupem ze severního průčelí. Přístup do mezzaninu 
je po točitém schodišti vedoucím do haly (bývalá jídelna zahraničních hostů) před kinosálem, z níž je 
přístup do baru a zasedací místnosti (bývalá jídelna generálního ředitele).  
 
Materiálové řešení: 
Podlaha vstupní haly, stejně jako navazujících chodeb, je tvořena světlou mramorovou dlažbou, 
v místě sezení kobercem. Příčky s hliníkovou vertikální nosnou konstrukcí (elox bronz) v hale mají 
povrch dýhovaný v kombinaci s prosklenými příčkami mezi dalšími komunikačními a společenskými 
prostorami. Obklad sloupů je hliníkový eloxovaný v barvě bronzu. Koženková tvarově jednoduchá 
křesla bez područek mají sokl v materiálu podlahy. Stěny uvnitř jednacích místností jsou 
z dýhovaných desek, stěny do chodby prosklené, uvnitř dělící skládací stěny. Příčky kinosálu částečně 
dýhované, částečně měkké koženkové. Na podlahách kinosálu, haly před kinosálem a jednacích 
místností je koberec. Podhledy sádrové kazetové. 
 
 
 
 
Vstupní hala, přízemí, pohled od vstupu, foto 2015. 
 
 
 
Vstupní hala, vestavěná sedací souprava, přízemí, foto 2015. 
 
 
 
Vstupní hala s recepcí, přízemí, foto 2015. 
 
 
 
 
Chodba s jednacími místnostmi, přízemí, foto 2015.  Jednací místnost, přízemí, foto 2015. 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
Stolek s telefonem v jednací místnosti, přízemí, foto 2015.  Stěna jednací místnosti, přízemí, foto 2015. 
 
 
 
 
Chodba, přízemí, foto 2015.  Schodiště do mezzaninu, foto 2015. 
 
 
 
 
 
Vstup do bývalé jídelny, přízemí, foto 2015.  Jídelna pro zaměstnance přízemí, dobové foto, interiér, 
Výtvarná práce 1970. 
 
 
 
 
 
Kruhové schodiště, pohled nahoru na strop s lustrem, dobové foto, Arch. ČSR 1972. 
 
 
 
 
 
 
Mříž v podlaze do suterénu, přízemí, kruhové schodiště, foto 
2015. 
 Lustr R. Boháčka nad točitým schodištěm, mezzanin, foto 
2015. 
 
 
 
 
 
 
Bývalá jídelna zahraničních hostů před kinosálem, 
mezzanin, foto 2015. 
 Jídelna zahraničních hostů, dobové foto, Arch. ČSR 1972. 
 
 
 
 
 
Bar, mezzanin, foto 2015.  Bar, mezzanin, detail dvířek, foto 2015. 
 
 
 
 
Bar, mezzanin, detail linky, foto 2015.  Křesla u baru, mezzanin, foto 2015. 
 
 
 
 
Kinosál, mezzanin, foto 2015.  Promítací kabina, foto 2015. 
 
 
 
 
Detail dveří, mezzanin, foto 2015.  Chodba před jídelnou gen. ředitele, mezzanin, foto 2015. 
 
 
 
 
Bývalá jídelna gen. ředitele s gobelínem A. Kuchařové, dnes 
zasedací místnost, mezanin, foto 2015. 
 Hala nad točitým schodištěm, mezzanin, foto 2015. 
 
Administrativní                                         část       
 
 
Provozní schéma: Kanceláře jsou rozmístěny po obvodě půdorysu nadzemních podlaží od mezaninu 
(jeho západní části) výše, přístupné z vnitřních chodeb kolem jader. Součástí některých příček jsou 
vestavěné skříně. V jádrech je umístěno hlavní schodiště, výtahy, hygienické zázemí, kuchyňka, 
telefonní kabiny, shozy do poštovny v suterénu, instalace. 
 
