Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

JOé K'3
Ministerstvo kultury
Národní pam átkový ústav 
Došlo: 2021-08-05 09:00:29
Čj NPU-310/64376/2021
Listu: 1 Příloh: 17
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 11 1 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
Dle rozdělovníku
Váš dopis ze dne Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 29. 7. 2021
MK 50507/2021 OPP Bezděková/524 
MK-S 4024/2020 OPP
Zaslání rozhodnutí a sdělení o pokračování řízení
Na základě vydaného rozhodnutí ministra kultury z 29. 6. 2021 č.j. MK 42814/2021 OLP vám 
v příloze tohoto dopisu zasíláme rozkladem napadené prvoinstanční rozhodnutí z 22. 9. 2020 č.j. 
MK 57122/2020 OPP, u kterého nelze vyznačit nabytí právní moci, protože nabyla právní moci 
jen část výroku tohoto rozhodnutí v rozsahu:
„Rozklad se zamítá a rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury se potvrzuje
v
v rozsahu, kterým byl za kulturní památku prohlášen pozemek pare. č. 3461, k. ú. České 
Budějovice 3, jehož součástí je stavba modlitebny č. p. 1306, včetně varhan a zvonu, které 
jsou součástí stavby.“
Zároveň vám sdělujeme, že ministerstvo pokračuje v části řízení o prohlášení mobiliáře -  
oltářního obrazu s vyřezávanou architekturou oltáře a kované křtitelnice, které jsou součástí 
stavby modlitebny č. p. 1306 na pozemku pare. č. 3461, vše v kat. území České Budějovice 3.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
m i n i s t e r s t v o  k u l t u r y
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1 -  Malá Strana 
IČ: 00023671 H !
Příloha:
dle textu
Rozdělovník:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@,mkcr.cz
V Praze dne 22. 9. 2020 
Č.j.M K 57122/2020 OPP 
Sp. zn. MK-S 4024/2020 OPP 
Vyřizuje: Mgr. Klára Mikulíková
Farní sbor Českobratrské církve evangelické 
v Českých Budějovicích 
tř. 28. října 1306/28 
370 01 České Budějovice
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů,
p r o h l a š u j e
soubor „bývalá modlitebna Evangelické církve augsburského vyznání“ (dnes
v v v
modlitebna Českobratrské církve evangelické), k. ú. České Budějovice 3, obec České 
Budějovice, okres České Budějovice, Jihočeský kraj, za kulturní památku. Dotčený 
soubor se skládá z pozemku pare. ě. 3461, k. ú. České Budějovice 3, jehož součástí je 
stavba modlitebny ě. p. 1306, včetně varhan a zvonu, které jsou součástí stavby, a dále 
z mobiliáře -  jmenovitě se jedná o oltářní obraz s vyřezávanou architekturou oltáře 
a kovanou křtitelnici.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy (příloha č. 1), nedílnou součástí 
rozhodnutí je dále deset identifikačních fotografií kulturní památky (příloha č. 2).
1
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Farní sbor Českobratrské církve evangelické 
v Českých Budějovicích, IČ: 47235063, se sídlem tř. 28. října 1306/28, 370 01 České 
Budějovice.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 21. 3. 2020 podnět od 
ze dne 17. 3. 2020 k prohlášení bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského vyznání 
(dnes modlitebna Českobratrské církve evangelické), k. ú. České Budějovice 3, obec České 
Budějovice, okres České Budějovice, Jihočeský kraj, za kulturní památku. Ministerstvo tento 
podnět vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
Ve výše zmíněném podnětu ze dne 17. 3. 2020 je k záměru prohlášení předmětné 
modlitebny za kulturní památku sděleno následující:
„[...] Název: německá evangelická modlitebna 
Umístění: okres České Budějovice, obec České Budějovice, část obce České Budějovice 3, 
katastrální území České Budějovice 3, třída 28. října 28, č.p. 1306, na pozemku p. č. 3461 
(modlitebna a domek sluhy na dvoře), zahrada na pozemku p. č. 3462 
Autor: plzeňský architekt Viktor (Victor) Schwerdtner
Majitel: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Českých Budějovicích, tř. 28. října 
1306/28, 37001 České Budějovice
Historie: Modlitebna Německé evangelické církve augsburského vyznání pro potřeby 
místní obce této církve byla postavena v tehdejší Střelnické ulici, dnešní ulice 28. října 
budějovickou stavební firmou Josefa Hauptvogla podle projektu plzeňského architekta 
Viktora Schwerdtnera v roce 1899 v neorománském slohu. Slavnostní vysvěcení se konalo dne 
8. prosince 1899. Po roce 1945 byl v důsledku odsunu německého obyvatelstva města objekt 
modlitebny předán Českobratrské církvi evangelické.
Popis: Objekt je  začleněn v rámci uliční blokové zástavby v ulici 28. října. 
Dvoupodlažní budova je zastřešena sedlovou střechou s hřebenem rovnoběžným s uličním 
průčelím. To je pojato v neorománských formách, téměř symetricky, členěné na tři části - 
střední, o dvou okenních osách, zakončenou štítem, za nímž vystupuje věž modlitebny, a dvě 
postranní části rovněž o dvou okenních osách. Modlitebna je  částečně podsklepená, v přízemí 
je  při severní straně situován průjezd do dvora, ostatní část přízemí zaujímají prostory pro 
byt faráře. Podstatnou část patra zaujímá vlastní sál modlitebny. V interiéru zaujme dřevěný 
trámový strop vlastního sálu modlitebny s vloženou dřevěnou kruchtou, která svým 
tvaroslovím jako by již  předznamenávala nástup secesní architektury s jejími folkloristickými 
inspiracemi. Obecně interiér objektu dosud obsahuje řadu autentických prvků a konstrukcí
2
často s kvalitním řemeslným zpracováním. Původní dekorativní výmalbu patrně překryly 
pozdější přemalby. Ve dvorní části se nachází přízemní objekt původně určený pro byt sluhy. 
Pozemek zahrady se dochoval ve svém původním rozsahu. [...]
Technický stav objektu: Objekt sboru slouží svému původnímu účelu. Nachází 
se v uspokojivém technickém stavu bez zásadních zásahů do původní architektury, a to jak 
v exteriéru, tak i v interiéru.
Odůvodnění návrhu: Českobudějovická německá evangelická modlitebna představuje 
sama o sobě značně výjimečný stavební typ, pro nějž bychom minimálně v rámci jižních Cech 
mamě hledali obdobu. Pokud budeme pátrat po možných inspiračních zdrojích, nemůžeme 
vyloučit, že jednou ze staveb, která mohla výrazně ovlivnit konečnou podobu 
českobudějovické architektury, byl jak po stránce typologické, tak po stránce slohové objekt 
evangelického kostela v Mariánských Lázních vystavěný vletech 1853-1857 podle projektu 
berlínského architekta a dvorního stavebního rady G. Ch. Cantiana (1796-1866). Vlastní 
architektonický výraz českobudějovické realizace, který nevyniká přebujelým 
architektonickým aparátem, mohl být do značné míry ovlivněn charakterem zakázky 
a samotným investorem. Přesto si stavba ve svém exteriéru uchovává ušlechtilý neorománský 
výraz, který v detailech prozrazuje zkušenost architekta a jeho poučenost historickou 
architekturou. V interiéru je  pak nej zajímavějším motivem kruchta ve vlastním sále 
modlitebny, která se zdá ve svém formálním aparátu a materiálovém provedení již naznačovat 
možné vlivy secesního folklorismu. Lze proto konstatovat, že německá evangelická modlitebna 
je  výrazným reprezentantem architektury přelomu 19. a 20. století, což umocňuje také 
osobnost architekta Viktora Schwerdtnera, jenž byl v této době výrazným představitelem 
pozdního historismu na západě a jihu Čech, kde jeho služeb využívala především německá 
klientela. V širších souvislostech lze objekt německé evangelické modlitebny považovat 
za významný doklad duchovního, národnostního, kulturního, ale i společenského 
a hospodářského života Českých Budějovic na přelomu 19. a 20. století.
Na základě výše uvedených skutečností se domnívám, že objekt německé evangelické 
modlitebny v Českých Budějovicích zcela naplňuje pojem kulturní památka podle ustanovení 
§ 2 odst. 1. písm. a) zákona 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů, a proto navrhuji jeho prohlášení za kulturní památku. [...]“
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích,
ve svém návrhu č. j. NPU-331/28871/2020 ze dne 28. 5. 2020 prohlášení souboru bývalé 
modlitebnu Evangelické církve augsburského vyznání v Českých Budějovicích za nemovitou 
kulturní památku doporučil. Dále k prohlášení za movitou kulturní památku doporučil též 
oltářní obraz s vyřezávanou architekturou.
„[...] Charakteristika objektu: předmětem návrhu je  evangelická kaple čp. 1306 
a oltářní obraz s architekturou, na pare. jčř. 3461, k. ú. České Budějovice 3
3
Umístění: východní blok ulice 28. října, vymezený ulicemi Skuherského a Fráni Šrámka,
Pražské Předměstí
Obec: České Budějovice
Okres: České Budějovice
Kraj: Jihočeský
Výčet parcel: pare. jčř. 3461
Katastrální území: České Budějovice 3 [...]
Výčet věcí: 
kaple
oltářní obraz s architekturou
Popis: 1. kaple
Stavba od plzeňského architekta Victora Schwerdtnera z roku 1899 leží v řadové 
zástavbě předměstí z druhé poloviny 19. století. Kaple je postavena v pseudorománském 
slohu, od roku 1959 slouží Církvi českobratrské evangelické.
Evangelická kaple je zděná patrová budova s farním bytem a sborovou místností 
v přízemí a modlitebnou v patře. Kaple je zasazena do řadové zástavby předměstí a její 
historizující podobaje nejvíce ovlivněna novorománským slohem. Západní průčelí do ulice 
28. října je šestiosé, střední část se dvěma okenními osami je mírně vysazena vpřed. Stavba je  
okapově orientována, střední dvouosá část je  završena trojúhelným štítem, za kterým 
ze střechy vyrůstá zvonová věž. Přízemí je  od patra odděleno římsou, soklová část je 
opatřena hrubou omítkou. Přízemí bylo původně zdobeno pásovou bosáží, která 
se nedochovala. Krajní levá osa je  v přízemí prolomena rozměrným portálem průjezdu 
s půlkruhovým nadpražím. Tento portál je  po stranách zdoben romanizujícími pilastry 
kruhového průřezu, oblouk nadpraží je  zdoben provazcem. Vjezd je  osazen dřevěnými 
dvoukřídlými vraty se železným kováním, půlkruhový prosklený světlík je  doplněn kovanou 
ozdobnou mříží. Ostatní otvory přízemí jsou tvořeny úzkými oky s půlkruhovým záklenkem 
s kandovaným rámováním, osazeny jsou novými dvoukřídlými okny. Patro je lemováno 
obloučkovým vlysem s lisenami. Boční okenní osy jsou tvořeny vysokými úzkými okny 
s půlkruhovým záklenkem, lemovány jsou kanelurou a parapetem dosedají na mezipatrovou 
římsu. Středový rizalit je osazen sdruženou dvojicí oken ve vpadlém poli, mezi okny 
se nachází sloupek s romanizující hlavicí, nadpraží je  zdobeno štukovými poli s rostlinnými 
motivy. Okna jsou rozčleněna do menších tabulek, zdobena jsou samolepicí vrstvou 
napodobující leptanou výzdobu. Střecha je  sedlová, pokrytá kanadským šindelem. Věž 
vyrůstající ze střechy je  ve spodní části čtvercového průřezu, v horní části je  osmiboká. 
Ve spodní části je věž provětrána kruhovými okny, horní část obdélnými okny s půlkruhovými 
záklenky. Okna věže jsou osazena dřevěnými žaluziemi, vysoká špičatá stříška je  kryta 
plechem a zakončena makovičkou s kovaným křížem.
Jižní strana domu zcela přiléhá k navazující zástavbě, severní průčelí je  hladké, bez 
architektonického pojetí, částečně zakrytá vedlejším domem. Dvorní průčelí je značně členité,
4
na levé straně se nachází výrazný rizalit s jednou okenní osou do dvora, následuje plocha 
členěná dvěma vyššími okny s půlkruhovými záklenky. Zbytek průčelí je  tvořeno rozměrnou 
hmotou vybíhající křídla se schodišťovým rizalitem s trojbokým zakončením. Dvorní křídlo 
