Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

metodika dokumeNtace sakrálNí architektury 
(kostely a prostorové kaple)

NárodNí památkový ústav
územní odborné pracoviště v ústí nad Labem
odborné a metodické publikace, svazek 71
FilozoFická Fakulta
Univerzity Jana evangeListy pUrkyně 
v ústí Nad labem
Certifikovaná metodika
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury 
(kostely a prostorové kaple)
Vít Honys – Táňa Šimková – Lucie Radová – Hana Veselá
Ústí nad Labem 2015
Certifikovaná metodika
Osvědčení č. 50 Ministerstva kultury ČR, odboru výzkumu a vývoje, 
č. j. MK 59775/2015 OVV, Sp. Zn. MK-S 10086/2015 OVV, ze dne 6. 10. 
2015.
Metodika vznikla v rámci řešení grantového projektu Dokumentace, 
digitalizace a prezentace ohroženého kulturního dědictví v příhraniční oblasti 
severozápadních Čech, který je financován z prostředků aplikovaného 
výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kul-
tury České republiky. 
Identifikační kód projektu: DF12P01OVV009.
Metodika je určena pracovníkům odborných institucí, které se zabý-
vají ochranou kulturního dědictví, mezi tyto instituce patří především 
Ministerstvo kultury ČR, Národní památkový ústav a orgány státní 
památkové péče, dále vysoké a střední školy s akreditovanými obory 
zaměřené na dokumentaci památek a muzea a galerie výtvarných umění, 
podrobněji viz úvod metodiky. 
Metodika byla schválena odborem vědy a výzkumu Ministerstva kul-
tury. Ministerstvo doporučuje tuto metodiku pro využití při ochraně kul-
turního dědictví ČR. 
Oponenti:
doc. PhDr. Ivana Ebelová, CSc.
doc. PhDr. Pavel Vařeka, Ph.D.
 
© PhDr. Vít Honys, 2015; Mgr. Táňa Šimková, 2015; Mgr. Lucie Radová, 
2015; Mgr. Hana Veselá, 2015
© Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad 
Labem, 2015
ISBN: 978-80-85036-59-6
© Univerzita J. E. Purkyně, filozofická fakulta, 2015
ISBN: 978-80-7414-951-1 
5Obsah:
ÚVOD ..............................................................................................7
1. K OTáZCE SMySLU DOKUMENTACE
 OHROžENýCH KOSTELů A KAPLí ............................................9
2. VyMEZENí ZKOUMANéHO OKRUHU
SAKRáLNíCH STAVEB .......................................................................15
3. PříPRAVA DOKUMENTACE .....................................................19
4. NáLEZOVé SITUACE A METODy DOKUMENTACE ...............22
4. 1.  Exteriér ...................................................................................32
4. 1. 1. Exteriér – prostorové vztahy a urbanismus ................................32
4. 1. 2. Exteriér – kompoziční a hmotové řešení ....................................35
4. 1. 3. Exteriér – významné prvky a detaily .........................................37
4. 2.  Interiér ....................................................................................43
4. 2. 1. Interiér – dispoziční a komunikační schéma, jednotlivé prostory ...43
4. 2. 2. Interiér – významné prvky prostoru, jeho výzdoby a mobiliáře .....43
4. 2. 3. Interiér – podkroví a krovy ......................................................62
4. 2. 4 Interiéry věží (zvonic) a dalších prostorů areálu ..........................66
5. ZáVěR ........................................................................................71
6. SEZNAM LITERATURy (VýBěROVý) .......................................73
7. SEZNAM VyOBRAZENí .............................................................77
8. SEZNAM PříLOH ......................................................................80
9. PříLOHy ....................................................................................81
6metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
7úvod
Úvod
Jedním z problémů, který Národní památkový ústav – územní odborné 
pracoviště v Ústí nad Labem vnímá jako neblahý syndrom charakterizující 
památkový fond severozápadních Čech, je stav a postupující devastace 
chátrajících a většinou nevyužívaných sakrálních staveb. Jde o kostely, 
církevní sbory i prostorové kaple různých rozměrových i prostorových 
dimenzí. Mnohdy se tyto objekty nacházejí ve špatně dostupných lokali-
tách a povědomí o jejich existenci a stavu je minimální. Stejně tak mnohé 
dosud nejsou předmětem památkové ochrany a jejich případná záchrana 
je z mnoha ohledů, včetně např. neujasněnosti vlastnických vztahů, 
komplikovaná. Do seznamu ohrožených památek paradoxně přibývají 
i v současné době další nové objekty, u nichž se havarijní stav (nejčas-
těji stavu statiky) projeví v důsledku vnějších okolností, kterými mohou 
být klimatické extrémy, stav podloží či nešťastné úpravy bezprostředního 
okolí objektu ve vzdálenější minulosti – za jiné lze snad jmenovat zří-
cení průčelí s částí lodi cenného kostela sv. Matouše v Dobroměřicích 
u Loun před několika lety. Nemusí jít tedy jen o dědictví poměrů nedávné 
minulosti. Na druhé straně roste zájem obcí i veřejnosti o tyto památky 
a na jejich záchranu vznikají i občanská sdružení. Nadále bezprizorní 
nejčastěji zůstávají objekty nacházející se v opuštěných lokalitách.
O to více je za daných poměrů maximálně potřebná dokumentace 
a sumář dostupných informací o těchto objektech, kterým z tohoto 
hlediska nebyla v minulých desetiletích věnována pozornost. Jde 
i o povinnost morální, neboť stále nelze zapomínat, že právě oblast 
severozápadních Čech byla ve druhé polovině 20. století postižena 
z mnoha důvodů obecně známých největšími úbytky památkového fondu 
i potenciálu. Provádění této dokumentace je nutno realizovat operativně 
a na základě metodického návodu, odpovídajícího současným nárokům.
Odkaz na výzkumnou aktivitu a okruh uživatelů
Z výše uvedených důvodů Národní památkový ústav (dále jen NPÚ) – 
územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem zahrnulo do výzkumného 
projektu pod názvem: „Dokumentace, digitalizace a prezentace ohrože-
ného kulturního dědictví v příhraniční oblasti severozápadních Čech“ 
v rámci programu NAKI1 i zpracování metodiky doku mentace sakrál ních 
architektur. Byť částečně bylo možno využít již publi kované informace 
metodiky věnované operativnímu průzkumu a dokumentaci historických 
staveb, jde, jak bude dále naznačeno, o specifickou oblast památkového 
fondu vyžadující speciální znalosti a vnímání řady souvislostí, se kterými 
1 Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kul-
tury ČR 2012–2015.
8metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
se u profánních objektů nesetkáváme. Jejím cílem také bylo vyhotovit 
metodický materiál dostupný jak začínajícím památkářům – dokumen-
tátorům NPÚ, tak případným dalším zájemcům o tuto oborovou proble-
matiku s možností využití pro přípravu studentů ve studijních oborech 
zaměřených na tuto oblast.
Autoři jsou si současně vědomi, že prezentovaný text nemusí být 
zcela vyčerpávající, a proto uvítají případné připomínky a podněty, které 
by mohly danou tematiku doplnit a obohatit. 
9k otázce smysLU dokUmentace ohrožených kosteLů a kapLí
I. K otázce smyslu doKumentace ohrožených Kostelů 
a kaplí 
Sakrální architektura Evropy představuje nepřeberné bohatství 
v rámci fondu jak státem chráněných kulturních památek, tak dalšího 
památkového potenciálu a je i na území našeho státu stěžejním reprezen-
tantem kulturního dědictví národa. Je přitom dědictvím přinejmenším 
rovnocenným například s fondem veřejnosti přístupných hradů a zámků. 
Stav sakrální architektury je však současně jedním z alarmujících pro-
blémů našeho památkového fondu již po desítky let (nejde přitom o spe-
cifikum pouze naše, nýbrž i řady dalších evropských zemí). Na jeho stavu 
v českých zemích se podepsalo několik faktorů. Především to bylo zane-
dbání údržby řádově od poloviny 20. století do roku 1989, kdy dohled 
nad církvemi a jejich financováním převzal stát reprezentovaný státním 
úřadem pro věci církevní s krajskými a okresními církevními tajemníky 
a podpora údržby a obnovy církevních památek se tak stala z politických 
důvodů značně omezenou, resp. nevítanou.2 Dále to byl, zejména v pří-
hraničních oblastech, odsun původního německy hovořícího obyvatel-
stva a rychlá migrace následovných přistěhovalců, což vedlo k přerušení 
historického povědomí, poklesu religiozity a postupně i k zániku litur-
gické funkce a postupné devastaci těchto objektů. V některých oblastech 
bylo této skutečnosti ze strany tehdejších orgánů státní moci zneužito 
k demolici desítek kostelů a kaplí.3 Další početné ztráty nejen sakrální 
architektury přinesla i likvidace řady celých obcí v důsledku povrchové 
těžby uhlí či výstavby přehradních nádrží. Přes početné ztráty mnohdy 
velmi hodnotných, tou dobou ještě nedostatečně doceňovaných sakrál-
ních architektur zejména z období baroka a pozdějších slohových období 
zůstalo dochováno ještě stále mnohé, ovšem většinou v kritickém stavu. 
Bohužel situace se příliš nezlepšila ani po roce 1989. Syndrom opuště-
ných a chátrajících kostelů, typický původně pro pohraniční sudetské 
oblasti, kde se v posledních dvou desetiletích přece jen podařilo část 
2 V rámci objektivity nutno dodat, že již v období po první světové válce se v důsledku 
poměrně razantní pozemkové reformy výrazně omezily možnosti finanční podpory údržby 
kostelů a kaplí zejména prostřednictvím šlechtických patronátů; většina základní údržby 
či obnov byla prováděna z příspěvků věřících, jen ve výjimečných případech bylo využito 
státních subvencí. Během okupace došlo k úmyslnému zničení řady židovských synagog, 
údržba dalších křesťanských památek utrpěla nařízeným zákazem stavebních oprav, bez-
prostředně po ukončení II. světové války začaly chátrat opuštěné kostely v pohraničních 
oblastech dosud osídlených německy hovořícím obyvatelstvem. K problematice péče 
o sakrální památky v období od druhé světové války do roku 1958 blíže viz: Kristina UHLÍ
KOVÁ, Ochrana sakrálních památek v českých zemích v letech 1945–1958, in: Zprávy památ-
kové péče 65, 2005/4, s. 335–339. 
3 Blíže viz např. Zničené kostely severních Čech 1945–1989, katalog výstavy občanského 
sdružení pro obnovu památek Úštěcka 2011 (bez místa vydání). 
10
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
kostelů zachránit, se totiž začal výrazně rozšiřovat do původně země-
dělských oblastí směrem ke středu Čech (např. Lounsko, Žatecko, 
Rakovnicko), patrně v souvislosti s generační výměnou obyvatelstva, 
vylidňováním části vesnic, a tím i úbytkem živé religiozity. Kdysi hustá síť 
římskokatolických farností se počala postupně redukovat, jejich centra 
se přesunula do měst a s rostoucími obvody správ takto redukovaného 
počtu farností počet venkovských liturgicky nevyužívaných chátrajících 
kostelů a kaplí logicky vzrůstal.4 K pozitivním jevům posledních let však 
patří probouzející se zájem o sakrální památky, většinou kaple, případně 
i opuštěné kostely ze strany obecních úřadů a vznikajících občanských 
sdružení zaměřených na záchranu kulturního dědictví. Tyto iniciativy 
projevují také zájem o dostupný dokumentační materiál. Lze tedy říci, že 
se nalézáme v době, která vybízí k urychlenému podchycení chátrajících 
hodnot těchto objektů, a to nejen z důvodů ryze dokumentačních pro 
potřeby institucionální státní památkové péče, ale s možností využití pro 
formující se záchranné aktivity obcí a občanských sdružení.
Problém nevyžívaných, ohrožených či v torzálním stavu dochova-
ných sakrálních architektur je dnes fenoménem většiny evropských zemí 
západní a střední Evropy.5 Přestože Česká republika patří k zemím, kde 
tento jev v průběhu let výrazně narůstá, byl teoreticky a metodicky řešen 
většinou pouze v určitém segmentu problematiky; pro oblast severozá-
padních Čech ve spojitosti s možnostmi alternativního využití liturgicky 
„mrtvých“ sakrálních staveb, v posledních letech na různých úrovních 
v celostátním měřítku.6 V období posledního půlstoletí byly na různé 
úrovni provedeny stavebně historické či operativní průzkumy pouze 
4 V některých oblastech severních Čech, např. na Lounsku, Žatecku či Litoměřicku není 
výjimkou, spadáli pod správu jedné římskokatolické farnosti více než dvacet kostelů. 
K tomu nutno připočítat i některé kaple, byť většina z nich spadá pod správu obecních 
úřadů.
5 V mezinárodním měřítku jsou tomuto fenoménu věnovány i mezinárodní dokumenty 
především Charta o novém využití starých církevních staveb z r. 1987, Zpráva s Rezolucí Rady 
Evropy o nadbytečných sakrálních stavbách z r. 1989; blíže viz: Redundant Religious Buildings, 
Strasbourg 1989. Podrobněji k této problematice Eliška NEJEZCHLEBOVÁ, Alternativní 
využití jako možnost záchrany ohrožených kostelů a kaplí. Nová využití pro staré kostely, sborník 
z konference konané v Teplicích 23.–26. 10. 1997 (P. Hrubý tech. red.), Ústí nad Labem 
2002, s. 85–150. Výjimkou jsou země s tradičně vysokou religiozitou, avšak i v nich nara-
zíme na lokální oblasti s podobnými problémy (Itálie, oblast Kladska a částečně i Slezska 
v dnešním Polsku), v ortodoxních oblastech střední a východní Evropy (Ukrajina, Rusko) je 
naopak doslova „hlad“ po budování nových sakrálních objektů, obvykle v tradičním stylu 
revokujícím kontinuitu ortodoxních církví. 
6 V historické retrospektivě je nutno zmínit nedokončenou řadu soupisů památek umě-
leckých a historických, která však do regionu severozápadních Čech zasáhla jen okra-
jově, dále některé realizované stavebně historické průzkumy, zaměřené ovšem především 
na objekty určené k demolici (např. na teritoriu historického jádra Mostu) či zcela ojedinělé 
odborné studie a články. Přehled vyhodnocení aktuálního stavebního stavu ohrožených 
kostelů vč. základních konstrukčních prvků 2. pol. 80. let 20. století přinesl Miloš SLÁDEK, 
Značně zchátralé a zbořené kostely v Čechách, Bibliotheca Strahoviensis 2, 1996, s. 201–225. 
11
k otázce smysLU dokUmentace ohrožených kosteLů a kapLí
u vybraného okruhu uměleckohistoricky nejvýznamnějších sak rálních 
staveb některých oblastí podle jejich ohroženosti či konkrétního bada-
telského zájmu odborníků; v některých případech to byly jen archivní 
rešerše či podobné neúplné elaboráty. Doba před rokem 1989 systema-
tické dokumentaci kostelů a kaplí příliš nepřála – zejména v pohranič-
ních oblastech se v torzální architektury proměnilo, či zcela zaniklo bez 
detailnější dokumentace velké množství sakrálních objektů. V následu-
jícím období bylo možno zaznamenat snahy tento dluh částečně spla-
tit, a to jak pracovníky tehdejších památkových ústavů ve spolupráci 
s externími specialisty (např. výzkumný úkol tehdejšího SÚPP pod vede-
ním J. SOMMERA: Výzkum venkovských kostelů v Čechách v letech 
1995–2001), tak i na úrovni zejména uměnovědně zaměřených studijních 
oborů vysokých škol. Zveřejněné výsledky (výstupy z průzkumů, odborné 
studie), někdy v různém stadiu rozpracovanosti, mnohdy přinesly zcela 
zásadní nová zjištění pro poznání vývoje sakrální architektury nejen 
v regionálním měřítku.7 Tato skutečnost ke zvýšení intenzity dokumen-
tační činnosti zejména v donedávna opomíjených oblastech příhraničí 
severozápadních Čech přímo vybízí. Přesto se v těchto oblastech s vyso-
kým počtem ohrožených sakrálních architektur stále nalézá vysoký podíl 
těch, které nikdy nebyly detailně zdokumentovány. K tomu je třeba 
dodat, že dodnes na rozdíl od obecných metodických zásad dokumen-
tace zejména profánních architektonických památek obecně nebyl dosud 
formulován žádný metodický materiál, který by tuto poměrně kompli-
kovanou problematiku řešil specificky. Sakrální objekty ovšem na rozdíl 
od profánních vedle zcela odlišného poslání svá specifika mají, počínaje 
půdorysnou dispozicí přes vnitřní členění až po značně odlišný charak-
ter vnitřního vybavení a výzdoby. Předkládaný materiál, byť se zaměřuje 
na dokumentaci sakrálních architektur obecně, bere v potaz skutečnost, 
že nejvíce opomíjeny jsou právě vážně ohrožené sakrální architektury 
minimálně či zcela nevyužívané, v odlehlejších lokalitách apod. a zamě-
řuje se v rozhodující míře právě na problémy dokumentace těchto dosud 
stále početných staveb. Tyto torzální či opuštěné architektury sakrálních 
staveb jsou specifické na rozdíl např. od zřícenin hradů či jiných profán-
ních torzálních staveb mimo jiné i proto, že obvykle jako náladově půso-
bící zříceniny či ruiny vnímány nejsou (předpokládá se u nich potenciální 
7 Např. Zdeňka MICHALOVÁ, Konstrukce krovu severní věže poutního kostela Narození 
Panny Marie ve Vranově u Brna, Průzkumy památek 2012/I, s. 116–125; některé další 
články včetně konceptů připravované metodiky některých architektonických detailů viz 
též: Průzkumy památek 2012/II. Okruh otázek různých segmentů problematiky stavebně 
historického průzkumu, byť jen s okrajovým zaměřením na sakrální stavby popularizuje 
publikace Zkoumání historických staveb (Vladimír RAZÍM, Petr MACEK, edd.), Praha 2011.
12
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
možnost restituce původního stavu).8 Vnímání sakrálních architektur 
a jejich výzdoby je mnohoúrovňové – od sledování architektonické kon-
cepce ve všech souvislostech přes variabilitu konstrukčních a technic-
kých řešení, umělecké a uměleckořemeslné prvky výzdoby a jejich přínos 
k dějinám umění až po souvislosti s dějinami hmotné a duchovní kul-
tury (liturgická funkce) a hodnoty hudebně akustické. Z toho vyplývá, 
že i dokumentace zejména ohrožené sakrální památky tedy má svá spe-
cifika – snaží se především urychleně podchytit maximální možné množ-
ství informací a nálezových situací v naznačené šíři, které mohou klást 
u objektu v torzálním stavu řadu otázek ohledně jejich interpretace. Ta 
bývá aktuální zejména v případě, že bude uvažováno o alespoň částečné 
restituci ohrožené či torzální stavby do původního stavu. 
Na rozdíl od profánních architektur byla primární funkcí těchto 
objektů samozřejmě funkce náboženská – liturgická (u prostorových 
kaplí obvykle praktikovaná jen příležitostně).9 Této funkci se podřizo-
valo i provedení a charakter vnitřní výzdoby, představující mnohdy to 
nejkvalitnější, co možnosti daného regionu umožňovaly a často s vel-
korysou podporou patrona. V průběhu dalšího vývoje však v někte-
rých případech, zejména od 18. století, tyto objekty nesměle získávaly 
funkce další. Především u prostorových kaplí, ale i některých kostelů 
mimo intravilán obce se uplatnila např. funkce orientační (poloha při 
rozcestí, cestách, návrších), v některých případech se tyto kaple staly 
i významným orientačním či vyhlídkovým bodem (stejně jako věže či 
průčelí urbanisticky či krajinně exponovaných kostelů), případně také 
indikátory historické cestní sítě. S touto funkcí je spojena i funkce 
nazývaná v současné literatuře enviromentální ve spojení s úpravou 
okolního přírodního prostředí skupinou stromů vysazených při zří-
zení či významné obnově prostorové kaple či menšího kostela. Od ní se 
odvíjí funkce nazývaná „moderně estetickou“, která se počíná formovat 
v lidském povědomí již od doby romantismu a jejíž význam můžeme 
v podmínkách regionu postiženého rozsáhlými krajinnými devastacemi 
i ztrátou historického povědomí považovat zejména v současné gene-
raci za velmi výrazně vnímanou, někdy téměř dominantní. Nakonec 
nelze opomenout význam výpovědních hodnot sakrálních architektur 
jako pramenného zdroje poznání o stavebním, uměleckém, ale i spiri-
tuálním vývoji nejen objektu vlastního, ale i vnímání objektu v jeho šir-
ších souvislostech.
8 Jiří VARHANÍK, K památkové ochraně zřícenin, in: Zříceniny historických staveb a jejich 
obnova, Praha 1998, s. 37. K problematice zničených či torzálních sakrálních staveb dále 
Luděk KRČMÁŘ, Zdeněk PROCHÁZKA, Jan SOUKUP, Zničené kostely, Domažlice 2004 
a pro přehled webové stránky M. Valenčíka www.znicene.kostely.cz.
9 K funkcím drobné sakrální architektury viz např. Jindřich NUSEK – Jan SVOBODA 
a kol., Příběh kapliček – drobné sakrální objekty na Podblanicku, Vlašim 2001, s. 54–58.
13
k otázce smysLU dokUmentace ohrožených kosteLů a kapLí
Důležitým specifikem křesťanských sakrálních architektur je jejich 
duchovní obsah, který je dán aktem svěcení (konsekrace) či žehnání (bene-
dikace) a jímž se prostor stává posvátným místem. U kostelů užívaných 
katolickou církví tato skutečnost může být smazána pouze zbořením pod-
statné části stavby či rozhodnutím místního ordináře (což je výjimečné 
a platí převážně pro torzální části profanované architektury z období 
např. josefínských reforem, na rozdíl od chátrajících sakrálních staveb 
období po II. světové válce), nikoliv např. znesvěcením. Tento duchovní 
rozměr je nutné respektovat a považovat jej za součást autentických 
památkových hodnot. Pokud není možno navrátit objekt výhradně jeho 
původní liturgické funkci, je u zachovalejších objektů nutné respektovat 
využití, které není s tímto prvotním posláním v rozporu a umožňuje pří-
padný návrat k této funkci v budoucnu. Složitější bývá situace u objektů již 
výrazněji narušených, s torzálním stavem dochování výzdoby a vnitřního 
vybavení, resp. u objektů i architektonicky dochovaných v torzu. S respek-
tem k výše naznačenému se odvíjí i možnost potenciální nezbytně nutné 
rehabilitace a využití takovýchto architektur v budoucnu. Tyto možnosti 
lze přibližně charakterizovat následovně: 
1. stabilizace ohrožené torzální architektury v nejnutnějším rozsahu 
(obvodové zdivo), ponechání náladového působení jen s průběžnou nej-
nutnější nenáročnou údržbou s možností příležitostných bohoslužeb 
či alternativních kulturních akcí „pod širým nebem“, někdy kombino-
vané s jednoduchým účelovým zastřešením.
2. částečná rehabilitace historické architektury v nejnutnějším rozsahu 
po stavební stránce se zakonzervováním torz interiérových prvků výzdoby.
3. celková rehabilitace historické architektury včetně interiérové 
výzdoby a v částečné či úplné míře i vybavení.
4. dílčí rehabilitace torzální historické architektury se zapo
jením novodobých prvků a s novodobou úpravou interiéru.
Kromě toho nejsou v současné době výjimkou situace, kdy relikty 
architektury jsou ponechány svému osudu a postupnému samovolnému 
zániku. Před volbou z možných alternativ je nutné předem provést důsled-
nou dokumentaci nejen hmotných součástí architektury a její výzdoby 
(v podstatě při každé rozsáhlejší obnově hrozí riziko ztrát části jejich 
výpovědních hodnot a naopak adekvátní reflexe získaných poznatků 
přispívá v průběhu procesu obnovy k rehabilitaci jejích památkových 
hodnot), ale i podchycení podstatných souvislostí z historie i souvislostí 
duchovního obsahu vztahujících se ke konkrétní stavbě (místní kultovní 
tradice, zvyklosti, její odrazy v architektuře i výzdobě stavby atd.). Nelze 
tedy na stavby tohoto druhu nahlížet jako na pouhé nositele výpovědních 
hodnot, ale také jako na objekty s jistým spirituálním obsahem umož-
ňující využít tento duchovní potenciál také jako námět k vhodné formě 
oživení objektu. 
14
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
V současné době se oprávněně zdůrazňuje vedle náročného 
a mnohdy problematicky realizovatelného (časové a finanční důvody) 
standardního stavebně historického průzkumu význam operativního 
průzkumu a dokumentace (dále OPD). Je ovšem nutné při limitované 
personální kapacitě odborných organizací státní památkové péče vzít 
v úvahu, že i při systematickém postupu je možné jej při respektování 
aktuálních odborně metodických nároků realizovat pouze u selektiv-
ního výběru staveb, navíc obvykle pouze v rámci segmentu objektů 
památkově chráněných. Přesto provedení alespoň kompletní detailní 
fotodokumentace, popisu a charakteristiky stavebních závad všech 
minimálně nějakým způsobem ohrožených a chátrajících staveb je velmi 
žádoucím cílem, který může pozvolna zanikající informace v časově 
dostupném limitu zachovat s možným využitím pro budoucnost. Toto 
konstatování by nemělo být chápáno jako rezignující vůči požadavkům 
na provádění OPD, nýbrž jako alternativa jakéhosi dokumentačního 
minima ve vztahu k plošné hustotě těchto památek a současně reálným 
personálním a časovým možnostem odborných pracovníků příslušných 
územních odborných pracovišť NPÚ a dalších zainteresovaných sub-
jektů. Výhodou tohoto dokumentačního minima by však mohla být 
snadná kompatibilita se stávajícím metainformačním systémem užíva-
ným v rámci dokumentační činnosti NPÚ a tím i větší operativnost vyu-
žití v rámci jeho pracovní náplně. 
15
vymezeNí zkoumaNého okruhu sakrálNích staveb
Obr. 1. Zahořany u Litoměřic, kostel Nejsvětější Trojice, pohled od severu na areál kos-
tela se zvonicí a hřbitovní kaplí; celý areál umístěný na pohledově exponovaném návrší 
obklopuje zděná hřbitovní zeď. Foto: Táňa Nejezchlebová, 2012.
2. vymezení zkoumaného okruhu sakrálních staveb
Zaměření tohoto textu se soustředí na dvě základní skupiny prostoro-
vých sakrálních architektur bez ohledu na skutečnost, zda jsou, či nejsou 
prohlášeny za státem chráněnou kulturní památku. Jsou jimi kostely 
bez rozdílu konfese, resp. liturgické prostory církevních sborů a syna-
gogy, prostorové kaple, případně jejich relikty vč. např. jejich pozůstatků 
v rámci areálu (např. zvonice). Za základní kritérium zde byl zvolen uza-
vřený vnitřní prostor umožňující sloužení liturgického obřadu, jde tedy 
o prostory s vnitřní plochou více než 1 m hloubky a šířky (nikoliv tedy 
výklenkové kaple s nikou apod.), případně jejich soubory (obr. 1), napří-
klad areály poutních kostelů a kaplí. Příkladem může být poutní kostel 
se samostatně stojící studánkovou kaplí a zvonicí opodál apod. Za sou-
část areálu jsou samozřejmě považovány i obvodové hřbitovní zdi, már-
nice aj. Z hlediska dochovalosti nepovažujeme za rozhodující převažující 
míru zachování, nicméně u skutečně torzálních architektur považujeme 
za důležité kritérium pro zařazení do této skupiny dochování alespoň 
reliktů obvodového zdiva viditelně nad úroveň terénu do výšky umož-
ňující rozeznání vstupních, resp. okenních otvorů a dalších základních 
16
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
výpovědních znaků o architektonické dispozici (obr. 2). Nejsou sem tedy 
zařazeny objekty, z nichž zbyly pouze relikty základů dochované přibližně 
v úrovni či pod úrovní terénu doprovázené rozptylem torz těžko identi-
fikovatelných fragmentů ostění a zdiva, například po demolici sakrální 
stavby. V případě areálu musí splňovat tyto podmínky alespoň jedna 
z dochovaných staveb. V rámci reálné terénní praxe je pochopitelné, že 
při stanovení výběru sakrálních staveb určených k dokumentaci je nutné 
dát přednost sakrálním architekturám ohroženým, kdy jde o ohrožení 
jak bezprostřední existence objektu, tak významného segmentu jeho 
hodnot s absencí nezbytné péče a údržby. Je třeba zdůraznit, že i když 
v naprosté většině jde o liturgicky nevyužívané a léta zanedbané objekty, 
v ojedinělých případech jsou tyto objekty na první pohled relativně 
zachovalé v celistvosti, ale velmi vážně ohrožené staticky. Oproti tomu 
nemá samozřejmě význam upřednostňovat při dokumentaci např. prů-
běžně udržované a stabilizované objekty v torzálním stavu dochování 
obvodového zdiva.
Metodický text vychází z praktických zkušeností nabytých při doku-
mentování sakrálních objektů na teritoriu Ústeckého kraje. Ten je 
Obr. 2. Šluknov – Království, Kaple žaláře Krista, pohled od východu, v čelní západní 
straně je patrný relikt oválného okenního otvoru s koutovými výběhy po nasazení klenby. 
Foto: Táňa Nejezchlebová, 2012.
17
vymezeNí zkoumaNého okruhu sakrálNích staveb
vysokým zastoupením nejrůznějších forem chátrajících sakrálních 
architektur, bohatstvím variability provedení i poměrně nízkým pro-
centem zastoupení jejich památkové ochrany včetně rozsáhlých rezerv 
v jejich dokumentaci pro tyto účely dobrým modelovým příkladem.
Většina dosavadní domácí literatury věnovaná dokumentaci sakrál-
ních objektů (nikoliv výhradně torzálních) se donedávna obvykle ori-
entovala podle badatelského zaměření jen na určitý historický segment 
vývoje objektu (např. románské či gotické prvky), čemuž bývala zpra-
vidla uzpůsobena i struktura katalogového hesla, např: patrocinium, 
poloha a základní charakteristika památky, nejstarší písemné doklady a sta-
tus, patronát, stavební vývoj na základě písemných pramenů a rozboru stavby 
(vč. základních údajů o proměnách vybavení), prvky středověké architektury, 
kresby půdorysu, nálezových situací, profilů.10 Komplexnější zpracování bývá 
většinou výsadou ojedinělých průzkumových elaborátů, jejichž některé 
výstupy, přínosné metodicky i obsahově, bývají v různé formě v posled-
ních letech rovněž publikovány. Z hlediska alespoň metodického přístupu 
zasluhují srovnání některé zahraniční monografické práce, které však 
obvykle vznikly v souvislosti s náročnou komplexní obnovou objektu; 
navíc zpravidla nešlo o vysoce ohrožené a v různé míře devastované 
objekty srovnatelné se situací v našich pohraničních oblastech.11 V sou-
sedících německy hovořících zemích je metodika dokumentace sakrál-
ních staveb v publikovaných příručkách obvykle zahrnuta pod všeobecné 
zásady dokumentace stavebních památek. Jako příklad lze uvést příručku 
zpracovanou referátem stavebních průzkumů braniborského zemského 
památkového úřadu a zemského archeologického muzea: Anforderungen 
an eine Bestandsdokumentation in der Baudenkmapflege. Arbeitsmaterialien 
zur Denkmaplflege in Brandenburg Nr. 1, Wünsdorf 2002. Zde  jsou 
vymezeny základní metodické principy pro dokumentaci stavebních 
památek a struktura dokumentačního elaborátu, tj.  identifikační údaje 
o památce, specifikace starší plánové dokumentace včetně měřítka, sou-
středění dostupné fotodokumentace a dalších podkladů (restaurátorské 
průzkumy, zprávy) pojednání o významu kresebné (půdorys, řez), foto-
grafické a písemné dokumentace, postup zanášení do tzv. raumbuchu 
a kompletace závěrečné zprávy. V nepočetné průvodní ilustrativní foto-
grafické a kresebné příloze v podstatě žádná sakrální stavba zastoupena 
není.
Obšírnější publikace Handreichung zur Bestandsuntersuchung und 
Dokumentation, Halle 2010  je koncepčně pojata obdobně, ale jednot livé 
10 Z nejnovější literatury viz např: Karel KIBIC ml., Vojtěch VANĚK, Středověká sakrální 
architektura na Čáslavsku, Praha 2010; Karel KIBIC ml., Vojtěch VANĚK, Středověká venkov-
ská sakrální architektura na Kutnohorsku, Praha 2012. Menší články a studie možno nalézt 
především v periodiku Průzkumy památek či Zprávy památkové péče. 
11 Např: Die Stadtkirche St. Marien zu Pirna (hrsg. v. Albrecht Sturm), Pirna 2005.
18
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
metody dokumentace popisuje důkladněji. Bere v úvahu šíři dochova-
ného architektonického dědictví obecně a soustřeďuje se na nároč-
nější formy kresebné, plánové a specielní dokumentace blízké rozsahu 
našich stavebně historických průzkumů vč. rešerše dostupných archiv-
ních a dokumentačních materiálů. Pojednává také o nejnovějších 
dokumentačních metodách (3D scanner). Podstatně podrobněji je zde 
rozebrána  metoda raumbuchu (dnes akceptovaná i v české dokumen-
tační praxi)  a dokonce jsou zde speciální kapitoly věnovány dokumen-
taci industriální architektury, památek zahradního umění či specifikům 
dokumentace stavby před zbořením. Sakrální architektura je zde však 
zastoupena jen na několika málo příkladech v souvislosti s kresebnou 
dokumentací  či analýzou stavebně historického vývoje (průčelí dómu 
v Halberstadtu, areál konventu Jerichow), navíc nikoliv typických 
pro české poměry; zaměření na profánní architektury – např. měst-
ské domy, resp. středověkou architekturu je zde tedy rovněž více než 
zřejmé. Ze sousedního Slovenska a Rakouska takto specializovaná pub-
likovaná metodika známa není. 
Předkládaný text je tedy svým zacílením výhradně na architekturu 
sakrální se zaměřením na nálezové situace v prostředí Čech a soustředě-
ním se na snadno dostupné formy dokumentace bez mimořádně náklad-
ného vybavení v co největším plošném rozsahu nepochybně přínosný. 
Oproti domácí obecně orientované metodice Operativní průzkum a doku-
mentace historických staveb z r. 2005 je tato metodika vedle minimalizace 
kresebné dokumentace a preference co nejširší digitální fotodokumen-
tace a přehledného popisu vč. charakteristiky stavebního stavu zamě-
řena výhradně na specifika sakrálních staveb a jejich nálezových situací. 
Nepředpokládá vyhotovování složitější výkresové a měřické dokumen-
tace před zahájením či v průběhu stavebních prací, nýbrž využití pro 
dokumentaci co nejširšího okruhu sakrálních objektů a s ohledem 
na snadnou archivaci v digitální podobě umožňuje průběžnou aktuali-
zaci a doplňování v průběhu toku času s možností doplnění dle aktuální 
potřeby do podoby blízké OPD.
   
19
příprava dokUmentace
3. PříPrava doKumentace 
 S ohledem na samovolnou destrukci chátrající stavby se předpokládá 
dokumentace v rozsahu blízkém nárokům na OPD. Cílem je nejen pod-
chytit informace a nálezy postupně zanikající, ale současně upozornit 
na důležité vypovídací prvky a skutečnosti, které by měly být zohledněny 
a využity při přípravě záchrany a obnovy objektu. Ve své podstatě jde 
o podchycení momentální nálezové situace. Nejedná se v žádném případě 
o náhradu OPD (zejména zde nedochází k vytváření výkresové a měřické 
dokumentace, vyjma náčrtku půdorysu a výstupního elaborátu v inten-
cích metodicky doporučené struktury), nicméně je třeba počítat s tím, že 
může být následně využita svou fotodokumentační a popisnou částí pro 
tento účel, případně s delším časovým odstupem jako důležitý pracovní 
zdroj informací. Proto je třeba k dokumentaci přistupovat zodpovědně. 
Účelem dokumentace a popisu není interpretace získaných údajů (vyjma 
skutečností prokazatelně zřejmých), zejména ne tam, kde si nejsme jistí 
s určením. 
 Je vhodné, aby zpracovatelé dokumentace byli náležitě odborně při-
praveni. Vedle pracovníků odborných organizací státní památkové péče 
to mohou být i další poučené osoby (např. studenti vysokoškolských 
oborů příslušného zaměření) se základními zkušenostmi s touto prací. 
Přitom nejde jen o potřebné teoretické vybavení, ale především o prak-
tické zkušenosti s ovládáním digitálního fotoaparátu pro dokumentační 
účely (ve většině sakrálních objektů je nutno provádět fotodokumen-
taci ve velmi komplikovaných světelných podmínkách). Podle potřeby 
je také třeba s dostatečným předstihem dohodnout s příslušným správ-
cem objektu umožnění vstupu (pokud objekt není nezajištěn a volně 
přístupný). Při současných velkých spádových okruzích farností s množ-
stvím sakrálních objektů je třeba počítat s velkou předběžnou časovou 
tolerancí. U objektů ve vlastnictví obcí je třeba vyrozumět příslušný 
obecní úřad, u památkových objektů raději i v případě, že je objekt neza-
jištěný. Náhlé zjištění okolních obyvatel, že se v objektu pohybuje(í) 
neznámá(é) osoba(y), může vést za současné situace (vykrádání sakrál-
ních objektů) k podezření na nekalé živly a možné nepříjemnosti a nedo-
rozumění ohledně důvěry. Kromě toho může u odlehlejších objektů 
tohoto druhu docházet i k příležitostnému shromažďování společensky 
problematických osob (riziko agresivních výpadů, sezónní obývání bez-
domovci apod.). U torzálních architektur zarostlých vegetací je třeba zvá-
žit i volbu vhodného období, kdy je stavba vegetací co nejméně zastíněna 
(časné jaro či pokročilý podzim, kdy je ovšem nevýhodou menší počet 
klimaticky i světelně příznivých dnů).
Před prováděním terénní dokumentace je nutné seznámit se s dosa-
vadním stavem poznání historie objektu, obdobně jako při provádění 
20
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
OPD. Jde jak o publikované práce, tak i nepublikované evidenční materi-
ály, průzkumové elaboráty, plánovou dokumentaci a fotodokumentaci či 
historickou ikonografii (některé z nich vedle archivů NPÚ je možno obje-
vit i ve fondech jiných institucí, např. muzeí, obecních úřadů, orgánů 
státní správy apod.). V mnoha případech (např. prostorových kaplí, 
kostelů z hlediska dějin umění a architektury považovaných do nedávna 
za nepříliš zajímavé apod.) však tyto materiály budou velmi sporé a jejich 
hodnota problematická – někdy bude nutno nedostatek informací dopl-
ňovat podle možností často až následně archivním průzkumem zavr-
šeným rešerší. Typickým případem může být např. absence poznatků 
o patrociniu zchátralé venkovské kaple v příhraničí, kdy se potenciální 
archivní prameny nedochovaly a mnohdy nepomohou ani vzpomínky 
nejstarších lokálních pamětníků. Podle možností je vhodné pro zpra-
cování archivní rešerše zapojit spolupracovníka znalého práce s archiv-
ními fondy a písemnými prameny, neboť ne každý dokumentátor je pro 
tuto činnost odborně vybaven historickým, archivním a paleografickým 
školením.12 Na rozdíl od OPD je však dokumentace prováděna zpravidla 
na objektu, na kterém není zahajována rekonstrukční stavební činnost, 
nicméně stav objektu a jeho rychle se prohlubující chátrání často vyža-
dují při prováděné dokumentaci pohotové zohlednění konkrétní situace. 
Stále je třeba mít na paměti, že předmětem musí být soustředění souhrn-
ných informací o dokumentovaném objektu.
Pracovní pomůcky
K terénní dokumentaci je třeba se vybavit náležitým oblečením 
a obuví. Je třeba počítat se znečištěním, prolézáním hustou vegetací, 
kterou bývá řada objektů zarostlých, s rizikem bodnutí hmyzem (klíš-
ťata, vosy). Přitom je třeba dodržovat zásady bezpečnosti práce a elimi-
novat možná zranění a úrazy, podle potřeby užívat ochranné pracovní 
pomůcky (obuv s protiskluzovou a dostatečně silnou podrážkou, v pří-
padě vstupu na konstrukční prvky či do prostorů s výrazněji narušeným 
stavem stropních konstrukcí přilbu, vhodné jsou i ochranné rukavice – 
např. při kontaktu s povrchy silně znečištěnými či jinak problematickými) 
a zejména ve stavebně ohrožených objektech nevstupovat na konstrukce 
ohrožené a nestabilní. V případě instalace lešení, provádění stavebních 
12 Nejdůležitějšími pramennými zdroji bývají fondy příslušných farních úřadů uložené 
ve státních okresních archivech, někdy i městské či obecní archivy uložené tamtéž, pří-
padně fondy klášterních archivů deponované obvykle v územně příslušných státních 
oblastních archivech. Dále pak patronátní archivy uložené rovněž ve státních oblastních 
archivech, pro mladší období i archivy stavebních úřadů, případně státní správy. Nelze 
opomíjet i spisové a dokumentační fondy územně příslušných muzeí, orgánů a organizací 
státní památkové péče, včetně SHP prováděných SÚRPMO uložených v Národním archivu 
apod. Bližší informace o archivních fondech viz webové stránky: www. cesarch.cz a http://
www.mvcr.cz/clanek/archivnifondyasbirkyvceskerepublice.aspx. 
21
příprava dokUmentace
prací na objektu apod. dodržovat pokyny vedení stavby, nevstupovat na 
nedostatečně zabezpečená vyšší patra lešení a zejména nepřeceňovat své 
vlastní schopnosti.  Nedodržování těchto zásad může končit tragicky. 
Nedostatečnou dostupnost určitých partií či detailů lze mnohdy vyřešit 
alespoň orientačním snímkem z potřebné vzdálenosti.
Nezbytnou součástí vybavení je kvalitní digitální fotoaparát pro foto-
dokumentaci, pokud možno s kvalitním objektivem. Zvláště pro interiéry 
je nezbytnou součástí vybavení kvalitní stativ. Fotografování s elektro-
nickým vestavěným bleskem je vhodné využívat s ohledem na jeho nežá-
doucí vedlejší efekty jen v nezbytně nutných případech (záběry na větší 
vzdálenosti v temném interiéru); pro zmírnění vedlejších efektů se v praxi 
osvědčilo odstínění vestavěného blesku či rozptýlení záblesku odraznou 
deskou nebo změkčující předsádkou. 
Další nezbytnou součástí vybavení jsou desky s poznámkovými papíry 
a psacími potřebami. Pro rychlý záznam o aktuálním stavebním stavu 
objektu se osvědčila předem připravená a vytištěná tabulka obsahující 
kolonky věnované stavu statiky, odvodnění, úrovni zavlhčení a zasolení 
a dále sledující v exteriéru i interiéru stav nejvýznamnějších stavebních 
prvků (střechy, omítky, zdivo, klenby, stropy, krovy apod. – viz další text 
a příloha). Další důležitou součástí vybavení je příruční svítilna, dosta-
tečně dlouhé (alespoň 10 m) svinovací měřící pásmo, případně laserové 
měřidlo, které usnadní především stanovení výškových měr. Pro některé 
fotografické záběry detailů je vhodné i měřítko s výraznou stupnicí 
či skládací metr. V případě vyšších či rozměrnějších objektů přijde vhod 
pro sledování vzdálenějších detailů také dalekohled.
Písemné záznamy nezapomeneme identifikovat názvem, lokalizací 
objektu a datem, což oceníme při delším časovém odstupu od zpraco-
vání. Někdy přijde vhod i GPS pro identifikaci nebo přesnou lokalizaci 
daného objektu (jde zejména o odlehlé menší a torzální objekty, které 
dosud nejsou prohlášeny za kulturní památku).
22
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
4. nálezové situace a metody dokumentace
Podchycení nálezové situace lze zajistit třemi základními metodami: 
písemným záznamem (popisem), obrazovou (fotografickou, kresebnou) 
a měřickou dokumentací. Úkolem dokumentace ve výše naznačeném roz-
sahu v žádném případě není destruktivní průzkum (např. sondáž omítko-
vých vrstev, nátěrů apod.), byť jeho samovolné symptomy mnohdy máme 
možnost u chátrajících objektů podchytit. Jen výjimečně jako doplňkové 
metody se uplatní metody speciální (dendrochronologie, petrografie, 
historické trasologie, frotáže, pauzování, fotogrammetrie, 3D skenování 
aj.). Nejčastěji u povrchů s degradovanou reliéfní či do hloubky tesanou 
nápisovou složkou využijeme techniku frotáže (přejížděním měkkou tuž-
kou či uhlem přes tenký papír položený na plochu s nápisem), případně 
pauzování.
Základní charakteristiky výše zmíněných metod podává již publikovaná 
metodika OPD,13 proto se v našem textu zaměřujeme především na jejich 
aplikaci pro konkrétní nálezové situace u sakrálních architektur (zejména 
ohrožených). Pro rychlé a přehledné pořízení záznamů o stavu objektu při 
práci v terénu je praktické využít strukturovaného již výše zmíněného pře-
dem připraveného formuláře (např. ve formátu EXCEL) – formalizované 
tabulky pro identifikaci objektu a jeho následný popis, úzce provázaný 
s hodnocením stávajícího stavu ohrožených sakrálních památek.
Typizovaná tabulka, vyvinutá s ohledem na základní části sakrálních 
staveb a jejich vlastnosti, přispívá ke komplexnosti požadovaného sou-
boru informací, ale je také zároveň velmi vhodným vodítkem pro prová-
dění základního popisu a hodnocení stavu objektu, zejména v případech, 
kdy dokumentaci provádí méně zkušený dokumentátor. Formalizovaný 
popis v podobě tabulky je využitelný také pro případy, kdy jej provádí 
dokumentátor, ale zápis údajů do databáze jiný pověřený pracovník. 
Díky tomuto postupu je možné do dokumentace ohrožených objektů 
zapojit také zájemce z laické veřejnosti. V neposlední řadě slouží vypl-
něná tabulka k archivaci dat, což je důležitý moment zejména u silně 
ohrožených objektů, kde dochází k další degradaci. Uchovaná data, byť 
sama reflektují již poškozený stav stavby, mohou v budoucnosti sloužit 
jako informační zdroj při rekonstrukci již zaniklé podoby, či spolu s další 
kresebnou, plánovou a fotografickou dokumentací sloužit jako vzor při 
případné obnově stavby a jejích částí.
Uváděná tabulka představuje pouze základní přehled požadovaného 
popisu na úrovni jednotlivých částí a jejich vlastností. Díky elektronic-
kému formátu tabulky, který je užíván při přepisu údajů z terénu, je 
13 Jiří BLÁHA, Vít JESENSKÝ, Petr MACEK, Vladimír RAZÍM, Jan SOMMER, 
Jan VESELÝ, Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, Praha 2005, s. 19–24.
23
Nálezová situace a metody dokumeNtace
možné tabulku libovolně dle charakteru konkrétního objektu přepiso-
vat, rozšiřovat či naopak při absenci údajů zkracovat. Součástí tabulky 
je vedle popisu a určení charakteru jednotlivých prvků také hodnocení 
stavebnětechnického stavu v rovině hodnotící stupnice: destruovaný, 
havarijní, silně zanedbaný, mírně zanedbaný a dobrý stav, které je dopro-
vázeno rubrikou příčiny stavu, sledující hlavní poruchy objektu.
Formulář tabulky je rozdělen do čtyř základních částí: Identifikace 
objektu, Celkový stav, Exteriér a Interiér. Systém tabulky se odvíjí 
od základních zvolených deskriptorů, jejichž volba je určena především 
charakterem dané části tabulky – např. u celkového stavu je užíván jako 
deskriptor statika (exteriér/interiér), vlhkost do výše, základová půda, 
atd. Od těchto deskriptorů se pak odvíjejí základní dané vlastnosti, které 
vycházejí především ze zkušenosti s terénní situací ohrožených památek. 
Jednotlivé deskriptory a vlastnosti jsou sledovány po řádcích pro každou 
část objektu zvlášť – u kostelů jsou těmito částmi v základu loď, presby-
tář, věž a sakristie, u kaplí buď celek objektu, či obdobné části jako u kos-
telů. Stejně jako u deskriptorů a vlastností mohou být také sledované 
části rozšiřovány či omezovány dle skutečné situace v terénu. V násle-
dujícím přehledu podáváme základní soupis deskriptorů s komentářem 
k jejich vyplňování:
Celkový stav:
? Statika exteriér/interiér
trhliny – vyplňujeme: ano/ne + přibližnou šířku, případně lokalizaci 
(např. ano, vertikální, 1,5 cm, SZ nároží).
? Založení
hloubka základové spáry – udáváme v metrech,  základová půda 
– udáváme materiál (např: navážka, žula), zdivo základů – rovněž 
(např. lomové, pískovec – štuky); příslušné sloupce vyplňujeme jen v pří-
padě, kdy je možné skutečnosti objektivně zjistit. 
? Vlhkost exteriér/interiér
vlhkost do výše – vyplňujeme průměrnou hodnotu v cm, do sloupce 
narušení vyplňujeme narušený materiál (např. omítky, zdivo). 
? Salinita exteriér/interiér
projevy zasolení – vyplňujeme ano/ne, narušení vyplňujeme narušený 
materiál (viz výše).
? Odvodnění
sloupce žlaby, svody, vyústění svodů, odvodňovací rigoly, okapní 
chodníky, dešťová kanalizace, revizní šachty – vyplňujeme ano/ne, 
v případě kladné odpovědi podle možností u žlabů, svodů, odvodňo-
vacích rigolů a okapních chodníků specifikujeme materiál (např. TiZn, 
Cu, beton, pískovcová dlažba), u vyústění svodů specifikujeme lokali-
zaci (např. okapový chodník). K hodnocení stavu viz (obr. 11). 
24
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
? Větrání
typ/způsob – specifikujeme (např. okenní větrání, vzduchový kanál), 
účinnost je možno hodnotit individuálně či procentuálně (např. vyhovu-
jící, nedostatečná, 100%).
příčiny stavu – vyplňujeme základní faktory (např. zatékání, náletová 
vegetace, propadlá klenba).
Exteriér – stav prvků:
? Střechy
krytina – vyplňujeme formu (např: skládaná), materiál – vyplňujeme 
konkrétní materiál (např: bobrovka, plech, eternit), datace – (alespoň 
přibližně  např. 18. století, cca 1880), původní krytina – vyplňujeme 
ano/ne či pravděpodobnost (např. ano, pravděpodobně)
klempířské prvky – vyplňujeme lokalizaci (např. úžlabí, lem věže), pro 
další sloupce – materiál, datace, původnost platí totéž, co pro krytinu 
(viz výše).
vikýře –  vyplňujeme tvar (např. volská oka), pro ostatní sloupce – mate-
riál, datace, původnost – platí totéž co pro krytinu a klempířské prvky.
štíty – vyplňujeme ano/ne, případně lokalizaci, pro ostatní sloupce 
– materiál, datace, původnost platí totéž co pro krytinu, klempířské 
prvky a vikýře.
střešní prvky vyjmenujeme (např. kříž nad štítem průčelí,  koule v rozích 
štítu apod.),  pro ostatní sloupce – materiál, datace, původnost – platí 
totéž co pro krytinu, klempířské prvky, vikýře a štíty.
hromosvod vyplňujeme ano/ne, pro ostatní sloupce – materiál, datace, 
původnost – platí totéž co pro krytinu, klempířské prvky, vikýře, štíty.
? Zdivo/fasády
zdivo – vyplňujeme ano/ne, materiál specifikujeme (např., kámen, smí-
šené, lomové), datace udáváme alespoň přibližně (viz výše), původnost 
– vyplňujeme ano/ne, resp. pravděpodobně ano/ne. 
konstrukce římsy specifikujeme (např: skládaná, omítaná), materiál 
specifikujeme (např: kámen, cihla, vápenná malta), datace,  původnost 
–  udáváme podobně jako u zdiva. 
kamenické prvky specifikujeme (např. portál, erbovní kartuše), mate-
riál, datace, původnost udáváme podobně jako u zdiva.  
omítky  vyplňujeme ano/ne + specifikaci zvláštností (např. ano, pásová 
bosáž, sgrafita, červená pigmentace, přírodní tón), materiál specifiku-
jeme podle možností (např. vápenné, vápenocementové vč. případné 
povrchové úpravy – kletování apod.), datace,  původnost – udáváme 
podobně jako u zdiva.
nátěr – vyplňujeme ano/ne s případnou specifikací (např: ano, vápenný), 
barevnost –udáváme rozhodující zastoupené tóny především nej-
mladší dochované úpravy (např. světlý okr, lomená bílá), případné 
25
Nálezová situace a metody dokumeNtace
tóny starších vrstev se zmíní, zvláště jde li o složitější souvrství,  v tex-
tovém popisu (obr. 9),  datace,  původnost – udáváme podobně jako 
u zdiva.
? Okna
počet – vztahujeme k exteriérovým oknům průčelí (číslicí), povrchová 
úprava specifikujeme (např. krycí nátěr, lakované dřevo), materiál 
ostění specifikujeme (např. zděné omítané, kamenné, smíšené omí-
tané), typ specifikujeme základní členění (např. jednodílné, dvoukřídlé, 
vitráž), mříže uvádíme ano/ne, respektive u torzálního stavu počet 
dochování (např. pouze tři ze šesti),  rám specifikujeme materiálově (dře-
věný, železný), křídlo specifikujeme materiálem resp. vnitřním členěním 
(např. dřevo/čtyři tabulky), zasklení specifikujeme materiál, resp. struk-
turu (sklo, sklo v olověné síti, vitráž/vitraj), sítě – udáváme ano/ne, 
resp. u torzálního stavu počet dochování.
? Dveře
počet – vztahujeme k exteriérovým dveřím průčelí (číslicí), materiál 
ostění specifikujeme (např. zděné omítané, kamenné,), typ specifiku-
jeme (např. kazetové dvoukřídlé), mříže uvádíme ano/ne,  rám speci-
fikujeme materiálově (dřevěný, železný) křídlo specifikujeme materiál 
(např. dřevo, kovové pláty apod.) kování uvádíme formu zhotovení 
(např. kované, odlitek apod.).
Interiér – stav prvků:
? Klenby
konstrukce specifikujeme (např. valená, křížová žebrová), materiál rov-
něž (např. pískovec/cihla, bedněná omítaná apod.), dataci udáváme 
konkrétním nebo přibližným letopočtem (obr. 17).    
? Stropy
skladbu specifikujeme (např. trámový, omítaný), materiál rovněž 
(např. dřevo, rákos, omítka), datace – viz výše.   
? Krovy
konstrukce specifikujeme (např. hambalková, stojatá/ležatá stolice), 
materiál rovněž (např. dřevo), datace – viz výše (obr. 27, 28).
? Omítky
plochy stěn, klenba/strop, architektonické články, sokl – uvá-
díme ano/ne s případným uvedením malířské výzdoby, vyskytujeli 
se na některé či více uvedených partiích interiéru, materiál specifiku-
jeme (např. vápenné, štukové),  nátěr  specifikujeme (např: vápenný, 
akrylátový), barevnost rovněž (např. okrová, starorůžová) malby – 
uvádíme ano/ne, technika specifikujeme (např: fresco secco, hlinka 
pojená klihem),  námět specifikujeme (např. Zmrtvýchvstání Páně, 
šablonová dekorativní malba apod.), datace – viz výše (obr. 19, 20, 
21, 23).
26
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
? Podlaha
typ  specifikujeme (např. dlažba, prkenná),  materiál rovněž (např. pískov
cové/cementové dlaždice, topinky, dřevo), datace viz výše (obr. 18).
? Okna (in)
počet – platí pouze pro okna v interiéru (např. z oratoře do presbytáře 
apod.), ostatní vyplňujeme obdobně jako u oken exteriéru. 
? Dveře (in)
počet –  platí pouze pro dveře v interiéru (např. ze sakristie do presbytáře, 
ze schodiště na kůr apod.) vyplňujeme obdobně jako u dveří exteriéru. 
? Zvony
umístění specifikujeme (např. západní věž, sanktusník, zvonice), počet 
uvádíme číslicí pro existující zvony, zvonová stolice specifikujeme mate-
riál (např. dubové dřevo, ocel), zvonění – uvádíme aktuální způsob, 
(tedy buď ruční, nebo elektrické), datace – viz výše.
? Hodiny
umístění specifikujeme (např. jihozápadní věž, zvonice), typ – uvá-
díme pokud možno typ stroje + zastoupení ciferníku (např. stroj s kot-
vovým krokem, Amantovým krokem, nejsmeli si jisti, alespoň stroj, 
ciferník), datace – viz výše. 
V případě, že příslušné prvky či skutečnosti nelze vyplnit (např. nejsou 
v objektu zastoupeny, jsou zcela zaniklé), snažíme se nenechávat příslušné 
kolonky prázdné, ale vyplňovat slovem žádné, resp. do příčin stavu: neza-
stoupeny, nevyskytovaly se, nejsou doloženy.
Zde je vhodné zmínit, že v rámci obdobných projektů existují již před-
připravené podobné tabulky popisu stavu objektu viz např: http://www.
mondis.cz/. Kromě toho je třeba počítat s tím, že pro potřeby evidence 
těchto objektů v rámci Národního památkového ústavu ve formulářích 
evidenčního či dokumentačního listu (příloha A) musí být dokumento-
vaný objekt přesně identifikován – jsou tedy nutné základní identifikační 
údaje: 
Základní identifikací je slovní lokace obec/okres/kraj, podrobnější 
pak přesná identifikace konkrétního místa. U objektů, které mají číslo 
popisné (to je však u sakrálních staveb zcela výjimečně – jde například 
o sbory protestantských denominací) a svou vlastní parcelu, je důležité 
uvést v případě městské zástavby ulici, číslo popisné/evidenční/orientační 
dále pak číslo parcely: stavební/pozemková.
Dále je vhodná a pro drobné objekty bez vlastní parcely přímo nut-
ností jednoznačná identifikace místa pomocí tzv. GPS.14 Je nutné vždy 
udávat souřadnicový systém, ve kterém jsou souřadnice naměřeny. Pro 
příklad uvádíme dvojice nejpoužívanějších systémů:
14 GPS – dnes používán název GNSS  Global Navigation Satellite System.
27
Nálezová situace a metody dokumeNtace
S-JTSK15 (například: X 829 840, Y 992 477);
WGS 8416 (například: 50°36‘51.475“N, 14°51‘41.748“E).
Dalším z identifikátorů je PaGIS – jednoznačný identifikátor v památ-
kovém GISu17 převážně pro objekty s číslem popisným (obr. 3).
Daleko více u sakrálních staveb připadá v úvahu PB – přírůstkový 
bod, který doplňuje řadu PaGIS, bodově identifikuje jakékoliv místo 
v terénu promítnuté do mapy (použití pro drobné objekty, kaple, boží 
muka, torza apod.)18 (obr. 4).
Více informací o dostupných informačních systémech NPÚ, které 
využívají oba druhy identifikátorů, je k dispozici na internetových 
stránkách https://iispp.npu.cz.  Zde jsou i jednotlivé uživatelské pří-
ručky. 19
 Pro písemný záznam popisu lze doporučit následující strukturu:20
1) Celková situace
Umístění objektu, vztah k další zástavbě.
2) Figura objektu
Stručný popis figury objektu.
3) Průčelí
Hlavní průčelí, další průčelí, jejich případná podobnost. Osy, zmínit pří-
tomnost plastických prvků a důležitých detailů.
4) Střešní krajina
Typy střech, krytina.
15 SJTSK – Jednotná trigonometrická síť katastrální, tzv. Křovákovo zobrazení.
16 WGS 84 – World Geodetic System 1984, Světový geografický systém používaný 
v Evropě i USA.
17 PaGIS – lze jej odečíst z mapy na adrese: http:// iispp.npu.cz v sekci mapové pro-
jekty (např. v projektu územní identifikace). Jedná se o body identifikující především 
všechny objekty s číslem popisným; vizuálně jde o černý bod na mapě, který ve své atribu-
tové tabulce má informaci o přesných souřadnicích své polohy v systému SJTSK (z mapy 
mohou tento identifikátor vyvolat uživatelé přes ikonu „i“ a volně jej mohou kopírovat 
všichni zpracovatelé, jde o volně dostupný údaj).
18 PB – přírůstkový bod – používáme pro vše, co nemá bod PaGIS, v témže mapovém 
projektu je zobrazen jako hvězdička. Ve své atributové tabulce má informaci o přesných 
souřadnicích své polohy v systému SJTSK (z mapy mohou tento identifikátor vyvolat uživa-
telé přes ikonu „i“ a volně jej mohou kopírovat všichni zpracovatelé, jde o volně dostupný 
údaj).
Nově vkládat mohou všichni zaměstnanci NPÚ a zaregistrovaní uživatelé (například 
v rámci projektů NAKI a DKRVO). 
19 Na uvedené adrese je rozcestník informačního systému, v položce Ostatní odkazy – 
Dokumentace jsou popisy projektů i uživatelské příručky pro GIS NPÚ, MIS i ISAD (arche-
ologická data).
https://iispp.npu.cz
20 V případě absence sledovaných strukturovaných bodů je možné příslušný bod vynechat 
(např: chybíli vnitřní vybavení, zůstaloli zachováno z objektu pouze obvodové zdivo atd.).
28
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
Obr. 3. Příklad znázornění PaGIS. Autor: Hana Veselá, 2014.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
   Příklad znázornění bodu PaGIS  (Zahořany, okr. Litoměřice, kostel Nejsvětější Trojice) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
detail atributové tabulky vyvolané ikonou i (info), zvýrazněna část s kódem PaGIS a identifikátorem 
kulturní památky (IdReg)                                                                                                                          
NPÚ přechází od 1. 11. 2015 na nový informační systém, ve kterém tuto hodnotu (IdReg) nahradí 
PrStav_id                                                                            
29
Nálezová situace a metody dokumeNtace
Obr. 4. Příklad znázornění tzv. přírůstkového bodu. Autor: Hana Veselá, 2014.
       
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Příklad znázornění PB  (Lochočice, okres Ústí nad Labem, kaple sv. Jana Křtitele na vrchu Jedovina) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
detail atributové tabulky vyvolané ikonou i (info), zvýrazněna část s číslem přírůstkového bodu (PB)  
30
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
5) Dispozice
Hlavní křídlo, další přístavby, komunikace, trakty, počet místností – jen 
pro utvoření základní představy.
6) Podstřeší
Přítomnost protipožárního štítu, komínového tělesa, trakty, podlaha 
a nálezy na ní.
7) Krov
Typ konstrukce, vazby, etáže.
8) Vnitřní vybavení
Kazatelna, oltáře a další prvky mobiliárního vybavení (respektive 
jejich torza).
 Slovní záznamy by měly obsahovat podle potřeby srozumitelné 
poznámky k fotografické a další (např. kresebné, spisové aj.) dokumen-
taci. Pokud se týče doporučeného formuláře k vystižení stavebního stavu 
objektu, je třeba vzít v úvahu, že nemusí být pro individuální nálezové 
situace plně dostačující, a je proto důležité pamatovat u jednotlivých 
hesel na poznámkové pole.
S vyhotovováním písemných podkladů pro popis objektu (který pro-
vádíme obvykle s určitým časovým odstupem) také průběžně prová-
díme fotodokumentaci. Zvláště u rozměrnějších a složitějších objektů ji 
s výjimkou celkových záběrů exteriéru neodkládáme až na konec, neboť 
s velkou pravděpodobností na některý z detailů zapomeneme. Nakonec 
vyhotovíme pracovní půdorys objektu se základními rozměry (v případě, 
že je k dispozici starší zaměření, je třeba brát v úvahu, že může být 
nepřesné, je vhodné údaje měřením in situ překontrolovat).
Pro lepší orientaci také provedeme zakreslení základních pohledo-
vých úhlů fotografických záběrů (fotopohledů) a významných detailů 
k vyhotovenému schematickému půdorysu (obr. 5). Akceptovatelné 
je i zakreslení do tzv. čárového schématu. Půdorys vztahujeme k hori-
zontální rovině v úrovni paty exteriérových soklů (resp. podlahy) 
objektu. 
Pořízené snímky po návratu z terénu prohlédneme, podle potřeby 
případně upravíme a v počítači opatříme popisem, který by měl obsa-
hovat číslování, identifikaci objektu a stručný popis, přičemž snímky 
řadíme vzestupně dle postupu níže v textu, tj. od celku k detailům, nej-
prve exteriér, poté interiér. V podmínkách územních odborných praco-
višť by mělo být obvyklé archivování snímků s přiřazením potřebných 
informací a popisu (do tzv. Exifu21) pomocí například programu Zoner 
Media Explorer a dále by měly snímky být vloženy do integrovaného 
21 Exif (zkratka z anglického Exchangeable image file format) je specifikace pro formát 
metadat vkládaných do souborů digitálními fotoaparáty. Informace se vkládají do existujících 
souborových formátů, jako je JPEG, TIFF.
31
Nálezová situace a metody dokumeNtace
Obr. 5. Sutom, kostel sv. Petra a Pavla, polní náčrt bez měřítka s vyznačenými fotopo-
hledy byl pro přehlednost zpracován zvlášť v úrovni dveří a oken a následně zpracován 
v prostředí CAD do výsledné podoby. Autor: Hana Ptáčková, 2013.
32
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
informačního systému NPÚ, do MISu (příloha B).22 Výstupy, tj. jedno 
tištěné paré nebo minimálně jedno v elektronické podobě (na CD nebo 
DVD) by měl předat zpracovatel příslušnému územnímu odbornému 
pracovišti Národního památkového ústavu do Odboru evidence, doku-
mentace a informačních systémů. Zde by měl být materiál evidován zod-
povědným pracovníkem do systému Tritius do třiceti dnů od obdržení 
s ohledem na komplexnost vedené evidence.23 
Zpětné vyhledávání všech zpracovaných a v této evidenci archivo-
vaných průzkumů je možné v online katalogu odborných knihoven 
a dokumentačních fondů na volně přístupné adrese: http://iispp.npu.
cz/carmen/24 (příloha C).
Dále již přistupujeme ke konkrétním nálezovým situacím. Na základě 
zhodnocení dosavadních zkušeností lze konstatovat, že v rámci doku-
mentace je žádoucí písemnou a obrazovou (případně grafickou) formou 
podchytit a charakterizovat následující skutečnosti:
4. 1. Exteriér
4. 1. 1. Exteriér – prostorové vztahy a urbanismus
(poloha objektu, vztahy mezi zkoumaným objektem, respektive soubo-
rem objektů a okolím, vztahy mezi objekty v rámci souboru, komuni-
kační vztahy, prvky propojující jednotlivé stavby) 
Sakrální stavba je obvykle určitou dominantou v intravilánu zástavby 
či v  otevřené krajině (to platí jak pro kostely, tak pro prostorové kaple 
a menší sakrální stavby poutního charakteru či vzniklé při jiných pří-
ležitostech, často z podnětu soukromého fundátora). Je tedy žádoucí 
v písemném záznamu stručně charakterizovat její působivost ve vztahu 
k zástavbě, konkrétně k okolní střešní krajině, zejména historické zástavby, 
její figuru, relikty okolního hřbitova či dalších objektů – např. kaple 
různého zasvěcení či účelu, márnice, jejich vztah k sakrálnímu objektu 
apod. Dále případně zasazení do krajinného reliéfu (situování v širší kra-
jině – návrší, pohledové dominanty), komunikační sítě (např. situování 
kaple na křižovatce cest – funkce, vztah k okolní vegetaci, někdy již his-
torické). S tím souvisí i komunikační schéma přístupů k objektu (často 
k již zazděným vstupům apod.) včetně přístupových schodišť, vztahu 
k reliktům okolního hřbitova, jeho vstupním branám atd. Dále je vhodné 
22 MIS – Metainformační systém Národního památkového ústavu zajišťuje jednotné 
ukládání, popis a zpřístupnění digitálních nebo digitalizovaných dokumentů (fotografie, 
mapy, plány, textové dokumenty apod.) týkajících se objektů zájmu památkové péče nebo 
obecně odborné činnosti NPÚ http://iispp.npu.cz/mis_public/homepage.htm.
23 V NPÚ jsou analogové dokumenty evidovány v samostatném systému Tritius, jehož 
vyhledávacím profilem je online katalog odborných knihoven a dokumentačních fondů 
http://iispp.npu.cz/carmen/.
24 Obecná nápověda k vyhledávání v online katalogu je na adrese: http://iispp.npu.cz/
carmen/help/index.
33
Nálezová situace a metody dokumeNtace
Obr. 6. Lužice u Mostu, torzo kaple sv. Blažeje, jižní průčelí s obtížně eliminovatelnými 
stíny ve větru se pohybujících větví sousedící vegetace. Foto: Vít Honys, 2012.
stávající situaci podle možností konfrontovat s historickými prameny, 
např. mapami stabilního katastru – a to i s ohledem na aktuální stav 
objektu. Zaniklé rybníky, vodoteče, změny ve výškové úrovni terénu, 
nové provedení silnic či realizace kanalizace v okolí mohou mít na stavbu 
negativní vliv a přispět k jejímu aktuálně špatnému technickému stavu.
Fotodokumentace: Fotografie jsou zde významným dokumentač-
ním materiálem zachycujícím polohu objektu v rámci intravilánu obce 
či ve volné krajině. Zásadním problémem zde bývá nemožnost dosta-
tečného odstupu (vegetace, ploty apod.) či naopak nutnost pořízení 
záběru z neúměrně velké vzdálenosti, což může být s ohledem na kvalitu 
fotografické techniky a momentální počasí kontraproduktivní, nemož-
nost pořízení záběru z optimální polohy (např. výšky, některých stran 
z důvodu zastínění či téměř úplného zakrytí objektu vegetací, terénní 
vlnou či jinou formou), vstup nevhodných prvků do záběru, u opuštěných 
objektů ve volné krajině často překáží vegetace, náletová zeleň, případně 
terénní situace (obr. 6). Proto je žádoucí užívat podle možností kvalitní 
objektivy minimalizující optické deformace obrazu. Přestože ideálním 
snímkem je záběr kolmý na snímanou plochu, realita terénní situace to 
často neumožňuje. V některých případech jsou tedy tyto záběry limito-
vány a je nutné u nich potlačit kompoziční či estetický dojem, doporučit 
lze pořízení několika snímků podle možností v různých ročních obdobích 
a světelných podmínkách. Dalším problémem bývají technická omezení 
34
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
Obr. 7. Děčín – Nové Město, starokatolický 
kostel, nedostatečný odstup od objektu a pod-
hled způsobuje zejména u věže sbíhání os 
a vytváření dojmu tzv. padání. Foto: Táňa 
Nejezchlebová, 2012.
daného fotografického vybavení. 
Problematické jsou např. záběry 
věží či vysokých průčelí rozměrněj-
ších objektů, kde při snímání z pod-
hledu vzniká dojem tzv. padání 
(obr. 7); sbíhající linie lze odstranit 
za použití tzv. shift objektivů nebo 
dodatečně v grafickém programu. 
Zjevně samostatné objekty či 
součásti areálu fotografujeme zvlášť 
a snímky řadíme do samostatných 
souborů v rámci objektů areálu. 
Snímky by měly odrážet reálnou 
situaci především z nejvíce frekven-
tovaných pohledových úhlů, pro 
něž zpravidla byla daná architek-
tura komponována, tedy obvykle 
z pohledů přístupových cest, resp. 
komunikací (u torzální sakrální 
architektury však mnohdy již 
dochovaných pouze v náznacích 
nebo téměř vůbec). Tím se dostá-
váme k další rovině významu doku-
mentace této situace – podchycení 
reliktů komunikačních přístupů 
k objektu. Jejich interpretaci, 
zvláště ve větší vzdálenosti od objektu, obvykle bude nutno vyhodnotit 
až dodatečně po porovnání s dostupnými prameny geografické povahy.
4. 1. 2. Exteriér – kompoziční a hmotové řešení
(tzv. figura objektu, resp. dalších objektů v rámci areálu – kaple, hřbi-
tovy, hřbitovní zdi, márnice, schodiště apod.)
Zde jde o podchycení hmotové skladby dokumentovaného objektu 
(resp. souboru objektů); účelem je vedle poznání také přispět k určení 
stavebních proměn, na tomto základě pak přiřazení stavebního vývoje 
ke zvyklostem okolního regionu a zasazení do architektonického vývoje 
obecně. Objekty nalézající se v areálu objektu by měly být v písemném 
záznamu vyjmenovány a charakterizovány zvlášť (márnice, kaple, ohradní 
zeď hřbitova s branou, samostatná schodiště nepropojená s objektem, 
samostatná sochařská výzdoba apod.).
V první řadě charakterizujeme půdorys objektu (u souboru objektů 
začínáme pochopitelně vždy u objektu ústředního – např. kostel) 
a jeho vztah k hmotové skladbě. Z hlediska vývoje sakrálních staveb se 
35
Nálezová situace a metody dokumeNtace
jen ojediněle setkáme se stylově čistou podobou dochovaného objektu 
románského období (nejčastěji jednolodní kostelíky zakončené apsidou, 
rotundy, ojediněle jiné formy), neboť jejich prvotní podobu zpravidla 
překryly či modifikovaly pozdější vývojové fáze. Většinu venkovských 
středověkých sakrálních objektů charakterizuje lehce obdélná loď s odsa-
zeným přibližně čtvercovým presbytářem, od počátku 14. století s pres-
bytářem trojboce uzavřeným, někdy s opěráky, které však nemusejí být 
pravidlem. U většiny venkovských kostelů této doby se věže až na výjimky 
(např. věže nad presbytářem v okruhu působnosti cisterciáckých kon-
ventů) nevyskytovaly a ve většině případů ani sakristie (výjimečně se 
vyskytnou boční kaple po stranách presbyteria či lodi, zejména u kos-
telů konventních).25 V období pozdní gotiky, jejíž principy a zejména 
formální projevy přežívají v našich podmínkách až do období renesance, 
se vedle novostaveb s lodí halového či vícelodního typu můžeme setkat 
s přestavbami starších lodí, často s dopadem na rozdílnost objemů 
a střešní krajiny lodi a presbytáře. V řadě případů přibývají, zvláště 
u významnějších staveb, také věže či samostatné zvonice. Slohové pro-
jevy renesance poznamenaly hmoty sakrálních staveb většinou jen v ome-
zené míře. Doba raného a počátků vrcholného baroka se v souvislosti 
s vítězstvím rekatolizace a potřebou napravit škody období třicetileté 
války podepisuje na řadě kostelů stavebními úpravami, které zasáhly 
nejčastěji loď (ta bývá často zvětšována do hloubky včetně úprav prů-
čelí, okenních otvorů, zastřešení), dochází k nástavbám či definitivnímu 
zřizování věží (souvisí s doporučeními K. Boromejského ohledně počtu 
zvonů dle významu kostela), často ve vztahu k hlavnímu průčelí, ale i nad 
sakristiemi. U menších, původem středověkých kostelů se udržuje praxe 
samostatných zděných či dřevěných zvonic, resp. zvonic s dřevěnými 
nástavbami. Nástup vrcholného a pozdního baroka se vznikem mnoha 
kostelních novostaveb v řadě případů reflektuje odrazy vyspělejších před-
loh, někdy symbolického půdorysu – vedle longitudinálního či centrál-
ního půdorysu jsou to např. ovály, trojboké půdorysy, případně snahy 
o dynamizaci průčelí či bočních stěn uplatňující se též u drobnějších 
architektur kaplí či poutních kostelů a areálů, v okruhu významných 
architektů pak architektury, jejichž hmotová působivost vzniká růz-
nými způsoby spojení či pronikání prostorových jednotek.26 Působivé 
25 Blíže viz: Karel KIBIC ml., Vojtěch VANĚK, Středověká venkovská sakrální architektura 
na Kutnohorsku, Praha 2012, s. 25–32.
26 Blíže viz např: Mojmír HORYNA, Vladimír UHER: Kryštof Dientzenhofer, Praha 2005; 
Věra NAŇKOVÁ: Architektura 17. století v Čechách, in: Dějiny českého výtvarného umění 
II/1, Praha 1989, s. 249–278; TÁŽ, Architektura vrcholného baroka v Čechách, in: Dějiny čes-
kého výtvarného umění II/2, Praha 1989, s. 390–454. Petr MACEK, Barokní architektura 
a stavitelství v severních Čechách, in: Barokní umění v severozápadních Čechách, Ústí nad 
Labem 2003, s. 33–57.
36
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
hmotové seskupení ve vztahu ke krajině se uplatňuje také při vzniku 
řady poutních areálů, v některých případech obklopených ambity (zde 
je významný prostorový a hmotový vztah sakrální stavby k ambitu, 
resp. její případné inkorporování do areálu ambitů), v řadě případů 
však tvořených seskupením vícera staveb. Ke konci 18. století dochází 
ke zklidňování těchto tendencí, s epochou josefinismu navíc nastupuje 
éra působnosti generálního stavebního ředitelství, které určovalo před-
pisy pro nové sakrální stavby všech církví v oficiálním tvarosloví vídeň-
ského novoklasicismu, které tím dostávají poměrně jednotný charakter 
potlačující výškové i hmotové odstupňování presbytáře od lodi a lišící 
se jen v detailech. V souvislosti s tolerančním patentem jsou formu-
lovány zásady pro další skupinu sakrálních staveb nově povolených 
nekatolických vyznání – tzv. tolerančních sborů (šlo nikoliv o kostel, 
ale o modlitebnu), které měly mít obdélný půdorys a sedlovou či man-
sardovou střechu (tudíž připomínaly dům), vnějšek mohl být členěn 
pouze jednoduše, např. lizénovými rámci, objekt musel být situován 
stranou sídelního celku, nesměl být vybaven věžemi se zvony a hodi-
nami, velkými okny a okázalými portály (a to až do roku 1848), ani 
přístupem z veřejné komunikace. V některých případech však v poz-
dějších dobách byly uděleny, zejména v otázce stavby věží, výjimky.27 
K rozšíření sborových novostaveb dochází po vydání tzv. protestant-
ského patentu po r. 1861. Historizující slohy inspirované především 
románskými a gotickými formami v etapě tzv. „přísného historismu“, 
později eklekticky zapojující principy novobarokního a novorenesanč-
ního stylu, nastupují až na ojedinělé výjimky do sakrální architektury 
těsně před polovinou 19. století.28 Nové principy přináší krátké období 
secese a nástupu slohů moderny. 
Vedle půdorysu a hmotové skladby nezapomínáme ani na podchycení 
charakteru střešní krajiny objektu. Schematický půdorys s naznačením 
vstupních otvorů je žádoucí doplnit alespoň základními rozměry (délka, 
šířka, případně specifikovat tyto rozměry u výraznějších hmotových jed-
notek (loď, presbytář, věž apod.).
 Fotodokumentace: Pro její pořizování tu platí shodná pravidla, jako 
v případě předešlém. Doporučit lze, zvláště u složitějších objektů, zakres-
lení úhlů fotografických záběrů do půdorysu.
27 Blíže viz Marta PROCHÁZKOVÁ, Přístavby věží u tolerančních modliteben, in: Variety 
české religiozity v 19. století (1780–1918), Zdeněk R. Nešpor, Kristina Kaiserová (eds.), 
Ústí nad Labem 2010, s. 333–354.
28 Blíže viz Taťána PETRASOVÁ, Architektura státního klasicismu, palladiánského neo-
klasicismu a počátků romantického historismu, in: Dějiny českého výtvarného umění III/I. 
1780/1890, Praha 2001, s. 28–60; Mojmír HORYNA, Architektura přísného a pozdního histori-
smu, in: Dějiny výtvarného umění III/2. 1780/1890, Praha 2001, s. 133–191.
37
Nálezová situace a metody dokumeNtace
4. 1. 3. Exteriér – významné prvky a detaily
(průčelí, armatury, ostění portálů, oken, dveří, kamenické a štukové 
prvky, omítky a nátěry, výplně okenních a dveřních otvorů, malířské 
dekorace, krytiny, klempířské prvky, technické prvky – odvody vody, 
zajišťovací statické prvky)
Popis by měl být přehledný, postihující základní charakteristiky a bez 
zahuštění obšírnými popisnými pasážemi, které dostatečně vystihuje 
fotodokumentace. Přitom se postupuje vždy od celku k detailu. Je možno 
postupovat v popisu celkovou charakteristikou (vhodné u jednodušších 
drobných staveb), případně po jednotlivých průčelích s charakteristikou 
prostorových plánů, zdiva, jeho završení včetně charakteristiky střešní kry-
tiny, podle možností i konstrukce a skladby materiálu. Přitom postupujeme 
okolo objektu ve směru hodinových ručiček, tj. např. od západního průčelí 
k severnímu, východnímu atd. Opakující se skutečnosti znovu nepopisu-
jeme, pouze na ně stručně, avšak srozumitelně odkážeme. Pozornost věnu-
jeme především členění fasády, přičemž postupujeme od soklů (respektive 
od spodní části, pokud soklová část není vyčleněna) směrem vzhůru, cha-
rakterizujeme podle okolností osové členění (počet os – např. jednoosé, 
trojosé průčelí), všímáme si charakteru nároží, tvaru okenních otvorů, 
jejich záklenků, překladů, charakteru špalet (přímé, vně či dovnitř rozví-
ravé apod.) či případných nik. Stav narušení krycích vrstev omítek obvykle 
umožňuje specifikovat materiálovou skladbu zdiva, říms (včetně jejich 
krytiny), kamenné obložení soklu apod. Tyto skutečnosti mohou podat 
zajímavé informace o stavebním vývoji – např. přítomnost rozsáhlejší 
partie zdiva z kamenných kvádrů může u kostela středověkého založení 
upozornit na románskou fázi (obr. 8), do některých partií, např. nároží, 
mohou být zazděny kamenné prvky předchozí sakrální stavby, jindy 
mohou být ve zdivu patrné stopy zazděných dveřních či okenních otvorů 
s pozůstatky portálů starší stavební fáze apod. Tento stav ale také zava-
zuje k podchycení při zanedbané údržbě postupně mizejícího formálního 
provedení – členění pláště a jeho specifik u jednotlivých průčelí. Jde pře-
devším o vystupující relikty okenních paspart, lizénové rámce, pozůstatky 
vlysů, pilastry, římsy a jejich profilace, nárožní armatury (kamenné, ryté 
aj.), bosáže apod., případně relikty jejich otisků (odstranění vystupujících 
částí těchto prvků velmi často není jen záležitostí zanedbané údržby druhé 
poloviny 20. století, ale je i následkem zjednodušených starších obnov – 
např. po požáru). Vlivem degradace svrchních nátěrových či omítkových 
vrstev se často právě v těchto partiích objevují relikty nejstaršího barev-
ného pojednání či členění (obr. 9), případně relikty náročnějších starších 
uměleckořemeslných úprav (např. sgrafito) či malířsky pojednaných partií. 
Patří sem také štukové či v omítce provedené rámující či ozdobné prvky – 
orámování vstupních a okenních otvorů. S nimi souvisejí kamenické prvky 
ostění portálů dveří a oken, které v řadě případů mohou být kombinovány 
38
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
Obr. 8. Černěves, kostel sv. Prokopa, jižní průčelí lodi, v soklové části se v místě opada-
ných empírových omítek projevuje struktura románského zdiva lodi, při západní hraně 
je v horní části patrný zazděný románský okenní otvor. Foto: Táňa Nejezchlebová, 2009.
Obr. 9. Přečaply, kostel sv. Matouše, relikty 
historické barevnosti na nárožních kvádrech. 
Foto: Vít Honys, 2012.
39
Nálezová situace a metody dokumeNtace
se štukovými či omítkovými prvky;  např. dolní části ostění bývají často 
kamenné, završující prvky s dekorací štukové (obr. 10). V těchto přípa-
dech se snažíme také co nejpečlivěji zdokumentovat napojení souvisejících 
omítkových a nátěrových vrstev a krycí povrchové úpravy, jejichž účelem 
bylo sjednotit rozdílný charakter materiálu. Od doby novověku, zejména 
vrcholného baroka a klasicismu se objevují i heraldické či nápisové kar-
tuše, které mohou přinášet zajímavé souvislosti či informace k historii 
stavby a jejímu vývoji. Jejich fotodokumentaci věnujeme zvýšenou pozor-
nost, neboť detaily těchto prvků rychle zanikají. Při případném přepisu 
nápisové složky postupujeme podle publikovaných epigrafických metodic-
kých pravidel (blíže viz pozn. č. 22). Stranou nemohou zůstat ani detaily 
kamenných uměleckořemeslných štukových a kamenosochařských prvků 
(obr. 11). Tyto prvky bývají často pro své umístění ve vyšších polohách 
pro dokumentaci špatně dostupné, ale přesto se snažíme o jejich fotogra-
fickou dokumentaci pokud možno z více úhlů (většinou jde o koule, šišky, 
pylony, případně sochy v nárožích průčelí po stranách štítu či v nikách 
v ose nad portálem, ve štítu apod.). Podchycujeme vedle základní charak-
teristiky materiálu, jeli to možné (např. jemnozrnný pískovec, opuka, 
žula) samozřejmě i relikty jejich osazení, i když jsou zcela torzální nebo 
již zanikly (nicméně např. zkorodovaný trn je cenným svědectvím o jejich 
Obr. 10. Libčeves, kostel Stětí sv. Jana Křtitele – situace odhaleného zdiva na sever-
ním průčelí věže se starším zazděným otvorem a různými typy kamenů, které patří 
různým historickým etapám stavby – indikace pro provedení případné fotogrammetrie. 
Foto: Lucie Radová, 2009.
40
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
existenci a umístění). Pak samozřejmě omítky a nátěry, výplně okenních 
a dveřních otvorů včetně mříží či reliktů kování, závěsů, zámků apod., 
malířské dekorace, klempířské prvky, krytiny vč. překrytí hřebenů a pří-
padných hromosvodů, technické prvky – odvody vody, zajišťovací statické 
prvky. Dále je nutné sledovat relikty omítkových a nátěrových vrstev fasád, 
jejich posloupnost a návaznost např. na kamenné prvky ostění vč. pří-
padných kružeb a jejich reliktů a portálů. Bližší charakteristika omítek 
(např. vápenné, hliněné, štukové, vápenocementové, cementové apod.) 
vyžaduje obvykle od zpracovatele už značné zkušenosti z praxe, nicméně 
v případě nejistot je vhodné se pokusit o charakteristiku alespoň jejich 
povrchu (omítky hrubé, stékavé, kletované, stříkané, resp.  ejich kombi-
nace). Dokumentujeme dále vstupní otvory, dveře, okenní rámy, resp. 
jejich relikty včetně pozůstatků kotvení, kování. Při charakteristice stavu 
je nutno sledovat stavebně technickou stránku objektu: trhliny ve zdivu, 
jejich směr, poklesy v základech, vychýlení zdí, pokles či poruchy hlavních 
říms, výši zavlhčení, zasolení, rozsah degradace omítek a zdiva (včetně 
vlivů nevhodných pozdějších zásahů – např. přetažení neprodyšnými 
cementovými omítkami), napadení dřevěných konstrukcí škůdci, degra-
daci a ztráty povrchu materiálu u kamenných a štukových prvků, stopy 
starších oprav (dozdívky, statická zajištění táhly či stažení jinými kovovými 
Obr. 11. Libčeves, kostel Stětí sv. Jana Křtitele – detail destrukce románského oblouč-
kového vlysu pod hlavní římsou kostela. Stavba nemá okapy, voda ze střechy volně stéká 
právě na tyto partie stavby. Foto: Lucie Radová, 2009.
41
Nálezová situace a metody dokumeNtace
prvky apod.). Dále stav okapů (proděravění, zanesení náletovou vegetací, 
koroze) a návazných klempířských prvků, utilitárních větracích otvorů, 
resp. prostupů obdobného charakteru, vyústění okapů, odtoku vody a dal-
ších technických prvků ovlivňujících stav objektu. Patří sem i údaj o exis-
tenci a stavu hromosvodu. Tyto údaje je vhodné zanášet do výše zmíněné 
systemizované tabulky. Dokumentace by neměla podle možností opomíjet 
ani dostupné starší ikonografické prameny, které mohou přispět k objas-
nění stavebně technických problémů objektu (např. u kostela v Hořeticích, 
okr. Louny bylo zjištěno, že výrazná trhlina na závěru presbytáře se vysky-
tovala již na počátku 20. stol.) s dopady na jejich aktuální řešení. 
U doprovodných architektonických prvků areálu postupujeme 
obdobně, ale s respektem k jejich specifikům. Nejčastěji jde o obvo-
dové hřbitovní zdi se vstupními branami, někdy i schodišti, ale i plochu 
mnohdy již jen částečně využívaného nebo vůbec nevyužívaného hřbi-
tova. Zde se snažíme podchytit např. materiál a počet schodišťových 
stupňů (neboť se stávají na rozdíl od obdobných prvků pevně zakom-
ponovaných do architektury objektu snadným cílem trestné činnosti) 
a všechny zdobné (např. krytí pilířů ozdobnými glazovanými taškami), 
resp. sochařské prvky. Samostatnou kapitolou jsou plochy hřbitovů 
s hroby, náhrobky či jejich relikty (obr. 12). Obecně platí, že bychom 
Obr. 12. Telce, kostel sv. Mikuláše – zajímavá rytina nespecifikované stavby na kamenné 
desce kryjící ohradní zeď kostela vyžaduje rovněž dokumentační podchycení. Foto: Lucie 
Radová, 2011.
42
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
měli nejprve prohlédnout detailně obvodovou hřbitovní zeď, ale i obvo-
dové zdi kostela – v případě, že hřbitov přestal plnit svou funkci již např. 
koncem 19. století, bývala plocha postupně zatravněna a omezený repre-
zentativní výběr náhrobků či nápisových náhrobních desek byl přemís-
těn právě k vnitřní straně zdi, v případě nápisových desek ve zdi zde byly 
ponechány desky již vložené, stejně jako náhrobky (případně hrobky) 
nějakým způsobem do zdi zakomponované. Ojediněle ale takto můžeme 
narazit i na torzo náhrobníku či epitafu z období renesance či baroka. 
V případě donedávna či dosud funkčního hřbitova se na ploše hřbitova 
nacházejí v různém stadiu dochování náhrobky zpravidla z časového 
rozpětí od období klasicismu či historizujících slohů až po současnost. 
Přestože v dané situaci obvykle detailní dokumentaci všech dochovaných 
náhrobků brání nejen čas, ale i bující vegetace, snažíme se fotograficky, 
případně stručným popisem zdokumentovat alespoň nejzajímavější 
z nich, které už za nějaký čas existovat nemusí (tedy se sochařským 
či zajímavým uměleckořemeslným či architektonickým provedením či 
ve vztahu k zajímavým osobnostem zde pohřbeným k horní časové hra-
nici do roku 1945). Přitom je samozřejmě nutné užívat správného názvo-
sloví, tedy rozlišovat typologicky hrobku, náhrobek, náhrobník či epitaf, 
resp. kenotaf (éra náhrobníků a epitafů končí zpravidla obdobím klasici-
smu na přelomu 18.–19. století).29 
U řady sepulkrálních artefaktů hraje vedle výtvarného zpracování roli 
i výpovědní hodnota nápisové složky dochované často vlivem eroze, ošla-
pání apod. ve fragmentárním stavu (při dokumentaci fragmentárních 
nápisů můžeme vedle fotodokumentace z různých úhlů s úspěchem vyu-
žít i metodu frotáže, resp. pauzování).
Fotodokumentace by měla sledovat v souladu s výše naznačeným meto-
dickým postupem nejprve celkové záběry jednotlivých průčelí a posléze 
jednotlivé detaily. Sochařská díla se snažíme dle možností vyfotografo-
vat ze čtyř, respektive alespoň ze dvou nebo tří pohledových stran. Tyto 
fotografie svou vypovídací hodnotou mohou výmluvně nahradit obšírný 
slovní popis. Pro fotografování detailů podle situace zvažujeme i volbu 
osvětlení – zejména šikmé sluneční světlo, případně i umělé, dává vynik-
nout plasticitě a různým nerovnostem a detailům. Zábleskové přístroje 
s ohledem na nepříznivé vedlejší efekty využíváme raději jen v nezbyt-
ných případech, např. při fotografování v protisvětle nebo interiérech. 
Stejné principy platí i pro další soliterní sochařskou výzdobu areálu. 
Dalšími prvky areálu mohou být drobné kaple (prostorové – výklenkové), 
u jejichž popisu postupujeme obdobně jako u ústředních sakrálních 
29 K typologii sepulkrálních památek viz např: Jiří ROHÁČEK, Epigrafika v památkové péči, 
Praha 2007, s. 54–57; Petr HRUBÝ, Šlechtické sepulkrální památky Litoměřicka do počátku 18. sto-
letí jako historický pramen, Ústí nad Labem 2010, s. 20; K sepulkrálním památkám období kla-
sicismu a 19. století: Roman PRAHL, Umění náhrobku v českých zemích 1780–1830, Praha 2004. 
43
Nálezová situace a metody dokumeNtace
architektur. Vzhledem ke značnému množství pořízených snímků zaná-
šíme úhly záběrů do půdorysu jen ve výběru (zejména v případech, kdy 
lokalizace záběru není zřejmá).  
4. 2.  Interiér
4. 2. 1. Interiér – dispoziční a komunikační schéma, jednotlivé prostory 
(včetně suterénních)
 Vycházíme od hlavního průčelí a pokračujeme stručnou charakte-
ristikou postupem po hlavní komunikační trase. Ve většině případů jde 
(zejména u kostelů) nejprve o předsíň (např. v podvěží či samostatnou – 
později vybudovanou prostorovou jednotku), dále o prostor lodi a k němu 
připojené prostory (boční kaple), presbytář, sakristii přístupnou z presby-
táře (exteriérové vstupy do sakristií se vyskytují obvykle až cca od 16. st.), 
potom další prostory. Těmi může být oratoř nad sakristií, či v jejím soused-
ství, nebo i situovaná protějškově, depozitář (často situovaný pro symetrii 
jako protějšek sakristie, někdy rovněž s oratoří, případně další připojené 
kaple a další prostory (u věží po patrech odspodu), resp. krypty (jsouli pří-
stupné). Nezapomínáme na charakteristiku komunikačních přístupů na 
kůry, tribuny apod. Komplikovanější může být případ sakrálního objektu 
kombinovaného s areálem ambitu, který může být samostatný či s inkor-
porovanou ústřední sakrální stavbou do jednoho z polí ambitu. U menších 
prostorových kaplí je situace nekomplikovaná – jde obvykle pouze o jedi-
nou prostoru. Pro podchycení užíváme stručný písemný záznam.
Fotodokumentaci zpravidla pořizujeme až v rámci dokumentace 
významných prvků prostoru.
4. 2. 2. Interiér – významné prvky prostoru, jeho výzdoby a mobiliáře 
(podlahy, stěny a jejich členění, zastropení, omítky, konstrukce kůru, 
nátěry, štukové a sochařské prvky, malířské prvky, výplně otvorů a jejich 
kování, navazující mobiliární prvky – oltáře, kazatelny, oltářní mřížky, 
torza varhan apod.)
V našich podmínkách se setkáváme se sakrálními interiéry, u nichž 
zpravidla stylově dominuje vedle reliktů románské, častěji gotické etapy, 
dochované obvykle u později upravovaných staveb v partii presbytáře 
či části lodi, etapa barokní, klasicistní či etapa eklektických slohů. Značná 
část naší dokumentačně orientované literatury se ve snaze podchytit nej-
starší vývojové etapy orientuje především na dokumentaci reliktů stře-
dověké, či raně novověké stavební fáze (do období 18. stol.). To však 
neznamená, že by stejná pozornost neměla být věnována i mladším eta-
pám vč. časově nejmladší fáze úprav. V rámci obnov bývá tato nejmladší 
fáze z důvodů prezentace hodnotnějších starších vývojových vrstev často 
odstraňována (někdy je s ohledem na nízkou kvalitu technologického 
44
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
provedení odsouzena k zániku i samovolně) a její výpovědní hodnota se 
ztrácí či omezuje, přitom zejména u torzálních architektur může být tato 
zdánlivě málo významná informace úspěšně využita v rámci prezentace 
torzální sakrální stavby veřejnosti. V rámci dokumentace by nemělo být 
stručnou formou opominuto také hledisko prostorového vyznění a půso-
bivosti (z hlediska architektonického, případně i akustického). Přitom je 
třeba sledovat i zajímavé odlišnosti ve vztahu k exteriéru (např. půdorys 
závěru exteriéru se nemusí shodovat s řešením půdorysné linie v interi-
éru, exteriérově může být kněžiště zakončeno polygonálně, v interiéru 
odlišně, exteriér může vykazovat rustikální nepravidelnosti apod.). To 
může platit i o půdorysných dispozicích celé stavby.30 
U staveb v torzálním či vysoce havarijním stavu navíc může dojít 
k nečekanému odhalení archeologických situací, při postupujících 
destrukcích některých stavebních konstrukcí lze objevit velmi zají-
mavé nálezy (obr. 13) (např. postupnou destrukcí zazdívky dveřního 
otvoru dojde k odhalení výplně obsahující části gotických profilo-
vaných kamenných prvků ze starší stavební etapy), časté jsou relikty 
nástěnných maleb v zazděných nikách či špaletách apod. Cenné jsou 
i nepatrné relikty informací např. o zaniklých stropních či klenebních 
konstrukcích (obr. 14) a o jejich rozdílnostech v různých stavebních 
fázích (rovněž využitelné pro případnou prezentaci vývoje objektu 
veřejnosti).
Po úvodní charakteristice prostoru věnujeme pozornost řešení podlah 
(kamenné a cihelné dlažby, topinky, keramické a terazzo dlažby a jejich 
relikty, případně stratigrafie), včetně proměn jejich horizontální úrovně. 
Dále se věnujeme stěnám, jejich členění a tektonickému systému (sokly, 
pilastry, pilíře, polosloupy, přípory, konzoly, vstupní a okenní otvory a 
jejich orámování apod.). U soklových partií, kde došlo k úpravám, se sna-
žíme sledovat i úseky vizuálně skryté např. za prvky mobiliárního vyba-
vení (zde je možno objevit např. relikty původních profilů). U přípor 
gotických kostelů sledujeme možné druhotné úpravy (např. stopy odte-
sání konzol, relikty odtesaných spodních partií přípor apod.), charak-
terizujeme v duchu užívané terminologie případné zachované konzoly 
apod. (obr. 15). Zvýšenou pozornost věnujeme korunním kladím, profi-
lovaným římsám a jejich průběhu. Např. pro vývoj a hodnocení barokní 
architektury je významné, zda je korunní kladí průběžné, či v některých 
úsecích redukované, nebo zda jde pouze o úseky říms pod náběhy kle-
neb. Podle možností se snažíme alespoň fotograficky dokumentovat 
profilace. U sloupů, polosloupů a pilastrů nezapomeneme vyhodnotit 
30 Příkladem může být bývalá barokní poutní kaple sv. Víta v Sinutci, okr. Louny, která 
se v exteriéru jeví jako půdorysem obdélná, trojboce uzavřená, zatímco interiér s ohledem 
na okosená vnitřní nároží má centralizující oktogonální půdorys.
45
Nálezová situace a metody dokumeNtace
Obr. 14. Bílý Kostelec, kostel sv. Havla, interiér lodi, z plochého stropu kostela se docho-
valy pouze omezené úseky štukového profilovaného fabionu s relikty barevných nátěrů 
ve více vrstvách. Foto: Táňa Nejezchlebová, 2012.
Obr. 13. Lubenec – Libyně, kostel sv. Jiljí, 
závěrový bok presbytáře, při částečné 
destrukci zazdívky gotického okna bylo 
ve světlém otvoru odhaleno kamenné ostění 
s jeptiškou, pocházející zřejmě z počátku 
výstavby kostela v 1. polovině 14. století. 
Foto: Táňa Nejezchlebová, 2011.
46
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
hlavice (krychlové, figurální, dór-
ské, jónské, korintské, kompozitní, 
toskánské aj). U okenních otvorů již 
sledujeme výhradně okenní otvory 
interiérové (s výjimkou vnitřních 
špalet, případně rámů a výplní). 
Sledujeme tvar otvoru a jeho završení 
(např. oblouk lomený, plný – polo-
kruhový, plochý, převýšený apod.) 
i charakter okenní špalety (přímé, 
rozvíravé dovnitř) a vztah k členění 
vnitřního prostoru (osovost umís-
tění, zasahování do prostoru kladí či 
jeho prorážení – významné zejména 
pro vrcholně a pozdně barokní 
architekturu). S okenními otvory 
souvisí i okenní rámy a jejich výplně, 
často dochované v torzu či se  sto-
pami pozdějších úprav patrných 
často právě z interiérové strany. 
Při jejich popisu včetně členění je 
možno úspěšně využít již publiko-
vané metodiky.31 Stejně tak podchy-
cujeme i výplně interiérových dveřních otvorů (počet dveřních křídel, 
směr otvírání, typ dveřních výplní – např. svlakové, švartnové, rámové 
s výplněmi rámovanými profilovanými lištami vč. charakteru případné 
výzdoby). Zde se snažíme fotograficky zaznamenat všechny důležité 
detaily (profily, spoje, kování, zámky se stručnou chararakteristikou kon-
strukce, eventuelně výtvarné výzdoby – u řemeslně významných prvků 
dle možností i s přiložením měřítka). Vitráže či vitraje (donedávna se 
oba tyto pojmy nerozlišovaly, v poslední době se pojem vitraj aplikuje 
pro výtvarnou strukturu barevných skel v olověné síti opatřenou na roz-
díl od vitráže malbou vypalovacími barvami) okenních otvorů pocho-
pitelně popisujeme s ohledem na vizuální uplatnění v rámci interiéru. 
U zanedbaných objektů jsou často vážně poškozené s hrozící rychlou 
ztrátou výtvarných detailů či nápisové složky (často jediný nositel infor-
mace o jejím pořízení), proto je fotodokumentace těchto detailů zásadní. 
V dnešní době i u prosté struktury zasklení je významné i dochované fou-
kané sklo.32 Příčinou neutěšeného stavu bývá vedle vandalismu a klima-
tických vlivů prostředí hroucení olověné sítě. Dále podchycujeme různé 
31 Alfréd SCHUBERT, Péče o výplně historických okenních a dveřních otvorů, Praha 2004. 
32 Blíže k problematice viz např: Ludvík LOSOS, Vitráže, Praha 2006.
Obr. 15. Chouč, kostel sv. Kateřiny – 
poškození povrchu kamenné konzole 
v  ůsledku působení vlhkosti včetně mikro-
vegetace. Foto: Lucie Radová, 2010.
47
Nálezová situace a metody dokumeNtace
zvláštnosti, např. niky a další obdobné otvory a jejich zazdívky, kropenky 
a jejich relikty u vchodů. Všímáme si i drobných detailů, jako jsou trh-
liny, stopy kotvení, závěsů (např. pro výtvarné závěsné prvky, zvonek 
u sakristie) a podle možností i charakteristiky zdiva a jeho skladby, pří-
padných zazdívek, reliktů starších ostění zazděných otvorů, stop odte-
saných sanktuárií na stěnách presbyteria apod. (obr. 16). Za hlavním 
oltářem v úrovni podlahy, nebo ve výklenku ve stěně bývá sakrárium, 
výlevka na vodu užitou při liturgii, ve středověku někdy spojené se sank-
tuáriem. Nezapomínáme na popis interiéru sakristie. Charakteristickým 
prvkem lodi (někdy i presbyteria) bývají téměř vždy původní či později 
vestavěné či rozšiřované západní empory a hudební kůry, často zala-
mované po stranách lodi. Před jejich popisem nezapomeneme charak-
terizovat přístupová schodiště, která vedou ve většině případů z lodi, 
ale i předsíní či podvěžím a podkruchtím. Zděná zábradlí kůru bývají 
většinou relativně dobře dochována. Hůře na tom bývají dřevěné balus-
trády kůru či bedněné poprsnice, často dochované víceméně torzálně či 
v reliktech. Zde neopomineme podchytit půdorysné (např. zalamování 
podél bočních stěn), konstrukční a materiálové řešení, průběh půdo-
rysné linie čela (např. konvexkonkávní) a jeho řešení s významnými 
detaily (členění, balustráda apod.). Dále věnujeme pozornost zastropení, 
Obr. 16. Minice, kostel sv. Martina, severní stěna interiéru presbytáře, detail reliktu 
po odtesaném středověkém sanktuáři s datací „1683“. Foto: Lucie Radová, 2008.
48
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
které obvykle představují různé typy 
kleneb (v gotice křížová, žebrová, 
později síťová, hvězdová, sklípková, 
v renesanci necková, valená s lune-
tami, hřebínková, v baroku valená, 
klášterní, kupolová, česká placka, 
pruská placka aj.), rákosové omí-
tané ploché stropy s fabionem apod. 
(obr. 17). U pozdně renesančních, 
raně a vrcholně barokních kostelů 
se však můžeme (někdy skrytě nad 
mladší stropní konstrukcí) setkat 
s dřevěnými kazetovými, často 
ornamentálně malovanými stropy 
(mnohdy později přemalovanými), 
u nichž je záhodno podchytit ale-
spoň základní principy členění vč. 
profilace lišt a výzdoby (která sou-
časně napomůže přibližnému dato-
vání). V interiérech věží mohou řady 
otvorů pro trámy po obvodu prozra-
dit změny přepatrování. Při detailní 
prohlídce interiéru nezapomínáme 
ani na suterénní prostory, přede-
vším vstupní otvory krypt, které se 
nalézají zpravidla v podélné ose pro-
storu před vítězným obloukem či bezprostředně za ním, obvykle však 
přístupné nejsou a s ohledem na možná zdravotní rizika se o přístup 
do nich ani nepokoušíme (obr. 18).
Dále je nutno věnovat pozornost omítkám a nátěrům. Až na nepatrné 
výjimky (zejména vysoce torzálních – reliktních objektů) se dochovala 
v různém rozsahu souvrství omítek z různých časových období, jejichž 
narušený stav většinou dovoluje poměrně úspěšně analyzovat vývoj 
nátěrů i omítek. V této souvislosti je třeba upozornit, že někdy na těchto 
vrstvách může být zachycen otisk umístění zaniklého přízedního mobili-
árního prvku (obr. 19), např. skříně, přenosné kazatelny apod. S proble-
matikou omítek úzce souvisí i štuková plastická výzdoba, která se v našich 
podmínkách objevuje od období pozdní renesance a vrcholí v období 
raného a vrcholného baroka. K nejrozšířenějším prvkům patří v raném 
baroku lišty rámující zahloubená pole lemovaná perlovcem, rollwerkové 
orámování, karyatidy, schematicky modelované hlavičky cherubínů, resp. 
celé postavičky putti propojené obvykle celou zadní plochou s podkla-
dem. Dále jsou to kartuše s heraldickým či jiným symbolickým obsahem 
Obr. 17. Encovany – Prachová, kaple 
sv. Václava, z klenby lodi se dochovaly 
pouze meziklenební pasy a koutové náběhy 
nasazené na přízední pilastry. Foto: Táňa 
Nejezchlebová, 2012.
49
Nálezová situace a metody dokumeNtace
Obr. 18. Kozly, kostel sv. Martina, interiér – detail různých typů dlažeb položených 
v interiéru lodi. Foto: Lucie Radová, 2010.
Obr. 19. Soběnice, kostel sv. Petra a Pavla, 
loď, v postranních výklencích lodi při pres-
bytáři se v interiérové výmalbě dochovaly 
otisky vedlejších oltářů, pod jedním z nich 
byla umístěna signatura a datace výmalby 
interiéru, provedená 9. 12. 1910 malířem 
Jar. Kouřilem. Foto: Táňa Nejezchlebová, 
2014.
50
metodika dokumeNtace sakrálNí architektury
podpírané putti ve vrcholu vítěz-
ných oblouků, někdy poodhrnují-
cími štukový závěs, ve vrcholném 
baroku masivní plastická orámo-
vání malbou opatřených polí a kle-
nebních hran, akantové a páskové 
rozviliny doprovázené drobnými 
putti, doplňky z umělého mramoru 
či štukolustra aj. Štuková dekorace 
později ustupuje do pozadí ve pro-
spěch malířské výzdoby či tónova-
ných ploch a většinou se redukuje 
na rámovací prvky s drobným 
plastickým rokajovým či mřížko-
vým dekorem, k určitému vzepětí 
dochází pak v etapě eklektických 
slohů a secese. Dalším důležitým 
zjištěním mohou být relikty malíř-
ské výzdoby (obr. 20) – nástěnných 
maleb. Je třeba mít na paměti, že 
u staveb středověkého či raně novo-
věkého založení je nutno počítat 
s nálezy malířské výzdoby, které 
vyžadují v případě pozitivního 
nálezu odborné restaurátorské kon-
solidační ošetření, proto se nikdy 
o své vůli nepokoušíme o sondování 
případných nálezů pod mladšími 
nátěry. Středověké malby bývají nej-
častěji v presbytáři, v partiích kolem vítězného oblouku a na severní stěně 
proti bočnímu vchodu, často ale bývaly takto pojednány severní i jižní 
stěna středověké lodi, jejich rozsah tak může být současně cenným dokla-
dem rozsahu středověké stavební fáze. Tam, kde došlo ke změně zastro-
pení, resp. jeho snížení, mohou tyto relikty pokračovat přes úroveň stropu 
až do prostoru krovu. V důsledku jeho pozdějšího zvýšení můžeme např.
na okrajích odvrácené strany štítu narazit na skryté pozůstatky původní 
barevnosti. Neméně často je ale možno na podobné nálezy narazit i v etapě 
baroka a rokoka, případně raného klasicismu. Jako příklady lze uvést malo-
vané iluzivní baldachýny lemující architektury přístěnných oltářů, nebo 
niky se sochami světců či verze uctívaných milostných obrazů zavěšených 
na stěně lodi, někdy i presbytáře. Nezřídka je možno narazit na tyto malby 
za dřevěnými architekturami bočních oltářů, které je často v krátkém časo-
vém odstupu zastínily a odsunuly mimo pozornost, navíc špatně přístupná 
Obr. 20. Bílý Kostelec, kostel sv. Havla, 
závěrová strana presbytáře, díky degra-
daci svrchní šablonové malby z 19. století 
se na povrchu omítek projevují torza ori-
ginální figurální a ornamentální výzdoby 
presbytáře, v závislosti na celkovém hava-
rijním stavu objektu však dochází k rychlé 
ztrátě detailů a ploch maleb. Foto: Táňa 
Nejezchlebová, 2012.
51
Nálezová situace a metody dokumeNtace
partie stěny za oltářem umožnila 
zachování těchto maleb mnohdy 
pod  tenkou vrstvou nátěru v rela-
tivně dobrém stavu, pokud se zrovna 
v tomto místě výrazně neuplat-
nila vzlínající vlhkost. Tyto malby 
mohou být opět velmi významné 
i pro prezentaci interiéru, zvláště 
v případě, že se vnitřní mobiliární 
zařízení vůbec nebo převážně nedo-
chovalo (obr. 21). V neposlední řadě 
nelze zapomínat na skutečnost, že 
malířská výzdoba mohla vyplňovat 
i zahloubená pole štukových rámů, 
např. na klenebních pásech, ale 
i v ploše ...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0096578.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Sommer Jan

Popis dokumentu:

Metodika dokumentace sakrální architektury (kostely a prostorové kaple). Odborné a metodické publikace, sv. 71. Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 50/2015, Ministerstvo kultury, OVV.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

5885589 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Honys Vít; Radová Lucie; Šimková Táňa; Veselá Hana;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; dokumentace;

Datum vzniku:

2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost