Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

METODIKA  
HODNOCENÍ
a ochrany staveb 2. poloviny 20. století 
(se zaměřením na architektonické dědictví 60. a 70. let) 
vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  1 0 5
ISBN 978-80-87967-22-5
M
et
od
ik
a 
ho
dn
oc
en
í a
 o
ch
ra
ny
 s
ta
ve
b 
2.
 p
ol
ov
in
y 
20
. s
to
le
tí 
(s
e 
za
m
ěř
en
ím
 n
a 
ar
ch
ite
kt
on
ic
ké
 d
ěd
ic
tv
í 6
0.
 a
 7
0.
 le
t)
 v
zh
le
de
m
 k
 je
jic
h 
(m
ož
né
) p
am
át
ko
vé
 o
ch
ra
ně
Projekt „Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní 
identity ČR“, DG16P02R007, je financován Ministerstvem kultury v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.
Metodika hodnocení
a ochrany staveb 2. poloviny 20. století 
(se zaměřením na architektonické dědictví 60. a 70. let) 
vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  1 0 5
Renata Vrabelová
Naďa Goryczková
Lenka Popelová
Radomíra Sedláková
Tomáš Šenberger
Pavel Škranc
Petr Urlich
BRNO 2020
Texty: ©  Renata Vrabelová, Naďa Goryczková, Petr Urlich, Lenka Popelová, Radomíra Sedláková, Tomáš Šenberger,  
 Pavel Škranc 2019
Odborní recenzenti:  doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D., Fakulta stavební VŠB-TU v Ostravě  
 Mgr. Blanka Kynčlová, Fakulta architektury ČVUT v Praze
Slovník pojmů: Martin Šolc, Pavlína Petrová, Renata Vrabelová, Pavla Rovnaníková
Fotografie a obrazové přílohy:  © Roman Polášek, pokud není u fotografie uvedeno jiné autorství.  
 Fotografie poskytnuty z archivu NPÚ, archivu autorů textů.
Foto na obálce:  Evangelický kostel, Kolín nad Rýnem, Sülz, Německo, Heinz Buchmann se sochařem Josefem Rikusem, 1964–1969,  
 © Naďa Goryczková
Foto na str. 2:  Evangelický kostel míru, Monheim am Rhein, Baumberg, Německo, Walter Maria Fördere, 1968–1974,  
 © Naďa Goryczková
© Národní památkový ústav a České vysoké učení technické v Praze, 2020
ISBN 978-80-87967-22-5 (Národní památkový ústav)
Metodika NmetS 
Osvědčení číslo199 projekt NAKI II, DG16P02R007, MKČR Odboru výzkumu a vývoje
Obsah
1.  ZÁKLADNÍ/VSTUPNÍ ÚDAJE .....................................................................................................................................  6
 1.1  Program aplikovaného výzkumu ................................................................................................................................ 6
 1.2  Cíl metodiky .................................................................................................................................................................. 6
 1.3  Uplatnění metodiky ..................................................................................................................................................... 6
 1.4  Srovnání novosti postupu ........................................................................................................................................... 7
2.  ÚVOD DO ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ..........................................................................................................................  8
 2.1  Smysl poznávání a dokumentace staveb z historicky nedávného období ............................................................. 8
 2.2  Společenské souvislosti a základní charakteristika architektury sledovaného období ........................................ 8
 2.3  Jiné existující projekty a metodiky zabývající se hodnocením moderní architektury ........................................ 11
3.  CÍLE METODIKY, ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE ......................................................................................................  13
 3.1  Podrobný popis cílů a uplatnění metodiky, komu je metodika určena ...............................................................  13
 3.2  Jak pracovat s předkládanou metodikou ...............................................................................................................  13
 3.3  Užívané pojmy k tématu architektury 60. a 70. let 20. století. ...........................................................................  14
4.  ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ ....................................................................  15
 4.1  Hodnoty společensko-historické ..............................................................................................................................  16
 4.2  Hodnoty formální a materiální ................................................................................................................................  26
 4.3  Technologie a základní materiály interiérových konstrukcí  .................................................................................  68
5.  EVIDENCE A DOKUMENTACE ..................................................................................................................................  75
 5.1  Metody průzkumu .....................................................................................................................................................  75
 5.2  Systémová evidence – zanesení do IISPP (Integrovaný informační systém památkové péče) .........................  76
6.  ZÁVĚR – SHRNUTÍ Z POHLEDU PAMÁTKOVÉ OCHRANY .........................................................................................  89
7.  Slovníček základních pojmů architektury 20. století ...............................................................................................  90
8.  Literatura a prameny ............................................................................................................................................  114
OBSAH   |   5
ZÁKLADNÍ/VSTUPNÍ ÚDAJE   |   76   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
1.  Základní/vstupní údaje
 