Materiálové řešení: Na chodbách se dochovala mramorová dlažba shodná jako v přízemí. Povrchy 
příček s hliníkovým nosným systémem jsou do chodeb dýhované, směrem k únikovému schodišti 
prosklené, uvnitř dýhované nebo světlé koženkové, sloupy obložené dýhovanými deskami. 
V kancelářích jsou na podlahách koberce. V zázemí keramické dlažby a obklady. Původní hliníkové 
podhledy jsou částečně dochované, částečně nahrazené sádrovými. 
 
 
 
 
 
Kancelářské prostory, mezanin, foto 2015.  Zasedací místnost s vestavěnými skříněmi, foto 2015. 
 
 
 
 
Zasedací místnost, foto 2015.  Alarm, foto 2015. 
 
 
 
 
Detail dveří, foto 2015.  Výtahy pro poštu, foto 2015. 
 
 
 
Pohled do pracovny generálního ředitele, dobové foto, nad jednacím stolem závěsná plastika, kov (neurčeno), Arch. ČSR 
1972.  
 
 
 
 
 
Komunikace                                            interiér 
 
 
Materiálové řešení: Na chodbách je mramorová světlá dlažba (v technických podlažích keramická 
dlažba a PVC), stěny včetně dveří dýhované, stěny se vstupy do výtahů jsou obloženy hnědým 
mramorem. Hlavní schodiště má stupně kamenné, zábradlí s hliníkovým madlem. Vřetenové schodiště 
mezi přízemím a mezaninem je ocelové s hliníkovým madlem. Vedlejší schodiště má stupně kryté 
PVC, zábradlí kovové s dřevěným madlem. 
 
 
 
 
 
Prostor s výtahy, mezanin, foto 2015.  Krytá venkovní chodba, mezanin, foto 2015. 
 
 
 
 
Únikové schodiště při fasádě, foto 2015.  Schodiště, foto 2015. 
 
 
 
 
 
Větraný prostor před únikovým schodištěm, foto 2015.  Detail kamenného obkladu nad dveřmi do výtahu, foto 
2015. 
 
Zázemí, tech. provozy                             interiér 
 
Provozní schéma: Technické zázemí je umístěno ve dvou podlažích suterénu. Je zde dochovaný 
původní velín, diesel agregát, lisovací stroj, zásobník na vodu, dílny údržby. 
 
Materiálové řešení: Povrchy v technických místnostech jsou tvořeny keramickým obkladem, PVC, 
omítkou. Kamenný obklad stěn se vstupy do výtahů navazuje na řešení ve vyšších podlažích. 
 
 
 
 
Chodba v 1. suterénu, foto 2015.  Velín, suterén, foto 2015. 
 
 
 
 
Velín, detail, foto 2015.  Diesel agregát, suterén, foto 2015. 
 
 
 
Suterén, foto 2015.  Suterén, foto 2015. 
 
 
 
 
Lisovací stroj, suterén, foto 2015.  Detail výtahu, foto 2015. 
Interiér a výtvarná díla                        Strojimport       
 
 
Budova Strojimportu představovala v tehdejším Československu významný počin. Nic podobného u nás dosud postaveno 
nebylo. Finanční možnosti umožnily použití zahraničních technologií, což se projevilo na výsledném celku i řešení detailů. 
Tato velkorysost, ale i důsledný a citlivý přístup architektů se odrazil na koncepci, provedení a zařízení interiérů.  Architekt 
Zdeněk Kuna se nikdy netajil preferencí klasické supermoderny, tj. miesovské klasiky amerických výškových staveb. Proto 
i v interiéru převládá střízlivá pravoúhlá geometrie a přehlednost, smíšená s ušlechtilými materiály a designovým vnitřním 
vybavením. Vzdušnosti docílili architekti uplatněním prosklených a modulových příček a značným podílem vestavěných 
prvků (svítidla v podhledu, vestavěné skříně, nábytek vetknutý do stěn nebo podlahy. Vše korunovaly výtvarná díla a 
vybrané exponované prvky interiéru (např. kruhové schodiště ve vstupní hale se závěsným lustrem nad ním) 
 
Spolupráce s výtvarníky (i díky předepsané 3% na výzdobu) existovala, zejména v souvislosti s interiéry. Kunův ateliér 
spolupracoval často s architektem Rychlinkem a s ním byli spojeni někteří výtvarníci. Ačkoliv Kuna sám uvedl, že „..proti 
sochařským dílům jsem byl vždy velice opatrný. Budova je totiž sama v mnoha ohledech sochařským dílem“, na budově 
Strojimportu se podílela překvapivě celá řada výtvarných umělců. Množstvím výzdoby a počtem zastoupených výtvarníků 
snesla tato neveřejná stavba srovnání s takovými objekty jako byl např. hotel Intercontinental nebo snad i Nová scéna ND! 
 
Vnitřní zařízení měl na starosti zmíněný interiérový architekt a designér Bohuslav Rychlink. Literatura (Ševčík-Beneš) 
uvádí spolupráci s až 20! výtvarníky, bohužel však autoři svůj zdroj nedohledali. Zpráva Zdeňka Stupky (článek z roku 
1972, Strojimport Ferromet v Arch. ČSR) je konkrétnější a jejich počet stanovuje na jedenáct. Ne všechna jména ale lze 
přiřadit ke konkrétním a dochovaným uměleckým dílům, některá, ať už jména nebo díla, zůstávají prozatím osamocená (S. 
Libenský a J. Brychtová - sklo, plastika, V. Drnková-Zářecká a A. Kuchařová – textil, tapiserie, V. Dolejš - plastika, kov, R. 
Boháček- sklo, lustr, L. Těhník – keramika, květníky, žardiniéry, A. Matura – skleněná stěna?, M. Hejný, J. Bartoš, J. 
Králík). 
 
Většina uměleckých děl se přirozeně koncentrovala především do společenské, nikoliv administrativní části objektu, tj. 
vstupní haly s recepcí a částí s jednacími salonky (výšková budova) a především do nízké horizontální podnože, kde byly 
rozsáhlé vstupní prostory a závodní jídelna s bufetem (dnes zcela upraveno) v přízemí a v prvním patře (mezipatře) nad 
společenskou částí kinosál – zasedací sál, navazující restaurace pro zahraniční hosty (také nazývaná jídelna zahraničních 
hostů nebo recepční jídelna) s barem a v úzké chodbě proti kuchyni jídelna ředitele.  
 
Nejpůsobivější je bezpochyby vstupní prostor výškové budovy s recepcí. Vzdušný, prostorný, účelně odděluje jednotlivé 
sféry pohybu. Dominuje jim Dolejšova kovová plastika zasazená uprostřed haly. Monumentální, jednoduchá, korespondující 
s tématem objektu a naplňující metaforu o „metalurgicko-strojírenské přesnosti a kráse,, (Ševčík-Beneš). 
 
Plastika: vstupní hala Strojimportu (výšková budova, recepce), mosazný plech galvanicky pozlacený, provedla Umělecká 
řemesla Plzeň, autor: 
Václav Dolejš (1925  - 2005), sochař, malíř, keramik, designér. 
Podílel se na vývoji užitkové keramiky pro průmyslovou výrobu, řada realizací pro architekturu. Dílo: např. obkladové 
dlaždice stěn metra Vltavská, fasáda OD Ládví, aj. 
 
 
 
 
 
Václav Dolejš, plastika, kov, vstupní hala, foto 2015.   Václav Dolejš, plastika, kov, vstupní hala, foto 2015. 
 
Další nepřehlédnutelnou dominantou vnitřních prostor je výrazný drúzovitý lustr ze zeleného skla od Roberta Boháčka 
korunující rovněž působivé kruhové schodiště z přízemí společenských prostor do mezzaninu (hale a jídelně zahraničních 
hostů).  
Robert Boháček (1923), sklářský výtvarník, sochař. 
 
 
 
 
 
Robert Boháček, lustr ze zeleného skla, nad kruhovým 
schodištěm, foto 2015.  
 Robert Boháček, lustr ze zeleného skla, nad kruhovým 
schodištěm, foto 2015. 
 
