Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

/offH
Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 22.06.201610:18:47
č i NPU-310/49750/2016
Listu: 1 Příloh: 14
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelnafeinkcr.cz
České dráhy, a. s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/22, 110 15 Praha - Nové Město 
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 
Ing. Ivo Kaderka, Hostavická 34/14, 198 00 Praha 14, Hloubětín
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne:
MK 69474/2015 OPP Mgr. Alena Pavlůsková / 435 3.12.2015
v
Věc: Řízení o prohlášení železniční stanice Martinice v Krkonoších za kulturní památku 
- rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 6536/2013 OPP, 
č. j. MK 69474/2015 OPP ve výše uvedené věci.
Mgr. Perlra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
M IN IS T E R S T V O  KU LTU RY
Maltézské náměstí 471/1
IČ: 00023671 |H]
Příloha: Rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 6536/2013 OPP, č. j. MK 69474/2015 OPP 
ze dne 3. 12. 2015.
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odb. pracoviště v Liberci
Městský úřad Jilemnice , úsek státní památkové péče
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111
118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: ( i  .z&u
za správnost:. ( a ' '  ¦ \ XS
V Praze dne 3. 12. 2015 
Č.j.M K 69474/2015 OPP 
Sp. zn. MK-S 6536/2013 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
areál železniční stanice Martinice v Krkonoších včetně technického vybavení za kulturní 
památku. Součástí tohoto souboru jsou:
na k. ú. Martinice v Krkonoších:
• Staniční zabezpečovací zařízení v objektech čp. 93 na st. p. č. 18/8, stavědel č. 1 a č. 2 
na p. p. č. 814/1 a další prvky včetně drátovodů, všech mechanických návěstidel a 
mechanických závor s předzváněěem „Trojlístek“
Předvést ve směru od Jilemnice na p. p. ě. 1181/4 
Výpravní budova ěp. 93 na st. p. č. 18/8 
Krytá nástupištní veranda na st. p. č. 18/8 a na p. p. č. 814/1 
Stavědlo č. 1 nap. p. č. 814/1 
Stavědlo č. 2 nap. p. č. 814/1 
Lokomotivní remíza bez čp. na st. p. č. 18/14 
Vodní jeřáby a popelová jáma na p. p. č. 814/1 
Vodárna bez čp. na st. p. č. 18/5
Studna u vodárny a okolní kamenné opěrné zdi na p. p. č. 814/1 
Skladiště čp. 107 včetně nakládací rampy na st. p. č. 18/9 
Strážní domek čp. 96 na st. p. č. 18/11 
Zděná kůlna bez čp. na st. p. č. 18/12 
Dva dvoukolejné kamenné klenuté mosty na p. p. č. 814/1
Uspořádání kolejiště v rámci železniční stanice -  sypaná nástupiště, koleje, výhybky 
na p. p. č. 814/1
pozemky st.p.č. 18/5, 18/8, 18/9, 18/11, 18/12, 18/14, 429 a p.p.ě. 814/1, 
v k. ú. Martinice v Krkonoších
Předvést ve směru od Chlumce nad Cidlinou na p. p. č. 1673/1 na k. ú. Roztoky 
u Jilemnice yjJL
Předvést ve směru od Trutnova na p. p. č. 1864/1 na k. ú. Horní Branná
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče 
n e p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
objekt sociálního zařízení bez čp. na st. p. č. 429, jednokolejný nýtovaný ocelový most 
nap. p. č. 1181/3 a 1181/4, výkolejky a osvětlovací stožáry na p. p. č. 814/1 v areálu 
železniční stanice Martinice v Krkonoších, vše v k.ú. Martinice v Krkonoších, za kulturní 
památku
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, jsou účastníky řízení:
České dráhy, a. s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/22, 110 15 Praha - Nové Město, 
IČO: 709 94 223
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, 
IČO: 709 94 234
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky do kopie 
katastrální mapy.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo podnět Obce Martinice v Krkonoších, na prohlášení areálu 
železniční stanice Martinice v Krkonoších včetně technického vybavení za kulturní památku. 
Odůvodněním podnětu bylo:
.Areál stanice je nedílnou součástí obce Martinice v Krkonoších a její historie. Železniční 
stanice jako komplex budov a systém funkčního staničního zabezpečení je živou ukázkou 
historie, která se dožila současnosti v téměř nezměněné podobě. Srovnatelný funkční celek se 
díky probíhající automatizaci železnice v České republice již  dnes nevyskytuje a jeho význam 
je jednoznačně nadregionální, celostátní. Výjimečnost stanice, coby kulturního statku 
dokládajícího způsob výstavby, provozování, organizace a návěstění dráhy, spočívá v dnes již  
unikátní celistvosti dochovaných budov a zařízení, navíc z větší části provozovaných, tj. se 
zajištěným využitím a původní funkční náplní. Je unikátní zejména počtem a rozmanitostí 
mechanických návěstidel, naprostou raritou jsou návěstidla seřaďovací.
Pro svoji dochovanou podobu a jedinečnost je  vyhledávaným cílem návštěv odborné i laické 
veřejnosti.,,
Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
Popis dle návrhu:
Železniční stanice Martinice v Krkonoších je komplexem historických budov a původního 
technického zařízení, včetně zabezpečovacího. Podobně Zachovalá stanice nemá na území 
České republiky obdoby.
Součástí stanice jsou následující objekty a vybavení, které se navrhují k památkové ochraně: 
Výpravní budova, objekt sociálního zařízení, stavědla č. 1 a 2, lokomotivní remíza, vodárna 
se studnou, vodní jeřáby, popelová jáma, skladiště s nakládací rampou, strážní domek č. 60 se
2
zděnou kůlnou, osvětlovací stožáry a dva dvoukolejné obloukové mosty. Detailní popis 
veškerých staveb a zařízení stanice je uveden v příloze Č. 1. Základní údaje, historie, budovy a 
další zařízení.
Stanice je vybavena unikátním, Zachovalým a v plném rozsahu funkčním Systémem 
zabezpečení. Jedná se o elektromechanické zabezpečovací zařízení 2. kategorie 
s mechanickými návěstidly. Srdcem je řídící pult v dopravní kanceláři výpravčího, který dává 
elektricky pokyny jednotlivým stavědlům, kde jsou umístěny výhybkářské přístroje. 
Signalista pak ovládá mechanicky pomocí pák jednotlivá návěstidla, výhybky a samostatně 
ovládá závory na přejezdu P 4505v km 88,734 na roztockém/jilemnickém zhlaví stanice.
Stanici vystavěla společnost Rakouská severozápadní dráha (ÓNWB, Ósterreichische 
Nordwestbahn) při výstavbě trati Velký Osek (km 0,000) - Trutnov-Poříčí (km 128,972). 
První dva úseky dráhy (Velký Osek - Ostroměř a Kunčice n. L. - Trutnov-Poříčí) byly 
zprovozněny 21. 12. 1870. Zbývající úsek (Ostroměř - Kunčice n. L.), na kterém leží i 
žst. Martinice v Krkonoších, byl uveden do provozu 1. 6. 1871. Rakouská severozápadní 
dráha byla privátní železniční společností, jejíž síť se nacházela na území dnešní České 
republiky a Rakouska. Za dobu své existence v letech 1869 - 1909 firma vybudovala 1398 km 
železničních tratí. Jednalo se tak o jednu z největších dopravních společností v Rakousku - 
Uhersku.
Rozvoj textilního a sklářského průmyslu v údolí podél Jizery v západních Krkonoších si 
vyžádal výstavbu lokální trati Martinice v Krkonoších - Rokytnice nad Jizerou. Stavbu 
inicioval a financoval lokální vizionář a mecenáš Jan Nepomuk František hrabě Harrach. 
Provoz byl zahájen 7. 12. 1899 akciovou společností Místní dráha Jilemnice - Rokytnice.
V rámci výstavby místní dráhy bylo rozšířeno kolejiště žst. Martinice v Krkonoších a byla 
zvětšena přijímací budova. Obě nej významnější stavební etapy popisuje dobová projektová 
dokumentace, která je součástí přílohy č. 3 DVD s fotodokumentací současnosti a historie 
stanice, původní projektová dokumentace.
Stanice původně nesla název Jilemnice (Starkenbach), po několika letech provozu místní 
dráhy byla přejmenována na Jilemnice - Martinice (Starkenbach - Martinitz) a 1. 6. 1921 
na Martinice.
V důsledku územních změn v roce 1938 se posunuly hranice Velkoněmecké Říše /Sudet/ 
až do Martinic. Tím se stanice stala přechodovou nejprve pro II. Republiku československou a 
po 15. 3. 1939 pro Protektorát Čech a Moravy. Byl zde zřízen celní úřad a pasová kontrola. 
Celní úřad tu setrval až do zrušení celního opatření mezi Protektorátem Čechy a Morava a 
ostatní říší. Pasová kontrola v Martinicích zůstala až do revoluce tj. 3. 5. 1945, prováděná 
však byla pouze orgány německými. Protože byla stanice nejen stanicí přechodovou, ale i 
výměnnou, přebíraly zde německé čety vlaky pokračující z Protektorátu do ostatní říše.
Těsně po druhé světové válce bylo ve stanici zřízeno elektromechanické staniční 
zabezpečovací zařízení, které nahradilo původní jednodušší systém zabezpečení s bubnovými 
klíčovými přístroji. Výstavba byla zahájena v červnu 1946 na kunčickém zhlaví. Tam bylo 
dílo předáno provozu 10. 12. 1946. V dubnu 1947 byla zahájena výstavba stavědla ě 2. Stavba 
byla v jejím průběhu několikrát přerušena pro nedostatek pracovních sil. Nakonec bylo 
kompletní elektromechanické zabezpečení ve stanici uvedeno do provozu 9. 6. 1948 a slouží 
dodnes.
Městský úřad Jilemnice, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán památkové 
péče, ve svém dopise ze dne 4. 9. 2013, č. j. MUJI 3406/2013 ROZ, vyjádřil s prohlášením 
předmětné věci za kulturní památku souhlas, a to s následujícím odůvodněním: „ V železniční 
stanici v Martinicích v Krkonoších je dochováno původní staniční technické vybavení, budovy
3
a zařízení sloužící v minulosti parnímu provozu a další stavby využívané dříve v železniční 
dopravě (skladiště apod.). V jedné stanici zůstala zachována zařízení parního i motorového 
železničního provozu. V hlavní budově je dochováno poválečné technické vybavení dopravní 
kanceláře výpravčího, některá železniční zařízení (závory, stavědla) jsou ovládána 
mechanicky. Mezi staniční zajímavosti patří zachovaná a dodnes používaná mechanická 
návěstidla. Jsou zde nejen odjezdové mechaniky pro běžné odbavení vlaků, ale i původní 
„grány“, tedy mechanická návěstidla pro posun.
Nádražní budova je  v poměrně dobrém stavebnětechnickém stavu, ale nese stopy novodobých 
zásahů. Nejcitelnější je výměna dřevěných okenních a dveřních výplní za plastové. Fasády 
objektů stavědel jsou zateplené, rovněž došlo k výměně oken (u stavědla č. 1 za plastová). 
Vodní jeřáby s vodárnou jsou nyní mimo provoz, nicméně tvoří autentický soubor zařízení 
pro parní provoz. Oba objekty skladišť č.p. 107 jsou ve značně neutěšeném stavu z důvodu 
dlouhodobé neúdržby. Objekt celodřevěného skladiště byl v nedávné minulosti částečně 
opraven. Naprosto degradované dřevěné konstrukce byly nahrazeny novými rovněž dřevěnými 
prvky, zcela nefunkční lepenková střecha a dožilé prkenné bednění bylo nahrazeno krytinou z 
ve Ikofor mátového vlnitého plechu. U zděného skladiště byla odstraněna rampa 
z pískovcových kvádrů na severní straně objektu.
Kulturně historickou hodnotu má bezesporu soubor veškerého staničního technického 
vybavení - drátovody, návěstidla, mechanické závory, výhybky, zařízení pro parní provoz 
(vodní jeřáby, vodárna s příslušenstvím a popelová jáma) a technické vybavení dopravní 
kanceláře, stavědla a jejich technické vybavení apod.), kolejiště, mosty apod. Vyjmenovaná 
zařízení tvoří spolu se stavebními objekty (výpravní budova, strážní domek, vodárna atd.) 
nedílný autentický celek. “
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j. KULK 3783/2013 ze dne 29. 5. 2013, prohlášení uvedené věci za kulturní památku 
doporučil. „Železniční stanice Martinice v Krkonoších je  unikátní a výjimečná 
co do zachování původního staničního technického vybavení - jedná se především o 
návěstidla všech druhů, výhybky atp. a na to navazující drátovody, staniční a traťové 
zabezpečení, ale také vodní jeřáby či popelová jáma - ale i staveb žst. Martinice, tj. samotné 
výpravní budovy, stavědel, lokomotivní remízy a strážního domku, neboť toto technické 
xybavení, ale i zázemí stanic (jako je  vodárna, lokomotivní remíza) dnes kvapem mizí. 
V současné době se předpokládá, že vlakový provoz bude víceméně ovládán elektronicky a 
nikoliv mechanicky, tj. technická zařízení, která potřebují lidskou obsluhu, budou odstavena a 
definitivně z železničního provozu na našem území zmizí. Současně s technickým vybavením 
vyžadujícím lidskou obsluhu mizí z železničního provozu také budovy, které již pro současný 
provoz železnice nejsou potřeba, jedná se především o vodárny, které sloužily parnímu 
provozu. Parní provoz byl zrušen koncem 70. let 20. století, pokud jsou dnes parní vlaky 
používány, doplňuje se jim voda z jiných zdrojů (většinou z hasičských cisteren SŽDC, neboť 
podnikový hasiči SŽDC většinou zajištují při těchto příležitostech i bezpečný provoz parních 
lokomotiv), tj. nejsou potřeba ani vodní jeřáby, jak tornu bývalo v minulosti. V současnosti 
nejsou většinou využívány i další budovy, jako skladiště, na mnohých místech tyto budovy 
zanikly už zcela, a to. že se v železničním provozu vyskytovaly, dnes dokládají jen rampy, které 
po nich na nádražích zůstávají. Zanikají i lokomotivní remízy a výtopny, které již  v současném 
železničním provozu též postrádají svůj účel. Dále mizí veškerá mechanická návěstidla, která 
jsou v současnosti nahrazována technikou, která se dá ovládat dálkově - elektronicky, 
podobně je  tornu u zabezpečení železničního provozu na tratích. Všechny tyto atributy 
parního (později motorového) železničního provozu jsou na železniční stanici Martinice 
v Krkonoších zachovány, jedná se o velmi autentický celek, jednak je tu dochován celý soubor 
budov, sloužící obsluze železničního provozu - typická je  hlavní budova, která se shoduje svým
4
slohem s dalšími výpravními budovami tehdejší Rakouské severozápadní dráhy - a jednak je  
zachováno poválečné elektro-mechanické vybavení dopravní kanceláře výpravčího, která 
elektricky dává pokyny jednotlivým stavědlům, kde jsou umístěny výhybkářské přístroje. 
Jednotlivá návěstidla, výhybka a samostatně závory na roztockojilemnickém zhlaví stanice 
jsou ovládána mechanicky signalistou. Elektro-mechanické ovládací soustavy stanic byly 
v 50. letech 20. století nahrazovány novější reléovou ovládací soustavou původně používané 
pruskými drahami.
V současnosti je žst. Martinice vyhledávaným místem fotografování pro milovníky a znalce 
železničního provozu, neboť je  to jedna z mála stanic vybavených ještě mechanickými 
návěstidly, výhybkami apod. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věcí navržených 
na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 
Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se před vydáním 
rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. 
Zástupce Českých drah se se spisem seznámil 25. 10. 2013, zápisem do protokolu požádal 
o přerušení řízení do projednání věci v Komisi pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy při Generálním ředitelství NPÚ. Ministerstvo kultury požádalo ostatní 
účastníky o vyjádření k návrhu na přerušení. Správa železniční dopravní cesty, s.o. se však 
nevyjádřila a proto nebylo možné řízení přerušit, neboť k přerušení řízení z moci úřední je 
třeba souhlasu všech účastníků řízení. Zástupce Správy železniční dopravní cesty se 
s obsahem spisu seznámil 20. 11.2014. Pan Kaderka svého práva nevyužil.
Dne 27. 3. 2014 obdrželo Ministerstvo kultury stanovisko Národního památkového ústavu, 
Generálního ředitelství, č.j. NPÚ-310/22136/2014:
„ V návaznosti na jednání Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční 
dopravy, zřízenou generální ředitelkou Národního památkového ústavu, které se konalo dne 
26. 11. 2013, se uskutečnila pochůzka na místě v areálu železniční stanice Martinice 
v Krkonoších dne 19. 2. 2014 za účasti zástupců místní samosprávy a zástupců kulturní sféry 
regionu, zástupce MK ČR a památkové péče, zástupců legislativně příslušných organizací ČD 
a SZDC, Národního technického muzea a pracovníků železniční stanice Martinice 
v Krkonoších.
Jedním ze závěrů jednání Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční 
dopravy byla shoda na unikátnosti elektromechanického zabezpečovacího zařízení železniční 
stanice Martinice v Krkonoších a hledání nej optimálnější cesty k jeho záchraně. Po prohlídce 
železniční zastávky a seznámení se s vlastním elektromechanickým staničním zabezpečovacím 
zařízením bylo konstatováno, že zařízení je z hlediska památkové péče jedinečné a bezesporu 
nadregionálního významu.
Vzhledem ke skutečnosti, že návrh na prohlášení železniční stanice Martinice v Krkonoších 
byl MK CR zaslán a za jeho zpracování vyslovil pochvalu i předseda železniční komise 
Ing. Mojmír Krejčiřík, nepovažujeme za nutné zasílat celý přepis návrhu.
Na základě prohlídky a ověření si unikátnosti zařízení včetně srovnání se zahraničními 
příklady doporučujeme prohlásit areál železniční stanice Martinice v Krkonoších za kulturní 
památku.
Odůvodnění:
Areál železniční stanice Martinice v Krkonoších je  z hlediska památkové péče zcela unikátní 
soubor celostátního významu. Vycházíme-li z předpokladu, že technická památka by měla být
5
v optimálním případě tvořena nejen vnější schránkou, tedy dochovanými budovami a objekty, 
ale také dochovanou a funkční technologií, pak je žst. Martinice v Krkonoších zcela 
učebnicovým příkladem takové památky.
Primárním důvodem pro navrhovanou památkovou ochranu je existence kompletního - ve své 
úplnosti na území republiky nikde jinde nedochovaného - elektromechanického staničního a 
zčásti též traťového zabezpečovacího zařízení s mechanickými návěstidly. Zařízení se nachází 
v historických budovách, které jsou samy o sobě - zejména v případě výpravní budovy 
s dopravní kanceláří - z architektonického hlediska hodnotné a dokládají vývoj železniční 
stanice. Její obraz výrazným způsobem spoluvytváří další objekty a zařízení, nacházející se 
v jejím obvodu; dřevěné a zděné skladiště, objekty stavědlových věží, jako doklad provozu 
parní trakce pak vodárna s dochovanou nádrží a studnou, vodní jeřáby a popelové jámy. Rádi 
bychom zdůraznili, že památková hodnota spočívá právě v této komplexnosti, dnes již  
v železniční síti České republiky ojedinělé a rychle zanikající. Je nepochybně ve veřejném 
zájmu, aby alespoň jedna stanice na území republiky zůstala zachována pro budoucí generace 
jako ukázka systému stavění a zabezpečení vlakové cesty, zde navíc ve „schránce“ 
architektonicky hodnotného celku. Existence stávající zabezpečovacího zařízení v železniční 
stanici není v rozporu s dopravními předpisy správce železniční infrastruktury a plánovaná 
automatizace trati Chlumec n. Cidlinou - Trutnov hl. n. nemusí být s jeho zachováním v kolizi. 
Jsme toho názoru, že správce infrastruktury by se naopak mohl touto stanicí v budoucnu 
pyšnit a prezentovat j i  v rámci svého public relations.
Závěrem připomínáme, že představitelé místní samosprávy zachování zařízení podporují, 
vytvářejí pro budoucí prezentaci a zapojení do místní ekonomiky prostředí a pozitivně pak 
ovlivňují i dlouhodobé perspektivy zachování statku.
Z hlediska odborného je pak deklarována ochota ČVUT Fakulta dopravní pomoci při hledání 
a realizaci konkrétního technického řešení, které zachování elektromechanického zabezpečení 
za řízení vyžaduje. “
Stanovisko NPÚ GŘ bylo zasláno účastníkům řízení.
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, reagovala vyjádřením zn. 15017/2014- 
013, ze dne 16. 4. 2014. „Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (dále SŽDC) 
obdržela dne 3. 4. 2014 oznámení odboru památkové péče Ministerstva kultury ČR o doplnění 
podkladů ve věci řízení o prohlášení železniční stanice Martinice v Krkonoších za kulturní 
památku (spis.zn. MK-S 6536/2013 OPP). Podklady řízení byly doplněny o stanovisko 
Národního památkového ústavu, generálního ředitelství (dále NPÚ), ve kterém je mimo jiné 
uvedeno, že existence stávajícího zabezpečovacího zařízení v železniční stanici není v rozporu 
s dopravními předpisy správce železniční infrastruktury a že plánovaná automatizace trati 
Chlumec nad Cidlinou - Trutnov nemusí být s jeho zachováním v kolizi. Stanovisko NPÚ se 
kromě jiného opírá o závěry vyplývající z pochůzky v areálu železniční stanice Martinice 
v Krkonoších, která se uskutečnila 19. 2. 2014, kde však nebyli přítomni zástupci SŽDC mající 
na starosti zabezpečovací zařízení. Domníváme se, že celá věc je  natolik komplikovaná, 
že vyžaduje podrobnější rozbor - zejména ve spojitosti s platnou legislativou a zpětnou vazbou 
na povinnosti SŽDC, jako provozovatele a vlastníka dráhy. V následujícím textu se proto 
budeme snažit tuto problematiku vice přiblížit.
Železniční stanice Martinice v Krkonoších leží na celostátní dráze Chlumec nad Cidlinou - 
Trutnov. Stávající stav z hlediska zabezpečení stanice je následující: stanice je  vybavena 
elektromechanickým staničním zabezpečovacím zařízením se stavědlem vz. 5007, 
s mechanickými hlavními a seřaďovacími návěstidly a mechanickými přestavníky ovládanými 
prostřednictvím drátovodů. V obvodu železniční stanice se dále nachází mechanické 
přejezdové zabezpečovací zařízeni v km 88,734 druhu PZM 2 s předzváněčem, trojlístek.
6
Zabezpečovací zařízení železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1946, přičemž již 
několikrát prošla generální opravou.
SŽDC jsou zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, jako provozovateli a 
vlastníkovi dráhy mimo jiné uloženy následující povinnosti:
a) Vlastník dráhy je povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její 
provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými dráhami.
b) Vlastník dráhy celostátní a dráhy regionální je  dále povinen pečovat o rozvoj a 
modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní 
obslužnosti území kraje.
c) Provozovatel dráhy je  povinen provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní 
dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení.
d) Provozovatel dráhy je povinen provozovat určené technické zařízení jen s platným 
průkazem způsobilosti a v technickém stavu, který odpovídá schválené způsobilosti.
Prohlášení staničního zabezpečovacího zařízeni v žst. Martinice v Krkonoších kulturní 
památkou neumožňuje SŽDC plnění minimálně tří výše uvedených bodů. To je dáno zejména 
skutečností, že staniční zabezpečovací zařízení je  již za hranici své technické a morální 
životnosti, je  značně opotřebované a nelze u něj zajistit do budoucna bezpečnost a provozní 
způsobilost. Dlouhodobý provoz současného zařízení není možný bez generální opravy; další 
možností je  výměna současného staničního a přejezdového zabezpečovacího zařízení 
za zařízení nové identické nebo za zařízení nové splňující nej novější bezpečnostní standardy.
Výměna zabezpečovacího zařízení, respektive jeho generální oprava, za zařízení identické, by 
byla enormně nákladná, neboť v současnosti již neexistuje dodavatel schopný zařízení tohoto 
typu dodat, respektive jej generálně opravit a ani dodat potřebné náhradní díly. V tomto 
případě by bylo nutno potřebné komponenty získat formou kusové výroby, která bude značné 
finančně náročná, V takovém případě je  však výměna dílů vysokým rizikem pro bezpečnost 
železničního provozu, protože u kusové výroby není možno garantovat potřebnou kvalitu 
dodaných výrobků z hlediska budoucí bezchybné funkčnosti. Je nutné zdůraznit, že v případě 
nečekaného chybného zafungování zabezpečovacího zařízení může jít o životy lidi.
Z pohledu SŽDC je  tedy reálné uvažovat s výměnou stávajícího zabezpečovacího zařízení 
za nové pouze cestou jeho modernizace. Vzhledem k tomu, že trať Chlumec nad Cidlinou - 
Trutnov je  celostátní dráhou, je  také dle § 3a odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, 
součástí Evropského železničního systému. Správa železniční dopravní cesty, státní 
organizace, je povinna při modernizaci a rekonstrukci zařízení na tratích zařazených 
do Evropského železničního systému postupovat také v souladu s některými předpisy 
Evropského společenští tak, aby byla zajištěna interoperabilita železničního systému jako 
celku. Dále musí být při modernizaci postupováno podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, 
v aktuálním znění a také v souladu s vyhláškou č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a 
technický řád drah, v aktuálním znění. Přitom § 23, odst. 1 a 2 vyhlášky 177/1995 Sb., 
obsahují výčet technických norem, se kterými musí být nově budované zabezpečovací zařízení 
v souladu. Mezi limitní z pohledu provozu a budování nového zabezpečovacího zařízeni patří 
zejména tyto normy:
ČSN EN 50126 - norma definuje požadavky na stanovení a prokázání bezporuchovosti, 
pohotovosti, udržovatelnosti a bezpečnosti
ČSN EN 50129 - norma definuje požadavky na prokazování technické bezpečnosti 
elektronických zabezpečovacích systémů
7
TNŽ 34 2620 - norma definuje požadavky na funkční chování staničních a traťových 
zabezpečovacích zařízení.
Konstatujeme, že současné zabezpečovací zařízení v žst. Martinice v Krkonoších požadavky 
výše uvedených norem, které zejména stanovují dnešní standardy v oblasti bezpečnosti, 
nesplňuje a že ani případnou rekonstrukcí stávajícího zařízení s drátovody není možné 
požadavky uvedených norem naplnit.
Dalším argumentem, který hovoří pro výměnu stávajícího zabezpečovacího zařízení 
za moderní, je skutečnost, že zařízení v současnosti provozované v žst. Martinice 
v Krkonoších je značně závislé na spoluúčasti obsluhujícího zaměstnance na zajištění 
bezpečnosti železničního provozu, a zejména proto nenaplňuje dnešní požadavky na úroveň 
bezpečnosti zabezpečovacího zařízení a bude se jednat o rizikový prvek na železniční 
dopravní cestě. Uvedené staniční zabezpečovací zařízení (zejména použitá mechanická 
návěstidla) také komplikuje vazbu na případné nové traťové zabezpečovací zařízení. Tímto 
totiž dochází k rozšíření oblasti spolupůsobnosti obsluhujícího zaměstnance i na přilehlé 
traťové úseky, což dále zvyšuje riziko možné chyby a tedy i riziko vzniku mimořádné události.
Dále konstatujme, že v současné době probíhá celá řada projektů financovaných z prostředků 
Evropské unie, konkrétně Operačního programu doprava 1. SŽDC předpokládala, že i 
traťový úsek Chlumec nad Cidlinou - Trutnov bude zařazen to těchto projektů, a to jako 
stavba „ Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou — Trutnov “. Součásti této stavby má být také 
změna konfigurace žst. Martinice v Krkonoších, výstavba nového zabezpečovacího zařízeni, 
zvýšení rychlosti a výstavba nového dálkového ovládáni zabezpečovacího zařízení celé tratě. 
Bez realizace nového zabezpečovacího zařízeni v žst. Martinice v Krkonoších tento záměr 
SŽDC nejde naplnit. Mimo jiné nebude možné tuto žst. dálkově ovládat, nedojde 
kpředpokládané úspoře zaměstnanců a tím dojde ke zhoršení ekonomické efektivity této 
stavby, což patrně ve svém důsledku bude znamenat, že stavba nebude realizována vůbec. Tím 
dojde k zakonzer\>ování současného stavu na celé trati Chlumec nad Cidlinou - Trutnov a 
v dotčených žst. budou prováděny pouze opravné práce pro udržení dotčených zařízení 
v činnosti. V dlouhodobém časovém horizontu tak nebudou naplňovány základní podmínky 
pro provozování železniční dopravní cesty SŽDC zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, 
v platném znění.
Pokud by byla železniční stanice Martinice v Krkonoších prohlášena za kulturní památku 
včetně stávajícího elektromechanického staničního zabezpečovacího zařízení a mechanického 
přejezdového zabezpečovacího zařízení, pak nebude možné tuto stanici zapracovat 
do připravované stavby Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou - Trutnov s použitím 
dálkového ovládání všech stanic. V žst. Martinice v Krkonoších by pak bylo nutné zachovat 
stávající způsob řízení železničního provozu, kdy stanice bude vyjmuta z dálkového ovládání. 
Pak zůstane zachována stávající úroveň zajištění bezpečnosti železniční i silniční dopravy, 
která je značně závislá na lidském činiteli a nebude možno zde aplikovat bezpečnostní 
doporučení drážní inspekce k mimořádným událostem typu nedovolené projetí návěstidla. 
Pro účely řízení železničního provozu bude nutno zachovat stávající obsazení dopravny 
zaměstnanci SŽDC bez možnosti racionalizace jejich činnosti. Obdobně bude nutno přijmout 
skutečnost, že ani v navazujících mezistaničních úsecích, tj. v úsecích Martinice v Krkonoších 
- Kunčice nad Labem a Martinice v Krkonoších - Roztoky u Jilemnice, nebude možno taktéž 
vybudovat traťové zabezpečovací zařízení splňující současně požadavky na bezpečnost. 
V tomto případě by bylo možné ponechat stávající telefonické dorozumíváni pro řízení 
železničních provozu při maximální rychlosti 60 km/h (viz § 23 vyhl. 177/1995 Sb.) nebo 
na mezistaničních úsecích realizovat reléový poloautoblok doplněný kontrolou volnosti 
mezistaničního úseku. Ovšem v případě výstavby nového reléového poloautobloku může 
vzniknout problém s jeho uvedením do provozu, konkrétně s vydáním průkazu způsobilosti
8
určeného technického zařízení. Tuto problematiku by bylo nutné předem konzultovat 
s Drážním úřadem.
Pro doplnění uvádíme, že SŽDC obdobné typy zabezpečovacího zařízení uchovává v rámci 
specializovaných muzejních expozic v Hradci Králové a Děčíně. Tyto muzejní expozice jsou 
vytvářeny ve spolupráci s Národním technickým muzeem a v nemalé části jsou upraveny 
takovým způsobem, který imituje reálný provoz zabezpečovacích zařízení. “
Vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, v aktuálním znění, 
a výše uvedené normy platí pro nově postavenou dráhu a nijak se nevztahují na stávající 
zabezpečovací systém železniční stanice. Pokud by provoz železniční stanice byl v rozporu se 
zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, vystavovala by se SŽDC již 20 let postihu za provoz 
dráhy v rozporu s tímto zákonem. Dle tohoto zákona je vlastník povinen pečovat o rozvoj a 
modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní 
obslužnosti kraje. Nikde neuvádí, že nezbytné je dálkové řízení trati.
Dle § 3 odst. 1 písm. a) je celostátní dráhou dráha, která slouží mezinárodní a celostátní 
veřejné železniční dopravě a je jako taková označena, ale neříká, že taková dráha je 
automaticky součástí Evropského železničního systému. V § 49a zmíněného zákona je 
uvedeno, že provozní a technická propojenost evropského železničního systému je schopnost 
umožnit bezpečný a nepřerušený pohyb drážního vozidla na dráhách evropského železničního 
systému. Ani zde nespatřujeme nutnost změny zabezpečovacího zařízení ve stanici Martinice 
v Krkonoších, kterou navíc mezinárodní doprava neprojíždí. Po prostudování zákona 
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, 
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/16/ES o interoperabilitě systému 
transevropské železniční dopravy a Směrnice Evropského parlamentu a Rady Č.1996/48/ES
0 provozní propojenosti systému vysokorychlostní železniční dopravy, nebyl nikde zjištěn 
požadavek na dálkové ovládání trati, nebo odmítnutí elektromechanického SZZ.
Co se týče rizika tzv. lidského faktoru, toto riziko neodpadne, dokud nebudou na plně 
automatických tratích jezdit plně automatické vlaky, tedy vše bez přítomnosti člověka. Avšak
1 dálkové ovládání železničních stanic obsluhuje člověk.
K výše uvedeným námitkám konstatuje Ministerstvo kultury, že na schůzce dne 26. 11. 2013 
v Martinicích v Krkonoších přítomní zástupci SZDC tvrdili, že prohlášení s žádným 
projektem nekoliduje, že je zvažován, ale ještě se na něm nezačalo pracovat.
České dráhy, a.s., zaslaly Ministerstvu kultury stanovisko č.j. 3717/2014031, ze dne 17. 4. 
2014:
„České dráhy, a.s. obdržely dne 3. 4. 2014 oznámení odboru památkové péče Ministerstva 
kultury CR ze dne 28. 3. 2014 o doplnění spisu zn. MK-S 6536/2013 o stanovisko Národního 
památkového ústavu, generální ředitelství.
České dráhy, a.s., jako vlastník předmětné budovy, sdělují k problematice zahájení 
následující:
- V doporučení NPÚ se uvádí, že dne 19. 2. 2014 se uskutečnila pochůzka v areálu železniční 
stanice Martinice v Krkonoších a zástupců legislativně příslušných organizací ČD a SŽDC. 
K tomu uvádím, že za České dráhy a.s. se nikdo pověřený této pochůzky nezúčastnil, takže ani 
nevíme, zda došlo k posouzení případných změn, které byly a do budoucna nutně musí být 
provedeny s ohledem na funkční a bezpečný provoz železniční stanice.
- Konstatujeme, že dnešní stav již  neodpovídá původní výpravní budově, kterou v r. 1871 
postavila Rakouská severozápadní dráha podle návrhu, jehož autorem byl Ing. arch. Carl 
Schlimp. Stávající objekt oproti původní výpravní budově se zásadním způsobem liší ve hmotě
9
(přístavba západního křídla, přístavba veřejných WC a perónního přístřešku) i v použitých 
materiálech (původní objekt je z opracovaného červeného pískovce, přístavba západního 
křídla je  již zděná, omítaná, s rozdílnou konstrukcí i sklonem střechy). Přístavba WC a 
perónního přístřešku je  další zcela zřejmou stavební etapou, odlišnou od původního objektu 
(pultová střecha, břízolitová škrabaná omítka).
- Zásadním způsobem byly změněny (kvůli nutné tepelné a hlukové izolaci) některé fasádní 
prvky - výplně otvorů na celém objektu (původní dřevěná špaletová okna a dřevěné vchodové 
dveře byly vyměněny za plastové). Na fasádě přibyla i zapuštěná plastová pojistková skříň 
spol. CEZ. Původní nejsou ani klempířské prvky. Střešní krytina je  falcovaná FeZn a 
ze stejného materiálu jsou i dešťové žlaby a svody. Nad střechu je dále vyvedeno nové 
třívrstvé komínové těleso z nerezového plechu.
- Interiéry žst. již rovněž neodpovídají svojí dispozicí i použitými materiály původní výpravní 
budově. V l. NP je provedeno etážové vytápění s ocelovými radiátory a zdrojem tepla je  
nainstalovaný elektrokotel.
Vyjádření NPU je  v rozporu se závěrem jednání Komise pro ochranu památkového fondu 
v oblasti železniční dopravy ze dne 26. 11. 2013 “
V tomto případě není pro prohlášení za kulturní památku nutné, aby veškeré stavební prvky 
budovy byly původní nebo z původních materiálů. Důležitý je celkový vzhled budovy, která 
si o přes uvedené stavební úpravy zachovala svůj původní ráz, značnou část konstrukcí a řadu 
původních stavebních detailů jako např. okenní šambrány s bosovaným segmentovým 
obloukem, nárožní bosáže. Přítomnost několika stavebních etap je naopak přínosným 
příkladem vývoje drážních budov.
Dále obdrželo Ministerstvo kultury vyjádření Českého vysokého učení technického v Praze, 
fakulty dopravní ze dne 15. 10. 2014, č.j. 0048-01/14/16911/osif: „Úvodem je  třeba 
objektivně konstatovat, že žst. Martinice v Krkonoších je  v současnosti mimořádně 
Zachovalým celkem s vysokou autenticitou, jenž dokumentuje mimo jiné jeden z významných 
vývojových stupňů zabezpečení jízd vlaků v dopravně s kolejovým rozvětvením, včetně 
přípravy vlakových cest - elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení. Celý komplex 
žst. prošel od svého vzniku po současnost několika úpravami (přístavba výpravní budovy, 
odebráni ramene u odjezdového návěstidla atp.), ty mu však neubírají na celkové historické a 
dokumentační hodnotě. Nejcennějším prvkem je dosud zachované staniční zabezpečovací 
zařízení (dále SZZ) bez závažných dodatečných zásahů, které stále pracuje na základním 
původním principu, s mechanickými návěstidly nejen odjezdovými, ale i vjezdovými včetně 
předvěstí, a na síti SZDC, s. o., již  zcela ojedinělými návěstidly mechanickými seřaďovacími. 
Ta spolu s konfigurací kolejiště a nástupišti vytvářejí ojedinělý obraz železniční stanice první 
poloviny XX. století.
(...)
Ke stanovisku ČD, a. s., ze dne 17. dubna 2014, č. j. 3717/2014-031
a) S výhradou, že výpravní budova neodpovídá plně stavu v roce 1871, se ztotožňujeme. 
Domníváme se, že pro hodnotu železniční stanice jako celku však nesnižuje uvedená 
skutečnost historickou hodnotu a význam žst. Martinice v Krkonoších.
b) K poznámce o výměně oken a dveří se stavíme stejně jako k bodu a).
c) Poznámka o jiném využití interiérů, než jaké bylo v roce 1871, je sice rovněž pravdivá, jsme 
ale názoru, že v hodnocené věci jde o záležitost nesouvisející.
(...)
10
Ke stanovisku SŽDC, s. o., ze dne 16. dubna 2014, zn. 15017/2014-013
a) Připomínka, že u zabezpečovacího zařízení elektromechanického nelze do budoucna zajistit 
jeho bezpečnost a provozní způsobilost je  přinejmenším sporná a spíše představuje (ze strany 
provozovatele dráhy zcela pochopitelnou) neochotu udržovat atypické zařízení, než objektivně 
vyjádřené ohrožení bezpečnosti provozu. Nevidíme jediný důvod, proč by kusově vyráběné, 
avšak identické náhradní díly neměly garantovanou potřebnou kvalitu a bezchybnou 
funkčnost.
V současné době je garantem výroby dílů mechanického i elektromechanického 
zabezpečovacího zařízení pro železnice firma Signál Mont, s. r. o., Hradec Králové. 
Nevěříme, že by SŽDC, s. o., připustila, aby její dodavatelé v současnosti i v budoucnosti 
vyráběli nekvalitní a bezpečnost provozu ohrožující náhradní díly.
b) Spoznámkou, že SZZ nevyhovuje novým normám, souhlasíme. Avšak takováto zařízení není 
možné dle těchto norem posuzovat, v opačném případě by musela být vyřazena téměř 
okamžitě, což by jistě znamenalo zásadní provozní komplikace z hlediska zabezpečení jízdy 
vlaků v ne zcela bezvýznamném množství žst. na tuzemské železniční síti. Problematiku je  
třeba vnímat z pohledu, že se nejedná o nově budované zabezpečovací zařízení, ale o opravu 
stávajícího zabezpečovacího zařízení. V takovém případě se na zařízení vztahují normy a 
předpisy platné v době jeho vybudování.
c) 5 připomínkou o spoluúčasti zaměstnanců na obsluze zařízení souhlasíme, je to jeden 
ze základních znaků elektromechanického SZZ. V případě požadavku na zvýšení bezpečnosti 
lze zařízení doplnit dalšími prvky, například pro spolupůsobení vlaku na zabezpečovací 
zařízení (kolejové obvody nebo počítače náprav zjišťující volnost jízdní cesty apod.).
d) S připomínkou, že ponechání žst. Martinice v Krkonoších znemožní revitalizaci trati 
Chlumec nad Cidlinou - Trutnov hl. n. nesouhlasíme. Předmětnou žst. je možné z projektu 
vyjmout a ponechat ji  jako samostatnou (pomyslný Ostrov) s vytvořením odpovídajících vazeb 
potřebných pro zajištění řízení provozu na této trati. Technicky je  možné přenášet informace 
o aktuální situaci v žst. Martinice v Krkonoších na dispečerské pracoviště dálkové obsluhy 
zabezpečovacího zařízení, bez možnosti přímého dálkového ovládání zařízení. Stejně tak je  
možné zřídit i traťové zabezpečovací zařízení (dále TZZ) v přilehlých mezistaničních oddílech, 
není vhodné zde ponechávat telefonické dorozumívání. Toto si vyžádá doplnění SZZ 
o příslušné rozhraní, které umožní vytvořit vazbu mezi staničním a TZZ, avšak bez nutnosti 
zásadní přestavby elektromechanického SZZ. Vazba elektromechanického SZZ s elektrickým 
TZZ je  v provozu na mnoha místech železniční sítě CR a i v současné době je  v rámci staveb 
projektována a realizována. Na naší železniční síti existují dokonce i případy navázání 
elektronického SZZ a elektromechanického TZZ - hradlového poloautomatického bloku. 
Propojení prvků elektromechanického zabezpečovacího zařízení s elektronickým 
zabezpečovacím zařízením byla v minulosti v provozu například v žst. Praha hl.n. a i 
v současné době se na železniční Síti v ČR vyskytují. Pro splnění některých normativně 
definovaných podmínek se zpravidla při realizaci takové vazby nahrazují mechanická 
návěstidla světelnými. Vzhledem k tomu, že v žst. Martinice v Krkonoších je požadováno 
zachování mechanických návěstidel, musí být zvoleno jiné technické řešení. V minulosti byl 
v provozu zaveden a běžně používán prvek - tzv. elektromagnetické návěstní spřahadlo, 
s jehož využitím by bylo například možné vazbu realizovat. Na železniční síti též stále existují i 
varianty navázáni elektrického TZZ na elektromechanické SZZ s mechanickými návěstidly 
(žst. Nemotice).
Financování řízení drážní dopravy
11
Provozovatel dráhy se obává, že ponecháním současného stavu SZZ v žst. Martinice 
v Krkonoších mu porostou personální náklady na řízení provozu. Personální náklady se 
budou odvíjet zejména od počtu obsluhujících staničních zaměstnanců, který zůstane stejný. 
Je třeba si uvědomit, že se jedná o zabezpečovací zařízení 2. kategorie dle TNŽ 34 2620:2002, 
které pro zajištění správné činnosti obsluhující zaměstnance vyžaduje.
Zvýšení bezpečnosti železniční dopravy při zachování stávajícího SZZ
Při prohlášení žst. Martinice v Krkonoších kulturní památkou nesmí být bráněno opatřením a 
úpravám, které mají zajistit zvýšení kvality operativního řízení provozu, nebo v budoucnosti 
umožní snížit možnost případné chyby obsluhujících zaměstnanců, a zabrání tak 
potenciálnímu nebezpečí vzniku mimořádné události. Jde především o umožnění:
• Vybudování TZZ v přilehlých mezistaničních úsecích s možností navázání elektrického TZZ 
na elektromechanické SZZ, například volbou vhodného typu TZZ, u něhož byla vazba 
na elektromechanické SZZ s mechanickými návěstidly na síti SŽDC již v minulosti provedena 
a schválena. Navázání TZZ na elektromechanické SZZ by bylo možné provést i doplněním 
specifických technických prvků na straně SZZ, například elektromagnetických spřahadel, 
která byla dříve běžně používána (podle výše uvedeného odstavce).
• Doplnit zařízení prvky pro zajištění indikací na pracovišti dálkové obsluhy zabezpečovacího 
zařízení. Nesmí být znemožněno vybavit kolejiště kolejovými obvody nebo počítači náprav, 
případně prvky pro snímání polohy jazyků výměn, polohy návěstních ramen a terčů apod. 
Všechny uvedené prvky se v zabezpečovací technice vyskytují a jsou používány. Stejně tak 
nesmí být znemožněno doplnění detekčních systémů pro kontrolu volnosti kolejových úseků, 
včetně jejich případné vazby do stávajícího SZZ.
• Zajištění výroby náhradních dílů a možnosti provádění údržby SZZ, v současné době 
zajišťuje například již zmíněná firma Signál Mont, s.r.o., Hradec Králové.
Závěrem uvádíme, že jsme toho názoru, že žst. Martinice v Krkonoších je ojedinělým 
souborem dochovaných drážních budov, zařízení a technologií, jenž by si zasloužil zachování 
pro další generace. Zabezpečovací zařízení v dané žst. není cenné jako historická památka 
z hlediska svého stáří, nýbrž jako obsáhlý soubor v minulosti běžně používaných prvků 
zabezpečovací techniky. Podobný komplex již na naší železniční síti prakticky nemá obdoby a 
se stoupajícím počtem projektů na dálkově ovládané zabezpečovací zařízení se bude i počet 
železničních stanic s ojediněle dochovanými mechanickými návěstidly a elektromechanickým 
zařízením velmi rychle snižovat. Památkovou ochranu je však třeba nastavit tak, aby se 
stanice nestala skanzenem, ale byla funkční součástí železnice XXI. století, avšak s co největší 
možnou mírou zachovaných původních prvků. Při jakýchkoliv zásazích by nemělo docházet 
k zásadní změně prvků zabezpečovacího zařízení, stejně tak by neměl být měněn celkový 
vizuální dojem z prostoru kolejiště. Z toho důvodu je třeba klást důraz především 
na zachování elektromechanického zabezpečovacího zařízení včetně mechanických návěstidel. 
Jak jsme uvedli výše, jsou technické problémy se stávající technologií technicky řešitelné a 
statut kulturní památky neohrozí bezpečnost železničního provozu jak v žst. Martinice 
v Krkonoších, tak v přilehlých mezistaničních oddílech.
Po přečtení a prostudování zaslaných stanovisek konstatujeme, že na celou záležitost je  třeba 
hledět v celé šíři problematiky, nikoliv pouze užívat normativní a předpisová ustanovení 
vytržená z kontextu, bez hlubších souvislostí. Veškerá jednání ve věci památkové ochrany je 
třeba vést ve snaze nalézt shodu, tedy umožnit dílčí zásahy do SZZ, s důrazem na zachování 
základního principu fungování zařízení, technologie jeho obsluhy včetně mechanických 
návěstidel, které zvýší bezpečnost provozu a umožní zřízení dálkového ovládání 
zabezpečovacího zařízení na traťovém úseku Chlumec nad Cidlinou - Trutnov hl. n. “
12
Na toto stanovisko reagovala Správa železniční a dopravní cesty, s.o. stanoviskem ze dne 13.
3. 2015, zn. 11574/2015-013:
„Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (dále jen SŽDC) obdržela od odboru 
památkové péče Ministerstva kultury CR sdělení o shromáždění dostatečných podkladů 
k rozhodnutí ve věci řízení o prohlášení železniční stanice Martinice v Krkonoších za kulturní 
památku a výzvu k seznámení se se shromážděnými podklady. Tyto podklady, do kterých naše 
organizace měla následně možnost nahlédnout, obsahují kromě jiného také dopis děkana 
Fakulty dopravní ČVUT, pana prof. Ing. Dr. Miroslava Svítka, vztahující se k dané 
problematice. Tento dopis pod čj. 0048-01/14/1691 1/osif ze dne 15. 10. 2014, který byl 
adresovaný starostovi obce Martinice v Krkonoších - panu Leošovi Mejvaldovi, byl odpovědí 
na žádost pana starosty o odborné posouzení problematiky památkové ochrany předmětné 
železniční stanice. Svým obsahem dopis ČVUT reaguje především na vyjádření SŽDC a 
Českých drah, as., která obě společnosti zaslaly Ministerstvu kultury v rámci vedeného 
správního řízení na prohlášení žst. Martinice za kulturní památku.
Jak bylo nastíněno výše, dopis ČVUT kromě jiného reaguje na vyjádření SŽDC 
čj. 15017/2014-013 ze dne 16. 4. 2014, ve kterém SŽDC po uvedení množství argumentů žádá 
MK CR, aby návrhu na prohlášení žst. Martinice v Krkonoších za kulturní památku 
nevyhovělo, a to především z důvodu nemožnosti dlouhodobého zajištění provozování 
stávajícího staničního zabezpečovacího zařízeni v normovém a legislativou předepsaném 
stavu. Tým expertů ČVUT uvedl ve svém vyjádření, že výhrady ze strany SŽDC nejsou vždy 
opodstatněné a jsou technicky řešitelné. Toto tvrzení dokládá ČVUT oponentními reakcemi 
kjednotlivým argumentům SŽDC uvedeným ve vyjádření čj. 15017/2014-013 ze dne 16. 4. 
2014. Vzhledem k závažnosti celé problematiky považujeme v dané situaci za nezbytné 
Ministerstvu kultury CR sdělit ve zpětné vazbě reakce odborníků SŽDC v oblasti 
zabezpečovacího zařízení k oponentnímu stanovisku ČVUT čj. 0048-01/14/1691 1/osif ze dne 
15. 10. 2014. K jednotlivým bodům tohoto stanoviska ČVUT sdělujeme:
K bodu 3, písm. a):
Vzhledem k tomu, že bezpečnost železničního provozu u elektromechanického 
zabezpečovacího zařízení je postavená na pevné páce, je  pro její zajištění rozhodující kvalita 
dodávaných komponentů. Nemůžeme se ztotožnit s tvrzením ČVUT, že je  v současnosti 
garantem výroby všech dílů pro mechanické a elektromechanické zabezpečovací zařízení 
firma Signál Mont, s.r.o., Hradec Králové. Neboť i tato firma na základě přímého dotazu 
zaslala následující informaci k dostupnosti dílů na elektromechanická zabezpečovací zařízení:
o na mechanické přestavníky a závorníky neexistují náhradní díly; 
o kladky a kolečka pro drátovody nejsou: 
o stavěči páky lze v omezeném rozsahu repasovat; 
o náhradní části na mechanická návěstidla nejsou.
Není nám tedy v tento okamžik znám dodavatel, který by byl schopen dodat kompletní 
sortiment náhradních dílů na tento typ zařízení. V této souvislosti je také nutno uvést, 
že SŽDC v rámci svých investičních a opravných pracích nad stanovený rozsah je povinna 
postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, což znamená 
povinnost soutěžit jak investiční, tak i opravné práce. Nelze tedy předjímat zhotovitele a 
naopak je nutné velmi detailně popsat požadavky na dodávané komponenty, ke kterým již  
v řadě případů chybí kvalitní výkresové podklady.
Dále je nutno opět připomenout, že SŽDC má jako provozovatel a vlastník dráhy povinnost 
pečovat o rozvoj a modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb
13
státu a dopravní obslužnosti území kraje a provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné 
drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení.
K bodu 3, písm. b):
Skutečnost, že zařízení nevyhovuje v současnosti platným normám, znemožňuje začlenění 
tohoto zařízení do systému dálkového ovládání. Také jakékoliv zvýšení rychlosti v oblasti vlivu 
tohoto zařízení (samotná železniční stanice a přilehlé traťové úseky) považujeme 
za problematické. Taktéž nelze uvažovat v budoucnu o využití jakýchkoliv systémů 
pro automatizaci řízení železničního provozu při ponechání stávajícího SZZ, například 