1.1  Program aplikovaného výzkumu
Projekt Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kul-
turní identity ČR, evidovaný pod kódem DG16P02R007, je financován z programu aplikovaného výzkumu a vývoje 
národní a kulturní identity NAKI II Ministerstva kultury České republiky. Projekt svým tématem naplňuje specifické 
cíle 2.1. (Výzkum a jeho uplatnění – kulturní dědictví a území s historickými hodnotami), 2.2. (Technologie a postupy 
pro ochranu kulturního dědictví) a 2.3. (Kulturní dědictví, vzdělávání a média), v rámci globálního cíle 2. Kultur-
ní dědictví, a to zejména v oblasti nejohroženější skupiny hmotného kulturního dědictví – moderní architektury 
2. poloviny 20. století. 
1.2  Cíl metodiky
Cílem publikace s názvem Metodika hodnocení a ochrany staveb 2. poloviny 20. století (se zaměřením na architekto-
nické dědictví 60. a 70. let) vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně je vytvoření metodického postupu, na základě 
kterého lze postupovat při výzkumu, identifikaci, dokumentaci, evidenci a hodnocení architektury budov a stavebních 
celků, projektovaných a realizovaných v druhé polovině 20. století s akcentem na období šedesátých a sedmdesátých let 
v českých zemích tehdejší Československé socialistické republiky, s cílem reprezentativního výběru zástupců do Ústřed-
ního seznamu kulturních památek České republiky na základě hodnotových kritérií. Metodika patří k hlavním odborným 
výstupům projektu.
1.3  Uplatnění metodiky
Metodika je určena zejména pracovníkům odborné i výkonné složky státní památkové péče, tzn. odborným pra-
covníkům Národního památkového ústavu zřizovaného Ministerstvem kultury a úředníkům výkonné složky státní 
památkové péče na krajských úřadech a pověřených obcí s přenesenou působností státní správy v oblasti památkové 
péče, tedy těch, kteří podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají 
péči o památkový fond na území České republiky. Publikace poslouží zejména k odbornému posouzení a formulování 
hodnot moderní architektury sledovaného období. Hodnocení staveb provedené podle postupu, který nabízí tato 
metodika, je prvním krokem k formulování charakteristických znaků a citlivé obnově hodnotných staveb, konstrukcí 
či uměleckořemeslných prvků i jejich případné ochraně podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve 
znění pozdějších předpisů (dále „památkový zákon“). 
Nad rámec památkového zákona lze pak uplatňovat ochranu urbanistických hodnot rovněž podle zákona č. 
183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“) prostřednictvím základních nástrojů, 
kterými jsou územní plán, regulační plán a územní studie. Všechny tyto dokumenty vznikají na základě územně ana-
lytických podkladů, k jejichž aktualizaci mohou podávat podněty orgány památkové péče i veřejnost. Sledované jevy 
se zpracovávají dle Metodického návodu k příloze č. 1, část A, vyhlášky č. 500/2006 Sb.1 
Stavební zákon implementuje mezinárodní smlouvy, k nimž Česká republika přistoupila. Z pohledu péče o památ-
ky poválečné architektury jsou významné zejména Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy2 a Evropská 
1 Pro potřeby této metodiky jsou nejdůležitější jev č. 14, který představuje architektonicky cennou stavbu nebo soubor, jev 15 pak označuje 
významnou stavební dominantu. Méně užívaným jevem je č. 11, což představuje urbanistickou hodnotu.
2 „[Každá smluvní strana,] kdykoliv je to možné, podpoří v rámci procesu územního plánování měst a venkova konzervaci a užívání určitých budov, 
úmluva o krajině,3 jež do definice krajiny přirozeně začleňuje také městské prostředí. Pracovníkům rozhodovacích 
složek – stavebních úřadů a dotčených orgánů státní správy metodika nabízí možnost srovnání a posouzení při roz-
hodovacích a povolovacích procesech ve stavebním řízení.
Významnou cílovou skupinou jsou také projektanti a architekti, kteří se podílejí na modernizaci a obnově budov 
z období druhé poloviny 20. století a vlastníci nebo správci těchto budov v pozici investorů a v neposlední řadě 
akademičtí pracovníci v oblasti historie architektury a umění a učitelé a studenti odborných škol všech stupňů se 
zaměřením na stavebnictví a historii architektury.
Všem v investičním a stavebním procesu má být metodika návodnou pomůckou v každodenní praxi posuzování 
stavebních záměrů – rekonstrukcí, oprav a úprav stávajícího stavebního fondu z období zejména druhé poloviny 
20. století. Na akademické úrovni by mohla být studijní pomůckou k analytickému zpracování a dalšímu průzkumu. 
Na úrovních nižšího vzdělávání a praxe by pak měla napomoci k uvědomění a pochopení kvalit dosud existující, do 
nedávna téměř intaktně dochované, nedávné stavební kultury. Informace mohou sloužit také vlastníkům budov ze 
zkoumaného období uvědomit si a pochopit kvality a hodnotu jimi vlastněných nemovitostí.
1.4  Srovnání novosti postupu 
Vzhledem ke sledovanému časovému období a formálním, technologickým i materiálovým specifikům zkoumané 
architektury metodika bezprostředně nenavazuje na žádný dříve vydaný certifikovaný metodický materiál. Je však 
možné považovat ji za doplnění principů, použitých v Metodice klasifikace staveb podle památkové hodnoty4 
vydané Národním památkovým ústavem v roce 2015, která se zabývá hodnocením staveb v rámci širšího prostředí 
konkrétních urbanistických celků, bez detailního hodnocení samotných budov. 
Předkládaná metodika na tyto zásady klasifikace kontextu navazuje a rozvíjí je pro modelové hodnocení jednot-
livých staveb sledovaného období na základě jejich podrobné analýzy. Pro tento účel byl vytvořen přehled a speci-
fikovány dobově typické formy související s nejčastěji používanými materiály a stavebně technologickými postupy, 
jejichž znalost je nutným předpokladem pro odborné posouzení hodnoty stavby nebo stavebního celku. Získané 
informace se vkládají do existující evidenční databáze v rámci Integrovaného informačního systému památkové 
péče Národního památkového ústavu, tzv. Památkového katalogu. Představují analytické podklady, které tvoří obsah 
záznamů o jednotlivých budovách nebo stavebních celcích, včetně stupně jejich případné památkové ochrany. Díky 
propojení s metadatovým úložištěm a geografickým informačním systémem jsou k dispozici také obrazové a polo-
hopisné informace. Záznamy mohou být s prohlubujícím poznáním aktualizovány a doplňovány a jsou plně k využití 
pro každodenní praxi památkové péče i veřejnosti. 
Metodika pojmenovává a popisuje kvality, nadčasová řešení, technologie a způsob použití materiálů konstrukcí 
i povrchů, včetně výtvarně pojednaných funkčních prvků staveb a uměleckých děl, která byla u socialistických stát-
ních investic samozřejmou, povinnou součástí budov i urbanistických celků.
Zvýšená pozornost je věnována železobetonu, jako jednomu ze základních materiálů používaných při výstavbě, 
a hledání vhodného způsobu památkové obnovy železobetonových částí staveb. Proto metodiku doplňují samostat-
ně publikované památkové postupy obnovy železobetonových konstrukcí. 
jejichž vlastní význam by nebyl dostatečným důvodem k ochraně podle článku 3 odstavce 1 této úmluvy (pozn. památky), ale které jsou zajímavé 
z hlediska svého umístění v městském nebo venkovském prostředí a z hlediska kvality života.“ In: Úmluva o ochraně architektonického dědictví 
Evropy. Granada: Rada Evropy, 1985. Dostupné online: https://www.mkcr.cz › doc › cms_library › evropska-umluva-o-ochrane-architektonickeho. 
dedictvi-evropy
3 Evropská úmluva o krajině. Florencie: Rada Evropy, 2000. Dostupné online: https://www.mzp.cz/ 
C1257458002F0DC7/cz/evropska_umluva_o_krajine_smlouva/$FILE/OZV_cesky_text_EoUK_20170220.pdf
4 KUČA, Karel, KUČOVÁ, Věra. Metodika klasifikace staveb podle památkové hodnoty. Praha: Národní památkový ústav, 2015. Odborné a metodické 
publikace (Národní památkový ústav). 
ÚVOD DO ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY   |   98   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
2.  ÚVOD DO ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 
2.1  Smysl poznávání a dokumentace staveb z historicky nedávného období
Stavby a soubory vzniklé v 60. a 70. letech 20. století představují významnou etapu v dějinách české architektury, 
kdy po období poválečné stabilizace a přejímání sovětských vzorů v podobě historizujícího socialistického realismu 
padesátých let dochází k dočasnému politickému uvolnění a významnému rozmachu architektonické tvorby, která 
hledá svou novou podobu a reflektuje mezinárodní trendy. Architektura a stavitelství se stávají výkladní skříní soci-
alistické společnosti směrem na západ a představují výdobytky moderní doby v materiálové, konstrukční i tvarové 
pestrosti. Právě proto je třeba stavební produkci tohoto období sledovat, dokumentovat, vyhodnocovat a vybrané 
reprezentanty chránit podle památkového zákona tak, aby zůstaly zachovány příštím generacím jako neotřelý ar-
chitektonický, stavební, konstrukční a technický počin a v neposlední řadě i hmotné svědectví doby svého vzniku.
2.2  Společenské souvislosti a základní charakteristika architektury 
sledovaného období
Formální proměny architektury poválečného období celosvětově souvisejí s hledáním stylu a konstrukcemi. V ze-
mích východního bloku pak tyto formální proměny přímo souvisejí s proměnami politické scény. V období po válce 
bylo hlavním úkolem stavebnictví řešení bytové otázky a architekti ve své tvorbě v podstatě navazovali na pokrokové 
– levicové směry meziválečné architektury. Po únorovém převratu v roce 1948 nastupuje období socialistického rea-
lismu, kdy se architekti podle stalinského programu snažili najít národní podobu tohoto směru. Koncem padesátých 
let dochází ve státech východního bloku k celkovému společensko-politickému uvolnění, které se následně projevuje 
také v umění a architektuře.
Snahy zachovat a případně obnovit paměť této doby nemají dlouhou tradici, a to ani v širším evropském kontextu. 
Rada Evropy v roce 1991, jako výsledek konference na téma strategie a obnovy měst, vydala doporučení Výboru 
ministrů Rady Evropy5 jednotlivých členských zemí. V něm s důrazem na potřebu adekvátního řízení v oblasti památ-
kové péče nabádá k systematické inventarizaci, vytvoření kritérií i metod zákonné ochrany současné architektury. 
Příkladem mohou být sousední Německo s ochranou především církevní architektury realizované v 60. a 70. letech 
20. století a Rakousko, kde ve Vídni byly za památky prohlášeny např. obchod se svíčkami Retti, Kohlmarkt 8–10 od 
Hanse Holleina z roku 1965 (prohlášeno 1986) nebo Zentralsparkasse ve Favoritenstraße 118 z let 1975–1979 od 
Günthera Domeniga (prohlášeno 2005).6
Také na našem území se v novém tisíciletí zájem o architekturu a urbanismus šedesátých a sedmdesátých let stává 
předmětem širšího odborného diskursu. Ovšem šance na ocenění a zachování tohoto segmentu kulturního dědictví 
se mnohdy dostávají do rozporu s tepelně technickými standardy současné legislativy a proto mnoho dokladů kva-
litní architektury z období socialistické éry bylo přestavěno nebo zbouráno. Renovace doprovází náhrada dobových, 
zpravidla přírodních povrchů současnými, založenými převážně na umělé bázi. Postupně tak mizí kulturní, paměťová 
stopa jednoho historického období, mizí informace schopné identifikovat a časově zařadit vznik velmi často i v me-
zinárodním kontextu srovnatelné, kvalitní a nadčasové architektury.
5 COMITTEE OF MINISTERS TO MEMBER STATES. The Protection of the Twentieth-Century Architectural Heritage: Recommendation No.R. Comittee  
of Ministers to Member States, Council of Europe, 1991.
6 Brno - Wien: vypracování hodnotící metodiky architektury období 1945 až 1979 = Entwicklung einer Bewertungsmethodik der Architektur von 
1945 bis 1979. Brno: Magistrát města Brna, Odbor památkové péče, 2012. 135 stran.
Kostel Sv. Ducha v Emmerichu, Německo (Dieter G. Baumewerd, 1972–1973), foto Naďa Goryczková
ÚVOD DO ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY   |   1110   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Betonová kostka s QR kódem označuje kulturní dědictví sledovaného 
období, foto Naďa Goryczková
Kostel sv. Mauritia, Wiesbaden, Německo (Jürgen Jüchser, Peter Russel a Otto Herbert Hajek, 
1967–1968), foto Naďa Goryczková
Poutní kostel v Neviges, Německo (Gottfried Böhm), 
foto Naďa Goryczková
2.3  Jiné existující projekty a metodiky zabývající se hodnocením moderní 
architektury
Komplexní analýza stavební produkce 60. a 70. let 20. století, která by zmapovala a vyhodnotila jejich kultur-
ně-historický, architektonický, typologický, konstrukční a materiálový potenciál pro možnou památkovou ochranu 
a přispěla k jejich odborné péči, v České republice chyběla. Existují pouze dílčí výstupy zaměřené na základní prů-
zkum architektury 20. století a problematiky výstavby 60. a 70. let. Nejblíže danému tématu je výzkumný projekt 
Umělecko-průmyslového muzea v Praze nazvaný Panelová sídliště v České republice jako součást městského život-
ního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu,7 který však řešil pouze dílčí segment stavební 
produkce sledovaného období – sídlištní panelovou výstavbu, bez památkářsky zaměřeného metodického výstupu. 
Uměním ve veřejném prostoru s vazbou na architekturu a urbanistické celky se zabývá právě probíhající projekt Čes-
ké umění 50.–80. let 20. století ve veřejném prostoru: evidence, průzkumy a restaurování.8 Výzkumem architektury 
2. poloviny 20. století se zabývají také odborníci Fakulty architektury a Fakulty stavební ČVUT v Praze a Ústavu dějin 
umění AV ČR. 
Národní památkový ústav se věnuje dokumentaci moderní architektury od druhé poloviny 90. let 20. století, 
kdy byl zahájen základní průzkum na Severní Moravě a ve Slezsku, zaměřený především na architektonická díla 
1. poloviny 20. století. Na tento výzkum navázal v letech 2005–2011 výzkumný úkol 402 – Odborné poznávání, 
průzkum, vědecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dědictví 20. století,9 zahrnující 
území celé České republiky s akcentem opět na 1. polovinu 20. století. Architektura 2. poloviny 20. století zůstávala 
stranou a byla do těchto průzkumů zařazována pouze nahodile. Teprve v druhém desetiletí současného století byl 
v některých regionech s odborným personálním potenciálem zahájen v rámci výzkumu financovaného z Podpory na 
dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO) základní plošný průzkum architektury sledovaného 
období 60. a 70. let, ale bez hlubší typologické, konstrukční a materiálové analýzy a bez metodického výstupu.
První ucelenější studii o české architektuře 60. let 20. století přináší kniha Architektura 60. let – „Zlatá šede-
sátá léta“ v české architektuře 20. století autorů Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše10 (FA ČVUT, identifikační kód 
RIV/68407700:21450/09:00167488) z roku 2008, která však nezachycuje všechny důležité stavby a projekty tohoto 
období na území ČR a rovněž se nezabývá metodikou hodnocení. Zaměřuje se hlavně na kulturní centra Čech a Mo-
ravy, přičemž Severní Moravu a Slezsko zcela opomíjí. 
V roce 2015 byla pracovníky NPÚ vypracována již výše zmíněná certifikovaná metodika v rámci výzkumného 
projektu Kulturně historicky cenná území jako součást národní a kulturní identity České republiky pod názvem Meto-
dika klasifikace staveb podle památkové hodnoty,11 ve které se autoři na základě dlouhodobých zkušeností z praxe 
7 Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu (identifikační 
kód projektu DF13P01OVV018). Hlavní příjemce: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Řešitel: PhDr. Lucie Skřivánková, Ph.D., Období řešení 
projektu: 2013–2017. Dostupné online: https://www.rvvi.cz/cep?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=DF13P01OVV018
8 České umění 50.–80. let 20. století ve veřejném prostoru: evidence, průzkumy a restaurování (identifikační kód projektu DG16P02B030). Hlavní 
příjemce: Univerzita Pardubice / Fakulta restaurování, Řešitel: doc. ak. mal. Tomáš Lahoda, Období řešení projektu: 2016–2019.  
Dostupné online: https://www.rvvi.cz/cep?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=DG16P02B030
9 Odborné poznávání, průzkum, vědecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dědictví 20. století (součást výzkumného 
záměru MK07503233304). Poskytovatel: MK0 – Ministerstvo kultury, Hlavní příjemce: Národní památkový ústav, Řešitel: Doc. Ing. arch. Miloš 
Matěj, Ph.D., Období řešení záměru: 2005–2011. Dostupné online: https://www.rvvi.cz/cez?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=
MK07503233304
10 ŠEVČÍK, Oldřich a Ondřej BENEŠ. Architektura 60. let: „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. Praha: Grada, 2009.
11 KUČA, Karel, KUČOVÁ, Věra. Metodika klasifikace staveb podle památkové hodnoty. Praha: Národní památkový ústav, 2015. Odborné a metodické 
publikace (Národní památkový ústav).
ÚVOD DO ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY   |   CÍLE METODIKY, ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE   |   1312   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
při výkonu památkové péče zabývají klasifikací staveb nejen z hlediska typologické nebo slohové kvality, ale zejména 
se zohledněním kontextu širšího prostředí. Tato práce navázala v systému klasifikace nemovitostí na posuzování 
podle optimálních hodnotových kategorií, formulovaných v publikaci Principy památkového urbanismu,12 která se 
zaměřila na problematiku historických sídel. 
Snahy vzbudit zájem a přitáhnout pozornost k tématu architektonického dědictví socialismu je možné vysledovat 
i v okolních postkomunistických zemích. K zajímavým publikacím, systematicky, katalogovým způsobem mapujícím 
architekturu 60. let v obou poválečných německých republikách je v roce 2003 vydaná kniha Ralfa Langeho Archi-
tektura a urbanismus šedesátých let,13 která je chronologickým pokračováním řady publikací, postupně mapujících 
vývoj architektury a urbanismu 20. století v Německu. 
K projektům s velmi podobným cílem patří Metodika hodnocení architektury období 1945–1979,14 výsledek 
společného přeshraničního projektu magistrátů měst Vídně a Brna, iniciovaného vídeňskými památkáři. Projekt vyšel 
ze skutečnosti, že k hodnocení moderní architektury není možné přistupovat metodami běžně aplikovanými pro evi-
denci a inventarizaci budov a stavebních celků ze starších historických období. Tuto premisu přebírá i předkládaná 
metodika. Přeshraničním projektem vyvinutá metodika je založena na systému tří pilířů, které detailně popisují 1. 
historický a společenský kontext, 2. architekturu, hmotnou a formální podstatu budov. Třetím kritériem jsou pak 
fyzikální vlastnosti budov, které však již v rámci projektu nebyly zaznamenány, protože jejich zjištění by vyžadovalo 
podrobné zaměření včetně statických a tepelně-technických výpočtů. Výsledky průzkumu, které jsou obsahem 1. a 2. 
pilíře, byly zaznamenány do tabulek, jež soustavou přesně definovaných, srovnatelných údajů vytvářejí analytický 
základ a návod pro až příliš mechanické hodnocení architektury sledovaného období v každodenní praxi památkářů 
a pracovníků stavebních úřadů.
12 KUČA, Karel, KUČOVÁ, Věra. Metodika klasifikace staveb podle památkové hodnoty. Praha: SÚPP, 2000. 104 s., 258 obr. (Zprávy památkové péče. 
Příloha.)
13 LANGE, Ralf. Architektur und Städtebau der sechziger Jahre. 1. Bonn: Deutsches Nationalkomitee für Denkmalschutz, 2003. 
14 Brno - Wien: vypracování hodnotící metodiky architektury období 1945 až 1979 = Entwicklung einer Bewertungsmethodik der Architektur von 
1945 bis 1979. Brno: Magistrát města Brna, Odbor památkové péče, 2012. 135 stran.
3.  CÍLE METODIKY, ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE 
3.1  Podrobný popis cílů a uplatnění metodiky, komu je metodika určena
Metodika si klade za cíl formulovat postup, způsob, jak pokud možno co nejobjektivněji přistupovat k prvotnímu 
nahlížení, vizuálnímu posuzování a na základě hlubšího průzkumu následnému hodnocení urbanistických, architek-
tonických, typologických, technologických, materiálových a formálních kvalit současně se zohledněním kulturního, 
společenského, příp. historického významu staveb a stavebních celků z období 60. a 70. let 20. století. Metodika 
usiluje o vytvoření srozumitelného manuálu, obsahujícího postup posuzování a hodnocení objektů za účelem zacho-
vání jejich fyzické podstaty a jejich smysluplného začlenění do kontextu historického i současného prostředí sídel, 
použitelného obecně pro hodnocení moderní architektury celého 20. století. 
Cílem je napomoci k uvědomování si hodnot doposud přehlíženého architektonického dědictví na území České 
republiky a k všeobecné informaci o možnostech jeho ochrany.
Vzhledem k výše uvedeným výzkumným projektům, které se zabývaly nebo stále zabývají specifickými segmenty 
architektury druhé poloviny 20. století, se z důvodu nežádoucího překryvu předkládaná metodika nevěnuje panelo-
vým sídlištím a výtvarným dílům ve veřejném prostoru, která nejsou součástí zkoumaných objektů nebo areálů. Ne-
sleduje ani technické stavby a areály vzniklé v 60. a 70. letech, jelikož tomuto tématu se věnuje projekt Průmyslové 
dědictví z pohledu památkové péče (identifikační kód projektu DG16P02H029).15
Metodika navazuje na projektem vypracovanou databázi zkoumaných objektů a celků společně s odbornou in-
teraktivní mapou, které jsou veřejně přístupné v otevřené aplikaci Památkového katalogu v rámci Integrovaného 
informačního systému památkové péče (PK IISPP) Národního památkového ústavu. Prostřednictvím zadání klíčových 
slov, adresy, fulltextu nebo vyhledáním v mapě mohou jak odborníci, tak laičtí zájemci získat podstatné informace 
o vyhledaných stavbách.
3.2  Jak pracovat s předkládanou metodikou
Předkládaná metodika nabízí na příkladech staveb a stavebních celků, realizovaných v období 60. a 70. let 20. 
století, možné přístupy k obecnějšímu posuzování moderní architektury. 
K posuzování budov a stavebních celků je potřeba přistupovat se zohledněním jak společensko-historických sou-
vislostí, tak materiálních a formálních hodnot. Úkolem hodnotitele je tedy kromě širších urbanistických souvislostí 
a začlenění stavby do okolního kontextu popsat význam stavby, obecněji i význam autorů, a to jak architektury, tak 
doplňujícího výtvarného umění. Věnovat pozornost použití inovativního, originálního, experimentálního, atypického 
řešení. Zajímavý může být i kvalitní příklad typového, častěji opakovaného řešení. Zásadním hodnoticím kritériem 
jsou estetické a emocionálně působící kvality díla, související rovněž s použitými materiály, se vztahem materiálu 
ke konstrukci, formě i funkci. Zajímavý, ale pro výsledné nezávislé posuzování nikoliv podstatný, může být ohlas 
v dobové odborné literatuře, případně dobové i současné přijetí veřejností.
15 Průmyslové dědictví z pohledu památkové péče (identifikační kód projektu DG16P02H029)  
Hlavní příjemce: Národní památkový ústav, Řešitel: doc. PhDr. Ing. arch. Miloš Matěj, Ph.D. et Ph.D., řešitel zodpovědný za část moderní 
architektury: Ing. arch. Naďa Goryczková.  Období řešení projektu: 2016–2020.  
Dostupné online: https://www.rvvi.cz/cep?s=jednoduche-vyhledavani&ss=detail&n=0&h=DG16P02H029  
https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/cinnosti/veda-a-vyzkum/9533-program-na-podporu-aplikovaneho-vyzkumu-a-
experimentalniho-vyvoje-narodni-a-kulturni-identity-na-leta-2016-az-2022-naki-ii
Jako přehledná mapa postupu použitelného v praxi při výzkumu moderní architektury bylo vytvořeno struktu-
rované schéma v tabulce, která je přílohou této publikace. Tabulka může fungovat jako mapa pro orientaci a návod 
postupných kroků při výzkumu budov, které se mohou stát předmětem zájmu. Pro orientaci, zda se budovou z hle-
diska památkové péče zabývat, slouží prvotní posouzení, které zvažuje, jestli budovy: 
•	 prokazují zjevné kvality estetické a materiální, 
•	 jsou dokladem dobových formálních směrů, 
•	 jsou autorskými díly významných architektů, 
•	 obsahují kvalitní výtvarná díla významných umělců, 
•	 případně jsou dokladem významných historických událostí. 
Tabulka definuje třídění staveb podle typologických kategorií, vytvořených primárně se zohledněním funkce. Jsou 
zde vyjmenovány nástroje, používané k výzkumu staveb. Dále je popsán způsob jejich následné evidence s použitím 
terminologie v souladu s aplikací PK IISPP. 
V tabulce jsou také přehledně pojmenovaná hodnoticí kritéria, jejichž souhrn by měl být nápomocen k vytvoření 
závěrečného posouzení estetické kvality, stavební, historické nebo společenské hodnoty stavby z hlediska širšího 
záběru posuzovaných aspektů. 
Přestože výzkum v rámci projektu byl zaměřen na typologické stavební druhy, které nebyly součástí výzkumu 
jiných, výše zmíněných projektů, výsledky a metodické návody hodnocení staveb jsou použitelné obecně, v širokém 
spektru architektury realizované během 20. století.
3.3  Užívané pojmy k tématu architektury 60. a 70. let 20. století
Oborová terminologie k tématu architektury 60. a 70. let je obohacena o některé, z hlediska vývoje architektury 
nové výrazy reagující na specifické dobové podmínky, názorové a formální směry a jejich prostorové vyjádření, mate-
riálové a konstrukčně technologické možnosti stavebního průmyslu. 
K pojmům, které se staly součástí teoretického diskursu k tématu architektury 20. století, patří pojmenování for-
málních stylů jako je funkcionalismus, konstruktivismus, socialistický realismus, sorela, bruselský styl, brutalismus, 
postmoderna, dekonstruktivismus, high-tech a další. Výkladový slovník oborové terminologie k řešenému tématu je 
uveden v samostatné příloze na konci publikace.
CÍLE METODIKY, ZÁKLADNÍ POJMY A DEFINICE   |   ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   1514   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
4. ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB  
 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Kapitola je věnována rozboru a sumarizaci hodnot daného období, rozdělených do dvou subkapitol. První, za-
měřená na hodnoty společensko-historické, je poměrně stručná, obsáhlejší je druhá subkapitola zabývající se hod-
notami formálními a materiálními, kdy zejména část materiality a konstrukce, stejně jako typologie následovaná 
výtvarnou složkou architektury, jsou podrobnější. 
U obou kapitol je vždy v záhlaví uvedeno stručné shrnutí – přehled základních kritérií, kterým je vhodné se při 
popisu a hodnocení jednotlivých staveb věnovat.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB
HODNOTY 
SPOLEČENSKO-
HISTORICKÉ
kulturní a společensko-historické souvislosti
význam budovy v domácím i mezinárodním kontextu
význam autorů v domácím i mezinárodním kontextu
dobová a současná akceptace
HODNOTY 
FORMÁLNÍ  
A MATERIÁLNÍ
urbanistický kontext
architektura, estetika, formální směřování
stavba a její materialita, celek, jednotlivé prvky, detaily
výtvarné dílo jako původní součást architektury
inovativnost a originalita konstrukční a technologická, význam materiality
inovativnost a originalita typologická
hodnota integrity a autenticity
Charakteristické příklady, uváděné v první subkapitole, se mohou částečně překrývat s podrobným rozborem 
zejména ve vztahu k památkové péči v části typologické.
4.1  Hodnoty společensko-historické 
4.1.1  Kulturní a společensko-historické souvislosti 
Význam z hlediska kulturně historických a společenských souvislostí, doba vzniku, zařazení do kulturně-histo-
rického/společenského kontextu.
Každá stavba vždy vyjadřuje dobu, v níž vznikla. Vypovídá o ní s ojedinělou pravdivostí – o společenské situaci 
doby, o její ekonomické, technické a technologické, a stejně tak kulturní úrovni, o vztazích mezi lidmi, o prioritách 
společnosti. Architektura je závislá na společenské objednávce, na tom, kolik a jakých prostředků, hmotných i lid-
ských, má společnost k dispozici, jakou pozornost věnuje kvalitě stavění a kvalitě vytvářených objektů i prostředí, 
jež stavby tvoří. V tomto směru je druhá polovina 20. století názornou výpovědí o rozhodujícím sovětském vzoru, 
o postupném vymaňování se z jeho vlivu od konce 50. let, o vysokém vzestupu architektonického myšlení v druhé 
polovině 60. let, o úpadku společnosti v době normalizace, a stejně tak o další vlně postupného uvolňování v letech 
osmdesátých.
4.1.2  Význam budovy v domácím i mezinárodním kontextu 
Mezinárodní estetické, formální vzory a zdroje / charakteristické, typické dobové znaky, styly / mezinárodní 
trendy. 
Česká architektura 2. poloviny 20. století sledovala vývoj evropský i světový, ovšem jen výjimečně, vzhledem k do-
mácím podmínkám, ho mohla následovat na stejné úrovni. Přesto dokázala vytvořit charakteristické stavby, které 
se pro českou scénu staly signifikantními. Bylo tomu tak tehdy, když zdařile dokázaly přetvořit inspirační zdroje na 
domácí vzory. První z nich byla stavba československého pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu (František 
Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný), která sice vznikla na krátkou dobu, a ještě v zahraničí, přesto je považována 
za iniciační pro vznik jakéhosi „domácího stylu“, zvaného „bruselský“. V šedesátých letech takto vlivných staveb 
vzniklo více – jako by se v tom dokonale odráželo postupné uvolňování ideologického vlivu. Plavecký areál v Podolí 
(Richard Podzemný, 1959–1964) ukázal noblesu železobetonové klenby, Správní budova Brněnských veletrhů a vý-
stav (Miroslav Spurný, 1960), stejně jako Strojní a elektrotechnická fakulta v Praze (František Čermák, Gustav Paul, 
1959–1964) nakročily k vylehčování fasády, jež pak definitivně představil Ústav makromolekulární chemie (Karel 
Prager, 1961–1963), jenž přinesl první lehké závěsové stěny, později nazvané podle místa výroby boletické (které 
ovšem nadužíváním se postupně proměnily z progresivního architektonického prvku v prvek velmi omezující). Hotel 
Thermal v Karlových Varech (Věra a Vladimír Machoninovi, 1966–1974) ukázal výškovou stavbu s bohatou podnoží, 
v níž kromě jiného došlo k prvnímu uvolnění hranice mezi exteriérem a interiérem. Ojedinělé a neopakovatelné byly 
stavby Federálního shromáždění v Praze (Karel Prager, Jiří Albrecht, Jiří Kadeřábek, 1967–1974) s velkorysou, ne-
obvykle použitou tradiční konstrukcí (užívanou předtím výhradně k dopravním stavbám) a televizního vysílače s hor-
ským hotelem na Ještědu (Karel Hubáček, statika Zdeněk Patrman, 1966–1974), která představila první dynamický 
tvar stejně jako užití neobvyklé sklolaminátové konstrukce (vyžádané provozními hledisky).
Největší objemy stavění v Československu byly tehdy směrovány do bytové výstavby, která od poloviny šedesá-
tých let již byla výhradně typizovaná a stavěná z průmyslově vyráběných prvků. Výjimečné stavby, k nimž patřily i ty 
výše jmenované, stavěné odlišnými metodami, měly zřetelné dobové znaky – jasné, geometricky vymezené objemy, 
základními materiály byly železobeton, sklo (včetně lehkých panelů), hliník, kámen, ocel. 
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   1716   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Strojní 
a elektrotechnická 
fakulta v Praze
Správní budova 
Brněnských veletrhů 
a výstav v Brně
Ústav 
makromolekulární 
chemie v Praze
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   1918   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Hotel Thermal v Karlových Varech Budova Federálního shromáždění v Praze, současný a původní stav, foto původního stavu Kamil Wartha, 
archiv Radomíry Sedlákové
4.1.3  Význam autora/autorů v domácím i mezinárodním kontextu
Osobnost tvůrce či týmu a jeho význam v kontextu vývoje české architektury; význam z hlediska osob, podíle-
jících se na realizaci: autor/autoři, spolupracující umělci; významný tvůrce, známost, pedagogické působení, vliv 
na utváření dobového formálního vyjádření.
Na počátku 50. let vyšla ze škol silná generace mladých architektů, kteří se v průběhu desetiletí vyprofilovali vedle 
tvůrců ještě předválečných absolventů do postavení vedoucích osobností udávajících směr a určujících trendy. Byli 
to Karel Filsak, Karel Prager, Věra a Vladimír Machoninovi, Jan Šrámek, Jiří Louda, Jan Bočan, Zdeněk Vávra, Viktor 
Rudiš, Ivan Ruller, Ivo Klimeš, Zdeněk Kuna, Jindřich Malátek a další. Zvláštní postavení si v roce 1967 vydobyli 
tvůrci, kteří založili experimentální projektovou organizaci Sdružení projektových ateliérů (Filsak, Machonin, Prager, 
Šrámek, Klen), jež byla vedena jako družstevní seskupení s mnoha znaky soukromých ateliérů. V Liberci podobné 
postavení mělo o rok později založené Sdružení inženýrů a architektů Liberec (SIAL) s vůdčími osobnostmi Karlem 
Hubáčkem a Miroslavem Masákem. Další generace navazovaly na zkušenosti, které u těchto významných osobností 
získaly.
Přesto nelze architektonická díla hodnotit pouze podle toho, zda patří autorům této skupiny nebo jejich „násle-
dovníkům“. Organizace projektování, většinou v krajských státních projektových ústavech, Stavoprojektech, byla 
taková, že někteří architekti se dostali mimo projektování bytových staveb k jediné zakázce jiného druhu a i tam 
dokázali předvést vynikající výsledky.
Vzhledem k postavení Československa v mezinárodním kontextu byl zahraniční ohlas jednotlivých tvůrců relativně 
omezený, stavby z Československa byly publikovány jen minimálně. K výjimkám patřily stavby SIALu, publikované 
v německých časopisech Baumeister a Bauwelt, v italské Casabelle, švýcarském Werku, kde byl prostor věnován 
také přestavbě Mladé Boleslavi. Jistý ohlas měly výjimečné stavby zastupitelských úřadů – Brasilia (Karel Filsak, 
Karel Bubeníček, Jiří Louda, Jan Šrámek, 1963–1966), Londýn (Jan Šrámek, Jan Bočan, 1967–1969), Stockholm 
(Jan Šrámek, Jan Bočan, Zdeněk Rothbauer, 1970–1975), Dillí (Karel Filsak, Karel Bubeníček, Karel Filsak ml., 
1971–1974), Tokio (Jiří Louda, Ivan Skála, 1971–1977), mise v Ženevě (Karel Filsak, Karel Bubeníček, Jan Šrámek, 
1968–1969).
Mezinárodní uznání si vysloužila stavba televizního vysílače s horským hotelem na Ještědu, která v roce 1969, 
tehdy ještě nedokončená, získala cenu Augusta Perreta, udělovanou Mezinárodním svazem architektů. 
Televizní vysílač s horským hotelem na Ještědu
Budova československého velvyslanectví v Londýně, foto Radomíra Sedláková  
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   2120   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
4.1.4  Dobový ohlas a odborná kritika
Ohlas v dobové odborné i jiné literatuře, včetně zahraniční / případná rozporuplnost ohlasu v souvislosti s ak-
tuálním politickým nastavením.
Dobové přijetí nelze u všech staveb brát jako rozhodující hledisko. Pro aktuální architekturu platí, že ji veřejnost 
obvykle přijímá s nedůvěrou a teprve postupně ji zažívá. Znát přijetí odbornou veřejností je někdy složité – odbor-
ných časopisů bylo málo, Svaz architektů vydával Československého architekta16 a Architekturu ČSR/ČSSR,17 mimo 
to se o architektuře ojediněle psalo např. v časopise Domov či Umění a řemesla. Od roku 1969 se někteří autoři 
stali „neviditelnými“, jejich stavby nesměly být publikovány, a tento stav trval více méně až do poloviny 80. let. Při 
tak malých možnostech publikování byly většinou stavby shledávány kvalitními – respektive dobová kritika téměř 
neexistovala. Výjimečně byly některé stavby a projekty publikovány ve slovenském Projektu – Revue slovenskej 
architektúry.18 Výrazné stavby 60. let, především ty, které měly ocelovou konstrukci, lze nalézt ve specializovaných 
časopisech konstrukčních nebo ve firemních publikacích (především Vítkovických železáren). Deníky a společenské 
časopisy se architektuře věnovaly velmi omezeně, výjimku tvořila od roku 1978 sobotní příloha deníku Mladá fronta 
s rubrikou Architektura. Nové výstavbě se ale věnoval také regionální tisk, který tvořil pro lokální stavební vývoj 
důležitou názorovou platformu.19
V zahraničí byla česká architektura publikována spíše okrajově. Můžeme zaznamenat dvě výjimečná období – od 
roku 1967 se zájem o českou architekturu zvedl (např. ve Velké Británii, v Německu a ve Francii byl publikován 
projekt budovy Federálního shromáždění K. Pragera, J. Albrechta a J. Kadeřábka), mj. díky tomu, že se v Českoslo-
vensku konal kongres UIA – Mezinárodního svazu architektů (1967). Publikován byl také výše zmíněný televizní 
vysílač s horským hotelem na Ještědu. Druhé období počalo v polovině osmdesátých let a inspirací mu bylo bienále 
architektury INTERARCH, jehož se federální svaz architektů pravidelně účastnil. Na tomto fóru získala ocenění první 
renovace vily Tugendhat a následně jedna z Velkých cen byla udělena v roce 1989 stavbě Kulturního domu v Tepli-
cích (Karel Hubáček). 
Ohlasy v dobovém tisku v sobě skrývají nebezpečí politických souvislostí – viz např. nemožnost vskutku objek-
tivně zhodnotit Palác kultury v Praze (Vladimír Ustohal, Jaroslav Mayer, Antonín Vaněk, Josef Karlík, 1975–1980) 
či objekty sekretariátů KSČ v jednotlivých městech.20 K těm patří také pozdně modernistický tzv. Bílý dům, sídlo 
komunistické strany v Brně.
Dobové myšlení, formální a umělecké směry, jež hrají svou roli v souvislostech se společenskými či historickým 
událostmi nebo se pojí s významnými osobami, jsou tak podrobeny novému způsobu vnímání, jež může dosti vý-
znamně změnit náhled na posuzované dílo a tím také náhled na jeho zachování.
Je nutno si uvědomovat dobové souvislosti (úroveň stavebních materiálů, stavebních prací, ale stejně tak i řeme-
sel), které na stavbách mohou snižovat dojem z architektonické hodnoty. Vzhledem k tomu, že mnoho staveb té doby 
již bylo odstraněno či přestavbami poškozeno, je žádoucí ctít jejich původní charakter. 
 