 
Další výrazná, opět skleněná plastika, je dílem autorského týmu našich světoznámých sklářských výtvarníků, Stanislava 
Libenského a Jaroslavy Brychtové. 
Tok, 1970,  
Proud, 1966 (zhotoveno 1967), Železnobrodské sklo n. p., Železný Brod.  
Na rozdíl od expresivního Boháčkova lustru má jiné vyznění. „Formátem zapadá do modularizované struktury jídelny 
v přízemí, ale její textura a nenápadné umístění z ní činí „bod objevování“ (Výtvarná kultura 1970). 
Stanislav Libenský (1921-2002), český sklářský výtvarník, sochař a pedagog. 
Ještě za svého života se stal legendou. Jeho pedagogická práce a sklářské umění vytvářené téměř půl století v nedílné 
spolupráci s jeho spolupracovnicí a partnerkou Jaroslavou Brychtovou proměnily osobnost Stanislava Libenského v 
autoritu, které si dodnes váží celý odborný svět. Přispěl výrazným osobním vkladem k formování vývoje moderního 
uměleckého skla a měl velký podíl na tom, že tzv. skleněná plastika patří v současnosti k nejznámějším reprezentantům 
českého výtvarného umění v zahraničí. Autorem, mimo jiné, obkladu ze skleněných tvárnic na fasádě Nové Scény a 
mnoha dalších interiérových plastik. 
Jaroslava Brychtová (1924), sochařka, sklářka. Vždy těsně spolupracovala se svým partnerem SL.  
 
 
 
 
 
S. Libenský – J. Brychtová, plastika, sklo, původně pro 
jídelnu v přízemí, nyní umístěna v mezzaninu v bývalé 
jídelně zahraničních hostů, foto 2015.  
 S. Libenský – J. Brychtová, plastika, sklo, původně pro 
jídelnu v přízemí, nyní umístěna v mezzaninu v bývalé 
jídelně zahraničních hostů, foto 2015. 
 
Nepřehlédnutelnými a pravidelnými artefakty, nutno říci, že téměř ve všech prostorách veřejného interiéru 60. – 80. let, jsou 
gobelíny (tapiserie), případně art-protisy. Rovněž zde se dochovaly (snad?) všechny tři gobelíny navržené pro komorní 
interiéry.  
Gobelín Modrá krajina od Věry Drnkové – Zářecké z roku 1970 byl původně umístěn na stěně zasedacího sálu (kinosálu) 
v mezzaninu. Dnes je vystaven, stejně jako výše uvedená plastika, v prostoru bývalé jídelny zahraničních hostů. Zpracovala 
dílna uměleckých řemesel v Jindřichově Hradci. 
Věra Drnková – Zářecká (1922), 
textilní výtvarnice, tvorba kultivovaného výrazu a poetičnosti obsahu i formy zahrnuje mimo jiné tapisérie, textilní tisk, art 
protis. Členka Skupiny 7. Věnuje se tvorbě koberců a textilnímu tisku. Autorka návrhů monumentálních tapisérií určených 
pro historické i moderní interiéry.  
 
 
 
 
 
Další dva gobelíny jsou dílem výtvarnice Alice Kuchařové. Jedná se o kompozičně podobné, barevně odlišené kusy, 
gobelín Modrá a Hnědá kompozice (1070, Dílna ve Valašském Meziříčí). Oba gobelíny dnes visí v bývalé jídelně 
generálního ředitele v mezzaninu. Podle dobových fotografií se zdá, že Modrá kompozice byla v této místnosti umístěna i 
původně, ačkoliv v popisku fotografie je uvedena pracovna generálního ředitele (Arch. ČSR 1972). 
Alice Kuchařová (Dorazilová, 1922) 
Textilní výtvarnice, scénografka, smysl pro řešení vnitřního prostoru, častá spolupráce s architekty při výzdobě veřejného 
interiéru.  Od 60. let se věnuje tapiseriím (např. v roce 1977 pro Centrotex). 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Alice Kuchařová, gobelín Hnědá kompozice, dnes bývalá 
jídelna GŘ, foto 2015.  
 Alice Kuchařová, gobelín Hnědá kompozice, detail 
popisky na rubu, dnes bývalá jídelna GŘ, foto 2015. 
 