systémů pro automatické stavění vlakových cest.
K bodu 3, písm. c)
Doplňovat do stávajícího staničního zabezpečovacího zařízeni (dále jen SZZ) další prvky, 
například navrhované kolejové obvody nebo počítače náprav, představuje nikoliv triviální 
zásah. V tomto případě již nelze hovořit o posuzování zařízení (minimálně provedených změn, 
obecně však lépe celého zařízení) podle norem platných v době jejich schválení, ale je nutno 
postupovat striktně podle současných norem se všemi důsledky. Současně lze v případě 
doplnění dalších prvků do stávajícího zabezpečovacího zařízení pochybovat o výsledné 
autenticitě zařízení, což je jedna ze snah zastánců kulturní památky.
K bodu 3, písm. d)
Ponechání stávajícího zařízení v žst. Martinice v Krkonoších skutečně může znemožnit 
realizaci celé akce „Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou - Trutnov'. Investiční akce 
tohoto rozsahu jsou v souladu s požadavky Ministerstva dopravy ČR a Evropských fondů 
schvalovány na základě prokázaných ekonomických přínosů dané stavby - mezi tyto patří 
na straně jedné celospolečenské přínosy (např. zvýšení rychlosti, zkrácení jízdních dob) a 
na straně druhé i úspory počtu obsluhujících zaměstnanců. Ponechání stávajícího 
zabezpečovacího zařízení v žst. Martinice v Krkonoších má dopad do obou kategorií přínosů.
V současnosti je již  stavba schválena centrální komisí MDČR ve variantě dálkového ovládání 
celého úseku Stará Paka - Trutnov. Znamená to, že v případě nemožnosti dodržení 
schváleného nastavení stavby nebude možné stavbu dle schválené dokumentace realizovat a 
finanční prostředky dosud vynaložené na přípravu stavby budou částečně znehodnoceny 
nutností přepracování části dokumentace.
Dále uvádíme, že přenos informaci o stavech prvků stávajícího SZZ na pracoviště dispečera 
dálkového ovládání nepředstavuje žádné zlepšení současných parametrů SZZ a jako takový je  
jeho význam při řízení provozu minimální.
Jako problematické také vnímáme zřízení traťového zabezpečovacího zařízení (dále jen TZZ).
V současnosti je při výstavbě nového TZZ ze strany SŽDC požadováno téměř výhradně TZZ 
3. kategorie dle TNŽ 34 2620, tj. zařízení bez vlivu lidského činitele na bezpečnost 
železničního provozu. Použití zařízení 3. kategorie dle TNŽ 34 2620 je  mimochodem také 
podmínkou použití dálkového ovládání daného úseku včetně navazujících železničních stanic. 
Vzhledem k absenci světelných návěstidel v žst. Martinice v Krkonoších nasazení této 
kategorie považujeme za komplikované až nereálné. Použití tzv. elektromagnetického 
návěstního spřáhla (dle návrhu expertů ČVUT) naráží na skutečnost, že toto zařízení není 
v současnosti nabízeno žádným dodavatelem a v minulosti bylo známo svou vysokou 
poruchovostí.
K uváděné vazbě TZZ na SZZ žst. Nemotice je  nutno uvést, že v tomto případě se jedná o TZZ 
typu RPB a HPB (bez volnosti tratě a bez vazeb na přejezdová zabezpečovací zařízení 
v traťových úsecích, tj. TZZ 2. kategorie), a to na úseku bez dálkového ovládání
14
zabezpečovacích zařízení. Přitom je nutné konstatovat, že vazba elektromechanického SZZ 
na TZZ typu HPB (vznikla v rámci výstavby SZZ ESA ve stanici Nesovice) není z hlediska 
provozních zkušeností hodnocena kladně.
Dále je  nutno také řešit vazbu SZZ (odjezdových návěstidel) na přejezdová zabezpečovací 
zařízení (dále Jen PZS) v souladu s TNŽ 34 2620 kapitolou 13.3. V případě ponechání 
mechanických návěstidel lze opět pro některá PZS řešit pouze doplněním návěstních spřáhel.
Kbodu 4:
Zde pouze konstatujeme, že v tomto bodě se tým expertů ČVUT ztotožňuje se stanoviskem 
SZDC, že pro zajištění obsluhy SZZ i po realizaci revitalizační akce bude nutný vyšší počet 
zaměstnanců, než v případě, kdyby byla žst. vybavena moderním dálkově ovládaným SZZ.
Kbodu 5:
Jakékoliv zvyšování bezpečnosti při zachování stávajícího SZZ bude představovat další posun 
tohoto zařízení směrem k atypickému řešení. Přitom není současně možné s principy 
elektromechanického zabezpečovacího zařízení dosáhnout bezpečnosti srovnatelné se 
současnými elektronickými systémy. Zde opět konstatujeme, že jakékoliv doplňování 
stávajícího zařízení vyvolává otázku autentičnosti „zařízení bez závažných dodatečných 
zásahů, které pracuje na základním původním principu, což je  dle zpracovatelů stanoviska 
ČVUT nejcennějším prvkem.
Závěrem k oponentnímu stanovisku ČVUT sdělujeme, že dle našeho názoru není možno 
zařízení tohoto typu zcela začlenit jako funkční součást železnice 21. století. Z pohledu 
bezpečnosti železničního provozu nebude možné zařízení založené na spoluúčasti 
obsluhujícího zaměstnance nikdy doplnit takovým způsobení, aby bylo rovnocenné se 
současnými moderními zabezpečovacími systémy s úrovní integrity bezpečnosti 4 dle ČSN EN 
50126-1.
SZDC naprosto chápe snahu Ministerstva kultury ČR zachovat pro další generace alespoň 
jedno takové dosud funkční staniční zabezpečovací zařízení jako živou ukázku vývoje 
technologického zařízení železnice a také umu a zručnosti našich předků. Ovšem vzhledem 
k dosud sděleným a znovu opakovaným argumentům SŽDC nepovažuje za reálné tento záměr 
uskutečnit v žst. Martinice v Krkonoších, která se navíc nachází na celostátní trati, kde je  
plánována stavba „Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou -  Trutnov", jejíž projekční 
příprava byla již  v době zahájení řízení MK ČR v pokročilém stupni rozpracování.
Na schůzce 26. 11. 2013 v Martini cích v Krkonoších bylo zástupci SŽDC uvedeno, 
že modernizace trati je zatím čistě teoretickou záležitostí, nad kterou se uvažuje.
Kromě toho ještě předesíláme, že pokud by bylo přese všechny námi přednesené argumenty 
současné zařízení nadále do budoucna provozované, musí SZDC jako provozovatel dráhy 
trvat na dodržování § 4a, odst. 2 zákona 266/1995 Sb., o dráhách, v platném znění. Znamená 
to, že i v případě prohlášeni zabezpečovacího zařízení za kulturní památku budou veřejnosti 
nadále přístupná pouze místa v zákoně k tomu uvedená. Jinými slovy - pokud panuje 
představa místních nadšenců historie železnice o možnosti exkurzí do prostor ze zákona 
určených výhradně zaměstnancům provozovatele dráhy, tak sdělujeme, že tato představa je  
z důvodu legislativních neuskutečnitelná.
Přístupnost zařízení široké veřejnosti není podmínkou památkové ochrany SZZ.
Jako reálnou možnost zachování tohoto zařízení SZDC vidí buď v přenesení předmětného 
elektromechanického SZZ na některou trať využívanou pro historické účely nebo do lokality, 
kde není v dohledné době plánována investiční akce obdobného rozsahu jako v případě
15
žst. Martinice v Krkonoších. SŽDC se domnívá, že pro tyto účely by bylo možné například 
využít žst. Křupá, která se nachází na trati Lužná u Rakovníka - Chomutov, je  také vybavena 
elektromechanickým SZZ s mechanickými návěstidly, nachází se na regionální trati a není zde 
připravována žádná investiční akce liniového charakteru. K tomu ještě uvádíme, že SZZ 
žst. Martinice v Krkonoších by mohlo být - samozřejmě po realizaci stavby připravované 
revitalizace tratí - využito jako zdroj náhradních dílů pro udržení a obnovu SZZ v žst. Křupá.
Přednost žst. Křupá vidíme v jejím umístění, neboť se v nedaleké lokalitě nachází areál 
turisticky hojně navštěvovaného Železničního muzea Lužná u Rakovníka, kde se také konají 
pravidelné jízdy historických vlaků. Pro představení žst. Křupá v příloze předáváme 
Ministerstvu kultury CR několik fotografií dokládajících stav stávajícího zabezpečovacího 
zařízeni a železničních objektů zde se nacházejících.
Ministerstvo kultury v tomto řízení nemůže řešit případné prohlášení železniční stanice 
Křupá, hodnotí pouze památkové hodnoty železniční stanice Martinice v Krkonoších.
Závažnost otázky zachování stávajícího zabezpečovacího zařízení v žst. Martinice 
v Krkonoších ve vztahu k potřebě zajištění bezpečného provozu na železnici je zřejmá i podle 
toho, že je opakovaně projednávána na Komisi pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční infrastruktury (dále jen Komise) - naposledy na jejím 3. jednání, které proběhlo 
25. 2. 2015. Zde byla na dané téma diskutována hlavně otázka údržby a provozuschopnosti 
elektromechanického zabezpečovacího zařízení včetně všech jeho vnějších prvků 
v dlouhodobějším časovém výhledu. K diskuzi byli přizváni odborníci v oblasti 
zabezpečovacího zařízeni - za GR SŽDC ředitel odboru automatizace a elektrotechniky 
Ing. Martin Krupička a za FD ČVUT zástupce týmu zpracovatelů oponentního stanoviska 
Ing. Martin Jacura, PhD. Protože v průběhu diskuze nedošlo v této věci u obou stran 
k názorovému sjednocení, bylo členy Komise doporučeno svolat schůzku se zástupci firem, 
které se výrobou a opravami zabezpečovacího zařízení zabývají. Schůzka se následně 
uskutečnila dne 13. 3. 2015 na půdě ČVUT, bohužel z oslovených 7 firem se zúčastnila pouze 
jediná - Signál Mont s.r.o. Lze usuzovat, že důvodem k tomu byl nezájem oslovených firem 
o výrobu atypického a dnes již zastaralého zařízení. Zástupce firmy Signál Mont s.r.o. sice 
na místě sdělil, že jsou schopni vyrobit cokoli - ať už náhradní díly či funkční celky a že 
k tomu účelu mohou využít nejen vlastní dokumentaci, ale i dokumentaci uloženou v muzeu 
sdělovací a zabezpečovací techniky. Co ovšem zodpovědět nedokázal, byla otázka časového 
horizontu, který budou potřebovat pro výrobu těchto komponentů, a také otázka finanční - 
tj. za jakou cenu budou tyto jednotlivé komponenty vyrábět. Potvrdil ovšem, že jejich výroba 
bude mnohonásobně dražší než v případě typizovaných výrobků a že je možné, že se vyšplhá 
do závratných výšek - dle zkušeností SŽDC z uplynulých let se může se jednat i o stonásobek 
ceny typizovaného výrobku.
Ministerstvo kultury nemá doklad o tom, že by se výše zmíněná komise do vydání rozhodnutí 
usnesla na řešení této otázky.
Na základě výše uvedeného sdělujeme, že SŽDC jako provozovatel dráhy, který má ve svěřené 
správě majetek České republiky, nesouhlasí s prohlášením žst. Martinice v Krkonoších 
za kulturní památku, neboť to zabraňuje v jednání správného hospodáře - bude znemožněno 
provedení plánované stavby revitalizace trati podle záměru schváleného Ministerstvem 
dopravy CR (pozn.: při vyjmutí žst. Martinice v Krkonoších ze systému dálkového ovládání 
celé trati pravděpodobně nevyjde ekonomika stavby, tzn. nebude vůbec možné stavbu 
realizovat z prostředků k tomu určených). Dále uvádíme, že z důvodu potřeby rychlých reakcí 
při opravách zabezpečovacího zařízení na trati celostátního významu musí SŽDC zajistit 
výměnu vadných komponentů zařízení tak, aby byla v co nejkratší době opět zajištěna
16
bezpečnost a plynulost provozu. To ovšem v případě prohlášení žst. Martínice v Krkonoších 
z důvodu nevyjasněné doby výroby náhradních komponentů zajistit nemůže.
Prohlášení žst. Martínice v Krkonoších jako celku proto nepovažujeme za správné a nabízíme 
Ministerstvu kultury ČR využít k tomu účelu jinou železniční stanici na méně významné - 
tj. regionální trati, jako je např. žst. Křupá. “
Na toto stanovisko SŽDC reagoval Spolek železniční historie Martínice v Krkonoších 
dopisem ze dne 14. 5. 2015. Ministerstvo kultury si je vědomo, že tento spolek, stejně jako 
ČVUT, není účastníkem řízení, je však povinen zvážit všechny dostupné důkazy, podklady a 
tvrzení.
„ 1. k bodu 3 písm. a): Vyjádření k dostupnosti náhradních dílů firma Signál Mont, s. r. o., 
Hradec Králové se při jednání na dopravní fakultě ČVUT vyjádřila v tom smyslu, že má 
kompletní dokumentaci k staničnímu zabezpečovacímu zařízení, které se nachází ve stanici 
Martínice v Krkonoších, a také deklarovala, že je  schopná náhradní díly do budoucna zajistit 
a vyrobit již  s ohledem na to, že tak již činí v rámci Železniční muzejní expozice sdělovací a 
zabezpečovací techniky v Hradci Králové, které se nachází v areálu firmy. Toto tvrzení 
dokládá zápis z jednání, který Vám byl zaslán prostřednictvím Obecního úřadu Martínice 
v Krkonoších dne 15. 4. 2015.
Souhlasíme s tím, že při výrobě náhradních dílů bude potřeba postupovat dle platných 
zákonů, ale musíme doplnit, že toto by mělo být v právním statě normou a samozřejmostí, 
nikoliv argumentem proti vyhlášení areálu železniční stanice Martínice v Krkonoších kulturní 
památkou.
Souhlasíme také s tím, že bude v budoucnu nutné provozovat trať Chlumec nad Cidlinou - 
Trutnov dle platných pravidel provozu - v souladu se zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, 
příslušnými vyhláškami Ministerstva dopravy a předpisy provozovatele dráhy. Opět to však 
není v rozporu s vyhlášením areálu železniční stanice Martínice v Krkonoších kulturní 
památkou. Pouze bude potřeba se tomuto statusu přizpůsobit, tak jako to činí stovky jiných 
subjektů v České republice, které se nějakým způsobem musejí potýkat se skutečností, 
že spadají do kategorie kulturní památky v rámci uchování kulturního dědictví České 
republiky příštím generacím.
2. k bodu 3 písm. b): Kdyby bylo pravdivé tvrzení SŽDC, že stávající SZZ ve stanici Martínice 
v Krkonoších nevyhovuje platným normám, musel by se okamžitě zastavit provoz na všech 
stanicích, které jsou obdobným zařízením SZZ vybaveny. Skutečnost je taková, že veškeré SZZ 
na všech železničních stanicích odpovídá platným normám a zákonům České republiky, a 
proto na nich může být provozována železniční doprava na základě schválení drážním 
úřadem. Při ponechání stávajícího SZZ nebude problém navázat v železniční stanici 
Martínice v Krkonoších na systém automatizace řízení železničního provozu z toho důvodu, 
že, laicky řečeno, bude pohon na zařízeních místo servomotoru ponechán na lidské síle s tím, 
že konečná podoba stavu daného zařízení se promítne na pultu dálkového řízení, za použití 
esteticky nerušivých koncových snímačů poloh, které doplní stávající SZZ.
3. k bodu 3 písm. d): Vyhlášení jakékoliv kulturní památky je  v zájmu uchování tradice a umu 
našich předků pro další generace a děje se tak z toho důvodu, že bez této ochrany by se 
kulturní památky nevyplácelo uchovávat právě kvůli zvýšeným nákladům. Jinak řečeno, 
zrušení jakékoliv kulturní památky by představovalo ekonomický přínos a ušetřilo by finanční 
prostředky. Tvrzení SŽDC o úspoře nákladů zůstává pouze v rovině teoretické diskuse, neboť 
nikde není uvedeno, jaká by byla skutečná úspora, již  jen proto, že i v plně automatizované 
stanici musí neustále provádět servis údržbáři a k tomu je nutno přičíst ještě náklady
17
na energie k zajištění celoročního provozu například v zimě, kdy je potřeba vytápět výhybky, 
aby zůstal zachován provoz. Nyní je vymetají službu konající zaměstnanci.
4. k bodu 4: Jak již bylo uvedeno výše, status kulturní památky přináší vždy určité zvýšení 
finančních nákladů. Právě z tohoto důvodu máme zákon o památkové péči, aby se vybrané 
objekty uchovaly pro další generace i přes mírné zvýšení finančních nákladů. V případě 
zachování stávajícího počtu zaměstnanců (počet zaměstnanců by se nezvyšoval, jedná se 
o mylné tvrzení SŽDC) v železniční stanici Martinice v Krkonoších je potřeba odečíst 
uspořené finanční prostředky, které by stát musel vynakládat prostřednictvím Úřadu práce 
v souvislosti s nezaměstnaností v regionu. Po realizaci projektu revitalizace trati 
Chlumec n. C. - Trutnov nebude možné všechny současné zaměstnance převést na jiná 
pracovní místa v rámci společnosti SZDC, a tato tedy budou zrušena, což způsobí nemalé 
náklady jak SZDC, tak následně státu.
5. k bodu 5: Jestliže by nevadilo atypické SZZ ve stanici Křupá, nemůže vadit ani ve stanici 
Martinice v Krkonoších. Naopak výhodou zachování SZZ v areálu stanice Martinice 
v Krkonoších by bylo jeho ponechání v autentickém prostředí, což také patří k přínosu 
kulturních památek. Určitou výhodou areálu stanice Martinice v Krkonoších je z tohoto 
hlediska regionální trať Martinice - Rokytnice, kde se také konají hojně navštěvované 
pravidelné jízdy historických vlaků. Zároveň by se ušetřily značné finanční prostředky 
na budování nové popelové jámy, která byla v železniční stanici Martinice v Krkonoších 
ke konci roku 2014 celá opravena, a dále na přesun vodních jeřábů a SZZ s následným 
nákladným zprovozňováním ve stanici Křupá. Zde se shodneme s SZDC na nutnosti úspory 
finančních prostředků - které není nutné vynakládat na zbytečné přesouvání zařízení 
z Martinic a následnou přestavbu stanice Křupá. Musíme také upozornit, že kulturní památku 
by tvořil celý areál železniční stanice Martinice v Krkonoších jako celek včetně budov, 
tj. budova stanice, vodárna, remíza, stavědla atd. Ještě je  potřeba uvést, že kdyby dle tvrzení 
SZDC nevadily mírně zvýšené náklady na výrobu náhradních dílů v železniční stanici Křupá, 
nemohou vadit ani v železniční stanici Martinice v Krkonoších.
Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších nesouhlasí s přesunem SZZ, popelové jámy 
a vodních jeřábů do železniční stanice Křupá zdůvodňovaného větší blízkostí železničního 
muzea Lužná u Rakovníka, a to kvůli zachování turistického ruchu v našem regionu, který má 
přímý dopad i na zaměstnanost v našem kraji. Případným přesunem zařízení na jiné místo by 
byla regionální zaměstnanost značně negativně ovlivněna. Důvody pro přesun do stanice 
Křupá jsou neopodstatněné.
Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších nikdy neuvažoval o tom, že by v rozporu 
s předpisy a zákony CR vodil lidi do kolejiště k SZZ. Jedná se o nepodložené tvrzení SŽDC. 
Stanice by byla pro veřejnost přístupná pouze v rámci příležitostných akcí a jízd zvláštních 
historických vlaků, tak jak se to děje na desítkách míst v rámci železnice České republiky. 
Fotografování vjíždějících vlaků se staničním zabezpečovacím zařízením by bylo možné i 
z nástupiště, bez vstupu do kolejiště, stejně jako si vlaky fotografují železniční nadšenci 
po celou dobu historie železnice bez toho, že by ohrožovali železniční provoz nebo vstupovali 
do drážního tělesa, kam je vstup zakázán. Příležitostná prohlídka staničních prostor 
veřejnosti ze zákona nepřístupných by byla možná výhradně ve spolupráci se SŽDC a vždy 
za přítomnosti zaměstnance dohlížejícího na bezpečnost - jak to bývá obvyklé při pořádání 
dnů otevřených dveří. Taktéž natáčení filmů v dobových kulisách areálu stanice by se dělo 
na základě splnění všech předpisů a zákonů, tak jak se to opět děje na mnoha místech, kde se 
v kulisách železnice České republiky natáčejí filmy. V případě vyhlášení železniční stanice 
Martinice v Krkonoších kulturní památkou se počítá se zbudováním naučné stezky, která by 
vedla v okolí stanice po již existujících místních komunikacích, s přechodem na druhou stranu
18
stanice pod jedním z kamenných viaduktů, aby veřejnost nevstupovala do nepřístupných částí 
stanice, a přitom měla možnost si vše prohlédnout, vyfotografovat či případně natáčet.
Dále uvádíme na pravou míru tvrzení SŽDC ohledně stádia přípravy revitalizace trati 
Chlumec nad Cidlinou - Trutnov. Dne 8. 4. 2015 nám bylo sděleno projekční organizací 
SUDOP, která je dodavatelem projektů pro SŽDC, že je  v současné době vyhotovena pouze 
úvodní studie projektu a čeká se na verdikt Ministerstva kultury České republiky ohledně 
vyhlášení stanice Martinice v Krkonoších kulturní památkou, aby se případné vyhlášení 
kulturní památkou mohlo do projektu zapracovat. Teprve na základě závěru řízení vyhlášení 
železniční stanice Martinice v Krkonoších kulturní památkou bude projekt znovu oživen a 
začne se provádět dokumentace pro stavební povolení, jelikož bylo ověřeno, že územní 
rozhodnutí není potřeba. Z Drážního úřadu jsme obdrželi sdělení DUCR-20021/1 5/Lb z 9. 4. 
2015 (viz Příloha č. 2), že se v současné době nevede žádné stavební řízení v této věci. 
Naopak dle věstníku veřejných zakázek bylo dne 14. 4. 2015, ev. č. 511560, zahájeno 
výběrové řízení na zhotovitele projektové dokumentace pro stavební povolení na uvedenou 
stavbu. Nabídky mají být podané do 18. 6. 2015, na projektování je  stanoveno 25 měsíců. 
Ze zadání soutěže není zcela jasné, že má být bráno v úvahu řízení o památkové ochraně 
stanice Martinice v Krkonoších. V koordinovaném stanovisku MěÚ Jilemnice PDMUJ1 
7422/2014 z 18. 7. 2014 (viz Příloha č. 3) ve sdělení odboru památkové ochrany je však 
informace o vedení řízení uvedena. Z výše uvedeného vyplývá, že nemůže dojít 
ke znehodnocení doposud vynaložených finančních prostředků, ani k ohrožení čerpání 
finančních prostředků z Evropské unie, protože veškerá řešení nezbytných provozních 
opatření, která nebudou v kolizi s památkovou ochranou a zároveň umožní památkově 
chráněnou stanici zakomponovat do revitalizované trati, lze zahrnout do dalšího projektového 
stupně právě na základě koordinovaného stanoviska MěÚ Jilemnice. “
Na tento dopis reagovala SŽDC stanoviskem ze dne 12. 8. 2015, zn. 34035/2015/SŽDC-Ol3: 
„ Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (dále jen SŽDC) obdržela od odboru 
památkové péče Ministerstva kultury ČR (dále jen MK ČR) stanovisko Spolku železniční 
historie Martinice v Krkonoších (dále jen Spolek) ze dne 14. 5. 2015, kterým Spolek reaguje 
na dopis SŽDC čj. 11574/2015-013 ze dne 13. 3. 2015. Vzhledem k tomu, že stanovisko 
Spolku určitým způsobem zkresluje celou situaci a obsahuje tzv. polopravdy, považuje SŽDC 
za nutné se k dané věci vyjádřit. Toto činíme formou komentáře a vysvětlení k jednotlivým 
bodům stanoviska Spolku:
• k bodu 1 - dostupnost náhradních dílů:
- zástupce společnosti Signál Mont, s. r. o., na jednání dne 13. 3. 2015 na ČVUT FD skutečně 
deklaroval, že společnost je  schopna zajistit výrobu potřebných náhradních dílů. K tomu je  
ovšem nutno dodat, že při první následné objednávce, kterou v 07/2015 zaslal správce SŽDC 
(SŽDC, Oblastní ředitelství Hradec Králové) na dodávku vybraných cca 40 náhradních dílů 
pro zabezpečovací zařízení v železniční stanici (dále jen žst.) Martinice v Krkonoších, 
společnost reagovala v 07/2015 odpovědí (v případě potřeby je  možné toto doložit emailovou 
korespondencí), že je schopna dodat pouze velmi omezený sortiment požadovaných 
náhradních dílů (možná dodávka byla potvrzena pouze u jedné položky!!!). Současně 
společnost poukázala, že pro poptávané díly není schopna určit ani rámcovou cenovou 
hladinu pro zajištění jejich dodávky. Zápis z jednání, které proběhlo dne 13. 3.2015 na ČVUT 
a který zapsal Ing. Jacura, se problematice cenové náročnosti dodávky potřebných 
náhradních dílů účelově vyhnul. Otázka na finanční náročnost byla ze strany SŽDC na tomto 
jednání vznesena, avšak nezodpovězena - pouze bylo ze strany výrobce konstatováno, 
že výroba bude nákladná.
19
SŽDC jako státní instituce samozřejmě vnímá a podporuje uchování kulturního dědictví České 
republiky - svědčí o tom mimo jiné například provozování Železniční muzejní expozice 
sdělovací a zabezpečovací techniky v Hradci Králové, nebo podpora Muzea CD v Luzné 
u Rakovníka. Současně však musí svěřený majetek řádně spravovat a také vynakládat finanční 
prostředky na jeho údržbu s péčí správného hospodáře. V případě ŽST Martinice 
v Krkonoších je SŽDC stavěna do pozice, kdy jako správce zařízení nemá jistotu, zda vůbec 
bude možné výrobu náhradních dílů potřebných pro zajištění provozu a provozuschopnosti 
stávajícího zařízení zajistit a kromě toho nemá ani od případného výrobce informace, v jaké 
finanční výši to bude, pokud vůbec bude výroba možná. A proti tomu všemu vyvstává fakt, 
že stávající zařízení je možné nahradit moderním a bezpečnějším zabezpečovacím zařízením 
(s nižším podílem lidského faktoru na zajištění bezpečnosti železničního provozu), kde žádný 
problém s výrobou náhradních dílů po deklarovanou dobu životnosti zařízení nenastane.
Ke konstatování Spolku, že v případě prohlášeni žst. Martinice v Krkonoších za nemovitou 
kulturní památku „ bude pouze nutné se tomuto statusu přizpůsobit, tak jako to činí stovky 
jiných subjektů v České republice, které se nějakým způsobem musejí potýkat se skutečnosti, 
že spadají do kategorie kulturní památky v rámci uchování kulturního dědictví “, máme určité 
výhrady. Pisatel pravděpodobně při výčtu stovek subjektů myslel především na vlastníky 
památkově chráněných budov - s tím souhlasíme, tam je možné senovému statusu přizpůsobit. 
Zkušenosti ukazují, že takové objekty mohou nadále sloužit Jak svému původnímu účelu, tak i 
novému účelu, který třeba umožní i přístup veřejnosti. K věci ale musíme důrazně 
poznamenat, že rozhodně není běžné ani obvyklé, aby kulturní památky technologického 
charakteru, kterým předmětné zabezpečovací zařízení skutečně je, byly využívány pro zajištění 
standardních služeb - v tomto případě k řízení a zabezpečení železničního provozu. Logicky si 
vezměme třeba jako ukázkový příklad jízdy historických parních lokomotiv, které se dnes sice 
také stále využívají, ale pouze pro nostalgické jízdy, rozhodně ne pro každodenní dopravu 
cestujících.
• k bodu 2 - nevyhovující stav stávajícího zařízení ve vztahu k platným normám:
- zařízení provozované v žst. Martinice v Krkonoších skutečně nevyhovuje požadavkům 
v současnosti platných norem. Ovšem výklad Spolku, že pokud by to byla pravda, pak by zde 
bylo nutné zastavit provoz, je zcela mylný. Takový stav, kdy je nadále provozováno zařízení, 
které nevyhovuje nově platným technickým předpisům, je obvyklý, neboť právní a technické 
předpisy (není-li v konkrétním předpise stanoveno jinak) se vztahují na zařízení uváděná 
do provozu po datu účinnosti daného předpisu. Zařízení v žst. Martinice v Krkonoších bylo 
uvedeno do provozu podle norem platných v době jeho aktivace. Problém nastává 
při plánované revitalizaci trati. Skutečnost, že stávající zabezpečovací zařízení nevyhovuje 
současným normám, nám totiž neumožní jeho zapracování do dálkového ovládání 
zabezpečovacího zařízení (dále jen DOZ). Problémem v případě zapracování do DOZ tedy 
není, jak uvádí Spolek, zjištění stavu jednotlivých prvků zařízení, ale skutečnost, 
že elektromechanické zařízení neobsahuje závislosti nutné pro zapracování do systému DOZ. 
A právě z důvodu začlenění stávajícího zařízení do DOZ bude nutné tuto dopravnu vyjmout 
z DOZ a provozovat j i  v ostrovním režimu řízení provozu.
V případě pokusu o začlenění stávajícího zabezpečovacího zařízení žst. Martinice 
v Krkonoších do DOZ lze očekávat potřebu rozsáhlejších úprav stávajícího zařízení, kdy bude 
nutné zajistit plný soulad zařízení se stávajícími normami včetně odpovídajícího posouzení, 
což vidíme jako velmi problematické. Kromě toho upozorňujeme, že zcela jistě také půjde 
o výrazný zásah do autentičnosti zabezpečovacího zařízení. K věci ještě konstatujeme, 
že cenový rozsah takové úpravy je nám v současnosti zcela neznámý - dle dosavadních zjištění 
lze ale předpokládat, že se bude jednat o významné finanční částky.
20
• k bodu 3. - kulturní památka a souvislost s ekonomikou připravované stavby
- upozorňujeme, že ekonomické přínosy jednotlivých investičních staveb financovaných 
z evropských fondů (a obecně z veřejných zdrojů) jsou posuzovány v souladu se Směrnicí č. V- 
2/2012 „Směrnice upravující postupy Ministerská dopravy, investorských organizací a 
Státního fondu dopravní infrastruktury v průběhu přípravy a realizace investičních a 
neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu “ 
č.j. 644/2012-910-IPKI3 ve znění změny č. 3. Nejedná se tedy o žádné „tvrzení SŽDC 
o úspoře nákladů pouze v teoretické r o v i n ě j a k  tvrdí Spolek. Stavba „Revitalizace trati 
Chlumec nad Cidlinou - Trutnov “ je  jedinou možnosti, jak lze při respektování metodiky 
hodnocení podle uvedené směrnice celou trať zrekonstruovat a výrazně zkvalitnit podmínky 
pro cestující tak, aby celospolečenské přínosy stavby byly finančně vyjádřitelné a jakákoliv 
stavba směřující ke zlepšení podmínek pro cestující a železniční dopravu na této trati obecně 
tak byla z hlediska ekonomických pravidel vůbec uskutečnitelná. Příprava stavby a úvodní 
projektový stupeň včetně ekonomického hodnocení byly schváleny Centrální komisí 
Ministerstva dopravy ČR dne 27. 5. 2014 a její financováni je  plánováno v rámci Operačního 
programu Doprava 2 (dále OPD2), kde je pro realizaci stavby vyčleněno 900 mil. Kč. Stavba 
je od začátku připravovaná s nasazením moderního elektronického staničního 
zabezpečovacího zařízení v žst. Martinice v Krkonoších. V případě vyhlášení stávajícího 
zabezpečovacího zařízení v této žst. za kulturní památku by bylo nutné změnit celou koncepci 
stavby a projekt přepracovat a znovu předložit Centrální komisi Ministerská dopravy ČR 
s tím, že bude nutno prokázat finančně vyjádřitelné celospolečenské přínosy stavby tak, aby 
byla dodržena pravidla pro možnost jejího financování z veřejných zdrojů. Podle dosavadních 
poznatků z předchozího prověřování v rámci přípravy stavby bohužel očekáváme, že pokud 
bude v této stavbě žst. Martinice v Krkonoších vyjmuta z dálkového ovládání zabezpečovacího 
zařízení, nebudou splněny závazné ukazatele ekonomiky stavby, což znamená, že celou stavbu 
revitalizace trati nebude vůbec možné financovat z prostředků OPD2, ani z jiných veřejných 
zdrojů. Musíme upozornit, že SŽDC má pro financování svých investičních akcí pouze 
prostředky z veřejných zdrojů a žádné jiné. Výsledkem by nutně bylo ponechání celé trati 
ve stávajícím stavu, který nevyhovuje současným přepravním potřebám. Lze pak pouze 
polemizovat o tom, v jakém časovém horizontu bude osobní železniční doprava v této trase 
nahrazena jiným druhem dopravy.
• k bodu 4. - otázka počtu zaměstnanců v žst. Martinice v Krkonoších
- o otázce zachování vybraných objektů pro další generace jsme se zmiňovali již výše, nyní se 
vrátíme ještě k otázce „ zvyšování“ počtu zaměstnanců v žst. Toto patrně nebylo ze strany 
Spolku správně pochopeno, proto uvádíme bližší vysvětlení. V předchozím vyjádření SŽDC 
byl porovnáván počet obsluhujících zaměstnanců v žst. pro dva různé stavy - tj. pro stav 
při prohlášení žst. za kulturní památku (včetně zabezpečovacího zařízení), a pak pro stav 
vybavení žst. moderním dálkově ovládaným staničním zabezpečovacím zařízením. Počet 
obsluhujících zaměstnanců je  samozřejmě při těchto dvou různých stavech jiný - v případě 
prohlášení celé žst. kulturní památkou (včetně zabezpečovacího zařízení) bude vyšší oproti 
možnému stavu po výstavbě nového zabezpečovacího zařízení, kdy je  jedním z cílů revitalizace 
trati také úspora provozních zaměstnanců. Musíme však konstatovat, že další úvahy Spolku 
o uspořených finančních prostředcích vynakládaných státem prostřednictvím Úřadu práce při 
nezrušení několika pracovních míst v žst. jsou zcela zcestné. Při plošné aplikaci takového 
pravidla by mělo být v zájmu České republiky ponechání všech mechanických přejezdových 
zabezpečovacích zařízení a elektromechanických staničních zabezpečovacích zařízení 
v provozu, respektive měla by být zajištěna jejich nová výstavba a jejich obsazení 
závoráři/výpravčími/signalisty, aby byla řešena otázka zaměstnanosti České republiky 
v širším měřítku. Tímto směrem skutečně není možně uvažovat v době, kdy je naopak
21
požadováno snižování počtu státních zaměstnanců, neboť je  snaha o financování provozu 
železniční dopravní cesty (nákladů na obsluhující zaměstnance) pouze z poplatků za železniční 
dopravní cestu vybraných od dopravců. Hledání nových pracovních míst musí jít 
celospolečensky skutečně jinou cestou, než je ponechávání zastaralých technologií nadále 
v činnosti.
K této věci ovšem musíme ještě doplnit, že vybavení tratí nejnovějším typem zabezpečovacího 
zařízení skutečně není jen cílené snižování stavu zaměstnanců dráhy. Jde především 
o vyloučení vlivu lidského faktoru na zajištění bezpečnosti železniční dopravy, neboť lidský 
faktor může být zdrojem chyb. A jak ukazují zkušenosti (a bohužel i zkušenosti z poslední 
doby), může mít chyba pracovníka podílejícího se na zajištění bezpečnosti železniční dopravy 
katastrofické následky - a to zejména na lidských životech, ale také i na majetku.
• k bodu 5. - žst. Křupá a žst. Martinice v Krkonoších
- k poznámkám Spolku zpochybňujícím návrh SŽDC prohlásit za kulturní památku namísto 
žst. Martinice v Krkonoších žst. Křupá uvádíme, že je zde podstatný rozdíl, neboť 
žst. Martinice v Krkonoších leží na celostátní dráze, zatímco žst. Křupá na regionální dráze. 
Na základě Smlouvy o fungování Evropské unie jsou členské státy povinny plnit stanovená 
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) tak, aby byly zajištěny technické specifikace 
pro interoperabilitu (dále jen ,, TSI). Požadavky na interoperabilitu železniční sítě zajištují 
shodné parametry v rámci celoevropské sítě tzv. TEN-T. Od roku 2015 se požadavky TSI 
vztahují rovněž na dráhy celostátní, to znamená i na celostátní dráhu Chlumec nad Cidlinou - 
Trutnov. Požadavky TSI zahrnují celou oblast od parametrů koleje (sklon, osová vzdálenost 
kolejí, průjezdní průřez), prvků pro bezpečnost provozu, velikost zatížení až po nástupiště, 
schody, rampy, prvky pro imobilní osoby, informační tabule apod. V případě, že se nepodaří 
realizovat stavbu revitalizace této trati v rámci OPD2 z důvodu vyjmutí žst. Martinice 
v Krkonoších z přípravy stavby, jak bylo popsáno výše ve vyjádření k bodu 3, hrozí 
dlouhodobé ponechání celé trati ve stávajícím stavu. Naproti tomu je trat ‘ Lužná u Rakovníka
- Chomutov, kde leží žst. Křupá, dráhou regionální, kde případná modernizace trati 
nepodléhá splnění požadavků TSI. Kromě toho ještě dodáváme, že na rozdíl od trati Chlumec 
nad Cidlinou - Trutnov pro trať Lužná u Rakovníka - Chomutov není žádná významná 
investiční akce připravována.
Problémy se zajištěním náhradních dílů zabezpečovacího zařízení pro žst. Křupá budou 
samozřejmě obdobné, jako v případě žst. Martinice v Krkonoších, ale jednak by zde bylo 
možné využít některé náhradní díly vyzískané ze zrušeného technologického zařízení 
v žst. Martinice v Krkonoších a pak vzhledem k nižšímu počtu přepravovaných osob a nižší 
rychlosti na trati lze náhlé problémy řešit operativněji, s menšími dopady na cestující 
veřejnost.
Dále je  nutné objasnit proces přípravy stavby, neboť i toto je  podáváno ve stanovisku Spolku 
ve zkreslené podobě, i když je to pravděpodobně způsobeno spíš neznalostí celé problematiky 
přípravy staveb SŽDC, než úmyslem věc zkreslit. Spolek ve svém stanovisku poukazuje na to, 
že prozatím je vyhotovena pouze úvodní studie projektu. K tomu podotýkáme, že zpracování 
dokumentace staveb SŽDC se řídí platnou legislativou a zároveň Směrnicí generálního 
ředitele č. 11/2006 „Dokumentace pro přípravu staveb na železničních drahách celostátních a 
regionálních". V souladu s touto směrnicí byla v předchozích letech zpracována a 
projednána přípravná dokumentace (tj. dokumentace v rozsahu rozšířené dokumentace 
pro územní řízení), na jejíž vyhotovení byly vynaloženy náklady ve výši 12 015,3 tis. Kč. 
Pro vysvětlení uvádíme, že tato fáze přípravy musí být provedena u staveb SŽDC vždy - tedy i 
v tom případě, že stavba nevyžaduje územní rozhodnutí. Připomínáme, že návrh na prohlášení 
žst. Martinice v Krkonoších byl podán až v době, kdy již byla zahájena příprava stavby.
22
V případě, že v přípravě stavby nebude pokračováno dle nastavených podmínek, znamenalo 
by to, že výše uvedená finanční částka byla vynaložena zcela zbytečně a půjde o zmařenou 
investici. K tomu je  nutné podotknout, že obdobná situace se objevuje často u jiných staveb 
SZDC - zájem aktivistů či příslušných pracovníků v oblasti památkové péče o památkovou 
ochranu předmětného objektu či zařízení se projeví až v době, kdy se začne projektovat 
stavba, v rámci které jsou tyto objekty či zařízení nějak ohroženy. Do té doby však nikdo 
zájem o prohlášení dané věci za kulturní památku neprojeví. Daný postup vždy s sebou nese 
pro SZDC problémy se ztrátou finančních prostředků - minimálně na přeprojektování stavby, 
z důvodu zpoždění přípravy však může být ohrožena i celá realizace stavby (finanční 
prostředky jsou vázané také k termínu dokončení realizace stavby).
Finanční krytí stavby „Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou Trutnov“ bylo původně 
plánováno v rámci OPD1, avšak vzhledem k zahájení řízení Ministerská kultury ČR nebylo 
možné přípravu stavby splnit dle předepsaných podmínek v řádném termínu. Pokud 
žst. Martinice v Krkonoších nebude prohlášena za kulturní památku, resp. nebude prohlášeno 
předmětné zabezpečovací zařízení, bude možné stavbu financovat z OPD2. Aby toto bylo 
ovšem vůbec možné nastavit, musí mít SZDC dokončenou přípravu stavby, neboť možnost 
čerpání finančních prostředků v rámci OPD2 je  časově omezena. Proto se pokračuje 
v přípravě stavby - v současné době je  vybrán dodavatel projektové dokumentace pro stavební 
povolení (SUDOP PRAHA, a.s.). Smlouva o dílo na vypracování projektu pro stavební 
povolení je  v současné době před podpisem. V souladu s podmínkami smlouvy o dílo musí být 
projekt dokončen do 8 měsíců od podpisu. Pokud budou do té doby vyřešeny související 
překážky, předpokládá se, že v 04/2016 bude požádáno o vydání stavebního povolení, zároveň 
by proběhla veřejná soutěž na zhotovitele stavby a stavbu by pak bylo možné zahájit 
na podzim r. 2016.
Snahou SZDC bylo tímto vyjádřením Ministerstvu kultury ČR objasnit neúplné a poněkud 
zkreslené informace podávané Spolkem, ale také vysvětlit souvislosti a negativní dopady 
na připravovanou stavbu SŽDC a na celou trať Chlumec nad Cidlinou - Trutnov v případě 
prohlášení žst. Martinice v Krkonoších za kulturní památku. Domníváme se, že celá kauza 
byla rozpoutána na základě přání několika nadšenců a přátel historie železnice, kteří se 
věnují sice krásnému koníčku a chtějí pro ten účel stávající stav železniční stanice zachovat, 
ale pohled na situaci mají jednostranný, podřízený svému zájmu, bez skutečné znalosti 
souvisejících dopadů této věci.
Doplňujeme ještě, že nejsme toho názoru, že by turistika v obci Martinice v Krkonoších 
utrpěla, pokud se změní staniční zabezpečovací zařízení a stanice bude přestavěna podle 
podmínek interoperability. Naopak se domníváme, že po realizaci stavby revitalizace trati 
turistů v těchto místech přibyde právě z důvodu zvýšeni rychlosti na trati a zlepšení podmínek 
pro cestující.
Doufáme, že se nám podařilo tímto dokumentem společně s předchozími vyjádřeními 
zaslanými na Ministerstvo kultury CR dostatečně celou problematiku žst. Martinice 
v Krkonoších objasnit, a to včetně dalších souvislostí a dopadů. V souvislosti s tím bychom 
rádi ještě poukázali na skutečnost, že ať je  názor různě zainteresovaných nedrážních subjektů 
na další provozováni stávajícího zabezpečovacího zařízení v žst. Martinice v Krkonoších 
z různých důvodů jiný, vždy jde jenom o názor a postoj bez důsledků pro tento subjekt, neboť 
plnou zodpovědnost za funkčnost zabezpečovacího zařízení ponese vždy a jenom SZDC. 
Na základě uvedených skutečností proto znovu vyjadřujeme náš nesouhlas s prohlášením 
žst. Martinice v Krkonoších za kulturní památku a vzhledem k pokročilé době od zahájení 
správního řízení vedeného v této věci a možného dopadu na přípravu stavby revitalizace trati 
žádáme odbor památkové péče Ministerstva kultury CR o vydání rozhodnutí v co nejkratší 
době.
23
Dalšími podklady rozhodnutí bylo koordinované stanovisko Městského úřadu Jilemnice 
ke stavebnímu řízení na akci „Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou -  Trutnov“ ze dne 
23. 5. 2014, č.j. PDMUJI 7422/2014, které uvádí, že dokumentace k tomuto stavebnímu řízení 
byla úřadu podána 23.5.2014, a že projektová dokumentace byla vypracována bez ohledu 
na zahájené řízení o prohlášení za kulturní památku, a sdělení drážního úřadu ze dne 9. 4. 
2015, zn. MP-SDP0248/15-2/Lh, DUCR-20021/15/LH, že v současné době nevede žádné 
stavební řízení ve věci Revitalizace trati Chlumec nad Cidlinou -  Trutnov.
K výše uvedeným stanoviskům je třeba podotknout, že Ministerstvo kultury řeší otázku 
instalace moderního dálkového zabezpečovacího zařízení jen jako možný konflikt veřejných 
zájmů mezi zvýšením bezpečnosti na trati a ochranou kulturního dědictví. Nemůže se v rámci 
svých kompetencí zabývat otázkou návštěvnosti, turistické atraktivity lokality, zaměstnanosti, 
ale ani financování přestavby nebo rekonstrukce trati. Přechod zabezpečovacího zařízení 
na dálkové ovládání není z bezpečnostního hlediska nezbytný, neboť se nejedná o úsek, kde 
by byly zaznamenány železniční nehody. Chybovost lidského faktoru neodstraníme tím, 
že zodpovědnost z několika lidí převedeme na jednu osobu. Výroba náhradních dílů je 
prokazatelně možná, není však v pravomoci Ministerstva kultury hledat pro SŽDC výrobce. 
Výroba náhradních dílů, byť kusovou výrobou jistě nedosáhne nákladů na kompletní 
přestavbu železniční stanice. Na schůzce všech zainteresovaných stran, která se konala dne 
26. 11. 2013 v Martini cích v Krkonoších, bylo zástupci SŽDC sděleno, že modernizace trati 
je zatím čistě teoretickou záležitostí. Pokud tedy SŽDC konalo další přípravy tímto směrem, 
aniž by vzalo v úvahu případné prohlášení za kulturní památku, neleží zodpovědnost 
za vynaloženou práci ani peníze na Ministerstvu kultury.
Vyhláška č. 177/1995 Sb„ kterou se vydává stavební a technický řád drah, v aktuálním znění, 
a výše uvedené normy platí pro nově postavenou dráhu a nijak se nevztahují na stávající 
zabezpečovací systém železniční stanice. Pokud by provoz železniční stanice byl v rozporu se 
zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, vystavovala by se SŽDC již 20 let postihu za provoz 
dráhy v rozporu s tímto zákonem. Dle tohoto zákona je vlastník povinen pečovat o rozvoj a 
modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní 
obslužnosti kraje. Nikde neuvádí, že nezbytné je dálkové řízení trati.
Dle § 3 odst. 1 písm. a) je celostátní dráhou dráha, která slouží mezinárodní a celostátní 
veřejné železniční dopravě a je jako taková označena, ale neříká, že taková dráha je 
automaticky součástí Evropského železničního systému. V § 49a zmíněného zákona je 
uvedeno, že provozní a technická propojenost evropského železničního systému je schopnost 
umožnit bezpečný a nepřerušený pohyb drážního vozidla na dráhách evropského železničního 
systému. Ani zde nespatřujeme nutnost změny zabezpečovacího zařízení ve stanici Martinice 
v Krkonoších, kterou navíc mezinárodní doprava neprojíždí. Po prostudování zákona 
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, věznění pozdějších předpisů, 
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/16/ES o interoperabilitě systému 
transevropské železniční dopravy a Směrnice Evropského parlamentu a Rady Č.1996/48/ES 
o provozní propojenosti systému vysokorychlostní železniční dopravy, nebyl nikde zjištěn 
požadavek na dálkové ovládání trati, nebo odmítnutí elektromechanického staničního 
zabezpečovacího zařízení.
Možným alespoň částečným řešením konfliktu dálkového zabezpečení s elektromechanickým 
by mohlo být například zneplatnění starých návěstidel (v souladu s vyhláškou Ministerstva 
dopravy č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah, v platném znění) při zachování 
funkčnosti elektromechanického zařízení.
Železniční stanice Martinice v Krkonoších je ojedinělým souborem převážně historických 
budov v jednotném nádražním architektonickém stylu, spině funkčním elektromechanickým
24
zabezpečovacím systémem s mechanickými návěstidly. Byla vystavěna Rakouskou 
severozápadní dráhou, jejíž reprezentativní budovou bylo dnes již neexistující nádraží Praha -  
Těšnov architekta Carla Schlimpa. Ten byl autorem většiny pozemních staveb Rakouské 
severozápadní dráhy, včetně nádražní budovy v nynější železniční stanici Martinice 
v Krkonoších. Tato budova byla postavena roku 1871 a na přelomu 19. a 20. století byla 
kontextuálně doplněna o západní křídlo a průběžné zastřešení nástupiště. I přes dílčí změny a 
dostavby si zachovala jednotné historizující pojetí architektury s velkým množstvím 
autentických detailů (tesařská trámová konstrukce verandy nástupiště, litinová zábradlí, 
řezbářské provedení štítů, výtvarné řešení fasád, střídající režné zdivo s kamennými prvky 
atd.). Některé budovy v areálu železniční stanice jsou řešeny ve stejném architektonickém 
stylu jako výpravní budova nebo za použití stejného materiálu, což zvyšuje architektonickou i 
vypovídací hodnotu celého areálu.
Budovy stavědel sice nevykazují architektonické hodnoty j e v  nich však uloženo ovládání 
zabezpečovacího zařízení a jsou tradiční součástí nádražních areálů.
Areál železniční stanice Martinice v Krkonoších dokumentuje jeden z významných 
vývojových stupňů zabezpečení jízd vlaků - elektromechanické staniční zabezpečovací 
zařízení. Nejcennějším prvkem je dosud zachované funkční staniční zabezpečovací zařízení 
(dále SZZ) bez závažných dodatečných zásahů, které stále pracuje na základním původním 
principu, s mechanickými návěstidly odjezdovými, vjezdovými včetně předvěstí a již zcela 
ojedinělými mechanickými seřaďovacími návěstidly.
Díky existenci uceleného areálu zahrnujícího nejen stavby ale i funkční zabezpečovací 
zařízení je areál železniční stanice Martinice v Krkonoších jedinečným představitelem nádraží 
a jeho funkce před rozšířením elektronicky řízených tratí.
Objekt sociálního zařízení bez čp. na st. p. č. 429 je novodobou stavbou bez architektonické 
hodnoty, jejíž vazba k areálu železniční stanice spočívá jen v jejím umístění. Osvětlovací 
stožáry na p. p. č. 814/1 a výkolejky s areálem souvisí pouze svým umístěním, doba jejich 
vzniku je obtížně určitelná a nijak významně se nepodílí na vzhledu stanice ani funkčnosti 
zabezpečovacího zařízení. Jednokolejný nýtovaný ocelový most na p. p. č. 1181/3 a 1181/4 se 
nachází ve značné vzdálenosti od areálu železniční stanice, prohlašovaného za kulturní 
památku, prohlásit ho za kulturní památku v rámci areálu železniční stanice Martinice 
v Krkonoších by tedy bylo zavádějící.
Po vyhodnocení podkladů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospělo Ministerstvo kultury 
k závěru, že areál železniční stanice Martinice v Krkonoších, včetně elektromechanického 
zabezpečovacího zařízení, pro své hodnoty architektonické, historické a technické, jako 
doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti a projev tvůrčích 
schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, splňuje podmínky 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí 
se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele
25
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
26
Zákres umístění kulturní památky areál železniční stanice Martinice v Krkonoších, 
nedílná součást výroku rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 69474/2015 OPP ze dne 
3.12.2015.
27

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0530033.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Martinice v Krkonoších, železniční stanice. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

24897582 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Pavlůsková Alena;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

03.12.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 649537481

Bližší specifikace:

Název	železniční stanice
Číslo ÚSKP	105843
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kód paGIS: 2255125

Název objektu:

Část obce: Martinice v Krkonoších

Č. dom.: č.p. 93

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Martinice v Krkonoších

Obec: Martinice v Krkonoších

ORP: Jilemnice

Okres: Semily

železniční stanice (právní stav 649537481)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 9307

Název lokality: Martinice v Krkonoších

Reálný typ: ves

Kat. území: Martinice v Krkonoších

Obec: Martinice v Krkonoších

ORP: Jilemnice

Okres: Semily

Kraj: Liberecký kraj

železniční stanice (právní stav 649537481)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 43

Název hist. regionu: Jilemnice

železniční stanice (právní stav 649537481)

Ke stažení Náhled Žádost o užití