obsahuje na levé straně nově vložený výtah, fasáda je zde hladká, členěná nevýraznými 
římsami. V přízemí se nachází na východní straně vstup do výtahu, na jižní straně jsou v obou 
podlažích okenní otvory. Pravá strana křídla do dvora obsahuje v přízemí portál průjezdu 
s půlkruhovým záklenkem a v patře rozměrné okno se segmentovým nadpražím. Vrata 
průjezdu jsou nově osazená po roce 2004. Schodišťový rizalit je v čelní straně v přízemí 
vybaven portálem se segmentovým záklenkem, který je osazen novými dveřmi. Podesty jsou 
prosvětleny trojicemi oken se segmentovými záklenky. Otvory dvorní fasády jsou zdobeny 
štukovým kvádrováním v nadpraží.
Přízemí v interiéru slouží jako byt faráře, dále jsou zde komunikační prostory. Většina 
prostor je  plochostropých, část je sklenuta zděnými klenbami do traverz. Částečně jsou dlažby 
nahrazeny soudobými výrobky, výplně otvorů jsou Zachovalé, kování je nové. Průjezd klenutý 
cihelnými klenbami do traverz vedoucí přes celou hloubku budovy je nově dlážděn betonovou 
dlažbou, po stranách průjezdu jsou zvýšené chodníčky s kamennými obrubníky. Ve stěně
9
průjezdu je  patrný základní kámen datovaný nápisem „ 18 -  99“.
Zvýšené přízemí je z průjezdu přístupné kamenným schodištěm, na schodiště navazuje 
drobná hala, ze které je přístupný byt a schodišťový prostor, který obsluhuje ostatní podlaží 
domu, včetně suterénu.
Kaple je v celém rozsahu podsklepená, sklepy jsou částečně zapuštěny pod povrch 
okolního terénu. Suterén je  přístupný z prostoru schodiště, jednotlivé sklepní prostory 
vybíhají z centrální chodby. Sklepy jsou klenuté zděnými segmentovými klenbami do traverz, 
podlahy jsou tvořeny kameny, které jsou dodatečně pokryty vrstvou betonové mazaniny. Patro 
s modlitebnou je přístupné po kamenném schodišti v rizalitu, podesta tvoří drobný 
segmentově klenutý prostor, na který navazuje plochostropá kancelář, modlitebna a výtah. 
V prostoru výtahu se dříve nacházely toalety, které byly přesunuty na opačnou stranu podlaží 
ke kanceláři. Na tomto místě byla společenská místnost. V portálech do modlitebny 
a kanceláři jsou dochovány původní zdobené dveře s dřevěným obložením. Modlitební sál 
obsahuje dva prostory v halovém uspořádání, boční prostor je osvětlen ze dvora, strop je  
plochý omítaný. Hlavní prostor sálu je oddělen pilířovými arkádami o třech obloucích 
s půlkruhovým sklenutím, prosvětlen je  šesti rozměrnými okny do ulice. Dochovaná podlaha 
je tvořena dřevěnými prkny, strop je dřevěný trámový. Stropní trámy jsou idoženy v příčném 
směru, přičemž u styku se stěnami dosedají na omítané profúované krákorce. Kněžiště je  
vyčleněno od sálu vítězným obloukem, který byl původně nesen romanizujícími sloupy. 
Po roce 1945 byly sloupy zazděny, nyní je zde plná stěna. Ornamentální malovaná výzdoba 
omítek byla rovněž překryta jednolitou barevnou vrstvou. Presbytář je  ukončen konchou 
půlkruhového půdorysu, při pohledu z lodi je  v levé stěně průchod do prostoru bývalé
5
plochostropé sakristie, která nyní slouží jako kuchyňka. Vybavení modlitebny (lavice, 
kazatelna, oltář) pochází z druhé poloviny 20. století. Na opačném severním konci sálu 
se nachází dřevěná kruchta, která je po stranách vetknutá do stěn sálu a v poprsní straně je  
podepřená dvěma dřevěnými trámy. Kruchta je zdobena bohatými řezbami a ornamentální 
malbami s rostlinnými motivy. Na kruchtu se vchází dřevěnými schůdky o sedmnácti stupních 
při stěně sálu, schodiště je dodatečně zajištěno proti volnému vstupu dveřmi a dřevěným 
zábradlím. Poprsní přepážka kruchty je dřevěná, podlaha je tvořena prkny.
Po schodišti v rizalitu na dvorní straně je přístupné podkroví. Schodiště samotné je  
vybaveno podestami s dochovanou protiskluznou dlažbou, kamenné stupně byly dle 
dochovaných stop opatřeny kobercem a nátěrem. Ve schodišti se rovněž dochovalo původní 
kovové zábradlí, okna prosvětlující rizalit ze dvora jsou zasazena do výklenků 
se segmentovými záklenky. Výplně jsou opatřeny novým nátěrem a novými vhodnými 
kličkami. Strop schodišťové šachty je tvořen čtyřmi poli cihelných kleneb do traverz, podkroví 
je uzavřeno pancéřovanými dveřmi, které jsou ze strany do podkroví zdobeny rytými linkami 
s motivem slunce.
Krov je v dobrém stavu, konstrukce je  dřevěná trámová vaznicové soustavy 
s kleštinami, střešní roviny jsou celoplošně bedněné. Plné vazby jsou tvořeny probíhajícím 
vazným trámem, mezilehlé vaznice jsou podepřeny trámy, podélný směr je krácen pásky. 
V úrovni mezilehlých vaznic je  krov ztužen kleštinami. Tesařské spoje jsou zajištěny 
pásovinou. Věž se zvonovou stolicí je celodřevěné konstrukce s bedněním.
Ve věži je umístěn jeden zvon, ulitý roku 1928 budějovickým zvonařem Rudolfem 
Pemerem. Jedná se o nový odlitek, který slouží jako náhrada za zvon zrekvírovaný pro 
válečné účely během první světové války. Na přední straně zvonu je odlit nápis „ Eine feste 
Burg ist unser Gottl /  Kampf- und Freidensglocke“, na zadní straně stojí věnování 
„Gewidmet von Frau Winkler / Im Weltkrieg abgeliefert / Im Jahre 1928 neu gegossen“. Zvon 
je součástí stavby evangelické kaple.
Do kruchty jsou dodatečně usazené varhany v dřevěné skříni, datované nápisem 
„DEUTSCHER MUSIK VEREIN 1894 BUDWEIS“, jedná o transfer z jiného objektu. Dle 
štítku u klaviatury jde o práci budějovického varhanáře Franze Surata (někdy se uvádí 
František Šurát). Varhany mají dvě klaviatury o rozsahu čtyř a půl oktávy, mají jedenáct 
rejstříků a devět pedálových rejstříků. Celková výška varhan dosahuje 320 cm, šířka činí 193 
cm a hloubka je 248 cm. Nástroj je poškozen, ale je  funkční. Varhany jsou součástí stavby 
evangelické kaple.
2. oltářní obraz s architekturou
Oltářní obraz Ježíše Krista Dobrého Pastýře je  původním dílem určeným do prostoru 
modlitebního sálu. Obraz je  vysazen a v současné době je  uložen na kruchtě modlitebny, 
jelikož nezapadá do současného liturgického uspořádání. Jedná se o typickou malbu
6
s církevním námětem z přelomu 19. a 20. století. Barevná vrstva je  olejová, podkladem je  
plátno. V pravém dolním rohu je čitelná signatura „Jos. Reinerr Aussig 1899“. Obraz je  
obdélný, na výšku orientovaný s půlkruhovým zakončením horní části. Rozměry obrazu 
dosahují 139,5 cm šířky a 251 cm výšky.
Zobrazená postava Ježíše je oděná ve splývavém modrém rouchu a plášti, který je 
upnutý pod krkem. Plášť překrývá ramena, ruce jsou však odhalené. Vnitřní strana pláště je  
oranžově žlutá, lícová strana je  červená. Ježíš má na chodidlech sandály, v pravé ruce 
se opírá o dřevěnou pastýřskou hůl, k tělu si tiskne levou ruku, na které leží bílý beránek. 
Postava nemá pokrývku hlavy, dlouhé kadeře volně splývají po ramenou. Na pravou stranu 
mírně nakloněná hlava je  lemována svatozáří. Pozadí tvoří neurčitá kopcovitá krajina 
s cestou, modré oblačné nebe je prozářeno červeným světlem slunce pod horizontem.
Architektura je  v současnosti uložena v podkroví kaple a není přístupná. Z obhlídky je 
možno konstatovat, že je  v relativně dobrém stavu, povrchové úpravy jsou zašlé a nečitelné, 
konstrukce se jeví v pořádku. Dle vyjádření vlastníka je architektura oltáře hmotná a těžká 
a nelze s ní manipulovat. Historizující ozdobné řezby jsou z větší části dochované, známky 
napadení cizopasníky či houbami nebyly patrné.
Datace:
Kapli augsburské evangelické církve vyprojektoval na konci 19. století plzeňský 
stavební rada a tamější profesor Státní živnostenské školy Victor Schwerdtner (1846-1926), 
učitel Jana Kotěry a mimo jiné autor návrhu budovy muzea v Českých Budějovicích. Základní 
kámen kaple byl položen 9. července 1899, stavbu provedl budějovický stavitel Josef 
Hauptvogel. Slavnostní vysvěcení proběhlo 8. prosince 1899. Po roce 1918 vznikla na území 
ČSR Německá evangelická církev v Čechách a na Moravě a ve Slezsku, která slučovala 
německé evangelické církve a která převzala kapli na Pražském Předměstí. Po ukončení 
druhé světové války byla Německá evangelická církev zrušena, majetek připadl do rukou státu 
a roku 1959 byla kaple převedena do majetku Církve československé evangelické v Českých 
Budějovicích, která zde funguje dodnes.
Po roce 1945 byla na stavbě provedena řada úprav, na uliční fasádě byla osekána 
pásová bosáž v přízemí. Rovněž v interiéru došlo k dílčím úpravám, ornamentální výzdoba 
byla překryta, vítězný oblouk byl částečně přezděn, sakristie byla adaptována na kuchyň. 
Hlavní oltář byl rozebrán a uložen mimo kněžiště, vybavení bylo po polovině 20. století 
doplněno o soudobé kusy. Zhruba v roce 1992 došlo k výměně topných těles, po roce 2000 
došlo k dílčí výměně výplní otvorů a vložení výtahu do dvorního křídla. Střecha prošla 
opravou vletech 1995-1996.
Obraz vytvořil roku 1899 v Ústí nad Labem malíř Josef Reiner.
7
Stav a využití:
Kaple je  v dobrém stavu, pravidelně slouží svému původnímu bohoslužebnému účelu.
Obraz s architekturou jsou v relativně dobrém stavu. Obraz jen z konstrukce 
architektury vyjmut, oba kusy jsou uloženy v kapli Českobratrské evangelické církve 
v Českých Budějovicích v ulici 28. října. Obraz s architekturou nejsou prezentovány.
Zhodnocení:
Evangelická kaple je  hodnotným příkladem dobové církevní stavby na území 
rozvíjejícího se předměstí v sousedství historického města. Svým historizujícím stylem 
a vhodně zvolenou hmotou organicky zapadá do okolní zástavby z druhé poloviny 19. století, 
zároveň se ale dostatečně odlišuje od okolních obytných domů užitým nerománským slohem 
a rozvržením fasády s věží. Kvalitní provedení historizující architektury jen podtrhává 
osobnost architekta Victora Schwerdtnera, který dva roky poté navrhl jednu z největších 
solitérních budov v Českých Budějovicích daného období v podobě muzea na Senovážném 
náměstí. Kaple je  rovněž zajímavá spojením bohoslužebné, komunitní a obytné funkce v jedné 
hmotě. Svou koncepcí a architekturou se jedná o ojediněle dochovaný příklad církevního 
stavitelství německy hovořících protestantů v jižních Čechách.
Oltářní obraz Ježíše Krista Dobrého Pastýře je typická olejomalbu s církevním 
motivem z přelomu 19. a 20. století. Autor obrazu Josef Reiner se narodil 13. srpna 1863 
v korutanském Langackeru, původně byl malířem pokojů a formální vzdělání získal 
na vídeňské Akademii. Většinu svého života působil jako malíř a dekoratér v Ústí nad Labem, 
kde roku 1899 namaloval i oltářní obraz pro evangelickou kapli v Českých Budějovicích. 
Obraz je  poslední autenticky dochovanou částí původního vybavení kněžiště.
Územní hodnotitelská komise z výše uvedených důvodů d o p o r u č i l a  
evangelickou kapli na Pražském Předměstí v Českých Budějovicích kprohlášení za nemovitou 
kulturní památku a oltářní obraz s architekturou z evangelické kaple na Pražském Předměstí 
v Českých Budějovicích k prohlášení za movitou kulturní památku. [.. .]„
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích,
ve svém dopise č. j. NPU-331/44390/2020 ze dne 10. 6. 2020 připojil ke svému původnímu 
návrhu také návrh na prohlášení křtitelnice nacházející se v inventáři bývalé modlitebny 
Evangelické církve augsburského vyznání v Českých Budějovicích za movitou kulturní 
památku:
„[...] Charakteristika objektu: předmětem návrhu je  křtitelnice uložená v evangelické 
kapli čp. 1306, na pare. jčř. 3461, k. ú. České Budějovice 3
Umístění: východní blok ulice 28. října, vymezený ulicemi Skuherského a Fráni Šrámka, 
Pražské Předměstí [... ]
Výčet věcí: 1. křtitelnice
8
Popis: 1. křtitelnice
Křtitelnice pocházející nejspíše z doby kolem roku 1900 je uložena v kněžišti 
evangelické kaple na Pražském Předměstí v Českých Budějovicích.
Kovaný stojan zdobený rostlinnými motivy šlahounů a ratolestí je  vysoký 90 cm, horní 
část je  osazena kovovou kruhovou obručí, která je vrtaná třemi otvory na usazení misky 
se svěcenou vodou. Průměr této obruče činí 29,5 cm. Stojan je usazen na třech nohách 
z ohýbaného kovového prutu, ze spojů tří nožiček vyrůstá svislý prvek, který se rozvětvuje 
do třech prutů nesoucí horní obruč.
Na horní obruč je  usazena kruhová miska na svěcenou vodu z postříbřené mosazi. 
Jednoduše tvarovaná miska s hlubší prohlubní v centru je uprostřed zdobena rytým motivem 
ducha svátého - holubice v osmicípé hvězdě. Na širším lemu misky se nachází rytý zdobný 
nápis v německém jazyce provedený neogotickou frakturou „Lasset die Kindlein zu mir 
kommen und wehret ihnen nicht. Marc. 10. 14. ", což je biblický citát (Marek 10, 14) „nechte 
děti přicházet ke mně, nebraňte jim". Při vnitřním okraji je kurentem vyryt drobný nápis 
„ Geschank vom Frauenverein Lichtentanne - Stenn fůr die evangel. Gemeinde zu Budweis 
což se dá přeložit jako „ dárek ženského spolku Lichtentanne - Stenn pro evangelickou obec 
budějovickou “.
Datace:
Křtitelnice byla zhotovena kolem roku 1900.
Stav a využití:
Křtitelnice je  dochována v celistvém stavu bez známek poškození, horní obruč je  
po výměně.
Zhodnocení:
Křtitelnice je autenticky dochovanou movitou věcí související s evangelickou církví 
augsburského vyznání, která v budově sídlila do roku 1945. Jedná se spolu se samotnou 
stavbou a dochovaným oltářem o ojedinělou připomínku evangelické tradice zmizelé skupiny 
obyvatel na území města České Budějovice, potažmo na území České republiky.
Uzemní hodnotitelská komise z výše uvedených důvodů d o p o r u č i l a  křtitelnici 
v evangelické kapli na Pražském Předměstí v Českých Budějovicích k prohlášení za movitou 
kulturní památku. “
Krajský úřad Jihočeského kraje, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j. KUJCK 81689/2020 - OKPP 74708/2020/javi SO ze dne 29. 6. 2020 s prohlášením 
předmětné bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského vyznání za kulturní památku 
rovněž souhlasí, a to s následujícím odůvodněním:
9
Objekt bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského vyznání se nachází 
v zástavbě ulice 28. října. Jedná se o dvoupodlažní budovu se sedlovou střechou s hřebenem 
rovnoběžným s uličním průčelím. Průčelí je členěno na tři části - střední o dvou okenních 
osách, zakončenou štítem, za nímž vystupuje věž modlitebny a dvě postranní části o dvou 
okenních osách. Přízemí objektu je využíváno jako byt pro faráře, při severní straně je pak 
situován průjezd do dvora. V patře je situován sál modlitebny. Jeho interiér i v současné době 
obsahuje řadu autentických prvků a konstrukcí řemeslně kvalitně zpracovaných. Jedná 
se především o dřevěný trámový strop sálu a vložená dřevěná kruchta. Původní dekorativní 
výmalba je  v současné době překryta pozdějšími přemalbami.
Objekt slouží svému původnímu účelu a nachází se v uspokojivém technickém stavu 
bez výrazných zásahů do původní architektury, jak v exteriéru, tak i v interiéru.
Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor kultury a památkové péče, d o p o r u č u j e  
prohlášení „bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského vyznání (dnes modlitebna 
Českobratrské církve evangelické), pozemek pare. č. 346, stavbač.p. 1306 k.ú. České 
Budějovice 3, a části mobiliáře, obec České Budějovice, okres České Budějovice, kraj 
Jihočeský" za kulturní památku.
Krajský úřad Jihočeského kraje se ztotožňuje s návrhem na prohlášení objektu. Jedná 
se o v jižních Cechách výjimečný stavební typ církevní stavby tohoto typu, který se inspiroval 
v jiných objektech evangelické církve např. v západních Čechách. Slavností vysvěcení 
proběhlo 8. prosince 1899. Stavba ve svém exteriéru představuje neorománský styl. 
V interiéru se objevují secesní prvky, např. folkloristické prvky a inspirace na dřevěné 
kruchtě. Německá evangelická modlitebna je tak výrazným reprezentantem architektury 
přelomu 19. a 20. století v jižních Čechách. Její architekt Viktor Schwerdtner byl 
představitelem pozdního historismu na západě a jihu Čech a tvořil zde především pro 
německou klientelu. Německou evangelickou modlitebnu lze považovat za významný doklad 
kulturního a společenského života německého obyvatelstva Českých Budějovic na pře lomu 
19. a 20. století.
Součástí interiéru stavby modlitebny byl od samotného počátku oltář zhotovený v Plzni 
a jak ukazují dobové fotografie jeho součástí byl obraz „Ježíš dobrý pastýř" od malíře Josefa 
Reinera z Ústí nad Labem. Zachycuje postavu Ježíše Krista oděné v modré roucho 
a žlutočervený plášť s pastýřskou holí v pravé ruce a beránkem neseným na ruce levé. 
Postava Ježíše je  v téměř životní velikosti. Jedná se o kvalitní akademicky ztvárněný figurální 
výjev na klasické biblické téma. Tento obraz původně zasazený v oltáři se v současné době 
nachází volně bez rámu a byl uložen v prostoru kruchty modlitebny. Krajský úřad nemá 
informaci, zda se dochoval celý původní oltář, ve kterém byl obraz zasazen. Krajský úřad 
se tak nemůže vyjádřit k prohlášení vyřezávané architektury oltářního obrazu.
10
Součástí modlitebny jsou od počátku dle dobových fotografu také židle z ohýbaného 
dřeva s vyvrtávaným ornamentem, které se v určitém množství opět dochovaly v interiéru 
až do současnosti. Dle své podoby se jedná o výrobky firmy Thonet. Vyvrtávaným 
ornamentem na sedadle i opěradle se nejedná o běžnou produkci firmy a byly tak zcela jistě 
vyrobeny přímo pro daný prostor modlitebny a jsou tak autentickým prvkem interiéru. Jejich 
historická i památková hodnota tak zvyšuje hodnotu celého dochovaného mobiliáře. Z tohoto 
důvodu považujeme Zachovalý zbytek židlí za doklad původního vybavení modlitebny 
a navrhujeme jejich prohlášení za kulturní památku.
Na kruchtě jsou umístěny varhany, které sice nebyly součástí modlitebny 
od samotného počátku a dle nápisu „Deutcher Musikverein 1894 Budweis" se lze domnívat, 
že pocházejí z německého prostředí a do prostor modlitebny se dostaly buď jako dar spolku 
nebo po jeho zrušení v roce 1945. V současné době však tvoří nedílnou součást modlitebny, 
a proto navrhujeme rozšíření návrhu na prohlášení za kulturní památku i o tyto varhany.
Na základě uvedených skutečností lze bývalou modlitebnu Evangelické církve 
augsburského vyznání (dnes modlitebnu Českobratrské církve evangelické) včetně jejího 
mobiliáře (oltářní obrazu „Ježíš dobrý pastýř", souboru židlí, varhan i křtitelnice) označit 
za významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti, který 
naplňuje pojem kulturní památka ve smyslu ustanovení § 2, odst. 1, písm. a), zákona číslo 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. “
K obdrženému stanovisku č. j. KUJCK 81689/2020 - OKPP 74708/2020/javi SO 
ze dne 29. 6. 2020 Ministerstvo kultury dodává: Ve věci požadavku rozšíření rozsahu 
prohlášení také na židle značky Thonet, které se nacházejí v interiéru modlitebny a jsou 
součástí jejího původního vybavení, ministerstvo uvádí, že si je ministerstvo vědomo 
historické hodnoty daného nábytku, který je navíc pro daný prostor autentický. Jejich 
prohlášení je však vzhledem k jejich neustálému používání a vzhledem k tomu, že stále slouží 
svému účelu a zdá se, že jim nehrozí odstranění, nadbytečné. Dalším faktorem, který 
ministerstvo bralo při rozhodování o těchto židlích v potaz bylo, že se jedná o jedinečné židle 
v rámci tohoto konkrétního prostoru, ve smyslu jejich historicity a autentičnosti v rámci 
modlitebny, ovšem stále se jinak jedná o sériový výrobek, který by případně mohl být 
v případě poničení či ztráty znovu doplněn. Samotné židle tedy nejsou součástí tohoto 
prohlášení za kulturní památku, jednoznačně je však ministerstvo vnímá jako nedílnou 
součást prostoru, s důrazem na jejich autenticitu a historickou provázanost s daným prostorem 
modlitebny, která by měla zůstat v této podobě v rámci modlitebny zachována a dále sloužit 
svému účelu.
Co se dále týká návrhu na prohlášení varhan, k tomuto Ministerstvo kultury pouze 
konstatuje, že varhany jsou součástí věci -  modlitebny -  a tudíž jsou prohlašovány za kulturní 
památku spolu sní, jako její nedílná součást (dle § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský 
zákoník).
11
Magistrát města České Budějovice, úsek státní památkové péěe, jako příslušný 
správní orgán památkové péče, ve svém dopise č. j. OPP/1511/2020 -  OPP/1399/2020 ze dne 
29. 6. 2020 prohlášení bývalé augsburské evangelické modlitebny za kulturní památku rovněž 
doporučil:
„[...] Na základě místního šetření konaného dne 22. 6. 2020 na místě samém, MM 
OPP konstatuje, že popis a stav objektu odpovídá textu v návrhu na prohlášení. Stejně tak 
jeho využití. Novým prvkem v interiéru, který se, sice výrazně, ale bez rušivého dojmu, 
objevuje i v exteriéru, je  přístavba výtahu. Nezastavěná část parcely směrem do zahrady je  
vydlážděna novodobými materiály a využívá se jako parkovací plocha.
MM OPP se ztotožňuje i s názorem předkladatele návrhu v tom, že u tohoto souboru 
jde o významný doklad z vícero hledisek života společnosti a města, se zachováním 
historických a duchovních hodnot. MM OPP d o p o r u č u j e  prohlásit soubor za kulturní 
památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byli o zahájení řízení písemně vyrozuměn vlastník předmětné 
bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského vyznání, včetně jmenované části 
mobiliáře, navržené k prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, 
aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu 
řízení shromáždilo. Vlastník, Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Českých 
Budějovicích, se sídlem tř. 28. října 1306/28, 370 01 České Budějovice, možnosti vyjádřit 
se k těmto podkladům využil a dne 10. 8. 2020 se jeho zástupci osobně seznámili s celým 
obsahem spisu. Následně po tomto seznámení, dne 10. 8. 2020 a dále dne 12. 8. 2020, dodali 
zástupci vlastníka doplňující vyjádření k těmto podkladům:
Vyjádření ze dne 10. 8. 2020
„ Podle našeho názoru nebyla v případě řízení naplněna základní podmínka daná v § 2 
odst. 1 Zákona o státní památkové péči 20/1987 sb., a to zejména ve vztahu ke dvěma ze tří 
položek předmětného návrhu, totiž bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského 
vyznání (pozemek parcelní č. 3461 a stavba č. p. 1306) a oltářního obrazu. Zároveň v tomto 
ohledu nepovažujeme za dostatečně průkazný a odůvodněný důkazní prostředek ohledání, 
který je  součástí spisu.
Ani jedna z obou předmětných položek nenaplňuje kritérium nesporné a mimořádné, 
a proto zvláštní ochrany zasluhující estetické nebo historické hodnoty. Předložený spis je 
v tomto ohledu po našem soudu nedostatečný jak  v jednotlivých důvodech, tak v obecném 
znění.
12
Argumentujeme přitom ve dvou samostatných bodech:
1. V případě budovy se jedná o tuctovou zástavbu konce 19. století, navíc 
poznamenanou přestavbami a adaptacemi, počínaje fasádou ve frontě ulice, změnou dispozic 
interiéru (zrušení původní presbyterny, vestavba nového sociálního zařízení, propojení 
s původními prostory bytu v sousedním domě, přístavba výtahu, úpravy v prvním nadzemním 
podlaží, užívaném jako byt faráře, v prostoru kostela úpravy světel, druhotná, nepůvodní 
výzdoba oken, instalace centrálního topení). Bez ohledu na tyto pozměňující zásahy je ale 
budova především bez specifických a cenných rysů jednotlivých stavebních stylů, z hlediska 
dějin architektury není ani jednoznačně definovatelná a také svou architektonickou povahou 
a cenou zaostává za řadou jiných objektů v blízkém okolí předmětné stavby. Měla-li by být 
kulturní památkou, pak by nutně musela být památkovou zónou celá širší oblast původního 
Pražského předměstí, vzniklá v epoše Grúnderzeit. Právě onen význam pro danou lokalitu 
přitom vnímají prováděcí předpisy i některá právní stanoviska jako důležitý při posuzování 
kulturní hodnoty věci u staveb.
Jako nedůvodná se nám v tomto případě jeví i definice veřejného zájmu, který je podle 
příslušné metodiky nutno najít ve věci samotné a náležitě zdůvodnit, proč převážil nad zájmy 
jinými. Výše jsme argumentovali, že tímto zájmem nemůže být historická či estetická hodnota 
a dodejme, že ani sepětí stavby s konkrétními významnými osobnostmi nebo historickými 
událostmi, což může být další z důvodů prohlášení. Pokud bychom jako veřejný zájem vnímali 
potřebu zabránit prodeji či jiné formě zcizení předmětného objektu, potažmo jeho úpravám 
narušujícím či zcela mařícím původní účel a architektonické tvarosloví, pak je  snaha 
o zvláštní památkovou ochranu v tomto případě nadbytečná a neproduktivní: Farní sbor 
ČCE nyní ani v budoucnu k takovému jednání nehodlá a ani nemůže přikročit, protože by to 
popřelo možnosti jeho základního fungování, totiž konání bohoslužebných shromáždění, 
a byly by porušeny církevní řády, jež takové změny a dispozice zakazují. Reformovaně 
kalvinistický interiér kostela navíc ani neposkytuje možnost devastujícího zásahu například 
do štukové či jiné výzdoby. Není naplněn ani další možný aspekt veřejného zájmu, tedy 
záchrana chátrající památky.
Z právního hlediska je  tak dotčena zásada proporcionality, uplatňující se při správě 
věcí veřejných a zejména ve správních řízeních; uplatněn tu musí být tzv. test proporcionality, 
jehož prvním kritériem je  vhodnost, implikovaná otázkou, je-li zvolený prostředek vůbec 
schopen dosáhnout cíle. Cíl ovšem není důvodně určen. Zároveň je  tím neodůvodněně 
postižen vlastník, kterého budou stíhat nové povinnosti, než kdyby věc za kulturní památku 
prohlášena nebyla.
2. V případě oltářního obrazu není možno prokázat autorskou atribuci, a to ani 
na základě signace, ani tvárnou analýzou. Obraz není možno přičlenit k žádnému 
významnému umělci, ba ani k žádnému historicky podstatnému proudu dějin umění. Jedná 
se o rutinní, řemeslnou záležitost, hraničící s kýčem, v žádném případě o významnou kulturní
13
památku, jaká by měla být prohlášením chráněna, nelze tedy přesvědčivě osvětlit výjimečnost 
věci a tudíž zdůvodnit, že si zaslouží památkovou ochranu.
Podotýkáme ještě, že vzhledem ke stavu listinných materiálů v archívu našeho Farního 
sboru i Státního oblastního archívu v Českých Budějovicích, kde je  deponován fond bývalé 
německé Evangelické církve a.b. v Českých Budějovicích, není možno v rámci řízení užít 
listinné důkazní prostředky.
Za této situace níže podepsaní zástupci Farního sboru ČCE v Českých Budějovicích 
navrhují:
a) zastavit řízení v případě pozemku a budovy, jakož i obrazu:
b) zvážit možnost udělení statusu kulturní památky křtitelnici.
Variantou je zastavení řízení jako celku. Příslušnému správnímu orgánu tu přitom 
de iure náleží volná dispozice s řízením, může zúžit předmět řízení nebo vzít návrh zpět (§45 
odst. 4 památkového zákona), po zpětvzetí je  řízení zastaveno (podle §66 odst. 1 písm. a téhož 
zákona)
Pokud by našemu návrhu v tomto stádiu řízení nemělo být vyhověno, navrhujeme jako 
další, subsidiámí důkazní prostředek znalecký posudek z oboru dějiny architektury a dějiny 
výtvarného umění, který by korigoval původní a podle našeho soudu nepřesný a nedostatečný 
důkazní prostředek ohledáním. Vzhledem k rovnoprávnému postavení obou stran správního 
řízení by onen posudek neměl být zpracován orgány a pracovníky památkové péče. “
K obdrženému vyjádření vlastníka ze dne 10. 8. 2020 Ministerstvo kultury 
dodává: Dle vyjádření vlastníka nebyl naplněn předpoklad daný § 2 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, tedy že, dle tohoto vyjádření, u navrhované stavby 
modlitebny a části jejího mobiliáře nebylo dostatečně prokázáno, že jsou významnými 
doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti, projevem tvůrčích 
schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, že mají hodnoty revoluční, 
historické, umělecké, vědecké a technické, nebo že by měly přímý vztah k významným 
osobnostem a historickým událostem. Popsání naplněných památkových hodnot, pro které 
jsou tímto rozhodnutím prohlášeny stavba modlitebny a křtitelnice za kulturní památku, však 
je předmětem právě tohoto rozhodnutí, kde jsou v závěrečné úvaze správního orgánu veškeré 
tyto hodnoty shrnuty a zohledněny. Naopak ministerstvo upozorňuje na to, že vlastník 
zmiňuje, že dle něj není dostatečně popsáno a prokázáno v čem spočívají památkové hodnoty, 
sám ale žádný přímý argument, který by tvrdil opak, ve svém vyjádření neposkytl. 
Pro doplnění již ministerstvo pouze dodává citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu 
sp. zn. 2 As 120/2011 - 173 z 31. 10. 2013 (B108), kde je uvedeno, že „ [...] pro prohlášení 
věci za kulturní památku je  podstatné pouze naplnění zákonných důvodů, nikoliv však 
důvody, které toto správní řízení iniciovaly, či postoj vlastníka věci k takovému záměru. [ ...]“
14
Dále v této věci ministerstvo konstatuje, že jako správní orgán si dle § 3 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, má povinnost vyžádat vyjádření krajského úřadu 
a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tato vyjádření, společně s odborným 
návrhem zpracovaným Národním památkovým ústavem, jako odbornou organizací, pak 
následně slouží jako podklady k vydání rozhodnutí správním orgánem ( a jsou i součástí 
tohoto rozhodnutí). Toto potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 
45/2006 -  64 z 18. 7. 2007 (B032), kde je řečeno, že „[...] Jestliže však správní orgán 
posuzuje na základě podkladů shromážděných v řízení, zda má příslušnou věc prohlásit 
za kulturní památku, nebo nikoli, jde o volné hodnocení důkazů, jež správnímu orgánu 
obecně náleží. [ ...]“ Dle zákona jsou prostředky ohledáním, dané § 5 téhož zákona, 
odůvodněné a pro rozhodnutí ve věci prohlášení věci za kulturní památku dostatečně 
průkazné. Všechna tato vyjádření byla jednoznačně doporučující povahy se zřetelně 
popsanými památkovými hodnotami ve smyslu znění § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, ale vzhledem k těmto námitkám ze strany vlastníka Ministerstvo 
kultury navíc provedlo také vlastní ohledání věci na místě, při němž pořídilo i podrobnou 
fotodokumentaci, a kterým byla jednoznačně potvrzena existence prokazatelných 
památkových hodnot, které byly shledány již příslušným Národním památkovým ústavem, 
krajským úřadem a obcí s rozšířenou působností. Hodnocení a vážení shromážděných 
podkladů, jakož i vlastní posouzení přítomnosti památkových hodnot, přináleží v rámci 
vedeného řízení dle zákona Ministerstvu kultury. Rovněž s ohledem na jednoznačně 
doporučující stanoviska odborné organizace i příslušných orgánů památkové péče 
Ministerstvo kultury rozhodlo prohlásit předmětnou stavbu modlitebny, kovanou křtitelnici 
a oltářní obraz s oltářní architekturou za kulturní památku.
Co se týká argumentace vlastníka proti prohlášení samotné stavby modlitebny, 
ministerstvo kultury konstatuje; stavba bývalé modlitebny Evangelické církve augsburského 
vyznání (dnes modlitebny Českobratrské církve evangelické) je jednoznačně významnou 
ukázkou sakrální architektury konce 19. století a to zejména vtom směru, že se jedná 
o kvalitní dílo architekta Victora Schwerdtnera z Plzně, jehož jiné stavby (původně 
Evangelický kostel Božího Spasitele v Podbořanech nebo stavba městského jihočeského 
muzea v Českých Budějovicích) již pro své cenné památkové hodnoty historické, 
architektonické, urbanistické, umělecké, umělecko-řemeslné atd. kulturními památkami jsou. 
Stavba zdejší historizující modlitebny je pak význačná také z hlediska urbanistického, právě 
proto, že je zastavěna do okolní dobové činžovní zástavby města, s níž dobře koresponduje, 
a na kterou plynule přirozeně navazuje. Hodnota stavby spočívá také v umělecko-řemeslném 
zpracování jednotlivých detailů (štuková výzdoba, klenby do traverz, kované zábradlí, 
řezbářské prvky na kůru, dřevěné dveřní výplně, dřevěný strop modlitebny, oltářní 
architektura atd.).
Ministerstvo kultury navíc netvrdí, že objekt neprošel žádnými mladšími úpravami, 
nebo že se zachoval ve zcela autentické podobě, ale domnívá se, že i přes tyto modernizace 
a přestavby si stavba i nadále zachovala stěžejní památkové hodnoty (historické, kulturní
15
a společenské -  návaznost na v Českých Budějovicích žijící německou menšinu 
a na působení jejich Evangelické církve augsburského vyznání; umělecké -  kvalitní 
architektonické dílo význačného architekta; umělecko-řemeslné -  jednotlivé dochované prvky 
v exteriéru, ale zejména pak v interiéru, historické stavební konstrukce; urbanistické -  
zasazení stavby do okolní měšťanské zástavby atd.), pro které je nyní prohlášena za kulturní 
památku. Změna vnitřní dispozice (v tomto případě zcela marginální) ani změna využívání 
jednotlivých prostor také zcela neznehodnocuje jmenované památkové hodnoty. Navíc mnoho 
z těchto provedených drobných přestaveb a změn na stavbě jsou reverzibilní povahy 
a v případě obnovy by vzhled bylo možné navrátit do původnímu stavu podobné podoby. 
Z praxe je tak zcela zřejmé, že již výše jmenované památkové hodnoty by ještě více 
prohloubil případný budoucí podrobný stavebně-historický průzkum (existence původních 
omítkových vrstev v interiéru atd.).
Ve věci specifity architektonických rysů, které by byly cenné a z hlediska architektury 
jasně definovatelné a zařaditelné dle architektonického stylu ministerstvo pouze konstatuje, že 
se v případě předmětné stavby modlitebny jedná o zástupce historizující architektury, která 
v sobě spojuje jak prvky románské, tak raně renesanční, což ovšem není u architektury období 
historismu ničím neobvyklým. V detailech v interiéru se pak setkáváme i s jinými dalšími 
vlivy, např. s florálními a folkloristickými tendencemi póly chromované dřevořezby kůru, 
které vychází z inspirace hnutím Arts and Crafts. K posuzování architektonické cennosti 
stavby vůči okolní zástavbě již Ministerstvo kultury pouze dodává, že účastník řízení 
z hlediska svých odborných znalostí z oblasti památkové péče, kulturní historie, znalectví 
vývoje historických stavebních konstrukcí a tradičních řemesel (ani dle platné legislativy) 
není dostatečně odborně způsobilý posuzovat míru přítomnosti památkových hodnot -  
na rozdíl od orgánů státní památkové péče a příslušné odborné organizace. Žádný odborný 
protiposudek navíc nebyl účastníkem řízení předložen. Co se pak týká námitky, že by pokud 
by došlo k prohlášení stavby za kulturní památku, dle vyjádření vlastníka, mělo by dojít 
i k prohlášení celé širší oblasti původního Pražského předměstí Českých Budějovic, 
ministerstvo uvádí citace ze dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se k této věci 
váží; sp. zn. 9 As 133/2015 -  36 z 14. 7. 2016 (B154), kde je uvedeno, že „[...] Jen 
ze samotného faktu, že prozatím nebyly prohlášeny za kulturní památku jiné stavby, které by 
si možná takové prohlášení také zasloužily, nelze usuzovat na to, že je nezákonné prohlášení 
o posuzované stavbě. [ ...]“ a dále sp. zn. 2 As 120/2011 - 173 z 31. 10. 2013 (B108), kde 
se uvádí „[...] že proces posuzování kulturních, architektonických a urbanistických hodnot 
v souvislosti s jejich památkovou ochranou je  v čase proměnlivý a jednotlivá hodnotící 
kritéria a přístupy se tak mohou postupem času měnit. Z faktu, že určitý objekt nebyl dosud 
památkově chráněn, a proti (navenek deklarovanému) záměru vlastníka o jeho přestavbě či 
demolici nebylo ze strany příslušných orgánů dosud ničeho namítáno, nemůže založit 
legitimní očekávání, že k památkové ochraně takového objektu nemůže kdykoliv v budoucnu 
dojít. [ ...]“
16
Ohledně otázky definice veřejného zájmu při řízení o prohlášení věci za kulturní 
památku, kterou vlastník zpochybňuje jako nedůvěryhodnou, Ministerstvo kultury cituje 
z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 106/2002 -  81 z 28.4.2004 (B017): „ [...] 
Veřejný zájem prohlášení věci za kulturní památku je obecně vymezen v ustanovení § 1 
zákona o státní památkové péči, podle něhož stát chrání kulturní památky jako nedílnou 
součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí 
a nenahraditelné bohatství lidu. Tento obecný účel je dále blíže specifikován u jednotlivých 
druhů památek. V případě kulturních památek je  tento veřejný zájem dostatečně přesně 
vymezen v citovaném ustanovení § 2 zákona o státní památkové péči, takže z tohoto hlediska 
nazíráno vypořádání se s otázkou veřejného zájmu na prohlášení věci za kulturní památku 
ve svojí podstatě představuje zjištění naplnění zákonných podmínek obsažených ve zmíněném 
ustanovení. [...] “ Co se týká následných námitek proti historické či estetické hodnotě stavby, 
kterou vlastník dále opakovaně a subjektivně ve svém vyjádření zmiňuje, v této věci 
ministerstvo dodává, že již tyto námitky dostatečně vypořádalo -  viz výše (str. 14-15).
Veřejný zájem je v tomto konkrétním případě vnímán v uchování shledaných 
památkových hodnot a jejich případné vhodné obnově, která bude v souladu s principy 
památkové péče (v součinnosti s příslušným správním orgánem památkové péče) a bude tak 
ku prospěchu celého hodnotného historického vzhledu stavby. Moderní zásahy, které již byly 
na stavbě modlitebny provedeny, jsou z pohledu památkové péče marginální rozsahem 
a reverzibilní povahy a tudíž by mohly být během této případné obnovy, která by vycházela 
z původních dochovaných historických konstrukcí a z tradičních technologických postupů 
navráceny do původnímu stavu podobné podoby (když ne v interiéru, jelikož by tak např. 
v případě samotné modlitební síně mohlo být necitlivě narušeno současné kalvínské pojetí 
liturgického prostoru, pak například v exteriéru této stavby nebo minimálně v používání 
vhodných materiálů a technologických postupů).
K vyjádření vlastníka ohledně otázky proporcionality a stanovení cíle v případě 
prohlášení stavby za kulturní památku ministerstvo konstatuje, že tuto námitku vypořádalo již 
v rámci předešlého odstavce. Co se týká vyjádření ohledně postihu vlastníka a jeho práv 
Ministerstvo kultury již jen doplňuje část z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 
120/2011 - 173 z 31. 10. 2013 (B108), kde je v této věci uvedeno: „[...] Je-li dostatečně 
prokázán veřejný zájem na omezení vlastnického práva (zde je  zákonným důvodem existence 
památkové hodnoty posuzovaného objektu), musí je  vlastník strpět. [...].“
Dále vlastník oponuje proti prohlášení původního oltářního obrazu a vyřezávané 
oltářní architektury, které byly společně historickou součástí původního prostoru evangelické 
modlitebny, když zde ještě sídlila německá větev augsburského vyznání. Význam obrazu 
a jeho architektury je tak dán právě touto přímou provázaností s původním luteránským 
bohoslužebným interiérem a dále jejich odkazem na samotné působení této církve, stejně jako 
na pobyt německy mluvící menšiny obyvatel v Českých Budějovicích. Ministerstvo tedy 
netvrdí, že se jedná o zvláště výjimečnou malbu, ale důraz klade právě na její propojení
17
se stavbou a historizujícím charakterem modlitebny a odkazem na původní liturgický prostor. 
Původní vzhled modlitebny (jak exteriér, tak také interiér) je pak dochován jak v nákresu 
architektonického plánu, tak také na dobových fotografiích či pohlednicích, takže máme 
jasnou představu, jak tento původní liturgický prostor vypadal a co by z něho bylo dobré 
zachovat a chránit pro památkovou hodnotu historickou, kulturní, duchovní i společenskou. 
Účastník řízení dle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, může během řízení 
navrhovat důkazní prostředky, ale Ministerstvo kultury rozhoduje o tom, jaké prostředky jsou 
potřebné a účelné použít. Po podrobné odborné úvaze správního orgánu bylo rozhodnuto, že 
těchto (a dalších, v tomto rozhodnutí již několikrát jmenovaných) památkových hodnot 
jednoznačně dosahuje samotná stavba modlitebny, stejně jako křtitelnice a původní oltářní 
obraz, včetně vyřezávané architektury oltáře.
Ministerstvo kultury na závěr uvádí, že vzhledem ke stále autenticky dochovaným 
památkovým hodnotám, které byly shledány a v tomto rozhodnutí podrobně popsány, nenašlo 
jediný zákonný důvod, proč by předmětné řízení zastavovalo, nebo rozhodlo o neprohlášení 
dané stavby za kulturní památku. Ministerstvo ve svém rozhodnutí na základě své odborné 
úvahy, a také na základě místního ohledání věci na místě, řádně vyhodnotilo veškeré důkazy 
o existenci památkových hodnot objektu, podrobně zmíněné a popsané již v jednotlivých 
odborných vyjádřeních (NPÚ, KÚ, ORP), objektivně posoudilo a vypořádalo vznesené 
námitky vlastníka, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospělo k rozhodnutí, že 
soubor bývalá modlitebna Evangelické církve augsburského vyznání (dnes modlitebna 
Českobratrské církve evangelické) jednoznačně splňuje podmínky § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
Ohledně návrhu na zadání zpracování znaleckého posudku ve věci prověření 
památkových hodnot stavby ministerstvo uvádí, že z pohledu správního orgánu není v tomto 
případě nutný další důkazní prostředek, jelikož v tomto rozhodnutí konkrétně jmenované 
památkové hodnoty stavby a části mobiliáře, které jsou prohlášeny za kulturní památku, jsou 
více než zřejmé, a prohlášení za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, shodně doporučila odborná organizace 
památkové péče, tak příslušné orgány památkové péče. Odborný protiposudek účastník řízení 
nepředložil.
Vyjádření ze dne 12. 8. 2020
„[...] na základě podrobného prostudování materiálů, které jsme převzali dne 
10. 8. 2020 při osobním jednání s Vámi na MK ČR, Vám zasílám doplnění a upřesnění 
našeho původního stanoviska, které jsme Vám na zmíněné schůzce předali v písemné podobě. 
Naše stanovisko se tímto neruší či nepozměňuje ani vcelku ani v jednotlivostech, dodáváme 
jen podpůrné argumenty a zmiňujeme jednu, po našem soudu podstatnou okolnost. Vycházíme 
přitom z ustanovení správního řádu, podle nějž má účastník právo navrhovat důkazy a činit 
jiné návrhy po celou dobu řízení.
18
1. Návrh na prohlášení kulturní památkou (KP) předmětného objektu
a) Původní stanovisko vyvozuje hodnotu stavby z ideálního stavu
k roku 1899. V obecné rovině uvádí řadu autentických prvků a konstrukcí ale zároveň 
zmiňuje i významné pozdější rekonstrukce a úpravy, a to v ještě větší míře a zásadnější 
povahy, než jsme uvedli my. Další argumenty jsou jen spekulativně hypotetické či úvahy
0 možných inspiračních zdrojích, které jsou jen vágně obecné a nelze je  nijak doložit. Pokud
uvádí, že „vlastní architektonický výraz českobudějovické realizace, který 
nevyniká přebujelým architektonickým aparátem, mohl být ovlivněn charakterem zakázky 
a samotným investorem, vychází z dnešní podoby stavby, ale nikoli z nedochované, 
reprodukovanou pohlednicí částečně dokumentované podoby původní, která naopak byla 
značně dekorativní. Logika uvažování a argumentace tu zjevně pomíjí zásadní rozdíly mezi 
původním „luteránským a pozdějším „kalvínským přístupem k podobě bohoslužebného 
interiéru a nepostihuje podstatu věci.
Jen těžko lze následně přijmout argument, podle nějž si „stavba ve svém exteriéru
1 interiéru uchovává ušlechtilý neorománský výraz, který v detailech prozrazuje zkušenost
architekta a jeho poučenost historickou architekturou, když z původního provedení nezbyly 
než vzájemně disparátní jednotliviny. Návrh tu neodpovídá věci samé, ale je nesen obvyklou 
„prohlašovací rétorikou. I ona rétorika je  ale jen vágní, viz výrazy typu „zdá se naznačovat. 
Zde je  patrný rozpor mezi tím, co by si přál a co v realitě je. Znalec dějin
architektury by přitom snad mohl projasnit jeho představu o „folkloristických inspiracích 
secese, přičemž oba výtvarné a architektonické proudy, které jsou tu smíchány v jednom 
vyjádření, mají podle autorit (Otto M. Urban, Pavel Wittlich, Markéta Theinhardová a další) 
mimoběžné trajektorie. Dřevěné prvky, ke kterým se vztahuje, nadto po našem vznikly až po 
roce 1959 (viz níže uvedenou poznámku ke vstupním dveřím).
b) V textu návrhu ing. Šnejda se také konstatuje řada zásadních úprav, ale tam, kde se 
text vztahuje k původnosti, která má být vnímána jako důvod prohlášení kulturní památkou, je  
stanovisko mnohdy neprůkazné a nadto nejasné. Pokud se v popisu mluví o stropech a 
skokem o podlahách (s. 2), uvádí se, že „ výplně otvorů jsou Zachovalé, kování je nové. Čeho 
se tento textový segment vůbec týká? Dlažeb? Stropů? Dveří? Kterých? Ale především: co 
indikuje slovo „ Zachovalé “? Vztahuje se k původnímu řešení z konce 19. století? Nebo k 
některé z pozdějších úprav a k jaké? A jaké jsou tu věcné argumenty, nikoli rétorické floskule? 
Nejde přitom o tuto banální jednotlivost, nýbrž o celý postup, který podle našeho zdání 
neodpovídá metodice ohledání.
Dílčím dokladem užité metody ohledání je  třeba i tvrzení o původnosti vstupních 
interiérových dveří do modlitebny (s. 3). Škoda, že - pokud jsem si všiml - nejsou vstupní 
dveře dokumentovány fotograficky. Jejich neogotické (nikoli neorománské, a tedy z dikce 
návrhu odvozeno nepůvodní) tvarosloví je totiž korunováno biblickým citátem v češtině (Dům 
Tvůj domem modlitby slouti bude, Mt 12:13; Lk 19,46). Opravdu to odkazuje na původní 
podobu sloužící německému sboru? Tyto dveře, stejně jako další dřevěné prvky interiéru,
19
které se mylně prohlašují za původní podobu, jsou dílem úpravy po roce 1959 po převzetí 
sborem ČCE. Ing. Šnejd tako šmahem klasifikuje a uvažuje obecně, viz jen glosa ke schodišti 
do podkroví, které je  opatřeno „dochovanou protiskluzovou úpravou“ (s. 3). Od kdy je  taková 
úprava dochována? S kterou stavební vrstvou objektu souvisí? Zřejmě nikoli s původní 
podobou z konce 19. století. Přesnou odpověď na otázku by musela poskytnout pečlivá 
analýza, která absentuje a byla by v souvislosti s touto bagatelou také naprosto nadbytečná, 
ale i tak je především zjevné, že se tu směšují nejrůznější skutečnosti a rétoricky se ucelují 
do věcně nepatřičného návrhu prohlášení. Následně jen těžko souhlasit s tvrzením uvedeným 
ve zhodnocení, podle něhož „kvalitní provedení historizující architektury jen podtrhává 
osobnost architekta Victora Schwerdtnera z jeho práce v podstatě zůstala jen základní 
hmota objektu, a to ještě se zásadními úpravami, takže sám architekt by byl dnešní podobou 
jistě velmi neblaze překvapen.
Závěr:
Návrh se v tomto bodě zásadně vztahuje k již  neexistující realitě a vzniká tak po našem 
soudu klíčová otázka. Co má být prohlášením konkrétně chráněno? Historická podoba z doby 
vzniku, což sugeruje návrh i akcentováním původního architekta a dalších okolností, které 
však již reálně neexistují? Nebo reálná stávající podoba se zásadně pozměňujícími úpravami, 
jež původní charakter potlačily? A která vrstva těchto 70 let probíhajících úprav a přestaveb 
má být ochranou dotčena? Pouze první zásahy po převzetí objektu naší církví (a které by to 
konkrétně byly)? Nebo zásahy v jejich stávajícím celku, včetně třeba pozdního zavedení 
ústředního topení nebo zcela nedávno uskutečněné nepůvodní dekorace některých okenních 
tabulí či dostavby výtahu? Odpověď má nejen zásadní roli pro rozhodnutí, ale také zcela 
praktický dopad na chování nás jako vlastníka objektu. Po našem soudu tu platí totéž, co 
se konstatuje v souvislosti se stavbou v zahradě, že totiž „ veškeré památkové hodnoty zde 
zanikly". Prohlášení objektu za KP bychom v této situaci považovali za absurdní.
2. Návrh na prohlášení KP oltářního obrazu
Již původní text Mgr. Sihlana vychází z podpisu obrazu, ale neklade si otázku, zda jde
0 doložený originál, kopii, fabrikované komerční zboží. Popis následně uvádí, co na obraze
1 laik vidí. Nepřináší ale ani v náznaku kunsthistorickou analýzu, ze které by bylo možno 
odvodit hodnotu. Místo ní připojuje citace z encyklopedických zdrojů, týkající se autora, 
ačkoli autorská atribuce nebyla nijak kriticky zkoumána. Ale i kdyby se jednalo o obraz 
uvedeného lokálního malíře, bylo by teprve srovnáním s jinými jeho obrazy či s uměleckou 
normou dané doby potřeba dovodit mimořádnou hodnotu. Jen jméno samo o sobě by mohlo 
být dostatečným důvodem k prohlášení v případě velkých mistrů, o kterého se v tomto případě 
nejedná. Prohlášení za KP by se nám v tomto případě jevilo jako úsměvná bizarnost.
3. Návrh na prohlášení KP křtitelnice
V tomto bodě trváme na mínění, že právě tento předmět by mohl splňovat kritéria 
prohlášení a vyhovovat smyslu a účelu památkové péče. Nicméně chceme poukázat na metodu 
a způsob ohledání, které po našem soudu celý postup problematizuje. Předmět sám je  jednou
20
nazýván jako křtitelnice, jindy jako svícen, pak jako stojan, z čehož dovozujeme, že 
navrhovatel ani neví, o jaký předmět se přesně jedná, ale přesto si je jist, že mezi sobě 
rovnými je výjimečný. Ani analýza předmětu není nerozporná. Jednou je  klasifikován jako 
dochovaný v úplné podobě, jindy se spekuluje (sic!) o nějaké nádobě, která byla na tomto 
,,podstavci4' původně byla, o čemž ale nijak nesvědčí ani konstrukce předmětu, ani jeho stav, 
nejevící žádné body někdejšího spojení dvou těles. Mimochodem praveno, jakási větší nádoba, 
umístěná na dochovaném předmětu, by negovala smysl německých nápisů, které by přestaly 
být vidět. Spekulace tu opět převážila, navíc vedená naprostou neznalostí křestní liturgie 
luteránů i reformovaných, kde se používá jen konvička či jiná malá nádoba na vodu. Jako 
stojan pro tuto konvičku také předmět zřejmě původně sloužil. Pokud bude tedy předmět 
prohlášen KP, navrhujeme jej pojmenovat nikoli křtitelnice nebo svícen, ale jako stolek pro 
křestní náčiní.
4. Procesní postup
Ve spise jsou obsažena stanoviska čtyř různých orgánů. Podle vyjádření bratra faráře 
jako statutárního zástupce našeho sboru s ním ale jednali jen pracovníci památkové péče 
a Magistrátu města, také jen jim následně umožnil ohledání na místě. Pouze tak také mohlo 
ve stanovisku Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu být od stolu uvedeno, že 
objekt je „bez výrazných zásahů do původní architektury, jak  v exteriéru, tak v interiéru", 
ačkoli znění předcházejících návrhů památkové péče i fotodokumentace takové tvrzení 
naprosto neopravňují, nehledě již  na fyzicky existující realitu. Na způsob práce také poukazují 
celé dlouhé pasáže, přebírané z jednoho dokumentu do druhého, a to včetně půvabných 
překlepů, zaměňujících „ neorománský za „ nerománský". Celek tak má po našem soudu jasné 
znaky extenzivního a mechanického přístupu k prohlašování kulturní památkou, kdy některá 
stanoviska vzniklá po původním návrhu neplní svou základní funkci. Další orgány, které jsou 
pro řízení nezbytné, by totiž snad neměly mít jen funkci formálně správní, ale také kontrolní a 
rozhodovací, což po našem soudu nebylo naplněno.
Podrobné prostudování podkladů nás tedy jen utvrdilo v původních závěrech 
a návrzích. “
K obdrženému vyjádření vlastníka ze dne 12. 8. 2020 Ministerstvo kultury 
dodává: První námitky vlastníka v tomto vyjádření se vymezují proti podnětu, na jehož 
základě bylo následně ve věci bývalé evangelické modlitebny augsburského vyznání a části 
jejího mobiliáře zahájeno řízení o prohlášení věci za kulturní památku. Ministerstvo v této 
věci uvádí, že tento podnět je součástí podkladů spisu, ovšem při vyhodnocování 
památkových hodnot před vydáním rozhodnutí vychází správní orgán z odborných vyjádření 
Národního památkového ústavu, kraje a obce s rozšířenou působností a v tomto konkrétním 
případě navíc i z vlastního ohledání věci na místě. Podnět, jak již název naznačuje, tedy není 
ze strany Ministerstva kultury brán jako závazný odborně zpracovaný návrh (byť je v  tomto 
konkrétním případě velmi fundovaně zpracovaný), který by byl nekriticky přijímán a z něhož 
by správní orgán při rozhodování přímo vycházel. Na základě zhodnocení oprávnění tohoto
21
podnětu ministerstvo zažádalo o odborné stanovisko Národního památkového ústavu, které 
potvrdilo existenci památkových hodnot a obsahovalo i podrobně zpracovaný návrh 
na prohlášení. Až po tomto jednoznačně doporučujícím vyjádření odborné organizace správní 
orgán zahájil řízení. Navíc není důležité kdo a proč podnět podal, neboť pro toto řízení je 
podstatná především ta skutečnost, zda existují zákonné důvody pro prohlášení za kulturní 
památku.
Další námitka je směřována proti samotnému odbornému návrhu Národního 
památkového ústavu. Je skutečně možné, že při čtení textu bez prohlížení podrobné 
fotografické dokumentace, nebo znalosti daného prostoru, může být orientace nesnadná, 
ovšem vzhledem k tomu, že ministerstvo tuto fotodokumentaci mělo při vyhodnocování 
návrhu k dispozici, a navíc i díky vlastnímu ohledání věci na místě samotným rozhodujícím 
správním orgánem, je tento text naprosto srozumitelný a ověřitelný. Kompletní zhodnocení 
stavby a jejích jednotlivých stavebních a konstrukčních prvků, jako i hodnotných detailů, 
navíc následně ministerstvo ještě jednou shrnuje v rámci své závěrečné úvahy na závěr tohoto 
rozhodnutí. Co se týká vyjádření ohledně postupu samotné metody ohledání věci, 
ministerstvo odkazuje na své vyjádření na str. 14, ve kterém se k tomuto vyjadřuje. Na závěr 
již Ministerstvo kultury pouze konstatuje, že ke zhodnocení cenných památkových hodnot, 
na základě kterých je možné prohlásit věc za kulturní památku, hlubší analýzu provádět není 
potřeba, jelikož jsou tyto hodnoty dostatečně zjevné (a v rámci tohoto rozhodnutí dostatečně 
popsané). Správní orgán -  Ministerstvo kultury -  je navíc orgánem odborně dostatečně 
způsobilým k tomu, aby si o předmětné problematice učinil, na základě zákonných podkladů 
a odborných zkušeností z každodenní praxe, vlastní úsudek. Ovšem na druhou stranu 
ministerstvo uvádí, že by jednoznačně podpořilo myšlenku případného podrobnějšího 
stavebně-historického a restaurátorského průzkumu, který by zcela nepochybně ještě více tyto 
shledané památkové hodnoty vyzdvihl a podpořil. Účastník řízení však žádný odborný 
posudek nepředložil.
K závěrečné otázce ve vyjádření vlastníka, která se vztahuje ke stavbě modlitebny, 
ministerstvo uvádí, že se k jednotlivým památkovým hodnotám již několikrát vyjadřovalo 
(viz vypořádávání prvního vyjádření ze dne 10. 8. 2020) a dále, že předmět památkové 
ochrany bude znovu podrobně popsán v rámci závěrečné úvahy Ministerstva kultury na závěr 
tohoto rozhodnutí. Jedná se o ochranu kulturního dědictví; konkrétně o hmotu stavby, její 
historické stavební konstrukce, dochované autentické umělecko-řemeslné detaily (zbytky 
zdobného štuku, řezbářské práce apod.), dále o kovanou křtitelnici s miskou a o oltářní obraz 
s řezanou architekturou, jejichž památkové hodnoty byly již jednou sepsány viz str. 17. 
Prohlášení věci za kulturní památku navíc nijak nebrání jejímu užívání, pouze má zabraňovat 
jejímu případnému poškozování a případnému necitlivému přístupu její obnovy.
Druhá námitka tohoto vyjádření se vztahuje již k oltářnímu obrazu, který byl součástí 
původního luteránského liturgického prostoru modlitebny. V této věci, tedy významu obrazu, 
pro který je nyní prohlašován za kulturní památku, se ministerstvo již vyjadřovalo v rámci
22
prvního vypořádávání námitek vlastníka, konkrétně na str. 17. Zde ministerstvo obšírněji 
konstatuje, že i přes zjevné kvality obrazu netvrdí, že by se jednalo o zcela výjimečnou 
malbu, ale že v tomto případě je kladen důraz právě na její propojení se stavbou modlitebny 
a deponované oltářní architektury, respektive o odkaz na původní bohoslužebný prostor 
odkazující na původně zde působící církev a německy hovořící menšinu obyvatel.
V bodě č. 3 vyjádření vlastníka jsou shrnuty námitky vůči metodě ohledání křtitelnice 
a jejímu pojmenování v podnětu, kde je označována jako svícen. V tomto bodě Ministerstvo 
kultury opět odkazuje již na své předešlé vyjádření, kde jasně uvedlo, že podnět není brán 
jako odborný podklad, a že při zhodnocování památkových hodnot se vychází zejména 
z podrobně zpracovaného návrhu Národního památkového ústavu (kde je již předmět vždy 
označován jako křtitelnice), a dále pak z vyjádření místně příslušného krajského úřadu a obce 
s rozšířenou působností. Dále ministerstvo konstatuje, že ať už byla samotná miska využívána 
na svěcenou vodu, nebo sloužila jako podstavec pro jinou menší nádobu, z pohledu 
památkové péče lze o daném předmětu stále hovořit jako o křtitelnici, respektive umělecko- 
řemeslně zpracovaném, předmětu.
Poslední vyjádření vlastníka se týkalo procesního postupu, kdy je kritizován přístup 
k přebírání podkladů pro vytváření stanovisek a, zde konkrétně v případě vyjádření Krajského 
úřadu, k rozhodování „od stolu“. Ministerstvo kultury v této věci uvádí, že v tomto případě, 
kdy sám rozhodující správní orgán učinil vlastní ohledání věci na místě, nevidělo důvod pro 
zadávání jakékoli revize tohoto stanoviska. Všechna vyjádření příslušných orgánů byla 
doporučující, vycházela z dostatečné fotodokumentace, existenci památkových hodnot 
si navíc ověřilo i samo ministerstvo, při osobním ohledání, tudíž bylo dostatečné množství 
podkladů pro vydání rozhodnutí. Dále již jen ministerstvo připojuje citaci z rozsudku 
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 133/2015 - 36 z 14. 7. 2016 (B154), kde je uvedeno, 
že „ [...] Pokud ministerstvo tato stanoviska a vyjádření věcně posoudilo, vyhodnotilo a poté 
vyložilo, proč se přiklonilo k závěru o existenci hodnot uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 
písm. a) zákona o státní památkové péči, lze takový postup akceptovat. Protichůdnost 
některých skutkových podkladů (a v tomto případě nebylo žádný podklad oproti jiným 
protichůdný) nemusí vést správní orgán nutně k zadání znaleckého posudku, který by 
se k těmto rozporům vyjádřil, a to tím spíše, že v dané věci byl správní orgán (Ministerstvo 
kultury, potažmo ministr) orgánem odborně dostatečně způsobilým k tomu, aby si (cestou 
volného hodnocení důkazů - § 50 odst. 4 správního řádu) o předmětné problematice učinil 
vlastní úsudek. [ ...]“
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Předmětná stavba českobudějovické evangelické modlitebny, 
původně stavěná a využívaná německy hovořící menšinou augsburského vyznání, nyní 
spravována a užívána Českobratrskou církví evangelickou, vykazuje nesporné architektonické, 
řemeslné, umělecko-řemeslné, urbanistické i kultuměhistorické památkové hodnoty. Zděný 
objekt pozdního eklektického historismu z roku 1899, projektovaný architektem Viktorem
23
Schwerdtnerem, vestavěný do okolní dobové měšťanské zástavby tvoří architektonicky 
a urbanisticky cennou a nedílnou součást historického a památkově cenného prostředí 
bývalého předměstí Českých Budějovic.
Stěžejní památková hodnota objektu dle mínění Ministerstva kultury spočívá jednak 
ve stavební celistvosti, ve smyslu ucelené architektonické realizace významného architekta 
(i přes dílčí moderní zásahy -  zjednodušení zdobnosti reprezentativní uliční fasády, dostavba 
výtahu, některé změny vnitřní dispozice apod.), v míře autenticity dochování jak 
exteriérových (např. architektonické řešení reprezentativního uličního průčelí -  stálé udržení 
původního členění os a oken, vstupních dveří apod., ačkoliv bylo v rámci moderní obnovy 
ubráno na dekorativním členění průčelní fasády -  pásová rustika, armování v horní části 
kolem oken), tak také nadále dochovaných hodnotných interiérových prvků (z větší části 
původní dispozice stavby, přítomnost historických a řemeslně hodnotných stavebních 
konstrukcí, segmentové klenby do traverz v průjezdu, plochý pohledový trámový strop 
v samotné modlitební síni, podlaha z širokých prken, dveřní výplně, kovaná zábradlí, 
umělecko-řezbářsky hodnotně vyvedený kůr apod.). Vzhledem k dochovaným stavebním 
plánům, stejně jako dobovým fotografiím původního bohoslužebného interiéru modlitebny je 
jisté, že se pod novodobým nátěrem této místnosti skrývají autentické omítkové vrstvy, které 
jsou nyní v podstatě zakonzervovány a při případném stavebně-historickém a restaurátorském 
průzkumu v budoucnu by bylo možné odhalit původní vzhled dekorativní výmalby. Také díky 
těmto původním stavebním plánům je dobře známá také původní podoba reprezentativní 
uliční fasády, která by tedy kdykoli v budoucnu mohla být znovu obnovena ve svém 
původním dekorativnějším vzhledu.
Pozdější přestavby, jakož i většina dílčích moderních zásahů, které byly na stavbě vně 
i uvnitř za celou její historii provedeny, jsou reverzibilního charakteru a v případě budoucí 
obnovy, prováděné již na základě závazného stanoviska, by bylo možné nevhodné zásahy 
odstranit či upravit (např. plastová okna). Jelikož je současná stavba stále využívána ke svému 
účelu, tedy jako modlitebna, ovšem již ne pro liturgii luteránského, nýbrž kalvínského 
vyznání, a vzhledem k rozdílným potřebám pojetí bohoslužebného prostoru (zejména, co 
se týká jeho dekorativnosti), není jistě vhodné zasahovat do tohoto pojetí např. prostoru 
kněžiště modlitební síně, ovšem je také současně jednoznačně potřeba dbát na uchování 
a šetrnou obnovu památkových hodnot stavby (např. vyřezávaného kůru, původní dřevěné 
prkenné podlahy, dveřních výplní, ve veřejném prostoru stavby -  schodiště /kované zábradlí/; 
chodby atd., v exteriéru fasády, členění oken, stavebních konstrukcí, vhodných použitých 
materiálech a technologických postupů apod.).
Ministerstvo dále konstatuje, že významnou památkovou hodnotou modlitebny je též 
její historická, kulturní a společenská rovina, konkrétně návaznost stavby na v Českých 
Budějovicích žijící německy hovořící menšinu a na působení jejich Evangelické církve 
augsburského vyznání. Z pohledu památkové péče je dále hodnotné též urbanistické řešení -
24
začlenění sakrální stavby předmětné modlitebny do okolní činžovní měšťanské zástavby, 
které odkazuje na její vznik spolu s celou zdejší novou čtvrtí.
Stěžejní památkově hodnotné architektonické, umělecké a umělecko-řemeslné prvky 
stavby předmětné modlitebny jsou především -  samotná hmota stavby, její historické stavební 
konstrukce (z větší části dochované původní dispozice, klenuté klenby do traverz, kamenné 
schodiště, krov apod.), některé autentické dřevěné umělecky vyřezávané dveřní výplně 
(především v prostorech samotného modlitebního sálu), kované zábradlí na schodišti, dřevěný 
pohledový trámový strop modlitebny se zdobnými konzolemi, prkenná dřevěná podlaha 
s profilovanými lištami kolem sloupů a zdí (která se nachází ve velmi dobrém stavu -  
narušení podlahy je dle místního ohledání zcela zanedbatelné a pouze lokálního charakteru), 
vysoce umělecky hodnotně zpracovaný vyřezávaný kůr a autentické movité součásti stavby -  
kovaná křtitelnice a původní oltářní obraz s vyřezávanou dřevěnou architekturou oltáře.
Vyřezávaný dřevěný kůr ve svých vysoce kvalitních umělecko-řemeslných detailech 
kombinuje tendence historismu prolnutého s nastupující secesí, respektive jejími 
folkloristicky zaměřenými tendencemi a zdroji (vpadlé kazety ochozu, nástavce hlavic 
podpěry kůru -  lze sledovat možnou inspiraci hnutím Arts and Crafts).
Významnou součástí původního bohoslužebného interiéru jsou také autenticky 
dochované židle značky Thonet, které se stále nacházejí v interiéru modlitebny a jsou tak 
součástí jejího původního inventárního vybavení. Ministerstvo v této věci uvádí, že jsme 
si vědomi historické hodnoty daného nábytku, který je navíc pro daný prostor autentický. 
Jejich prohlášení je však vzhledem k jejich neustálému používání a vzhledem k tomu, že stále 
slouží svému účelu a zdá se, že jim nehrozí odstranění, nadbytečné. Dalším faktorem, který 
ministerstvo bralo při rozhodování o těchto židlích v potaz bylo, že se jedná o jedinečné židle 
v rámci tohoto konkrétního prostoru, ve smyslu jejich historicity a autentičnosti v rámci 
modlitebny, ovšem stále se jinak jedná o sériový výrobek, který by případně mohl být 
v případě poničení či ztráty znovu doplněn. Tyto samotné židle tedy nejsou součástí 
prohlášení za kulturní památku, jednoznačně je však ministerstvo vnímá jako nedílnou 
součást prostoru, s důrazem na jejich autenticitu a historickou provázanost s daným prostorem 
modlitebny, která by měla zůstat v této podobě v rámci modlitebny zachována a dále sloužit 
svému účelu.
Dnes deponovaný kvalitní dobový obraz a vyřezávaná oltářní architektura by samy 
o sobě na prohlášení za movitou kulturní památku neměly, ale jelikož jsou neodmyslitelnou 
autentickou součástí řešení původního liturgického prostoru modlitebny a spolu s kovanou 
křtitelnicí také odkazují na působení zdejší Evangelické církev augsburského vyznání, jsou 
jednoznačně významným historickým dokladem působení zdejší německy hovořící menšiny 
obyvatel Českých Budějovic v období 19. a 20. století. Dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, lze navíc za kulturní památku prohlásit soubor věcí 
nebo staveb, i když některé z nich samy o sobě nevykazují znaky kulturní památky podle
25
odstavce 1 tohoto zákona. Samotná kovaná křtitelnice pak z pohledu památkové péče navíc 
vykazuje také cenné uměleckořemeslného zpracování, které ještě více podporuje její hodnotu 
historickou.
Ministerstvo kultury dále konstatuje, že prohlášení oltářního obrazu s architekturou 
oltáře za kulturní památku navíc neznamená, že bude nutně vymáhána jeho prezentace 
v původním prostoru, což by kolidovalo se současným liturgickým pojetím modlitebny, 
ovšem bude kladen důraz na jeho zachování jako odkaz na původní bohoslužebný prostor 
z konce 19. století.
Prohlášení stavby modlitebny za kulturní památku je, vzhledem k výše popsaným 
cenným památkovým hodnotám, jednoznačně v souladu se společenským a veřejným zájem 
na uchování kulturního dědictví, který je tak stavěn nad zájmy soukromého vlastnictví a měl 
by být v zájmu samotné náboženské komunity.
Předmětná stavba modlitebny je jedním z cenných příkladů historismu v architektuře, 
jehož tvarosloví je inspirováno architektonickými prvky doby románské, raně renesanční 
(čelní průčelí stavby) a v interiéru i doby gotické (umělecky vyřezávané dveře, oltářní 
architektura), nebo secese (řezby a barevná úprava kůru). Eklektický charakter propojení 
a míšení dekorativních prvků zde ovšem není brán pejorativně. Také v odborné literatuře již 
dávno došlo k rehabilitaci tohoto názoru z období avantgard 20. století a umělecké a invenční 
kvality takovéhoto historizujícího pojetí byly v plné míře pochopeny a doceněny.
Pro tyto své jmenované hodnoty architektonické, umělecké, řemeslné, urbanistické 
a kultuměhistorické a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka soubor „bývalá 
modlitebna Evangelické církve augsburského vyznání“ (dnes modlitebna Českobratrské 
církve evangelické), k. ú. České Budějovice 3, obec České Budějovice, okres České 
Budějovice, Jihočeský kraj, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, věznění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci 
za kulturní památku. Dotčený soubor se skládá z pozemku pare. č. 3461, k. ú. České 
Budějovice 3, jehož součástí je stavba modlitebny č. p. 1306, a dále z části mobiliáře -  
jmenovitě se jedná o oltářní obraz s vyřezávanou architekturou oltáře a kovanou křtitelnici.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 
a § 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát
26
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích 
Magistrát města České Budějovice, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Jihočeského kraje, úsek státní památkové péče
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Deset identifikačních fotografií kulturní památky.
27
Příloha 1:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást výroku rozhodnutí 
č.j. MK 57122/2020 OPP ze dne 22. 9. 2020
Vyznačená KP zahrnuje:
pozemek st. pare. č. 3461, jehož 
součástí je stavba modlitebny 
č. p. 1306, včetně varhan 
a zvonu
oltářní obraz s vyřezávanou 
oltářní architekturou 
kovaná křtitelnice
28
Příloha 2:
Identifikační fotografie kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí č.j. MK 57122/2020 OPP ze dne 
22. 9. 2020
2. KP -  pohled na výzdobu uliční fasády modlitebny
29
3. řCP -  pohled na zdobený vstupní portál a vstupní dveře modlitebny
4. KP -  pohled na budovu modlitebny ze zahrady
30

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0569802.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

České Budějovice - České Budějovice 3, modlitebna Českobratrské církve evangelické č. p. 1306 (bývalá modlitebna Evangelické církve augsburského vyznání). Zaslání rozhodnutí o prohlášení za KP a sdělení o pokračování řízení.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

22279254 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Bezděková Marcela; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

29.07.2021

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 24513541

Bližší specifikace:

Název	modlitebna Českobratrské církve evangelické (bývalá modlitebna Evangelické církve augsburského vyznání)
Číslo ÚSKP	106703
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 24581109

Bližší specifikace:

Název	rozkladem napadené rozhodnutí o prohlášení za KP - oznámení o pokračování v řízení
Číslo	MK 50507/2021 OPP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	24513541 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1848045

Název objektu:

Část obce: České Budějovice 3

Č. dom.: č.p. 1306

Ulice: tř. 28. října

Č. or.: 28

Kat. území: České Budějovice 3

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

modlitebna Českobratrské církv… (právní stav 24513541)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 2033

Název lokality: České Budějovice

Reálný typ: město statutární

Kat. území: České Budějovice 1

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

Kraj: Jihočeský kraj

modlitebna Českobratrské církv… (právní stav 24513541)

Kód CZ: 31541

Název lokality: Pražské Předměstí

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: České Budějovice 3

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

Kraj: Jihočeský kraj

modlitebna Českobratrské církv… (právní stav 24513541)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 350

Název hist. regionu: České Budějovice

modlitebna Českobratrské církv… (právní stav 24513541)

Ke stažení Náhled Poslat žádost