 
 
 
Alice Kuchařová, gobelín Modrá kompozice, dnes bývalá 
jídelna GŘ, foto 2015. 
 Alice Kuchařová, dobové foto, gobelín Modrá kompozice 
v prostoru jídelny GŘ (?), Arch. ČSR 1972. 
 
 
 
 
V interiéru Strojimportu je ještě několik uměleckých děl zatím bez jednoznačného autorského určení. Protože v seznamu 
výtvarníků v článku z roku 1972 (Arch. ČSR 1972) je uveden pouze jeden keramik, s největší pravděpodobností je Lubor 
Těhník autorem keramických květníků v chodbě v přízemí a v místnosti bývalé jídelny GŘ, podle dobových fotografií 
rovněž autorem keramických váz osazených v zimní zahradě v přízemí. 
 
Lubor Těhník (1926 – 87), 
Pedagog, designér, keramik. Tvořil od drobných keramických věcí (vázy, mísy) přes reliéfy, keramické stavebnicové 
mříže a dekorativní dělící stěny v architektuře, artefakty pro zahradní plochy i interiéry. Dílo: např. dělící interiérová stěna 
pro Koospol (1976). 
 
 
 
 
 
 
 
Lubor Těhník, keramický květník, dnes bývalá jídelna GŘ, 
foto 2015.  
 Lubor Těhník, (nahoře) keramický květník, dnes bývalá 
jídelna GŘ, foto 2015, (dole) pohled do zimní zahrady 
s keramickou vázou, dobové foto, Arch. ČSR 1972. 
 
 
Obtížnější situace nastává ale s kruhovou reliéfní kovovou plastikou umístěným na stěně vstupní haly naproti recepci. Tento 
zajímavý objekt s jemným detailem není signován a ani publikován v dobových materiálech. Druhý artefakt je umístěn 
v témže prostoru, při zadní prosklené stěně vstupní haly. Jedná se o skleněnou dělící stěnu s jemnou rytinou, na dobových 
fotografiích se objevuje většinou v záběru s Dolejšovou plastikou, rovněž bez autorského určení. Vzhledem k pojetí (rytina) 
se nabízí jméno Adolfa Matury.  
 
 
 
 
 
 
Plastika, kov, detail, vstupní hala proti recepci, autorsky 
neurčeno, foto 2015.  
 Plastika, kov, vstupní hala proti recepci, autorsky 
neurčeno, foto 2015. 
 
 
 
 
 
Skleněná stěna, detail, vstupní hala, při zadní prosklené 
stěně, autorsky neurčeno, foto 2015.  
 Skleněná stěna, vstupní hala, při zadní prosklené stěně, 
autorsky neurčeno, foto 2015.  
 
 
Autorsky jsou zatím neurčené původní skleněné lustry v dnešním prostoru před barem v mezzaninu, bývalé jídelně 
zahraničních hostů. Podle dobové fotografie (viz kapitola Vstupní a společenské prostory) je zřejmé, že osvětlovací tělesa 
originálně použitá byla odlišného tvaru i zpracování (Matura?), současné lustry jsou novějšího data. V prostoru dobře 
zachovalého baru s původním zařízením je dochován i někdejší skleněný servis sklenic s logem S (vytvořený nebo označený 
pro Strojimport). Dílo, které známe pouze z dobové fotografie, je kovová rozměrná plastika zavěšená nad zasedacím stolem 
v kanceláři generálního ředitele (stylizovaná vlající látka). V publikaci z roku 2003 (Ševčík-Beneš) je na fotografii 
zachycena ještě exteriérová plastika – poutač s logem Strojimport. Dnes již na místě není.  
 
 
 
 
 
 
Lustr v prostoru bývalé jídelny zahraničních hostů, dle 
dobového materiálu na místě nebyl, autor neurčen, foto 
2015.  
 Skleněný servis používaný ve Strojimportu, s logem S, 
bar, mezzanin, foto 2015. 
 
 
 
 
Pohled do pracovny generálního ředitele GŘ, nad jednacím 
stolem plastika, neurčeno, dobové foto, Arch. ČSR 1972.  
 Logo Strojimportu, před budovou při Vinohradské ulici, 
odstraněno, (foto Ševčík, Beneš), 2003. 
 
