Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

DLOUHODOBÝ KONCEPČNÍ ROZVOJ VÝZKUMNÉ ORGANIZACE 
OBLAST XI. TÉMATICKÉ PRŮZKUMY PAMÁTEK 
DÍLČÍ CÍL XI.1 VÝZKUMY SPECIFICKÝCH MOVITÝCH A NEMOVITÝCH VÝTVARNÝCH PAMÁTEK 
 
 
 
BAROKNÍ EXTERIÉROVÁ SKULPTURA NA ÚZEMÍ PLZEŇSKÉHO KRAJE 
– OKRES ROKYCANY 
 
SPECIALIZOVANÁ MAPA S ODBORNÝM OBSAHEM - Nmap 
 
PHDR. VIKTOR KOVAŘÍK, MGR. RENÁTA JEDLIČKOVÁ, PHDR. PAVEL ZAHRADNÍK A KOL., NPÚ ÚOP V PLZNI 
2022 
 
1 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Autoři předkládaného výstupu: 
PhDr. Viktor Kovařík, NPÚ ÚOP v Plzni (historik umění a památkář); Mgr. Renáta Jedličková, 
NPÚ ÚOP v Plzni (památkářka a specialistka GIS); PhDr. Pavel Zahradník (archivář a historik) 
 
Odborná spolupráce: 
Mgr. Terezie Bednářová, NPÚ GnŘ v Praze, historička umění a památkářka; Mgr. BcA. Zdenka 
Gláserová Lebedová, archivářka a historička; PhDr. Eva Němečková, Ph.D., archivářka a 
historička; Ing. Petr Kuneš, Ph.D., technolog a památkář; Mgr. Daniel Stráník, fotograf; Bc. 
Markéta Baštová, DiS., historička; BcA. Petr Círl, restaurátor; MgA. Helena Jahodová, 
restaurátorka 
 
Snímky v Katalogu: 
PhDr. Viktor Kovařík (pokud není uvedeno jinak)  
 
2 
 
OBSAH 
 
ÚVODEM 
…………………………………………………………………………………………………………………  s. 3  
 
ÚVODNÍ UMĚLECKOHISTORICKÝ PŘEHLED. BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ A ŘEZBÁŘSTVÍ NA ÚZEMÍ 
PLZEŇSKÉHO KRAJE 
…………………………………………………………………………………………………………………  s. 13  
 
KATALOG JEDNOTLIVÝCH SOCHAŘSKÝCH DĚL NA ÚZEMÍ OKRESU ROKYCANY 
…………………………………………………………………………………………………………………  s. 36 
 
POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA 
…………………………………………………………………………………………………………………  s. 362 
 
SPECIALIZOVANÁ MAPA 
…………………………………………………………………………………………………………………  s. 372 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3 
 
ÚVODEM 
 
Barokní exteriérová skulptura na území Plzeňského kraje je interdisciplinárním projektem 
vznikajícím za účasti mnoha odborníků různých profesí. Výsledkem plánovaného výstupu bylo 
shrnutí nových dostupných informací o jedné z nejvýznamnějších kategorií sochařských 
památek na území Plzeňského kraje (postupně jsou plánovány okresy Plzeň-sever, Rokycany a 
Plzeň-město): památkově i uměleckohistoricky hodnotných sochařských děl z období 17. a 18. 
století. V letošním roce 2022 byly podle plánu zkoumány a dokumentovány tyto památky na 
okrese Rokycany. V rámci práce byly provedeny terénní průzkumy, současně probíhaly 
související archivní průzkumy předmětných děl a excerpce z odborné literatury. Díky tomu 
byla do dosud známého fondu památkově chráněných předmětných děl doplněna mj. další 
hodnotná sochařská a kamenosochařská díla dosud unikající pozornosti památkové péče 
stejně jako další díla do současnosti bohužel nedochovaná či dochovaná jen torzálně. Dílčí cíl 
byl tímto splněn, výsledkem je předkládaná specializovaná mapa zachycující bohatý soubor 
předmětných děl na území okresu Rokycany, oproti např. předchozímu roku a souboru těchto 
děl na území okresu Plzeň-sever samozřejmě ovšem početně slabší. 
Předkládaný výstup vznikl mj. na základě dlouhodobé praxe vedoucího tohoto dílčího cíle 
v instituci památkového ústavu a současně z potřeb praxe konkrétního pracovníka 
dozorujícího kontinuálně po řadu let restaurátorské obnovy kamenosochařských děl na 
rozsáhlém území Plzeňského kraje. Při jeho vzniku a přípravě bylo samozřejmě přihlíženo 
k dosavadní dostupné existující odborné literatuře či metodikám, jejichž seznam se nalézá 
níže v textu. Mezi mladšími metodickými pracemi věnovanými dokumentaci drobných 
památek bychom mohli např. v této souvislosti jmenovat práci Petra Hrubého, Evy Altové a 
Antonína Kadlece z roku 2015. 
 
Cíl a metody výzkumu 
Předmětem zkoumání byla kamenosochařská díla dochovaná, torzálně dochovaná či 
zachycená v archivních pramenech a odborné literatuře. Při definování předmětu práce byly 
jako mezní časové údaje vybrána léta 1600 a 1800. Ze soupisu byla vyřazena 
kamenosochařská díla tvořící součást architektury, samozřejmě s určitými výjimkami vzniklými 
4 
 
složitým vývojem. Mezi výjimkami je možné uvést např. sochu sv. Jakuba Většího z průčelí 
kostela sv. Jakuba Většího v Drahoňově Újezdě (viz Katalog ID 7), která byla v minulosti 
vzhledem ke svému havarijnímu stavu snesena a postavena před dotyčný kostel. Další výjimku 
představuje i odcizená socha představující pravděpodobně sv. Jana Evangelistu z areálu 
zámku v Liblíně (viz Katalog ID 15) a datovaná námi do 19. století, dochovaná v současnosti 
pouze v kamenosochařské kopii, která byla v katalogu ponechána jen kvůli souvislosti s dalšími 
dvěma sochami sv. Josefa s Ježíškem a sv. Gotharda ze souboru trojice soch zapsaných 
v památkovém katalogu pod shodným rejstříkovým číslem. Tato nesourodá trojice soch 
neznámého původu byla do zámeckého areálu umístěna pravděpodobně až díky akviziční 
činnosti komerčního a komorního rady Emila Kučery, od roku 1931 majitele liblínského zámku 
a velkostatku. Další výjimkou je socha Panny Marie Immaculaty ve Zbirohu (viz Katalog ID 41), 
v současné podobě pocházející včetně podstavce až z konce 19. století, jejíž předchůdkyní 
byla ovšem socha Panny Marie (pravděpodobně Bolestné) z roku 1688, stávající též na 
zbirožském náměstí. Do souboru jsme nakonec zařadili též Boží muka se sochou Bolestného 
Krista (viz Katalog ID 34), u kterých jsou poněkud nejasné okolnosti vzniku a datace. 
Současně nebyla do soupisu pojata kamenosochařská díla s tématikou mariánských, trojičních 
a dalších světeckých sloupů a pilířů, neboť ta byla obdobným způsobem zkoumána v minulých 
letech a existuje jejich publikovaný odborný katalog (Kateřina Adamcová – Zdenka Gláserová 
Lebedová – Viktor Kovařík – Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník, Mariánské, trojiční a další 
světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji, Praha 2015.) 
U každé barokní kamenosochařské památky byly pořízeny: aktuální fotodokumentace, došlo k 
vyhledání základní uměleckohistorických a historických údajů, starší fotodokumentace a 
obrazových pramenů. Byly prostudovány archivní prameny. V případě havarijního stavu 
památky byly u vybraných objektů zpracovány též odpovídající restaurátorské průzkumy a 
záměry, umožňující v budoucnu jejich odbornou obnovu. Pozornost byla věnována též 
nedochovaným či torzálně zachovaným dílům, která zůstávají významným dokladem 
uměleckých či řemeslných děl minulosti. 
 
 
 
5 
 
Zhodnocení výsledků výzkumu 
Při podrobnějším pohledu na barokní sochařství okresu Rokycany vyvstává na vybraném 
území několik lokalit s poněkud vyšším výskytem předmětných sochařských děl. Řada 
barokních sochařských památek se dochovala např. v Rokycanech, významném městě a 
pozdějším centru okresu. Ještě koncem 17. století vznikly v Rokycanech např. dva sloupy se 
sochami sv. Václava, českého zemského patrona. Pozoruhodný je mj. sloup se sochou sv. Jana 
Nepomuckého z prvního desetiletí 18. století osazený na Malém náměstí, u něhož jsou díky 
nápisům známi donátoři i rok vzniku. Další blíže nedatovaná socha téhož světce stojí 
v současnosti na nábřeží tzv. Padrťského potoka (viz Katalog ID 33), její původní umístění bylo 
původně na někdejším Páteckém předměstí poblíž kostelíka sv. Petra a Pavla, jenž byl zrušen 
za Josefa II. a později přestavěn na dům čp. 117/II na dnešním náměstí Františka Černého. O 
jejím vzniku nemáme bohužel k dispozici žádné písemné prameny. Za pozornost stojí ve 
městě samozřejmě monumentální pilíř se sochou Madony Assumpty a s dalšími 
doprovodnými sochami na Masarykově náměstí z roku 1770, kde autorem části sochařské 
výzdoby je dle dochované signatury sochař Václav Boura, což je vlastně v současnosti jeden 
z mála známých a doložených autorů těchto rokycanských barokních sochařských realizací. 
Výrazným a výjimečně signovaným i datovaným kvalitním sochařským dílem je sousoší 
Krucifixu z roku 1758 nalézající se blízko Rokycan, v Borku u Rokycan (viz Katalog ID 1). Sousoší 
si objednali tři rokycanští měšťané od plzeňského sochaře Karla Legáta (1715-1783), který byl 
ve své době oblíbeným tvůrcem. Vzhledem k sídlu své dílny v Plzni (vlastnil dům čp. 175 v 
Andělské, později dům čp. 271 v dnešní Sedláčkově ulici) zásoboval Legát město i širší okolí 
svými realizacemi. Sousoší v Borku má v Legátově tvorbě významné postavení, zajímavé též je, 
že dva ze tří donátorů a rokycanských měšťanů, byli později i u vzniku monumentálního výše 
v textu zmíněného pilíře s Madonou Assumptou v Rokycanech. 
S dvojicí barokních soch, datovaných do let 1719/20 a 1791, se lze setkat u historického tzv. 
švédského mostu v Dobřívi. Donátorem první z nich, sochy sv. Jana Nepomuckého (viz Katalog 
ID 3) byl Matouš Čapek, šichtmistr (správce) zdejších císařských hutí. Na jedné ze stěn 
podstavce sochy světce se lze až do současnosti setkat s jinak poměrně výlučným motivem 
slunečních hodin, odměřujících v místě od dob baroka čas. Druhá ze soch, představující sv. 
Barboru, mj. patronku dobré smrti (viz Katalog ID 4), pochází až z roku 1791 a osazuje parapet 
téhož mostu přes Padrťský potok. 
6 
 
Ikonograficky zajímavým sochařským dílem je sousoší Piety stojící na návsi při vstupu do 
areálu zámku v Hřešihlavech (viz Katalog ID 10). Sousoší Piety je možné zařadit do širšího 
souboru sochařských děl Rokycanska s touto tématikou, kam patří mj. sousoší Piety ve 
Volduchách (1729, viz Katalog ID 38), v Mirošově (1756, viz Katalog ID 18), v Radnicích (1739?, 
viz Katalog ID 32). Hřešihlavská Pieta je však do současnosti zřejmě nejvíce z nich vzhledem ke 
špatnému stavu materiálu kamene bohužel poznamenána předchozími opravami a 
restaurátorskými zásahy znejasňujícími poněkud její původní tvarosloví a podobu. 
Kvalitní sochařská díla se do současnosti dochovala též v areálu zámku a přilehlého parku 
v Liblíně. V centru obce stojí socha sv. Jana Nepomuckého s doprovodnými figurami dvou 
puttů z roku 1753, kterou zde nechal zřejmě postavit hrabě Herkules Montecuccoli (viz 
Katalog ID 12). Zajímavým sochařským dílem je autorsky neurčené sousoší Kalvárie, 
pocházející pravděpodobně z 30. let 18. století, které původně stálo na druhém břehu řeky na 
vrchu zvaném Kalvárie (viz Katalog ID 11). To nechal přenést na současné místo v roce 1934 již 
výše v textu zmíněný tehdejší majitel liblínského zámku Emil Kučera, což se neobešlo bez 
silných averzí a dobových diskuzí jak s přilehlou obcí Kozojedy, která se cítila okradena o 
sochařské dílo, tak se zástupci tehdejší památkové péče. 
Na barokní památky je bohatý Mirošov, kde se dosud nalézá či nalézala řada solitérních 
barokních sochařských památek. Kromě dvojice sloupů se sochami českých zemských patronů, 
sv. Ludmily a sv. Václava, se zde lze setkat se sochami sv. Jana Nepomuckého (viz Katalog ID 
20) a Anděla Strážce (viz Katalog ID 17), jejichž vznik je možné spojit s donační činností 
hraběte Jana Antonína Wratislava z Mitrowicz, majitele panství do roku 1726. V Mirošově stojí 
též sousoší Piety, datované do roku 1756 (viz Katalog ID 18), v současnosti nahrazené zcela 
formou kamenosochařské kopie a socha sv. Floriána, která stávala před svým přesunem ke 
kostelu u budovy barokního zámeckého zájezdního hostince (viz Katalog ID 19). Do dnešních 
dob se nedochovala socha sv. Vojtěcha, stávající na vrchu zvaném sv. Vojtěch u Mirošova a 
pocházející z roku 1773 (viz Katalog ID 21), ta byla zničena za pohnutých dob druhé světové 
války.  
Trojice velmi kvalitních exteriérových barokních sochařských děl se dochovala ve velmi 
dobrém a poměrně autentickém stavu v Podmoklech. Nejvýznamnější z nich je sousoší 
Kalvárie s doprovodnými figurami sv. Jana Evangelisty a Panny Marie stojící na dominantním 
místě nad obcí s překrásným výhledem do okolní krajiny (viz Katalog ID 26).  Datovat sousoší 
7 
 
je možné do druhé čtvrtiny 18. století, jeho autorské určení je zatím nejasné. Pečlivě 
kamenicky propracovaný je mj. podstavec sousoší, který je i architektonicky velmi dobře 
zvládnutý včetně půdorysně zajímavě koncipovaných konvex-konkávně proláklých stupňů. Na 
kraji obce stojí socha sv. Jana Nepomuckého (viz Katalog ID 27). Domníváme se, že autorsky 
bychom mohli s určitou mírou pravděpodobnosti sochu přiblížit snad sochaři Josefu 
Herscherovi (1688?-1756), význačnému představiteli západočeského baroka, který měl dílnu 
v Manětíně na severním Plzeňsku. Stejně jako u předchozích dvou soch se bez jakýchkoliv 
nápisů či datace v centru obce nalézá další socha Panny Marie Immaculaty (viz Katalog ID 28), 
nesmírně kvalitní a dynamická figura, jejíž kvality ještě vystoupí po dokončeném 
restaurátorském zásahu, ke kterému dochází v letošním roce. Všechny podmokelské sochy je 
možné důvodně spojit s majiteli zdejšího zámku, drobné, ale kvalitní stavby, bohužel silně 
postižené přestavbami. 
Dalším lokálním centrem byly Radnice, kde se lze setkat s několika sochami, především se 
sochou sv. Jana Nepomuckého (viz Katalog ID 31) z roku 1722 na náměstí, opatřenou na 
podstavci neobvykle bohatým latinským votivním nápisem s chronogramem. Jejími donátory 
byli dle nápisu Ludmila Konstancie hraběnka z Kupperwaldu, rozená hraběnka z Bubna a Litic, 
paní na Radnicích a Suchomastech a její manžel Kazimír Ferdinand hrabě z Kupperwaldu, pán 
na Radnicích a Suchomastech, tehdejší hejtman Plzeňského kraje, tedy šlechtický pár 
s vysokým postavením v tehdejší zemské hierarchii. Je zajímavé, že tato socha, ačkoliv stojí na 
náměstí, není kupodivu značena na Indikační skice Stabilního katastru. Nedatovaným a 
autorsky neurčeným sousoším, které může pocházet z roku 1739, je Pieta stojící na břehu 
Městského rybníka při cestě na Kalvárii (viz Katalog ID 30). Pieta je chráněna novodobou 
plechovou stříškou, ze starší fotodokumentace je ale zřejmé, že se tato forma ochrany u 
sousoší vyskytovala i dříve, stejně jako např. u sousoší Piety ve Volduchách (viz Katalog ID 38). 
Další sochou z Radnic je poněkud pozapomenutá socha sv. Floriána, patrona proti ohni, která 
byla prohlášena za kulturní památku poměrně v nedávné době. Ta stojí při již neexistující 
komunikaci nedaleko města a není datována ani autorsky určena (viz Katalog ID 32). 
Sochu sv. Jana Nepomuckého ve Strašicích nechal postavit tak jako sochu téhož světce 
v Dobřívi (viz Katalog ID 3), šichtmistr (správce) zdejších hutí, v tomto případě Jan Václav 
Kučera a to v roce 1731 (viz Katalog ID 35). Další sochu téhož světce nechal postavit v dnes 
zaniklé obci Padrť na hrázi rybníka v roce 1757 jiný šichtmistr (správce) hutí, Jan Mikuláš Weis 
8 
 
(viz Katalog ID 36), do současnosti se bohužel nedochovala. Dalo by se tak říci, že úcta ke 
světci a mučedníku zpovědního tajemství byla u těchto správců železářských hutí vysoká a 
světec byl mezi nimi protežován nejen z důvodu shodných křestních jmen. 
S vysoce kvalitní sochařskou prací se lze dosud setkat na původním místě v případě sochy sv. 
Jana Nepomuckého v Terešově (viz Katalog ID 37). Tu nechal vytvořit dle nápisu 
s chronogramem na čelní stěně podstavce statue v roce 1731 hrabě Jan Křtitel Breda. 
Autorsky je socha neurčená, ale vzhledem ke kvalitě je možné ji přiřadit k dílům ovlivněným 
jistě vrcholně barokním pražským sochařem Matyášem Bernardem Braunem (1684-1738). 
Okolnosti vzniku statue a její donace nejsou dosud uspokojivě vysvětleny a budou předmětem 
dalšího bádání. 
S dalším sousoším Piety se setkáme v obci Volduchy (viz Katalog ID 38). Dle epigraficky velmi 
zajímavého českého nápisu na autentické litinové desce zasazené původně na čelní stěně 
podstavce nechala sousoší zhotovit hraběnka Marie Polyxena Nostitzová, rozená svobodná 
paní Račínová z Račína v roce 1729. Ta byla manželkou majitele Volduch hraběte Václava Jana 
Nostitze, který zemřel v předešlém roce. Při posledním restaurátorském zásahu v roce 2019 
byla zhotovena kopie litinové nápisové desky s aliančním znakem Nostitzů a Račínů z Račína a 
osazena na novodobý podstavec. 
Ve Zbirohu se v minulosti v centru města nalézaly dvě sochařská díla, socha Panny Marie 
(pravděpodobně Bolestné) z roku 1688 (viz Katalog ID 41) a mladší socha sv. Jana 
Nepomuckého pocházející pravděpodobně z druhé čtvrtiny 18. století (viz Katalog ID 40). Obě 
sochy prošly razantním opravným zásahem koncem 19. století, při kterém byla starší socha 
Panny Marie v roce 1897 zcela nahrazena novou realizací v podobě Panny Marie Immaculaty a 
socha sv. Jana Nepomuckého dostala pravděpodobně téhož roku nový podstavec. Ten byl dle 
dochované signatury dílem kameníka Jana Tučka z nedaleké Třenice. 
Ve Zvíkovci se na návsi dochovala poměrně kvalitní barokní socha představující sv. Františka 
Xaverského, proslulého jezuitského misionáře, datovaná votivním nápisem s chronogramem 
do roku 1733 (viz Katalog ID 42). K vzniku sochy bohužel neznáme žádné podrobnosti, 
tehdejším majitelem panství byl dle dostupných údajů dosud blíže neznámý František 
Neschlinger (Neslingar) ze Selchengrabenu. Ten mohl být donátorem sochy světce, jehož 
křestní jméno se shoduje s tímto. 
9 
 
Co se týče statistických údajů, celkem bylo zachyceno 42 předmětných památek, které se 
objevují v Katalogu. Z nich je 34 dochovaných, 8 z nich bohužel zaniklo a do současnosti se 
nedochovaly, resp. nedochovaly se jejich originály, některé byly nahrazeny 
kamenosochařskými kopiemi či výdusky (např. sochy sv. Jana Nepomuckého v Bušovicích (viz 
Katalog ID 2), trojice soch světců v Liblíně (viz Katalog ID 13, ID 14 a ID 15), socha Panny Marie 
Svatohorské v Mlečicích (viz Katalog ID 22) nebo socha sv. Izidora Madridského v Oseku (viz 
Katalog ID 25)). Mezi zaniklými se objevují např. socha sv. Vojtěcha v Mirošově (viz Katalog ID 
21), dále socha sv. Jana Nepomuckého ve Strašicích (viz Katalog ID 36), obě doložené ještě na 
historických snímcích. Snímek další ztracené sochy, tentokrát sochy sv. Josefa ve Volduchách 
(viz Katalog ID 39), není k dispozici. Jedna ze soch souboru, socha sv. Antonína Paduánského 
z Příkosic, byla v minulosti bohužel odcizena (viz Katalog ID 29). Z celkového počtu 42 
předmětných děl jich nebylo či není dosud 9 zapsáno jako kulturní památka. U některých 
dosud neprohlášených děl se samozřejmě vzhledem k jejich památkové hodnotě i 
uměleckohistorické kvalitě nabízí podnět k jejich prohlášení za kulturní památku, např. u 
dvojice soch sv. Jana Nepomuckého v Drahoňově Újezdě (viz Katalog ID 5 a ID 6), sochy sv. 
Jana Nepomuckého v Hlohovicích (viz Katalog ID 8), sochy sv. Jana Nepomuckého v Hrádku u 
Rokycan (viz Katalog ID 9) a sochy sv. Jana Nepomuckého ve Strašicích (viz Katalog ID 35). 
Co se týče zasvěcení jednotlivých sochařských děl, nejvíce se lze setkat tak jako v případě 
předchozího okresu Plzeň-sever, s postavou vysoce oblíbeného českého světce a mučedníka 
zpovědního tajemství, sv. Jana Nepomuckého (celkem sedmnáct zasvěcení), což je téměř 
polovina. Ve čtyřech podobných případech se lze setkat se sousoším Piety (Panna Marie 
s mrtvým Kristovým tělem v klíně), ve třech případech sochy představují zpodobení Panny 
Marie (Bolestná, Immaculata, poutní Madona Svatohorská). Ve třech případech se lze setkat 
s podobou Ukřižovaného Krista, jednou samostatně (v Borku u Rokycan, viz Katalog ID 1) 
dvakrát jako součást Kalvárie (v Liblíně a Podmoklech, viz Katalog ID 11 a ID 26). Ve dvou 
případech se setkáme s vysoce oblíbeným světcem proti ohni, sv. Floriánem a též dobově 
oblíbeným Pěstounem Páně, se sv. Josefem. Ostatní světci se objevují vždy jen v jednom 
případě, mimo poměrně obvyklých světců či figur jako je sv. Anděl Strážce (Mirošov), sv. 
Antonín Paduánský (Příkosice), sv. Barbora (Dobřív), sv. František Xaverský (Zvíkovec), sv. 
Izidor z Madridu (Osek), sv. Markéta Antiochijská (Liblín), je možné se např. setkat s biskupem 
sv. Gothardem (Liblín, viz Katalog ID 14), u kterého je však otázkou jeho původní umístění. 
10 
 
Mimořádná pozornost byla věnována především dokumentaci a zhodnocení faktorů, které 
byly dosud poněkud na okraji zájmu památkové péče, mj. zhodnocení aktuálního stavu 
předmětných památek v souvislosti k potřebě jejich restaurování a dále mj. nápisům na 
předmětných památkách. Ty jsou podle našeho názoru stále nedoceněným důležitým 
pramenem poznání vzniku a jeho dobového kontextu s přesahem do novější historie těchto 
památek co se týče jejich oprav apod. Nápisy, signatury, letopočty atd. do nedávné doby 
unikaly větší pozornosti jak historiků umění, památkářů i restaurátorů. Při restaurátorských 
zásazích byly často z důvodu neznalosti či nedbalosti resp. obou těchto faktorů různě 
komoleny, v některých případech ani neobnovovány apod. Tomu často odpovídala poměrně 
malá pozornost věnovaná nápisům ze strany památkové péče. V této souvislosti stačí 
nahlédnout do záznamů a údajů v evidenčních kartách jednotlivých památkových ústavů, 
jejichž kvalita samozřejmě kolísá a vždy záleží na konkrétních pracovnících a jejich erudici. U 
řady sochařských památek nejsou dosud nápisy (často velice obsáhlé a zajímavé) ani správně 
přepsány, natož v případě německých či latinských textů často s chronogramy případně 
přeloženy či řádně interpretovány a datovány. V existujících přepisech nápisů se zase velmi 
často objevují chyby pramenící především z důvodů obtížné čitelnosti resp. možností a 
erudice konkrétních památkářů. I z toho důvodu bylo v rámci plnění tohoto konkrétního cíle 
přistoupeno k důkladné revizi všech předmětných textů dochovaných na památkách 
samotných, případně zachovaných alespoň v opisech ze starších pramenů či literatury. Jako 
velmi podnětné se ukázalo srovnání všech dostupných podkladů pro konečnou revizi textů a 
jejich následný erudovaný překlad. Možno říci, že konečně bude mít díky tomu dotyčný 
soubor kamenosochařských památek důležitý podklad pro jejich případnou revizi či obnovu 
v rámci restaurátorských zásahů a bude tak možné zodpovědným způsobem přistoupit v řadě 
případů i k obnově a restaurování správné podoby nápisů odpovídající jejich historické 
autenticitě (správný přepis, překlad, datace, správná podoba chronogramů apod.) 
Další značná pozornost byla oproti existujícím údajům v odborné literatuře či v údajích 
památkových institucí též věnována zaniklým či jen torzálně dochovaným nebo různě 
upraveným sochařským dílům doby baroka na uvedeném území. Domníváme se totiž, že by 
bez nich byl výsledný soupis ochuzen o v řadě případů zajímavá a kvalitní sochařská díla, která 
zhodnocovala krajinu po dlouhou dobu a která byla zničena či zanikla až v období 20. století. 
Do současnosti se ovšem často dochovaly jejich popisy v odborné literatuře případně snímky 
11 
 
v archivech různých paměťových institucí. To vše nám může pomoci v rekonstrukci jejich 
podoby, byť samozřejmě ne reálné, ale alespoň kontextuální v rámci dalších dochovaných děl 
a zasazení do souvislostí a kontextu s jinými díly stejných autorů či donátorů. Přehled 
sochařské tvorby doby baroka na konkrétním území okresu Rokycany by bez nich byl neúplný 
a zavádějící. Téměř ve všech případech se studiem starších mapových podkladů (např. 
Indikačních skic Stabilního katastru z doby před polovinou 19. století) podařilo identifikovat 
jejich původní polohu, kterou tak bylo možné konkrétně zadat do mapových souřadnic. 
Velká pozornost byla věnována též archivním údajům a údajům odborné literatury týkajícím 
se jednotlivých předmětných děl, které byly celkově shromážděny a uvedeny do kontextu. Při 
té příležitosti byly mj. též přepsány texty z dostupných restaurátorských zpráv uložených 
v archivu restaurátorských zpráv NPÚ ÚOP v Plzni, v Národním archivu v Praze či v 
soukromých archivech jednotlivých restaurátorů. Tento pramen je pro následnou péči o 
předmětné památky neopominutelný a pro další restaurátorské zásahy velmi důležitý, neboť 
umožňuje mj. korekci a reflexi předchozích zásahů z hlediska dlouhodobé udržitelnosti a 
vhodnosti jednotlivých zásahů i technologií včetně konkrétních materiálů užívaných 
v restaurátorské praxi. 
Během terénní dokumentace na území okresu Rokycany došlo k revizi současného stavu 
celého souboru předmětných památek během poměrně krátkého časového období. To 
umožnilo získat velmi aktuální přehled o potřebách tohoto fondu památek, prioritách péče o 
ně apod. Na základě aktuálních stavů byly vytipovány konkrétní těžce poškozené až havarijní 
památky, u kterých již v krátké době budou zhotoveny restaurátory s odpovídající licencí MK 
ČR na restaurování sochařských uměleckých děl z kamene (restaurátorka MgA. Helena 
Jahodová, restaurátor BcA. Petr Círl) restaurátorské průzkumy a záměry spolu s odbornými 
odhady cen za restaurování. Tyto podklady byly či v brzké době budou předloženy po 
předchozí dohodě vlastníkům předmětných děl a na jejich základě bude možné žádat o vydání 
závazných stanovisek k obnově včetně žádostí o dotace apod. Tímto způsobem byly zadány a 
postupně budou zpracovány restaurátorské průzkumy a záměry u havarijních či těžce 
poškozené dvojice soch sv. Jana Nepomuckého v Drahoňově Újezdě (viz Katalog ID 5 a ID 6), 
dále u sousoší Kalvárie v Liblíně (viz Katalog ID 11) a sochy Panny Marie Svatohorské 
v Mlečicích (viz Katalog ID 22). Další restaurátorské záměry vznikly iniciativou MěÚ Mirošov, to 
12 
 
se týká např. zdejších soch sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého (viz Katalog ID 19 a ID 20). 
Budoucí restaurování těchto sochařských děl je v jednání s vlastníky a dotyčnými orgány ORP. 
Na havarijní stav či nutnost restaurátorského zásahu je vždy upozorněno i konkrétně 
v katalogu u jednotlivých sochařských děl. Stejně tak je zmíněna potřeba revizního 
restaurátorského zásahu, v případě potřeby je upozorněno i na další problematiku, kterou 
bude třeba řešit v následných restaurátorských zásazích. Havarijní či špatný stav byl zjištěn 
mimo výše zmíněných lokalit v Drahoňově Újezdě, Liblíně a Mlečicích dále u následujících: 
sochy sv. Floriána v Mirošově (viz Katalog ID 19), sochy sv. Jana Nepomuckého v Mirošově (viz 
Katalog ID 20) a sochy sv. Jana Nepomuckého v Rokycanech (viz Katalog ID 33). U dalších 
sochařských děl by samozřejmě bylo potřeba po delší době od posledního restaurování 
provést restaurátorský zásah, tak aby se zamezilo větším škodám v budoucnu. To se týká např. 
soch sv. Jana Nepomuckého v Hlohovicích (viz Katalog ID 8), sochy sv. Jana Nepomuckého 
v Hrádku u Rokycan (viz Katalog ID 9), sochy Anděla Strážce v Mirošově (viz Katalog ID 17), 
soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Izidora Madridského v Oseku (viz Katalog ID 24 a ID 25), 
sousoší Piety v Radnicích (viz Katalog ID 30) a sochy sv. Františka Xaverského ve Zvíkovci (viz 
Katalog ID 42). U těch by pak bylo třeba aplikovat a především dodržet funkční systém 
pravidelné revizní údržby po několika málo letech dle doporučení restaurátora, který by tak 
posléze v důsledku nemusel být finančně nákladný. Takové revizní zásahy probíhají dle našich 
informací např. v Liblíně u soch v majetku obce (socha sv. Jana Nepomuckého, trojice soch 
v parku a socha sv. Markéty Antiochijské). 
13 
 
ÚVODNÍ UMĚLECKOHISTORICKÝ PŘEHLED. BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ A ŘEZBÁŘSTVÍ NA ÚZEMÍ 
PLZEŇSKÉHO KRAJE  
PhDr. Viktor Kovařík – Mgr. Terezie Bednářová 
 
Barokní sochařství a řezbářství na území dnešního Plzeňského kraje patří v odborné literatuře 
dosud mezi velmi málo zpracovaná témata, a to i přesto, že zde působilo velké množství 
pozoruhodných uměleckých osobností. V celkovém vývoji sochařského umění oblasti se 
objevuje řada neprobádaných míst i neznámých a kvalitních sochařských celků, které dosud 
nelze bohužel spojit s jejich autory. Pohledem do základní literatury, ať již soupisové či 
přehledové, je zřejmé, že pozornost byla doposud věnována jen několika nejvýraznějším 
solitérům západních Čech, jako byli například sochaři a řezbáři Josef Herscher či Lazar 
Widemann (Widmann). Je tomu tak i proto, že dosud nebyly (s několika čestnými výjimkami) 
pro řadu umělců, lokalit a oblastí dostatečně prozkoumány archivní prameny.1 
 
Počátky barokního sochařství v regionu 
Počáteční projevy nového barokního slohu se v sochařském fondu západních Čech pozvolna 
prosazují již v prvních desetiletích 17. století. Jsou to však nejprve detaily a dílčí motivy, 
kterými je konzervativnímu prostředí regionu tlumočen nový výtvarný názor. Barokní 
umělecký výraz, kterého se západočeské sochařství po dobu téměř celého 17. století 
postupně dobíralo, akceptovalo zprvu několik málo lokálních ohnisek, mezi nimiž si přední 
postavení záhy vydobylo královské město Plzeň. 
Představu o tom, jak dlouhou cestu muselo sochařství urazit, než se dopracovalo k baroknímu 
projevu, získáme při pohledu na hlavní oltář v kostele sv. Petra a Pavla v Liticích. Na zadní 
straně vzácně datovaný a signovaný oltář vytvořil roku 1600 řezbář Daniel Altmann 
z Eydenburgu (†1625 Praha). Toporné postavy světců oltáře jsou ukázkou produkce pražského 
uměleckého centra a nikoli regionálního mistra.2 Přestože prvotní pokusy o recepci nového 
slohu vyznívají mnohdy velmi rozpačitě, jedno z prvních děl vzniklé na území raně barokní 
Plzně patří přece jen k více než důstojným reprezentantům svého oboru. Tzv. Hubaldův kříž 
nechal, jak až do 19. století hlásal latinský nápis, vztyčit 11. dubna roku 1634 generálstrážmistr 
                                                          
1 Tato část textu byla převzata ze studie obou autorů publikované v roce 2015: Bednářová Kovařík 2015, s. 158-
235. 
2 Blažíček 1958B, s. 106; UPČ II 1978, s. 271. 
14 
 
Hubaldus Ruck k „uchování památky nejvznešenějšího rakouského domu, v městě Plzni vždy 
katolické a věrné“.3 Svým precizním opracováním, veristicky pojednanými detaily a klidným 
výrazem tváře kontrastujícím s napjatou muskulaturou těla tato dřevořezba Ukřižovaného 
ještě připomene pozdně gotické krucifixy. Ve stylizaci a expresivním podání drapérie se však 
již ke slovu hlásí nový sloh. Bohužel je třeba konstatovat, že kvalita řezby nepochybně souvisí s 
jejím zahraničním původem. 
Oblastí, v níž především našlo raně barokní sochařství v Plzni své uplatnění, byla oltářní 
architektura. Donátoři jednotlivých oltářů se rekrutovali z řad bohatých plzeňských měšťanů. 
Tak tomu bylo například u hlavního oltáře v kostele sv. Mikuláše, který byl pořízen roku 1642 
nákladem plzeňského měšťana Mikuláše Mirobela z Treuhofu, a v jehož podobě se odráží 
ještě manýristické či renesanční dozvuky.4  Nejvýznamnější sochařské zakázky jsou však 
spojené s kostelem sv. Bartoloměje. Mezi díla, která si svými rozměry a náročností výzdoby 
v ničem nezadají se soudobou produkcí pražského uměleckého centra, patří zdejší raně 
barokní oltáře Narození Páně a sv. Rodiny z roku 1654.5 Strnulé postavy se doposud 
nevymanily ze zajetí základního bloku dřevěného špalku a jsou oživené pouze topornými 
náznaky kontrapostu či partiemi nakumulovaných záhybů drapérie. Výjimečnost těchto 
oltářních retáblů však spočívá v jejich autenticitě. Porovnáme-li jejich podobu s popisem 
v inventáři chrámového mobiliáře z roku 1730, zjistíme, že se jejich bohatá sochařská výzdoba 
dochovala do dnešních dob v naprosto nezměněné podobě.6 Bývalý hlavní oltář, známý dnes 
pouze z dobové fotodokumentace, byl pořízen roku 1642 z odkazu plzeňských měšťanů a 
významných mecenášů období třicetileté války – Alžběty Werherové a konšela Oldřicha 
Červenky.7 Část z jeho raně barokních plastik byla počátkem osmdesátých let 19. století za 
účelem snížení nákladů upravena, nově polychromována a přenesena na nový neogotický 
oltář Josefa Mockera a Josefa Leimera z roku 1883.8 Autorství některých raně barokních oltářů 
připisuje literatura hypoteticky Kryštofu Laytnerovi, řezbáři doloženému v Plzni v padesátých 
letech 18. století. Řezbářů a sochařů působících v 17. století na území města Plzně bylo však 
nepochybně mnohem více. Dluh v podobě nevyčerpaných informací z písemných pramenů, 
                                                          
3 Podlaha 1908, s. 239; Kovář 1960, s. 103; Bělohlávek 1965, s. 280; Soukup 2012, s. 113; Šiková 2014, s. 642–
643. 
4 Kovář 1960, s. 103. 
5 Blažíček 1958A, s. 86; Blažíček 1958B, s. 107; Kovář 1960, s. 103; Kovář 1965, s. 281. 
6 Bukačová 2014, s. 677. 
7 Hruška 1883, s. 161; Kovář 1965, s. 280, Poche 1980, s. 90; Soukup 1998, s. 10, 14; Douša 2004, s. 74, 81; 
Soukup 2012, s. 126. 
8 Soukup 2012, s. 72–73. 
15 
 
nedostatek srovnávacího materiálu a nemožnost spojit archivní zprávy s dochovanými díly 
nám však dosud brání ve vynášení určitějších soudů. Jedním z mála případů, kdy se prameny 
protínají s hmotným dokladem, je kazatelna z kostela sv. Petra a Pavla v Liticích, vytvořená 
roku 1665 Václavem Riberem.9 Její zdrobnělé a křehce působící tvarosloví ochuzené o 
sochařskou figurální výzdobu dává alespoň představu o podobě raně barokního dekorativního 
aparátu, v němž důležité místo zaujímal boltcový ornament. Byla to právě ornamentální 
složka, v níž docházelo k přenosu aktuálních tendencí nejdříve, zatímco i po polovině 17. 
století mohla svoji strukturou díla setrvávat ještě v hluboko v tradici. 
Počátky raně barokního sochařství a řezbářství jsou na území západních Čech mimo Plzeň 
obvykle spojovány s plaským klášterním dominiem a monumentálním edikulovým retáblem 
hlavního oltáře bývalého cisterciáckého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie 
v Plasích, který byl pořízen zřejmě k roku 1667.10 Postranním řezbám světeckých postav 
spjatých s cisterciáckým řádem se zde dostává významných míst uvnitř architektury oltáře, 
atributy ověšené figury se však stále drží uzavřených obrysů a jsou poměrně málo oživené 
gesty.11 Literatura srovnává plaský oltář s bavorskou plastikou a vidí zde i východiska těchto 
řezeb, u kterých I. Bukačová hypoteticky určuje na podkladě archivních údajů jako autora 
řezbáře Tomáše Höltzla (Höltzela) († 1688 Plzeň). V letech 1686-1695 se v matrikách na 
plaském panství objevuje původem tyrolský sochař a řezbář František Tollinger (1656 
Ambras–1717 Litoměřice), usazený posléze v severních Čechách a známější spíše svými díly v 
tamním regionu.12 Zajímavým raně barokním regionálním souborem řezbářských děl je celá 
řada řezeb z interiérů kostelů spjatých s plaským klášterem a jeho uměleckou aktivitou ze třetí 
čtvrtiny 17. století. Mezi nimi by bylo možné uvést například soubor řezeb v kostele sv. 
Mikuláše v Potvorově (figury hlavního oltáře i andělů na parapetu kruchty) vzniklý 
v sedmdesátých letech 17. století či řezbářskou výzdobu hlavního oltáře a varhan v kostele sv. 
Petra a Pavla v Kralovicích z roku 1689 pořízenou plaským opatem Ondřejem Trojerem, u 
které se uvažuje o autorství výše zmíněného Tollingera.13 Jeho autorství bývá uváděno i u 
                                                          
9 Blažíček 1958A, s. 87; Blažíček 1958B, s. 107; UPČ II 1978, s. 270–71. 
10 Podlaha 1909, s. 83; Blažíček 1958A, s. 86; Blažíček 1958B, s. 107; Bukačová 1984, s. 48–49. 
11 Barock in Böhmen 1964, s. 155. 
12 Blažíček 1958A, s. 112–113; Blažíček 1989A, s. 311. 
13 K sochařské výzdobě kostela v Potvorově Podlaha 1909, s. 95 (datováno do roku 1673); Blažíček 1958B, s. 107; 
K raně barokním řezbám v Kralovicích Podlaha 1909, s. 17; Blažíček 1958B, s. 107; Bukačová 1984, s. 50. 
16 
 
postranních oltářů, zpovědnic, lavic a výzdoby varhan ve výše zmíněném bývalém plaském 
klášterním kostele, vzniklých též za opata Trojera v devadesátých letech 17. století.14 
 
Plzeňský sochař Kristián Widemann a jeho současníci 
Pravděpodobně nejvýznamnějším a dosud nejznámějším plzeňským raně barokním sochařem 
a řezbářem, byl Kristián Widemann (Widmann) (? Hindelang–1725 Plzeň), u kterého se proto 
lze zastavit podrobněji.15 Kristián Widemann se objevuje v Plzni v roce 1678, když tehdy 
přichází jako celá řada jiných řemeslníků, většinou z německých oblastí, za obživou a novou 
životní šancí.16 O tom, že byl v Plzni jako vyučený řezbář dobře přijat a velmi rychle se 
etabloval, svědčí Kristiánovy další osudy, které můžeme částečně rekonstruovat z  leckdy 
strohých archivních záznamů. Již v roce 1679 byl Kristián přijat za plzeňského měšťana, téhož 
roku se oženil s Markétou, dcerou jednoho z tehdejších plzeňských malířů Jana Maxmiliána 
Seeblumera. V roce 1680 dostal Widemann v souvislosti s ukončením morové rány 
významnou sochařskou zakázku na vztyčení mariánské morové statue, jejíž místo bylo 
vybráno v severozápadním koutě plzeňského náměstí. Na jejím zhotovení se mimo něj dále 
podílel kameník Jan Meilich (Mejlík).17 Sochařskou výzdobu sloupu z těchto let tvoří sochy sv. 
Bartoloměje, Václava, Floriána, Rocha a Rozálie. Na vrcholu sloupu je volná replika milostné 
gotické sochy tzv. Madony Plzeňské, jejíž kult zažíval v období baroka opětovný rozkvět. 
Widemannovy sochy lze charakterizovat jako řemeslně poctivé, byť samozřejmě ve srovnání 
například s tehdejší pražskou tvorbou méně kvalitní a invenční. Své postavy pojednané 
poměrně pečlivě a realisticky se Widemann snažil oživit náznakem pohybu. U vrcholové sochy 
Madony pak jde vlastně o dílo bez slohových vazeb, když zadáním plzeňské městské rady bylo 
vytvořit repliku středověké milostné Madony. O další sochy z dílny téhož autora již s přispěním 
jeho syna Lazara byl sloup obohacen v roce 1714, tedy po další morové ráně, jež zasáhla Plzeň 
v roce 1713. Díky podrobným záznamům kronikářů plzeňského františkánského konventu je 
známo, že v roce 1705 Kristián vlastní rukou vytesal a daroval Krucifix a řezbu sv. Hedviky 
Slezské určené pro výzdobu interiéru františkánského konventního kostela Nanebevzetí Panny 
                                                          
14 Bukačová 1984, s. 50–51. 
15 K osobě Kristiána Widemanna (Widmanna) Blažíček 1958, s. 114, Kovařík 2006, s. 17–19 (souborná 
bibliografie) a Šiková 2014, s. 644–645. 
16 Například roku 1648 se objevují v Plzni řezbář Tomáš Steiniger, roku 1654 řezbář Kryštof Laytner, roku 1666 
řezbář Tomáš Höltzl (Höltzel) (který byl toho roku přijat za měšťana a zemřel zřejmě roku 1688), koncem 
šedesátých let 17. století řezbář Jakub Dicrent (Ticrent). K tomu SOA Plzeň. PP Haubert. Pozůstalost JUDr. Jana 
Hauberta.  
17 K plzeňskému mariánskému sloupu naposledy Kovařík – Zahradník 2014, s. 69–84 a Šiková 2014, s. 644–645. 
17 
 
Marie v Plzni.18 Literatura většinou předpokládá, že v roce 1712 vyzdobil K. Widemann hlavní 
oltář ve vrtbovském patronátním kostele sv. Jakuba Většího v Ledcích nedaleko Plzně, za což 
dostal zaplaceno 60 zlatých.19 Zde jsou jeho dílem zřejmě řezby sv. Šimona a Judy Tadeáše na 
bocích oltářního retáblu. V roce 1714 dodává Kristiánova dílna rozsáhlou zakázku do města 
Písku, kde po morové ráně dochází též ke vztyčení velké mariánské statue. Zde je u několika 
soch možné opět počítat s účastí syna Lazara, stejně jako v případě složitější geneze sloupu se 
sochou Panny Marie Immaculaty ve Stříbře.20 
Výše zmíněný plzeňský kameník Jan Meilich (Mejlík) byl autorem sloupu se sochou Panny 
Marie Immaculaty, který byl vztyčen v Chotěšově na popud tehdejšího chotěšovského 
probošta Michaela Norberta Kastla v roce 1687. U Meilicha je též dochována zpráva o jeho 
autorství sochy archanděla Michaela ve fontáně přímo v chotěšovském klášteře, která měla 
pocházet z roku 1676.21 
Jedním z výše zmiňovaných lokálních ohnisek byl Horšovský Týn. Zdejší raně barokní oltáře 
z kostela sv. Apolináře byly vytvořeny snad ještě před rokem 1650 či krátce poté v místních 
řezbářských dílnách. Strnulost a vše prostupující stylismus ubírá sochám světců na živosti, 
přesto je nelze označit za nezajímavé.22 Raně barokním sochařem či řezbářem působícím 
v Horšovském Týně byl chebský Melchior Dietrich, kterému jsou například připsány řezby 
apoštolů na hlavním oltáři městského kostela sv. Petra a Pavla.23 
 
Západočeská etapa Jana Brokofa 
Do západočeské raně barokní plastiky a sochařství však zasáhli i umělci působící v centru 
tehdejšího dění, v Praze. Mezi ně bychom mohli jmenovat především Jana Brokofa (1652 
Spišská Sobota–1718 Praha), s jehož díly je možné se setkat v západních Čechách na více 
místech. S prostředím západních Čech a jeho osobou je velmi úzce spojen vznik jednoho 
z nejfrekventovanějších ikonografických prototypů, které v období baroka doslova zaplavily 
naší zemi a byly rozpracovávány v mnoha dalších variantách. Jedná se o zobrazení sv. Jana 
Nepomuckého, který v oděvu kanovníka zaujímá lehký kontrapost, v náručí svírá krucifix a 
pohled jeho tváře rámovaný svatozáří míří k nebesům. V Poběžovicích (dříve Ronšperku) 
                                                          
18 Kovařík 2004, s. 14; Bukačová 2014, s. 682. 
19 Podlaha 1908, s. 290; Kovařík 2004, s. 70. 
20 Kovařík – Zahradník 2015 (v tisku). 
21 Adamcová – Gláserová Lebedová – Kovařík – Nejedlý – Zahradník 2015 (v tisku). 
22 Blažíček 1958B, s. 106; UPČ I 1977, s. 428–429. 
23 Blažíček 1958A, s. 114; Blažíček 1958B, s. 108. 
18 
 
nedaleko Horšovského Týna vytvořil Jan Brokof pro barona Matyáše Gottfrieda Wunschwitze 
dřevořezbu světce, jejíž předlohou se stala terakotová skica vídeňského sochaře Matyáše 
Rauchmillera. Brokofovo dílo pak posloužilo norimberskému sochaři Volfu Jeronýmu 
Heroldovi jako model pro bronzový odlitek určený na Karlův most v Praze, ale zároveň se 
samo stalo předmětem kultu a příčinou obrácení svého tvůrce – tehdy ještě luterána Jana 
Brokoffa.24 Svatojánských soch připisovaných Janu Brokofovi bychom v západních Čechách 
nalezli více. Za všechny připomeňme alespoň Poběžovice, kam Brokof dodal pro 
svatojanského ctitele barona Wunschwitze zřejmě roku 1690 variantu své svatojanské sochy 
určené pro Karlův most v Praze.25 Se jménem Jana Brokofa bude možné s největší 
pravděpodobností spojit také sochu sv. Jana Nepomuckého z Křižíkových sadů v Plzni, která 
byla až do roku 1934 osazena na starém mostě přes Radbuzu. Dobou svého vzniku, rokem 
1685, se řadí k nejstarším barokním nepomucenským plastikám v naší zemi a shoduje se 
rovněž s dobou Brokofova působení na jihozápadě Čech.26 I přes řadu pozdějších modelačních 
doplňků o jejím autorství nemůže být pochyb. Brokof po své katolické konverzi získával v 
západních Čechách další zakázky, mezi nimiž čestné místo zaujímá soubor osmi řezeb v 
Manětíně, v poutním hřbitovním kostele sv. Barbory. Zde pro hraběte Karla Maxmiliána 
Lažanského pracoval zřejmě v letech 1684 do roku 1685.27 Pro Lažanské zhotovil Brokof čtyři 
světce a čtyři světice představující především české zemské patrony – sv. Zikmunda, Víta, 
Norberta a Ivana v kapli sv. Václava, dále sv. Annu Samotřetí, Ludmilu, Alžbětu a Eleonoru v 
kapli sv. Izidora. Všechny řezby se nalézají v nárožních nikách postranních kaplí, původně byly 
však umístěny v interiéru starší svatyně, neboť současný manětínský hřbitovní kostel sv. 
Barbory byl postaven až v letech 1695–1697. Manětínský řezbářský soubor má v Brokofově 
díle blízkou analogii v dalších řezbách, které zhotovil v počtu deseti kusů do kostela 
Nanebevzetí Panny Marie v Tachově, a které pocházejí z roku 1692. Jejich iniciátorem byl 
zřejmě pražský řád křižovníků s červenou hvězdou, který měl v tomto kostele patronátní 
právo, mezi donátory jednotlivých řezeb se objevili i majitel panství a význačné místní 
osobnosti.28 Tachovský soubor bývá hodnocen literaturou jako výrazný kvalitativní mezník 
Brokofovy tvorby.  
                                                          
24 Blažíček 1986, s. 23; Vlnas 2013, s. 219–228. 
25 Blažíček 1958A, s. 98; Blažíček 1989A, s. 305; Blažíček 1976, s. 23; Procházka 2009, s. 9. 
26 Kovář 1960, s. 104; Kovář 1965, s. 281; UPČ III 1980, s. 96 
27 Nejedlá 1964, s. 8. 
28 Nejedlá 1964, s. 12–16. 
19 
 
Zdomácnění barokního slohu na Plzeňsku 
Barokní umělecký názor se naplno prosadil v Plzni právě až v době první čtvrtiny 18. století. Za 
specifikum plzeňské barokní produkce bylo vždy považováno udržování „realistické složky 
uměleckého projevu“.29 Pravdou je, že radikalistické tendence, reprezentované v tomto 
odvětví zejména tvorbou Matyáše Bernarda Brauna či v některých aspektech i dílem Matěje 
Václava Jäckela, nepadaly v prostředí měšťanské Plzně na živnou půdu. Ne nadarmo se 
v západních Čechách s díly těchto osobností setkáme na území klášterů (cisterciáků, 
benediktinů a premonstrátek), jejichž spiritualitě a duchovnímu nazírání expresivní formy a 
prohloubená citovost více vyhovovaly. Město Plzeň, ve kterém vznikly příznivé podmínky pro 
rozvoj umělecké praxe, se tehdy stalo uměleckým střediskem západních Čech. 
V plzeňských archivech se lze setkat se jménem řezbářů Jana Benedikta Platzera, Michala 
Tyera a kameníka Ferdinanda Šiffera. Sochař Jan Benedikt Platzer (1678 Město Touškov–1732 
Plzeň), který přišel do Plzně roku 1708, byl v témže roce přijat mezi měšťany a vzápětí se 
oženil s Kateřinou, dcerou plzeňského měšťana a majitele dvou domů Jiřího Lenka. Tento 
sňatek mu jistě napomohl ke zvýšení životního standardu, ale vzhledem k tomu, že jej berní 
rejstřík z roku 1713 stále vede jako neusedlého měšťana, má se za to, že nebyl před svým 
příchodem do Plzně majitelem vlastní dílny. Pro potřeby berního rejstříku v následujícím roce 
přiznal, že „řemeslo mu jde prostředně“.30 Tvorba Jana Benedikta, otce úspěšnějšího umělce – 
Františka Ignáce, stále uniká bližšímu poznání. Významnější práce u něj až do roku 1708 
vesměs předpokládané nejsou a k těm nemnoha autorsky spolehlivě identifikovaným dílům 
vzniklým po uvedeném datu patří řezbářská výzdoba postranních oltářů v kostele sv. Jakuba 
Většího ve Vidžíně nedaleko Teplé z roku 1716. 
O životě a umělecké činnosti řezbáře Michala Tyera nemáme jiných zpráv, než že roku 1714 
byl veden jako nájemník a majitel malé dílny, v níž pracoval sám.31 Stejný archivní pramen 
svědčí o tom, že kameníkovi Ferdinandu Šifferovi, plzeňskému měšťanovi od roku 1696, se 
dařilo jen o něco lépe. V roce 1714 „žil ve svém malém špatném domě a pracoval s jedním 
pomocníkem“.32 Toto tvrzení je poněkud v rozporu se skutečností, že si tento dům čp. 186 pro 
sebe o rok dříve Ferdinand Šiffer přestavěl. Portál tohoto domu patřil na poli plzeňského 
vrcholně barokního sochařství k mimořádně zajímavým počinům. Z archivních zpráv se totiž 
                                                          
29 Skořepová 1957, s. 17–19; Kovář 1965, s. 290. 
30 Skořepová 1957, s. 16–17. 
31 Skořepová 1957, s. 17. 
32 Skořepová 1957, s. 17. 
20 
 
dozvídáme, že jeho kladí nadnášela dvojice mouřenínů.33 Šlo o jediný portál tohoto druhu na 
území Plzně, a proto nezbývá než litovat jeho ztráty. 
Barokní mobiliář plzeňských kostelů je v současnosti pouhým torzem někdejšího bohatého 
vybavení, o němž hovoří písemné prameny. Toto tvrzení lze velmi dobře ilustrovat na příkladu 
kostela sv. Bartoloměje. Když roku 1697 Plzní procházel v rámci své tovaryšské cesty rakouský 
sochař Franz Ferdinand Ertinger, zaznamenal v katedrále sv. Bartoloměje celkem 39 oltářů.34 
Inventář z roku 1730 sice hovoří již pouze o 32 oltářích, nicméně i tak se jedná o 
mnohonásobně vyšší počet, než jaký odpovídá současnosti. 35 Jejich zánik měly na svědomí 
nejenom josefínské reformy, ale také postupné proměny všeobecného vkusu. I zbývající 
plzeňské chrámy disponovaly původně mnohem početnějším mobiliářem. Ze stejných 
pramenů se dovídáme, že ve františkánském kostele Nanebevzetí Panny Marie stálo k roku 
1730 celkem 17 oltářů, v dominikánském kostele sv. Markéty jich bylo 11 a v kostele 
dominikánek – u sv. Anny – jich bylo 9 (pouze v případě posledně zmíněného chrámu zůstala 
do dnešních dob většina z původního zařízení zachována).36 Pohledem do dobových pramenů 
i na dochovaný fond zjistíme, že při zařizování plzeňských kostelů novými oltáři, převažovala 
v jejich výzdobě sochařská (resp. řezbářská) složka nad malířskou.37 
Čtveřice barokních zpovědnic z kostela sv. Bartoloměje patří k těm nemnoha kusům vrcholně 
barokního mobiliáře, který byl ušetřen ničení. Jejich architektura je završena drobnými avšak 
kvalitními figurálními řezbami. To platí především o dvojici starších zpovědnic v severní a jižní 
boční lodi kostela, které pocházejí s největší pravděpodobností z doby kolem roku 1710. 
Součástí nástavců složených z akantových rozvilin propletených stuhami jsou postavy křehce 
působícího sv. Jana Nepomuckého a bendlovsky pojatého sv. Pavla poutajícího navzdory 
drobnému měřítku pádností a silou výrazu. Zpovědnice v podkruchtí s postavami kajícníků – 
sv. Petra a sv. Máří Magdalény jsou mladšího data – snad z druhé čtvrtiny 18. století. Soubor 
zpovědnic v minulosti doplňovala kazatelna s figurou krále Davida, jejíž podobu však známe už 
jen z dobové fotodokumentace.38 
Zajímavou ukázkou plzeňského řezbářství 1. čtvrtiny 18. století je rovněž dvojice oltářů Panny 
Marie a čtrnácti svatých pomocníků a sv. Josefa a českých zemských patronů z kostela sv. 
                                                          
33 Kovář 1965, s. 287. 
34 Skořepová 1957, s. 17. 
35 Bukačová 2014, s. 676. 
36 Bukačová 2014, s. 676. 
37 Bukačová 2014, s. 679. 
38 Srovnej UPČ III 1980, s. 90–91; Soukup 2012, s. 86. 
21 
 
Mikuláše (resp. původně z kostela sv. Bartoloměje).39 Oltářní retabulum, které má podobu 
stromu a které tvoří palmové ratolesti proplétané páskou, osídlila skupina drobných světle 
polychromovaných figur světců, jejichž rozkolísaná kvalita svědčí o autorském podílu několika 
rukou. Některé z řezeb připomenou práce widemannovské dílny (například sv. Barbory, sv. 
Florián), větší část ovšem zatím spadá do kategorie obtížně zařaditelných. 
Měšťan a řezbář Zikmund Legát (1686 ?–1748 Plzeň) patří mezi příklady regionálních tvůrců 
západních Čech. Několika záznamy je zachycen v plzeňských matrikách.40 V této souvislosti je 
zajímavým dokladem o tehdejších vzájemných úzkých vazbách plzeňských umělců a 
řemeslníků například účast Zikmunda Legáta jako svědka při svatbě malíře Julia Františka Luxe. 
Jedním z mála děl, které lze Legátovi připsat s určitostí, je obláčkový obelisk v Městě 
Touškově, na vrcholu s oboustranným sousoším představujícím z jedné strany Nejsvětější 
Trojici korunující Pannu Marii a z druhé strany Nejsvětější Trojici Triumfální. Ten je sochařem i 
signován: „Sig: Legat // Fecit“ a datován do roku 1723.41 
 
Matyáš Bernard Braun a další importy pražských sochařských dílen 
Z pražských sochařů zasáhl v období vrcholného baroka na území Plzeňského kraje 
nejvýrazněji zřejmě Matyáš Bernard Braun (1684 Sautens–1738 Praha). Počátky jeho tvorby a 
příchod do Čech jsou totiž spjaty s cisterciáckým klášterem v Plasích, resp. s jeho opatem 
Eugenem Tyttlem, který zřejmě v této záležitosti sehrál zásadní roli.42 Kromě pražských 
realizací, mezi nimiž vyniká věhlasné sousoší Vidění sv. Luitgardy z Karlova mostu, tak Braun 
pro tohoto plaského opata s vytříbeným vkusem a láskou k umění vytvořil několik řezbářských 
děl, která patří ke skvostům českého barokního sochařství. Přesná datace těchto prací byla a 
dosud je předmětem odborných dohadů stejně jako jejich někdejší umístění v rámci 
klášterního areálu. Přijměme však v tuto chvíli teorii, že překrásná řezba Krucifixu s Bolestnou 
Pannou Marií vznikla k roku 1708 v první vlně Braunových prací pro Plasy a zbývající dvojice – 
Krucifix a sousoší Zvěstování – mezi léty 1720–1725.43 Kalvárie s Pannou Marií Bolestnou 
vznikla zřejmě jako vůbec první Braunovo dílo pro opata Tyttla, kterým se mladý umělec snažil 
                                                          
39 Kovář 1965, s. 290; Bukačová 2014, s. 677. 
40 K tomu SOA Plzeň. PP Haubert. Pozůstalost JUDr. Jana Hauberta. Též Chmelíř 2012, s. 5–6. 
41 K Zikmundu Legátovi Blažíček 1958A, s. 167, 293 pozn. 333; Blažíček 1958B, s. 109; Barock in Böhmen 1964, s. 
155; Adamcová – Gláserová Lebedová – Kovařík – Nejedlý – Zahradník 2015 (v tisku).  
42 Blažíček 1989B, s. 486; Kořán 1999, s. 16–17. 
43 Blažíček 1989B, s. 499. 
22 
 
prokázat široký záběr svých dovedností v očekávání případných zakázek.44 O tom svědčí 
nejenom jisté formální odlišnosti, které vyplynou ze srovnání ze zbývající dvojicí řezeb, ale 
také neobvyklý technologický postup (figury byly řezány společně s břevny kříže), kterým snad 
měla být demonstrována autorova zručnost a tedy i kompetentnost k pověření dalšími 
zakázkami. Rovněž i Krucifix určený do interiéru zimního refektáře vyniká nad ostatní díla 
vzešlá z Braunovy dílny svoji kvalitou a silou výrazu.45 O důležitosti, kterou této práci Matyáš 
Bernard Braun přikládal, svědčí fakt, že dílo vypracoval skutečně vlastní rukou a to i v době, 
kdy již byla jeho dílna zavedeným podnikem a čítala řadu pomocných rukou. Jeho vročení do 
období kolem roku 1720 vychází ze skutečnosti, že k uvedenému datu byla již příslušná část 
konventu po stavební stránce dokončena a začala být mnichy obývána. Krucifix působí na city 
diváka svoji expresivitou a nijak nepřikrášleným znázorněním smrti téměř zdrcujícím dojmem. 
Naproti tomu pod vlivem lyricky laděného sousoší Zvěstování city pozorovatele pookřívají a 
těší se z projasněné atmosféry posvátného děje.46  Na rozdíl od řezby Kalvárie, kterou archivní 
zprávy zaznamenávají na oltáři sv. Kříže v konventním kostele, nemáme v případě sousoší 
Zvěstování žádnou spolehlivou zprávu dokládající jeho původní funkci či umístění. Veškeré 
teorie se prozatím pohybují na úrovni pouhých spekulací. 
Se západními Čechami měla dílna Matyáše Bernarda Brauna co dočinění i ve druhé polovině 
dvacátých let 18. století. V období mezi léty 1726–1728 vznikala sochařská výzdoba pro 
benediktinský kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Wolfganga v Kladrubech u Stříbra.47 Jejím 
iniciátorem byl opat Maurus Fintzguth, oslavovaný, pod dojmem velkolepé přestavby 
klášterního komplexu v duchu barokní gotiky, též jako druhý zakladatel kladrubského kláštera. 
I když stavební obnova areálu byla zahájena až po smrti Jana Blažeje Santiniho-Aichla, 
předpokládá se, že koncepci sochařské výzdoby i základní rozvržení hmot určil ještě za svého 
života. Usměrnění sochařské složky bylo motivováno snahou nechat vyznít samu architekturu. 
Hlavní oltář gotizujících architektonických forem se svoji podobou blíží chrámovému průčelí. 
                                                          
44 Blažíček 1958A, s. 148; Blažíček 1958B, s. 109; Blažíček 1961, s. 322; Poche 1965, s. 93, 312, pozn. 211; 
Neumann 1974B, s. 213, č. kat. 190; UPČ III 1980, s. 75; Blažíček 1984, s. 29–30, č. kat. 27; Poche 1986, s. 165; 
Blažíček 1988, s. 23; Blažíček 1989B, s. 499; Kořán 1997, s. 66; Kořán 1999, s. 17; Pavlíček 1999, s. 96; Sláva  
barokní Čechie 2001 (autor hesla Tomáš Hladík), s. 25–26. 
45 Blažíček 1958A, s. 148; Blažíček 1958B, s. 109; Blažíček 1984, s. 29; Poche 1986, s. 163; Kořán 1997, s. 33, 
66–68; Kořán 1999, s. 99–100; Sláva barokní Čechie 2001 (autor hesla Ivo Kořán), s. 70, č. kat. I/2.10. 
46 Blažíček 1958A, s. 148; Blažíček 1958B, s. 109; Blažíček – Preiss – Hejdová 1969, s. 30, č. kat. 30 a 31; Blažíček – 
Preiss – Hejdová 1970, s. 60–61, č. kat. 91; Blažíček 1984, s. 11, 28–29, č. kat. 26; Poche 1986, s. 164–165; Kořán 
1999, s. 101. 
47 K sochařské výzdobě kladrubského chrámu například Blažíček 1958A, s. 152; Blažíček 1989B, s. 499; Poche 
1986, s. 183–90; Kořán 1999, s. 109–111. 
23 
 
Figury Madony, čtyř benediktinských světců a Ukřižovaného, symboly evangelistů, andělské 
hlavy a ostatní andělský kompars byly rozmístěny v různých výškových úrovních, odlišných 
proporcích a prostorových plánech takovým způsobem, aby napomáhaly iluzivnímu 
prohloubení prostoru kostela.  Zatímco v případě plaských řezeb jsme měli co dočinění 
s osobním nasazením Matyáše Bernarda Brauna, v případě benediktinského kláštera 
v Kladrubech se pohybujeme na opačném pólu – v oblasti dílenského provozu. Sochařská 
výzdoba klášterního kostela je však názornou ukázkou toho, že zapojení pomocných rukou 
nemusí nutně znamenat propad v umělecké kvalitě. Řehoř Thény (1695 Burgeis–1759 
Jaroměř), který měl s největší pravděpodobností na zakázce majoritní podíl, byl vyspělým 
umělcem, přestože se v rámci Braunova podniku v uvedené době pohyboval v podřízeném 
postavení. S ním lze nejspíše také spojit kenotaf zakladatele kláštera Vladislava I. či sochy 
církevních otců a benediktinských světců na vrcholu chórových lavic. 
Mezi dalšími pražskými sochaři, kteří zasáhli na území západních Čech, lze uvést Ondřeje Filipa 
Quitainera (1679 Frýdlant–1729 Praha), jehož dílem měla být sochařská výzdoba zámeckého 
parku v Dolní Lukavici u Přeštic, ze které se však do současnosti dochovaly bohužel jen smutné 
zbytky několika váz ležící bezprizorně v terénu neumožňující slohový rozbor a určení 
autorství.48 Dílna pražského sochaře Matěje Václava Jäckela (1655 Wittichenau–1738 Praha) 
již za výrazné účasti tehdejšího tovaryše Františka Ignáce Weisse (kolem 1690 Sulkov?–1756 
Praha) a syna Antonína Jäckela (1699 Praha–1736 Praha) dodala rozsáhlou řezbářskou 
výzdobu vnitřního vybavení konventního kostela sv. Václava premonstrátek v Chotěšově na 
jižním Plzeňsku, v současnosti rozmístěného na různých místech nejen Plzeňského kraje.49 Na 
základě archivních dokladů je známo, že Jäckelova dílna vybavila též bohatým figurálním 
souborem i dvouoltář sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta v kostele téhož světce v Dobřanech 
z let 1728–1731, který objednal tehdejší probošt chotěšovského kláštera Dominik Kristián 
Peterka.50 
Z ostatních mimopražských umělců, kteří zasáhli na sledované území, můžeme uvést například 
žlutického sochaře a řezbáře Osvalda Josefa Wendu (Vendu) (1669 ?–1721 Žlutice). Ten dodal 
tepelskému klášteru monumentální čtveřici církevních otců nalézajících se v kostele sv. 
Bartoloměje v Pístově, hodnocených sice poněkud příkře O. J. Blažíčkem jako „prostoduché 
                                                          
48 Blažíček 1958A, s. 120; Blažíček 1958B, s. 109; Blažíček 1989B, s. 502.  
49 Blažíček 1958A, s. 114; Blažíček 1989A, s. 309; Tischerová 2007, s. 58–79; Tischerová 2013, s. 342–347 a d., 
363–371 a d. 
50 Blažíček 1958B, s. 108; Tischerová 2007, s. 23, 71, 87–92, 262, 303; Tischerová 2013, s. 371–374 a d. 
24 
 
strnulé sochy“, avšak podle našeho názoru poněkud neprávem.51 Na čtyřech pilířích lodi 
kostela na konzolách stojí řezby západních církevních Otců sv. Ambrože, Augustina, Řehoře a 
Jeronýma, které Wenda dodal roku 1713 do tepelského klášterního kostela a které byly do 
Pístova přemístěny v roce 1755 proto, aby v Teplé uvolnily místo „modernějším“ řezbám 
Ignáce Františka Platzera.  
 
Sochaři šlechtických rodů Lažanských a Vrtbů - Štěpán Borovec, Josef Herscher a Lazar 
Widemann 
Počátek rozsáhlé a svébytné sochařské i řezbářské tvorby se v této době objevuje na panství 
hrabat Lažanských a Černínů v Manětíně, kde se jakýmsi impulsem stavebního rozvoje a 
následné výzdoby města stal ničivý požár v roce 1712. Především za ovdovělé hraběnky Marie 
Gabriely Lažanské, rozené Černínové z Chudenic, nastává nový rozkvět sídla panství. V 
průběhu dalších let je celé město i jeho bezprostřední okolí včetně výzdoby interiérů 
patronátních kostelů doslova poseto desítkami soch, sousoší i řezeb vysoké výtvarné hodnoty. 
Počátek vlastní manětínské plastiky lze hledat v osobě vrchnostenského sochaře Štěpána 
Borovce (1672 Staré Sedlo–1719 Manětín), pocházejícího z Tachovska, který se v letech 1694–
1699 vyučil v Praze Jana Brokofa.52 Kromě sochařských prací pro zámek v Manětíně (dvojice 
karyatid – atlantů pod balkonem zahradního průčelí, do 1717) a blízký děkanský kostel sv. 
Jana Křtitele (dvojice karyatid – andělů pod kruchtou, do 1717) jsou jeho pracemi sochy 
Bolestného Krista a Piety (Panny Marie s Kristem) z ohradní zdi téhož kostela (obě kolem 
1713). Z velké části je jeho dílem i monumentální pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice na terase 
před zámkem, na který podepsal s hraběnkou Lažanskou kontrakt brzy před svou smrtí. 
Pozdně barokní sochařství západních Čech stojí v rámci současného stavu bádání především 
na dvou jménech - Josefu Herscherovi a Lazaru Widemannovi (Widmannovi). Oba pracovali 
především v západních Čechách pro místní šlechtické rody v pozici vrchnostenských sochařů a 
mají nejen svými životními osudy, ale i svou tvorbou a jejím charakterem mnoho společného. 
Josef Herscher (1688 ?–1756 Manětín) je jako vrchnostenský sochař zachycen v Manětíně 
poprvé v roce 1723, většinu svého života pracoval pro hraběcí rodinu Lažanských právě zde.53 
Doposud nebyla objasněna otázka jeho původu ani školení, názory uměleckých historiků se 
                                                          
51 Gnirs 1932, s. 298–300. Blažíček 1958B, s. 108. 
52 Blažíček 1958A, s. 167; Blažíček 1958B, s. 109; Blažíček 1976, s. 24; Bukačová 1984, s. 105–112. 
53 Blažíček 1958A, s. 219–224; Bukačová 1984, s. 116–133; Blažíček 1989B, s. 506–507; Horyna 1997, s. 17–26; 
Bukačová 1997, s. 15–45; Jirmusová 2008. 
25 
 
v jeho případě poněkud různí. Jako nejpravděpodobnější se Herscherův původ jeví v oblasti 
Bavorska či Frank, snad přišel do Manětína s družinou Filipa Bornschlägla, malíře a štafíra 
z Mnichova. Vztahy k němu jsou doloženy jak zápisy v matrikách, tak dalšími účty, z nichž je 
patrné, že Bornschlägel štafíroval Herscherovi řadu řezeb.54 V Manětíně a okolí je 
Herscherovou prací řada řezbářských i sochařských děl (zhotovená za vydatné pomoci 
místních kameníků), které patří v uměleckohistorické literatuře mezi kvalitativně vysoce 
hodnocené práce. Jsou to především jeho sochy na tzv. Vysoké cestě, komunikaci spojující 
město s hřbitovním kostelem sv. Barbory, vznikající v průběhu dvacátých až čtyřicátých let 18. 
století.55  Kvalitativně na výši je však i řada dalších soch představujících Teologické i Kardinální 
Ctnosti na terasách náměstí před okny piana nobile zámecké budovy, stejně jako solitérní 
světecké sochy v bezprostředním okolí Manětína strážící všechny přístupové cesty do města. 
Herscherovy práce však byly určeny i do interiéru, dochoval se řezbářský soubor pocházející 
původně z manětínského špitálu a posléze přemístěný do hřbitovní kaple sv. Josefa nebo 
bohatý soubor řezeb z hřbitovního kostela sv. Barbory ze čtyřicátých let 18. století či v 
nedalekém kostele sv. Petra a Pavla v Křečově. 
Mladším souputníkem Josefa Herschera byl v tomto období patrně nejvýraznější regionální 
sochař pocházející z Plzně, Lazar Widemann (Widmann) (1697 Plzeň–1769 Křimice), syn 
v textu již výše zmíněného Kristiána.56 V roce 1727, tedy dva roky po smrti otce Kristiána se 
Lazar ve svých dvaceti devíti letech ujímá otcovského domu i dílny s pozdějším popisným 
číslem 142, který stával v dnešní Smetanově ulici nedaleko konventu plzeňských dominikánek. 
Vyučen byl nejprve jistě v otcově dílně, jeho tovaryšskou cestu zatím rekonstruovat nelze, i 
když na základě určitých vazeb k dílu Ferdinanda Maxmiliána Brokofa můžeme uvažovat o 
školení právě u něj v Praze. Oproti jiným sochařům z regionu se však díky vazbě na hraběcí 
rodinu Vrtbů dostal ještě dále, až na medicejskou Accademia del Disegno ve Florencii. Právě 
zde získal zkušenosti a schopnosti práce s alabastrem, které jej předurčily pro zhotovení 
početných děl v tomto svébytném materiálu. Mezi jeho první díla po návratu z Itálie patří tak 
soubor prací z alabastru  určených pro pražský vrtbovský palác, který byl již krátce po svém 
vzniku předmětem obdivu znalců umění a přinesl Vrtbům určitou proslulost. Současně začíná 
ve spolupráci s malířem Františkem Juliem Luxem jeho dlouhodobá činnost postupného 
                                                          
54 Bukačová 1997, s. 15. 
55 Adamcová 2015, s. 632. 
56 Blažíček 1989C, s. 723–727; Kovařík 2006, s. 20–25 a dále (zde i souborná bibliografie); Šiková 2014, s. 648–
655. 
26 
 
vybavování interiérů patronátních kostelů či kaplí na vrtbovských dominiích, mezi kterými lze 
jmenovat především kostely sv. Vojtěcha ve Vejprnicích a sv. Václava v Žinkovech. Do obou 
dodala Widemannova dílna početné soubory řezeb a exteriérové sochařské výzdoby, které 
jsou zachyceny i archivními prameny. Z třicátých let 18. století pochází například dvojice soch 
sv. Jana Nepomuckého a tehdy jen blahoslaveného Jana Sarkandera osazujících začátek 
dnešního Rooseveltova mostu v Plzni. V roce 1740 provedla Lazarova dílna spíše tématicky 
zajímavou řezbářskou výzdobu kazatelny ve františkánském konventním kostele Nanebevzetí 
Panny Marie v Plzni. V roce 1743 Lazar prodal plzeňský dům a odešel za prací na středočeská 
dominia Vrtbů, kde právě probíhala zvýšená umělecká aktivita. To, že Lazar stále pracoval pro 
západočeská vrtbovská panství i nadále, dokládá přesvědčivě jeho znamenitá monumentální 
jezdecká socha sv. Jiří, jedna z mála českých barokních jezdeckých realizací, osazující původně 
místo proti hospodářskému dvoru v Křimicích, která pochází z roku 1746 či sousoší Piety stojící 
naproti čestnému dvoru křimického zámku. Zadavatelská aktivita Vrtbů v Křimicích byla 
vysoká, kromě řady sochařských děl v exteriéru zámku Widemann dodal také řezbářskou 
výzdobu kaple Povýšení sv. Kříže. Na Rooseveltově mostě v Plzni je v současnosti též umístěná 
socha sv. Judy Tadeáše, kvalitní signované i datované dílo z roku 1745. Pokud pomineme 
početné realizace Lazarovy dílny ve středních Čechách, můžeme zmínit ještě další doplnění 
řezbářské výzdoby vrtbovských kostelů ve Vejprnicích (zejména pozoruhodná řezba 
Archanděla Michaela s figurou poraženého ďábla, jejíž pojetí je již plně klasicistní), Žinkovech 
a Ledcích, ke kterému došlo v šedesátých letech 18. století. Kompozičně výtečně zvládnutý je i 
pilíř se sochou Madony Immaculaty suverénně ovládající prostor návsi v Žinkovech. V 
posledním desetiletí života musel Widemann s dílnou reagovat na změněnou situaci a příklon 
ke klasicističtějšímu pojetí tvorby ovlivněné již pražským Ignácem Františkem Platzerem. Tuto 
fázi přesvědčivě dokládá kromě výše zmíněných řezeb i oltář sv. Kříže z kostela sv. 
Bartoloměje v Plzni. O tom, že aktivita dílny i Lazara samotného neutichala ani na samém 
sklonku jeho života svědčí letopočet 1768 se signaturou „OPVS LAZARI WIDEMANN“. Tu nese 
socha oblíbeného vrtbovského světce sv. Theodora, pocházející z bohaté sochařské výzdoby 
exteriéru vrtbovského patronátního kostela sv. Václava v Žinkovech, kde jistě značnou část 
práce museli již zastat tovaryši. Widemannovou dílnou mohl projít za léta její existence 
poměrně značný počet adeptů řezbářského řemesla, mezi nimiž je možné předpokládat 
dalšího ze západočeských řezbářů, níže zmíněného Karla Legáta. 
 
27 
 
Regionální tvorba pozdního baroka 
Ostatní západočeští sochaři či řezbáři zůstávají doposud spíše stranou uměnovědného bádání, 
ať již z důvodů nezpracovaných archivních podkladů, či z důvodů ne tak výrazné kvality jejich 
děl. V Plzni působil od čtvrtého desetiletí 18. století kameník a sochař Antonín Herich. Kvalitou 
svých prací sice nedosahoval úrovně tvorby svého současníka Lazara Widemanna, přesto se i 
on svými díly zapsal do barokní tváře města. Jeho dílem byl mariánský sloup z roku 1737 
stávající kdysi při doubravecké cestě u měšťanského pivovaru.57 Podstavec sloupu nesoucí 
drobnou, rustikálně pojatou sochu Madony Svatohorské, byl opatřen nejenom datací a 
signaturou, ale také portrétem umělce a donátora v jedné osobě – Antonína Hericha – a jeho 
manželky. Motivy kružidla a dláta uplatňující se v rámci výzdoby a jejich spojení s řemeslným 
provedením mariánské sochy svědčí o tom, že byla Herichovi bližší spíše kamenická profese. K 
dalším dílům, která jsou Herichovi všeobecně připisována, a která jeho tvorbu staví do trochu 
lepšího světla, patří Pieta z Pražského mostu u Křížíkových sadů z roku 1750 a dvojice soch ze 
sousoší Kalvárie z Rooseveltova mostu z druhé třetiny 18. století, které v minulosti tvořilo 
uvedené Pietě protějšek.58 
V blízkém okolí Kladrub na Tachovsku je v třicátých letech 18. století při práci pro kladrubský 
klášter archivně zachycen sochař Jan Adam Weber.59 V roce 1743 vytvořil přímo do interiéru 
kladrubského konventního kostela pár bočních oltářů Panny Marie a sv. Josefa s expresivně 
řezanými postavami českých zemských patronů.60 Jan Adam Weber byl otcem dvou synů – 
dvojčat – Jindřicha (1722 ? – ?) a Ondřeje (1722 ? – 1801 Kašperské Hory), kteří se vydali 
v otcových stopách.61 Jak lze alespoň na základě dochovaných prací soudit, i synové si do jisté 
míry osvojili něco z výtvarného projevu svého otce a předpokládaného učitele. V jejich rukou 
se však osobitý rukopis zakladatele sochařské dílny proměnil v manýru, která nedosáhla 
srovnatelných kvalit. K roku 1747 je jméno Jindřicha Webera uváděno v souvislosti s oltářem 
sv. Petra a Pavla v klášterním kostele v Teplé, jehož podobu bohužel neznáme. Oltář byl totiž, 
stejně jako veškerý další původní mobiliář, odstraněn v důsledku modernizace interiéru a jeho 
následného vybavování díly Ignáce Františka Platzera.62 Poté, co se oba bratři v roce 1752 
                                                          
57 Šorm – Krajča 1939, s. 197, 286; Kovář 1965, s. 291; Blažíček 1958B, s. 115; Kovařík – Zahradník 2013, s. 91–
96. 
58 Blažíček 1958A, s. 262; Kovář 1965, s. 291; UPČ III 1980, s. 96; Josef 1999, s. 261. 
59 Ryšavý 2012, s. 118, 119–120. 
60 UPČ II 1978, s. 469. 
61 Starý 2002, s. 210. 
62 Matouš 1938, s. 484; Starý 2002, s. 210. 
28 
 
oženili, se jejich cesty rozešly. Zatímco Jindřich se uchytil v jižních Čechách – v Prachaticích a 
Netolicích, životní osudy druhého z bratrů zavedly do Kašperských Hor, kde také na počátku 
nového století zemřel.63 
Kvalitativně poměrně zdařilá díla tvořil od čtyřicátých let 18. století plzeňský sochař a měšťan 
Karel Legát (1715 Plzeň–1783 Plzeň), snad syn výše zmíněného Zikmunda.64 O jeho vyučení a 
východiscích se prozatím mnoho neví, vyučení u Lazara Widemanna by napovídala podobnost 
s jeho pracemi, ať již po stránce kompoziční tak modelační. Vzhledem k sídlu své dílny v Plzni 
(vlastnil dům čp. 175 v Andělské, později dům čp. 271 v dnešní Sedláčkově ulici) zásoboval 
město i širší okolí svými realizacemi. Signovaných prací Karla Legáta v materiálu dřeva dosud 
není mnoho, takový je oltář ve farním kostele sv. Jakuba Většího v Kladrubech, případně 
výzdoba poutního kostela sv. Anny na Vršíčku u Horšovského Týna a část výzdoby interiéru 
kostela sv. Mikuláše v Dobřanech. Známější jsou spíše jeho exteriérové pískovcové realizace 
jako například signovaná socha sv. Jana Nepomuckého v Mnichově u Pivoně (1745), Krucifix v 
Borku u Rokycan (1758), Kalvárie v Chotiměři na Domažlicku (1762), socha sv. Judy Tadeáše u 
klášterní cesty mezi Kralovicemi a Plasy (1762), dvojice soch představujících Anděla Strážce a 
sv. Jana Nepomuckého pocházející z Mariánské Týnice u Kralovic (1766) či nedatovaná socha 
sv. Mikuláše v Plzni, v současnosti těžce poškozená. Mezi jeho díla patří rovněž dvě velmi 
podobné sochy sv. Anny z Lipna a Luhova, stejně tak socha sv. Barbory z Lipna. 
Archivními prameny jsou zachyceny dvě generace sochařské rodiny působící převážně na 
Tachovsku.65 Jakub (Jakob) Artschlag (1685 Stráž–1768 Stráž) bývá zmiňován k roku 1738 jako 
autor hlavního oltáře v kostele v Brodu u Mariánských Lázní. Dále je jeho prací zřejmě statue 
sv. Jana Nepomuckého ve Stráži u Tachova z roku 1722. Jeho synem byl Johann Christoph 
Artschlag (1724 Stráž–po 1777 ?), který též pracoval jako sochař i řezbář a kterému jsou 
připisovány mnohé soubory v řadě kostelů na Tachovsku. 
V literatuře bývají zmiňováni archivními prameny zachycení Adam, Jiří (1739) a Tomáš (Tobias) 
(1745) Ublakerové z Chotěšova. Nejvýznamnějším nositelem tohoto jména byl však Ferdinand 
Ublacker (1722 Domažlice–po 1781 ?) – kamenosochař i řezbář. Zda byly mezi ním a výše 
uvedenou rodinou Ublakerů z Chotěšova příbuzenské vazby, nelze bohužel za současného 
stavu poznání říci. Do Prahy Ferdinand Ublacker zavítal někdy v období kolem roku 1743. 
                                                          
63 Ryšavý 2001, s. 59–62; Starý 2002, s. 214. 
64 K tomu SOA Plzeň. PP Haubert. Pozůstalost JUDr. Jana Hauberta. Blažíček 1958B, s. 115; Kovář 1965, s. 290; 
Procházka 2009, s. 12, 15; Terezie Šiková 2014, s. 655–656. 
65 Procházka 2009, s. 15–17, 71–72; Blažíček 1958A, s. 227; Blažíček 1958B, s. 114. 
29 
 
Dobové matriční záznamy o něm hovoří jako o „občanu akademickém“. Jeho dílo na pomezí 
rokoka a klasicismu odráží nástup nových slohových tendencí a zároveň vypovídá nejen o 
pražském, ale i zahraničním školení. Zřejmě z důvodů silné pražské konkurence svoje aktivity 
soustředil do venkovského prostředí středních a jižních Čech.66 
V Domažlicích a jejich blízkém okolí působil hluboko do 18. století František Ringelhahn (1706 
Praha?–1789 Domažlice). Poměrně početná tvorba tohoto umělce, pracujícího v kameni i ve 
dřevě, by zasluhovala důkladné odborné zpracování. Zdá se, že i přes široké časové rozkročení 
Ringelhahnovy umělecké praxe, zůstávají jeho díla názorově ukotvena ještě v období velkého 
slohu. Sochy nad vchodem do děkanského kostela v Domažlicích z roku 1746 či na zdi tamního 
augustiniánského konventu z let 1743–1744 se vyznačují výrazovou pádností, robustní 
stavbou těl, pevným postojem a přirozenými pohyby. Autorův tolik oceňovaný smysl pro 
realismus se projevuje v logickém traktování těžkých drapérií i v obličejové typice. K jeho 
kamenosochařským dílům bývá rovněž přiřazována socha sv. Augustina ve Zdoňově postavená 
roku 1763 augustiniány z kláštera v Pivoni.67 S větší mírou stylizace a s občasnými přesahy 
směrem k rokoku se setkáváme spíše v Ringelhahnových dřevořezbách. Nejpočetnějším 
souborem je řezbářská výzdoba interiéru děkanského kostela v Domažlicích z let 1745–1750. 
Vedle uplatňování tradičních schémat, jako v řezbě sv. Anny či v postavách světců na bočních 
oltářích Narození Páně a Narození sv. Jana Křtitele, se však v rámci této skupiny setkáme i 
s citlivějším a svěžejším přístupem, jak o tom svědčí řezba Piety či Dobrý pastýř na stříšce 
kazatelny. Rokoková nota zaznívá v řezbářské výzdobě hlavního oltáře a kazatelny v kostele sv. 
Vojtěcha v Milavčích z let 1754–1755. Za zvláštní zmínku v této souvislosti stojí užitý 
dekorativní aparát, který mnohdy nabývá podoby jakýchsi fantaskních útvarů. Posledním 
známým Ringelhahnovým dílem je signovaný a rokem 1773 datovaný oltář v kapli sv. Jana 
Nepomuckého na Týnském předměstí v Domažlicích. Předlohou pro ústřední sochu světce se 
stal i po více jak sto letech Brokofův slavný vzor.68 
Do sochařské tvorby západních Čech zasáhli přirozeně též autoři z jiných oblastí, kteří někdy 
mohli dodat část sochařské výzdoby, i když další část provedli umělci místní. Jako příklad 
můžeme uvést pilíř se sochou Madony Assumpty z městečka Úterý, který byl dokončen roku 
                                                          
66 Blažíček 1946, s. 109–111; Skořepová 1957, s. 89–90; Blažíček 1958A, s. 251; Blažíček 1958B, s. 108; Blažíček 
1989C, s. 732, 735, 817. 
67 Toman 1950, s. 363–364. 
68 K F. Ringelhahnovi dále Hostaš – Vaněk 1902, s. 39, 44–45, 61–62, 69–70, 97–100; Kümpel – Ludvík – Teplý 
1939, s. 23–24, 26–27, 29, 69–70; Blažíček 1946, s. 94, 99–101; Blažíček 1958A, s. 227–228; Blažíček 1958B, s. 
114; UPČ I 1977, s. 314–315; Procházka 2009, s. 11, 14, 23–26. 
30 
 
1731. Zatímco autory vrcholové sochy a hlavice pilíře byli dle nových zjištění chebští sochaři, 
bratři Franz a Michl Stilpové, ostatní sochařskou výzdobu statue (kvalitativně slabší trojici soch 
sv. Floriána, Šebestiána a Vojtěcha) vytvořil místní sochař Johann Josef Stern.69 
 
Sochaři a řezbáři klatovských jezuitů 
Dalším a v určitém směru výjimečným centrem sochařského a řezbářského dění byly Klatovy – 
město, v němž podstatný díl uměleckého života souvisel s aktivitami jezuitského řádu. Na 
dokončení stavby kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce z Loyoly navázalo 
počínaje rokem 1717 jeho postupné zařizování novým mobiliářem, na kterém se v roli 
donátorů podílela nejedna klatovská měšťanská rodina či představitelé z řad šlechty.70 Přes 
několik desetiletí trvající dobu realizace, jejíž hlavní část spadala do let 1720–1730, a účast 
většího počtu autorských rukou si řezbářská výzdoba jezuitského chrámu dokázala udržet 
jednotný ráz. Z tohoto poměrně homogenního celku se výrazněji vydělují pouze velké oltáře 
hlavních jezuitských světců – sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly – v ramenech 
transeptu. Jednotného charakteru mobiliáře bylo dosaženo díky uplatnění prakticky 
totožného architektonického rámce. Hlavní slovo v rámci architektonického řešení 
edikulových oltářů náleží tordovaným sloupům (někdy v kombinaci s pilastry) vynášejícím 
mohutné zalamované kladí. O poznání větší pestrost panuje v dekorativním aparátu i ve 
figurální složce, v níž se, řečeno slovy O. J. Blažíčka, „malebným rozčeřením povrchu“ projevují 
výdobytky bavorského baroka. Dvojici světeckých postav flankujících ústřední obraz doplňuje 
vždy ležící figura svatého umístěná za proskleným čelem oltářní menzy. Tento způsob 
v Čechách nepříliš frekventované oltářní výzdoby byl převzat z italského prostředí. Autory 
soch a oltářů je třeba hledat mezi jezuitskými řezbáři a truhláři. Jejich jména nám archivní 
prameny ve většině případů zamlčují, najdou se i přesto výjimky. S osobností Michaela Kollera 
– jezuitského bratra laika zmiňovaného v pramenech od roku 1722 – jsou spojovány dva 
mimořádně zajímavé kandelábry s figurální výzdobou (v současnosti ve Vlastivědném muzeu 
dr. Hostaše v Klatovech), výzdoba kazatelny a zařízení sakristie. Jiný bratr laik – Jan 
Geschwendt vytvořil podle nejnovějších poznatků v letech 1733–1735 zařízení lékárny 
jezuitské koleje včetně figury archanděla Michaela (v současnosti v lékárně U Bílého 
                                                          
69 Bukačová 2012B, s. 511–513; Adamcová – Gláserová Lebedová – Kovařík – Nejedlý – Zahradník 2015 (v tisku). 
70 Blažíček 1958A, s. 228; Blažíček 1958B, s. 114. K uměleckému vybavení jezuitského kostela recentně a 
nejpodrobněji Herold 2007, s. 111–160. 
31 
 
jednorožce) a rovněž i oltáře v první dvojici bočních kaplí. Poslední v pramenech uváděný 
řezbář, Jan Kostelník, byl opět členem jezuitského řádu. Předpokládá se, že se podílel na 
tvorbě kazatelny z roku 1720 a některých zpovědnic. Sochařská výzdoba exteriéru chrámu 
nepatří k nejkvalitnějším. Roku 1743 byl za jednu sochu vyplacen sochař ze Stříbra, kterého 
starší literatura ztotožňuje s jistým Jiřím Hannou. Sochu Immaculaty pak vytvořil roku 1723 
blíže nespecifikovaný klatovský sochař.71 K roku 1741 je jako autor oltářů v kostele sv. Martina 
na Hůrce zachycen řezbář Josef Fliegel.72  
 
Ignác František Platzer a jeho dílo pro tepelské premonstráty 
Na Plzeňsku v prvních desetiletích 18. století počíná historie jedné z nejvýznamnějších dílen 
závěru českého baroka, jejíž činnost plynule přesáhla i do období klasicismu, dílny rodiny 
Platzerů. Ignác František Platzer (1717 Plzeň–1787 Praha) byl synem výše v textu zmíněného 
řezbáře Jana Benedikta Platzera73 a jistě se u něj též zpočátku vyučil, nicméně to byl jeho 
pobyt na vídeňské Akademii, který trvale ovlivnil jeho výtvarný názor a určil jeho další 
směřování. Ve Vídni, v centru rodícího se klasicismu, měl možnost se zprostředkovaně 
seznámit s díly italského pozdního baroka (Antonio Corradini aj.) i s dílem Georga Raphaela 
Donnera a jeho následovníků ovládajících tamní akademické kruhy. O úspěšnosti jeho studia 
svědčí skutečnost, že roku 1742 obdržel jednu z cen Akademie. Slibný začátek v podobě účasti 
na oficiální zakázce – výzdobě císařských náhrobků v kapucínské kryptě v roce 1743 – 
vystřídalo přesídlení do Prahy a sňatek s vdovou po pražském sochaři Matyáši Schönherrovi. 
Díky tomu získal potřebné zázemí pro rozvinutí vlastní umělecké praxe. Následující úspěšná 
desetiletí provázená četnými zakázkami, které zvládal s pomocí velké produktivní dílny, 
vystřídala roku 1770 nevyslyšená kandidatura na post dvorního sochaře. Roku 1775 se 
pokusil, v důsledku finanční krize, o profesní uchycení ve Vídni, ale pomocné práce na 
sochařské výzdobě parku v Schönbrunnu, ani prodej řezby sv. Jana Nepomuckého císařovně, 
jeho situaci trvale nevylepšily. Proměna společenských poměrů v závěru 18. století spojená 
s nedostatkem sochařských zakázek pak zapříčinila celkový úpadek jeho podniku, který byl 
nucen pro dluhy v roce 1782 prodat. O Platzerových uměleckých východiscích vypovídají silné 
ozvuky prací plzeňského Lazara Widemanna (Widmanna), které cítíme v řadě jeho děl. Spojení 
                                                          
71 Wagner 1948, s. 88, 117; UPČ II 1978, s. 65; Herold 2007, s. 123. 
72 Blažíček 1958A, s. 227 – 228.  
73 Blažíček 1958A, s. 235; Blažíček 1989C, s. 728. 
32 
 
domácí řezbářské tradice a tradičních řemeslných praktik s vídeňskou akademickou výukou, 
poznání aktuálních slohových tendencí a osvojení si nových technologických postupů, bylo 
předpokladem úspěšnosti jeho praxe. 
Západní Čechy jsou, poněkud paradoxně, na díla Ignáce Františka Platzera poměrně skoupá. 
Tento nedostatek ovšem s dostatkem vyvažují jeho práce pro premonstrátský klášter v Teplé, 
který se po více jak desetiletém působení Platzerovy dílny v letech 1750–1761 proměnil v 
pomník jeho umění.74 Korespondence mezi opatem Jeronýmem Ambrasem a Ignácem 
Františkem Platzerem spolu s dalšími prameny umožňují si udělat v celku podrobnou 
představu o postupu prací, které byly zahájeny na hlavním oltáři a ukončeny náhrobkem bl. 
Hroznaty a oltářem sv. Kříže. Množství soch, které zaplnily interiér tepelského konventního 
kostela, bylo vytvořeno v součinnosti s řadou pomocníků, proto nepřekvapí jejich rozkolísaná 
kvalita. Vedle prací na úrovni dílenského průměru, což se týká především bočních oltářů v lodi 
kostela, zde ovšem nalezneme díla, která lze bez nadsázky označit za vrchol Platzerovy tvorby. 
Mezi ně patří nejenom řezby z hlavního oltáře a jeho nejbližšího okolí (například král David), 
ale také monumentální řezby církevních otců umístěné na vrcholu stall – chórových lavic. 
Vynikající signované Platzerovy řezby pocházející z roku 1752 jsou dochovány v kostele sv. 
Václava v Úterý na severním Plzeňsku, jehož patronem byl tepelský klášter premonstrátů.75 
Výstavbu poutního kostelíka sv. Václava iniciovanou opatem Ambrasem završilo pořízení 
svatojánského oltáře, který se svým nevšedním tvaroslovím i kvalitou řezeb řadí k prvořadým 
dílům pozdně barokního sochařství v Čechách. Po ukončení činnosti pro tepelské 
premonstráty se dílna Ignáce Františka Platzera do západních Čech ještě několikrát navrátila, a 
to v souvislosti se zařizováním kostelů v Mariánské Týnici (dnes ve farních chrámech 
v Příbrami a Kralovicích) v roce 1765–1770 a v Pernarci v roce 1770.  
 
Doznívání baroka v západních Čechách 
Z množství doposud neznámých uměleckých osobností vystupuje v druhé polovině 18. století 
z anonymity řezbář Matěj Tábor z Lerchenfeldu († před 1780 ?) doložený při výzdobě dnes již 
                                                          
74 K Platzerovu působení v Teplé Volavka 1925, s. 504–508; Skořepová 1957, s. 69–73; Blažíček 1858A, s. 238; 
Blažíček 1958B, s. 114; UPČ IV 1982, s. 43. 
75 K Platzerovým řezbám v Úterý Skořepová 1957, s. 72–73, 133; Blažíček 1958A, s. 238; Blažíček 1958B, 114; 
UPČ IV 1982, s. 161. 
33 
 
zaniklého dominikánského kostela sv. Markéty.76 O soukromém ani profesním životě tohoto 
umělce však bohužel nemáme bližších zpráv. 
Antonín Kron (1727 Duchcov–1779 Praha) nepatří dosud mezi příliš poznané pozdně barokní 
sochaře českých zemí.77 V Praze na Starém Městě usídlený sochař zasáhl do západních Čech 
zakázkou do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plané u Mariánských Lázní. Hlavní oltář z roku 
1768 je bohatě vybaven plastikami světců, po stranách postavami českých zemských patronů 
– sv. Václava, Víta, Vojtěcha i Prokopa a s polopostavami sv. Norberta a sv. Jana 
Nepomuckého. Kron dodal dle literatury i další výzdobu interiéru kostela, oba boční oltáře po 
stranách lodi u presbytáře pocházejí dle literatury z roku 1769, dále kazatelnu z roku 1770, ty 
jsou však ve srovnání s figurami hlavního oltáře kvalitativně slabší. Jeho tvorba signifikantně 
odkazuje na tvorbu dobově populárního a vysoce hodnoceného výše zmíněného Platzera, se 
kterým se pochopitelně další umělci, jako byl Kron, museli, tak či onak po svém způsobu 
vyrovnat. 
V západočeském Manětíně pokračovali v práci potomci obou vrchnostenských sochařů, jak 
Štěpána Borovce, tak Josefa Herschera. Václav Borovec (1705 Manětín–1767 Manětín) po 
smrti svého otce Štěpána pracoval zřejmě v dílně Josefa Herschera.78 Jeho práce však dosud 
nejsou známy, jedinou výjimku představuje řezba sv. Václava, která byla štafírována a 
datována rokem 1756 manětínským Janem Grünem. O jednu generaci mladší než Václav 
Borovec byl syn Josefa Herschera Václav Ondřej Herscher (1729 Manětín–1795 Plzeň), který 
pokračoval v rodinné řezbářské a sochařské tradici, a v němž manětínská sochařská tradice 
pokračovala i po jeho přesunu do Plzně (1783), kam zřejmě odešel z důvodu nedostatku 
zakázek na umělecky již postupně chudším panství Lažanských.79 Pro zajímavost uvádíme, že 
jeho paní byla propuštěna z poddanství za protislužbu, která spočívala ve zhotovení 
kamenných váz.80 Jeho exteriérové práce v Manětíně a okolí pocházejí vesměs z šedesátých 
let 18. století – socha sv. Otýlie z roku 1760, sv. Vojtěch (1767), sv. Martin (1769) apod. 
Řezbářské práce z jeho ruky je možné též hledat v kostele sv. Václava ve Vejprnicích a též v 
kostele Všech Svatých ve Stříbře (1769–1770), kde v obou případech doplňoval nedokončené 
                                                          
76 Blažíček 1958A, s. 262. 
77 Toman 1950A, s. 568; Blažíček 1958A, s. 248; Blažíček 1958B, s. 115; Barock in Böhmen 1964, s. 164; Blažíček 
1971, s. 173, obr. 146 na s. 166; Kunst des Barock in Böhmen 1977, s. 71; Blažíček 1989C, s. 732. 
78 Bukačová 1984, s. 86–89; Blažíček 1989C, s. 728. 
79 Bukačová 1984, s. 89–91; Bukačová 1997, s. 20–21, 33–34. 
80 Bukačová 1997, s. 20. 
34 
 
zakázky zemřelého Lazara Widemanna.81 Posledním z rodu Herscherů věnujících se řezbářství 
byl syn Václava Ondřeje, Václav Josef Herscher (1759 Manětín–1808 Plzeň), který se jako 
jediný ze šesti dětí svého otce věnoval řemeslu.82 Konkrétní dílo s jeho osobou bohužel zatím 
nelze spojit. K osobě tohoto řezbáře se ve sbírkách Národopisného muzea v Plzni dochoval 
nedatovaný portrét zobrazující měšťansky oděného muže poukazujícího gestem levé ruky na 
sochu či řezbu Pallas Athény, kterou přidržuje pravicí.83 
V době již doznívajícího baroka roku 1770 osadil na náměstí v Rokycanech pilíř se sochou 
Madony Assumpty a s řadou dalších světců sochař Václav Baura (Boura), jehož signované a 
datované dílo působí i v kontextu výše zmíněných autorů poměrně rustikalizovaně.84 
 
Závěrem 
Výčet uměleckých děl a jejich tvůrců, který ve stručnosti předestřely předchozí řádky, dokládá 
více než výmluvně, že barokní sochařství v západních Čechách není snadno uchopitelným 
tématem. Spíše než o západočeském barokním sochařství se zdá být správnější hovořit o 
sochařství doby baroka na území západních Čech. Za současného (a bohužel stále poněkud 
omezeného) stavu poznání nelze totiž říci, že by prostředí západních Čech dalo vzniknout ve 
větší míře nějakým specifickým formám či konkrétnímu uměleckému směřování místních 
tvůrců. Je však nutné přiznat, že v oblasti poznání a adekvátního zhodnocení stále máme 
značné mezery. Od konce 50. let minulého století, kdy byly O. J. Blažíčkem publikovány první 
přehledové studie o plastice západních Čech doby baroka, až do současnosti neprodělal, i přes 
dílčí posuny, výzkum dotčeného tématu větších změn. Veškeré snahy o charakteristiku tohoto 
bohatého a po formální stránce nesmírně rozmanitého fondu totiž stále naráží na absenci 
širšího základního výzkumu pramenů. 
Sochařství doby baroka v západních Čechách tak zahrnuje jak díla předních protagonistů 
barokního slohu, tak i díla řady regionálních tvůrců s originálním a mnohdy jen obtížně 
zařaditelným projevem. Činnost takových osobností, jakými byli např. vrcholně a pozdně 
barokní sochaři Matyáš Bernard Braun, František Ignác Weiss či Ignác František Platzer, a kteří 
prostředí regionu seznamovali s tvorbou pražského uměleckého centra, spojujeme především 
                                                          
81 Kovařík 2006, s. 191–193. 
82 Bukačová 1984, s. 91; Bukačová 1997, s. 21. 
83 Národopisné muzeum Plzeňska, inv. č. NMP 8028. 
84 Blažíček 1958A, s. 263; Blažíček 1958B, s. 115; Adamcová – Gláserová Lebedová – Kovařík – Nejedlý – 
Zahradník 2015. 
35 
 
s působením významných řádových komunit (kladrubských benediktinů, plaských cisterciáků, 
chotěšovských premonstrátek či tepelských premonstrátů). Po bok těchto tvůrců si kvalitou 
svých prací právem zaslouží být zařazeni i umělci svoji činností nedílně spjatí se západními 
Čechami. V díle Josefa Herschera či Lazara Widemanna, podporovaných zejména 
aristokratickými kruhy – hraběcími rody Lažanských (v Manětíně a okolí) a Vrtbů (v Křimicích a 
na jejich dalších panstvích a v patronátních kostelech), se regionální tvorba povznesla vysoce 
nad tehdejší dobový průměr. Nutno ovšem dodat, že vedle těchto zvučných a na stránkách 
uměleckohistorické literatury již zavedených jmen, se zásadním způsobem na podobě 
barokního sochařství v západních Čechách podílela celá řada sochařů, jejichž poučení a 
schopnost udržovat krok s aktuálními slohovými tendencemi byly značně individuální a slabší. 
Mezi nimi, soudě podle dochovaných a autorsky bezpečně určených děl, vystupuje do popředí 
zvláště dílo domažlického Františka Ringelhahna či plzeňského Karla Legáta. Bez nich a bez 
celé řady dalších, v předešlém textu alespoň rámcově připomínaných, tvůrců by obraz 
barokního sochařství na území západních Čech nebyl zdaleka tak plastický a pozoruhodný. 
Odpovídající pozornost věnovaná baroknímu sochařství v západních Čechách tak stále zůstává 
výzvou do budoucna. 
36 
 
KATALOG JEDNOTLIVÝCH SOCHAŘSKÝCH DĚL NA ÚZEMÍ OKRESU ROKYCANY 
 
Katalog zachycuje kompletní přehled barokní exteriérové skulptury na území Plzeňského 
kraje, okresu Rokycany dle výše definovaného předmětu zkoumání. Textová příloha je 
uspořádána jako katalog. Ve strukturovaných formulářích jsou shromážděny všechny 
relevantní dostupné informace k jednotlivým předmětným dílům. Konkrétně obsahuje 
katalogový formulář následující záznamy. Číslo ID, pod kterým lze sochařské dílo následně 
identifikovat v mapových podkladech, dále lokalitu, okres, název předmětného díla. Součástí 
je i záznam o případné ochraně díla jako zapsané kulturní památky. Ve formuláři katalogu je 
uvedeno též, zdali se podařilo dohledat polohu předmětného díla na mapách, to v případě do 
současnosti nedochovaných děl. Ta se někdy podařilo ztotožnit na základě popisu v archivních 
pramenech či v odborné literatuře studiem na tzv. Indikačních skicách Stabilního katastru. 
Další údaj: umístění konkretizuje polohu např. v rámci obce apod. Součástí formuláře je 
datace díla, autorství, pokud jsou známé, případně donátor/donátoři. Specifikován je i podle 
možnosti materiál, ze kterého bylo dílo zhotoveno. Důležitou kolonkou jsou záznamy o 
nápisech, signaturách, monogramech donátorů apod. včetně přepisů často rozsáhlých a 
v některých případech komplikovaných latinských, německých a českých textů i s jejich 
odborným překladem. Zmíněny jsou dále veškeré dosud známé starší opravy a restaurátorské 
zásahy včetně uvedení konkrétních jmen dotyčných restaurátorů apod. Současný stav je 
stručně charakterizován s ohledem na případnou potřebu a aktuálnost nutných 
restaurátorských zásahů, někdy i s návrhem konkrétního data formou roku. Samozřejmostí je 
uvedení přehledu odborné literatury věnované konkrétním sochařským dílům. Výsledkem 
studia archivních pramenů a literatury je pak vlastní text katalogového hesla shrnující veškeré 
dostupné údaje o předmětných dílech. Na závěr katalogového hesla je připojen aktuální 
snímek dokumentující současný stav, případně stav v předchozím umístění (pokud došlo ke 
změně), u neexistujícíh památek je připojen archivní snímek, pokud je k dispozici nebo 
alespoň snímek mapy tzv. Indikační skicy Stabilního katastru, kde je poloha sochy vyznačena. 
 
 
 
37 
 
číslo ID  
 
1 
lokalita Borek 
okres 
 
Rokycany 
název 
 
sousoší Krucifixu 
KP  
 
17428/4-2431 
poloha 
 
známá 
umístění 
 
u kaple sv. Václava 
datace 
 
1758 
autorství 
 
Karel Legát (1715-1783) 
donátor 
 
Jan Rauch, Jan Rumfeld a Jan Eisel, rokycanští měšťané 
materiál 
 
pískovec střednězrnný okrové barvy 
nápisy, 
signatury atd. 
Na čelní stěně podstavce se nalézá votivní nápis s chronogramem (1758) 
zvýrazněný mladším lazurním nátěrem: 
„eX // ferVentI Voto // pIae VeneratIonI // ereXerVnt // Ioannes raVCh // 
Ioannes rVMfeLD // Ioannes eIjsL“ 
Z horoucího slibu ke zbožné úctě postavili Jan Rauch, Jan Rumfeld, Jan Eysl. 
 
Na zadní stěně podstavce signatura autora s datací vzniku statue v textové 
podobě zvýrazněné mladším lazurním nátěrem: 
„CARL // LEGAT // PILTHAVER // VON PILSEN // 1758“. 
Carl Legat sochař z Plzně 1758. 
opravy a rest. 
zásahy 
 
2005 restaurování ak. soch. Marcel Hron a ak. soch. Jiří Fiala, 2009 
restaurování ak. soch. Marcel Hron, 2016 ak. soch. Marcel Hron 
současný stav 
 
Výhledově by byl vhodný revizní restaurátorský zásah. 
literatura 
 
Antonín PODLAHA, Soupis památek historických a uměleckých v království 
Českém 9. Politický okres Rokycanský, Praha 1900, s. 1-2; Antonín PODLAHA, 
Posvátná místa království Českého I. Arcidiecése Pražská IV. Vikariáty: Kolínský 
a Rokycanský, Praha 1910, s. 250; Zdeněk WIRTH a kol., Umělecké památky 
Čech, Praha 1957, s. 47; Oldřich J. BLAŽÍČEK, Sochařství baroku v Čechách. 
Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 262; Emanuel POCHE a kol., Umělecké 
památky Čech 1, Praha 1977, s. 104; D. LÍBAL – M. HEROUTOVÁ, Pasportisace 
38 
 
okresů Západočeského kraje. Okres Rokycany, Praha 1980, strojopis, s. 9. 
text katalogu 
 
Z nápisů, které se nacházejí na samotné památce, se dovídáme, že ji roku 
1758 dali postavit Jan Rauch, Jan Rumfeld a Jan Eisel a že jejím tvůrcem byl 
plzeňský sochař Karel Legát. Donátory sochy byli tři rokycanští měšťané, z 
nichž dva (Rauch a Eisel) o něco později, v roce 1770, dali postavit i velký 
mariánský sloup na náměstí v Rokycanech.1 
Do odborné literatury borecký kříž uvedl Antonín Podlaha, jenž o něm roku 
1900 psal: „Pěkný vysoký kříž kamenný s Ukřižovaným u kapličky na malé 
skalce nad rybníkem stojící. Zajímavá práce barokní (viz obr. 1.). Na 
podstavci nápis: eX / ferVentI Voto / pIae VeneratIonI / ereXerVnt / Ioannes 
raVCh / Ioannes rVMfeLD / Ioannes eIjsL. Na zadní straně vytesáno jméno 
sochařovo: CARL LEGAT, PILTHAUER VON PILSEN 1758.“2  
Sousoší stručně, ale s datací do roku 1758 a s určením autorství, zmiňují jak 
Umělecké památky Čech z roku 1957,3 tak Umělecké památky Čech z roku. 
1977,4 a Legátův „drobně tesaný krucifix v Borku u Rokycan (1758)“ uvádí 
roku 1958 i Oldřich J. Blažíček.5  
Roku 2005 sochu restaurovali Mgr. Marcel Hron, akademický sochař a 
restaurátor, spolu s Mgr. Jiřím Fialou, akademickým sochařem a 
restaurátorem. Oba restaurátoři nejprve roku 2004 zpracovali restaurátorský 
průzkum,6 načež ve své restaurátorské zprávě z roku 2005 popsali svůj 
zákrok takto: 
„Dokumentace současného stavu: Vlastní socha a kamenný materiál jsou 
vzhledem k jeho stáří v odpovídajícím stavu. Skutečnost, že celý kříž je na 
těžko přístupném místě, nevyskytují se na něm defekty zapříčiněné 
vandalským počínáním. 
Povrch sochy je znečištěn náletovými deposity, mechy a lišejníky. Schody 
pod soklem jsou působením povětrnostních vlivů sesedlé a jsou patrny 
značné statické trhliny ve spárořezech. Podstavec je bohatě zdoben a jen na 
několika místech jsou patrny drobné plastické defekty způsobené též 
působením klimatických vlivů a absencí jakékoli preventivní údržby. 
Toto vše lze konstatovat i o vlastní plastice kříže, korpusu a dvou okřídlených 
hlavách andělů. 
Jako velmi nevyhovující se jeví novodobé vyzdívané plomby v oblasti soklu 
kříže. 
Na soklové části se nachází nápis o provedení díla a jeho autorizace. »»Carl 
Legat Pilthaver von Pilsen 1758.« 
Průzkum stavu kovových prvků: 
Vzhledem ke stáří kovového materiálu je tato památka ve velmi dobrém 
stavu. Na celém kříži se nachází dva závěsy na kamenné hlavy andělů a háček 
                                                          
1 Kateřina ADAMCOVÁ – Zdenka GLÁSEROVÁ LEBEDOVÁ – Viktor KOVAŘÍK – Vratislav NEJEDLÝ – Pavel 
ZAHRADNÍK, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji (okresy Domažlice, Klatovy, 
Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov), Praha 2015, s. 504-505. 
2 Antonín PODLAHA, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém 9. Politický okres Rokycanský, 
Praha 1900, s. 29.  
3 Zdeněk WIRTH a kol., Umělecké památky Čech, Praha 1957, s. 47. 
4  Emanuel POCHE a kol., Umělecké památky Čech 1, Praha 1977, s. 104. 
5  Oldřich J. BLAŽÍČEK, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 262. 
6 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, restaurátorská zpráva inv. č. 2128. 
39 
 
na lucernu. 
Průzkum barevných vrstev: 
Průzkum barevnosti se soustředil na prvky fundamentu a sochy. V rámci 
tohoto průzkumu nebyly na zmíněných místech nalezeny žádné – ani 
nepůvodní – monochromní či polychromní barevné vrstvy. 
Byly provedeny tyto technologické postupy: 
Vstupní fotodokumentace a doplňující restaurátorský průzkum 
Provedení základového fundamentu 
Rekonstrukční práce k sochařské výzdobě 
Restaurátorské zásahy: 
očištění 
sejmutí krust 
konsolidace 
plastické doplnění 
plastická lokální retuš 
biocidní ošetření 
barevná lokální retuš 
konzervační úpravy – hydrofobisace  
Restaurátorská zpráva 2x 
K realizaci díla byly použity tyto materiály: 
Kromě klasických stavebních materiálů a minerálních pojiv bylo nutné použít 
i specializované materiály používané v restaurátorské praxi. Na základě 
doplňujícího petrologického průzkumu byla pro doplnění chybějících nebo 
degradovaných prvků kamene vybrána hornina, která se nejvíce blíží 
originálnímu kameni. 
Pro čištění kamene byly použity čistící pasty Granipur a pasty na bázi 
kyselého uhličitanu amonného. Odstranění biologických nárůstů bylo 
provedeno vhodnými biocidními prostředky. 
Zpevnění kamene bylo provedeno kombinací organokřemičitých 
konsolidantů s akrylátovými kopolymery. 
Pro injektáž byly použity nízkomolekulární epoxidové pryskyřice. 
Nové plastické prvky byly prováděny minerálním tmelem na bázi bílého 
cementu za přídavku styrenakrylátové disperze a příslušných drtí písků. 
Barevné retuše byly provedeny světlestálými železitými pigmenty pojenými 
2% roztokem Paraloidu B 72. Závěrečná konzervační úprava byla provedena 
hydrofobním nátěrem organokřemičitého prostředku.“7  
V roce 2009 Mgr. Marcel Hron, akademický sochař a restaurátor, spolu s 
Lucií Hrabákovou a Bc. Šárkou Kasalovou ze společnosti Art Kodiak s. r. o. 
provedli na památce udržovací práce, které jsou v restaurátorské zprávě ze 
16. dubna 2009 popsány takto: 
„Restaurátorský záměr 
Cílem restaurátorského záměru bylo přispět provedením nutných 
preventivních konzervačních zákroků k celkové rehabilitaci díla při zachování 
jeho památkových hodnot. 
Restaurátorský proces a specifikace použitých materiálů 
                                                          
7 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, restaurátorská zpráva inv. č. 1893. 
40 
 
Nejprve byla provedena vstupní fotodokumentace a záměr. Ten se zaměřil 
na celkový stav kamenného materiálu a provedení preventivních 
konzervačních zákroků. 
Nejprve byla pořízena vstupní fotodokumentace. Po té byly provedeny 
následující technické a technologické postupy:  
Bylo provedeno odstranění vegetace a náletových depositů. Poté byla 
provedena celková konsolidace kamenného materiálu. Následovaly práce na 
lokálních nerovnostech a to drobná plastická retuš a drobná lokální barevná 
retuš. Nakonec byla provedena hydrofobisace kamenného materiálu. 
Specifikace materiálů vhodných pro realizaci díla 
Kromě klasických stavebních materiálů a minerálních pojiv bylo nutné použít 
i specializované materiály používané v restaurátorské praxi.    
Pro čištění kamene bylo použito směsi čpavkové vody, peroxidu a tenzidu. 
Odstranění biologických nárůstů bylo provedeno vhodnými biocidními 
prostředky. 
Zpevnění kamene bylo provedeno kombinací organokřemičitých 
kon...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	mapy a plány území
Druh dokumentu:	speciální mapa, plán území
Bližší specifikace:	tématická mapa s odborným obsahem

Jméno souboru:

P0086672.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lišková Lenka

Popis dokumentu:

Specializovaná mapa s odborným obsahem – hlavní mapový dokument s průvodním textem. 
Výzkumná aktivita: Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace. Oblast XI. Tématické průzkumy památek. Dílčí cíl XI.1 Výzkumy specifických movitých a nemovitých výtvarných památek - okres Rokycany - první část.

Název pracoviště:

ÚOP v Plzni

Velikost dokumentu (v bytech):

25607003 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Jedličková Renáta; Kovařík Viktor; Zahradník Pavel;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Restaurování; Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

plastika barokní; baroko; archivní rešerše; Specializovaná mapa; oprava; plastika;

Datum vzniku:

28.07.2022

Licence:

Typ:	CC BY-NC-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 11213374

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000024653
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15400035

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000128065
Název	krucifix
Číslo ÚSKP	17428/4-2431
ID právního stavu	128065 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15400294

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000119602
Název	sousoší Piety
Číslo ÚSKP	12388/4-4798
ID právního stavu	119602 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15401593

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1448860930
Název	socha sv. Floriána
Číslo ÚSKP	104299
ID právního stavu	448860930 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15408744

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000127114
Název	socha sv. Františka Xaverského
Číslo ÚSKP	16552/4-2641
ID právního stavu	127114 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15408809

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000128193
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	17545/4-2419
ID právního stavu	128193 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15409011

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000128759
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	18077/4-2569
ID právního stavu	128759 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15409673

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000131699
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	20851/4-2555
ID právního stavu	131699 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15409706

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000132070
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	21200/4-2543
ID právního stavu	132070 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15409855

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000133341
Název	sousoší Piety
Číslo ÚSKP	22401/4-2484
ID právního stavu	133341 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15410044

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000160197
Název	socha Anděla Strážce
Číslo ÚSKP	47607/4-4202
ID právního stavu	160197 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15410174

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000159106
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	46594/4-2579
ID právního stavu	159106 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15410625

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000136306
Název	sousoší Piety
Číslo ÚSKP	25203/4-2534
ID právního stavu	136306 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15410697

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000136506
Název	sousoší Kalvárie
Číslo ÚSKP	25395/4-2570
ID právního stavu	136506 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15421230

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000138818
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	27569/4-2518
ID právního stavu	138818 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15422442

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000145467
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	33803/4-2608
ID právního stavu	145467 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15426109

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000148288
Název	socha sv. Isidora Madridského
Číslo ÚSKP	36431/4-2556
ID právního stavu	148288 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15426920

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149093
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	37187/4-2629
ID právního stavu	149093 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15427153

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000150815
Název	sousoší Piety
Číslo ÚSKP	38809/4-2624
ID právního stavu	150815 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15427228

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000151296
Název	boží muka
Číslo ÚSKP	39272/4-2426
ID právního stavu	151296 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15427371

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000151486
Název	socha Panny Marie Immaculaty
Číslo ÚSKP	39457/4-2568
ID právního stavu	151486 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15465239

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000153128
Název	socha sv. Antonína Paduánského
Číslo ÚSKP	41036/4-2572
ID právního stavu	153128 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15465446

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147601
Název	socha Panny Marie Svatohorské
Číslo ÚSKP	35788/4-2539
ID právního stavu	147601 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18487488

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000140797_0002
Název	socha sv. Barbory
Číslo ÚSKP	29421/4-2444
ID právního stavu	140797 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18562029

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000140797_0003
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	29421/4-2444
ID právního stavu	140797 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18774895

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000146420_0004
Název	socha sv. Floriána
Číslo ÚSKP	34687/4-2532
ID právního stavu	146420 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18774973

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000146420_0005
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP	34687/4-2532
ID právního stavu	146420 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18872372

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000126615_0003
Název	socha sv. Josefa
Číslo ÚSKP	16091/4-2519
ID právního stavu	126615 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18872544

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000126615_0005
Název	socha sv. Jana Evangelisty
Číslo ÚSKP	16091/4-2519
ID právního stavu	126615 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18873186

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000126615_0013
Název	socha sv. Markéty Antiochijské
Číslo ÚSKP	16091/4-2519
ID právního stavu	126615 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18899578

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000126615_0004
Název	socha sv. Gotharda
Číslo ÚSKP	16091/4-2519
ID právního stavu	126615 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18995223

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000126615_0008
Název	sousoší Kalvárie
Číslo ÚSKP	16091/4-2519
ID právního stavu	126615 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 26252794

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000009466
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 26268415

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000009476
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 26272477

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000009483
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 26274716

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000009486
Název	socha sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 26353845

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000009616
Název	socha sv. Vojtěcha
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 3173647

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000128266_0001
Název	socha sv. Jakuba
Číslo ÚSKP	17609/4-2461
ID právního stavu	128266 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2557616

Název objektu: socha Panny Marie Bolestné

Část obce: Volduchy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Volduchy

Obec: Volduchy

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Piety (prvek 15427153)

Def. bod: 2457130

Název objektu: socha sv. J. Nepomuckého

Část obce: Dobřív

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Dobřív

Obec: Dobřív

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18562029)

Def. bod: 2557630

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Zbiroh

Č. dom.:

Ulice: Masarykovo náměstí

Č. or.:

Kat. území: Zbiroh

Obec: Zbiroh

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15426920)

Def. bod: 2556339

Název objektu: kostel sv. Jakuba

Část obce: Drahoňův Újezd

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Drahoňův Újezd

Obec: Drahoňův Újezd

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jakuba (prvek 3173647)

Def. bod: 2457129

Název objektu: socha sv. Barbory

Část obce: Dobřív

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Dobřív

Obec: Dobřív

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Barbory (prvek 18487488)

Def. bod: 2556880

Název objektu: kříž

Část obce: Borek

Č. dom.:

Ulice: Ke Kapličce

Č. or.:

Kat. území: Borek u Rokycan

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

krucifix (prvek 15400035)

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 337721

Název objektu: socha Panny Marie Immaculaty

Část obce: Podmokly

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Podmokly nad Berounkou

Obec: Podmokly

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha Panny Marie Immaculaty (prvek 15427371)

Přír. bod: 63896

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Terešov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Terešov

Obec: Terešov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15422442)

Přír. bod: 31052

Název objektu: sousoší Kalvárie

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Kalvárie (prvek 18995223)

Přír. bod: 31046

Název objektu: socha sv. Gotharda

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Gotharda (prvek 18899578)

Přír. bod: 80587

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Drahoňův Újezd

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Drahoňův Újezd

Obec: Drahoňův Újezd

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 11213374)

Přír. bod: 30847

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Osek

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Osek u Rokycan

Obec: Osek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409673)

Přír. bod: 29973

Název objektu: socha Panny Marie Svatohorské

Část obce: Mlečice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mlečice

Obec: Mlečice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha Panny Marie Svatohorské (prvek 15465446)

Přír. bod: 328607

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Bušovice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Bušovice

Obec: Bušovice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26252794)

Přír. bod: 63710

Název objektu: sousoší Piety

Část obce: Radnice

Č. dom.:

Ulice: Pod Kalvarií

Č. or.:

Kat. území: Radnice u Rokycan

Obec: Radnice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Piety (prvek 15400294)

Přír. bod: 63815

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Nové Město

Č. dom.:

Ulice: Jiráskova

Č. or.:

Kat. území: Rokycany

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15408809)

Přír. bod: 30509

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Mirošov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18774973)

Přír. bod: 63808

Název objektu: boží muka

Část obce: Nové Město

Č. dom.:

Ulice: Pivovarská

Č. or.:

Kat. území: Rokycany

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

boží muka (prvek 15427228)

Přír. bod: 62439

Název objektu: sousoší Kalvárie

Část obce: Podmokly

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Podmokly nad Berounkou

Obec: Podmokly

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Kalvárie (prvek 15410697)

Přír. bod: 30513

Název objektu: socha sv. Floriána

Část obce: Mirošov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Floriána (prvek 18774895)

Přír. bod: 30489

Název objektu: socha Anděla strážce

Část obce: Mirošov

Č. dom.:

Ulice: Dobřívská

Č. or.:

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha Anděla Strážce (prvek 15410044)

Přír. bod: 29919

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Mýto

Č. dom.:

Ulice: Náměstí

Č. or.:

Kat. území: Mýto v Čechách

Obec: Mýto

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409706)

Přír. bod: 30580

Název objektu: socha sv. Floriána

Část obce: Radnice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Radnice u Rokycan

Obec: Radnice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Floriána (prvek 15401593)

Přír. bod: 31047

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15421230)

Přír. bod: 30889

Název objektu: socha sv. Isidora

Část obce: Osek

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Osek u Rokycan

Obec: Osek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Isidora Madridského (prvek 15426109)

Přír. bod: 338112

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Hrádek

Č. dom.:

Ulice: Hutnická

Č. or.:

Kat. území: Hrádek u Rokycan

Obec: Hrádek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26274716)

Přír. bod: 62432

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Podmokly

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Podmokly nad Berounkou

Obec: Podmokly

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409011)

Přír. bod: 63668

Název objektu: socha sv. Antonína Paduánského

Část obce: Příkosice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Příkosice

Obec: Příkosice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Antonína Paduánského (prvek 15465239)

Přír. bod: 338369

Název objektu: socha sv. Vojtěcha

Část obce: Mirošov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Vojtěcha (prvek 26353845)

Přír. bod: 31059

Název objektu: socha sv. Markéty

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Markéty Antiochijské (prvek 18873186)

Přír. bod: 80588

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Drahoňův Újezd

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Drahoňův Újezd

Obec: Drahoňův Újezd

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26272477)

Přír. bod: 30429

Název objektu: sousoší Piety

Část obce: Hřešihlavy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Hřešihlavy

Obec: Kladruby

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Piety (prvek 15409855)

Přír. bod: 30519

Název objektu: sousoší Piety

Část obce: Mirošov

Č. dom.:

Ulice: náměstí Míru

Č. or.:

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

sousoší Piety (prvek 15410625)

Přír. bod: 31050

Název objektu: socha sv. Josefa

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Josefa (prvek 18872372)

Přír. bod: 64041

Název objektu: socha sv. Františka Xaverského

Část obce: Zvíkovec

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Zvíkovec

Obec: Zvíkovec

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Františka Xaverského (prvek 15408744)

Přír. bod: 338024

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Bušovice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Bušovice

Obec: Bušovice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26268415)

Přír. bod: 63706

Název objektu: socha sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Radnice

Č. dom.:

Ulice: náměstí Kašpara Šternberka

Č. or.:

Kat. území: Radnice u Rokycan

Obec: Radnice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15410174)

Přír. bod: 31044

Název objektu: socha sv. Jana Evangelisty

Část obce: Liblín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

socha sv. Jana Evangelisty (prvek 18872544)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 822

Název lokality: Borek

Reálný typ: ves

Kat. území: Borek u Rokycan

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

krucifix (prvek 15400035)

Kód CZ: 1516

Název lokality: Bušovice

Reálný typ: ves

Kat. území: Bušovice

Obec: Bušovice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26268415)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26252794)

Kód CZ: 2525

Název lokality: Dobřív

Reálný typ: ves

Kat. území: Dobřív

Obec: Dobřív

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Barbory (prvek 18487488)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18562029)

Kód CZ: 54989

Název lokality: Dolní Příkosice

Reálný typ: ves

Kat. území: Příkosice

Obec: Příkosice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Antonína Paduánského (prvek 15465239)

Kód CZ: 3138

Název lokality: Drahoňův Újezd

Reálný typ: ves

Kat. území: Drahoňův Újezd

Obec: Drahoňův Újezd

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26272477)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 11213374)
	socha sv. Jakuba (prvek 3173647)

Kód CZ: 4773

Název lokality: Hrádek

Reálný typ: město

Kat. území: Hrádek u Rokycan

Obec: Hrádek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26274716)

Kód CZ: 4970

Název lokality: Hřešihlavy

Reálný typ: ves

Kat. území: Hřešihlavy

Obec: Kladruby

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

sousoší Piety (prvek 15409855)

Kód CZ: 20411

Název lokality: Chylice

Reálný typ: ves

Kat. území: Hrádek u Rokycan

Obec: Hrádek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Vojtěcha (prvek 26353845)

Kód CZ: 8350

Název lokality: Liblín

Reálný typ: městys

Kat. území: Liblín

Obec: Liblín

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Gotharda (prvek 18899578)
	sousoší Kalvárie (prvek 18995223)
	socha sv. Jana Evangelisty (prvek 18872544)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15421230)
	socha sv. Josefa (prvek 18872372)
	socha sv. Markéty Antiochijské (prvek 18873186)

Kód CZ: 9688

Název lokality: Mirošov

Reálný typ: město

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	sousoší Piety (prvek 15410625)
	socha sv. Floriána (prvek 18774895)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18774973)
	socha Anděla Strážce (prvek 15410044)

Kód CZ: 9793

Název lokality: Mlečice

Reálný typ: ves

Kat. území: Mlečice

Obec: Mlečice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha Panny Marie Svatohorské (prvek 15465446)

Kód CZ: 10155

Název lokality: Mýto

Reálný typ: město

Kat. území: Mýto v Čechách

Obec: Mýto

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409706)

Kód CZ: 11560

Název lokality: Osek

Reálný typ: ves

Kat. území: Osek u Rokycan

Obec: Osek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409673)
	socha sv. Isidora Madridského (prvek 15426109)

Kód CZ: 12530

Název lokality: Podmokly

Reálný typ: ves

Kat. území: Podmokly nad Berounkou

Obec: Podmokly

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha Panny Marie Immaculaty (prvek 15427371)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409011)
	sousoší Kalvárie (prvek 15410697)

Kód CZ: 13472

Název lokality: Radnice

Reálný typ: město

Kat. území: Radnice u Rokycan

Obec: Radnice

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Floriána (prvek 15401593)
	sousoší Piety (prvek 15400294)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15410174)

Kód CZ: 13744

Název lokality: Rokycany

Reálný typ: město

Kat. území: Rokycany

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15408809)
	boží muka (prvek 15427228)

Kód CZ: 16360

Název lokality: Terešov

Reálný typ: ves

Kat. území: Terešov

Obec: Terešov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15422442)

Kód CZ: 18111

Název lokality: Volduchy

Reálný typ: ves

Kat. území: Volduchy

Obec: Volduchy

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

sousoší Piety (prvek 15427153)

Kód CZ: 18972

Název lokality: Zbiroh

Reálný typ: město

Kat. území: Zbiroh

Obec: Zbiroh

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15426920)

Kód CZ: 19211

Název lokality: Zvíkovec

Reálný typ: městys

Kat. území: Zvíkovec

Obec: Zvíkovec

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Františka Xaverského (prvek 15408744)

Kód CZ: 30217

Název lokality: Dobřív (II)

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Dobřív

Obec: Dobřív

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18562029)
	socha sv. Barbory (prvek 18487488)

Kód CZ: 62653

Název lokality: Hrádek I

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Hrádek u Rokycan

Obec: Hrádek

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26274716)

Kód CZ: 30684

Název lokality: Mirošov (II)

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha Anděla Strážce (prvek 15410044)
	sousoší Piety (prvek 15410625)
	socha sv. Floriána (prvek 18774895)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18774973)

Kód CZ: 13745

Název lokality: Pražské Předměstí

Reálný typ: městská čtvrť

Kat. území: Rokycany

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15408809)
	boží muka (prvek 15427228)

Kód CZ: 68032

Název lokality: Pražské Předměstí I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Rokycany

Obec: Rokycany

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

boží muka (prvek 15427228)

Kód CZ: 62655

Název lokality: Chylice I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Mirošov

Obec: Mirošov

ORP: Rokycany

Okres: Rokycany

Kraj: Plzeňský kraj

socha sv. Vojtěcha (prvek 26353845)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 266

Název hist. regionu: Zbiroh

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409011)
	sousoší Piety (prvek 15409855)
	socha sv. Františka Xaverského (prvek 15408744)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 11213374)
	socha sv. Jakuba (prvek 3173647)
	sousoší Kalvárie (prvek 15410697)
	socha Panny Marie Svatohorské (prvek 15465446)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26272477)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409706)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15426920)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15422442)
	socha Panny Marie Immaculaty (prvek 15427371)

Kód RS: 253

Název hist. regionu: Radnice

	sousoší Piety (prvek 15427153)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26252794)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15410174)
	socha sv. Isidora Madridského (prvek 15426109)
	sousoší Piety (prvek 15400294)
	socha sv. Floriána (prvek 15401593)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26268415)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409673)

Kód RS: 50

Název hist. regionu: Kralovice

	socha sv. Gotharda (prvek 18899578)
	sousoší Kalvárie (prvek 18995223)
	socha sv. Josefa (prvek 18872372)
	socha sv. Markéty Antiochijské (prvek 18873186)
	socha sv. Jana Evangelisty (prvek 18872544)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15421230)

Kód RS: 254

Název hist. regionu: Rokycany

	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 26274716)
	socha sv. Isidora Madridského (prvek 15426109)
	socha sv. Antonína Paduánského (prvek 15465239)
	krucifix (prvek 15400035)
	sousoší Piety (prvek 15410625)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18562029)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15408809)
	socha Anděla Strážce (prvek 15410044)
	socha sv. Barbory (prvek 18487488)
	socha sv. Vojtěcha (prvek 26353845)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 18774973)
	socha sv. Floriána (prvek 18774895)
	boží muka (prvek 15427228)
	socha sv. Jana Nepomuckého (prvek 15409673)

Ke stažení Náhled Poslat žádost