16 Čtrnáctideník, vydávaný Svazem českých architektů (1955–1989).
17 Měsíčník Architektura ČSR/ČSSR vydávaný jako následník časopisů Stavba, Styl a Stavitel od roku 1938 (kromě 1942–1945) Svazem architektů 
ČSR, 1960–1969 Svazem architektů ČSSR, od 1969 Svazem českých architektů.
18 Časopis, vydávaný od roku 1958 Svazem architektů Slovenska, od roku 1989 Spolkem architektů Slovenska.
19 Význam regionálního tisku zmiňuje R. Švácha: ŠVÁCHA, Rostislav. Stará města, panelová sídliště a denní tisk, 1960–1989. Zprávy památkové 
péče. Praha: NPÚ, 2015, 75(4), 350–356.
20 Zvláštní metodické přístupy hodnocení současné architektury hledal také Výzkumný ústav výstavby a architektury – viz např. interní publikace: 
LANGR, Vladimír a LOUDOVÁ, Irena. Hodnocení architektury staveb realizovaných v 5. pětiletém plánu. Praha: VÚVA, 1977.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   2322   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Kulturní dům  
a kolonáda v Teplicích
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   2524   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Palác kultury v Praze, foto Matyáš Kracík Komplex budov společnosti Transgas v Praze
4.2  Hodnoty formální a materiální 
4.2.1  Urbanistický kontext
Širší urbanistické souvislosti, kontext vs. nekontextuálnost; lokality, komponované areály, solitéry, začlenění 
do urbanistického kontextu, otázka velkých objemů, výškových staveb, dobové kompoziční principy. 
Urbanistický kontext je stejně důležitý jako stavba sama. Začlenění jakékoli stavby do již existujícího prostředí je 
mnohdy složitým procesem nejen z pohledu vlastní architektury, ale také z hledisek ekonomicko-politických, spole-
čenských a estetických. Architektura a urbanismus sledovaného období (vyjma padesátých let v období socialistic-
kého realismu) již prakticky vůbec nepracují se symetrií, osovostí, ale velmi často upřednostňují dopravní napojení. 
Kult osy, tolik charakteristický pro 19. století, se téměř vytratil, a je nahrazen komponovanou asymetrií jak samotné 
architektury, tak vnějšího prostředí.
Každá stavba je vždy navrhovaná do konkrétního prostředí. Může citlivě doplňovat existující strukturu zástavby, 
ohleduplně se do ní včleňovat. To je příklad nových staveb zaplňujících proluky na Václavském náměstí v Praze v 50. 
letech – Dům potravin (Jiří Chvatlina, Max Gronwaldt, 1954–1957, v 21. století výrazně poničen hypertrofovanou 
střešní nástavbou) a Dům módy (Josef Hrubý, 1954–1956). Obě respektovaly výšku zástavby, členění fasád, výšky 
říms i lehce eklektický styl náměstí, na nějž dokázaly nápaditě reagovat. Na rozhraní 60. a 70. let obchodní dům Kot-
va dokázal zvolenou šestiúhelníkovou modulovou strukturou půdorysu dobře využít nepravidelnou parcelu a svou 
obrovskou hmotu noblesně skrýt. V tom mu pomohl i zvolený obvodový plášť s výrazným členěním, ovšem s mi-
nimem oken. Zdařilý byl i příklad nákupního centra Dubina v Domažlicích (Zdeněk Vávra, Stanislav Suda, 1967), 
který v novotvaru dokonale vystihl charakteristické znaky různorodých historických domů na náměstí. Na počátku 
80. let se podobně zdařilým příkladem stal Dům ČKD v Praze na Můstku (Alena Šrámková, Jan Šrámek, 1973–1981), 
který citlivě nahradil historický objekt, jenž musel ustoupit výstavbě metra, a skvěle se vyrovnal se složitým a velmi 
různorodým prostředím. 
 Stejně tak se může stavba sledovaného období stát dominantou, která určuje charakter prostředí. Ve chvíli, kdy 
v urbanistickém komplexu stavba nepůsobí kontextuálně, může sama o sobě mít hodnoty své vlastní estetiky a kom-
pozice. Nutno brát však v úvahu, že prostředí se v průběhu následné doby může změnit a další úpravy v takovém 
prostředí mohou stavbu přece jen vhodně včlenit. To je případ pražské budovy Motokovu, dnes Empiria (Zdeněk 
Kuna, Olivier Honke-Houfek, Zdeněk Stupka, Milan Valenta, Jaroslav Zdražil, 1974–1977), jež byla dlouho jediným 
výškovým domem na Pankráci, navíc s poněkud nešťastně skloněnou fasádou, která v určitou denní dobu oslňovala 
řidiče na příjezdu do Prahy. Dnes je součástí většího souboru výškových objektů a mezi nimi naopak vynikají její 
hodnoty dokonale prokomponované stavby. 
Pro hodnocení urbanistického kontextu však platí i „zvyklost“. Na většinu staveb si lidé v prostředí zvyknou 
a přestanou je brát jako cizorodý prvek. Jako příklad je možno uvést stavbu televizního vysílače s horským ho-
telem na Ještědu, která byla zpočátku velmi negativně přijímána zejména laickou veřejností. Hlavní devizou ob-
jektu je dokonalé sladění stavby s místem, které ovlivnilo i jeho technické řešení. Nepřehlédnutelná je především 
kontextuální rovina vysílače. Karlu Hubáčkovi se podařilo novostavbu harmonicky zakomponovat do okolního 
krajinného rámce a vytvořit působivou dominantu širokému okolí. Přestože je Ještěd považován za vlaštovku 
hi-tech architektury, citlivý přístup k místu stavby a její celkové uchopení jsou důkazem, že silný vliv měla právě 
architektura kontextuální.
Zajímavý a do značné míry ojedinělý příklad urbanistického řešení představovala také velkorysá přestavba Mladé 
Boleslavi, pojatá svým způsobem jako rekonstrukce a dotvoření města. Tým pod vedením Osvalda Döberta vybočil 
z funkcionalisticky pojaté volné zástavby a vydal se cestou aplikace městotvorných prvků, obchodní třídy a náměstí. 
Zdařilý výsledek oceňoval i zahraniční tisk, jako švýcarský Das Werk, který pozitivně hodnotil kvalitní urbanistické 
variace a to, že výstavba není svázána standardizovanými prvky.21 
21 CZAGAN, Friedrich. Wohnungsbau in der Tschechoslowakei. Das Werk. 1966, 53(7), 156. Podrobněji k přestavbě Mladé Boleslavi: DÖBERT, Osvald. 
Od fantazie ke skutečnosti. Praha: Orbis, 1965; 
DÖBERT, Osvald. Deset let z tisíce. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1974. K problematice demolice historických objektů pak 
LÍBAL, Dobroslav, KAŠIČKA, František. Problematika setkání staré a nové zástavby v Mladé Boleslavi. In: Architektura ČSR. 1965, XXIV(9), 609–610.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   2726   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Dům módy v Praze, foto Radomíra Sedláková
4.2.2  Architektura, estetika, formální směřování
Stavba nebo soubor jako příklad rozvoje významného architektonického směru, myšlenky či dobového tren-
du nebo experimentálního pojetí aktuálního dobového úkolu; mimořádná architektonicko-estetická hodnota díla 
a jeho nadčasovost převyšující standardní dobovou produkci.
V české architektuře lze od roku 1950 sledovat stylové proměny, které reagují na celkové dění ve světové archi-
tektuře, podmíněné společenskou situací (vynucovanými vzory, stejně jako podmínkami materiálními) u nás. Na 
počátku je ještě snaha pokračovat v tradici meziválečné funkcionalistické architektury, jak to dokumentují především 
dva ojedinělé kolektivní domy – ve Zlíně (tehdy Gottwaldově, Jiří Voženílek, 1947–1951) a v Litvínově (Evžen Linhart, 
Václav Hilský, 1947–1957).
Budova ČKD Na Můstku v kontextu Václavského náměstí v Praze, foto Radomíra Sedláková
Nákupní centrum Dubina v Domažlicích
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   2928   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Kolektivní dům ve Zlíně, foto Radomíra Sedláková
Krátce po roce 1950 nastala doba mezinárodně rozšířené orientace k historismu. V zemích východního bloku to 
byl směr, pod sovětským vlivem nazvaný socialistický realismus, k jehož charakteristickým reprezentantům patří 
hotel International (František Jeřábek, 1953–1957) a hotel Jalta (Antonín Tenzer, 1954–1957) v Praze, kulturní 
dům v Ostrově (Josef Krauz a spolupracovníci, 1953–1954) či kulturní dům v Příbrami (Václav Hilský a spolupra-
covníci, 1954–1959). Konec období socialistického realismu po roce 1956 byl potvrzen mezinárodním úspěchem 
československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu (František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný). Nastalo desetiletí 
rozkvětu české architektury, počínaje Správní budovou BVV v Brně (Miroslav Spurný, 1958–1960), Plaveckým are-
álem v Praze-Podolí (Richard Podzemný, 1957–1964) a Ústavem makromolekulární chemie v Praze (Karel Prager, 
1961–1963. Toto období, kterému lze přiřadit přízvisko architektury technologické moderny, vyvrcholilo dvěma stav-
bami – televizním vysílačem s hotelem na Ještědu (Karel Hubáček, statika Zdeněk Patrman, 1967–1974) a rekon-
strukcí a dostavbou budovy Federálního shromáždění v Praze (Karel Prager, Jiří Albrecht, Jiří Kadeřábek, statika Jiří 
Kozák, 1967–1974). Velký vliv na českou architekturu od poloviny šedesátých let měla také zkušenost, byť většinou 
jen zprostředkovaná, se stavbami Oscara Niemeyera v Brasílii. 
   
Plavecký areál v Praze-Podolí
Správní budova brněnských veletrhů a výstav v Brně
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   3130   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   3332   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Inspiraci historickým dědictvím původní lidové architektury lze nalézt například v horském prostředí, u hojně 
realizovaných horských chat a tzv. kolib. Pozoruhodným příkladem začlenění nové výstavby do historického kontextu 
městské památkové rezervace je objekt občanské vybavenosti Dubina v Domažlicích (Zdeněk Vávra, Stanislav Suda, 
1967). 
Tehdy se začaly objevovat i stavby, které zajímavě reagovaly na zahraniční tendence nejrůznějších hnutí a směrů, 
mezi nimiž značnou oblibu získal brutalismus čili architektura pracující s výrazovými možnostmi surového, neo-
pracovaného betonového povrchu. Čistě brutalistních staveb je však relativně málo (např. Kulturní dům v Žatci 
(František Machač, Vratislav Štelzig, 1972–1973) či kostel sv. Josefa v Senetářově (Ludvík Kolek, 1967–1971). 
Ojedinělou spolupráci architekta se sochařem při práci s betonem reprezentuje smuteční obřadní síň ve Svitavách 
(Pavel Kupka, Bohumil Blažek a Karel Nepraš, 1969–1973). Obvykle byl robustní beton zjemňován keramickými ob-
klady aspoň částí staveb, jako např. na hotelu Intercontinental v Praze (Karel Filsak, Karel Bubeníček, Jan Šrámek, 
Jaroslav Švec, 1969–1974). 
Kulturní dům v Žatci Kostel sv. Josefa v Senetářově
        
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   3534   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Smuteční obřadní síň ve Svitavách Hotel Intercontinental v Praze
Vzhledem k možnostem stavebního průmyslu nebyl příliš rozvíjen směr zvaný high-tech, tedy směr založený na 
vysoké technologii stavění a na ocelových konstrukcích (česká úroveň vedla v polovině osmdesátých let k založení 
ateliéru s názvem Lo-tech22). K zajímavým příkladům patřily realizace Spojprojektu – telekomunikační objekty (Mladá 
Boleslav, Hradec Králové, Praha-Žižkov, Česká Lípa, Kralupy nad Vltavou a další). Pražský soubor staveb Transgas – 
Centrálního dispečinku tranzitního plynovodu, ministerstva paliv a energetiky a Světové odborové federace v Praze 
(Václav Aulický, Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek, 1967–1977) v sobě ojedinělým způsobem zkombinoval 
high-tech s brutalismem.
V sedmdesátých letech doba normalizace vedla k jistému „zešednutí“ architektonického výrazu, zvláště tam, kde 
šlo o objekty pro bydlení a objekty spojené s výstavbou obytných komplexů. Ojedinělým podnětem pro výraznější 
stavby i pro práci s novými materiály byla výstavba budov podniků zahraničního obchodu v Praze po roce 1974. 
K těmto výjimečným budovám patří Motokov (Zdeněk Kuna a kolektiv, 1975–1977), Koospol (Stranislav Franc, Jan 
Nováček, Vladimír Fencl, 1974–1977), Kovo (Zdeněk Edel, Josef Matyáš, Luděk Štefek, 1974–1977). Budova společ-
nosti Centrotex (Václav Hilský a spolupracovníci, 1973–1978) byla jednou z mála, které reagovaly na tvarové motivy 
odvozované z japonské metabolické architektury.
Od počátku 80. let se do architektury začal prosazovat postmodernismus, ovšem v zajímavé české interpretaci – 
jako vlna nového českého funkcionalismu, reprezentovaná výrazově odlišnými stavbami – na jedné straně přísnou 
budovou domu ČKD v Praze na Můstku (Jan a Alena Šrámkovi, 1973–1981), na straně druhé poetickým funkcio-
nalismem 20. let inspirovaným souborem staveb domova důchodců v Praze-Bohnicích (Jan Línek, Vlado Milunić, 
1972–1981).
4.2.3  Inovativnost z hlediska typologie
Rozvoj typologií a nové typologie; inovativní, hodnotná typologická řešení; typická zadání, příklady, dobové 
limity; analýza současné ochrany z hlediska zastoupení jednotlivých typologií; stavby přehlížené.
Typologická řešení staveb jsou neoddělitelnou součástí památkového hodnocení. Možná i z důvodu menší pro-
zkoumanosti problematiky typologie se jí přikládá menší význam než formální stránce. Jedná se totiž o velmi široký 
úsek znalostí, s nímž jsou seznámeni zejména architekti (a i ti většinou ve svém „řešeném segmentu“). Proto je 
nutné, aby památková péče spolupracovala při hodnocení s odborníky na danou typologii. Typologické řešení a jeho 
vztahy k dalším složkám architektonického díla (estetice, konstrukci) mají ve sledovaném období svá specifika. Vývoj 
jednotlivých typologických druhů byl na Západě v poválečných letech bouřlivý a stejně tak tomu bylo s pochopitel-
ným časovým odstupem i u nás, i když s limitem a specifiky socialistické reality.
V padesátých letech se výstavba u nás soustřeďovala na budování průmyslu a řešení bytové krize. V 60. (zejména) 
a 70. letech se inovovaly jak již tradiční typologické druhy, tak se řešila výstavba nových typologických druhů. Spek-
trum řešených typologií se tedy značně rozšířilo. Rozvoji jednotlivých typologií se ve sledovaném období věnovalo 
množství odborných článků, knih,23 skript ad. tiskovin, byly pořádány diskuze, výstavy, zajímavý byl vliv soutěží (od 
50. let do zač. 70. let), srovnávací studie apod. Současná interpretace typologie v naší produkci o tomto období se 
v posledních letech rozšiřuje.
Nová provozně-dispoziční řešení se hledala pro mnoho druhů staveb. U některých typologií šlo obecně o zvýšení 
komfortu – hotelové stavby, obchodní domy, školy, administrativy, kulturní stavby, smuteční síně. Současně výstavba 
reflektovala moderní nároky na technicko-technologická řešení – kulturní stavby, administrativní, telekomunikační 
22 Styl high-tech vyžadoval dokonalé materiály i provedení, takže u nás v totalitní éře, jíž dominovaly paneláky, neměl šanci. Architekti Louda, Kulík 
a Stýblo, kterým byl nový styl blízký, v reakci na zdejší situaci pojmenovali svůj ateliér s nadsázkou Lo-Tech. Zdroj: LUKEŠ, Zdeněk. Londýnský 
hi-tech, takový je mrakodrap Lloyd’s. In: Lidovky.cz [online]. 2015, 6. srpna 2015 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online: https://www.lidovky.cz/relax/
design/londynsky-hi-tech-takovy-je-mrakodrap-lloyd-s.A150727_142851_ln-bydleni_toh
23  Viz např. SCHRÁNIL, Bedřich. Projektování staveb bytových a občanských. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1979.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   3736   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Budova PZO Centrotex v Praze
Budova PZO Motokov 
v Praze
objekty, vybrané zdravotní stavby, průmyslové a dopravní stavby. Z naší dnešní perspektivy je systematičnost a hie-
rarchizace typologického navrhování odrazem zestátnění stavebnictví a stavební výroby, ale i odrazem snah bývalých 
funkcionalistů, tehdy ještě projektově činných, racionálně řešit jednotlivé funkční typy. 
Typizace obytných, občanských, průmyslových, zemědělských i inženýrských staveb započala po převratu v roce 
1948 a její průběh od roku 1949 řídil Studijní a typizační ústav v Praze.24 
Dnes jsme svědky zjednodušeného zatracování esteticky spíše neutrální typizované výstavby (zejm. bytové, ale 
např. i občanského vybavení), která ale má ve většině případů velmi dobré dispoziční řešení. U exkluzivních zakázek 
podporovaných režimem byl přístup k typologii „volnější“ a větší důraz byl kladen na estetické ztvárnění, které dnes 
paradoxně může být na obtíž svými např. kontrastními formami). 
Závěrem je možné shrnout, že architektonická tvorba šedesátých let balancovala mezi dvěma protipóly: typový-
mi projekty masové zprůmyslněné výstavby (nemusejí mít vůbec nízkou kvalitu, jak již bylo zmíněno) a exkluzivní 
výstavbou malé skupiny vysoce individualistických projektů. Nepřehlédnutelně z tehdejší výstavby vyčnívaly státem 
preferované zakázky na pavilony pro Expo, na naše zahraniční zastupitelstva, mezinárodní hotely či administrativy 
podniků zahraničního obchodu. Ty jsou pak tradičně a trochu mylně pokládány za podstatu dobové produkce (na 
níž se podílelo jen málo architektů). Tento kontrast patří mezi základní charakteristiky zkoumaného období a už 
tehdejší tvůrci a kritici se nad tímto protikladem pozastavovali. Hodnoty tedy musíme hledat i u hromadné výstavby. 
Projekt NAKI II zvolil jako jedno z obecně třídicích kritérií právě funkci daného objektu/souboru. Jako pomůcka 
pro určování typologických kategorií vytvořených podle funkce nabízí tato publikace již v úvodu zmíněnou, samo-
statně přiloženou tabulku, která může fungovat jako návodná mapa postupu výzkumu staveb, jejich typologického 
zařazení a následné evidence v systému IISPP.
Typologické třídění definuje funkce budov podle jejich účelu a nabízí přehled obecného rozšíření jednotlivých 
funkcí a stavebních programů v rámci sledovaného období. 
V současnosti se hodnocení typologie stává předmětem výzkumu i dalšího hodnocení a jednotlivé typologické 
řetězce začínají být čitelné (např. obchodní domy, divadelní stavby, nádraží, průmyslové stavby).25 
Poznámky k jednotlivým typologiím
Poznámky naznačují důležité otázky, spojené s konkrétními typologickými druhy, které by měly být předmětem 
úvah při posuzování staveb. Aby nedošlo k negativní selekci, nejsou uváděny konkrétní příklady, pouze příklady 
staveb, kde hodnoty byly již identifikovány.
24 STORCH, Karel et. al. 25 let typizace v československé výstavbě. Praha: Ministerstvo výstavby a techniky ČSR. Studijní a typizační ústav, 1973.
25 VORLÍK, P., K. BRŮHOVÁ, K. ZIKMUND, et al. Česká poválečná architektura „pod ochranou a bez“. Zprávy památkové péče. Praha: NPÚ, 2017, 
77(4), 456–462. ISSN 1210-5538. VORLÍK, Petr, Jan ZIKMUND, Miroslav PAVEL, Lenka POPELOVÁ, Lukáš BERAN a Alexandra JAMNICKÁ. Náměty 
na kulturní památky: pracovní skupina pro poválečnou architekturu při ČNK ICOMOS. Praha, 2017. Soupisy uvádějí stav ke konci roku 2017.
a. Stavby pro bydlení
Jednou z hlavních priorit socialistického hospodářství bylo zajištění bydlení všem pracujícím, přednostně zaměst-
nancům průmyslových, pro státní rozpočet zásadních odvětví. V návaznosti na rozsáhlá sídliště a nově založená měs-
ta padesátých let začaly ve státních vývojových a typizačních ústavech, jako výsledek práce architektů na dispozič-
ních řešeních bytů různých kategorií pro typizovanou výstavbu, vznikat rozsáhlé obytné soubory. Souběžně s tímto 
vývojem vznikala řada experimentálních bytových domů, k jejichž příkladům patří hotelový dům na pražském sídlišti 
Invalidovna (Josef Polák, Vojtěch Šalda a Milan Rejchl, 1959–1964), experimentální domy v Brně (Vinařská, sídliště 
Na Nábřeží, František Zounek, Viktor Rudiš) nebo obloukový bytový dům v Liberci, zvaný Wolkerák (Jaromír Vacek, 
Karel Hubáček, 1964–1972). K řešení sídlišť architekti přistupovali se zohledněním místních materiálových a tech-
nologických možností. Podrobným průzkumem sídlišť se zabýval projekt Paneláci.26 Součástí výstavby obytných 
souborů byly kromě vysokokapacitních bytových domů také soubory typových rodinných domů, situovaných na 
svažitých územích na okrajích mohutných urbanistických sídelních celků, kde nebylo možné umístit jeřábové dráhy. 
  
