Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Jednotná popisná a obrazová dokumentace 
historického fotografického materiálu 
v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů  
v příspěvkových organizacích MK ČR
NÁRODNÍ
PAMÁTKOVÝ
ÚSTAV
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  8 9
Interpretace fotografie z hlediska obsažených obrazových informací. 
Metodika maximalizace reálného využití informací poskytovaných 
historickým fotografickým materiálem jako solitérní památkou  
a v kontextu používaných databázových systémů evidence pro  
prohloubení určení a poznání zobrazeného v každodenní praxi  
při identifikaci osob, míst, ateliérů apod.
Techniky historického fotografického materiálu a jejich určení
Jednotná popisná a obrazová dokumentace historického fotografického 
materiálu v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů 
v příspěvkových organizacích MK ČR s cílem sjednocení definic a pojmosloví 
v oblasti historického fotografického materiálu v používaných evidenčních 
systémech a ulehčení uživatelského vyhledávání v nich
Aplikace a prezentace historického fotografického materiálu v expozicích 
a instalacích paměťových institucí
Preventivní péče, uložení, instalace a ochrana historického  
fotografického materiálu v různých typech paměťových institucí  
Metodiky vzniklé v rámci  výzkumného projektu                       
Historický fotografický materiál – identifikace,  
dokumentace, interpretace, prezentace, aplikace, péče  
a ochrana v kontextu základních typů paměťových institucí
Je
dn
ot
ná
 p
op
is
ná
 a
 o
br
az
ov
á 
do
ku
m
en
ta
ce
 h
is
to
ric
ké
ho
 fo
to
gr
afi
ck
éh
o 
m
at
er
iá
lu


-
-
Praha 2017
Jednotná popisná a obrazová 
dokumentace historického 
fotografického materiálu
Alena Černá a kol.
 
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  8 9
v kontextu používaných elektronických evidenčních systé-
mů v příspěvkových organizacích MK ČR s cílem sjednocení 
definic a pojmosloví v oblasti historického fotografického 
materiálu v používaných evidenčních systémech a uleh-
čení uživatelského vyhledávání v nich
Certifikovaná metodika
(osvědčení č. 155 Ministerstva kultury ČR, Odboru výzkumu a vývoje,
Č. j. MK 49483/2017 OVV, Sp. Zn. MK -S 84/2013 OVV ze dne 1. 8. 2017)
Metodika je určena pro odborné pracovníky paměťových institucí, zabývajícími se tematikou péče a ochrany historického 
fotografického materiálu. Cílovými skupinami jsou příspěvkové organizace zřízené MK ČR spravující historický fotografický 
materiál (muzea, galerie, Národní památkový ústav) a také organizace a instituce s historickým fotografickým materiálem, 
které mají jiného zřizovatele.
Publikace vznikla na základě studia realizovaného díky poskytnuté podpoře Ministerstva kultury v rámci projektu NAKI – 
DF13P01OVV007 „Historický fotografický materiál – identifikace, dokumentace, interpretace, prezentace, aplikace, péče 
a ochrana v kontextu základních typů paměťových institucí“, v letech 2013–2017.
Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče v České republice vydává metodiku v zájmu 
zabezpečení jednoty metodických hledisek pro danou oblast ochrany, dokumentace a evidence kulturních památek, 
památkových území a dalších kulturně-historických hodnot na základě svých kompetencí podle § 32 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Odborný recenzent:
prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc., Historický ústav AV ČR
Ing. Lenka Zamrazilová, Akademie výtvarných umění v Praze
© Národní památkový ústav, 2017
© Text: 2017 PhDr. Alena Černá, PhDr. Valburga Vavřinová, Ph.D., Mgr. Pavel Scheufler, Mgr. Petra Medříková,  PhDr. Miloš 
Hořejš, Mgr. Lenka Vaňková, Ph.D., Radek Polách, Mgr. Veronika Pilná, Ph.D., Ing. Přemysl Krejčiřik, Ph.D., PhDr. Jan 
Hozák, PhDr. Petr Kliment, Mgr. Michaela Hrubá, PhDr. Libuše Ruizová, Mgr. Monika Hocková, PhDr. Filip Wittlich, Ph.D., 
Mgr. Libor Jůn, Ph.D, Mgr. Martina Novozámská
© Grafická úprava a tisková příprava: 2017 Vojtěch Hyťha, DiS.
ISBN 978-80-7480-077-1
 5
Obsah
Vstupní údaje ..........................................................................................................................7
Cíl metodiky ....................................................................................................................7
Popis uplatnění metodiky ................................................................................................7
Srovnání novosti postupů ................................................................................................8
Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány ................................8
Úvod ........................................................................................................................................9
1. Shrnutí vývoje způsobu evidence historické fotografie v paměťových institucích zřizo-
vaných Ministerstvem kultury ČR jako východiska pro návrh optimální struktury 
evidenčního záznamu  .................................................................................................12
2. Elektronické evidenční systémy paměťových institucí – uživatelské vyhodnocení  .......28
3. Charakteristika optimálního evidenčního systému na základě uživatelského                 
vyhodnocení  ................................................................................................................29
4. Struktura a obsah evidenčního záznamu  
(listu, karty apod.) v analogové i digitální podobě  ..................................................... 31
5. Odborné číselníky  ............................................................................................................ 39
Závěr  ....................................................................................................................................48
Literatura, prameny a elektronické zdroje ...........................................................................49
Přílohy................................................................................................................................... 51
Reversy a aversy fotografií jako pomůcka datace a identifikace (Pavel Scheufler) .............. 52
Přehled historických fotografických formátů (Pavel Scheufler) ...........................................69
Identifikace portrétované osoby prostřednictvím genealogie (Petra Medříková) ................ 81
Oděv na fotografii jako pomůcka datace a identifikace (Radek Polách, Lenka Vaňková,       
Veronika Pilná) .............................................................................................................. 93
Identifikace a datace fotografií pomocí zobrazených automobilů a registračních 
či poznávacích značek (Miloš Hořejš) ........................................................................ 121
Datace a identifikace zahradního detailu (Přemysl Krejčiřík) ........................................... 131
Obsah
6
Reklamní letáček pro Ate-
lier J. F. Langhans, barev-
ná litografie signovaná 
K. u. k. Hoflithographie 
A. Haase, Prag,  kolem 
1895, 19 × 8 cm. Sbírka 
Scheufler.
 7
Vstupní údaje
Cíl metodiky
Metodika „Jednotná popisná a obrazová dokumentace historického fotografického materiálu 
v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů“ je jednou z pěti vzájemně pro-
vázaných metodik,1) zabývajícími se citlivými oblastmi péče, ochrany a využití historických 
fotografií, negativů a filmů. Protože je tento historický fotografický materiál jednou z nejmladších 
movitých památek a těší se zájmu odborné veřejnosti teprve několik posledních desetiletí, nebyla 
tato témata u nás doposud systematicky uchopena a metodicky zpracována jako celek. Jejich 
zpracování buď zcela chybělo, nebo mělo dílčí, nahodilý a velmi různorodý charakter. Soubor 
metodik, jehož součástí je i tato publikace, si klade za cíl poprvé uceleně, teoreticky a prakticky, 
řešit souhrn otázek interpretace fotografie, určování historických fotografických technik, jed-
notného systému popisné a obrazové dokumentace a pojmosloví v návaznosti na elektronické 
evidenční systémy, na aplikaci a prezentaci v expozicích a instalacích paměťových institucí, 
preventivní péči, uložení, instalaci a ochranu2) historického fotografického materiálu.
Metodika „Jednotná popisná a obrazová dokumentace historického fotografického materiálu 
v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů“ vznikla z důvodu stále širšího 
využívání elektronických evidenčních databází k shromažďování údajů o historickém fotogra-
fickém materiálu v institucích o něj pečujících. Reaguje na značnou variabilitu používaných 
databází a nerovnováhu v kvalitě a rozsahu v nich zaznamenávaných informací i možností 
jejich badatelského vyhledávání a užití. Hlavním cílem metodiky je vytvoření návrhu optimální 
struktury a obsahu jednotného evidenčního záznamu obecně použitelného pro jakoukoliv 
elektronickou evidenční databázi.
Popis uplatnění metodiky
Metodika je koncipována tak, aby byla uplatnitelná na všech úrovních organizací a institucí 
pracujících s historickými fotografiemi, negativy a filmy a odpovídala potřebám specializova-
ných odborníků i neškolených a terénních pracovníků pořizujících prvotní evidenční zápis. 
Návrh optimální struktury a obsahu jednotného evidenčního záznamu obecně použitelného 
1) Dalšími metodikami celku jsou metodika „Interpretace fotografie z hlediska obsažených obrazových informací. 
Metodika maximalizace reálného využití informací poskytovaných historickým fotografickým materiálem 
jako solitérní památkou a v kontextu používaných databázových systémů evidence pro prohloubení určení 
a poznání zobrazeného v každodenní praxi při identifikaci osob, míst, ateliérů apod.“; metodika „Techniky 
historického fotografického materiálu a jejich určení“; metodika „Jednotná popisná a obrazová dokumentace 
historického fotografického materiálu v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů v pří-
spěvkových organizacích MK ČR s cílem sjednocení definic a pojmosloví v oblasti historického fotografického 
materiálu v používaných evidenčních systémech a ulehčení uživatelského vyhledávání v nich“; metodika 
„Aplikace a prezentace historického fotografického materiálu v expozicích a instalacích paměťových institucí“; 
metodika „Preventivní péče, uložení, instalace a ochrana historického fotografického materiálu v různých 
typech paměťových institucí“.
2) Vyjma restaurátorských a konzervátorských technik a postupů, kterými se zabývají jiné výzkumné projekty, 
např. DF12P01OVV034 „Průzkum sbírkových předmětů z fondů NTM moderními fyzikálními a chemickými 
metodami“, v jehož rámci vznikla metodika KOPECKÁ, Ivana – ŠTANZEL, Tomáš: Metodika pro preventivní 
konzervaci fotografických materiálů. 2015, Praha. viz http://invenio.nusl.cz/record/204311?ln=cs
Vstupní údaje
8
pro jakoukoliv elektronickou evidenční databázi vzešel z cíleného průzkumu a vyhodnocení 
elektronických evidenčních systémů používaných elektronických databází vybraných příspěv-
kových organizací reprezentujících jednotlivé typy institucí pod správou ministerstva kultury 
(muzeum, galerie, Národní památkový ústav), které mají ve svých fondech fotografie, negativy 
a filmy, evidují je a pracují s nimi v odborné rovině. Metodika se nezabývá technikami pořizo-
vání identifikační obrazové dokumentace historické fotografie a jejího nosiče.3) Předkládá návrh 
začlenění této pořízené dokumentace (fotografie, sken) do elektronického evidenčního systému. 
Účelem metodiky je usnadnit evidenci, správu a odbornou analýzu předmětů, zajistit správnou 
identifikaci a zlepšit možnosti vyhledávání informací v evidenčních systémech. Metodika je 
určena jak pro státní tak i nestátní organizace a instituce pečující o historický fotografický fond 
i pro jednotlivce, např. sběratele.
Srovnání novosti postupů
Prioritou metodického textu byl, stejně jako i u ostatních metodik souboru, systematický prů-
zkum a vyhodnocení oblastí, kde tento typ pomůcky odborného a vědeckého pracovníka chyběl 
nebo měl dílčí, nahodilý či nesourodý charakter. Podobný materiál, zabývající se optimalizací 
struktury a obsahu jednotného evidenčního záznamu o historické fotografii, negativu a filmu 
a obecně použitelného pro jakoukoliv elektronickou evidenční databázi nebyl u nás doposud 
metodicky zpracován. Byla poprvé vytvořena metodika těžící ze zkušeností s různými typy 
elektronických evidenčních databází používaných paměťovými institucemi muzejního a gale-
rijního typu a památkové péče, evidujících a odborně zpracovávajících historický fotografický 
materiál.
Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány
V českojazyčném prostředí nebyl podobný materiál dosud vytvořen. Nyní poprvé vznikla 
metodika těžící ze zkušenosti různých typů paměťových instituci muzejního a galerijního typu, 
památkové peče a instituci edukativního charakteru.
3) Této problematice je věnována např. certifikovaná metodika BEZDĚK, L. – FROUZ, M.: Digitální a digitalizovaná 
fotografie pro vědecké účely v praxi památkové péče. Edice Odborné a metodické publikace sv. 46. Praha: NPÚ 2014. 
 9
Úvod
Efektivní systém shromažďování a evidence údajů byl v organizacích zřizovaných Minister-
stvem kultury ČR (muzeích, galeriích a památkových ústavech) spojován do poslední čtvrtiny 
20. století s různými typy inventárních soupisů a papírových kartoték, obsahujících kartotéční 
lístky či evidenční listy a umožňujících řazení údajů podle různých kritérií. Stejně k problematice 
přistupovaly i jiné instituce.
  
Úvod
Obr. 1: Jako první začal využívat papírové kartičky k vy-
tvoření přehledných záznamů otec moderní taxonomet-
rie, přírodovědec Carl von Linné. Díky své práci na ka-
tegorizaci druhů si potřeboval vytvořit systém k organi-
zování poznatků. Každý údaj zaznamenával na samo-
statném lístku, aby mohl nejen snadno přidávat nové 
záznamy, ale také je různě třídit a přiřazovat.
Obr. 2 a 3: V 19. století 
americký knihovník 
Melvil Dewey stan-
dardizoval indexové 
lístky užívané v kni- 
hovních katalozích 
a dal vzniknout tra-
dičním lístkovnicím 
(papírová kartotéka).
10
Papírové kartotéky jako starý a mnoha staletími prověřený systém byly nahrazovány elek-
tronickými evidenčními systémy jen pozvolna a s jistou nedůvěrou ve funkčnost a spolehlivost 
výpočetní techniky. Začátky používání elektronických evidenčního záznamu s sebou přinášely 
nedostatečnou propracovanost struktury evidenčního záznamu a chybějící variabilitu v mož-
nostech řazení, správy a vyhledávání údajů. K překonání zdrženlivosti vůči novým evidenčním 
technologiím bylo nutné nabídnout systém, který by nejen splňoval kritéria svých papírových 
předchůdců, ale byl schopen nabídnout mnohem více. V prvé řadě bylo proto nutné ujasnit po-
žadavky kladené na elektronické evidenční systémy s ohledem na potřeby jejich využitelnosti 
v paměťových institucích. Dalším krokem po zformulování uživatelských požadavků, tj. jaké 
údaje má systém evidovat a co všechno „má umět“ (vyhledávání, třídění, řazení atd.), bylo vytvo-
ření softwaru, umožňujícího jejich naplnění. Z dlouhé cesty hledání optimálního evidenčního 
systému předmětů spravovaných organizacemi ministerstva kultury vzešlo značné množství 
softwarových variant reagujících na dílčí specifické potřeby organizací lišících se charakterem 
své činnosti i druhovou skladbou spravovaných předmětů. Postupně se ale generovaly i po-
třeby obecné, jejichž analýza a syntéza umožnily formulovat základní premisy optimálního 
(ne ideálního) elektronického evidenčního systému, odpovídajícího základním požadavkům 
i specifickým nárokům těchto paměťových institucí.
Cílem této metodiky je doporučit uživatelům zásady pro postupy, ze kterých mohou vy-
cházet při tvorbě nových nebo zdokonalování dosavadních databází na základě vyhodnocení 
používaných evidenčních systémů.4) Různorodost skladby evidovaných předmětů a nároky na 
poskytování informací o nich vedly k poznání, že evidenční systém musí poskytnout úplný 
informační servis. Aby toho byl schopen, musí pojmout a zpřehlednit kromě obecných údajů 
desítky dalších doplňujících informací, které se k předmětu vztahují. Aby plnil svůj účel a šetřil 
čas, je třeba aby údaje zanášené do systému byly formálně shodné, jednotné a systematické. 
K tomu je zapotřebí vytvořit sjednocující pravidla tvorby informačního zápisu, což není možné 
bez základního sjednocení definic a pojmosloví. V oblasti historického fotografického materiálu, 
který je v současnosti nedílnou součástí fondů muzeí, galerií i Národního památkového ústavu, 
je podpoření této praxe o to složitější, že se jedná o předměty, těšící se odbornému zájmu velmi 
krátkou dobu. Proto si tato metodika klade za cíl návodnou formou ukázat uživateli možnosti op-
4) Metodika se nezabývá do podrobností technickými parametry a dostupností jednotlivých softwarů na trhu, ale 
principy odborné využitelnosti.
Obr. 4: Pokrokovým činem byl na 
konci 19. století vynález děrných 
štítků, které umožňovaly snadno 
třídit data. V 80. letech 20. století je 
nahradily počítačové databáze.
 11
timálního evidenčního záznamu do elektronické databáze, aby záznam sloužil nejen k evidenci 
související se správou majetku, ale především k odbornému využití a dalšímu specializovanému 
zpracovávání. Problematika jednotné elektronické dokumentace historických fotografických 
fondů nebyla dosud systematicky metodicky zpracována. Tématu není věnována specializovaná 
literatura. Autoři vycházeli především z praktické zkušenosti a studia vývoje vedení evidence 
v paměťových institucích a analýzy a komparace literatury věnující se blízkým tématům.
12
1. Shrnutí vývoje způsobu evidence historické fotografie 
v paměťových institucích zřizovaných Ministerstvem 
kultury ČR jako východiska pro návrh optimální struktury 
evidenčního záznamu
Nástup rozvoje výpočetní techniky v 80. letech 20. století byl ve svých počátcích veden sna-
hou o jednotnou koncepci a celostátní koordinaci v oblasti kultury, kterou zajišťoval Ústav pro 
informační systémy v kultuře zřizovaný tehdejším Ministerstvem kultury ČSR. Po roce 1989 
se s přechodem od papírových kartoték k elektronickým evidenčním systémům (dále jen EES) 
každá z paměťových institucí vyrovnávala individuálně bez snahy vytvořit společně jednotný 
optimalizovaný software.
V oblasti kultury vznikl v roce 1983 jako jeden z prvních elektronických evidenčních systé-
mů MONUMIS, určený pro evidenci kulturních památek včetně mobiliárních fondů ve správě 
tehdejších Krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody. Jeho tvůrci vycházeli 
z předpokladu využití československých minipočítačů Consul řady 271 odbornými organiza-
cemi památkové péče. Umožňoval již tehdy plnou českou diakritiku nezbytnou pro evidenční 
zpracování památek. Jeho další vývojovou fází byla v letech 1996 – 1999 vytvořená první verze 
systému CastIS, programu navrženého speciálně pro specifické prostředí památkové péče.5) 
Systém byl vyvinut přes mezičlánek MOBSYS a na jeho tvorbě se průkopnicky podílely desítky 
odborných pracovníků NPÚ a pracovníků správ památkových objektů, kteří postupně formu-
lovali uživatelské požadavky vůči programátorům firmy UNDESK, s. r. o. a následně ověřovali 
jednotlivé verze programu v praxi.
Elektronický evidenční program CastIS je v současnosti dynamickým systémem, který slouží 
pro odbornou evidenci a identifikaci s vyhledáváním podle nejrůznějších kritérií. Umožňuje 
připojení dalších souvisejících multimediálních a digitalizovaných souborů (fotografie, skeny 
textů, veškerá předchozí evidence, restaurátorské zprávy, zvukové záznamy, videosekvence – 
jako dokumentace k jednotlivým předmětům a místnostem), vazby na bezpečnostní systémy, 
bezpečnostní prvky předmětové identifikace a ochrany (RFID čipy, mikrotečky), depozitární 
režimy, monitoring klimatu úložných prostor a hodnocení stavu předmětů. Modul průběžné 
(operativní) evidence sleduje a dokladuje veškerý pohyb předmětů v rámci objektu i mimo něj, 
a tak vytváří permanentně aktuální obraz o stavu a lokaci tohoto majetku, tiskne jednotnou 
podobu dokladů. Systém obsahuje také modul umožňující přípravu dat pro webovou prezentaci 
širší veřejnosti.
Další rozsáhlejší aplikace pro evidenci vznikla kolem roku 1995 na bázi MS ACCESS 95 
v Moravském zemském muzeu jako projekt DEMUS (Dokumentace a Evidence MUzejních 
Sbírek).6) DEMUS byl vyvinut oddělením informatiky Moravského zemského muzea v Brně 
(nyní CITeM) z pověření Asociace muzeí a galerií (AMG) s podporou Ministerstva kultury ČR 
v souladu s doporučením CIDOC ICOM jako počítačový systém pro evidenci a dokumentaci 
sbírek určený speciálně pro muzea a galerie. DEMUS používá v současnosti řada muzeí. Lze ho 
používat na samostatných počítačích i na síti. Umožňuje vést chronologickou a systematickou 
evidenci a pořizovat odbornou specializovanou dokumentaci sbírkových předmětů. DEMUS je 
5) Viz http://www.castis.cz/
6) http://www.citem.cz/2007/10/demus -predstaveni/
Kapitola 1
 13
členěn do samostatných modulů. Jeden z nich, tzv. Katalog, je univerzálním modulem pro evi-
denci jakékoliv sbírky. Oborově specializované moduly, celkem osm, jsou určeny k systematické 
evidenci a odborné dokumentaci v hlavních muzejních oborech. Samostatný modul je určen 
konzervátorům a restaurátorům. Specializované moduly disponují vlastními, oborově zaměře-
nými číselníky, slovníky, seznamy a komplexními hierarchicky strukturovanými tezaury (např. 
taxonomický systém v botanice a zoologii, stratigrafie a zkratky minerálů, výtvarné techniky 
a materiály, typy předmětů v archeologii a mnohé další). Některé slovníky jsou pevné (např. 
katastry), jiné si vytváří či doplňuje uživatel dle svých potřeb (např. lokality, osobnosti).
DEMUS je uzpůsoben i pro administraci akvizičního procesu, přípravu zápůjček, výstav 
a publikací, konzervátorskou dokumentaci a další specifické muzejní agendy. Podobu a chování 
formulářů si uživatel může upravit dle svých potřeb. Program má i tady určitá omezení: nena-
bízí propojení odborné evidence s operativní (skladovou) evidencí ani možnosti prezentovat 
předměty a sbírky na internetu. Neumožňuje ani statistické vyhodnocování, nicméně data lze 
pro tyto účely využít. Obsahuje automatický export dat do bezpečnostního systému ISO SEUD 
(Integrovaný systém ochrany kulturních památek, Systém evidence uměleckých děl). Od r. 2001 
je zajištěn i převod čísel do CES (Centrální evidence sbírek). DEMUS nabízí export dat do podoby 
tabulky s možností konverze na jiné formáty, např. DBF, XLS, XML apod., což je podmínkou pro 
výměnu dat s jinými systémy dokumentace sbírek. Je uzpůsoben pro prostředí ACCESS.
Moduly pro přírůstkovou knihu a katalogizaci, tj. evidenci předmětů s jednotlivými oborový-
mi verzemi, nabízí také Program pro evidenci a katalogizaci sbírek Bach (Bach systems, s. r. o. 
Olomouc).7) K evidenci a odbornému zpracování muzejních sbírek a fondů jsou určeny aplikace 
z produktové řady ProMuzeum. Aplikace „Obecné sbírky“ společně s aplikací „Přírůstková 
kniha“ umožňují záznam textového popisu, připojení grafické informace, popřípadě připojení 
dalších informací v digitální podobě. Připojit lze libovolný počet externích dokumentů. Program 
umožňuje práci s uloženými daty – vyhledávání, třídění, zálohování a tisk katalogizačních 
karet atp. Program nabízí řadu předdefinovaných tiskových výstupů. Uživatel má mimo to mož-
nost tiskové výstupy sám definovat. Data lze exportovat do aplikace MS Excel nebo MS Word 
a tam s nimi dále pracovat. V rámci evidence může být vytvořen libovolný počet dokumentů 
a záznamy mezi nimi mohou být dle potřeby přenášeny nebo kopírovány. Evidovaná data lze 
zobrazit v podobě navigačního stromu, evidenční karty či tabulky záznamů. Aplikace umožňují 
zobrazení obrázků, rejstříkových odkazů a externích dokumentů. Jednotlivé pohledy je možno 
vzájemně kombinovat. Pomocí standardních funkcí Windows lze nastavovat velikosti dílčích 
pracovních ploch. Vyhledávat záznamy v aplikacích lze jak klasickým hledáním pomocí texto-
vého řetězce, tak definováním libovolně dlouhého a složitého výběrového kritéria (vč. vnořování 
podmínek). Hledat záznam lze i za pomoci postupného výběru. Pro další oblasti sbírkových 
činností jsou vytvořeny specializované moduly, např. tzv. Fotoarchiv. Systém nabízí i moduly 
pro operativní evidenci, např. modul Výpůjčky předmětů.
Dalším rozšířenějším evidenčním systémem sbírek je projekt MUSEION8) české společnosti 
MUSOFT.CZ. Projekt vznikl bez dotací a metodické podpory státu, s pomocí muzejníků a kuráto-
rů, zejména z Muzea hl. města Prahy, Národního muzea a Východočeského muzea v Pardubicích. 
Je deklarovaný jako systém pro evidenci a management sbírek vyvinutý a doladěný pro potřeby 
muzeí a galerií všech velikostí, provozovatelný v hostovaném i serverovém řešení, založený na 
celoevropských evidenčních standardech, certifikovaný europeana.eu.
7) http://www.bach.cz/
8) http://www.musoft.cz/museion/
14
MUSEION je systém vyvinutý v prostředí JAVA. Systém nabízí evidenci sbírek (tzv. Katalog), 
dále automatizovaný systém úprav multimédií (generování náhledů, implementaci vodotisků; 
tzv. Nástroje), on -line publikaci dat na www portály jednotlivých muzeí, eSbirky.cz a Europeana.
eu, propojení popisů sbírek s GIS systémem (lokalizace nalezišť a původu předmětů), komplet-
ní evidenci změn, fulltextové i parametrické vyhledávání, WORKFLOW – systém schvalování 
procesů (restaurování, zápůjčky, vývoz do zahraničí aj.). Kromě toho nabízí pro zřizovatele 
muzeí – města, kraje a Ministerstvo kultury – nadstavbu MUSEION CENTRÁL a poskytuje sta-
tistické přehledy a výstupy, umožňující kontrolu evidence a práce v institucích a tvorbu sbírky. 
Na evidenčním systému MUSEION je postaven národní prezentační portál sbírek – eSbirky.cz, 
automaticky převádějící data do evropského systému Europeana.eu. Systém dokáže data stahovat 
z jednotlivých paměťových institucí.
Národní památkový ústav (NPÚ)
Historická fotografie je spolu s dalšími druhy předmětů součástí mobiliárních fondů na pa-
mátkových objektech. Jejich evidence prošla od poválečných let změnami své formální podoby 
a postupně se rozšiřoval také smysl její existence. Odbornému zpracování druhové skupiny histo-
rických fotografických fondů je věnována intenzivní pozornost zejména v posledních letech.
Původně šlo o ručně či strojopisně vzniklé soupisy sloužící k pouhé majetkové evidenci 
zkonfiskovaných předmětů.9)
 9) Tzv. černé knihy. Názvu dala vzniknout černá 
barva jejich desek.
Obr. 5: Ukázka strojopisného soupisu majetkové evi-
dence znárodněných předmětů, tzv. černé knihy.
 15
Černé knihy jen rámcově vypovídaly o historickém a uměleckém významu předmětu a úro-
veň zpracování mnohdy neumožňovala zcela jednoznačnou identifikaci předmětu. Odborné 
inventáře se měly sepisovat až po definitivním umístění předmětu na objektu a v instalaci.10) 
Po postupném převodu památkových objektů do správy krajských středisek státní památkové 
péče a ochrany přírody na základě směrnice ministerstva školství a kultury11) byly do správy 
státních organizací od roku 1966 převáděny nejen nemovitosti, ale i věci movité v instalacích, 
depozitářích, provozních prostorách a zápůjčky jiným organizacím. Předání proběhlo na základě 
výše uvedených soupisů a dokladů operativní evidence.12) V zájmu sjednocení správy mobili-
árních fondů na památkových objektech vydalo v lednu 1974 ministerstvo kultury instrukci,13) 
která stanovovala způsob správy, ochrany, evidence a inventarizace nemovitých a movitých 
kulturních památek v národním majetku. Její příloha pak obsahovala zásady vedení evidence 
a provádění inventarizací. Současně vymezovala, že základní evidence se skládá ze tří částí: 
z inventární knihy, z kartotéky evidenčních listů a z lokačního katalogu. Průběžná evidence pak 
spočívala ve vedení záznamů výpůjček. Zásady rovněž podrobně popisovaly průběh a organizo-
vání inventarizací. Na zmíněnou Instrukci navázalo tehdejší ministerstvo kultury metodickými 
pokyny,14) které podrobně rozpracovávaly a popisovaly obsah a formu evidence mobiliárních 
 10) Informativní zpráva NKK z roku 1950, in NESVADBÍKOVÁ, Jiřina – WIRTH, Zdeněk – VINTER, Vlastimil: K vývoji 
památkové péče na území Československa. Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749–1958. SPN Praha 
1983.  
 11) Směrnice ministerstva školství a kultury č. 19 z 2. března 1966 pro převod památkových objektů do správy krajských 
středisek státní památkové péče a ochrany přírody, Věstník MŠK z 10. dubna 1966. 
 12) Reversy, smlouvy o výpůjčkách atd.
13) Instrukce pro národní výbory ministerstva kultury ČSR čj. 3273/74-VI/1 ze dne 30. ledna 1974 o správě kulturních 
památek určených ke kulturně výchovnému využití, Věstník MK, ročník XXX, 4/1974.
14) Metodické pokyny MK ČSR ze dne 28. prosince 1975 čj. 2991/76 pro vedení evidence movitých kulturních památek 
v památkových objektech určených ke kulturně výchovnému využití.
Obr. 6: Avers a revers evi- 
denčního strojopisně zhoto-
veného listu mobiliárního 
předmětu. Tyto evidenční 
listy s černobílými doku-
mentačními fotografiemi 
tvořily obsah lístkovnic 
(papírových kartoték).  
16
fondů od podoby inventární knihy, přes kartotéku evidenčních listů, lokační katalog až ke způ-
sobu pořizování fotografické fotodokumentace a vyplňování evidenčních listů. Tento metodický 
pokyn stanovil v přílohách jednotnou formální podobu všech součástí evidence mobiliárních 
fondů. Jako metodickou pomůcku pro zpracovávání evidenčních listů vydal v roce 1976 tehdejší 
Státní ústav památkové péče a ochrany přírody heslář, který sloužil ke sjednocení terminologie 
jednotlivých druhových skupin mobiliáře. Popisy se prováděly ručně do makulářů, které pak 
písařky přepisovaly na stroji v potřebném počtu paré.
Na začátku 80. let minulého století začala památková péče ojediněle využívat nastupující výpo-
četní techniku. Zřizovatelem pracovišť památkové péče byly v té době územně příslušné krajské 
národní výbory a úroveň finančních i technických možností byla velmi různorodá. Ve spolupráci 
SÚPPOP a KSSPPOP v Plzni začala v roce 1983 automatizace základní evidence mobiliárních fondů 
prostřednictvím programu MONUMIS na výpočetní technice značky Consul. Byly stanoveny základ-
ní principy a metodiky, které jsou v zásadě platné dodnes. Na začátku 90. let s rozvojem personálních 
počítačů se rozvíjel i evidenční systém. Na základě objednávky SÚPPOP vznikl programový nástroj 
MOBSYS. Konec 90. let znamenal možnost aplikování relačních principů v evidenčních databázích 
a vznik evidenčního systému CastIS. Vznikl nástroj pro základní i průběžnou (operativní) evidenci 
včetně vazeb mezi nimi. Bez zásadních změn byla pak tato verze v provozu asi 7 let. Technika se 
však vyvíjela velmi rychle a začalo se rozcházet i programové vybavení jednotlivých pracovišť, 
která začala základní evidenci převádět do různých počítačových databází.
V rámci výzkumného záměru NPÚ řešeného v letech 2005–2011 byla sjednocena metodická 
základna a zejména softwarové vybavení jednotlivých pracovišť, kterým se stal CastIS 2005. 
Obr. 7: Náhled do elektro-
nické evidenční databáze 
CastIS.
 17
Nastavení snadného třídění a vyhledávání podle různých kritérií se promítlo do nového hesláře, 
jako pomůcky pro odborný popis a zařazování předmětů do jednotlivých druhových skupin.Na 
základě uživatelských požadavků ze strany odborných pracovníků i správy majetku vznikla 
verze CastIS 2008.
V této verzi byla v polovině roku 2009 na serveru ústředního pracoviště NPÚ jako samostatná 
datová aplikace zprovozněna centrální evidence mobiliárních fondů. Na základě výzkumné 
práce předchozích let, vytvoření a zprovoznění této jednotné databáze CastIS byly postupně 
v průběhu roku 2011 lokální databáze z jednotlivých ÚOP v součinnosti s IT pracovníky předá-
Undesk 2005
CastIS
MH24116/146Tištěno dne : 13.12.2016
Evidenční list - NPÚ
1.  Název objektu
2.  Obec
3.  Část obce
4.  Okres
5.  Kraj
6.  Druh, skupina
7.  Předmět
8.  Komplet, soubor
9.  Materiál
10. Technika
12. Rozměr
11. Autor, signatura, značka
13. Časové zařazení a provenience
17. Kategorie
18. Zpracoval
19. Datum
20. Literatura
23. Popis22. Zobrazení
Osobní potřeby
MH24116/146
1135
2010
výška cm 16,50
šířka cm 21,00
tloušťka cm 4,50
základní část papír
základní část karton
základní část plátno
sign. Kodak
MH24116 146-01
Mnichovo Hradiště
Mnichovo Hradiště
zámek Mnichovo Hradiště
Mladá Boleslav
Středočeský
rok 1914 nebo rok 1917
Z cest po Evropě, upomínkové, rodinné
základní část černobílá fotografie
základní část lepení
základní část knihvazačská
Bydžovská
str.
1: v pořádku, běžné opotřebení - 
Album fotografií černobílých
Č e c h y  
Evropa střední
Album fotografií z cest po Evropě, rodinných, upomínkových. Album potažené 
zelenkavým žíhaným plátnem. Na vnitřní přední straně obalu popis černě perem: 1914  
Venice - Lido. M.L.A. Uvnitř alba 25 kartonových listů zelenošedé barvy. Z toho 
prezentace fotografií končí na 21. listu. Celkem fotografií: 145 ks v rozmezí let 1914 - 
1917. Každý list alba je opatřen oboustranně pravidelnými výřezy pro vsunutí fotografie 
vždy čtyři výřezy na každé straně. Rozměr výřezu: 3,6 x 6 cm. Výřezy lemovány tenkou 
bílou paspartou. V některých případech nejsou zaplněna všechna čtyři okénka.
Poznámka:
Stav: Uvolněné, ušpiněné.
MH24116
27.10.201521. Stav předmětu ke dni :
16. Původ
146 ks
14. Inventární číslo nové
15. Inventární číslo staré
Historie původů
Historie ICS
Mnichovo Hradiště -
Zahrádky
Obr. 8: Tisk evidenčního zá-
znamu z databáze CastIS.
18
vány ústřednímu pracovišti (generálnímu ředitelství) NPÚ. Od 1. srpna 2011 je v celostátním 
provozu centrální evidence CastIS. Kromě základní a odborné evidence zahrnuje i evidenci 
operativní (průběžnou), která se týká inventarizací a pohybu předmětů. Proto jsou přístupy 
jednotlivých zainteresovaných pracovníků celého NPÚ nastaveny diferencovaně a ošetřeny 
interním předpisem. Vkládání dat do centrálního úložiště již probíhá v režimu on -line s přístupy 
přes vzdálenou plochu.
Kromě mobiliárních fondů eviduje NPÚ také sbírku fotografické dokumentace. Je uložená 
na generálním ředitelství na Valdštejnském náměstí č. 18. Základ tvoří sbírka Státního ústavu 
fotoměřičského, který byl založen v roce 1919, sbírka Státního památkového úřadu, Národní kul-
turní komise, Státní památkové správy a jejích následovníků až po současný Národní památkový 
ústav. Tyto fondy se rozrůstaly jednak vlastní činností fotografů těchto institucí, jednak nejrůz-
nějšími nákupy, odkazy a dary. Součástí sbírky tak jsou cenné soubory unikátních fotokopií 
a negativů jak od profesionálních fotografů a institucí, jejichž činnost souvisela s památkovou 
péčí, tak i od osobností, které v památkové péči působily15). V průběhu let vznikla jedinečná 
sbírka negativů, unikátních fotokopií a diapozitivů, která díky svým dokumentačním hodnotám 
a svému rozsahu dosahuje mezinárodního významu. Obsahuje zhruba 133 000 černobílých 
negativů pořízených vlastní činností ústavu. Kromě negativů je součástí také sbírka diapozitivů, 
která čítá zhruba 18 000 položek z vlastní činnosti. Velmi významnou součástí sbírky je soubor 
unikátních fotokopií nejrůznějších rozměrů, jež čítá zhruba 58 000 položek. Veškerá zpracovaná 
fotodokumentace je evidována ve 47 přírůstkových knihách. Sbírka je badatelům zpřístupněna 
prostřednictvím náhledových karet, v nichž jsou vloženy náhledové fotografie. V elektronické 
podobě je evidována v programu FileMaker. Záznam obsahuje identické údaje jako v klasické pa-
pírové evidenci: inventární číslo, místo, okres, objekt, popisné označení (popis), autor (objektu), 
datování (objektu), datum zhotovení fotografie, jméno fotografa, rozměr negativu, poznámka. 
Databáze umožňuje vyhledávat fotodokumentaci jak podle inventárního čísla, tak podle názvu 
(i neúplného) objektu, případně podle dalších údajů.
Jednotlivá pracoviště NPÚ vedou samostatně vlastní fotoarchivy dokumentující památko-
vou činnost v spravovaném území. Evidence veškeré fotografické dokumentace (nikoliv foto-
grafie samotné) je postupně vkládána do webové aplikace Tritius – dokumentační fondy. Jde 
o katalogizační informační systém navržený pro evidenci jakýchkoliv dokumentů fyzických 
i elektronických v kterékoliv sbírce. Webový katalog zpřístupňuje data uživatelům a veřejnosti. 
Je použitelný na kterémkoli zařízení, ve kterém má uživatel nainstalovaný běžný internetový 
prohlížeč. V případě evidence fotografie však jde výhradně pouze o základní evidenční údaje 
bez zobrazení (evidenční číslo, kraj, okres, místo, název zobrazeného předmětu).
Moravská galerie (MG)
Historická fotografie je součástí Oddělení fotografie a médií v MG, jehož sbírka zahrnuje jak 
fotografii 20. století, tak i fotografii současnou. Dnes má sbírka cca 27 000 fotografií a stále roste 
15) Sbírka obsahuje soubory fotografií a negativů Františka Fridricha, ateliéru Brunera -Dvořáka, Jindřicha Eckerta, Carla 
Bellmana, Františka Durase, Karla Plicky, Bohumila Vavrouška, Antonína Podlahy, Jakuba Pavla, Hugo Zatloukala 
nebo bývalého nakladatelství Orbis. Na počátku 90. let 20. století byl do fotosbírky předán také tzv. Heroutův archiv 
(sbírka pracovních negativů pořízených zaměstnanci ústavu od konce 50. do počátku 70. let 20. století). V roce 1999 
se díky přispění MK ČR podařilo získat fotoarchiv Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, 
výrazným rozšířením sbírky bylo také zakoupení soukromého archivu Vladimíra Hyhlíka, který celý život působil 
v SÚPPOP, v roce 2015 pak získal NPÚ darem i soukromý archiv Jaroslava Herouta.
 19
Obr. 9: Ukázky vývoje evi-
denčních zápisů v Morav-
ské galerii od klasických 
kartotéčních záznamů 
k záznamu v elektronické 
evidenci.
(fond historické fotografie tvoří odhadem asi třetinu). MG vznikla roku 1961 sloučením obrazárny 
Moravského muzea (založeného roku 1817) a Uměleckoprůmyslového muzea (založeného roku 
1873). Již roku 1962 byla v MG založena sbírka umělecké fotografie jako jedna z prvních v evrop-
ských muzeích umění. Přednostně byly zpracovávány a sbírány fotografie autorské zejména 
z 20. století (fotografická avantgarda z 20.–30. let, 60. léta apod.). Historická fotografie zde byla 
od počátku posuzována z hlediska „uměleckosti“, a z toho důvodu ze sbírek obou původních 
institucí zůstaly ze starých fotografií v MG jen ty, které obstály z uměleckého hlediska. His-
torické fotografie, které tato kritéria nesplňovaly, byly předány jiným paměťovým institucím 
(např. fotografie zachycující město Brno Muzeu města Brna, fotografie s etnografickou tematikou 
Moravskému zemskému muzeu apod.). Z tohoto důvodu byla také historická fotografie, zejména 
pak vizitky a kabinetky, dlouhá léta ponechávána stranou jako běžná a nepříliš hodnotná sériová 
produkce. Tento stav dokládá hodnotové dělení ze 70. let 20. století, jež uvádí dlouholetý kurátor 
sbírky, PhDr. Antonín Dufek: 1) fotografie internacionálního významu; 2) fotografie celostátního 
významu; 3) fotografie regionálního významu a na okraji umění; 4) fotografie dokumentující 
existenci autorů a ateliérů.16)
Z hlediska nabytí fotografií se kromě starých fondů (ze sbírek obou původních institucí) 
jedná hlavně o dary, koupě, pozůstalosti a převody. Sbírku historické fotografie v MG v 60. le-
tech 20. století obohatil převod fotografií ze zámku Sychrov (nejedná se o fotografie přímo 
ze Sychrova, ale o množství sbírek a jednotlivin, které byly na Sychrov po roce 1948 sváženy 
z různých zámeckých objektů, ale i od soukromých osob nebo podniků z celé oblasti severních 
a severovýchodních Čech, a poté zase ze Sychrova rozváženy do dalších kulturních institucí – 
kromě MG například do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze).
16) DUFEK, Antonín – PÁTEK, Jiří – TRNKOVÁ, Petra. V plném spektru: fotografie 1841–2005 ze sbírky Moravské galerie 
v Brně. Brno: Moravská galerie 2011.
20
V současnosti je historická fotografie evidována v rámci oddělení ve dvou číselných řadách. 
Jedním je vlastní sbírka, druhou archiv fotosbírky (založený roku 1974), do nějž jsou ukládány 
zejména písemnosti, duplikáty snímků, fotografie pohlednicového formátu nebo fotografie, které 
mají spíše dokumentární hodnotu (fotografie herců a slavných osobností, fotografie blahopřejné, 
s žánrovou či humornou tematikou apod.).
Obr. 10: Ukázky vývoje evi-
denčních zápisů v Moravské 
galerii od klasických karto-
téčních záznamů k záznamu 
v elektronické evidenci.
 21
Historické fotografie se také nacházejí v Archivu MG, který obsahuje zejména materiály, 
vztahující se k budování sbírky (i z doby před existencí MG, tzn. například z historie Umělec-
koprůmyslového muzea) a k historii instituce samotné. V Archivu MG se nachází např. sbírka 
předloh z 19. století – fotografie soch, uměleckého řemesla a architektury.
Evidence sbírkových předmětů v muzeu je formulována zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně 
sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Nejstarší formou evidence v MG 
byly a dosud jsou přírůstkové knihy. Ty jsou vedeny jako chronologická evidence. Jako systema-
tická evidence sloužily v MG nejprve inventární knihy. Od konce 60. let 20. století začaly být na 
oddělení fotografie zpracovávány rovněž katalogizační evidenční karty a od počátku 21. století 
je používán počítačový program DEMUS. Na podobě speciální verze DEMUS pro fotografickou 
sbírku17) má nedílnou zásluhu PhDr. Antonín Dufek, který budoval fotografickou sbírku v MG 
od jejích oficiálních počátků až do nedávné doby.
Z hlediska popisu a interpretace fotografického obrazu mají evidenční karty i záznamy v evi-
denční elektronické databázi DEMUS v MG (zejména týkající se historické fotografie) rezervy. 
Obvykle se totiž jedná o velmi lakonický popis vyjádřený nejvýše jednou větou nebo několika 
slovy, podrobný popis nacházíme málokdy. Velké rezervy jsou rovněž z hlediska rozdělení 
fotografií dle klíčových slov nebo dle témat, což jsou možnosti, které by výrazně usnadnily 
orientaci ve sbírce.
Národní technické muzeum (NTM)
Nejvíce fotografií a dalšího fotografického materiálu se nachází ve sbírce oddělení fotogra-
fie vedené v Archivu NTM, která je založena a vedena jako specializovaná obrazová sbírka 
dokumentující dějiny techniky, průmyslu, obchodu, řemesel, přírodních a technických věd, 
výstav, muzeí a škol spojených s těmito obory. Shromažďuje materiál výhradně fotografické 
a filmové povahy, negativy a pozitivy (i diapozitivy). Do roku 1990 k ní byla připojena filmotéka 
stejného zaměření, soustředěná převážně na dokumentární tvorbu formátů od 8 mm do 35 mm. 
Zpracovaná část této sbírky čítá cca 9 500 negativů na skle a filmu nejrůznějších formátů, dále 
cca 2 500 kusů diapozitivů na skle a filmu různých formátů a cca 30 000 pozitivů různých 
formátů z období cca 1865–2000. Další fotografické sbírky jsou integrálními součástmi někte-
rých archivních fondů, některé jsou evidovány v jednotlivých odborných odděleních, v nichž 
slouží jako obrazové dokumenty pro každodenní muzejní praxi a to jak ke studijním, tak také 
prezentačním účelům. Tyto sbírky byly v minulosti v podstatě živelně a podle momentální 
potřeby budovány vedoucími oddělení, často i vlastními silami – fotografováním při výzkumu 
v terénu. Výjimku v tomto směru tvoří muzeum architektury a stavitelství, jehož součástí je 
rozsáhlý „archiv architektonické tvorby“. V něm je vedena soustavně tematická sbírka fotografií 
týkajících se architektury a stavitelství. Dále se fotografický materiál vyskytuje jako nedílná 
součást jednotlivých fondů, ať již osobních nebo institucionálních. Vyjádřeno kvantitativně, 
jde počet těchto fotografických pozitivů a negativů do tisíců. Dalším příkladem využití fotogra-
fického materiálu je oddělení fotografické a filmové techniky, kde slouží fotografický materiál 
17) Dnes má DEMUS kromě univerzálního modulu celkem osm modifikací pro různá odvětví: 1) Fotoarchiv – dokumen-
tární i umělecká fotografie, 2) Výtvarné umění – volné i užité umění, 3) Historie – kombinace muzejního a archivního 
zpracování, 4) Archeologie, 5) Botanika – včetně mykologie, algologie, 6) Zoologie – obratlovci, 7) Entomologie, 8) 
Geologie – vč. mineralogie a paleontologie, verzi pro přírůstkovou knihu a verzi pro konzervátorsko -restaurátorskou 
(a preparátorskou) dokumentaci. Viz http://www.citem.cz/2008/04/demus -oborove -moduly/
22
Obr. 11: Ukázky vývo-
je evidenčních zápisů 
v NTM od klasických 
kartotéčních záznamů 
k záznamu v elektronické 
evidenci.
jako ukázka používání různých fotografických technik, adjustace, případně jako autorské dílo 
konkrétní osoby, která byla vlastníkem určitého sbírkového předmětu (fotoaparátu, zvětšovacího 
přístroje apod.).
Obecně byly a jsou sbírkové předměty a fotografické materiály došlé do NTM a do archivu 
NTM evidovány v několika rovinách. Přírůstky byly zaznamenávány do knih přírůstků a do 
inventárních knih, byly vedeny lístkové katalogy. V posledních letech se využívá převážně 
evidence elektronické. Některé typy evidence v papírové podobě však přetrvávají dodnes.
U fotografické sbírky Archivu NTM jsou z historických důvodů nadále vedeny dvě inventární 
knihy: jedna pro zápis negativů a druhá pro zápis pozitivů. Kniha negativů má 5 rubrik, do kte-
rých se zapisuje inventární číslo negativu, stručný věcný popis fotografie, jehož součástí může být 
i osoba, místní určení a co nejpřesnější časové vročení, datum zápisu do knihy, původce negativu 
a způsob nabytí, signatura. Kniha pozitivů má 7 rubrik následujících určení – inventární číslo, 
datum zápisu do sbírky, věcný popis fotografií, způsob nabytí, šlo -li o nákup, tak čísla dokladů, 
 23
cena a jméno prodejce či dárce, počet fotografií. V sedmém sloupci jsou zapsány signatury zapsa-
ných pozitivů a to tak, že každá signatura (vlastní číslo) má před sebou velké písmeno P, což na 
první pohled označuje, že jde o fotografický pozitiv a příslušnou sbírku. K vlastnímu tematickému 
propojení negativů a pozitivů dochází v lístkovém katalogu. Karty obsahují následující rubriky: 
heslo – určuje jedním slovem věcné či oborové zařazení, dále uvádí osoby s věcí spojené a místo 
(město, region, stát). Následuje signatura, formát, publikace a fond (tzn. přesná citace díla, též 
strana, odkud byl obraz snímán), obsah (určení snímku po stránce obsahové, místní a časové), 
případně jméno nebo jiné určení osoby – architekt, konstruktér, podnikatel atd., datum, které 
označuje rok, kdy byla fotografie zapsána do sbírky. Rubrika – positiv – přináší informaci, zda 
je k negativu např. náhledový pozitiv či nikoliv, číslo inventární. Pomocí těchto karet lístkového 
katalogu jsou vedeny i rejstříky – věcný, místní, osobní a též číselná řada. Každá karta se tedy psala 
ve třech až čtyřech exemplářích, často i více, podle bohatosti údajů, které obsahovala. Lístkový 
katalog pak umožňoval propojení všech údajů formou odkazů a zařazení do jednotlivých řad. 
Tento způsob evidence a využívání katalogu fungoval v archivu NTM až do roku 2010, kdy se 
začalo pracovat s elektronickou formou evidence a vlastními silami zhotoveným programem. Od 
roku 2004 se karty vyplňovaly v počítači a tiskly na tiskárně, avšak katalogizace a vyhledávání se 
stále dělo ručně. V současné době probíhá vývoj nového systému elektronické evidence, v rámci 
kterého bude možné provádět exporty a ukládat obrazové přílohy.
Sbírkové předměty a fotografický materiál v odborných odděleních NTM je rovněž evidován 
v několika rovinách. Od roku 1912 je vedena tzv. kniha přírůstků, kam jsou chronologicky 
zapisovány nabyté předměty. Do knihy se zapisuje název předmětu, přírůstkové číslo, datum 
nabytí, způsob nabytí, počet kusů a dodavatel. Kniha je vedena dodnes. Do roku 1967 byla 
souběžně vedena také inventární kniha. Jednalo se o systematickou evidenci řazenou podle 
inventárních čísel. Zaměstnanci muzea vyplňovali k jednotlivým předmětům inventární číslo, 
datum získání, původ, způsob získání, cenu, umístění a poznámky. K předmětu samotnému 
se rovněž vyplňoval název, u kterého je velmi často také náčrt předmětu a popis. Dalším způ-
sobem zápisu byly evidenční karty. Zpočátku psané ručně, později psané na stroji. Tyto karty 
obsahovaly údaje o uložení, název a popis předmětu, rok, cenu a datum akvizice. Samostatnou 
kategorií je kartotéka fotografií a negativů sbírkových předmětů.
S nástupem moderních technologií došlo ke změně i v evidenci sbírkových předmětů v Národ-
ním technickém muzeu. Starší systém AISM byl založen na technologii databáze dBase III pod 
operačním systémem MS -DOS. Sloužil přibližně po dobu deseti let a ukládal data na jednotlivé 
počítače jednotlivých kurátorů muzea. Tato data byla pravidelně zálohována zaměstnanci IT od-
dělení a uložena na jedno místo. Tento systém ještě neumožňoval ukládat k předmětům fotografie 
a obrázky. V roce 2007 byl proveden první zápis do moderního systému zvaného IMBUS, který 
v Národním technickém muzeu slouží k evidenci sbírkových předmětů dodnes. Tento evidenční 
systém je založen na principu jednoho uložiště, které je přístupné z různých počítačů. Kromě 
mnoha administrativních údajů (název, fyzický popis, přírůstkové údaje, uložení, informace o vy-
řazení) je možné v zápisech sledovat také události spojené s předmětem (restaurování, smlouvy 
o výpůjčce apod.). Přidanou hodnotou tohoto systému je možnost uložení příloh k jednotlivým 
předmětům, možnost filtrování a možnost exportu galerií a Excel tabulek s potřebnými údaji 
o předmětech. Přímo z tohoto systému lze zadat tisk evidenčních karet, které se přikládají k před-
mětům. K jednotlivým předmětům kurátoři do systému vyplňují název předmětu, jeho podrobný 
popis, datum výroby a výrobce, stav předmětu a fyzický popis. Tento systém je vyvíjen interně 
a je postavený na osvědčených open source technologiích (Mozilla), XUL, PHP a MySQL.
24
Národní muzeum (NM)
V různých podobách daných jak použitou technologií tak i časem svého vzniku je fotogra-
fie v pravdě přítomna prakticky ve všech současně existujících odděleních NM. Význam zde 
uložených fotografií je dán jak důležitostí NM jako jedné z klíčových muzejních a paměťových 
institucí působících v národním i mezinárodním kontextu, tak i možností zde uložené fotogra-
fie adekvátně uložit, zpracovat a nemalou měrou přispět i k jejich interpretaci. Právě důraz na 
vědeckou a popularizační interpretaci fotografických sbírek NM je v posledním čase důležitým 
úkolem, umocněným i stále pokračující akviziční činností.
Rozmanitost (a také množství) fotografií uložených v NM je tak skutečně zcela výjimečné 
a to i s ohledem na jejich původ – oproti určitému očekávání totiž nejde jen zdaleka o fotografie 
zařaditelné do českého kontextu, ale často i o snímky mající významný přesah mezinárodní. 
A to již téměř od samých počátků existence fotografického média – tj. od 40. let 19. století.
Cesty přivádějící fotografii do NM jsou – obrazně řečeno – dvojí. Tou první je fotografie coby 
obsah fondů a sbírek NM a druhou fotografie vzniklá z činnosti NM ve svém informačním či 
propagačním poslání, byť nemalá část z takto vzniklých snímků se posléze stává rovněž před-
mětem akvizičního zájmu muzea samotného. Také zde se v současné době plně uplatnila digi-
tální „nadvláda“ v celém fotografickém (a stejně tak i filmovém) oboru a dá se říci, že akviziční 
přírůstky v oblasti fotografie popisující jednotlivé činnosti muzea jsou neustále umenšovány, 
byť i zde si fotografický negativ či diapozitiv stále drží svoji určitou roli.
Pokud se budeme věnovat fotografii tvořící obsah muzejních fondů a sbírek, tak i zde je 
patrná jistá dvojkolejnost daná historickým vývojem muzea jako celku. Tj. jedná se o to, zda je 
konkrétní fotografie, fotografické album či další předmět fotografického charakteru18) zanesen 
do muzejní evidence předmětů a artefaktů „muzejní“ povahy – Centrální evidence sbírek (CES), 
či naopak je zanesena do evidence archivní určené pro archiválie – Národní archivní dědictví 
(NAD). Toto zařazení – které je ve většině případů dáno opětovně historickými vývojem a je 
koncepčně řešeno a harmonizováno až v několika posledních letech, s sebou nese jak některé 
rozdílné zvyklosti a předpisy v technické rovině (např. otázka udělování souhlasu s obrazovou 
reprodukcí), tak i užívání rozdílných evidenčních systémů a pomůcek.
Jestliže tak v případě fotografie zanesené do systému CES je možno počítat s existencí evidenč-
ní karty obsahující základní informace a charakteristiky k dané fotografii, v případě archivní 
evidence je stejně tak možná existence poměrně podrobného evidenčního záznamu s uvedením 
např. autora snímku, motivu, rozměrů a datace, tak i velmi strohý údaj omezující se např. pouze 
na dataci (i velmi přibližnou) a motiv či motiv domnělý.
Další obecnější otázkou je způsob nabytí jednotlivých fotografií či fotografických souborů 
jako takových. Mimo fotografie vzniklé přímo z činnosti muzea a posléze zařazené do mu-
zejní evidence, se jedná buď o nákupy či dary. V tomto kontextu je opět nutno zmínit Archiv 
Národního muzea, který odborně spravuje rozsáhlý fond úřední muzejní registratury, která je 
v tomto ohledu klíčovým pramenem pro poznání mnoha důležitých doprovodných informací 
charakterizujících jednotlivé snímky či jejich soubory. Tak je možno využít informace obsažené 
v nabídkových protokolech, doporučeních akvizičních a nákupních sborů či v korespondencích 
jednotlivých odborných muzejních oddělení. Obzvláště u starších akvizic se však toto povědomí 
18) Možností je v muzejním kontextu skutečně mnoho – např. fotografie (nejčastěji daguerrotypie či ferrotypie) jako 
součást šperku, porcelánové vázy, nábytku atd.
 25
Obr. 12, 13: Ukázky vývoje 
evidenčních zápisů v NM 
od klasických kartotéč-
ních záznamů k zázna-
mu v elektronické eviden-
ci. Ukázky vývoje evidenč-
ních zapisů v NM od kla-
sických kartotečních za-
znamů k záznamu v elek-
tronické evidenci.
26
 27
často ztrácí s poukázáním na původ z tzv. „staré zásoby“19) či konkrétní nákup v některém 
z pražských antikvariátů či obchodů se starožitnostmi.
NM jako jedna z nejvýznamnějších tuzemských muzejních paměťových institucí násled-
ně disponuje celou řadou elektronických evidenčních systémů, které zajišťují jak přehlednou 
a efektivní evidenci v muzeu soustředěných artefaktů a archiválií, tak i jejich prezentaci pro 
badatelské využití.20) Mimo katalogy Knihovny NM (on -line katalogy a naskenované lístkové 
katalogy) se mj. jedná o zpřístupnění muzejních sbírek a fondů (včetně zástupců historického 
fotografického materiálu) za pomoci internetovských portálů www.badatelna.eu a www.esbírky.
cz. V obou případech se jedná o velmi efektivní a uživatelsky oblíbené aplikace, které stále více 
a více pronikají do povědomí odborné i laické veřejnosti.
Výsledkem dlouhodobého užívání systému DEMUS je poté v současnosti existující elektro-
nická databáze http://forum.nm.cz/prehistorie/index_ph.php „Databáze archeologické sbírky“ 
Oddělení prehistorie a protohistorie NM, disponující v současné době cca 300 tisíci záznamů, 
včetně odkazů či přímo uvedení příslušné obrazové a fotografické dokumentace. Jednoznačně 
největšího rozšíření v NM doznalo tzv. archivní VadeMeCum http://vademecum.nm.cz/nm/, 
systém uvedený do provozu 1. ledna 2015. Nyní obsahuje 186 428 inventárních záznamů a 61 086 
digitálních záznamů. Právě zde jsou prezentovány jak fotografické sbírky Náprstkova muzea, tak 
i část fotografií uložená v Archivu NM.21) Všechny tyto výše zmíněné nástroje jsou prezentovány 
na www.nm.cz, kde je rovněž přístupna i jejich část určená pro vzdáleného uživatele. Samotné 
vyplňování a editování těchto databází odbornými pracovníky NM poté probíhá v k tomu speci-
álně vytvořeném prostředí, které zohledňuje požadavky příslušné muzejní a archivní legislativy. 
Zde se jedná především o uvedení inventárního a přírůstkového čísla, případně signatury, název 
fondu a popis konkrétního předmětu či archiválie (viz obr.).
19) Stará zásoba – termín užívaný v NM obecně pro artefakty a předměty pocházející z muzejního majetku bez jasného 
původu.
20) Kompletní a pravidelně aktualizovaný přehled elektronických systémů užívaných v NM se nachází na http://www.
nm.cz/Katalogy -a-databaze/.
21) V případě Náprstkova muzea se jedná o fotografie etnografické a dále o fotografický archiv samotného muzea. Archiv 
Národního muzea je zastoupen tzv. Hradním fotoarchivem (snímky dokumentující výkon prezidentského mandátu 
T. G. Masaryka) a novinářským fotografickým archivem deníků Práce a Národní politika věnovaný významným 
osobnostem.
28
2. Elektronické evidenční systémy paměťových institucí – 
uživatelské vyhodnocení
Všechny způsoby evidence v paměťových institucích, které jsou popsány v předchozí kapitole, 
používají elektronické evidenční systémy pro vedení záznamů o kulturních předmětech, jež 
mají ve své správě. V užívání systémů však vykazují variabilitu, což je dáno jak specifickými 
potřebami, tak historickým vývojem zavádění elektronické evidence do institucionální praxe. 
Základní požadavky a nároky kladené na elektronické systémy evidence paměťovými institucemi 
jsou však společné. Na základě vyhodnocení užívaných systémů lze vyvodit společné znaky 
pro návrh optimálního elektronického evidenčního systému pro vedení a správu informací 
o historickém fotografickém materiálu.
Muzea a galerie využívají převážně systém DEMUS a BACH nebo některou z dílčích variant 
vzniklých s využitím prostředí MS ACCES. Národní památkový ústav využívá systém CastIS. 
Z provedeného průzkumu a vyhodnocení schopností a možností různých databázových evidenč-
ních systémů jsou v této metodice formulována optimální uživatelská kritéria, která vyhovují 
požadavkům po stránce evidenční, odborné i pokud jde o správu majetku. Představují souhrnné 
řešení využitelné pro evidenci a správu sbírek muzeí, galerií, mobiliárních fondů, depozitářů 
a církevních objektů. Kromě textových informací musí umožňovat připojování obrazových, 
listinných a multimediálních materiálů a dávat možnost ilustrovat vazby na prostředí, kde je 
předmět uložen. Uživatel musí mít možnost vyhledávat a třídit záznamy podle různých kritérií 
a tisknout výstupy z těchto výběrů. Samozřejmostí by měly být vazby na elektronické identi-
fikační prvky včetně mezinárodních identifikačních kódů a možnost propojení s bezpečnost-
ními systémy. Má -li organizace celostátní působnost je nutné, aby podoba SW byla jednotná 
pro všechna pracoviště a umožňovala přístupy do evidence pro všechny pověřené pracovníky, 
usnadňovala odbornou práci i správu majetku včetně identifikace odcizených předmětů a dalších 
předmětů obchodovaných na nelegálním trhu.
Kapitola 2
 29
3. Charakteristika optimálního evidenčního systému na 
základě uživatelského vyhodnocení
Elektronický informační systém je kartotékou digitálního věku. Jeho základní funkcí je 
shromažďovat, přehledně uchovávat a poskytovat informace srozumitelným, jednoduchým 
a efektivním způsobem.
Kvalitu záznamu informací o předmětu ovlivňují dispozice a znalosti pracovníka, který ho 
pořizuje, tedy jeho odbornost, praktická zkušenost, jazykové schopnosti, ale i podmínky při 
získávání informací (např. fyzická dostupnost předmětu, světelné podmínky při fotodokumen-
taci apod). Struktura elektronického záznamu musí být bez ohledu na odbornou kvalitu obsahu 
vkládaných dat nadefinována tak, aby každý, kdo zapisuje údaje o předmětu, tyto správně 
včleňoval do datové struktury.
Základním požadavkem na optimální evidenční elektronický systém je taková struktura 
zápisu informace, která umožní kvalitně zaznamenat identifikační a charakteristické znaky 
popisovaného předmětu, a to zjevné na první pohled i ty, které vyplývají z bližšího zkoumání. 
Optimální elektronický evidenční systém by měl disponovat srozumitelným a přehledným menu 
a funkce programu musí být snadno volitelné, návodné a intuitivní. Systém by měl být dále 
adaptabilní pro starší i nové verze základního softwaru.
V případě instituce s více pracovišti je optimální vedení jednotné (celostátní) evidence. Ta 
vylučuje – na rozdíl od lokálních databází – vedení rozdílných údajů k jednomu předmětu či 
fondu. K takto vedeným údajům je možný přístup přes vzdálenou plochu v podstatě odkud-
koliv. Do optimální databáze lze vkládat nejen záznamy evidenčních listů a fotodokumentaci 
ve standardním rozsahu, ale připojovat další dokumenty vztahující se k předmětu a jeho histo-
rii – např. skeny původních evidenčních materiálů, restaurátorských zpráv a dalších dokumentů 
a materiálů, které mohou obohatit poznání konkrétní věci. Optimální evidenční elektronický 
systém musí uživateli umožnit volbu plného zobrazení, zvětšování, rotaci a další využití pro-
hlížeče. Kromě tisku evidenčních listů v různých formátech s fotografiemi musí být možný také 
tisk různých sestav výstupů včetně katalogových hesel s fotodokumentací. Samozřejmostí musí 
být vyhledávání podle různých kritérií, připojení dalších multimediálních a digitalizovaných 
souborů (např. fotografií, skenů textů, zvukových záznamů, videosekvencí – jako dokumentace 
k jednotlivým předmětům a místu jejich uložení či instalace). Systém by měl umožnit nastavení 
různých stupňů uživatelských přístupových práv. Důležité pro odbornou práci a správu majetku 
jsou vazby na bezpečnostní systémy, bezpečnostní prvky předmětové identifikace a ochrany (RFID 
čipy, mikrotečky), depozitární režimy, monitoring klimatu úložných prostor a hodnocení stavu 
předmětů. Samozřejmostí pro každého uživatele musí být aktualizace antivirových programů 
a celková ochrana sítě před kyberútokem.
Evidence předmětů v elektronickém evidenčním systému by měla obsahovat tyto datové vrstvy:
hlavní údaje o předmětu – inv. čísla, skupina, název, časové určení, původ, místní určení •	
fotografie...
doplňující údaje o předmětu – materiál, technika, rozměry, autoři, stavy, literatura…•	
popisy, poznámky – neomezená textová pole pro podrobný popis•	
Kapitola 3
30
grafické informace – fotografie předmětů, multimediální soubory•	
externí soubory – k předmětům lze připojit jakýkoli soubor (restaurátorská zpráva, článek…)•	
U prvních dvou bodů je žádoucí přednastavení hodnot (číselníků) pro jednotnost záznamu.
Optimální komplexní elektronický evidenční systém by měl obsahovat tyto základní 
funkce:
Odborná část:
filtry, třídící mechanizmy, obecné a přímé vyhledávání předmětů podle zvolených para-•	
metrů vč. „fulltextového“ hledání
statistiky předmětů – dle původů, umístění, časového určení, skupiny (typu před-•	
mětu)…
možnost tisku karet ve tvaru a formátu podle uživatelských potřeb, seznamů s údaji podle •	
zvolených parametrů, možnost tisku katalogu vybraných předmětů…
vyhledávání podle libovolných parametrů – možnost vytváření logických skupin předmětů •	
– předměty lze seskupovat do skupin, kompletů, souborů a sbírek
export do formátů PDF, XLS, TXT, HTML a schránky Windows•	
možnost průběžně zaznamenávat stav předmětu se zachováním historie vývoje stavu•	
obsahovat topologii objektu – členění na jednotlivé budovy nebo jejich části, místnosti, •	
úseky, skříně a regály pro přesnou lokaci každého předmětu
Správa majetku:
informace o pohybu předmětů mimo objekt – evidence kam a kdy byly předměty zapůjčeny •	
a kdy budou vráceny
informace o pohybu předmětů po objektu – průběh umísťování předmětů po objektu•	
evidence výpůjček – vypůjčených předmětů, jejich umístění a stav, termín vypůjčení •	
a vrácení
přírůstky a úbytky – zaznamenává nákupy, dary, svozy, prodeje, restituce atd.•	
sestavy – možnost tisku a exportu všech předepsaných sestav včetně smluv a předávacích •	
protokolů
export a import dat, vazby na čárové kódy, včetně exportu dat do zabezpečovacího sys-•	
tému
vazba na účetní evidenci a možnost inventarizací pomocí EAN kódů či jiných elektronic-•	
kých prvků
vytvoření a tisk policejní karty PSEUD•	 22) při krádeži, ztrátě nebo nálezu předmětu
Společná datová komunikace významně přispívá k účelům badatelským, evidenčním a v pří-
padě ztrát a krádeží i účelům identifikačním. Optimální je, umožňuje -li takový software i vedení 
evidence spojené se správou majetku (výpůjčky, úbytky, přírůstky, lokace předmětů, automatické 
generování smluv a protokolů, inventarizačních pomůcek apod.) Výhodná je také možnost hro-
madné opravy – efektivní nástroj pro „čištění“ databáze. Hromadně lze v textových polích opravit 
chyby, zkratky, vypůjčené předměty, jejich umístění a stav, termín zapůjčení a dobu vrácení.
22) Údaje vyžadované pro celostátní a mezinárodní pátrání po předmětu.
 31
4. Struktura a obsah evidenčního záznamu  
(listu, karty apod.) v analogové i digitální podobě
Sebedokonalejší systém pro evidenci informací je bez užitku, pokud není informacemi napl-
něn tak, aby s nimi mohl jeho uživatel dále pracovat. Sjednocení a optimalizace způsobu zápisu 
informace je základním stavebním materiálem nejen pro vytvoření optimálního elektronického 
evidenčního systému, ale i pro maximalizaci využití možností každého používaného systému 
evidence. 
Úkolem paměťových institucí je shromažďovat, uchovávat a odborně zpracovávat fondy 
a sbírky svěřených předmětů. Každý fond či sbírka musí být pro potřeby evidence a orientace 
v jejich obsahu, rozsahu a uložení řádně zpracován. Paměťové instituce by měly na všech svých 
pracovištích využívat jednotný software pro evidenci a odborné zpracování fondů a sbírek. 
Evidence historických fotografií musí obsahovat údaje nezbytné pro zajištění identity předmětů, 
jejich hodnoty, původu, fyzického stavu a místa uložení. Nedílnou součástí evidence je obrazová 
dokumentace evidovaného předmětu, doprovázená případně dokumentací poskytující informace 
o historii, místním určení fotografie, stavu a užívání předmětů, včetně nákresů, plánů, modelů, 
fotografických a jiných záznamů (např. fotografie starších instalací, výstav, inventářů atd.). Bez 
ohledu na software využívaný k evidenci historické fotografie by uložené informace měly v zása-
dě zahrnovat údaje lokalizační, evidenční, identifikační a odborné, případně údaje doplňující.
Místo uložení (lokace)
Rozumí se fyzické umístění (uložení) předmětu. Každá instituce je zaznamenává podle 
svých zvyklostí a v souladu se současným územně správním členěním. Struktura údajů obvykle 
poskytuje informaci o identifikaci objektu (budovy), místnosti, skříni, regálu apod.
 
Evidenční údaje předmětu
Rozumí se označení fotografie číslem, které musí být totožné s fyzickým označením před-
mětu a číslem v elektronické databázi, případně v manuální kartotéce. Evidenční údaje v této 
souvislosti jsou důležité nejen pro základní orientaci v číselné řadě, ale zejména pro správu 
majetku.
Platné inventární/evidenční/přírůstkové číslo – každý předmět je fyzicky označen číslem dle 
platných právních předpisů, vnitřních předpisů a zvyklostí dané paměťové instituce.
Dřívější inventární/evidenční/přírůstkové číslo  – uvede se původní číslo příslušného před-
mětu, pod kterým je uvedeno v předchozí dostupné evidenci. Pokud byl předmět postupně 
uváděn v různých evidencích, je pro identifikaci i následné odborné zpracování užitečné uvést 
všechna předchozí evidenční čísla.23) 
Původ předmětu – definuje způsob a okolnosti nabytí věci do vlastnictví paměťové instituce. 
Při pozdějším odborném zpracování je tento údaj důležitý pro další identifikaci osob, dějů a míst, 
23) Stará čísla, štítky atd. je vhodné z předmětu neodstraňovat, naopak je třeba dbát na to, aby na předmětu nebo 
u předmětu zůstaly i po restaurátorském zásahu. Pokud ale zachování čísla nevhodným umístěním nebo provedením 
označení znehodnocuje předmět, je nutné zajistit dokumentaci zjištěného stavu a následné odborné odstranění 
psaného čísla nebo sejmutí štítku. Sejmuté štítky se uchovávají v průhledném sáčku dále u předmětu nebo u jeho 
evidenčního listu.
Kapitola 4
32
Obr. 14: Ukázka označová-
ní předmětu inventárním 
číslem v průběhu několika 
desetiletí.
původních vlastníků apod.24) Popíše se celá nám známá cesta, kterou předmět absolvoval před 
nabytím paměťovou institucí.
Identifikační a odborné údaje
Toto zpracování provádí pracovník v rozsahu podle svých odborných znalostí. Základní zápis 
musí ve všech bodech vycházet z ověřených skutečností. Údaje, které je vhodné pro systematické 
třídění a vyhledávání v databázi jednotně členit, jsou rozpracovány v části metodiky věnované 
odborným číselníkům.
Skupina/sbírka, druh předmětu – jedná se o základní rozřazení předmětů. Uvede se dle 
zavedených zvyklostí třídění v jednotlivých institucích (např. skupina/sbírka: fotografie, 
negativy, filmový materiál; druh předmětu: diapozitiv).
Název předmětu – popisovatel by měl vyjít z logiky zobrazení, určit, co je hlavní, tedy pri-
mární předmět zobrazení (referent), a co je vedlejší, tedy sekundární předmět zobrazení. 
Pokud je součástí zobrazení nebo nosiče fotografie původní nápis v cizím jazyce, záleží 
na zvyklostech zpracovatele, zda do názvu uvádí doslovný přepis nebo český překlad. 
V každém případě je však nezbytné následně v popise uvést název nebo přípis v původní 
podobě. Jde -li o fotografii, která je součástí souboru, může být název fotografie odvozen 
od názvu tohoto souboru. Při rozšíření názvu fotografie se uvádí údaje podle objektivně 
zjištěné nebo viděné skutečnosti.
24) V případě Národního památkového ústavu mohou fotografie náležet ke kmenovému mobiliárnímu fondu památko-
vého objektu, tzn., že patřily k původnímu vybavení, vztahují se k objektu a jeho původním vlastníkům. Po roce 1945 
však některé památkové objekty sloužily jako sběrny, do nichž se svážely movité věci z téměř pěti set konfiskovaných 
objektů – hradů, zámků, tvrzí, paláců, vil, měšťanských domů a dalších. Řada z těchto předmětů včetně historické 
fotografie je nyní součástí mobiliárních fondů objektů ve správě NPÚ a hovoříme o svozových mobiliárních fondech.
 Další skupinou jsou pak předměty získané z nákupů, darů, odúmrtí apod.
 33
Součást souboru – mohou tvořit jednotlivé předměty se samostatnými evidenčními čísly. 
V rámci číselné řady tato čísla mohou, ale nemusí jít za sebou. Jde například o album 
s fotografiemi nebo jednotlivé fotografie dokumentující určitou událost apod.
Materiál – uvede se výčet materiálů, z nichž je předmět zhotoven (citlivá vrstva, nosič, adjustace).
Technika – uvede se dle způsobu zhotovení (např. mokrý proces, daguerrotypie apod.).
Rozměry – u fotografií se uvedou rozměry fotografického obrazu, nosiče fotografie (např. 
karton) i adjustačních prvků (např. pasparta). Je -li část fotografického obrazu překrytá 
adjustací bez možnosti přístupu k fotografii jako celku, uvede se velikost obrazu ve výřezu 
adjustace, obvykle výška × šířka. V případě typizovaných rozměrů některých historických 
formátů fotografie, např. vizitka, kabinetka nebo formát pohlednice, se uvede i název 
tohoto typu formátu (viz příloha č. 2).
Dokumentace předmětu (včetně uvedení čísla záběru/negativu/označení digitální fotografie)
Každý evidenční systém musí umožňovat k textu připojovat kvalitní obrazový soubor. Poři-
zujeme obrazový záznam adjustace, nosiče, aversu i reversu, případně detaily, umožňující 
jednoznačnou identifikaci historické fotografie a současně vytěžení veškerých informací, 
které nese – včetně tištěných textů a přípisků. Předpokladem pro popis a interpretaci je 
zajištění kvalitní čitelnosti vyobrazeného. Často, než pracovat s originálem předmětu, 
je všestranně prospěšnější pořídit jeho kvalitní digitální kopii v co největším rozlišení. 
Digitální kopie tam, kde je nutné dbát na dostatečný celkový popis situace, umožňuje 
pomocí obrazového editoru zesvětlit, vyjasnit, upravit expozičně a dále upravovat obraz 
pro lepší čitelnost. Ta může být na originálu obrazu zhoršena vlivem světelných a klima-
tických činitelů a jeho úprava v obrazovém editoru může dopomoci k zjištění okem málo 
čitelných nebo drobných detailů, např. na uniformách typy řádů a vyznamenání, hodnostní 
výložky apod. Tyto detaily často originál ani po zvětšení pod lupou rozlišit neumožňuje.25) 
Evidenční systém má umožnit záznam čísla, pod kterým je v dokumentačních fondech 
příslušné instituce evidován záběr na originál historické fotografie.
Autor, signatura, značka – rozumí se jméno fotografa, název ateliéru, slepotiskové signatury, 
razítka apod. Uvádíme autora fotografie i výrobce kartonu – pokud je uveden.26) Jméno 
autora přepisujeme tak, jak je uvedeno na předmětu. Současně však do rejstříku jmen 
autorů v příslušné databázi zaznamenáváme jméno ve tvaru dle UNIMARC/Autority.27)
Časové zařazení – odvozuje se z techniky, materiálu, letopočtu zaznamenaného na fotografii, 
zachycené události či datačních pomůcek jako např. oděv, dopravní prostředky, výkladce 
obchodů s nápisy apod.28) V některých případech lze dataci odvodit od slohových prvků 
v ornamentice reversů či aversů nebo typických rozměrů podkladového kartonu. Proměny 
kartonů, na nichž jsou nalepeny pozitivy, mohu také do jisté míry být vodítkem k určení 
stáří snímku. Pokud se datum vzniku nosiče výrazně liší od datace fotografického zobra-
zení, zaznamenáme oba údaje. Jako primární dataci uvádíme vznik nosiče.
25) Více k tomuto tématu např. BEZDĚK, L. – FROUZ, M, o. c. v pozn. 3.
26) Vlastnoruční podpis fotografa se začal objevovat na snímcích po roce 1890, běžněji však až po roce 1918. Býval 
proveden tužkou, perem, po roce 1990 třeba i fixou… Po roce 1990, po vzoru zahraniční praxe, někdy fotografové 
k podpisu doplňují přípisy číslovek, např. 2/10, čímž označují číslo zvětšeniny z maximálního plánovaného množství 
zvětšenin jednoho záběru.
27) Viz Jmenné autority Národní knihovny ČR.
28) Podrobněji viz WITTLICH, Filip a kol.: Interpretace fotografie z hlediska obsažených obrazových informací. Metodika 
maximalizace reálného využití informací poskytovaných historickým fotografickým materiálem jako solitérní památkou 
a v kontextu používaných databázových systémů evidence pro prohloubení určení a poznání zobrazeného v každodenní 
praxi při identifikaci osob, míst, atelierů apod. Edice Odborné a metodické publikace. Praha: NPÚ 2017
34
Místní určení fotografie – rozumí se místo vzniku fotografického zobrazení a místo zhotovení 
nosiče. Místo vzniku fotografického zobrazení je součástí upřesnění názvu předmětu. 
Příklad: záběr zachycuje Eiffelovu věž v Paříži, ale fotografie byla zhotovena (vyvolána) 
v ateliéru v Londýně. Londýn je v tomto případě místem zhotovení fotografie a Paříž, 
Eiffelova věž, je místem vzniku a uvádí se v názvu fotografie. Záleží na vnitřních pravi-
dlech zpracovatele, zda údaje uvádí v originále nebo v českém ekvivalentu. Údaje ve tvaru 
uvedeném na originálu zaznamenáváme obvykle do popisu a užíváme jednotnou českou 
verzi názvu. Není -li lokalita (místo vzniku nebo místo zhotovení) na originálu zmíněna 
a přesto ji lze určit, doporučuje se použít český název. Názvy lokalit nemusejí být na 
fotografiích uvedeny v současném tvaru či podobě. Obecně platí, že čím je doklad starší, 
tím je pravděpodobnější, že odchylka od aktuálního pojmenování může být větší, zejména 
u názvů, které je možné snadno komolit. Odchylky od současného stavu jsou způsobeny 
tím, že jména sídel prodělala v mnoha případech vývoj. Při identifikaci lokality musíme 
tedy brát v úvahu časové období, do něhož naše fotografie spadá.29)
Popis fotografie – rozumí se popis fotografického zobrazení, jeho nosiče i adjustace. Musí 
obsahovat všechny identifikační znaky předmětu – popisujeme avers i revers. Fotografie 
musí být identifikovatelná v případě její ztráty a ztráty její obrazové dokumentace. Popis 
zobrazení vytváříme na základě jednotlivých referentů, které na fotografickém obrazu 
zastupují zpodobněné předměty, prvky nebo jiné skutečnosti reálného světa.30) Dále je třeba 
při popisu zvažovat, k čemu dalšímu kromě základní identifikace může sloužit. Pokud 
má popis v budoucnu sloužit badatelům z různých oborů, bude nezbytné ho strukturovat 
tak, aby zohledňoval vyhledávání pro různé obory. Proto i přes existenci připojené foto-
dokumentace bude nutné viděné slovně pojmenovat a vyjádřit v popisu. Je vhodné volit 
výrazy, které při vyhledávání v počítačových databázích badatele navedou na předmět 
jeho zájmu. Zajímá -li se někdo např. o tapety zachycené na fotografiích, je třeba docílit 
toho, aby v popise byly zmíněny, podobně v případě zájmu o osvětlovací tělesa, nábytek, 
dopravní prostředky apod. 
Důležitou součástí popisu je také popis nosiče i adjustace. Může obsahovat informace důležité 
pro bližší určení záběru. Zapisujeme nejen všechny tištěné a ručně psané alfanumerické znaky 
na fotografii, ale pokud fotografie pochází z pamětního alba s přípisky, rovněž je opíšeme. 
Psané texty se objevují nejen kolem fotografie nebo na jejím rubu, ale někdy jsou umístěny i na 
průsvitce oddělující strany alba. Může jít o věnování s označením lokality a vročením. Pokud 
nápis existuje a je nečitelný, je třeba upozornit na tuto skutečnost v popisu.31) Uvádíme v každém 
případě, kde je informace umístěna. Je vhodné zaznamenat i skutečnost, že avers nebo revers 
nosiče neobsahují žádné popisné informace (jsou prázdné).32) 
29) Doporučuje se využít spolehlivé příručky – viz Literatura.
30) Viz WITTLICH, F.,  o.c. v pozn. 25, kap. 3.2.1.
31) Velmi zřídka byly do pamětních alb vkládány samostatné seznamy identifikující jednotlivé fotografie. 
32) Popis vlastního fotografického zobrazení je teoreticky rozpracován v metodice WITTLICH, F.,  o.c. v pozn. 25, 
 35
Při popisu je vhodné se soustředit na viditelné charakteristické prvky, např. při popisu 
exteriéru na:
Typ objektu – zámek (šlechtické sídlo), kostel (církevní stavba), obytný dům, hospodářský 
objekt apod. – pokud nelze podle fotografie blíže určit
Dispozice objektu – viditelná z úhlu pohledu fotografa. Pokud objekt známe a na fotografii 
je zachyceno jedno křídlo ze čtyř, uvedeme tuto skutečnost.
Plochy v okolí objektu – nádvoří, zahrada, park, příjezdová komunikace, rybník
Stavby a artefakty v okolí objektu – altán, kočárovna, sousoší
Figurální stafáž – v okolí objektu
Dopravní prostředky – v okolí objektu
Při popisu interiéru je vhodné vyhodnotit např.:
Interiér – zařízený (vybavený)/nezařízený (prázdný)
Typ místnosti – obývací pokoj, pracovna, ložnice, chodba, kostel, kaple atd.
Tvar místnosti (pokud lze z fotografie poznat) – obdélný, čtvercový, polygonální, oválný
Typ stropu – štukový, kazetový, povalový, záklopový…
Podlahy – parketová, prkenná, mozaiková…, umístění oken, dveří, povrchová úprava stěn
Výzdoba stěn – obrazy, trofeje, závěsné skříňky
Osvětlení místnosti – lustr, lampy nástěnné, lampy stojací
Nábytek – sedací nábytek, odkládací, dekorativní
Textilní vybavení – tapety, závěsy, koberce
36
Obr. 15: Historický interiér 
(mobiliární fond zámku 
Konopiště).
Příklad popisu interiéru zařízené místnosti:
Pohled do interiéru na dvě stěny zařízené obývací místnosti pravoúhlého tvaru, jejíž stěny 
jsou pokryty tapetou s květinovým dekorem uspořádaným do svislých pruhů. Dolních cca 80 cm 
stěny kryje dřevěné táflování. V každé ze stěn zachycených na fotografii jsou osazeny dvoukřídlé 
kazetové dveře s pravoúhlým profilovaným ostěním. Strop místnosti je plochý s nízkým fabionem 
nad profilovanou římsou, pod kterou probíhá lanko k zavěšení obrazů. Podlahu kryjí kusové 
koberce, materiál vlastní podlahy nelze z fotografie určit.
Na stěnách nad každými dveřmi visí na obvodovém lanku po jednom květinovém zátiší, rohu 
místnosti dominují dva portréty (muž a žena) zavěšené mezi menšími krajinomalbami a dalšími 
obrazy. Pod obrazem muže je zavěšen vějíř. V rohu místnosti stojí malá vyřezávaná skřínka – 
skleník, druhý, menší stojí na stolku vedle dveří vlevo. Mezi nimi je umístěna čalouněná sedací 
souprava sestávající z pohovky a tří křesel kolem obdélného stolku s prohnutýma nohama. Vlevo 
v okraji záběru část dalšího křesla. Interiér doplňují stolky s květinami. V pravém dolním rohu 
záběru vedle dveří stojí kufřík a je zachycena část odkládacího nábytku.
Ze stopu je zavěšen šestnáctiramenný (?) elektrifikovaný lustr, vlevo u dveří stojací lampa 
s látkovým kloboukem.
 
 37
Obr. 16: Portrét aranžova-
ný v interiéru (mobiliární 
fond zámku Konopiště).
Příklad popisu portrétu aranžovaného v interiéru:
Portrét pořízený v zařízeném interiéru obývací místnosti. V levé části záběru žena sedící v čalou-
něném křesle ušáku s vyřezávanou konstrukcí, pravá ruka zdobená náramkem spočívá na klíně, 
levá na područce křesla. Žena má na sobě dlouhé šaty s fiží pod krkem a dlouhé vlasy vyčesané 
do širokého, ale plochého zapleteného účesu. Vpravo od křesla oválný stolek na čtyřech prohnutých 
nohách spojených plochou trnoží s piniovou šiškou. Na stolku váza s květinami (chryzantémy), 
před ní dva obrázky ve stojacích rámečcích a menší světlá vázička. Na kraji stolu leží kniha. 
Vzadu za stolkem čalouněná pohovka se dvěma polštáři. Stěny místnosti jsou potažené tapetou 
s velkoraportním vzorem. Vlevo nahoře na kartuši osazen zvonek na přivolání služebnictva. Nad 
pohovkou v obdélných úzkých rámech dva obrazy – vlevo neidentifikovatelný námět, vpravo stojící 
muž. Podlaha je kryta kobercem. Vlevo dole značeno Kosel. Pod fotografií tištěný nápis Herzogin 
von Hohenberg.
Následně může být základní popis rozšířen o interpretační rovinu, ve které se již proje-
vují specializované znalosti zpracovatele, např. o dobové módě, historické zeleni, rodových 
vazbách apod., jež mohou upřesnit také dříve zpracované údaje o dataci či mísním určení 
fotografie.
38
Doplňující údaje
Zpracovatel evidenčního listu, datum jeho zpracování – rozumí se údaje identifikující od-
borného pracovníka, který pořizoval záznam. Údaje se doporučuje uvádět v souladu se soubory 
národních autorit.33) Datum může být uvedeno dle zavedených zvyklostí příslušné instituce.
Odkazy na literaturu – uvádíme dle platných citačních norem.
Stav předmětu – rozumí se fyzický stav historické fotografie, jejího nosiče i adjustace.
Poznámky – rozumí se např. informace o restaurování, konzervaci apod., případně další 
údaje, které nelze vtělit do ostatních rubrik evidenčního záznamu.
33) viz: http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR9902/9902071.html
 39
5. Odborné číselníky
Bez ohledu na používaný evidenční systém je efektivní a praktické, aby všichni uživatelé 
konkrétního pracoviště (instituce) zvolili jednotnou terminologii a jednotnou strukturu zá-
znamu. Cílem je zamezit pojmenování stejné věci několika různými způsoby, což následně 
ztěžuje především možnosti vyhledávání a třídění. Např.: fotografie zachycuje muže a ženu 
stojící v ateliéru. Nabízí se několik základních názvů předmětu: dvojportrét, portrét muže a ženy, 
portrét páru, dva lidé v ateliéru, manželský pár, stojící pár apod. Není důležité, ke kterému 
z nich se uživatel přikloní, ale je nezbytné následně zvolené označení důsledně dodržovat při 
charakterizaci stejného nebo obdobného záběru v budoucnu.
Je třeba se vyvarovat označení, které vychází ze subjektivní domněnky. Např. pokud není na 
fotografii připsáno, že jde o manžele, nelze uvádět, že jde o manželský pár. Jako nejobjektivnější 
se nabízí označení portrét muže a ženy.34) Skutečnost, že jde o ateliérový portrét, uvádíme až 
následně.
Fotografie zachycuje pohled do městské ulice, do zahrady, na hory, momentku z lovu, osob 
při sportu a dalších volnočasových aktivitách apod. Opět je nutné zvolit jednotící hledisko pro 
názvy těchto skupin záběrů. Např. zvolíme základní označení lov a následně upřesníme, že jde 
o Ferdinanda d’Este na lovu na Konopišti.
Doporučené členění a upřesňování názvu předmětu je od obecného k detailnějšímu. Základní 
označení předmětu by mělo rozlišovat, jde -li o pozitiv, negativ, diapozitiv, filmový pás apod.
Následující příklady číselníků jsou doporučením, jak by mohla vypadat struktura třídění pro 
historický fotografický materiál v počítačové databázi podle témat (typů) záběru. Předkláda-
ný postup jen sděluje informaci, jak k třídění přistupovat podle badatelského zájmu či priorit 
sběratele, a je samozřejmé, že sbírka s jiným zaměřením, např. na historický oděv, portrétní 
fotografii či výhradně na architekturu, bude mít podrobněji rozpracované větvení číselníků 
podle těchto individuálních potřeb.
Návrh základního třídění fotografického a filmového materiálu:
Předmět fotografie monochromatická
barevná         
negativ monochromatický
barevný     
diapozitiv monochromatický
barevný         
filmový pás monochromatický
barevný         
...
 
34) V případě, že zpracovatel záznamu má ověřené informace, že jde o konkrétní osoby, může další upřesnění identifikace 
použít, avšak s uvedením zdroje.
Kapitola 5
40
Základní téma (typ tématu záběru):35  
Architektura 
a různé typy 
staveb
církevní a sakrální stavby35) fara exteriér hlavní průčelí
zahradní průčelí
…
interiér schodiště
domácí kaple
…
kaple
kostel
klášter
loreta
synagoga
zvonice
…
feudální sídla hrad
tvrz
zámek
…
funerální stavby hrob
hrobka
hřbitov
márnice
kostnice
krematorium
mauzoleum
…
dopravní stavby benzínová pumpa
depo
garáž
lodní přístav
most
lanovka
lávka
letiště
silnice
35) U všech následujících staveb, do kterých lze vstoupit, je možné dále třídění na exteriér a jeho charakteristické 
znaky, interiér a jeho jednotlivé místnosti či prvky. Stejně tak lze dále členit další příklady podle charakteru sbírky 
a badatelských zájmů, či funkce stavby pokud je nám známá, nebo ji lze z fotografie určit.
 41
zdymadlo
železniční stanice
železniční trať
…
obytné stavby dům městský
venkovský
statek
vila městská
venkovská
…
kulturní a společensky užívané amfiteátr
botanická zahrada
divadlo
filmové ateliéry
galerie
hudební pavilón
kino
knihovna
muzeum
obchodní dům
restaurace
penzion
společenský dům
výstaviště
zoologická zahrada
…
lázeňské a zdravotnické stavby hospic
kolonáda
lázeňský dům
lázeňský pavilon
lázeňský pramen
lékárna
invalidovna
nemocnice
sirotčinec
starobinec
…
42
stavby pro sport a volnočasové 
aktivity
hřiště
jízdárna
koupaliště
loděnice
míčovna
stadión
tělocvična
závodiště
...
stavby pro turistiku chata
rozhledna
vyhlídka
… 
úřední a správní budovy archív
banka
celnice
mincovna
ministerstvo
pojišťovna
pošta
radnice
soudní budova
věznice
…
vodohospodářské stavby jez
kašna
přehrada
rybník
vodárna
vodojem
…
vojenské a opevňovací stavby brána
kasárna
městské opevnění
pevnost
strážnice
zbrojnice
…
 43
vzdělávání a výzkum meteorologická stanice
planetárium
seminář
škola
školka
univerzita
výchovný ústav
…
zemědělské a průmyslové stavby cukrovar
elektrárna
hlubinný důl
holubník
hřebčín
lihovar
mlýn
ovčín
sladovna
palírna
pila
pivovar
plynojem
továrna
vinný sklep
zahradnictví
…
44
Specialista na kulturu odívání může při tvorbě databáze například vycházet z následujícího členění:
Oděv civilní denní
vycházkový
společenský
dvorský
... 
církevní denní
liturgický
řádový benediktinský
dominikánský
františkánský
premonstrátský
...
…
pracovní montérky
plášť
zástěra
...
speciální křestní
svatební
smuteční
kostým, převlek
 
 
alegorický
divadelní
maškarní
...
…
sportovní automobilový
jezdecký
lovecký
plavecký
tenisový
...
kroj lidový
měšťanský
etnický
…
 45
uniforma ceremoniální
úřednická
vojenská
livrej
stejnokroj 
…
Zájemce o volnočasové aktivity našich předků a předchůdců může například zvolit třídění:
sport šerm
golf
cyklistika
bruslení
box
lyžování
tenis
kriket
fotbal
curling
bobování 
sáňkování
…
ostatní aktivity automobilismus
divadlo
karneval
lov
malování
piknik
procházka
projížďka na koni
vyšívání
zahradničení
hraní her
četba
poslech hudby
cestování
…
46
Návrh číselníku pro použitý materiál:
ADJUSTACE, PASPARTA (materiál, na kterém je fotografie 
nalepena, nebo který tvoří její rámec)
karton
kůže
papír
polokarton
samet
semiš
...
NOSIČ – podkladový materiál samotného fotografického 
obrazu
kámen
papír fotografický měkký
polokarton
tvrdý
…
plast (acetát, celuloid, nitrát)
plech
porcelán
sklo
CITLIVÁ VRSTVA (materiál se vztahuje k negativu i poziti-
vu i filmu) emulze
albuminová
bromidová
bromostříbrná
kolodiová
orthochromatická
želatino-stříbrná
želatinová
….
Návrh číselníku pro použitou techniku (která se objevuje na jednotlivých složkách fotografického 
materiálu):
ADJUSTACE, PASPARTA (materiál, na kterém je fotografie  
nalepena, nebo který tvoří její rámec)
písmo ruční
ražení
tisk/potisk
tlačení
zlacení
…..
NOSIČ – podkladový materiál samotného fotografického 
obrazu
tisk/potisk
tlačení
písmo ruční
 47
ražení
zlacení
…..
FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY 36) albuminový proces
ambrotypie
autochrom
bromolejotisk
carbro
daguerrotypie
diapozitivy
ferrotypie
gumotisk
heliografie
chromofotografie
chromované klihoviny
kalotypie
koláž 
kolorování
kyanotypie
mokrý kolodiový proces
montáž
olejotisk
pannotypie
platinotypie
reprodukce
slaný proces
světlotisk
stereofotografie
suché želatinové desky
světlotisk
tónování
uhlotisk (=pigment)
woodburytypie
…..
36
36) Jako výchozí podklad pro tvorbu číselníku tohoto typu lze například použít přehled historických fotografických 
technik uvedený v publikaci Pavla Scheuflera: Historické fotografické techniky. Praha 1993, http://www.scheufler.
cz/cs-CZ/files/2433/HistTechniky.pdf 
48
Závěr
Výzkum problematiky popisné a obrazové dokumentace historického fotografického mate-
riálu ukázal, že v současné době všechny paměťové instituce k evidenci fondů a sbírek využí-
vají elektronické evidenční systémy. Jsou však velmi různorodé co do technických možností, 
skladby informací i možností uživatelského využití. Evidence byla oproti původním papírovým 
kartotékám značně zpřehledněna, ale přetrvávající nejednotnost v elektronických systémech 
a používané terminologii znesnadňuje přístup k informacím, jejich třídění a vyhledávání pro 
odborné a specializované zpracování. Projevila se absence jednotné metodické pomůcky při 
evidenčním a odborném zpracování historického fotografického materiálu, která by pomohla 
tyto potíže překonat i při zachování různorodosti používaných softwarů. Po analýze a komparaci 
získaných informací předkládáme návrh optimální struktury a obsahu evidenčního záznamu, 
jehož respektování by mělo usnadnit evidenční i všestrannou odbornou práci s databázovými 
systémy paměťových institucí.
Metodika „Jednotná popisná a obrazová dokumentace historického fotografického materiálu 
v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů v příspěvkových organizacích 
MK ČR s cílem sjednocení definic a pojmosloví v oblasti historického fotografického materiálu 
v používaných evidenčních systémech a ulehčení uživatelského vyhledávání v nich“ je uživateli 
předkládána s vědomím, že rozvoj v oblasti hardware a software neustále postupuje. Lze však 
předpokládat, že základní principy způsobu a struktury záznamu poskytujícího objektivní věc-
nou informaci, možnost rychlého všestranného třídění a vyhledávání zůstanou stále platné.
Metodika se zabývá problematikou počítačového záznamu informací o historické fo-
tografii a popisem fyzické podstaty předmětu ve věcné rovině. Odborné interpretaci his-
torického fotografického materiálu je věnována Metodika „Interpretace fotografie z hle-
diska obsažených obrazových informací. Metodika maximalizace reálného využití in-
formací poskytovaných historickým fotografickým materiálem jako solitérní památkou 
a v kontextu používaných databázových systémů evidence pro prohloubení určení a poznání 
zobrazeného v každodenní praxi při identifikaci osob, míst, ateliérů apod.“
Závěr
 49
Literatura, prameny a elektronické zdroje
BAHLCKE, Joachim – EBERHARD, Winfried – POLÍVKA, Miloslav: Lexikon historických míst Čech, 
Moravy a Slezska. Praha: Argo 2001.
BARTOŠ, Josef – CHOBOT, Karel: Úvod do archivnictví pro historiky. Olomouc 1995.
BEZDĚK, Ladislav – FROUZ, Martin: Digitální a digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v praxi 
památkové péče. Edice Odborné a metodické publikace sv. 46. Praha: NPÚ 2014.
BIRGUS, Vladimír – SCHEUFLER, Pavel: Fotografie v českých zemích 1839–1999. Chronologie. Praha: 
Grada 1999.
BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub: Slovník památkové péče. Praha 1962.
Bulletin sekce památkové péče, vedoucího pracoviště vědecko-technického rozvoje 3. Praha: Státní ústav 
památkové péče a ochrany přírody 1986.
Bulletin sekce památkové péče, vedoucího pracoviště vědecko-technického rozvoje 4. Praha: Státní ústav 
památkové péče a ochrany přírody 1987.
CIGÁNEK, František: Spisová služba ve státní správě a v hospodářství. Praha 1967.
CÍSAŘ, Karel (ed.): Co je to fotografie? Praha 2004.
ČECHOVÁ, Gabriela a kol.: Archivní příručka. Praha: Archivní správa MV ČSSR 1965.
ČECHURA, Jaroslav (ed.) a kol.: Průvodce po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea. Praha 
1998.
DUFEK, Antonín – PÁTEK, Jiří – TRNKOVÁ, Petra: V plném spektru: fotografie 1841–2005 ze sbírky 
Moravské galerie v Brně. Brno: Moravská galerie 2011.
FASSATI, Tomáš: Manuál pro počítačovou dokumentaci sbírek. Obecné schéma muzejní dokumentace: 
struktura a terminologie informací o výtvarném umění s přihlédnutím k doporučení ICOM/CIDOC 
a systému DEMUS. Edice Muzejní obzory 3-4/1997. Praha: Asociace českých a moravskoslezských 
muzeí a galerií 1997.
HERMANN, Karel: Fotografický archiv. Příručka pro pracovníky letopiseckých komisí národních výborů, 
archiváře, vedoucí archivů různých korporací a fotografující pro archivní účely. Praha: ČFN 1947.
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia 2004.
JOHNSON, William S. – RICE, Mark – WILLIAMS, Carla: Dějiny fotografie. Od roku 1839 do současnosti. 
Praha: Taschen / Slovart 2010.
MAAS, Ellen: Die goldenen Jahre der Photoalben. Fundgrube und Spiegel von gestern. Köln: DuMont 
1982.
McCAULEY, Elizabeth Anne:  A.A.E. Disdéri and the Carte de Visite Portrait Photograph. New Haven: 
Yale UP 1985.
MAJTÁN, Milan: Názvy obcí Slovenskej republiky (Vývin v rokoch 1773–1997). Bratislava 1998. 
Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu, in: Zvláštní příloha k Sborníku 
archivních prací X, č. 2, 1960, s. 213–309.
RAMEŠ, Václav: Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha 2005.
ROUBÍK, František (ed.): Slovníček archivní terminologie. Praha: MV 1954.
SCHEUFLER, Pavel: Pražské fotografické ateliéry 1839–1918: I. 1839–1889. Praha: MMP 1987.
SCHEUFLER, Pavel: Pražské fotografické ateliéry 1839–1918: II. 1889–1918. Praha: MMP 1989.
SCHEUFLER, Pavel: Historické fotografické techniky. Praha 1993.
SCHEUFLER, Pavel: Galerie c. k. fotografů. Praha: Grada 2001.
SCHEUFLER, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918. Praha: AMU 2013.
SKOPEC, Rudolf: Fotografické vizitky, Československá fotografie 1971, č. 1, s. 5; č. 2, s. 53; č. 3, s. 101; 
č. 4, s. 149; č. 5, s. 197; č. 6, s. 245; č. 7, s. 290; č. 8, s. 341; č. 9, s. 387; č. 10, s. 437; č. 11, s. 485; č. 12, 
s. 533.
SVITÁK, Zbyněk: Úvod do historické topografie českých zemí. Brno: Masarykova univerzita 2014.
Topographisches Post-Lexikon. Wien 1861.
Literatura, 
prameny 
a elektronické 
zdroje
50
TRNKOVÁ, Petra: Podle přírody! Fotografie a umění v 19. století. Brno: Barrister & Principal 2014.
UHLÍKOVÁ, Kristina: Národní kulturní komise. Praha: Artefactum 2004;
UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.): Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum 2017.
VOLFÍK, Petr: Centrální evidence CastIS. Popis technického řešení a návod pro přístup k aplikaci. Verze 
0. 3. Praha 2013.
WALNE, Peter (ed.):  Dictionary of Archival Terminology [Dictionnaire de terminologie archivistique]. 
München – New York – London – Paris: Saur 1988.
WITTLICH, Filip a kol.: Interpretace fotografie z hlediska obsažených obrazových informací. Metodika 
maximalizace reálného využití informací poskytovaných historickým fotografickým materiálem jako 
solitérní památkou a v kontextu používaných databázových systémů evidence pro prohloubení určení 
a poznání zobrazeného v každodenní praxi při identifikaci osob, míst, atelierů apod. Edice Odborné 
a metodické publikace. Praha: NPÚ 2017.
Základní pravidla pro zpracování archivního materiálu. Praha: Archivní správa MV 1958.
https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/131833/monography.pdf
http://www.nm.cz/Katalogy-a-databaze/
http://www.castis.cz/
http://www.musoft.cz/museion/
http://www.citem.cz/2008/04/demus-oborove-moduly/
http://www.citem.cz/2007/10/demus-predstaveni/
http://www.bach.cz/
http://invenio.nusl.cz/record/204311?ln=cs
http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR9902/9902071.html
http://www.scheufler.cz/cs-CZ/files/2433/HistTechniky.pdf
51
Přílohy
Přílohy mají primárně posloužit jako praktická pomůcka při pořizování základního evi-
denčního (identifikačního) popisu předmětu tak, aby nebyly při záznamu opomenuty žádné 
údaje, umožňující v budoucnu památku identifikovat fyzicky a zařadit ji odborně do časových 
a historických souvislostí. Texty byly připraveny na základě zkoumání pramenného materiálu 
uloženého ve fondech zámeckých objektů NPÚ, v Archivu NTM, ve státních oblastních archi-
vech a ze sekundární literatury. Předkládané postupy byly v průběhu výzkumného projektu 
Historický fotografický materiál – identifikace, dokumentace, interpretace, prezentace, aplikace, 
péče a ochrana v kontextu základních typů paměťových institucí (DF13P01OVV007) autory ově-
řeny při identifikaci fondů fotografií a negativů, přípravě a realizaci výstav, odborných článků, 
publikací a dalších výsledků výzkumu.  Témata historické fotografie jsou natolik různorodá, 
že nelze postihnout celou jejich šíři. Vybraná témata jsou návodem, jak lze přistoupit k tvorbě 
praktických pomůcek i z dalších oblastí.
S přihlédnutím k historické a geografické podmíněnosti v našich zemích dostupných fondů 
jsou texty přizpůsobeny středoevropskému prostoru bývalé habsburské monarchie.
Přílohy
52
Reversy a aversy fotografií jako pomůcka datace a identifikace1)
Pavel Scheufler
Fotografie kromě vlastního obrazového sdělení nesou další informace, které umožňují bližší 
poznání a zařazení předmětu do dobového kontextu. Tyto informace mohou nést avers i revers 
fotografie nebo jejího podkladu.
Avers – přední strana celku nesoucího vyobrazení. Pojmem se rozumí i součást adjustace vlast-
ního nosiče obrazového záznamu. U negativů, diapozitivů, autochromu jde o stranu, na níž 
není citlivá vrstva.
Fotografie – v širším smyslu médium nesoucí světlocitlivý záznam, ať již negativ nebo 
pozitiv, který je většinou na neprůhledné podložce (nosiči), vzácněji i na transparentní 
(diapozitiv).
Revers – zadní strana fotografie nebo zadní strana kartonu, na kterém je nalepena fotografie, 
nebo zadní strana pevného adjustačního celku (krabičky, rámu, pasparty). U negativů a di-
apozitivů strana s citlivou vrstvou. Opak aversu – přední strany.
Základní terminologie čtení aversu a reversu fotografie:
Vytištěné texty
Opis (synonymum je přepis) – vytištěné texty na reversu nebo aversu provedené s výrobou 
kartonu. Při popisu fotografie se doporučuje je přesně (tj. i s vyznačením řádků formou //) 
ocitovat. Opis na aversu u snímků z doby do 1918 poměrně často uvádí jméno fotografa, 
například H. Eckert. Na reversech mohou být vytištěny ještě další doplňující údaje k osobě 
fotografa (adresa, pobočky, ocenění). U místopisných snímků bývá na aversu někdy vytiš-
těn i název zobrazené lokality. Vzácně se na reversech vizitek nebo kabinetek objevovalo 
vyobrazení ateliéru nebo plánek se zakreslenou polohou ateliéru. Mezi vyobrazeními nalez-
neme kompozice mající vztah k fotografii, slunci a umění, například fotografickou komoru, 
malířskou paletu, múzy, plakety otců fotografie, stylizované sluneční paprsky. Vzácným 
příkladem je, kdy vyobrazení manifestuje nějaký autorův postoj (např. u J. Mulače: Pod 
chřadnoucím stromem sedí lev a skomírající Čechie, které podává meč troubící anděl…).
Nápis – textové sdělení přímo ve vyobrazení aversu, provedené tedy do negativu, nebo texty 
ve vyobrazení na reversu. Na aversu se obvykle jedná o název zobrazené lokality, případně 
jméno fotografa, na reversu jde obvykle o nápisy na vyobrazení medailí, která odkazují 
na fotografova ocenění. Při popisu není nutné je citovat, je však vhodné uvést letopočet 
na vyobrazení medaile nejmladšího data, což v praxi znamená, že fotografie nemohla být 
adjustována před tímto datem.
Výrobce kartonu – bývá občas na kartonech drobným tiskem nenápadně uváděn a při popisu 
je vhodné tento fakt uvést, neboť může pomoci dataci. Zatí...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0438879.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Sommer Jan

Popis dokumentu:

Jednotná popisná a obrazová dokumentace historického fotografického materiálu v kontextu používaných elektronických evidenčních systémů v příspěvkových organizacích MK ČR s cílem sjednocení definic a
pojmosloví v oblasti historického fotografického materiálu v používaných evidenčních systémech a ulehčení uživatelského vyhledávání v nich, 2017. Alena ČERNÁ a kol. Odborné a metodické publikace, sv. 89, NPÚ ve spolupráci s NTM, FAMU a MG, Praha 2017, 140 s. ISBN 978-80-7480-077-1 (Texty: Alena Černá, Valburga Vavřinová, Pavel Scheufler, Petra Medříková,  Miloš Hořejš, Lenka Vaňková, Radek Polách, Veronika Pilná, Přemysl Krejčiřík, Jan Hozák, Petr Kliment, Michaela Hrubá, Libuše Ruizová, Monika Hocková, Filip Wittlich, Libor Jůn, Martina Novozámská). Metodika je určena pro odborné pracovníky paměťových institucí, zabývajícími se tematikou péče a ochrany historického fotografického materiálu. Cílovými skupinami jsou příspěvkové organizace zřízené MK ČR spravující historický fotografický materiál (muzea, galerie, Národní památkový ústav) a také organizace a instituce s historickým fotografickým materiálem, které mají jiného zřizovatele.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

5470122 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Sommer Jan;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; metodika; NAKI; fotografie historické;

Datum vzniku:

2017

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt nelokalizovatelný

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Žádost o užití