Autoři s jistotou neurčení, nicméně jmenovaní mezi spolupracujícími výtvarníky: 
 
Adolf Matura (1921 – 1979),  
designér, sklářský výtvarník. Věnoval se vývojové problematice průmyslového sklářství i vlastní umělecké tvorbě. Na
přelomu 40. a 50. let spolupracoval s L. Smrčkovou a realizoval její návrhy na ryté sklo. Ve vlastní tvorbě se zaměřil 
na broušené, ryté a lité sklo. V letech 1954-59 byl výtvarníkem ústředního výtvarného střediska pro průmysl skla a 
jemné keramiky. Autorem známých skleniček ze souboru Praha. 
 
Miloslav Hejný (1925), 
sochař, designér, ilustrátor, grafik. Autor Začarovaného lesa – stromořadí pro halu hotelu Intercontinental 
z bulharského jilmu. 
 
Jaroslav Králík (1924 – 99), 
malíř, grafik, ilustrátor, realizace v architektuře, textilu i výstavnictví, návrhy i pro vitráže a gobelíny. 
 
J. Bartoš (?), neurčen. 
 
Samostatnou kapitolou v budově Strojimportu by mohl být vestavěný a volný mobiliář. Závodní jídelnu, která byla
bohužel zcela pozměněná rekonstrukcí, zařizovala italská strana elegantním, účelným mobiliářem, sestávajícím z 
napevno ukotvených židlí a stolů s hliníkovou křížovou ohrádkou, aby se nesmekaly podnosy. Interiér byl laděn do
temně zelené klidné barvy. V ostatních, zejména administrativních prostorách se jednalo o standartní sestavovací
kancelářské stoly a vysouvací a otáčecí židle. Nábytek pro reprezentační místnosti byl dodaný českými družstvy podle
návrhů architektů Nikla a Rychlinka. (Leoš Nikel, 1922).  
  
 
 
Stůl v bývalé jídelně generálního ředitele, mezzanin, foto 
2015.  
 Křesla v prostoru baru, mezzanin, foto 2015.  
Shrnutí k interiérům slovy dobového tisku znělo: 
„...Celkové prostředí nové budovy Strojimportu představuje v našich zvyklostech i novum pracovního prostředí. Nejen 
pokud jde o jeho kulturnost, ale i pokud jde o vrcholnou funkčnost směřující k co nejvyšší efektivitě práce, jaká u nás není 
zvykem....pro ušmudlanou nástěnku na oprýskané zdi není místo, je tu geometrická struktura prefabrikovaného hliníkového 
modulu...“ (Výtvarná práce, 1970)

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	průzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	jiný průzkum, posudek, zpráva

Jméno souboru:

A0012980.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Nový Vratislav

Popis dokumentu:

Praha 2 - Vinohrady, čp. 2396, Vinohradská 184, Strojimport (Palác Vinohrady též Stimbuilding, Palác STIMB, Casablanca INT), průzkum a prezentace architektury 19. a 20. století,  průzkum architektury 60. - 80. let ve vybraných regionech

Název pracoviště:

ÚOP v Praze

Velikost dokumentu (v bytech):

7374204 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Houšková Kateřina;

Klíčová slova:

Památková zóna;

Uživ. klíčová slova:

Kuna Zdeněk; Stupka Zdeněk; Rychlink B.; Honke - Houfek Oliver; architektura 19. a 20. století; realizace 1967 - 1971;

Datum vzniku:

10.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14262658

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1999991547
Název	budova PZO Strojimport
Číslo ÚSKP
ID právního stavu	10823036 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 16799

Název objektu:

Část obce: Vinohrady

Č. dom.: č.p. 2396

Ulice: Vinohradská

Č. or.: 184

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

	budova PZO Strojimport (prvek 14262658)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 17823

Název lokality: Vinohrady

Reálný typ: býv. město

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	budova PZO Strojimport (prvek 14262658)
	vloženo ručně

Kód CZ: 56444

Název lokality: Vinohrady (3)

Reálný typ: dílec hist. osady

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	budova PZO Strojimport (prvek 14262658)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

	budova PZO Strojimport (prvek 14262658)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost