Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

'fOé, iW
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Do 2018-03-05 10:01:48
NPU-310/18345/2018
List 1 19
1001104390
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Středočeský kraj, Zborovská 81/11, 150 00 Praha - Smíchov 
Dětské centrum Strančice, Hrdinů 175, 251 63 Strančice
Váš dopis značky Naše značka 
MK 17400/2017 OPP 
MK-S 571/2013 OPP
Vyřizuje/linka V Praze dne:
Dědková Olga Mgr. / 428 07.03.2017
Věc: řízení o prohlášení stavby č. p. 175 se zahradou v k. ú. Strančice a Všestary u
Říčan, okres Praha-východ, Středočeský kraj, za kulturní památku -  rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 17400/2017 OPP, 
sp. zn. MK-S 571/2013 OPP, ve výše uvedené věci.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
MINISTERSTVO KULTURY
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1 - Malá Strana 
IČ: 00023671 |2lj
Příloha: Rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 17400/2017 OPP, sp. zn. MK-S 571/2013 
OPP ze dne 7.3.2017
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Cech v Praze
Městský úřad Říčany, úsek památkové péče
Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče
Vlastní
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: SJLM.fr
za správnost: .JjíMéfd
V Praze dne 7.3.2017 
č.j.M K 17400/2017 OPP 
sp. zn. MK-S 571/2013 OPP
R O Z H O D N U T Í
i .
péče
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové
p r o h l a š u j e
podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, zahradu obklopující stavbu 
č. p. 175 (tzv. Schnoblingovu vilu), k. ú. Strančice a Všestary u Říčan, obec Strančice a 
Všestary, okres Praha-východ, Středočeský kraj,
z a  k u l t u r n í  p a m á t k u .
Zahradu tvoří:
• pozemky pare. č. 277/1 a 211 ti  s úseky kamenných tarasních zdí (i se schodišti) 
na pozemku pare. č. 277/1, k. ú. Strančice
v
• pozemky pare. č. 159/11 a 156 v k. ú. Všestary u Říčan
1
II.
péče
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové
n e p r o h l a š u j e
podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, stavbu č. p. 175 se 
schodištěm (včetně zděného přízemního objektu bývalého domku zahradníka a garáží 
nacházejícími se v severovýchodní části stavby ě. p. 175), na pozemku st. pare. ě. 306, 
spolu s pozemkem st. pare. ě. 306, v ulici Hrdinů, k. ú. Straněice, obec Straněice, okres 
Praha-východ, Středočeský kraj,
z a  k u l t u r n í  p a m á t k u .
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Středočeský kraj, Zborovská 81/11, 150 00 Praha -  
Smíchov, IČ: 70891095; Dětské centrum Straněice, Hrdinů 175, 251 63 Straněice, IČ: 
43750672;
(zastoupená na základě plné moci
IČ: 66204810).
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky do 
kopie katastrální mapy.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo podnět, který podal Národní památkový ústav, územní 
odborné pracoviště středních Čech v Praze, k prohlášení stavby č. p. 175 se 
zahradou (parkem) (stavba č. p. 175 se schodištěm na pozemku st. pare. č. 306 a pozemek st. 
pare. č. 306 v k. ú. Straněice; zahrada - pozemky pare. č. 277/1 a 277/2 s úseky kamenných 
tarasních zdí (i se schodišti) na pozemku pare. č. 277/1, k. ú. Strančice; dále zahrada - 
pozemky pare. č. 159/11 a 156 v k. ú. Všestary u Říčan), obec Strančice a Všestary, okres 
Praha-východ, Středočeský kraj, za kulturní památku.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, jako 
odůvodnění svého podnětu uvedl, že „ bývalá Schnóblingova vila s rozlehlým přírodně 
krajinářským parkem je  z hlediska rozsahu, míry zachování a autorských návrhů Otokara 
Fierlingera poměrně vzácným příkladem zahradně architektonické kompozice vilové 
architektury z přelomu 20. a 30. let 20. století na území České republiky. V samotných 
Strančicích představuje jedinou dochovanou významnější ukázku meziválečné architektury, 
přesahující svými hodnotami hranici této oblíbené vilové lokality v blízkosti hlavního města 
Prahy (více méně průměrná strančická villegiatura nedosáhla takové úrovně jako nedaleké 
Senohraby, Nespeky a další vilové lokality). Předmětná velkolepě působící architektonická 
koncepce bývalé Schnóblingovy vily s parkem má v dějinách moderní zahradní architektury a 
urbanismu mimořádný význam, vzhledem k jedinečné kompozici parku, dochovanému 
rozmanitému druhovému zastoupení vzácných stromů a celkové urbanistické struktuře obce 
Strančice.
2
Vila ve stylu pozdní klasicizující moderny podle projektu pražského architekta a 
stavitele Tomáše Saska z roku 1929 sice prodělala vzhledem k nepříznivému poválečnému 
osudu výraznější modernizační úpravy, ale na druhou stranu zůstal ve hmotě zachován 
původní charakter stavby a výrazně se projevuje ve vztahu k navazujícímu parku.
Nej hodnotnější součástí Schnóblingovy vily je  rozlehlá zahrada v podobě anglického 
krajinářského parku s moderními tendencemi podle projektu Otokara Fierlingera, 
nejvýznamnějšího zahradního architekta a urbanisty meziválečného období, považovaného za 
zakladatele moderního urbanismu a zahradní architektury v Československu. Strančický park 
je jedna z jeho prvních realizací soukromé zahrady a jedním z mála jeho známých návrhů 
zahrad rodinných domů. Vzhledem k tomu, že autorský projekt strančického letního sídla 
publikoval ve stěžejních odborných statích, zaměřených na problematiku (vývoj zahrad a 
jejich kompoziční zásady) a propagaci moderní zahradní architektury (Zahrada a obydlí: 
Základní zásady zahradní kompozice z roku 1938 a v časopisu Styl v letech 1933 - 34), je  
nasnadě, že jej považoval za jednu ze svých nej zdařilejších vzorových ukázek moderního 
urbanismu. Park strančické vily dosahuje významu podobně koncipovaného památkově 
chráněného parku pro Hanu a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí z počátku 30. let 20. 
století s postupným rozšiřováním parku v letech 1932 až 1938, na jehož vzniku se Otokar 
Fierlinger podílel.
V koncepci zahrady Schnóblingovy vily je  patrný vliv anglické a americké zahradní 
tvorby, usilující o ideální funkčnost díla (účelový rozvrh komponentů zahrady jako 
pokračování obytného prostoru) a zároveň vysokou estetickou hodnotu. Otokar Fierlinger ve 
svých textech poukazuje na moderní pojetí zahradní architektury vlivem konstruktivismu, 
které se stalo do jisté míry východiskem pro moderní urbanismus. Zapůsobila na něj díla 
zakladatelů americké školy Fredericka Law Olmsteda a Charlese Eliota, která měl možnost 
osobně studovat. Právě Strančice velmi dobře reprezentují moderní Fierlingerovu 
urbanistickou kompozici, harmonicky souznící s okolní krajinou a usilující o „prostoupení 
města přírodou“. Podle Fierlingera „je zahrada silně osobitým projevem, nejvyšším a 
nej intimnějším výsekem přírody, nesoucí pečeť osobnosti svého majitele ... svým posláním, 
významem a měřítkem se může stát dokumentem své doby jako velké zahrady minulých dob
V případě Schnóblingovy vily je  třeba vyzdvihnout vynikající práce s terénem a 
vyvážené druhové zastoupení zeleně s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny. Hodnotu 
parku zvyšuje skutečnost, že se dochoval v dobrém a celistvém stavu bez nežádoucích zásahů 
(většina takto rozlehlých zahrad vilových staveb zanikla v důsledku nevhodné parcelace a 
zastavění ve druhé polovině 20. století).
Reprezentativní charakter vilového areálu připomíná kulturně historické souvislosti 
spjaté se stavebníkem - známým pražským podnikatelem a farmaceutem Františkem 
Schnóblingem, který patřil k nejvýznačnějším osobnostem působících ve Strančicích. “
Ministerstvo kultury podnět vyhodnotilo a zahájilo správní řízení o prohlášení 
předmětného souboru za kulturní památku.
Účastníci řízení, uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí, byli o zahájení řízení 
vyrozuměni podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, dopisem Ministerstva kultury ze dne 25. 2. 2013, č. j. MK 5292/2013 
OPP, a byli informováni o svých právech a povinnostech v řízení.
Účastník řízení ve svých dopisech (ze dnů 19. 3. 2013, 23. 4.
2013, 11. 3. 2014, 20. 5. 2014, 22. 2. 2015) s prohlášením předmětného areálu za kulturní 
památku nesouhlasil.
Dále oznámil, že Ministerstvu kultury předloží odborné posudky celkového stavu 
porostu parku. Z tohoto důvodu dále požádal o přerušení řízení. Následně Ministerstvo
3
kultury účastníkovi řízení na základě jeho žádostí několikrát prodloužilo lhůtu k dalším 
vyjádřením a dodání znaleckých posudků.
Ve svých stanoviscích účastník řízení popsal historický vývoj
předmětné vily i zahrady od jejich vzniku až po současnost (včetně vývoje vlastnictví stavby i 
zahrady) a dále charakterizoval jejich současný vzhled a stav.
Ministerstvo kultury konstatuje, že předmětem řízení o prohlášení věci či stavby za 
kulturní památku je posuzování, zda věc či stavba má či nemá památkové hodnoty dle 
ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. 
Ministerstvo kultury se v řízení tedy zabývalo pouze těmi námitkami účastníka řízení, které se 
týkají posuzování památkových hodnot stavby a zahrady. Zároveň se může Ministerstvo 
kultury zabývat pouze těmi námitkami účastníka řízení, které se týkají jeho majetku.
Ministerstvo kultury konstatuje, že námitky účastníka řízení, které se netýkají jeho 
majetku a ostatní informace a námitky uvedené v jeho stanoviscích, které nesouvisí 
s předmětem řízení ani sjeho postupem, Ministerstvo kultury považovalo za irelevantní a 
z tohoto důvodu se jimi nezabývalo.
Námitky účastníka řízení proti prohlášení předmětného souboru za
kulturní památku jsou:
• „V roce 2004 rozhodl Nejvyšší soud ČR po přezkoumání mnoha znaleckých 
posudků, že budova č. p. 175 změnila svůj původní stavebně technický 
charakter o více než 50%. Z tohoto důvodu jsem neuspěla se svojí žádostí o její 
vydání v restitučním řízení. Po převzetí původní obytné vily došlo k 
prokazatelné zásadní přestavbě na kojenecký ústav pro 60 dětí a později na 
dětský domov tak, že původní účel obytné vily pro rodinu továrníka zanikl na 
zcela jiný účel se zcela jiným rozsahem původní stavby s přístavbou, se zcela 
jiným vnitřním členěním. V roce 1940 měl pozemek pare. č. 306, na němž je 
postaven dům č. p. 175, výměru podstatně menší, než má v současné době. Ke 
zvětšení výměry pozemku pare. č. 306 došlo na úkor pozemku pare. č. 277/1. 
Touto rozsáhlou přístavbou byl původní dům podstatně zvětšen, a proto nebyl z 
důvodu zásadní přestavby žalobkyni vydán.
K námitce Ministerstvo kultury uvádí, že všechny námitky ke stavbě č. p. 175 se 
netýkají majetku účastníka řízení a jsou tedy irelevantní. Nicméně je nutné konstatovat, že 
právě nedochování vily č. p. 175 v její původní autentické podobě z důvodu provedené 
radikální přestavby vedlo Ministerstvo kultury k tomu, že tuto stavbu za kulturní památku 
neprohlásilo.
• Dům byl několikrát přestavěn a po celou dobu od znárodnění byl využíván k 
naprosto jiným účelům, než ke kterým byl vybudován, tedy jako rezidenční vila 
se zahradou. Na pozemcích byly káceny stromy, tenisový kurt srovnán se zemí, 
zahrada již neexistuje, bývalé pískové cestičky jsou zalité nyní rozbitým 
asfaltem, bývalé jezírko neexistuje, bývalý ovocný sad neexistuje, stromy jsou 
přerostlé a porostlé houbou, všude je  spousta plevele a samozasetých bříz.
• V 50tých letech byla vymýcena část keřů a stromoví a na palouku před domem 
byla vyhloubena obrovská cementová žumpa s poklopem.
• Pokus vrátit park do původního stavu by podal falešný obraz a chybně by 
prezentoval práci arch. Fierlingera. V literatuře, na kterou odkazuje NPÚ, 
není nikterak prokázáno, že byl park opravdu založen arch Fierlingerem. 
Důkladně jsme probádali knihu Zahrada a Obydlí: Základní zásady zahradní 
kompozice z roku 1938 napsanou Arch. Otokarem Fierlingerem uvedenou v 
dokumentaci. V knize není ani jediná zmínka nebo fotografie týkající se F. 
Schnóblinga a jeho vily a parku ve Strančicích.
4
• Prohlásit pozemek kolem vily za kulturní památku bez toho, aby i vila byla 
uvedena do své původní podoby, nedává smysl. Vila byla postavena uprostřed 
parku a svojí centrální polohou byla dominantou, kolem které byl park 
koncipován. Díky podlouhlé přístavbě v 50. letech byla vila a terén kolem vily 
podstatně změněn.
• Současný stav pozemků kolem budovy č. p. 175 zdaleka neodpovídá stavu 
původnímu. Došlo k zásadní změně okolí budovy č. p. 175 včetně výstavby 
pozemních komunikací s asfaltovým povrchem s venkovním osvětlením i 
zástavbě trvalými stavbami - stavba žumpy, stavba chlorizační nádrže, stavba 
dvou vodovodních šachet, stavba nad studnou, sadové osvětlení 1971, zakryté 
parkoviště při budově č. p. 175, pilíř pro elektroměr, revizní šachty kanalizace, 
zatravňovací betonové dlažby, kolny, altán, plechové sklady, plechová 
skladovací skříň, 2 stavební buňky a přístřešky.
• Pozemková parcela č. 277/1 byla zastavěna samostatnými stavbami (zděným 
domem pro zahradníka, zděnou kůlnou a zděnou garáží, přístavbou žehlírny a 
čeledníků, přístavbou pokoje.
• Rodinná vila byla postavena mým dědečkem na bramborových polích a byla se 
všemi přístavky dokončována postupně do roku 1948. (1935 přístavba pravé 
části domu, 1937 přístavba čeledníků a žehlírny, 1948 přístavba skladu na 
brambory..).
• Dle znaleckých posudků a následného rozhodnutí soudu vila totálně změnila 
svůj původní charakter, a to jak svým tvarem, tak i velikostí a nynější stavba je  
v estetickém i funkčním rozporu s úpravami na pozemku, i kdyby byla zahrada 
zachována v původním stavu.
• Budova nyní po celkové neúdržbě a nevhodných velmi degradujících 
stavebních úpravách nesplňuje kritéria, potřebná pro udělení statutu „ kulturní 
památka. “
• Žádný z prvků v parku vybudovaných pro potřeby obyvatel vily nyní již  
neexistuje (mimo bazénu, který byl přebudován).
• František Schnóbling nebyl historicky významnou osobou ani osobou 
nadprůměrně známou. Byl podnikatel jako mnoho jiných, který si sám u své 
soukromé vily udělal zahradu, ovocný sad, bazén a tenisový kurt. Možná se 
inspiroval současnými styly, což ale to v té době dělalo mnoho lidí, jak je vidět 
z bohaté dokumentace znaleckého posudku Mendelovy University. Ani posudek 
Mendelovy Univerzity jednoznačně neprokázal, že arch. Fierlinger fakticky 
park založil. Z dochované dokumentace lze vyvodit, že si můj dědeček sám 
objednával stromky a květiny k výsadbě za spolupráce svého zahradníka.
• Prohlášení pozemků za kulturní památku by zmařilo můj projekt vybudování 
domova pro seniory.
K námitce Ministerstvo kultury uvádí, že prohlášení za kulturní památku provozování 
podnikatelské činnosti v areálu nebrání - v České republice existuje spousta kulturních 
památek, které slouží stejnému účelu, ke kterému chce areál využít její současný vlastník.
• Pozemek je nyní rozdělený různými parcelami určenými k různému použití. V 
roce 2009 Obec Strančice dokončovala svůj územní plán, vyčlenila podstatnou 
část pozemku 277/1 k účelu výstavby sociálního či zdravotního zařízení. Ve 
vyhodnocení připomínek uplatněných dotčenými orgány se Městský úřad 
Říčany, odbor územního plánování a regionálního rozvoje vyjádřil, že nemá z 
hlediska zájmů státní památkové péče žádné připomínky. Domnívám se proto, 
že Územní plán nebylo možné schválit bez souhlasného stanoviska státní 
památkové péče, tudíž zřejmě tento úřad nepovažoval stavbu č. p.175 s parkem
5
za důležitý historický doplněk, který by měl být z historického hlediska, jako 
potenciální kulturní památka, zachován.
• Oponentní posudek Zahradnické fakulty Mendelovy Univerzity nepřihlédnul k 
závažnosti posudku Státního Zdravotního ústavu, který se týká zdravotních 
rizik a znečištění pozemku a jejich dlouhodobého vlivu na životní prostředí.
Účastník řízení předložil v průběhu řízení Znalecký posudek ve
věci posouzení současného stavu parku od Ing. Jiřího Grulicha, dále Znalecké vyjádření -  
Změny v parku Schnoblingovy vily č. p. 175 ve Strančicích od roku 1949 (od téhož autora), 
dále Znalecké vyjádření vypracované RNDr. Oldřichem Vackem, CSc. z Katedry zahradní a 
krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze.
Ze Znaleckého posudku ve věci posouzení současného stavu parku od Ing. Jiřího 
Grulicha a ze Znaleckého vyjádření -  Změny v parku Schnoblingovy vily č. p. 175 ve 
Strančicích od roku 1949 od téhož autora vyplývá následující:
• Předložený návrh parku vypracoval Ing. Tomáš Šašek, což je doloženo jeho 
rukopisem, grafickým zpracováním, vypracování tabulky materiálové skladby v 
legendě a zejména shodou (vyjma některých doplnění) s následně podanou a 
jím signovanou projektovou dokumentací předloženou k stavebnímu řízení.
• Signovaný projekt zahrady byl společně s půdorysem vily navrhnut a předložen 
ke stavebnímu řízení Ing. Tomášem Šaškem a následně dle něho zrealizován v 
duchu dané doby a souvisejících kompozičních ztvárnění obdobných zahrad.
• Otokar Fierlinger návrh zahrady Františka Schnóblinga ani případnou 
fotodokumentaci ve své stěžejní práci Zahrada a obydlí. Základní zásady 
zahradní komposice z roku 1938 v textové ani v obrazové části nepublikoval.
• V uváděném časopisu Styl roč. XII. (XVIII.) v letech 1933 - 34, kde byl 
doslovně vytištěn příspěvek původně uvedený v časopise Zahrady. Společnosti 
architektů, Knihovna „STYLU“ sv. XII., předkládaný projekt návrhu parku 
není uveden, jsou zde pouze uvedeny 3 fotografie (letecký snímek, fotografie 
parteru od vily a fotografie z jižní strany pod alpínem) s příslušnými popisy 
autora článku, v boku je  kurzívou uveden vpisek redakce „ Všechny zde 
reprodukované nové zahrady provedeny jsou dle návrhů Otokara Fierlinger a 
na daných stránkách je ale vyobrazena pouze jedna zahrada (Františka 
Schnóblinga), takže je zde prokazatelný rozpor, kterého by se autor určitě 
nedopustil a v případě, že by byly myšleny všechny realizace na uvedených 
snímcích v článku autora, tak je  to v rozporu s konstatováním o jiných 
autorech včetně fa. E. a A. Brabcové uváděné v reklamní části časopisu.
• Celá původní zahrada (společně s vilou) byla architektonicky, koncepčně i 
materiálově zcela zdevastována.
• V případě příjezdových cest došlo k jejich rozšíření i posunutí k nemovitosti a 
vstupní parter byl zcela zlikvidován, současně došlo k změně povrchu 
páteřního křížení cest, kdy namísto původně mlátového byl po předešlé 
rozsáhlé přípravě podkladových vrstev položen živičný povrch, obdobně bylo 
provedeno i u nově vybudované přímo přes plochu parku vedené cesty okolo 
bývalého kurtu ústící do ulice Březová. Oválný tvar vedení cesty před původní 
vilou byl v její západní části zrušen včetně vybíhající cesty pokračující dále 
západním směrem k napojení na obchozí cestu. Promenáda původně 
procházející pod pravidelným parterem a končící odpočívkou byla zrušena. 
Cesta vedoucí z jižní strany alpina byla zrušena, současně bylo zrušeno celé
6
vedení cesty procházející východní části zahrady, taktéž páteřní cesta v 
zelinářské a ovocnářské části a vedení cesty v severovýchodní části zahrady 
byla zrušena, převážně z důvodu systematického zarůstání celého prostoru či 
provedených, zcela nevhodných lesnických výsadeb. Celková délka původní 
čestní sítě v době založení zahrady byla cca 2153 m, ke dni průzkumu bylo 
zaznamenáno 1123 m stávající čestní sítě (cca 0,23 ha) tj. cca 52 % původní 
výměry (tedy min. 48 % cest zaniklo). Původně pravidelný, dekorativní parter 
byl zlikvidován a na místě se dnes nachází travnatá plocha s třemi pěnišníky, 
do které byl necitlivě a zcela nevhodně instalován skořepinový, barevný, krytý 
bazén s technologií, dále pak alpinum nacházející se ve svahu za schodištěm je 
z hlediska výměry, druhové skladby a vlastní kompozice zcela zničené, v 
blízkosti se nacházející původní rybníček byl prokopán a zcela znefunkčněn a 
dnes je  třeba jej považovat za zničený.
• Travnaté plochy s intenzivními (parterové a parkové) a extenzivními (krajinný 
- louky) trávníky tvořily po založení zahrady cca 28 % z celkové výměry 
zahrady, což odpovídalo danému pravidlu poměrů ploch v neformálních 
zahradách, dnes se zde nachází travnatých ploch cca 9 % z celkové výměry 
zahrady (cca 32 % z původní výměry travnatých ploch) a výsledný úbytek 
oproti původnímu stavu je  v rozsahu cca 68 %. Trávníky ke dni místního 
šetření jsou lokálně silně podmáčené a značně zarostlé či zarůstající převážně 
ruderálními porosty bylin i dřevin, nej udržovanější travnaté plochy se 
nacházejí v průčelí objektu, na navazujících plochách již  probíhají sukcesní 
procesy (případně provedené lesnické výsadby), z celkové původní výměry 
travnaté plochy zbylo dnes cca 32 %. Zdravotní stav je  rozdílný.
• Původně založené výsadby dřevin (stromů, keřů a jejich porostů) počítaly s 
konečnou rozlohou cca 5 ha plochy zahrady, ke dni provedeného průzkumu se 
zde nachází cca 62 ha ploch porostlých dřevinami, kdy min. 2 ha ploch je  
zarostlých nálety různé věkové kategorie a min. na 0,46 ha byly provedeny 
zcela nevhodné lesnické výsadby. Velikost, zdravotní stav i celková kvalita 
jednotlivých stromů a keřů (porostů) plně odpovídá daným místním různým 
podmínkám, koruny stromů jsou s ohledem na stáří, danému druhu a 
vymezenému prostoru v celé škále kvalit, taktéž keřové porosty jsou různé 
kvality.
• Při prováděném průzkumu byly zaznamenány místa, kde je vyvážen odpad, 
dále pak zde byly zdokumentovány různé stavby, které velmi negativně působí 
na daném místě (betonová opěrná zeď s dřevěnými i plechovými boudami 
technického zázemí u bývalého kurtu, plechová bouda a sklad hořlavin, objekt 
se studnou, žumpa, chlorinátor v jižním okraji zahrady, dřevěná bouda na 
severní straně objektu, vybudované osvětlení, kontejnerové stání, parkoviště, 
vrty atp.).
• Původně založené výsadby dřevin (stromů, keřů a jejich porostů), kdy bylo 
počítáno s cílovou rozlohou cca 5 ha plochy zahrady, se dnes z důvodu 
zanedbání řádné pěstební péče nachází na min 6,2 ha plochy v tvarech, 
skladbě i celkové kompozici značně vybočující z původního záměru. Z hlediska 
stability a bezpečnosti na daném místě jsou některé stromy již  rizikové - vysoko 
rizikové. Z hlediska celkové biologické, sadovnické, funkční i statické kvality 
jednotlivých stromů, keřů a jejich porostů a s ohledem na dané místní poměry, 
bude nutné provést principiální pěstební i kompoziční zásahy v porostech. 
Bližší prohlídkou bylo zjištěno, že původně vysazené kosterní (dlouhověké) 
cílové stromy jsou dnes převážně průměrné - nadprůměrné kvality dobře
7
usazené v prostoru a budou důležitou součástí v rámci nutné rehabilitace 
zahrady. Stromy výplňové, komplementární (středněvěké) jsou průměrné - 
podprůměrné kvality. U stromů dočasných, hmotových (krátkověkých) je  jejich 
kvalita na podprůměrné - velmi nízké úrovni. Keřové patro je  s ohledem na 
nízkou péči totálně rozpadlé, zplanělé a pouze bodově se zde nachází jedinci 
průměrné výjimečně nadprůměrné kvality.
• Od doby zkonfiskování celého objektu až do dnešních dnů dochází k 
neustálému poškozování původní architektonické podoby, celkové myšlenky i 
symboliky ztvárněné v prostoru, a to jak v podobě různých ne příliš citlivých 
přístaveb vlastní vily, ale i často násilných, zcela nevhodných přístaveb 
různých hospodářských objektů, betonových zdí, vybudování parkoviště, 
osvětlení, provedených vrtů, terénních úprav, změn ve sportovní části, tak 
rozšiřování, posouvání či měnění vedení cest a jejich původního povrchu, 
případně jejich úplné zrušení. Současně s tím byla zlikvidována celá řada 
přírodních či architektonických souhrnně kompozičních prvků, ale i celých 
architektonicky, koncepčně i symbolicky velmi důležitých - stěžejních částí 
zahrady, jako například likvidace pravidelného parteru v jižní části domu a 
vstupního parteru v severní části domu, likvidace alpina i promenády 
zakončené odpočívkou, znefunkčnění rybníčku či likvidace zelinářské a 
ovocnářské části i s páteřní cestou atd. Původní výsadby procházely obdobími 
různé intenzity a kvality prováděné pěstební péče s obdobími, kdy porosty byly 
ponechány vlastnímu spontánnímu vývoji, důsledkem čehož docházelo ke 
značnému jejich zahušťování a taktéž k postupnému zarůstání otevřených 
travnatých ploch. Akceptování stavu a vývoje v zahradě mělo za následek 
částečný, převážně však úplný rozpad původní kompozice, což je možno 
dokumentovat na více jak 60 % její plochy, zejména v jižních, východních i 
severních jejích částech. Zdokumentované zásahy v porostech prováděné v 
minulosti nevycházely ze záměrů původní jednoznačně dané koncepce, ale bylo 
zde přistupováno k prováděným zásahům z pozice běžné pěstební péče v lesích, 
namísto nutných koncepčních sadovnických zásahů vycházejících z původní 
kompozice. Prováděly se zde běžné hospodářské pěstební zásahy a následné 
zcela nevhodné plošné (skupinové) výsadby, ale taktéž i kompozičně, historicky 
i biologicky zcela nevhodné, chaotické výsadby dřevin v okolí vlastního objektu 
(původní vily), které byly často kontraproduktivní a v přímém rozporu s 
původní koncepcí (např. zalesňování travnatých ploch, podsazování do 
původních porostů, uzavírání průhledů, ucpání pohledů či výhledů, zatahování 
pohledových uzávěrů solitér i skupin, nekoncepční kombinování biologicky i 
habituelně nevhodných jedinců a skupin atp.). Shrnutím výše uvedeného nutno 
konstatovat, že zde došlo k úplnému rozvrácení původní koncepce zahrady a do 
dnešních dnů se zde dochovala pouze zanedbaná torza původní kompozice, což 
tedy v žádném případě nelze považovat za dobrý stav či podstatně zachovanou 
kompozici.
• Uváděné autorství projektu zahrady přináležející k vile lékárníka Františka 
Schnóblinga přisuzované Oto karu Fierlingerovi je  s ohledem na předložené 
penzum dokumentů velmi extenzivním tvrzením. Argument, že předložený 
autorský projekt je  publikován v jeho stěžejních odborných statích Zahrada a 
obydlí. Základní zásady zahradní komposice z roku 1938 (podklad W) se 
nezakládá na pravdě, jelikož zde v textové ani v obrazové části není uveden, a 
to platí i v případě odkazů na historické fotodokumentace (letecký snímek z 
roku 1932 a fotografie zahrady) a současně nepravdivé tvrzení, že jsou
8
uvedeny na str. 146 a 147 (kniha tolik stran ani nemá). Předložený projekt tedy 
není v uváděném ani jiném díle Otokara Fierlingera publikován a při jeho 
bližším zkoumání předloženého návrhu je  třeba konstatovat, že se zde 
nenachází žádná signace autora a prezentovaný grafický výstup rozhodně 
neodpovídá prokreslenému, technicky detailnímu rukopisu O. Fierlingera, dále 
pak se v projektu nachází celá řada nepřesností, a to jak ve vlastním tvarosloví 
cest, polohy tenisového kurtu, tak rozvržení ploch i porostů a současně se zde 
nenachází plochy, které byly zakoupeny později. Na základě jednoznačně 
doložené historické dokumentace a s ohledem na rukopis, grafické zpracování i 
formu vypracování tabulky materiálově skladby v legendě atp. je  nepochybné, 
že předložený projekt je  dílem Ing. Tomáše Šaška. S ohledem na některé 
následné realizované změny (poloha kurtu, vedení cest, pozdější rozšíření 
pozemku zahrady atp.) byl vypracován před následně zhotovenou a Ing. 
Tomášem Šaškem dokumentací předloženou k stavebnímu řízení, kde už je vše 
zakresleno, tak jak bylo realizováno.
Ze Znaleckého vyjádření vypracovaného RNDr. Oldřichem Vackem, CSc. z Katedry 
zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze vyplývá následující:
• Změna využití celého objektu, a to z rodinné letní rezidence lékárníka pana 
Františka Schnóblinga na kojenecký ústav (později Dětské centrum Stránčice) 
si vyžádala rozsáhlé stavební úpravy celého stavebního objektu i úpravy 
přilehlé zahrady, což má rozhodující vliv na změnu vzhledu, estetického 
vnímání a užití původního architektonicko-krajinářského konceptu zahrady. 
Jedná se prakticky o nové pojetí vybudované na základech původního díla.
• Provedené přestavby změnily objemový, plošný i architektonický charakter 
původně luxusní rodinné vily na sociální zařízení. Provedenými stavebními 
úpravami nutně došlo ke změně architektonické i kulturní hodnoty stavby. 
Zánikem venkovního parteru a dalších původně navržených prvků drobné 
zahradní architektury z důvodu výše zmíněné změny funkce objektu, a naopak 
vložením architektonicky i ekologicky nevhodných stavebních objektů 
(chlorátor, žumpa, skládky odpadů, panelová a asfaltová cesta, parkoviště, 
plechová a dřevěná bouda...) a celkového zanedbání údržby celého areálu 
odpovídajícímu možnostem státních zařízení od doby vyvlastnění do doby 
vydání původním majitelům se vytratila autenticita původního díla. V současné 
době jsou téměř všechny změny vratné, v tomto případě návrat do původního 
stavu znamená odstranit dvě třetiny stavebního objektu a provést celkovou 
rekonstrukci celé zahrady. Z ekonomického hlediska dosáhneme levněji 
stejného výsledku rekonstrukcí stavby a zahrady podle původních plánů na 
jakémkoliv jiném místě. Změny lze proto hodnotit jako nevratné.
• Došlo přerušení kontinuity v systému údržby a rozvoje původního zahradně 
architektonického plánu. Jak již bylo konstatováno výše, určující změnou, která 
se rozhodujícím způsobem projevila na současném charakteru zahrady, byla 
změna její funkce z rodinné zahrady luxusního letního prvorepublikového sídla 
na zahradu socialistického zdravotnického zařízení, které prakticky smazalo 
původní zahradně architektonické i užitný charakter parku. Provedení částečné 
rehabilitace parku i některých jeho původních prvků společně s 
bezpodmínečnou následnou jeho systematickou údržbou je při vynaložení 
nemalých finančních nákladů možné, nelze však v daném případě hovořit o 
jeho historické autentičnosti, nýbrž pouze o jakési reminiscenci.
9
• Pokud by byla zahrada prohlášena kulturní památkou, měla by hodnotu pouze 
v kontextu s původní, tedy stavebně nezměněnou rodinnou vilou se kterou 
původně tvořila neoddělitelný architektonický komplex. Samostatné vyhlášení 
zahrady kulturní památkou je bezpředmětné.
• Byla změněna objemová a plošná dispozice stavby - budova byla přistavěna a 
přístavek zasahuje nyní svojí velikostí z pozemku původní stavební parcely č. 
306 do pozemku parcely 277/1.
• Bylo změněno funkční užití ploch v zahradě - tenisový kurt, který má 
samostatné parcelní číslo 277/2 dnes neexistuje. Tenisový kurt býval 
koncepčním doplňkem, který propojoval budovu s pozemkem.
• Byla změněna architektonická koncepce a provedeny úpravy směřující zajištění 
nových funkcí areálu - pozemek zahrady byl v těsné blízkosti budovy 
přebagrován a navýšen tak, že se vytvořila náhorní plošina sloužící potřebám 
Dětského centra. Na vyvýšenině byly vysázeny túje, což podstatně změnilo 
původní ráz zahrady i původního parteru a změnilo koncepční návaznost 
budovy s pozemkem 277/1.
• Byla změněna drobná zahradní a stavební architektura celého areálu - bylo 
pozměněno vedení a povrchy cest a převážná část jich zanikla, v parku byly 
vybudovány stavby, které nemají nic společného s původní koncepcí (žumpa, 
opěrné zídky, besídka, chlorimátor, osvětlení atp.), značně poškozen 
(znefunkčněn) rybníček, skalka atp.
• Byla změněna architektonická koncepce a provedeny úpravy směřující zajištění 
nových funkcí areálu - bývalý nyní neexistující ovocný sad a zelinářská 
zahrada, který byl koncepčně navázán na budovu, změnil erozí a 
povětrnostními vlivy svůj charakter a je  nyní rozbrázděný svah s nálety 
okolního stromoví.
• Uvedené konstatování v návrhu NPÚ na prohlášení vily a parku za kulturní 
památku, že park je  dílem arch. Fierlingera vychází z autorských publikací 
Doc. Ing. arch. Otakara Fierlingera, autorem signovaná projektová 
dokumentace však není k dispozici.
Námitky účastníka řízení (jeho vlastní i námitky obsažené v podkladech, které vlastník 
v průběhu řízení dodal Ministerstvo kultury) týkající se současného stavu a vzhledu zahrady, 
historickým okolnostem jejího vzniku a poškození či zániku jejích krajinářských či přírodních 
hodnot jsou velmi dopodrobna vypořádány níže ve znaleckém posudku Mendelovy univerzity 
v Brně, Zahradnické fakulty, s jehož závěry se Ministerstvo kultury po pečlivém zvážení 
ztotožňuje. Všechny ostatní námitky, které se netýkají majetku účastníka, památkových 
hodnot posuzovaných věcí či nesouvisí s předmětem řízení a sjeho postupem Ministerstvo 
kultury považovalo za irelevantní a v řízení se jimi nemohlo zabývat.
V řízení se vyjádřil Městský úřad Říčany, odbor územního plánování a regionálního 
rozvoje, který ve svém stanovisku ze dne 25. 3. 2013, č. ev. 17705/2013, č. j. 10506/2013- 
MURI/OUPRRI271, s prohlášením předmětné stavby i se zahradou za kulturní památku 
souhlasil s odůvodněním, že „dům č. p. 175 ve Strančicích (Schnóblingova vila) s 
přiléhajícím parkem tvoří vzácný příklad zahradně architektonické kompozice vilové 
architektury z přelomu 20. a 30. let 20. století na území České republiky'. Ve Strančicích 
představuje předmětná vila významnou ukázku dochovalé meziválečné architektury a to i přes 
novodobé modernizační úpravy vily. Park je ukázkou druhové rozmanitosti vzácných dřevin a 
svou kompozicí má v dějinách moderní zahradní architektury mimořádný význam.
10
Schnóblingova vila spolu s parkem tvoří architektonickou i kulturně historickou 
hodnotu v našem správním obvodu. “
Dále se vyjádřil Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, 
který ve svém vyjádření ze dne 27. 3. 2014, č. j. 039484/2013/KUSK, sp. zn. 
SZ 039484/2013/KUSK, prohlášení předmětné stavby i se zahradou za kulturní památku 
nedoporučil. Uvedl: „ Vila s parkem - letní sídlo Františka Schnóblinga, význačného 
podnikatele v oboru farmacie a kosmetiky v 1. pol. 20. století, se nachází v severovýchodní 
části obce Strančice, na vrchu návrší Hůrka. Klasicizující vila z přelomu 20. a 30. let byla 
vystavěna dle projektu pražského stavitele ing. Tomáše Šaška, který realizoval např. několik 
přestaveb domů na Malé Straně, Novém Městě pražském, z novostaveb rodinné domy ve 
Střešovicích, Dejvicích. Největší díla z jeho tvorby představují architektonicky výrazné a 
hodnotné stavby - Husův sbor v Českých Budějovicích, Kostel církve Československé v Lužné 
u Rakovníka nebo přestavba domu č. p. 273 v Mostecké ulici (areál kina U hradeb) Praha 
nebo budova č. p. 156 ulice Úvoz na Praze 1 (dnešní švédské velvyslanectví).
Symetricky komponovaná stavba obdélného členěného půdorysu je orientovaná 
jihovýchodním průčelím do svahu zahrad. Na středu průčelí dominuje sloupový přízemní 
portikus a trojúhelný štít nad patrem. V severovýchodní části je  u vily situován domek 
zahradníka a garáže se střechami, které nejsou předmětem podnětu.
Rozsáhlý park (rozloha 7,8 ha) byl dílem Doc. Ing. arch. Otakara Fierlingera (1888 - 
1941), známého teoretika urbanismu a zakladatele moderní české zahradní architektury. 
Původní plány nejsou známy, návrh zahrady byl však publikován v literatuře. Ve svém díle 
uplatňoval poznatky z urbanismu, krajinného plánování a zahradní tvorby ze svého studijního 
pobytu v USA. Byl rovněž členem ve výkonném výboru Mezinárodní federace pro bydlení a 
stavbu měst v Londýně. Mezi lety 1930 a 1937 byl docentem nauky o stavbě měst na AVU. 
Díky svému bratrovi, později československému premiérovi, Zdeňkovi Fierlingerovi získal 
zakázky na projektech vil a zahrad diplomatického sboru. Tato část jeho tvorby vyvrcholila 
prací na projektu Benešových zahrad v Sezimově Ústí, kde řešil jejich návrh a propojení se 
sousedními zahradami Ludvíka Strimpla a bratra Zdeňka. Arch. Fierlinger také navrhoval 
rekonstrukce historických zahrad, s Pavlem Janákem řešil zahradu Černínského paláce nebo 
Královskou zahradu u Belvedéru. Na území Středočeského kraje se nachází také jeho dílo - 
zahrada vily Schauerových v Jevanech. Dokumentace jeho tvorby je  zahrnuta i ve sbírkách 
UPM v Praze v tvorbě Josefa Sudka.
Park byl komponován s osou k hlavnímu průčelí vily, osa je ukončená elipsovitou 
loukou, která je  lemovaná výsadbou stromů. Podél terasy byly symetricky vysázené lípy 
srdčité. Kolem domu byla navržena symetricky komponovaná čestní síť. V okolí nového 
bazénu, který je  v místě původního bazénu, jsou vysázeny pěnišníky, dochovaná je  zde tarasní 
zeď a úseky schodišť. Východně od bazénu je  situováno alpinum, v této části bývala také dnes 
již  zaniklá vyhlídka na údolí Strančického potoka. Jihovýchodně od alpina je  jezírko se 
stromy. V části parku severně nad vilou byly původně také tenisové kurty a srubový domek 
pro návštěvy, nyní je  zde porost vzrostlých stromů.
V 50. letech byl Schnóblingův majetek zkonfiskován. V 60. letech zde byl zřízen 
kojenecký ústav s ubytovnou pro zaměstnance. K jihozápadní části vily byla v této době 
vystavěna jednopodlažní přístavba. Později zde byl dětský domov. Vila prošla v interiéru 
kompletní stavební přeměnou, změněné byly i prvky na fasádách (výplně otvorů, okenice). 
Fasáda objektu byla v nedávné době zateplena. V porovnání s historickými fotografiemi je 
zcela novodobě pozměněn rovněž venkovní parter kolem objektu (zanikly schody před 
portikem, venkovní povrchy ploch kolem objektu, drobná architektura, původní venkovní 
bazén). Hlavní přístupová cesta k domu byla novodobě vyasfaltována. V současnosti objekt
11
využívá příspěvková organizace Středočeského kraje - Dětské centrum Strančice. Plochy 
zahrady byly navráceny v restituci.
V 70. - 80. letech 20. století bylo vedením kojeneckého ústavu zadáno vypracování 
výčtu zastoupených taxonů se zákresem do katastrální mapy. Tento, nyní již  přes třicet let 
starý, výčet je zatím posledním zdokumentováním porostů v zahradě.
Základní kompozice parku je dosud zachována, v parku jsou však četné náletové 
porosty. Park byl v minulých letech udržován pouze částečně, zejména byla udržována louka, 
okolí domu a základní čestní síť. Řada dalších, z hlediska kompozice významných, částí parku 
však zanikla - květinové záhony, užitková část, pergola atd.
Zhodnocení:
Vila byla v minulosti bezpochyby kvalitním stavitelským dílem, přestože 
neprezentovala osobitější pojetí architektury ani moderní tendence v architektuře své doby. 
Hodnoty stavby tehdy spočívaly v prezentaci řešení luxusního rezidenčního sídla v 
konzervativním pojetí a v propojení stavby s architektonicko-krajinářsky řešeným 
exteriérovým venkovním prostředím. Tyto skutečnosti však již  nejsou dochovány. Stavba vily 
prošla vzhledem k novému využití pro kojenecký ústav v 2. pol. 20. století rozsáhlými 
stavebními úpravami exteriéru i interiéru, týkající se jak zániku původních stavebních prvků a 
detailů, tak změn dispozice. Zanikl i venkovní parter objektu, byly provedeny také nové 
přístavby. Zcela pozměněny jsou i bývalé navazující hospodářské části objektu. Tyto změny 
jsou již nevratné. V současnosti tento objekt nevykazuje již  žádné památkové hodnoty, pro 
které by mohl být uvažován k prohlášení za kulturní památku. Změnami prošel i park, zaniklo 
kompletně bezprostřední propojení parku s parterem domu - bývalá kompozice venkovní 
terasy před portikem s bazénem, která tvořila stěžejní část celkového architektonicko- 
krajinářského konceptu. Zahrada v důsledku změn a neúdržby celkově ztratila svůj původní 
charakter parku u rezidenčního venkovského sídla. Zanikly tenisové kurty, bazén, parkové 
úpravy cest, významné kompoziční prvky jako vyhlídka, pergola, květinové záhony. Park je  
také zanesený náletovými dřevinami. Tyto skutečnosti jsou zřejmé z porovnání s mnoha 
historickými fotografiemi (viz. dokumentace k podnětu NPÚ - Ú. O. P. S. Č.) a tehdy 
publikovaným návrhem parku. Zachované jsou pouze trasy hlavních cest v areálu. 
Dochovanou historickou skutečností je pouze prostorové uspořádání stavebního objektu ve 
vztahu k exteriéru - zahradě. Pouhou souvztažnost přebudovaného objektu vily s pozemky 
zahrady a pozůstatky čestní sítě však nelze pokládat za dostatečný důvod k prohlášení tohoto 
plošně rozsáhlého souboru za kulturní památku. Dle vyhodnocení NPÚ se však v parku 
doposud nachází řada cenných dřevin. Ochrana samotných cenných dřevin, byť se v minulosti 
jednalo o součást kompozice zahradní architektury význačného teoretika tohoto oboru, není 
předmětem ochrany ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů.
Z tvorby Ing. Tomáše Šaška jsou dochovaná v dobrém stavu i další díla, viz. výše, 
která ve větší míře prezentují architektonické kvality tohoto stavitele. Stejně tak jsou 
dochovaná další díla z tvorby Doc. Ing. arch. Otakara Fierlingera. Areál Schnóblingovy vily 
byl v minulosti ukázkou reprezentativní výstavby rezidenčního prvorepublikového sídla 
význačného podnikatele a jeho krajinářského zakomponování v rámci sídla a v tomto ohledu 
byl i dominantní stavbou v rámci sídel Strančice i Všestary, tyto skutečnosti však v důsledku 
změny účelu využití při přestavbě objektu již zanikly. Obnova areálu, která by mohla 
prezentovat dnes již zaniklé kulturní hodnoty s dostatečnou mírou autenticity, aby bylo možné 
tento objekt považovat za kulturní památku, již není možná. “
V řízení se dále vyjádřila Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na 
prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých 
věcí za kulturní památku, která dne 6. 2. 2013 konstatovala, že „soubor „Schnóblingova vila“
12
ve Strančicích zahrnuje vynikající dílo největšího českého zahradního architekta 20. století - 
Otakara Fierlingera, komponované kolem vily významného stavebníka, jež je pozoruhodnou 
ukázkou moderního klasicismu 20. století. Je pravděpodobné, že autorem její úpravy v roce 
1929 je  přední představitel české modemy Bohumil Huebschmann. Vzhledem k mimořádné 
hodnotě a stavu dochování komise navrhuje prohlášení souboru za kulturní památku. “
Z důvodu shromáždění dostatečného množství důkazů pro objektivní posouzení 
památkových hodnot předmětné zahrady u stavby č. p. 175 se Ministerstvo kultury rozhodlo 
podle § 56 zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ustanovit 
v řízení znalce v oboru zemědělství, kterým se stala Mendelova univerzita v Brně, 
Zahradnická fakulta.
Konkrétně šlo o zjištění historie parku u stavby č. p. 175, jeho stylového zařazení, 
posouzení kompozice parku v kontextu dobové produkce, rozlišení pozdějších změn oproti 
původní koncepci, posouzení současného stavu parku a jeho hodnoty apod., včetně 
oponentního posouzení znaleckého posudku (Znalecký posudek ve věci posouzení 
současného stavu parku od Ing. Jiřího Grulicha) a oponentního posouzení dalšího znaleckého 
vyjádření Ing. Jiřího Grulicha (Znalecké vyjádření -  Změny v parku Schnoblingovy vily č. p. 
175 ve Strančicích od roku 1949).
Ministerstvo kultury pokládalo za důležité důkazy shromážděné v řízení doplnit o 
znalecké posudky opatřené postupem dle § 56 zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, které byly 
vypracovány takovým subjektem, který nepodal podnět k prohlášení souboru věcí za kulturní 
památku, není ani členem poradního orgánu Ministerstva kultury, a ani není tím, u koho si 
posudek objednal účastník řízení.
Ministerstvo kultury tedy v řízení obdrželo od Mendelovy univerzity v Brně, 
Zahradnické fakulty: Znalecký posudek č. 05/2014 ve věci posouzení parku u stavby č. p. 175 
(Schnoblingova vila) v k. ú. obcí Strančice a Všestary u Říčan, okres Praha-východ, 
Středočeský kraj; dále Oponentní posouzení ve věci znaleckého vyjádření Ing. Jiřího Grulicha 
-  Změny v parku Schnoblingovy vily č. p. 175 ve Strančicích od roku 1949. Posudek 
oponentní posouzení zpracovali Ing. Roman Zámečník a doc. Ing. Pavel Simek, Ph.D..
Z posudku a oponentního posouzení vyplývá následující:
Posouzení kompozice parku v kontextu dobové produkce:
Určujícím fenoménem 20. a 30. let 20. století je budování vilových staveb se 
zahradami, nej častěji v dotyku větších měst nebo v jejich širším okruhu. V této době vzniklé 
územní plánování mělo za následek zmenšování výměry parcel pro stavbu rodinných vil. 
V době, kdy většina nově zakládaných zahrad dosahovala výměry sotva několik set metrů 
čtverečních, začíná F. Schnóbling budovat sídlo svou rozlohou a celkovým konceptem úpravy 
nevídané. Šlo o největší, dnes existující, soukromou realizaci zahrady v tehdejší CSR. 
Význam této zahrady na poli zahradně architektonické tvorby sledovaného období zvyšuje 
také ta skutečnost, že byla zakládána podle předem jasně stanovaného a důmyslně 
propracovaného návrhu významného urbanisty, pedagoga, zahradního a krajinářského 
architekta doc. Dr. Ing. Otokara Fierlingera (na rozdíl od jiné jeho významné realizace 
v Sezimově Ústí, která vznikala postupně bez předem vytvořeného plánu). Rozloha sama o 
sobě nemůže být hlavním předpokladem pro definování výjimečné hodnoty zahradně 
architektonického díla. V případě zahrady Schnóblinga je nutné k rozloze a výjimečné 
osobnosti jejího tvůrce přičíst také tu skutečnost, že dílo zdařile dokumentuje všechny 
požadavky tehdejší doby kladené na bydlení a trávení volného času. V neposlední řadě je
13
nutné zmínit také to, že zahrada byla s takřka dokonalou přesností podle Fierlingerova 
projektu také realizována.
Otokar Fierlinger, který je představitelem nových moderních myšlenek o úpravě 
rodinných zahrad, a který s odbornou erudovaností prosazoval zásady anglosaské a americké 
krajinářské školy, je autorem návrhu zahrady Františka Schnóblinga. Zahrada F. Schnóblinga 
dokonale zhmotnila jeho představy o moderním bydlení. Při navrhování zahrady využil svých 
znalostí získaných četnými cestami po západní Evropě a zejména studiem v USA. Zahradu 
Schnóblinga považoval za příklad krajinářské kompozice inspirované americkou krajinářskou 
tvorbou, o čemž svědčí také to, že návrh zahrady zařadil do svého významného článku o 
krajinářské architektuře v Americe. Šance jakou dostal Fierlinger při návrhu zahrady pro 
průmyslníka F. Schnóblinga - mnohahektarová realizace na „zelené louce“, velmi solventní 
majitel a jednorázová realizace - se naskytne pouze zcela výjimečně. Fierlinger tak vytvořil 
ojedinělé dílo i v rámci tehdejší běžné produkce.
Shrnutí:
Realizace Schnóblingovy zahrady podle Fierlingerova projektu zaujímá společně s 
jeho zahradními realizacemi pro Benešovy, Strimplovy a Fierlingerovy v Sezimově Ústí 
přední místo na poli zahradně-architektonické tvorby, která vznikala u vilových staveb 
obdobného typu v době první republiky.
Velkolepé venkovské sídlo F. Schnóblinga rozkládající se na ploše takřka 8 ha není 
možné srovnat s žádnou jinou dnes existující prvorepublikovou zahradou na území ČR.
Autorské určení projektu zahrady:
Návrh na úpravu parku na pozemku pana lékárníka Schnóblinga ve Strančicích byl 
poprvé publikován ještě před založením zahrady (zakládána od roku 1931) v roce 1929/30 v 
periodiku Volné směry, ročník 27, č. 11. Fierlinger v něm nechal otisknout svůj rozsáhlý 
článek s názvem Krajinářská architektura v Americe, jehož součástí je plán parku F. 
Schnóblinga s doslovným názvem Návrh na úpravu parku na pozemku pana lékárníka 
Schnóblinga ve Strančicích (1:400) s popisem: O. FIERLINGER, NÁVRH 
VENKOVSKÉHO SADU (PROJEKT POUR LE JARDIN PUBLIC DUN FAUBOURG DE 
PRAGUE). Fierlinger připojil k uvedenému návrhu zahrady F. Schnóblinga poměrně 
podrobný popis kompozice. Popsaný návrh zahrady byl také s nepatrnými odchylkami 
realizován. Otokar Fierlinger tento návrh považoval za vzorovou ukázku krajinářské tvorby, 
kterou vytvořil podle amerických zásad tvorby.
Zahrada byla podle tohoto návrhu založena v roce 1931. Následně od roku 1932 
docházelo k postupnému rozšíření zahrady přikupováním dalších pozemků. Plán finálního 
provedení zahrady, včetně rozšíření o nové plochy, nebyl pravděpodobně již vyhotoven.
Po celkové realizaci zahrady byla zahrada publikována v dalším článku O. Fierlingera 
s názvem Soudobé snahy v úpravě zahrad. Článek byl otištěn v odborném periodiku Styl 
vydávaném Společností architektů v roce 1933/34, ročník XVII, č. 8 — 10. V článku nebyl již 
použit zmiňovaný Návrh na úpravu parku na pozemku pana lékárníka Schnóblinga ve 
Strančicích otištěný v periodiku Volné Směry, místo toho byl vhodně nahrazen leteckým 
snímkem skutečně realizované podoby zahrady F. Schnóblinga. Z leteckého snímku je 
zřejmé, že došlo k úplné realizaci zahrady podle Fierlingerova návrhu (došlo pouze k úpravě 
orientace tenisového kurtu vůči světovým stranám, jeho poloha zůstala zachována). Společně 
s leteckým snímkem zahrady zde byly otištěny ještě další fotografie věrně znázorňující 
realizovanou zahradu. Na str. 147 je kromě několika fotografií uvedeno: „Všechny zde 
reprodukované nové zahrady provedeny jsou dle návrhu Otakara Fierlingera.“ Tento vpisek 
byl doplněn záměrně, aby došlo ke zdůraznění toho, že všechny fotografie zahrad, jejich 
návrhy a perspektivy tvořící součást článku Soudobé snahy v úpravě zahrad jsou díly O.
14
Fierlingera a nemohlo tak dojít k mylné domněnce, že se jedná pouze o ilustrativní grafický 
materiál od jiných architektů.
V roce 1934 vydala Společnost architektů (Knihovna „Stylu“ svazek XII.) knihu s 
názvem Zahrady. V této knize byl doslovně přetištěn článek O. Fierlingera Soudobé snahy v 
úpravě zahrad uveřejněný již v periodiku Styl, roě. XVII, ě. 8 - 10. Jsou zde použity tři stejné 
fotografie, včetně jejich identických popisů jako v případě periodika Styl. Je tam také jako ve 
periodiku Styl uvedeno: „Všechny zde reprodukované zahrady provedeny jsou dle návrhu O. 
Fierlingera“.
Zahrada byla v průběhu 30. let 20. století několikrát fotografována vyhledávaným 
fotografem J. Sudkem, který pro O. Fierlingera cíleně fotografoval zahrady realizované podle 
jeho návrhu. Tuto skutečnost nedokládají pouze fotografie ze 30. let 20. století, které tvoří 
součást fondu J. Sudka v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ale také Sudkovy podrobné 
záznamy v účetních knihách.
Autorství návrhu zahrady F. Schnóblinga bylo připsáno O. Fierlingerovi také Ing. R. 
Zámečníkem, který se zabývá tvorbou tohoto architekta ve vztahu k celkové zahradně 
architektonické tvorbě meziválečného období v Československu. Výsledky studia shrnul v 
souborném článku s názvem Otokar Fierlinger (1888 - 1942); inspirační zdroje a východiska 
pro tvorbu - otištěn v odborném periodiku Národního zemědělského muzea Prameny a studie 
v roce 2013, č. 51.
O. Fierlingera považují za autora návrhu zahrady F. Schnóblinga také Mgr. Š. 
Koukalová a Ing. T. Hrubá - článek Soubor vily a zahrady Františka Schnóblinga ve 
Strančicích, který byl otištěn v odborném periodiku Zprávy památkové péče, které vydává 
Národní památkový ústav, ročník 73, číslo 4. Obě autorky zpracovaly návrh na prohlášení 
Schnoblingovy vily s parkem č. p. 175 ve Strančicích a Všestarech za kulturní památku. V 
návrhu správně určily za autora projektu zahrady F. Schnóblinga, podle kterého byla také 
následně realizována, O. Fierlingera. Za autora projektu vily určily správně T. Šaška.
Shrnutí:
Návrh a posléze realizovaná zahrada F. Schnóblinga byla několikrát publikována v 
tehdejším odborném tisku. Autorem všech článků byl O. Fierlinger, který nejdříve publikoval 
samotný návrh zahrady s podrobným popisem budoucí kompozice a posléze ve dvou 
případech uveřejnil několik fotografií již realizované zahrady s krátkými popisy. Součástí 
článku z roku 1929/30 je návrh zahrady, který je označen autorovým jménem (O. Fierlinger) s 
popisem návrh venkovského sadu. Součástí návrhu je Fierlingerovo pojednání o kompozici, 
ve kterém, sobě vlastním způsobem, popisuje budoucí podobu zahrady, při jejímž návrhu se 
inspiroval americkou krajinářskou architekturou. V článku z roku 1933/34 je publikováno 
několik desítek fotografií a vyobrazení zahrad navržených O. Fierlingerem s výslovným 
zdůrazněním, že všechny uvedené zahrady jsou jeho dílem. V knize Zahrady z roku 1934 
tvoří stejný článek O. Fierlingera kapitolu knihy, ve které je taká výslovně uvedeno, že 
všechny reprodukované zahrady jsou dílem O. Fierlingera.
Z uvedených tří dobových a autorských zdrojů O. Fierlingera nezpochybnitelně 
vyplývá, že návrh zahrady F. Schnóblinga ve Strančicích v roce 1929 vytvořil O. Fierlinger. Z 
dobových vyobrazení je zřejmé, že podle jeho návrhu byla zahrada také v plném rozsahu v 
roce 1931 realizována.
O. Fierlingera považují za autora návrhu, podle kterého byla také zahrada realizována 
současní autoři Mgr. Š. Koukalová, Ing. T. Hrubá a Ing. R. Zámečník, kteří se zahradě ve 
Strančicích věnovali ve svých statích.
15
Obytné budovy v zahradě:
Hlavní obytná budova - vila s hospodářským zázemím:
Pro stavbu vily byla určena středová partie rozsáhlého pozemku. Projekt domu byl 
zadán pražskému staviteli Ing. T. Šaškovi. Podle architektova návrhu byla vila postavena v 
letech 1929 - 1930 ve stylu pozdní modemy v klasicizujícím pojetí. Součástí projektu byly 
domek zahradníka, kůlna a garáž při vile dostavěné v roce 1931. Později v roce 1935 se 
stavebník rozhodl vilu rozšířit ještě o přístavbu hostinského pokoje a v roce 1937 o přístavbu 
žehlímy a čeledníku ve dvoře při vile. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla vila 
adaptována pro kojenecký ústav pro šedesát dětí (bohužel s vybouráním všech hodnotných 
prvků) a rozšířena o přízemní jihozápadní křídlo se snahou přizpůsobit se původnímu 
klasicistnímu pojetí vily. Protilehlé stavby v linii vily na severovýchodní straně, tedy objekt 
garáže a domek zahradníka, byly stavebně upraveny pro prádelnu a byt správce s přístavbou 
uhelny. Od konce 80. let 20. století vila slouží jako dětský domov.
Nová přístavba k původní vile, západním směrem, byla provedena citlivě s ohledem na 
jednotné vyznění celku stavby. Ladnou souhru historické budovy s přístavbou umocňují 
použité architektonické detaily. Hmotové rozšíření obytné budovy se negativně neprojevilo na 
kompozičních poměrech v zahradě.
Pravidelný parter s bazénem:
Hlavní obytná terasa byla situována před východním průčelím vily. Tvořila v podstatě 
výrazně formálně upravený květinový parter s centrálním vodním prvkem. Již z původního 
popisu této části zahrady O. Fierlingerem vyplývá, že měla být po vzrůstu v okolí vysazených 
dřevin, při podélné cestě a na ukončující terase s pergolou prostorově ohraničena vysokými 
dřevinami. Formální dispozice je položena v podélné ose domu, leží v nižší úrovni vily. Ze 
severní strany byla dostatečně chráněna oplocením oddělujícím okrasnou část zahrady od 
hospodářského dvora s domem zahradníka a dalšími stavbami. Od vlastní vily, situované o 
šest schodů výše, se na ní sestoupilo po širokém schodišti. V ose schodiště byl postaven 
zapuštěný bazén. Perspektivu této části zahrady uzavíral na protější straně umělý násep pojatý 
směrem k bazénu širokým schodištěm děleným na tři části a opěrnou zídkou po stranách s 
dřevěnou pergolou. Před schodištěm na západní straně byla zpevněná plocha pojatá souvislou 
kamennou dlažbou. Prostor před schodištěm na protilehlé straně byl také vydlážděn.
Díky zvyšující se opěrné zídce na straně jihovýchodní byla terasa vyrovnána do roviny 
obdélného tvaru. Na východní straně zdi, kde dosahovala největší výšky, bylo prolomeno 
úzké schodiště klesající na přímou cestu pod terasou a na tzv. promenádu. Zeď se schodištěm 
byla postavena z velkých kamenných kvádrů kladených do betonu. Ve středu severní strany, v 
ose bazénu, byl postaven dřevěný altán jednoduché konstrukce
Parter s bazénem byl ještě za života stavebníka upraven. Došlo k jeho zjednodušení a 
ke změně materiálové sklady cest i k dalším zahradním úpravám.
Historická dispozice terasy (parteru) s centrálním bazénem je zachována do 
současnosti a je jasně čitelná. Na terase je možné identifikovat množství původních 
technických a vegetačních prvků z doby zakládání zahrady.
V celé své délce a výšce je zachována opěrná (tarasní) zídka vyzděná z velkých 
kamenů vyrovnávající terén obdélného parteru na jižní straně. Zeď je plně funkční včetně 
úzkého schodiště v její východní části klesající do níže položené zahrady pod terasou. Jsou 
zcela zachována a plně funkční obě schodiště klesající na terasu od vily, na východní straně, a 
z násypu na straně západní. Je zachována terénní modelace uzavírající tuto část zahrady na 
východě. Prostor tzv. hospodářského dvora, který byl původně od terasy s bazénem oddělen 
plným cihlovým plotem s konstrukcemi pro popínavé dřeviny je stále využíván jako technické 
zázemí areálu s několika menšími stavbami. Novodobé úpravy staveb nepoznamenaly 
původní rozsah obytné terasy, jejich situování s přístavbami využilo původní dispozici
16
hospodářského dvora. Na terase je situován zapuštěný bazén v původní poloze a rozměrech 
jako bazén historický, včetně vstupu do něj tvořeného schodišťovými stupni na jeho západní 
straně. Je stále využíván k původnímu účelu. Vzhledem k jeho identickým rozměrům, 
přesvědčivému tvaru a poloze shodné s bazénem známým z historických fotografií, je nasnadě 
se domnívat, že postupným vývojem byl bazén pouze opravován vrstvením nových povrchů 
na historickou strukturu až do současné podoby.
Aktuální stav bazénu odpovídá nynějším požadavkům kladeným na kvalitu vody, a 
proto je opatřen moderními technologiemi pro čištění vody. V nedávné historii došlo kjeho 
nové povrchové úpravě se zachováním historických vrstev.
Dřevěný altán stojící u severní zdi zanikl stejně jako dřevěná pergola stojící na vrcholu 
násypu na východní straně parteru. Zanikly také treláže pro popínavé dřeviny na stěně 
oddělující terasu od hospodářského dvora. Na terase již není znatelná obvodová cesta. 
Dlážděné plochy před oběma schodišti na východní a západní straně jsou zachovány pod 
vrstvou travního dmu s původními obrubníky.
Z původních dřevin rostoucích na terase lze identifikovat stálezelené rododendrony 
rostoucí stále po stranách západního schodiště klesajícího na terasu od vily. Jedna skupina 
rododendronů je zachována také v jihovýchodním rohu terasy. Při severní straně terasy roste 
původní vistárie, která rostla na pergole altánu. Zanikly kuželovité konifery v rozích parteru a 
živý plot za opěrnou zídkou. Na terase se nenacházejí původní květinové záhony vyžadující 
pravidelnou péči.
Případné obnově tohoto prostoru zahrady s vysokou mírou autentičnosti nic nebrání. 
Původní dřeviny nabývají značných rozměrů, vyžadují pěstební redukci. Jejich zdravotní stav 
je na dobré úrovni s vysokou sadovnickou hodnotou.
Jižní a západní terasa před vilou:
Vila je situována hlavním průčelím proti nej příhodnější jihovýchodní straně, aby se při 
východu z haly do sloupového portiku uplatnil pohled do okolí. Volný výhled byl zvýšen 
dlážděnou terasou, která byla uzavřena tvarovanými keři a symetricky do kruhovitě 
vybíhajících rohů terasy s vysazenými lipami.
Podlaha sloupového portiku jižního průčelí vily vybíhala několik metrů před stavbu do 
otevřené terasy. Ukončena byla schody. Na schodiště navazovala dlážděná plocha z 
velkoformátové kamenné dlažby. Na tuto dlážděnou plochu byla na východní straně napojena 
pravoúhle se lomící cesta vedoucí k východnímu parteru s bazénem. Symetricky byla vedena 
cesta také na protější straně před západní průčelí vily. V rozích těchto cest byly nad 
vyrovnávající zídkou zaobleného půdorysu symetricky vysazeny lípy rámující průčelí vily. 
Lem vyrovnávací zídky byl tvořen nízkým stříhaným živým plotem.
Na dlážděnou plochu před jižním průčelím vily navazovala na obě strany elipsovitá 
čestní síť lemující hlavní travnatý parter pod vilou. Dlážděná plocha byla na jihu ukončena asi 
0,7 m vysokou zdí s římsou zabraňující přímému vstupu na travnatý parter. Funkci této 
zábrany dále přebíraly několik metrů dlouhé tvarované živé ploty, na obou stranách, 
doprovázející elipsovitou cestu.
Plocha mezi cestami, na západní i východní straně, a dlážděnou plochou před portikem 
byla zatravněna. Symetricky byly ve středech ploch vysazeny akcentující dřeviny. Později 
tam byly vysazeny půdo pokryvné jalovce patrné na dobových fotografiích.
Po celé délce vstupního průčelí vily se nacházela souvislá zpevněná plocha určená pro 
příjezd automobilů a k jejich otáčení.
V současnosti je portikus vily vybíhající do terasy zachován. Terasa byla částečně 
nově předlážděna. Historické schodiště klesající na spodní dlážděnou plochu bylo nahrazeno 
novodobým z prefabrikovaných betonových dílů. Přestože se nepodařilo zachovat autentické 
schodiště a došlo k použití nových materiálů, je možné konstatovat, že rozsah terasy zůstal
17
zachován dle historického kontextu včetně výšky terasy se stejným počtem schodů. Dlažba 
pod schodištěm je původní. Nízká zeď s římsou ukončující tuto plochu byla odstraněna. 
Pravoúhle lomená cesta směřující k východu, z velkoformátové dlažby, je zachována. Živé 
tvarované ploty, které na zídku bezprostředně navazovaly východním i západním směrem, 
jsou zachovány v dobrém stavu.
Terénních změn doznal prostor před přístavbou vily. Původně mírně svažitý terén byl 
vyrovnán do roviny zaobleného půdorysu a v závěru terénního zlomu z bezpečnostních 
důvodů osazen souvislou řadou zeravů.
Původní dispozice před centrálním průčelím vily je dobře čitelná do současnosti.
Prostor před vstupním průčelím je zachován v původním rozsahu. Původní mlátové 
případně štěrkové povrchy byly nahrazeny živičnými. Podél průčelí byl doplněn vyvýšený 
chodník dlážděný prefabrikovanou dlažbou (tzv. zámková). Terénní modelace přiléhající k 
ploše zůstala zachována.
Alpinum s okrasným rybníkem:
Umělého násypu se schodištěm a pergolou, uzavírající na východě perspektivu 
formální části zahrady s bazénem, bylo využito pro zřízení rozsáhlého alpina. Od jihovýchodu 
byl násyp s alpínem zpevněn velkou opěrnou zdí přes 1,5 m vysokou. Alpinum spadá za 
násypem dále k východu až k vodní ploše vsazené do lučních ploch. Přibližným středem 
alpina v jeho nejprudší části bylo vedeno kratší schodiště postavené z velkých kamenů 
metodou suchého kladení. Mezi množstvím nepravidelně rozmístěných balvanů byl vysazen 
pestrý sortiment skalniček, zakrslých jehličnatých i listnatých dřevin, včetně větších stromů 
(borovice, jedle) a stálezelených rododendronů.
Za obvodovou cestou byla situována menší vodní plocha osazená břízami a vrbami 
ztrácející se v lesním porostu. Ve spodní části navazoval na rybník luční porost, ve kterém se 
ztrácel potůček napájený přepadem z rybníka. Umístění vodní plochy v zahradě považoval 
autor návrhu za podmínku toho, aby se v zahradě zdržovalo rozličné ptactvo.
V současné době je alpinum v ploše stále dobře čitelné s množstvím původních dřevin 
z doby jeho zakládání, snadno identifikovatelné je i původní schodiště. V prostou se nachází 
množstvím původních kamenů tvořících podstatu alpina. Alpinum je dnes značně přerostlé, 
přehoustlé a takřka neprůchozí. Stav se dá snadno zvrátit tzv. zmlazením některých dřevin 
(tisů) zastiňujících prostor a bránících jiným dřevinám ve vývoji. Jihovýchodní opěrná zeď 
násypu s alpínem je dobře zachována.
Jihovýchodním směrem od alpina, v místech, kde se již terén opět vyrovnává, je dosud 
existující okrasné jezírko s původní výsadbou dřevin. Jezírko trpí zanášením a neúdržbou. 
Rybníček je stále funkční, došlo pouze k poklesu vodní hladiny. Hráz rybníka je zřejmá 
včetně přívodu do rybníka i přepadu, který se ztrácí v níže položeném travním porostu. Jeho 
snadno proveditelné obnově nebrání žádné konstrukční překážky.
Jihovýchodní a jihozápadní část s promenádou, vyhlídkou a centrálním travnatým parterem:
Volný travnatý prostor pod formálním parterem s bazénem byl osazen solitérními 
koniferami a v dolní části porostem bříz. Pohledový směr od terasy do údolí zdůrazňovala do 
horizontální úrovně zvednutá alej, ukončená vyhlídkou kruhového půdorysu. Cesta směřující 
k vyhlídce měla charakter promenády s několika lavičkami s doprovodnou alejí okrasných 
jabloní. Povrch byl štěrkový, případně mlátový.
Před hlavním zahradním průčelím vily se rozkládal volný travnatý parter lemovaný 
rozvolněnými skupinami převážně jehličnatých dřevin. Z portiku vily rámovaného 
symetrickou výsadbou lip byla komponována hlavní pohledová osa přes parter k jihovýchodu. 
Závěr travnatého parteru je opět symetricky ukončen tentokrát výsadbou japonských javorů. 
Obvodová cesta pod vilou měla tvar elipsy. Čestní síť byla tvořena štěrkovým, případně
18
mlátovým povrchem. K jihovýchodní hranici pozemku přiléhaly rodinné domy, proto bylo 
provedeno důmyslné krytí izolační zelení. K odclonění bylo užito také umělého násypu 
připomínajícího tzv. ha-ha příkop, díky kterému se zástavba pod svahem v zahradě 
neuplatňovala, a bylo docíleno obrazu volné krajiny. Porosty směřující dále k západní hranici 
zahrady měly vytvořit dostatečně jistou a neprůhlednou kulisu. Kostru tvořily domácí druhy 
dřevin (lípy, javory, habry, smrky, jedle). Vzácnější druhy byly vysazovány při okrajích 
porostů.
V současné době se z terasy stále otevírá pohled na prostornou travnatou louku ve 
tvaru elipsy. Travní porost je dobře udržován. Hlavní osa dosahuje 100 m. Okraje plochy 
rámují zmiňované jehličnaté výsadby s několika mladšími výsadbami, které nijak 
neznehodnocují původní kompozici. Průčelí vily je rámováno symetrickou výsadbou dnes 
mohutných lip. Na opačné straně louky se tento motiv opakuje v podobě japonských javorů. 
Zcela funkční je také izolační plášť dřevin podél jihovýchodní hranice pozemku, který 
zajišťuje dokonalé odclonění zástavby. Podél hranice je dobře patrný popisovaný zemní val. 
Původní vedení čestní sítě ve tvaru elipsy je stále dobře čitelné a to zejména díky znatelné 
terénní modelaci, která situovala čestní síť mírně pod úroveň terénu. Převážná část čestní sítě 
je porostlá souvislým travním drnem. Zapojené výsadby převážně domácích dřevin podél 
hranice západním směrem jsou původní s příměsí náletových dřevin. Jihovýchodní a 
jihozápadní část zahrady je velmi dobře zachována.
Severovýchodní část:
Část zahrady ležící severovýchodním směrem od vily sahala nejdříve nedaleko za 
okrasný rybník, za nímž byl vysazen bohatý izolační plášť dřevin. Pod rybníkem byl volný 
luční porost rámován porostem domácích dřevin, před který předstupovaly vzhledově 
zajímavější dřeviny. Později došlo k rozšíření zahrady severovýchodním směrem. Rybník 
zůstal zachován včetně zapojené výsadby dřevin v jeho pozadí. Zapojené výsadby tvořily před 
rozšířením izolační ukončení zahrady. Po rozšíření bylo za porostem vytvořeno menší luční 
společenstvo se zapojeným obvodovým porostem dřevin stínící okolní zástavbu a doplněna 
obvodová čestní síť. Louka pod rybníkem byla rozšířena. Po jejím obvodu byl doplněn plášť 
dřevin a před ním byla zřízena okružní cesta.
Do současnosti zůstala tato část zahrady zachována v původním rozsahu. Jsou dobře 
čitelné původní luční porosty, které jsou výrazně postiženy zarůstáním náletovými dřevinami. 
Obvodový plášť složený z domácích dřevin je dobře zachován s příměsí náletových dřevin. 
Část pláště sousedící s nově budovanou ulicí byla před nedávném násilně porušena 
novodobými zásahy (vykácení několika původních dřevin, navezení zeminy ze stavebních 
výkopů, skladování stavebního materiálu). Původní čestní síť je překryta souvislým travním 
drnem nebo lesním opadem. V terénu je identifikovatelná.
Příjezdní část zahrady s tenisovým kurtem:
Příjezdní část zahrady se rozkládá před vstupním průčelím vily. Příjezd k domu 
zajišťovala široká komunikace vedená od dolního konce pozemku. Při vyústění komunikace 
na veřejnou cestu byl vysazen jehličnatý porost. Cesta mírně stoupala k nádvoří vily, odkud se 
obracela v oblouku a vedla k veřejné cestě, která tvoří po celé této straně zahrady její hranici. 
Kompozici této části zahrady určovaly vybrané rozvolněné skupiny stromů rytmicky se 
střídající kolem menších travnatých ploch. Výběr stromů byl volen s ohledem na jejich 
barevnost i strukturu. Terénní úprava v ose vily byla přizpůsobena tak, aby došlo ke 
zdůraznění pohledu na vstupní průčelí vily. Podél celé hranice pozemku sousedící s veřejnou 
silnicí byl vysazen takřka souvislý pás clonících dřevin. Cesty byly zpevněny mlátovým, 
případně štěrkovým povrchem.
19
V severovýchodní části bylo situováno tenisové hřiště chráněné bohatými výsadbami z 
jehličnatých a smíšených porostů. Zpevněný povrch hřiště byl po obvodu osazen zábranami 
(pletivo s ocelovými sloupky). Podél hospodářského dvora vedla komunikace, která se 
napojovala na pěší cestu pod alpínem.
V současné době je porost v severovýchodní části značně přehoustlý, tvořený převážně 
jehličnany. V západní části, podél hranice pozemku převažují domácí druhy (duby, javory, 
lípy, smrky, borovice). V ploše před vstupním průčelím jsou zbytky původních skupin a 
solitér, které jsou popisovány v návrhu O. Fierlingera (akáty, stříbrné javory, katalpy, 
obyčejné a červenolisté buky, javor klen, tulipánovník, dub červený, jedle, douglasky, hlohy, 
jírovec. Terénní modelace v ose vstupního průčelí vily je zachována.
Čestní síť je zachována v původním trasování. Povrch cest byl nahrazen obalovaným 
kamenivem (tzv. živičný povrch). Široká příjezdová cesta byla změněna pouze na pěší. 
Původní cesta směřující kolem hřiště ke srubu byla v závěru narovnána a zpevněna živičným 
povrchem. Podél některých cest bylo v 2. pol. 20. stol. zbudováno osvětlení poplatné tehdejší 
běžné produkci. Prostor původně vymezený tenisovému hřišti je stále dobře čitelný, povrch je 
překryt souvislým travním drnem. Pod slabší vegetační vrstvou je zachován původní povrch 
hřiště. Obvodové pletivové zábrany byly zrušeny. Původní obvodová, převážně jehličnatá 
vegetace je zachována. Terén v některých místech byl srovnán do roviny. Oplocení pozemku 
je původní. Předmětná část zahrady je zachována v dobrém stavu bez výraznějších stavebních 
vegetačních úprav, které by mohly v budoucnu komplikovat případnou obnovu.
Ovocný sad se zeleninovou a květinovou zahradou:
Jihovýchodní část zahrady byla osazena ovocným sadem uspořádaným v řadách 
pravidelně na jednu osu pohledu z vyhlídky. Střed této dispozice zaujímala zeleninová 
zahrada a květiny pro řez seskupené kolem cihlové nádrže pro schraňování závlahové vody. 
Po stranách byla rámována výsadbou jedlých kaštanů. V její ose vedla směrem k jihovýchodu 
přímá cesta až k hranici pozemku. Po stranách cesty byly vysazeny pravděpodobně keřovité 
bobuloviny.
Plocha ovocného sadu byla zachována v plném rozsahu. Záhony a vvsadby ovocných 
dřevin postupně zanikly. Cestu překryl souvislý travní dm. Na ploše někdejšího sadu je 
souvislý travní porost s mladšími náletovými dřevinami. Do současnosti se zachovala nádrž 
na závlahovou vodu včetně hodnotné symetrické výsadby jedlých kaštanů.
Souhrnné posouzení památkových hodnot parku:
Zahrada F. Schnoblinga byla navržena jako souborné dílo v roce 1929 jedním z 
nej významnějších československých zahradních architektů meziválečného období O. 
Fierlingerem. Zahrada byla realizována takřka s dokonalou přesností podle důmyslně 
propracovaného projektu v roce 1931. Následně byla s Fierlingerovým vědomím rozšířena v 
letech 1932 a 1933. Zahrada byla v průběhu 30. let 20. stol. několikrát fotografována 
vyhledávaným a dnes velmi ceněným fotografem J. Sudkem, který pro O. Fierlingera cíleně 
fotografoval zahrady realizované podle jeho návrhu. Zahrada byla navrhována pro 
významného československého farmaceutického průmyslníka v nebývalém rozsahu a v 
náročnosti výrazně převyšující tehdejší produkci v oblasti zahradní tvorby. V případě zahrady 
Schnobling se dá bez nadsázky tvrdit, že šlo o jednu z největších soukromých realizací 
vilového typu v tehdejší Československé republice.
Zahrada F. Schnoblinga dnes představuje, společně se zahradou H. a E. Benešových v 
Sezimově Ústí, ojedinělý příklad soukromé vilové zahrady, které byly zakládány v 
meziválečném období podle krajinářských zásad s prvky formální dispozice. V případě 
Schnóblingovy zahrady je třeba zdůraznit promyšlenou a náročnou práci s terénem společně s 
vyváženým druhovým zastoupením dřevin s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny.
20
K těmto hodnotám patří také skutečnost, že dílo zdařile naplnilo všechny požadavky 
tehdejší „modemí“ doby kladené na bydlení a trávení volného času vyšší společenské vrstvy s 
využitím specifických prostředků.
Projekt vlastní vily zadal Schnóbling pražskému staviteli Ing. T. Šaškovi, se kterým 
měl již zkušenosti při stavebních úpravách svého domu s lékárnou u Zlaté koruny na Malém 
náměstí v Praze. Podle architektova návrhu byla vila postavena v letech 1929 - 1930 ve stylu 
pozdní modemy v klasicizujícím pojetí. Přístavbu hlavní obytné budovy je dnes nutné chápat 
jako tzv. historickou stopu vývoje objektu, která byla provedena, v porovnání s mnohými 
jinými příklady, výjimečně citlivým a věrohodným způsobem, který nepoškodil kompoziční 
vnímání celku.
Historická podoba zahrady zůstala zachována do současnosti. Nedošlo ke zmenšení 
výměry zahrady ani k podstatným úpravám v rozvržení vegetačních a technických prvků. 
Zahrada neprošla žádnými významnějšími změnami v porovnání s mnohými jinými objekty 
stejného období a je dnes neopakovatelným zdrojem poznání o tehdejší tvorbě.
Dílčí stavební úpravy, které v zahradě v souvislosti se změnou jejího funkčního 
využití probíhaly, nepředstavují významnější negativní dopad na historickou hodnotu 
zahrady.
V zahradě roste velké množství domácích i introdukováných dřevin z doby jejího 
zakládání.
V zahradě je dobře čitelná většina kompozičních jednotek Fierlingerem popsaných v 
jeho návrhu - formální část zahrady se schodišti, bazénem a opěrnými konstrukcemi, včetně 
zachování některých dlažeb a konstrukčních vrstev, alpinum, okrasný rybník, vyhlídka, 
terénní modelace podporující průhledy na vilu, terénní modelace doplňující clonící efekt 
obvodových výsadeb, terénní modelace doprovázející komunikace, zachovaná kostra čestní 
sítě (někde s novým povrchem), prostor někdejšího zahradnického provozu s původní nádrží, 
s vysokou mírou pravděpodobnosti v zahradě stále stojí jeden z původních dřevěných altánů 
stojící na umělé terénní modelaci, atd.
Posouzení znaleckého posudku ZP 0431114113 Ing. Jiřího Grulicha v kontextu s 
předmětem tohoto posudku:
V kapitole 2 Nález autor znaleckého posudku Ing. J. Grulich uvádí:
„ Z dokumentů vyplývá jednoznačně jediné jméno projektanta, a to Ing. T. Šaška, který 
prokazatelně vypracoval projektovou dokumentaci vč. doloženého nákresu vedení cest, 
rozvržení ploch i výsadeb (detailní tvarosloví cest, umístění kurtu a hmotové rozvržení 
výsadeb - solitér i skupin výsledně realizovaných a zdokumentovaných leteckým snímkem z 
roku 1949).“
„Předložený návrh parku přiložený v dokumentaci NPU UOP středních Cech v Praze, 
je  s ohledem na rukopis, grafické zpracování a nezahradnické zpracování tabulky materiálové 
skladby v legendě, dílem Ing. Tomáše Šaška a s ohledem na některé následně realizované 
změny (poloha kurtu, vedení cest, pozdější rozšíření pozemku zahrady atp.) a byl vypracován 
před následně předloženou projektovou dokumentací. “
Oponentní posouzení uvedeného:
Součástí projektové dokumentace z roku 1929, která obsahuje půdorysy, řezy, pohledy 
a zákresy vily v katastrální mapě, atp. jsou také plány na stavbu domu zahradníka z roku 
1930, plány na přístavbu hostinského pokoje a plány na přístavu žehlímy vedle domu 
zahradníka z roku 1935. Veškerá plánová dokumentace na stavbu vily, domu zahradníka a 
přístavby pokoje je opatřena razítkem a podpisem T. Šaška. V plánové dokumentaci, ani v
21
bohatém doprovodném textovém materiálu, není zmíněno, že by T. Šašek byl také autorem 
složitého návrhu zahrady obklopující vilu. Z dokumentů vyplývá, že okolí vily bude upraveno 
parkem. Není uvedeno, kdo je autorem samotného návrhu parku.
Součástí plánové dokumentace nejsou žádné návrhy týkající se samotné zahrady.
Z dokumentů, které Ing. J. Grulich zmiňuje, včetně nákresu vedení cest, rozvržení 
ploch i výsadeb - tento zákres je v  grafických přílohách posudku označen za Projekt zahrady 
Ing. T. Šaška předložený ke stavebnímu řízení - opravdu jednoznačně vyplývá, že autorem 
projektu vily a několika dalších objektů v zahradě je skutečně Ing. T. Šašek. Z uvedených 
dokumentů a nákresu ale v žádném případě nevyplývá, že by byl T. Šašek autorem návrhu 
rozsáhlé a důkladně promyšlené zahrady F. Schnoblinga.
Detailní tvarosloví cest, umístění kurtu a hmotové rozvržení výsadeb, který Ing. 
Grulich zmiňuje a v grafické příloze posudku ho označuje za „Projekt zahrady Ing. T. Šaška 
předložený ke stavebnímu řízení“ není ve skutečnosti dílem Ing. T. Šaška. Jedná se o „Plán 
sklípku na uložení zeleniny, rostlin a brambor na pare. č. kat. 277 ve Strančicích pana 
lékárníka Fr. Schnoblinga11 vyhotovený až v roce 1947 architektem stavitelem K. 
Schmeisserem. Na tomto plánuje nakreslen půdorys a řez stavby sklípku v měřítku 1 : 100 a 
vedle něj je znázorněna situace stavby v katastrální mapě s půdorysem vily a dvou menších 
objektů, včetně budoucí polohy sklípku. Neodborně tužkou je do této situace načrtnuta čestní 
síť zahrady včetně hrubých hmot vegetace. Zákres jednoznačně vychází z Fierlingerova 
Návrhu na úpravu parku na pozemku pana lékárníka Schnoblinga ve Strančicích (1:400).
„Nákres vedení cest, rozvržení ploch i výsadeb (Projekt zahrady Ing. T. Šaška 
předložený ke stavebnímu řízení) “ uvedený v posudku Ing. J. Grulicha není možné v žádném 
případě označit za projekt zahrady F. Schnoblinga a dokonce s ním nakládat jako se stěžejním 
dokumentem řešícím úpravu zahrady.
Výše uvedené tvrzení ohledně autorství (Ing. T. Šaška) předloženého návrhu parku (s 
ohledem na rukopis, grafické zpracování a nezahradnické zpracování tabulky materiálové 
skladby) je mylné. Autorem tohoto návrhu je O. Fierlinger.
Dále v kapitole 2 Nález:
Publikaci Zahrady vydané Společností architektů, Knihovny „Stylu“, sv. XII, ve které 
byl na str. 1 1 - 2 6  otisknut článek O. Fierlingera Soudobé snahy v úpravě zahrad, kde na 
straně 14 a 15 jsou vytisknuty 3 fotografie zahrady Schnobling s popiskami. Následně na str. 
1 6 - 2 6  jsou uvedeny návrhy zahrad s osazovacími plány, fotodokumentací a popiskami. 
Upozorňuje na to, že na str. 15 je redakcí uvedeno, že všechny zde reprodukované nové 
zahrady provedeny jsou dle návrhů O. Fierlingera a uvádí, že v daném případě se jedná o 
jednu zahradu a jestliže jsou myšleny všechny uvedené zahrady tak je zde rozpor s tvrzením 
na str. 44. Na str. 44 je totiž uvedeno, že úpravy zahrady reprodukované na str. 15, 17, 19, 21, 
22 - 25 prováděla fa E. a A. Brabcové, s dodáním rostlin i kamene. V závěru uvádí, že článek 
byl v celém rozsahu přetisknut v časopise Styl, roč. XII., s. 143 - 150.
Oponentní posouzení uvedeného:
Tvrzení soudního znalce Ing. J. Grulicha je mylné. Tvrzení, že „ Všechny zde 
reprodukované zahrady provedeny jsou dle návrhů Otakar Fierlingera“, není možné v 
žádném případě vztahovat jen na fotografie znázorňující zahradu F. Schnoblinga ve 
Strančicích, ale vztahuje se na všechny zahrady v článku.
Informace o tom, že „Všechny zde reprodukované zahrady provedeny jsou dle návrhů 
Otakara Fierlingera41 není ani v rozporu s tvrzení na str. 44. Na str. 44 je správně uvedeno, že 
zahrady reprodukované na str. 15, 17, 19, 21, 22 - 25 prováděla fa E. a A. Brabcové, s 
dodáním rostlin i kamene. Touto reklamní informací se ale samozřejmě myslí to, že zahrady
22
otištěny na těchto stranách byly fyzicky provedeny, čili v dnešním významu slov realizovány 
firmou E. a A. Brabcové s dodáním kamene a květin. Není tím řečeno, že by firma Brabcové 
uvedené zahrady navrhovala čili v dnešním slova smyslu projektovala. Všechny uvedené 
zahrady navrhoval (projektoval) Otokar Fierlinger.
Dále v kapitole 2 Nález autor znaleckého posudku poukazuje na to, že: V publikaci O. 
Fierlingera - Zahrada a obydlí. Základní zásady zahradní kompozice jsou v obrazové příloze 
uvedeny některé návrhy zahrad s osazovacími plány, fotodokumentací a popiskami uvedené i 
v publikaci Zahrady avšak fotodokumentace či návrhy zahrady ve Strančicích se zde 
nenachází.
Oponentní posouzení uvedeného:
V návrhu na prohlášení věci za kulturní památku došlo k neúmyslné chybě při uvedení 
citací literatury. Na tuto chybu bylo NPU ÚOP středních Čech v Praze upozorněno dopisem 
(č j. NPÚ 321/51970/2013) ze dne 2. 7. 2013. Dopis byl zaslán Ministerstvu kultury 
s vysvětlujícím komentářem a omluvou. Dopis obdržela také účastnice řízení 
Součástí dopisu byla také příloha (2 strany historických fotografií) se správně uvedenou citací 
literatury.
Dále v kapitole 2 Nález autor znaleckého posudku cituje z Ideového záměru - Dětský domov 
Strančice (listopad 1997) vypracovaný Ing. Jiřím Kabelko LIMBA - servis. Dále uvádí, že na 
základě tohoto vypracovaného ideového záměru byly v parku káceny desítky stromů a 
následně prováděny výsadby desítek stromů a odkazuje se na faktury za provedené práce 
(kácení a výsadby) realizované fa. Zahradnické služby Štěpán Hauk Ustohnal v roce 2001.
Oponentní posouzení uvedeného:
Z doložených faktur je zřejmé, že v průběhu roku 2001 firma Zahradnické služby 
Štěpán Hauk Ustohnal zaměřila v parku svoji pozornost zejména na stabilizaci stromů 
prostřednictvím realizace speciálních řezů, na kácení nebezpečných a suchých stromů, na 
odstranění nežádoucích porostů křovin a likvidaci náletových dřevin. Dále firma provedla 
výsadbu 20 ks stromů a výsadbu 124 ks keřů. Na základě těchto údajů je možné konstatovat, 
že provedené práce byly vedeny s ohledem na uchování hodnot parku a na stabilizaci 
dřevinných vegetačních prvků. Nelze je považovat za negativní.
Dále v kapitole 2 Nález autor znaleckého posudku cituje ze studie rekonstrukce a 
obnovy porostů včetně orientačního rozpočtu - Park Dětského domova ve Strančicích z roku 
2000. Dále uvádí, že na základě uvedených skutečností ve studii došlo v roce 2001 ke kácení 
a výsadbě desítek dřevin. Současně zde byly provedeny stavební práce související s úpravou 
přístupové cesty na ubytovnu sester.
Oponentní posouzení uvedeného:
Z vystavených faktur Ing. Květoslavem Všetičkou nevyplývá provedení žádných 
zásahů na dřevinách (kácení a výsadby) v areálu nynějšího Dětského centra. Tato firma 
prováděla pouze stavební práce na příjezdové komunikaci. Z vystavených faktur Ing. Jiřím 
Kabelkou vyplývá průběžné (r. 1999 - 2000) provádění: - výsadby 6 ks buku červeného, 1 ks 
jeřáb břek, 6 ks okrasné třešně, 10 ks keřů, 1 ks smrku omorika, výsadba 35 ks odrostků 
douglasky; kácení 2 ks smrků, 9 ks jehličnatých stromů, 7 ks listnatých stromů, 1 ks bříza, 
kácení; chemická likvidace křídlatky japonské; likvidace bezu černého a suchých a 
poškozených stromů vichřicí.
Z dokumentů řešících úpravy v areálu Dětského centra, které uvádí Ing. Grulich a Z 
mnohých dalších, vyplývá permanentní snaha představitelů nynějšího Dětského centra
23
Strančice o zachování a posílení hodnot někdejší zahrady F. Schnóblinga. Snahou Dětského 
centra bylo pečovat o svěřený majetek státu, následně Krajského úřadu Středočeského kraje, 
který je zřizovatelem zdravotnického zařízení. Park bylo nutné udržovat bezpečný i s ohledem 
na uvědomování si nedílnosti okolní zeleně pro komplexní léčbu dětí, ale také s vědomím 
péče o dílo významné osobnosti československých dějin.
Problematika realizovaných zásahů v parku tehdejším Dětským domovem Strančice, 
zastoupeným ředitelem MUDr. Pavlem Biskupem byla také v roce 2002 předmětem soudního 
sporu. Návrh na vydání předběžného opatření byl Okresním soudem Praha-východ zamítnut s 
odůvodněním, ve kterém se, mimo jiné, praví, že důkazy které žalovaná strana doložila, 
nejsou natolik přesvědčivé, že by měly vést k vydání předběžného opatření ve smyslu § 102 
občanského soudního řádu. Soud měl podklady o tom, že pokud jde o zásah do lesoparku 
Dětského domova, nečinil to žalovaný svévolným chováním, kterým by mohl ohrozit majetek 
nástupce žalobce, protože k obnově lesoparku došlo zákonným způsobem šetřícím přírodu, na 
základě rozhodnutí správního orgánu, jemuž předcházelo místní šetření, dendrologický 
posudek a příslušné kontroly Stráže ochrany přírody.
Akce realizované v zahradě nynějším Dětským centrem Strančice (kácení, výsadby, 
ořezy, likvidace invazivních rostlin) není možné považovat za takové, které by negativně 
ovlivnily její unikátní hodnoty.
Dále v kapitole 2 Nález autor znaleckého posudku uvádí:
„ Pro celkový přehled a potřebu dalších nutných legislativních kroků byl proveden 
souhrnný průzkum na plochách zahrady (cesty, voda, drobná architektura, trávníky, květinové 
záhony, dřeviny), zjištěný stav byl porovnán s historickou dokumentací a následně provedeno 
vyhodnocení. V případě příjezdových cest došlo k jejich rozšíření i posunutí k nemovitosti a 
vstupní parter byl zcela zlikvidován, současně došlo ke změně povrchu páteřního křížení cest, 
kdy namísto původně mlátového byl po předešlé rozsáhlé přípravě podkladových vrstev 
položen živičný povrch, obdobně bylo provedeno i u nově vybudované přímo přes plochu 
parku vedené cesty okolo bývalého kurtu ústící do ulice Březová. Oválný tvar vedení cesty 
před původní vilou byl v její západní části zrušen včetně vybíhající cesty pokračující dále 
západním směrem k napojení na obchozí cestu. Promenáda původně procházející pod 
pravidelným parterem a končící odpočívkou byla zrušena. Cesta vedoucí z jižní strany alpina 
byla zrušena, současně bylo zrušeno celé vedení cesty procházející východní částí zahrady, 
taktéž páteřní cesta v zelinářské a v ovocnářské části a vedení cesty v severovýchodní části 
zahrady byla zrušena, převážně z důvodu systematického zarůstání celého prostoru (min. 2 ha 
ploch zarostlých nálety) či provedených, zcela nevhodných lesnických výsadeb (min. 0,46 ha). 
Celková délka čestní sítě v době založení zahrady byla cca 21 53m (cca 0,43 ha), ke dni 
průzkumu bylo zaznamenáno 1123 m stávající čestní sítě (cca 0,23 ha), tj. cca 52% původní 
výměry (tedy 1030 m tj. 0,21 ha, tedy min. 48% cest zaniklo). Původně pravidelný dekorativní 
parter byl zlikvidován a na místě se dnes nachází travnatá plocha se třemi pěnišníky, do které 
byl necitlivě a zcela nevhodně instalován skořepinový, barvený, krytý bazén s technologií, 
dále pak alpinum nacházející se ve svahu za schodištěm je z hlediska výměry, druhové sklady 
a vlastní kompozice zcela zničené, v blízkosti se nacházející původní rybníček byl prokopán a 
zcela znefunkčněn a dnes je třeba jej považovat za zničený. “
Oponentní posouzení uvedeného:
Není možné slučovat pojem zrušení s pojem postupné degradace způsobené zejména 
zarůstáním. Pojem zrušení charakterizuje plánovanou a nevratnou činnost, při které dochází k 
záměrné likvidaci např. konstrukčních vrstev, povrchů, odvezení na jiné místo, demolice 
stavebních objektů, atp. Na rozdíl pojem zarůstání, který je identifikovatelný např. u většiny 
cest v zahradě a v případě některých dalších kompozičních jednotek, je procesem vratným a
24
po odstranění např. vegetační vrstvy zůstávají prvky zachovány nebo je lze snadno zachovat. 
V tomto ohledu je možné většinu prvků, které Ing. J. Grulich chybně označuje za zrušené 
stále dobře v zahradě identifikovat.
Povrchové a šířkové úpravy příjezdových cest není možné pokládat za takové, které by 
mohly vyústit v překážku, která by negativně ovlivnila případný proces definování unikátních 
hodnot zahrady. Určité rozšíření cest a jejich zpevňování má samozřejmě opodstatnění ve 
vztahu k funkční změně, kterou objekt ve 2. pol. 20. století prošel. Souvisí také s vývojem 
vozového parku. K šířkovým a povrchovým úpravám cest bylo a stále je i v současné době 
přistupováno také ve stávajících památkově chráněných areálech. Povrchové a šířkové změny 
komunikací není možné považovat za změny nevratné a za změny ohrožující kompoziční 
poměry v zahradě.
Příjezdová komunikace přiléhala již po vybudování areálu až k severnímu průčelí vily, 
před kterým byla „obyčejná44 zpevněná plocha určená pro příjezd vozů. Před severním 
průčelím vily se žádný vstupní parter nenacházel s výjimkou zpevněné plochy, která je v 
přibližném rozsahu zachována dodnes s novým živičným povrchem.
V případě navazujících komunikací před jihovýchodním průčelím vily, východním a 
také západním směrem se nedá hovořit o zrušení komunikací, ve smyslu jejich záměrné a 
plánované likvidace. Většina zahradních cest je pouze poznamenána běžnou nedostatečnou 
péčí, která souvisí se změnou funkční náplně celého areálu.
Z vizuálního posouzení čestní sítě v zahradě vyplývá, že většina cest je stále dobře 
čitelná, porostlá souvislým travním drnem. Identifikaci čestní sítě napomáhá promyšlená 
terénní modelace i vzhled porostů na jejím povrchu.
Cesta směřující od vily do ulice Březová využila historické stopy mlátové cesty, která 
spojovala hlavní obytný objekt s domkem pro ubytovávání hostů (srub, švýcáma) při Březové 
ulici. Cesta byla částečně napřímena a překryta živičným povrchem. Šířka cesty zůstala 
zachována.
Případnému obnovení čestní sítě do původního stavu (30. - 40. léta 20. století) nebrání 
žádné zjevné překážky.
Vyhlídka s promenádou nebyla zrušena. Terénní modelace promenády a vyhlídky je 
dobře patrná dodnes. Původní doprovodná alej se nedochovala. Povrch cesty je kryt 
souvislým travním drnem. Výhledy z vyhlídky vlivem neúdržby průhledů takřka zanikly.
Původní pravidelný parter nebyl zlikvidován. Současná dispozice této části zahrady 
věrohodně dokládá její původní stav. Ve svém plošném rozsahu je obytná terasa zachována s 
množstvím technických a vegetačních prvků z doby zakládání zahrady. Jsou funkční obě 
schodiště klesající na terasu od vily i od alpina. Je zachována terénní modelace na východě. 
Dochována je také opěrná zeď vyrovnávající terasu od jihu včetně úzkého schodiště 
klesajícího do spodní zahrady. Prostor tzv. hospodářského zázemí, které bylo původně od 
terasy s bazénem odděleno plným cihlovým plotem s konstrukcemi pro popínavé dřeviny je 
stále využíván jako technické zázemí areálu s několika menšími stavbami. Některé konstrukce 
jsou pravděpodobně mladší datace, jejich stavba ovšem nikterak nepoznamenala původní 
rozsah obytné terasy, protože jejich situování využilo starou dispozici hospodářského dvora. 
Chybí dřevěný altán, konstrukce pro popínavé dřeviny a pergola na vrcholu terénní modelace 
nad alpínem. Poloha pergoly je snadno identifikovatelná díky zachování betonových 
konstrukčních patek, na kterých byla pergola připevněna. Centrální bod terasy je stále 
využíván v původním duchu pro koupání v zapuštěném bazénu, došlo k nové povrchové 
úpravě bazénu. S vysokou pravděpodobností se zachováním původních historických vrstev, 
které byly postupně překrývány mladšími vrstvami.
Na terase stále roste množství původních dřevin. Chybí obvodová štěrková (posléze 
upravena a vydlážděna) cesta s rabatovými záhony. Pod tenkou vrstvou travního dmu jsou 
dobře zachovány původní dlažby před původními schodišti na východní i západní straně
25
parteru včetně obrubníků. Případné obnově tohoto prostoru s vysokou mírou autentičnosti 
nebrání žádné zjevné okolnosti.
Na východní straně parteru stoupá zmiňované původní široké schodiště do prostoru, 
kde se původně nacházela pergola, za níž byla klesající terénní modelaee přizpůsobena 
založení rozsáhlého alpina, které je v  ploše stále dobře čitelné s množstvím původních dřevin 
z doby jeho zakládání. Ve svahovitém alpinu je snadno identifikovatelné původní schodiště 
postavené metodou nasucho kladených kamenů vedoucí jeho středem. V prostoru se nachází 
množstvím původních kamenů tvořících podstatu alpina. V alpinu upoutají pozornost původní 
exempláře jehličnatých a listnatých dřevin.
Z výše uvedeného plyne, že se nedá hovořit o zničení alpina. Alpinum e zachováno v 
původním rozsahu zahrady s množstvím technických i vegetačních prvků. Prostor ovšem trpí 
dlouhodobou neúdržbou, která se projevila zejména nadměrným rozvojem některých dřevin, 
které dnes plochu výrazně zastiňují. Z tohoto důvodu se také nezachovalo původní trvalkové 
patro se skalničkami a zakrslými dřevinami. Stav se dá snadno zvrátit tzv. zmlazením 
některých dřevin (tisů) zastiňujících prostor a bránících jiným dřevinám ve vývinu.
Jihovýchodním směrem od alpina, v místech, kde se již terén opět vyrovnává, je dosud 
existující okrasné jezírko s původní výsadbou dřevin. Jezírko trpí zanášením a neúdržbou. 
Rybníček je stále funkční, nedošlo k jeho prokopání, o čemž svědčí stálá výška vodní hladiny, 
došlo pouze k jejímu poklesu. Hráz rybníka je zřejmá, včetně přívodu do rybníka i přepadu, 
který se ztrácí v níže položeném travním porostu. Jeho snadno proveditelné obnově nebrání 
žádné konstrukční překážky. Rybník není možné považovat za zničený.
V zahradě nebylo identifikováno žádné provedení lesnických výsadeb. Jednotlivé 
výsadby v novodobé historii probíhaly. Vzhledem k jejich rozsahu a velikosti zahrady se 
jedná o minimální rozsah, který nemohl ohrozit původní kompozici zahrady.
Na četných plochách v zahradě je znatelná absence periodické péče o porosty dřevin, 
trávníků i travinobylinných společenstev.
S absencí pravidelné péče, zejména o dřevinné vegetační prvky přicházíme bohužel do 
kontaktu i v nej významnějších objektech historické zeleně. Tento fakt je způsoben zejména 
opomíjením nutnosti realizace pravidelné péče o dřeviny v poválečném období a po 
převážnou část 2. poloviny 20. století. Tento stav v některých objektech vyústil dokonce v 
úplnou absenci konkrétní generace dřevin nebo naopak v přemíru jedné generace - náletových 
dřevin nad jinou generací, což mnohdy výrazně komplikuje současnou péči o tyto objekty. 
Naznačená situace ovšem nikdy nezaložila důvod pro neprohlášení zanedbaného objektu 
kulturní památkou, případně nebyla důvodem pro zbavení takto postiženého objektu 
památkové ochrany.
V případě vilových zahrad zakládaných v první polovině 20. století (plošně 
rozsáhlejších), kam řadíme také zahradu Františka Schnoblinga ve Stránčicích, se často 
setkáváme s negativním dopadem na dřevinné porosty, který je způsoben zejména náhlým a 
neplánovaným přerušením péče o tyto porosty. Hlavní negace je spatřována v tom, že mnohé 
porosty byly zakládány s cílem dosažení účinnosti v zahradě za co možná nejkratší časový 
úsek. Proto se používaly k výsadbě také tzv. výplňové dřeviny, jejichž hlavním úkolem bylo 
poměrně rychle zaplnit prostor a stanovit tím základní kompoziční poměry zahrady. K tomu 
se používaly zejména rychle rostoucí, převážně krátkověké listnaté a velmi často jehličnaté 
dřeviny. Současně byly vysazovány i převážně pomaleji rostoucí a dlouhověké dřeviny 
kosterní, které měly v budoucnu převzít místo výplňových dřevin a vytvořit tím stabilní 
kostru kompozice zahrady. Výplňové dřeviny je nutné po určité době množstevně omezovat 
nebo dokonce zcela z porostu odstranit, aby nebránili vývoji kosterních dřevin. Výsadby byly 
zakládány nezřídka ve velmi hustém sponu s důrazem na pravidelnou péči zahradníka, která 
byla samozřejmostí. Ta ovšem ve většině případů po změně společenských poměrů po 2. sv.
26
válce již nepřišla. Tyto skutečnosti, identifikované také v této zahradě, mají množství způsobů 
řešení a jako takové je není možné považovat za limitující.
Z výše uvedeného plyne, že rozšíření porostů v zahradě na úkor travnatých porostů 
není nikterak ojedinělým fenoménem, který je popsaný také v mnoha památkově již 
chráněných objektech. Přestože jsou některé prostory v zahradě poznamenány rozšířením 
náletových dřevin, je možné je na základě výše uvedeného textu paradoxně využít pro 
stabilizaci kompozice zahrady. Hlavní porosty a izolační pláště byly z velké části již při 
zakládání zahrady tvořeny převážně domácími druhy, o to více je snadnější náletové dřeviny 
při obnově do kompozice pojmout (výměna jedné generace za druhou). Introdukované 
dřeviny byly většinou vysazovány jako solitéry a v menších skupinách, případně jako 
předsadba porostů. Zahrada tak přirozeně splývala s okolní krajinou dle zásad krajinářské 
kompozice O. Fierlingera.
V tomto konkrétním případě relativní, několik desítek let trvající snížená četnost 
údržby o zahradu, paradoxně přispěla k vysoké míře její autentičnosti. Zahrada tak neprošla 
žádnými významnějšími změnami v porovnání s mnohými jinými objekty stejného období a 
je dnes neopakovatelným zdrojem poznání o tehdejší tvorbě.
Dále v kapitole 2 Nález autor znaleckého uvádí:
„ Při provádění průzkumu byly zaznamenána místa, kde je  vyvážen odpad (v jižní část 
při okraji pozemku, v místě původně ovocného sadu, v severní části v blízkosti ulice Borová a 
v místě vegetační skupiny 35 - odpad), dále pak zde byly zdokumentovány různé stavby, které 
velmi negativně působí na daném místě (betonová opěrná zeď s dřevěnými i plechovými 
boudami technického zázemí u bývalého kurtu, plechová bouda a sklad hořlavin, objekt se 
studnou, žumpa, chlorinátor v jižním okraji zahrady, dřevěná bouda na severní straně 
objektu, vybudované osvětlení, parkoviště, vrty, atp.). “
Oponentní posouzení uvedeného:
Zmiňované lokání vyvezeniny působí negativním dojmem, nepůsobí zvláštní 
ekologické problémy, jejich likvidace je snadná.
V zahradě bylo druhotně instalováno nebo upraveno několik staveb, jejichž existence 
zahradě má přímou vazbu na současnou funkci hlavní obytné budovy. Za někdejším 
tenisovým kurtem, za souvislým porostem dřevin, mimo pohledová místa, byla postavena 
jedna mobilní ocelová buňka a jedna dřevěná s přístřešky. Pro potřeby jejich umístění byl 
srovnán terén a zapažen pomocí monolitické betonové zdi. Svým materiálovým složením a 
proporcemi výrazně nezatěžují předmětnou část zahrady.
V zahradě byl postaven jeden mnohostěnný zděný altán pro potřeby provozu Dětského 
centra Strančice. Altán je citlivě situován mimo pohledové osy zahrady v porostu vysokých 
dřevin.
Zřízení studny, parkoviště a řešení problematiky odpadních vod je samozřejmostí s 
ohledem na využívání objektu dětským centrem od 60. let 20. století.
Existence několika plechových, dřevěných a jiných demontovatelných staveb v areálu 
nemůže ohrozit jeho významnou hodnotu.
U vilových zahrad zakládaných v 1. polovině 20. století nebylo budováno zvláštní 
osvětlení. Osvětlen byl nejčastěji pouze vlastní objekt vily, případně jeho bezprostřední okolí 
elektrickým osvětlením situovaným na fasádách objektu. K novému vybudování osvětlení 
podél příjezdových komunikací případně v ostatních částech zahrady docházelo až později ve 
vztahu ke změnám funkčního využívání zahrad. Dochází k němu také v dnešní době i v 
památkově chráněných objektech, ve kterých osvětlení nikdy neexistovalo. Osvětlení zahrad a 
parků je prováděno v souvislosti s novým využíváním objektu, které se mnohdy diametrálně 
liší od původního s ohledem na nároky a bezpečnost návštěvníků.
27
Obdobná situace nastala také v případě zahrady Schnobling, která původně nebyla, s 
vysokou pravděpodobností, osvětlena. Zřízením osvětlením v zahradě Schnoblingovy vily 
neutrpěla historická kompozice zahrady.
Kapitola 3 Posudek:
K bodu č. 1: Posouzení kvality dřevin (porostů) rostoucích v parku a jejich 
vyhodnocen, znalec uvádí:
„ Celková (souhrnná) kvalita sledovaných dřevin (stromů, keřů a porostů) je  na různé 
úrovni. Původně založené výsadby dřevin, kdy bylo počítáno s cílovou rozlohou cca 5 ha 
plochy zahrady se dnes z důvodu zanedbání řádné pěstební péči nachází na min. 6,2 ha 
plochy v tvarech, skladbě i celkové kompozici znační vybočující z původního záměru. Celková 
kvalita stromů je  patrná v celé škále od vysoko hodnotných jedinců po nekvalitní. Bližší 
prohlídkou bylo zjištěno, že původní vysazené kosterní (dlouhověké) cílové stromy jsou dnes 
převážně průměrné - nadprůměrné kvality dobře usazené v porostu a budou důležitou 
součástí v rámci nutné rehabilitace zahrady. Stromy výplňové, komplementární (středněvěké) 
jsou průměrné - podprůměrné kvality. U stromů dočasných, hmotových (krátkověkých) je  
jejich kvalita na podprůměrné - velmi nízké úrov...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0540712.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Strančice, zahrada Schnöblingovy vily. Rozhodnutí:
- o prohlášení za KP - zahrada obklopující stavbu č. p. 175 (tzv. Schnöblingovu vilu),
- o neprohlášení za KP - stavba č. p. 175 se schodištěm (včetně zděného přízemního objektu bývalého domku zahradníka a garáží nacházejícími se v severovýchodní části stavby č. p. 175), na pozemku st. parc. č. 306, spolu s pozemkem st. parc. č. 306.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

34432005 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Dědková Olga; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

07.03.2017

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 613354655

Bližší specifikace:

Název	zahrada Schnöblingovy vily
Číslo ÚSKP	106160
Kód fáze ochrany	Z
Fáze ochrany	již není památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 18071412

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení za KP
Číslo	MK 17400/2017 OPP
Datum nabytí právní moci	03.11.2017
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	613354655 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 303821

Název objektu: zahrada Schnöblingovy vily

Část obce: Strančice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Strančice

Obec: Strančice

ORP: Říčany

Okres: Praha-východ

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15357

Název lokality: Strančice

Reálný typ: ves

Kat. území: Strančice

Obec: Strančice

ORP: Říčany

Okres: Praha-východ

Kraj: Středočeský kraj

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 369

Název hist. regionu: Říčany

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Ke stažení Náhled Poslat žádost