26 SKŘIVÁNKOVÁ, Lucie, ŠVÁCHA, Rostislav, KOUKALOVÁ, Martina, NOVOTNÁ, Eva. Paneláci. V Praze: Uměleckoprůmyslové museum, 2017. 
 Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu. Dostupné 
online: http://www.panelaci.cz/
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   3938   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Hotelový dům na sídlišti Invalidovna v Praze
b. Stavby pro kulturu
Významným dobovým fenoménem jsou kulturní stavby – kulturní domy, ale i osvětová zařízení, divadla a kina 
(např. i letní se zajímavými konstrukčními řešeními). Byly pro socialistický stát významné nejen z kulturního, ale 
i z politicko-propagačního hlediska (kinofikace), apelovalo se na podporu lidové tvořivosti, odstraňování kulturních 
rozdílů mezi městem a vesnicí a v průmyslových aglomeracích. Velká divadla kvůli nepružné stavební výrobě čekala 
na svou realizaci dlouho, proto jejich koncepty zcela nesledují zahraniční dění, což jim ale nikterak neubírá na kva-
litě. Rozptyl této typologie je tedy značný od velkých staveb k malým, zasazeným do maloměstského/venkovského 
prostředí, přičemž všem typům je potřeba věnovat pozornost.
Kvalitu výstavby podporovala výzkumná pracoviště – např. Scénografická laboratoř, Scénografický ústav, Divadel-
ní ústav, dosahující světového věhlasu – do výstavby se promítly názory významných scénografů (Svoboda, Tröster, 
Kouřil ad.). Jedná se často o multifunkční zařízení, typologicky dobově kvalitně řešená, z dnešního hlediska ale často 
funkčně a prostorově předimenzovaná a ne zcela vyhovující novodobým technickým parametrům (v tomto směru 
je modernizace tehdy vysoce moderního vybavení aktuální, řeší se též zvýšení komfortu sezení apod.). Tyto objekty 
bývaly díky užitým dobovým formám výrazné, někdy až razantní vůči svému okolí, což není možno odsuzovat. K hod-
notám, které by měly být maximálně chráněny, patří např. formální rysy gesamtkunstwerku, u realizací z 80. let si 
pozornost zaslouží také jistý, dobově poplatný, ekologický přesah.27 
V současné ochraně převládají stavby z 50., max. začátku 60. let nesoucí ještě znaky socialistického realismu, a to 
i v typologickém řešení. (Například Budova rozhlasu, Plzeň, náměstí Míru, Karel Tausenau, František Hurta, Václav Pa-
velka; 1947–1954; prohlášeno 2002; Kulturní dům města Ostravy, Ostrava, 28. října, Jaroslav Fragner; 1952–1961; 
prohlášeno 2004 nebo Janáčkovo divadlo, Brno, Rooseveltova, Jan Víšek, Vilém Zavřel, Libuše Žáčková-Pokorná, 
interiéry Ivan Ruller, Boleslav Písařík; 1960–1965; prohlášeno před 1988.)
Hodnota modernistických řešení v oblasti kulturních staveb není zatím vůbec odborně posouzena a tím také 
uznána. Jako vybrané příklady (a nejenom tyto), které by si zasloužily větší pozornost, lze uvést např. Kulturní dům 
odborů v Jihlavě, dnes DKO, V. a V. Machoninovi, 1955 soutěž, 1957–1961; Divadlo pracujících ve Zlíně, Miroslav 
Řepa, František Rozhon, 1960–1967; Divadlo Pracujících v Mostě, Ivo Klimeš, 1967 soutěž, 1976–1985; Divadlo 
Jiřího Myrona, Ostrava, Ivo Klimeš, Radim Ulmann, 1980; Kulturní dům Cristal v České Lípě, Jiří Suchomel, 1975–
1990; Dům Kultury Teplice, Karel Hubáček, Otakar Binar, 1981–1986; Nová scéna Národního divadla ad.). 
27 Typologickému výzkumu se věnoval zejm. Věkoslav Pardyl, Vladimír Soukenka, Jiří Hilmera, Lenka Popelová – zejm. v oblasti divadelní je 
interpretace vysoká.
Soubor typových rodinných domů v Brně-Husovicích
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   4140   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Bytový dům „Wolkerák“ v Liberci
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   4342   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Janáčkovo divadlo v Brně
Divadlo pracujících v Mostě
Divadlo pracujících ve Zlíně
c. Stavby pro administrativu a veřejnou správu
Početná výstavba administrativních budov a objektů veřejné správy souvisela s rozvojem terciární sféry a pro-
vizorní situací po válce (např. kanceláře v bytových domech). Šlo o reprezentativní sídla podniků (např. PZO), 
politických institucí (sekretariáty KSČ ad.), zastupitelských úřadů. Zajímavým tématem bylo hledání univerzální ad-
ministrativní budovy. Základní typologická koncepce byla odvozena z mezinárodně uznávané a používané typologie 
– výškový skeletový objekt, ev. doplněný vodorovnou podnoží s lehkými zavěšenými fasádami po vzoru Miese van 
der Rohe, ateliérů SOM či TAC ad., tedy estetika mezinárodního stylu. 
Později se hmoty i půdorysy stávají složitějšími a kompaktnějšími, blízké estetice nového brutalismu, často reagu-
jící na kontext. Mnoho architektů se snažilo výtvarněji pojednat zejména podnož. Velkoprostorové kanceláře u nás 
nebyly programově preferovány. Např. E. Holub28 konstatoval, že teoretické principy výstavby administrativních 
budov jsou zvládnuty v typových podkladech, ale reálné výsledky mají nízkou úroveň (malý výběr typových řad, 
porušování variability prostoru užitím zděných příček ad., obecně omezené stavební možnosti – tedy faktory, které 
dnes komplikují jejich hodnocení). Dobové limity výstavby jsou tedy zřejmé. 
Svébytným fenoménem šedesátých let byla výstavba zastupitelských úřadů. Jejich typologické řešení se vyvíjelo 
od vzniku československého státu. Řešení ambasád nebylo v 60. letech ustálené, při výstavbě byla ponechána znač-
ná volnost. Roku 1966 se v Černínském paláci uskutečnila neveřejná výstava projektů a realizací, která měla vypro-
vokovat připomínky a utříbit názory na provozní řešení zastupitelstev; prezentovaly se i návrhy výtvarných děl.29 
Přesto, že tato typologická kategorie je velmi bohatá, památkově chráněných budov tohoto sektoru je málo (např. 
Administrativní budova Hutního projektu s kinem Scala, Brno, Moravské náměstí; Lubor Lacina; 1952; prohlášeno 
před 1988; Krajský národní výbor, dnes Magistrát, Ústí nad Labem, Lidické náměstí; Jan Gabriel, Jiří Fojt, Jiří Nena-
dál; 1956–1961; prohlášeno před 1988 nebo Federální shromáždění, Praha-Vinohrady, Wilsonova; Karel Prager, Jiří 
Albrecht, Jiří Kadeřábek; 1966–1974; prohlášeno 2000, nebo Administrativní budova ČKD, Praha, Na Můstku; Alena 
Šrámková, Jan Šrámek, interiér Ladislav Lábus; 1976–1983; prohlášeno 1992).
 
 
 
 
Budova bývalého Federálního shromáždění, Praha
28 HOLUB, E. Typizací k dokonalejší výstavbě administrativních budov. Architektura ČSSR. Praha: Svaz architektů ČSSR, 1961, XX, 503.
29 HILSKÝ, Václav. Stavby zastupitelských úřadů ČSSR v zahraničí. Československý architekt. Praha: Svaz architektů ČSSR, 1966, XII(1), 4.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   4544   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Budova bývalého Hutního projektu s kinem Scala v Brně
Budova bývalého Krajského národního výboru v Ústí nad Labem
d. Stavby pro obchod a služby 
Rozvoj služeb souvisel s chybějícím městským vybavením a vzmáhající se životní úrovní. Výstavba celorepub-
likové sítě obchodních domů (zejména Prior) doplňovala budování sítě nákupních center i samoobsluh. Poptávka 
po tomto typologickém druhu odrážela „blahobyt“ socialistické společnosti i snahu přiblížit se západnímu trendu 
konzumní společnosti. Zejména v návrzích se architekti snažili držet krok se západními trendy i z hlediska vývoje 
typologie (např. šestiúhelný půdorysný rastr obchodního domu Prior/Kotva). Obchodní dům měl prodejní plochy 
ve velkoprostorových, přehledně  řešených podlažích, rozdělených podle sortimentu. Standardem byly eskalátory 
a rychlovýtahy. Kromě přízemí zůstával obvodový plášť většinou bez, nebo s malými otvory, což umožnilo zajímavě 
strukturálně (výtvarně) pojednat fasády, bez řešení souvislostí mezi prodejní plochou a fasádou. 
Obchodní domy také patří k typologické skupině, která je již zastoupena v Ústředním seznamu kulturních pa-
mátek (např. Obchodní a administrativní dům oděvního družstva Vkus, Veselá 199/5, Brno, 60. léta, prohlášeno 
před 1988; Pošta, Ostrava-Poruba, Porubská, Karel Michališ, 1963, prohlášeno 2003; Obchodní dům Kotva, Pra-
ha, náměstí Republiky, Věra Machoninová, Vladimír Machonin, 1964–1974, prohlášeno 2019; Obchodní dům Máj, 
Praha, Národní, Miroslav Masák, Martin Rajniš, John Eisler; 1971–1975, prohlášeno 2007), nicméně je zřejmé, že 
památkovou ochranu by si i v tomto případě zasloužilo mnohem více objektů. 
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   4746   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Budova bývalého Federálního shromáždění v Praze
Obchodní dům Máj v Praze
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   4948   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Obchodní dům Kotva v Praze
Pošta v Ostravě-Porubě, foto Renata Vrabelová
Provozní budova oděvního družstva Vkus v Brně, foto Vít Mádr
e. Stavby pro turistický a cestovní ruch a veřejné stravování
V oblasti služeb byla velkým tématem výstavba hotelů – stavební fond od roku 1948 chátral a s rozvíjejícím se fe-
noménem podnikových rekreací a omezenými možnostmi cestování do zahraničí bylo nutno budovat nové ubytovací 
kapacity nejen ve velkých městech, ale i na venkově, včetně horských oblastí.30 Nově se rozvíjejícím typologickým 
druhem byl motel. Do výstavby spadaly mnohé typy ubytování až po pionýrské tábory, chyběly však reprezentativní 
mezinárodní hotely. Po vzoru západních realizací bylo základním principem hotelů spojení horizontální podnože 
(společenské, stravovací a pomocné prostory) a vertikální výškové lůžkové/ubytovací části (mohla mít i formu hori-
zontální desky). Tento vertikální koncept se často pojil s estetikou mezinárodního stylu. Pozdější návrhy v linii bruta-
lismu a skulpturálních tendencí měly bohatší půdorysy s použitím různorodých rastrů, objevily se též kompaktnější 
tvary (často s atriem). Přestože je tato typologická skupina již v Ústředním seznamu kulturních památek částečně 
zastoupena (např. Grand hotel International, Praha, Koulova, František Jeřábek a kol. VPÚ, 1952–1956, prohlášeno 
2000, Horský hotel a televizní vysílač Ještěd, Karel Hubáček, interiéry Otakar Binar, 1963–1973; kulturní památka 
1998, národní kulturní památka 2006 nebo Hotel Continental, Brno, Kounicova, Zdeněk Řihák, Alois Semela, Vladi-
mír Kovařík, 1958–1964, prohlášeno 2010, razantní rekonstrukce se ztrátou autenticity 2011, nové přístavby 2019).
  
30 ŽÁK, Ladislav. Dosavadní rekreační hotely: jejich vady a zlepšení. Československý architekt. Praha: Svaz architektů ČSSR, 1966, XII(18), 4.
Horský hotel a televizní vysílač na Ještědu
Hotel International v Praze, foto Jan Baláček
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   5150   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
f. Stavby pro zdravotnictví 
Významným typologickým druhem byly socialistickým státem podporované zdravotní stavby s cílem dosažitel-
nosti zdravotní péče všem. Do kategorie zdravotnických staveb patří i lázeňské komplexy. Vývoj zdravotnických sta-
veb po roce 1945 na našem území probíhal v několika vlnách.31 První, započatou ještě za války, představují realizace 
významných funkcionalistických architektů.32 Společným jmenovatelem byla patrná snaha po větším sjednocení 
a soustředění dožívajícího pavilónového systému. Monoblokové řešení se začíná důrazněji hlásit o slovo až v pade-
sátých letech,33 kdy se stalo preferovaným řešením, stejně jako na západ od našich hranic. Postupně byly definová-
ny obecné zásady řešení zdravotních staveb, které u nás měly velkou tradici, kontinuita tvorby meziválečných tvůrců 
byla stále patrná.34 Zdravoprojekt řešil „skloubení provozní typizace s typizací stavební a zavádění projektových 
norem. Vznikaly typové projekty na jednotlivé části a nakonec i pro vybraná zdravotnická zařízení, které se ověřovaly 
na prototypech. Závaznost i rozpracovanost typových podkladů byla různá a ukázalo se, že je vhodné typizovat jen 
malé stavby. U vyššího zdravotnického vybavení v šedesátých letech typové podklady neexistovaly, řešení nebyla 
tehdy dostatečně rozvinutá ani na Západě. Zásadní bylo opuštění pavilónového systému a užití monobloku. V přípa-
dě vyššího zdravotnického vybavení se u nás uplatnila typizace jednotlivých funkčních celků, v Československu byla 
navíc veškerá řešení ovlivněna striktním požadavkem neprůchodnosti lůžkových jednotek a léčebných komplementů, 
což přineslo jejich složitější seskupení v rámci monobloku. Velmi zajímavým příkladem řešení konkrétní, úzce speci-
alizované typologie v těsné spolupráci architekta se zdravotníky je objekt Psychiatrické kliniky v areálu nemocnice 
v Brně-Bohunicích (Zdeněk Kříž, 1955–1965).
Význam nemocnic, poliklinik, zdravotních středisek a dalších staveb pro zdravotnictví, které díky svým kvalitám 
slouží dodnes, památková péče dosud nezhodnotila. Jedním z mála příkladů návrhu na prohlášení za kulturní pa-
mátku je poliklinika Pod Marjánkou (Praha-Břevnov, Richard Ferdinand Podzemný, 1960–1962, prohlášeno 2018, 
podán rozklad).
31 Viz literatura: Viz: FOŘTL, Karel. Občanské stavby: stavby zdravotnické. Praha: ČVUT, 2003; ČERMÁK, František. Vývoj zdravotnických staveb 
v Československé socialistické republice. Architektura ČSR. Praha: Svaz českých architektů, 1978, XXXVII(9–10), 386–388; KRTIL, Luboš, 
PŘÁDA, Zdeněk, ŠTÍPEK, Jaroslav. Zdravotnické stavby v České socialistické republice. Architektura ČSR. Praha: Svaz českých architektů, 1978, 
XXXVII(9–10), 389–390.
32 Antonín Tenzer (Poliklinika Praha-Vysočany, 1947–1952), Bedřich Rozehnal (Dětská nemocnice v Brně-Černých Polích, 1949–1954), František 
Čermák a Gustav Paul (nemocnice v Litomyšli, 1949–1951).
33 Nemocnice v Chrudimi (František Čermák, Gustav Paul, 1950–1957), Rokycanech (Zdeněk Přáda, 1956), Třinci (Gustav Paul, 1953–1954).
34 G. Paul, F. Čermák, B. Rozehnal, K. Ossendorf, R. F. Podzemný, G. Paul, A. Tenzer, F. M. Černý, V. Obrtel a z mladších architektů J. Štípek, Z. Přáda, 
M. Spurný ad.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   5352   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Hotel Continental v Brně
g. Stavby pro výchovu, vzdělávání a vědeckou činnost 
Státem systematicky řízená byla i výstavba škol, vzdělávacích a výzkumných zařízení na všech úrovních. Ústav 
školských staveb i školská komise SA ČSSR pořádaly celostátní setkání projektantů školských staveb. Stavby, zejmé-
na pro mateřské, základní a střední školy, podléhaly typizaci (kritizovány byly zejména malé dimenze prostorů), ale 
probíhala i experimentální výstavba. U vysokých škol se typizovaly jen funkční části. Od roku 1964 byl zpracováván 
rozsáhlý úkol Unifikace vysokých škol, který obsáhl budoucí kampusy všech vysokých škol v Československu a na 
němž se podílelo několik architektonických kolektivů. Typickým tématem je výstavba vysokoškolských kampusů, 
která překračuje do urbanistické problematiky. 
Tato typologická skupina je z pohledu památkové péče ve sledovaném období nedoceněna, chráněny jsou zejm. 
objekty z 50. let, představující styl socialistického realismu, a to hlavně mateřské školy (např. Mateřská škola, bývalé 
jesle Škodových závodů, Plzeň, František Albert Libra, 1948–1951; prohlášeno 2004; nebo Mateřská škola, Ostrov, 
upraveno dle typového projektu, 1951, prohlášeno 2014; Střední škola zemědělská, Bystřice nad Pernštejnem, 
Vladimír Beneš, 1961 (ze škol pod památkovou ochranou jako jediný příklad poválečné moderny), prohlášeno před 
1988 nebo Ústav makromolekulární chemie, Praha-Petřiny, Karel Prager, 1958–1965, prohlášeno 2000). 
 
Psychiatrická klinika v Brně-Bohunicích
Poliklinika Pod Marjánkou v Praze-Břevnově, foto Matyáš Kracík
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   5554   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   5756   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Střední škola zemědělská v Bystřici nad Pernštejnem, foto Renata Vrabelová
Ústav makromolekulární chemie v Praze-Petřinách
h. Stavby pro tělovýchovu, sport a rekreaci 
Významnou, početně velmi silně zastoupenou typologickou skupinu představují sportovní stavby. K základním 
charakteristikám tohoto typu staveb patří užití progresivních velkorozponových konstrukcí po vzoru mezinárodních 
zkušeností. 
Zastoupení sportovních staveb v Ústředním seznamu kulturních památek je zatím malé, na to, jak obsáhlá a pes-
trá tato typologická skupina je (stadiony, tělocvičny, skokanské můstky, koupaliště…). Od konce 70. let se objevují 
stavby s ekologickým přesahem (např. Masarykův/Strahovský stadion, Praha, Vaníčkova, Alois Dryák, Ferdinand 
Balcárek, Karel Kopp, 1930–1932; 1955–1960; východní tribuna Zdeněk Kuna, Zdeněk Stupka, Oliver Honke-Hou-
fek; 1965–1972, prohlášeno 2003; Plavecký stadion, České Budějovice, Bohumil Böhm, Jaroslav Škarda, Josef Vítů, 
1958–1971, prohlášeno 2017; Zimní stadion, Plzeň, Vladimír Urbanec, Pavel Janeček, Ladislav Švábek, 1966–1970, 
podán návrh 2014; Plavecký stadion Podolí, Praha, Richard Ferdinand Podzemný, Gustav Kuchař; 1958–1965, 
podán návrh 2015).
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   5958   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Masarykův/Strahovský stadion v Praze, foto Kateřina Houšková
Plavecký stadion v Českých Budějovicích
i. Stavby technické – průmyslové, inženýrské a dopravní
Průmyslové,35 inženýrské a dopravní stavby tvořily obrovský, velmi specifický segment socialistické výstavby. Ty-
pologií technických a průmyslových staveb se podrobně zabývá již zmíněný projekt Průmyslové dědictví z pohledu 
památkové péče.36 Z chráněných staveb této typologické kategorie, které zdaleka nepokrývají celé možné spektrum 
(např. i letiště, telefonní ústředny, vysílače), kromě již zmíněných (např. televizní vysílač s hotelem Ještěd je zastoupen 
již v kategorii pro turistický a cestovní ruch) jmenujme například Žďákovský most přes Orlickou přehradu, (Josef Zeman, 
Antonín Schindler; 1955–1967; prohlášeno 1988).
35 Viz specializovaná metodologie: MATĚJ, Miloš a Michaela RYŠKOVÁ. Metodika hodnocení a ochrany průmyslového dědictví z pohledu památkové 
péče. Ostrava: NPÚ, Metodické centrum průmyslového dědictví, 2018. Dostupné online: http://invenio.nusl.cz/record/391428
36 Dostupné online: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/cinnosti/veda-a-vyzkum 
/9536-prumyslove-dedictvi-z-pohledu-pamatkove-pece
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   6160   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Plavecký stadion v Praze-Podolí, foto Matyáš Kracík
Zimní stadion v Plzni
Žďákovský silniční most, foto Pavel Hájek
j. Stavby sakrální, obřadní
Sakrální architektura, tak těžce v daném období vznikající, je zatím bez ochrany, ačkoli nesporné kvality má. Vý-
jimečným příkladem nově realizované sakrální architektury byla státem nepodchycená výstavba kostela sv. Josefa 
v Senetářově,37 umělecky hodnotné bylo také v roce 1963 doplnění kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnicích novým 
oltářem a výtvarně zpracovanými funkčními a dekorativními prvky.38 
37 Ludvík Kolek, 1969–1971.
38 Mikuláš Medek, Ludvík Kolek a Jan Koblasa (oltář), Josef Istler (leptaná okna v presbytáři), Karel Nepraš (zábradlí na kůru a ozdobné kování dveří).
Velkým tématem, náhražkou za nežádoucí církevní objekty, byla výstavba smutečních síní a krematorií – stavby 
kreativních tvarů (gesamtkunstwerk) začleněné do krajiny. Příkladem objektů, které nejsou památkově chráněny, 
mohou být smuteční obřadní síně v Humpolci (J. Zbořil, J. Jakeš, 1970), v Ledči nad Sázavou (J. Zbořil) nebo v Telči 
(Bohumil a Eva Fantovi).
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   6362   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
Kostel sv. Josefa 
v Senetářově
Smuteční obřadní síň 
v Ledči nad Sázavou
Smuteční obřadní síň 
v Humpolci
Závěr k typologii
Pro objektivní posouzení typologické hodnoty daného objektu je nutno znát typologický vývoj daného druhu 
staveb a dochované příklady dané typologie (ale i studie a záměry tehdy uvažované). Chráněný vzorek by měl 
představovat přehled jednotlivých vývojových fází, zohlednit četnost zastoupení, unikátnost, nebo naopak obecnost 
výskytu. Průzkumy jednotlivých typologií by měly probíhat jak v národním, tak nadnárodním srovnání, a jak jsme 
již řekli, vznikat ve spolupráci s odborníky. Některá typologie může být zcela výjimečná svou četností (např. kostely) 
nebo naopak velmi početná. 
U jednotlivých typologií bychom měli uvažovat:
•	 unikátnost řešení (zejm. u exkluzivní či experimentální výstavby)
•	 typický, charakteristický zástupce (výběr založený na míře autenticity, ev. nějakých významných znaků). Zde 
nezaměňovat s typizovanou výstavbou – i jí by měla být věnována pozornost v obou kategoriích.
Jelikož ochrana poválečných objektů včetně plastik, památníků a přestaveb pokrývá jen promile staveb ve vztahu 
k dochovanému stavebnímu fondu dřívějších období, je jakékoli zapsání objektu do Ústředního seznamu kulturních 
památek přínosem a zvyšuje míru pravděpodobnosti, že pokryje i další typologie. I v případě ochrany je ale zachování 
typologické autenticity vážný problém, kterému je třeba věnovat pozornost.
V metodice uvedené typologické skupiny nepředstavují vyčerpávající přehled, zcela úmyslně je opomenuta velká 
skupina staveb pro kolektivní bydlení, kterou pokrývá již výše zmíněný projekt Panelová sídliště v České republice 
jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu, a individuální 
bydlení, jež představuje velmi pestroua početnou skupinu staveb. 
4.2.4  Inovativnost a originalita konstrukční a technologická
Původnost architektonického řešení, originalita, inovativnost řešení; stavba a její materialita, význam materi-
ality; konstrukce, materiály, technologie; rozvoj technologií, nové konstrukce; typové, individuální řešení, experi-
menty; celek, jednotlivé prvky, detaily; interiér, exteriér.
Konstrukce staveb, včetně materiálového řešení a použité stavební technologie, jsou neoddělitelnou součástí ar-
chitektury a jejího hodnocení. Soulad účelu, estetiky, stability a trvanlivosti spoluvytváří hodnoty architektonického 
díla. 
V obecné rovině dělíme stavební konstrukce na nosné konstrukce, které jsou tvořeny konstrukčním systémem39 
a doplňkové konstrukce, a dále podle použité stavební technologie (konstrukce zděné, montované, monolitické, 
atd.) a podle převažujícího materiálu nosné konstrukce (keramika, železobeton, ocel, atd.).
Konstrukční systémy dále dělíme na konstrukční systémy vícepodlažních budov a na konstrukční systémy přízem-
ních budov (hal).
Ve sledovaném období má vztah použitých konstrukcí a dalších složek architektonického díla určitá specifika, 
základní pojmy a členění stavebních konstrukcí jsou však i zde obecně platné.
39 „Konstrukční systém můžeme proto definovat jako prostorové rozmístění nosné konstrukce do jednotlivých prvků a funkční uspořádání, tj. 
vzájemné spojení svislých prvků a způsob jejich řešení. (…) Nosnou konstrukci budovy, resp. konstrukční systém je tedy nutné chápat jako 
prostorový útvar tvořený soustavou svislých a vodorovných prvků (tj. např. stěn, stěnových útvarů, pilířů, sloupů, stropních desek, příčlů, průvlaků, 
překladů, diagonál a diafragment).“ VOLDŘICH, František. Konstrukce pozemních staveb: určeno pro posl. fak. architektury. Dotisk [1. vyd.]. Praha: 
ČVUT, 1978.
a. Nosné konstrukce – konstrukční systémy
Konstrukční systémy, materiály a stavební technologie vícepodlažních budov:
•	 stěnové konstrukce – zděné konstrukce (keramika, cihly vápenopískové, tvárnice betonové, škvárové, atd.), 
panely (keramické, železobetonové), stěny nebo polostěny z monolitického železobetonu, ocelové hrázděné 
konstrukce (výplň keramika, sklo)
•	 sloupové konstrukce – zděné sloupy nebo pilíře (dtto zdivo), ocelové sloupy (válcované profily, trubky, svařen-
ce), železobetonové sloupy prefabrikované, železobetonové sloupy nebo pilíře monolitické 
•	 skeletové konstrukce – montovaný železobetonový skelet (lehký, těžký, hřibové stropy s viditelnými i skrytými 
hlavicemi, atd.), monolitický železobetonový skelet (kompletní soustavy např. systém Henbique, hřibové stro-
py s viditelnými i skrytými hlavicemi, bezprůvlakové, atd.), ocelové skelety (válcované profily, svařované nebo 
prolamované ocelové profily, např. KORD nebo BAUMS)
•	 stropní (vodorovné) konstrukce – keramické stropy (trámy, vložky), železobetonové panely deskové nebo 
profilované (prosté, předepnuté) na nosných stěnách nebo jako součást montovaných skeletů, monolitické 
železobetonové desky (hladké, trámové, kazetové, předepnuté) na nosných stěnách nebo jako součást monoli-
tických skeletů, ocelobetonové desky (plech + žb deska), ocelové stropy (válcované profily + trapézové plechy), 
dřevěné stropy (výjimečně v individuálních stavbách nebo při rekonstrukcích) 
Konstrukční systémy, materiály a stavební technologie přízemních (halových) budov:
•	 vazníkové soustavy – železobetonové vazníky plnostěnné a příhradové různých tvarů a rozponů, ocelové vazní-
ky plnostěnné, prolamované a příhradové různých tvarů a rozponů, vaznicové i bezvaznicové, dřevěné vazníky 
sbíjené, dřevěné lepené nosníky na velká rozpětí (přímé, sedlové, oblouky)
•	 panelové systémy – různě tvarované předpjaté železobetonové panely nebo skořepiny na velká rozpětí
•	 prostorové příhradové konstrukce – ocelové prostorové příhradové desky, svařované nebo stavebnicové (např. 
montovaná prostorová konstrukce GYRO)
•	 zavěšené konstrukce – speciální ocelové, lanové, stanové nebo kombinované
•	 individuální konstrukce – skořepiny (železobetonové monolitické skořepiny, např. konoidy, ale pouze na začát-
ku období, individuální monolitické nebo prefamonolitické železobetonové konstrukce na velká rozpětí, atd.
b. Komentář k vyhodnocení konstrukčních systémů:
V architektuře druhé poloviny 20. století se uplatňují tendence, které jsou výrazně ovlivněné použitými konstrukč-
ními systémy a stavebními materiály,40 a které od konce 50. let rovněž rezonují s výrazným rozvojem typologií.41
40 K tomu podrobněji i ke vztahu k estetice staveb např. HAAS, Felix. Architektura 20. století. 1. Brno: SPN, 1978, s. 265 ad. a 400 ad.
41 Mezinárodní styl: Střízlivá, neosobní podoba abstraktní architektury, skládaná z vyměnitelných dílů konstrukce, uplatněná především pro 
univerzální typologie s volnými dispozicemi (jednotné fasády, standardizované konstrukce, skelety a závěsové stěny). Výraznými představiteli stylu 
byly výškové budovy – bodové nebo deskové – s hladkými obvodovými stěnami („curtain wall“, architektura kosti a kůže) s volnými půdorysy, 
maximálně využívající výhody skeletové konstrukce. Příklady: Ústav makromolekulární chemie, Fakulta stavební v Praze, v Brně, Strojimport, 
Chemapol…
 Brutalismus – „béton brut“ (Le Corbusier): Plastický, skulpturální přístup k architektuře „těžších hmot“. Plasticita a jistá dekorativnost vycházely 
z povahy použitého materiálu – jen odbedněné, dále neupravované monolitické betonové konstrukce, odhalené ocelové konstrukce nebo stěny 
z režného cihelného zdiva. U nás se „béton-brut“ často zjemňoval např. keramickými obklady teplých barev, měkkou profilací nebo drobným 
rastrem doplňujících závěsových stěn. Příklady: Intercontinental, československé velvyslanectví v Brasílii, Londýně či Stockholmu a další od arch. 
Filsaka.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   6564   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
V ČSSR se v tomto období stavebnictví orientovalo především na „zprůmyslněnou výrobu“, tedy přesun staveb-
ních činností do továren (převážně paneláren), navíc s omezenou materiálovou základnou (např. ocel byla nedo-
statkovou komoditou). Přesto vznikla řada staveb, které navzdory situaci a díky úsilí tvůrců vynikají individuálními 
konstrukčními, materiálovými i technologickými variacemi, a na ty je třeba upřít pozornost. 
Základními používanými konstrukčními systémy pro běžné veřejné budovy (administrativy, školy, nemocnice, 
výroba) byly montované betonové konstrukce.42 
Stěnové systémy: U stěnových systémů převažovalo použití panelů a to jak nosných, tak i fasádních (tepelně-
-izolačních), nosné stěny z cihelného zdiva pouze u drobných staveb, u větších jen jako výplňové konstrukce. 
Skeletové systémy: Především betonové, montované skelety různých variant a statických schémat (prefabrikace), 
kombinace montovaných a monolitických konstrukcí – prefamonolity (montované sloupy, monolitické desky), oce-
lové skelety na větší rozpony (ocel byla používaná jen ve zvláštních případech, navíc byla v interiérech z požárních 
důvodů obložena nehořlavými materiály).
Velmi častá je kombinace stěnového a skeletového systému – monolitické železobetonové stěny zajišťují prosto-
rovou tuhost betonových nebo kovových skeletů. Pro monolitické železobetonové konstrukce byly používané různé 
aktuálně dostupné technologie, např. různé typy opakovaných bednění, posuvná bednění nebo tzv. zvedané stropy, 
často označené jako „experimentální stavby“. 
Od padesátých let 20. století se ve světě prudce rozvíjely i progresivní konstrukce, které přinášely do architektury 
novou estetiku. Velkorozponové železobetonové konstrukce a skořepiny, velkoprostorové ocelové příhradové kon-
strukce, lanové konstrukce, pneumatické konstrukce. U nás se tento trend kvůli stagnující stavební výrobě v praxi 
výrazněji neprojevil, ale ojedinělé realizace existují. Individuální řešení konstrukčních systémů, včetně různých vari-
ant zastřešení, se objevují v kulturních, sportovních nebo technických stavbách sledovaného období.
Jedinečnosti doporučené pozornosti:
•	 speciální konstrukce zastřešení, individuální kombinace konstrukčních systémů (např. plavecký stadion Podolí, 
autobusové garáže Klíčov)
•	 výtvarné umění, vnímané jako součást stavby, je možné zaznamenat i na některých nosných částech konstruk-
ce – především na plasticitě monolitických železobetonových stěn (např. DBK, Ještěd) nebo na tvarovaných 
železobetonových stropních deskách (např. IHC Praha).
c. Doplňkové konstrukce 
Technologie a základní materiály obalových konstrukcí 
Pro hodnocení staveb ze sledovaného období jsou rozhodující konstrukce obalové, především fasádní a konstruk-
ce interiérové. 
Zavěšené fasádní systémy (Lehký Obvodový Plášť – LOP)
Významnou novinkou, aplikující „mezinárodní styl“ na převážně veřejné budovy, byly zavěšené lehké obvodové 
pláště. Fasádní stěna je nahrazena zavěšenou rastrovou ocelovo-hliníkovou konstrukcí s převážně skleněnými výplně-
42 STORCH, Karel a KOLEKTIV. 25 let typizace v československé výstavbě. Praha: Ministerstvo výstavby a techniky ČSR. Studijní a typizační ústav, 
1973, s. 85 ad. a 121 ad.
mi, kombinující průhledné části (okna) a neprůhledné části (parapety). Průhledné části mohou být otvíravé. Viditelná 
vrstva neprůhledné části bývá z barevného (lakovaného) skla nebo plechu, rovného nebo profilovaného.43 
Skládané (provětrávané) fasády
Další novinkou bylo používání vícevrstvých, skládaných fasád, realizovaných podobně jako LOP (rastrová fasáda), 
nebo jako obklad jakékoli obvodové stěny. Finální, vnější vrstvu tvořil často hliníkový nebo ocelový plech. Používané 
systémové výrobky byly z počátku produkty firmy FEAL, jednotlivé díly byly typizované, ale poskytovaly dostatečnou 
volnost pro individuální řešení. Oblíbený byl zvláště systém FEAL Sidalvar z lakovaného hliníku (např. telefonní 
ústředny Praha, Hradec Králové, strojírenský závod TOS Hostivař), nebo po roce 1975 předsazené fasádní hliníkové 
systémy HunterDouglas, používané převážně pro technické nebo výrobní stavby. Inovativní bylo i použití ocelových 
plechů profilovaných (trapézové, vlnité) lakovaných nebo z patinující oceli Atmofix, vyvinuté v ČSSR po roce 1968 
(např. OD Kotva, OD Ještěd, OD DBK). Významného rozvoje dosáhly i systémy zasklení: po roce 1969 se u nás začalo 
vyrábět deskové plavené sklo Float a pro fasádní i interiérové konstrukce se využívalo velkoplošné zasklení profilo-
vaným sklem Copilit a Profilit, nebo znovuobjevené skleněné tvárnice – luxfery. Zvláštní kategorií v exteriérech tvoří 
použití „umělé hmoty“ v podobě laminátu nebo plastu, a to ve zcela speciálních případech (opláštění antén vysílače 
na Ještědu).
d. Komentář k hodnocení doplňkových konstrukcí
Kromě tradičních obalových konstrukcí používaných v předcházejících obdobích (např. různé varianty omítek 
a obkladů (keramických, kamenných atd.) je nutné sledovat konstrukční, technologické i materiálové inovace fasá-
dních konstrukcí.44 
Jedinečnosti doporučené pozornosti: 
•	 rané používání rastrových a větraných fasád s velkým podílem skla a kovu
•	 autorské interiéry koncipované jako nedílná součást návrhu budovy
•	 výtvarná díla všech kategorií pevně spojených se stavbou v exteriéru i interiéru
•	 pozornost si zaslouží v té době budované a na dobových principech tvorby interiéru postavené i stanice první 
linky pražského metra.
43 Pravděpodobně první realizovaná rastrová fasáda byla systému GAMA pro Makromolekulární ústav AV. Další československý LOP, tzv. boletický 
panel, měl omezenou rozměrovou řadu i limitované estetické a technické vlastnosti, a tak byly pro některé prestižní zakázky dodávány rastrové 
fasády zahraničních výrobců.
44 Tepelně technické vlastnosti obalových konstrukcí budov ze sledovaného období jsou z dnešního pohledu nedostatečné, jak z důvodu „tepelných 
mostů“ ve vlastní konstrukci, tak i z hlediska izolačních schopností jednotlivých dílů. Problém bývá i ve zdravotně závadných materiálech např. 
azbestu jako izolantu nebo tvárnic z radioaktivní strusky.
ZÁKLADNÍ KRITÉRIA HODNOCENÍ STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ   |   6766   |   METODIKA HODNOCENÍ  A OCHRANY STAVEB 2. POLOVINY 20. STOLETÍ
4.3  Technologie a základní materiály interiérových konstrukcí 
Interiéry budov si pro sledované období zaslouží zvláštní pozornost. Interiérová tvorba zaznamenala u vybraných 
staveb významný posun v názorovém propojení exteriér/interiér a v řešení individuálních návrhů a realizací, které 
se vyznačují velkým podílem použitých nových materiálů (sklo, hliník, umělé hmoty) a výtvarných děl, řešených jako 
nedílná součást stavby.
Kvalita interiérů běžných budov byla především kvůli nedostatku kvalitních výrobků (nábytek, sanita, keramika, 
nášlapné vrstvy podlah…) na velmi nízké úrovni. Naproti tomu řada prestižních veřejných budov byla – také právě 
v souvislosti s nedostatkem typových výrobků – vybavena interiéry „na míru“, které dotvářely rámec kompletního 
architektonického díla od celkového konceptu až k návrhu jednotlivých položek interiéru. Významnou roli v celém 
procesu sehrála i okolnost, že povinnou rozpočtovou položkou byla procentuální částka na výtvarná díla – reali-
zovaná především v interiéru, ale ne jen tam. V mnoha případech se tak výtvarná díla stala součástí interiérových 
konstrukcí (dělicí stěny, obklady stěn, stropní podhledy) nebo byla realizovaná v podobě svítidel nebo individuálních 
návrhů nábytku. 
Konkrétní navržené výrobky pak byly – většinou díky osobní iniciativě architektů a jejich spolupracovníků – re-
alizovány jako individuální zakázky československých výrobců (svítidla, nábytek, výplně otvorů…),45 nebo pokud 
existovaly, byly dovezeny ze zahraničí (keramika, sanita, podlahové krytiny…) Oblíbené byly kompletní obklady stěn 
dekorativními deskami na bázi dřeva nebo skleněnými mozaikami. Pozornost byla věnovaná podhledům – často pou-
žívané byly strukturální nebo celoplošné kovové podhledy od firmy FEAL, příp. kazetové systémy otopných podhledů. 
Ke kompletnímu řešení interiérů patřila i grafika, použitá jako součást návrhu interiéru nebo minimálně v podobě 
informačního a orientačního systému budov. Významný pokrok se objevil i v individuálních návrzích barevného řeše-
ní pracovišť v nemocnicích nebo v průmyslu. 
4.3.1  Výtvarné dílo jako původní součást architektury46
Vztah výtvarného díla a budovy; exteriéry a interiéry 
Jedním z velmi častých, signifikantních atributů architektury zkoumaného období, ale i celé éry socialismu, je spo-
lupráce s výtvarnými umělci, a to jak při dotváření veřejných prostor v okolí realizovaných veřejných budov, tak při 
řešení interiérů. Vládní usnesení47 z roku 1965, vydané Státní komisí pro techniku ve spolupráci se státními orgány 
ústředních investorů a autorských svazů, řešilo způsob a rozsah uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě. 
Bylo tak vytvořeno pravidlo, podle kterého se z celkového objemu investice u každé státní zakázky vyčlenilo určité 
procento na výtva...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

B0123970.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vrabelová Renata

Popis dokumentu:

VRABELOVÁ, Renata a Naďa GORYCZKOVÁ. Metodika hodnocení a ochrany staveb 2. poloviny 20. století: (se zaměřením na architektonické dědictví 60. a 70. let) vzhledem k jejich (možné) památkové ochraně. Brno: Národní památkový ústav, Metodické centrum moderní architektury, 2020. ISBN 978-80-87967-22-5.

Název pracoviště:

ÚOP v Brně

Velikost dokumentu (v bytech):

32309716 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Vrabelová Renata;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

beton; architektura 2. pol. 20.st.; bruselský styl; typizace; mezinárodní styl; brutalismus; analýza; unifikace;

Datum vzniku:

11.05.2020

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost